Search
Generic filters
Exact matches only
Filter by Custom Post Type
Zkuste vyhledat např.   Gramatika, Čeština, Pravopis

Jak se vyrovnat s rozchodem snadno a rychle?

Hello 228

Odpověď je nijak. Snadné to není a nebude, pokud jste někoho milovali anebo ho měli extrémně moc rádi. Rychle to také nebude, protože prostě to bude chtít čas – pro někoho to bude záležitost týdnů, pro někoho měsíců a někomu to bude trvat roky. Je to velice individuální. Hodně vám nicméně pomohou následující kroky, kdy máte řekněme prvotní šok za sebou a čeká vás tolik nenáviděná odluka, kdy budete převážně teď asi sami se sebou.

Uvědomil jsem si, jak strašně si vážím toho, že jsme se vůbec potkali, že si vážím toho, co máme za sebou a co jsme dokázali, a že právě proto tebe a sebe propouštím dál.

Porozumění

Že v tom nejste sami a že tohle se prostě normálně děje všem a všude. Že vztahy se vyvíjí a bortí a formují naši osobnost.

Že smyslem partnerství, vztahu – je sebekultivace nás samých. Partnerství totiž neslouží k tomu, aby nám bylo dobře. Partnerství slouží k tomu, abychom se dostali k tomu, že nám je dobře. K tomu, abychom poznali strop i dno a věděli, čeho chceme příště dosáhnout i bez chemie.

Když jsme zamilovaní, tak na nás působí chemie a vidíme tak všechno růžově. Tráva je více zelená a nebe modřejší. Díky tomu poznáme strop vašeho partnerství – to, co je možné. Pak to musí zákonitě spadnout. Následuje strmý pád a v tu chvíli poznáváme dno. A pak se snažíme dosáhnout téhož jako jsme měli dříve za pomocí chemie (zamilovanost), ale bez chemie. To je to umění, cíl vztahu a vlastně partnerství (aspoň doufám:-)).

Zamilovanost je nejkrásnější chemická nemoc, kterou lidstvo zná. Naštěstí je vyléčitelná :-).

Po opadnutí zamilovanosti anebo ve chvíli, kdy máte pocit, že vám chybí, tak si ujasněte si sami v sobě priority – co od stabilního partnerství potřebujete. Zamilovanost je úžasná a nádherná, ale jak dlouho může trvat? Věčně ne.

Zamilovanost trvá většinou 2-4,5 roku. Déle netrvá, protože by vás to asi zabilo. Vysálo by to z vás naprosto všechnu energii (asi to je zřejmě evidentně hodně náročný proces). Proto si často po rozchodu tak oddechnete a uleví se vám (pokud ne, tak jste kreténi a nevíte, proč odcházíte :-).

To je ostatně i ten důvod, proč vám pak po rozchodu nadává „bejvalka“ do „čuráků“ a ona je pro vás neskutečně „vypatlaná pizda“ :-). Ne vždy to tak ale musí být. Dá se rozejít i v klidu – pokud máte oba dostatečný nadhled a chápete, že tohle je další etapa vašeho života a že není třeba druhé straně ubližovat anebo ji z čehokoliv vinit – že v tom prostě i potom jedete spolu. Jsou věci, které se zkrátka nedají ovlivnit, dají se pouze přijmout tak, jak leží a běží. Když se s tím smíříte, budete z rozchodů relativně vždy rychle venku.

Co je smyslem života? Mít vztah? Najít partnera? Zplodit děti? Smyslem je podle mě vytvořit si maximum příjemných prožitků / zážitků. Vztah a partner mohou být součástí těchto příjemných zážitků, ale rozhodně to není jediný smysl a cíl vašeho života.

Jakmile tohle pochopíte, budete se už navždy na vztahy dívat jinak. Nebudete je brát jako prohru. Ale jako impuls k dalšímu snažení. Další krok k vašemu dalšími rozvoji vedoucí k rozvoji vás samých a k rozvoji vaší osobnosti. K tomu, abyste našli ten váš smysl života anebo jiný či další příjemný zážitek :-).

Smíření se situací

Zkušenost rozchodu vás vede ke smíření se s bolestí a k přijetí životní lekce. Schovávání se před bolestí nás od ní neuchrání. Alkohol, televize, nakupování nepotřebných věcí jsou možná krátkodobé rozmělňovače bolesti, které však z dlouhodobého hlediska vaši rozbouřenou mysl ke klidu nepřivedou.

Pokud se nerozhodnete přijmout výzvu rozchodu a s tím spojenou bolest, vždy bude trápení silnější než vy.

Rozchod vede k uvědomění si, že život dle vašich představ je možný a že stojíte na jeho začátku právě teď. Od teď už je to jen na vás – jste v tom zase jen vy sami. Pokud chcete být nešťastní, nešťastní budete. Pokud se chcete zase cítit šťastní, tak tohle by měl být ten pravý odrazový můstek. Stačí se jen odrazit – sice ode dna – ale pořád lze skočit. A pak…

… pak už jen čekat, kam vás vítr zanese :-). To je na životě to krásné a šílené zároveň. Nikdy nevíte, kdy a kam vás zavane. Neexistuje možnost opravy. To je na tom krásné a kruté zároveň. Prostě vše jen plyne dál. Je třeba to přijmout. A jít dál.

Pokud jste ve stavu, kdy vůbec nevíte, jak rozchod vůbec přežít, rád bych vás postrčil k myšlence, že se dá žít lepší život. Že se můžete dnes rozhodnout a skoncovat s minulostí, která se stejně nedá předělat. Máte před sebou celou budoucnost, tak proč stále litovat všeho, co již bylo? Zpět to již nevrátíte. Můžete se jen snažit o to, aby tam na vás zase čekala super budoucnost. Další super zážitky.

Děkuji za to utrpení, bez něj bych nebyl dnes šťastný. Bylo to peklo, které stálo za to a musím napsat jediné. Děkuji všem, kteří jsou teprve na začátku té nelehké túry. Držím palce a věřte stojí to za to. Ta cesta má konec a dokonce šťastný. Jsem toho důkazem. Pak si na konci za čas uvědomíte, že to celé byl jen špatný sen, ze kterého se probudíte…

Uvědomění si

Že ani jedna strana to nemá a nebude mít lehké. Pro oba je to velice složité období, kdy jeden cítí pocit křivdy, druhý už má dost toho debila na druhém konci, který mu furt píše a brání mu v rozletu.

Za čas se to samozřejmě trochu otočí, ale o tom už jsme se bavili v článku: Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?

Hodně bych zdůraznil, že dost lidí má tendenci si právě v této porozchodové fázi má tendenci jeden druhému ubližovat. Vy se cítíte zranění a chcete, aby to ten druhý věděl, tak mu pošlete srdceryvnou SMSku, zavoláte a vás ex bude mít slabou chvilku, kdy vám dá naději anebo mu to jen přijde celé líto a už se v tom plácáte také dokola. Proto je lepší nebýt v kontaktu a dát si oddech.

A i vy byste se měli snažit to vašemu bývalému partnerovi ten život nekomplikovat. Věřte mi, že ani on / ona to nemá lehké. Také se trápí, také na vás myslí. Také neví, jestli udělal/-a správně. Strach a slzy jsou vždy na obou stranách a je úplně jedno, kdo koho opustil.

Přestavte si, že ve chvíli, kdy myslíte na svou bývalou přítelkyni / expřítele, tak i ona / on myslí zrovna teď na vás. Stýská se jí / mu. A představte si, že vždy, když na svého bývalého partnera budete vzpomínat ve zlém, tak i on na vás bude vzpomínat jako na čuráka anebo mega tupou kundu. Tak si raději zkuste vybavit nějakou veselou vzpomínku, u které jste se za břicha popadali. Pomůže to.

Hlavně přejte jí / mu, aby se cítil šťastný. Nezáviďte. Nebuďte naštvaní, že vám dal košem. To je život.

To je věc, kterou automaticky „podepisuje“ každý z nás, když se s někým sbližuje. Když to nevyjde, přežijeme to, i když se nám to tak zpočátku nezdá. Nebude to žádná velká zábava a budete mít pocit, že umíráte. Ale tento pocit brzy odezní. Odezní spíše rychleji, když nebudete propadat bezmoci.

Čím silnější vazbu jsme k partnerce / partnerovi měli a čím překvapivější pro nás rozchod byl, tím déle se s ním zpravidla vyrovnáváme. Přeci jen je to jiné, když se rozcházíme po několika měsících, kdy jsme cítili, že vztah přestává fungovat a chladne, než když žijeme (= myslíme si), že žijeme ve spokojeném vztahu. A najednou přijde rozchod jako blesk z čistého nebe – pak to zpravidla déle trvá, než se z toho vzpamatujete. Protože následuje šok.

Když už to jde delší dobu do kelu, tak se na to tak trochu člověk sám od sebe připravuje. Uvědomuje si to, že tady ten druhý brzo nebude a srovná se s tím pak (většinou) daleko lépe.

Dopřejte si čas – vám oběma

Určitě jste slyšeli od svých zkušenějších přátel a rodičů, že čas vše vyléčí. To je skutečně pravda. Čas skutečně ty hrany otupí. Umožní vám si od sebe odpočinout. Začít znova – ať už jinde anebo zase spolu.

Bez tohoto oddechu hrozí totiž, že se ocitnete ve spirále výčitek a bolesti, kterou budete jeden druhému donekonečna působit. Najednou by zůstala pouze bolest a všechny krásné vzpomínky by byly tytam.

Dost pomůže si během tohoto období sednut a zamyslet se nad tím, jaké měl váš partner přednosti. Zpočátku jich budou desítky. Po čase ale začnete přemýšlet také nad nedostatky. Začnete je vidět reálněji. A možná si uvědomíte, že vlastně s někým takovým by to ani stejně nemělo cenu. Ale tento efekt se dostaví až časem.

Nebo přijdete na to, že skutečně je to někdo, s kým to chcete zkusit znova a pak – pak už je to jen na vás dvou. Na tom, jestli druhá strana bude také chtít. Ale k tomu dospějete oba až časem.

Nulový kontakt

Ten stále trvá a trvat bude. Uvědomte si, že si od sebe potřebujete dát na chvíli pauzu. Je v tom příliš mnoho citu, příliš emocí a ty potřebují vychladnout.

V době, kdy má každý druhý Čech Facebook, tak myslím, že skutečně není na škodu jeden druhého zablokovat. Je to vysvobození opět pro oba. Vám to neumožní stalkovat a druhé straně také ne. Ušetříte si zbytečnou bolest ve chvíli, kdy tam uvidíte zamilované fotky s dalším objevem a podobně.

Až na to budete připravení, tak to můžete zkusit blokaci zrušit, ale rozhodně to nedělejte příliš brzo. Vrátilo by vás to zase na začátek. A pokud nejste sadomasochisti, kteří se rádi litují a trápí svou dušičku, tak přesně tohle uděláte. Pokud bude druhá strana škemrat, buďte vy tím, kdo řekne, že to bude takhle. V tomhle si musíte prostě pomáhat navzájem a rozhodně byste se neměli nechávat zatáhnout do podobné spíraly, kdy si zase budete jeden druhému vylívat srdíčko, omlouvat se a říkat, jak je vám to líto. Teď na to není zrovna vhodná chvíle. Časem třeba bude, ale rozhodně ne teď.

Vždycky mě baví, když pak sám sebe přistihnu, jak čumím své bývalé partnerce na profil. Já už teda aspoň vím, že to je debilita, uvědomím si to, zasměju se tomu, jaký že to jsem kretén a jdu zase ten čas věnovat jiným důležitějším věcem. Třeba sepisování článků pro stejně retardované jedince, kteří je pak čtou :-D. Nicméně toto chování se musíte naučit a je to asi jeden z nejlepších a nejrychlejších léků, které vás mohou z rozchodu dostat.

Nestalkujte, přikažte to sami sobě a zvládnete to. Hezky krok po krůčku – vydržte týden. Dva. Až to bude měsíc, tak už jste z toho skoro venku, hlavně nepolevujte. 

A hlavně – neozývejte se dál, pokud se sami necítíte dostatečně na tuhle fázi připravení. Trápili byste se chladností odezvy. Ten druhý o vás ví. A pokud by chtěl / chtěla, ozve se vám dříve nebo později sám.

Nelitujte se. Vezměte si z toho ponaučení a jděte dál

My máme dost často tendenci litovat sebe sama. Užírat se píčovinami. Ležet v posteli a brečet. Ale jen málokdo má tu sílu jít i navzdory osudu dál (já). Někdo potřebuje trochu popostrčit. Někdo si chvíli si poplakat a pak rázným krokem vyrazit za lepším budoucnem.

Když pochopíte, že vztahy vás mají hlavně něčemu naučit a když zkusíte zapřemýšlet nad tím, co všechno vás minulý vztah naučil, tak přece nemáte proč být smutní. Nemáte čeho litovat. Máte krásné vzpomínky. Posunuli jste se o ohromný kus dopředu. Dospěli jste. Máte další cenné zkušenosti.

Z toho přece nemáte být smutní. Z toho se máte radovat. Jste zase lepší a chytřejší.

Lidská utrpení a bolest, ať už z jakéhokoli důvodu, na nás zanechávají nesmazatelné stopy. Až takových stop má člověk na sobě hodně a prežije, pak se stáva zkušeným a moudrým.

Nikdy netušíte, zda druhý den nebudete velmi šťastní anebo naopak. Život je neuvěřitelně rychlý a otevřenému člověku může přinést každým dalším okamžikem „milion“ nových situací, příležitostí a nespočet radostí. A nejvíce v době, kdy je člověk paradoxně sám, třeba právě po rozchodu. Nevyhýbejte se těmto novým situacím. Třeba právě na ně budete s láskou vzpomínat…

Píše se pitoreskní nebo piktoreskní a hlavně – co tento výraz vlastně znamená? Přesně na to se podíváme v dalším češtinářském rychlokurzu. Správně je pitoreskníTvar piktoreskní je špatně, a proto na něj rychle zapomeňte.Jediná správná varianta je pitoreskní, tedy bez písmena k. Z hlediska češtiny se jedná o knižní výraz, a proto se s ním...

A ponaučení pro příště: Ano, milovat. Dát to partnerovi najevo, ale taky mu dát najevo, že není žádnej bůh (bohyně). Že je taky jenom člověk se svými mouchami (to neznamená, že smrdí jako kus hovna, víte, jak to myslím :-D).

Určit hranice, do jaký míry vám může kecat do života. Udržet si svůj životní prostor, uchovat si nějaký (třeba malinký) tajemství, aby pro toho druhého nepřestal být zajímavý. A to samé dopřát tomu druhému, pokud možno nechat mu co nejvíc svobody. Aby neměl neustále pocit, že jej nějak omezujete. Bude pak mít pocit, že je jako divoké zvíře zavřené v kleci.

A… už moc kecám, takže –  jak se s tím vším tedy vyrovnat? Podle mě je důležité si ujasnit, proč se tak stalo. Kde jsem udělal chybu já, kde ten druhý. Někdy ten rozchod nemusí být vina ani jednoho z vás. Každý se nějak vyvíjí a občas se prostě cesty rozejdou, respektive jeden z vás přeroste toho druhého. Zkrátka zjistíte, že se k sobě jednoduše vůbec nehodíte.

Pomáhá také si neidealizovat svého bývalýho partnera. Uvědomit si jeho chyby, až opadnou růžové brýle – ze začátku budete pořád brečet a vzpomínat, jak byl ve všem dokonalý. Časem už ne :-). Podle toho, že už vidíte, v čem byl na nic, tak už víte, že jste z toho pomalu venku :-).

Nezapomeňte si také vážit sebe samých. To, že vás někdo odkopnul anebo proto, že se cítíte teď jako kus hovna, tak to neznamená, že jste horší. Vědět, že ten druhý přišel o hodně. Je to hodně o vědomí svojí vlastní hodnoty. O vlastním sebevědomí. O tom, že jste si vědomi toho, co sami nabízíte. A že o vás se vyplatí bojovat.

Vztah s někým nám může výrazně obohatit život, ale nečekejte od něho bůhvíjakou spásu. To je zhoubné a lidi na to často dřív nebo později dojedou, jakmile se pro ně jejich partner stane středobodem jejich života. Stejně tak je podle mě zhoubné si myslet, že váš vztah musí zákonitě trvat věčně. Nemusí a je dobré to mít na paměti. Pak to pro vás nebude takový šok a lépe se se vším vyrovnáte.

Správné nastavení mysli

K tomu vám pomůže svižná hudba a to, když se budete řídit kroky uvedenými v tomto článku. U hudby nedoporučuji žádné dojáky, žádné táhlé srdceryvné songy. Nasaďte si ráno sluchátka na uši peckovní hudbu a sundejte si je až večer. Divili byste se, jak právě správně zvolená hudba vám pomůže se dostat zase do nálady.

V piči jste pouze, pokud posloucháte Káju Gotta. Za to si fakt nezasloužíte žít 😀

Připravte se na výkyvy nálad

Chvíli to s vámi bude jako na houpačce. Jako na horské dráze, kdy vás to vyveze nahoru a vy už začnete zbrkle otvírat šampaňské (jsem z toho venku!). Pak většinou následuje tvrdý pád na hubu.

Jestli vás to uklidní, tak tyhle výkyvy nálady budou stále více slábnout a budou méně a méně časté. Důlěžité je vydržet. A hlavně chtít vydržet a zbytečně se tomu nepoddávat. Pobrečet si – to ano. Ale ne každý den. Uroňte dvě slzy, uvědomte si, opět to, co jsem psal o porozumění o pár řádek výše a bude vám zase o něco lépe.

A tak to dělejte pokaždé, když budete mít náladu pod psa. Vzdělávejte se a učte se. Pak získáte ten potřebný životní nadhled a budete si moci dělat prdel i z vlastního rozchodu :-). Ono vám nic jiného ani nezbyde. Buď budete hrát chudáčka anebo budete nad věcí. Já volím druhou možnost.

Volím si tebe, Pikaču!

Nepít a nechlastat

A nově bych přidal další bod – nefetujte :-). Funguje to stejně debilně jako alkohol. Budete mít návaly euforie ve chvíli, kdy si něco šlehnete. A pak následuje opět jízda na tobogánu až do dolů do konečné stanice s názvem – Jsem v prdeli :-).

Je to nebezpené zejména kvůli tomu, že vy sice teď zrovna máte pocit, že jste úplně v pořádku. Už vás přece nic nebolí. Jste silní jako zvíře. Pevní jako skála. A pak se dostaví pocit úzkosti, který většinou zapříčiní konzumace drog (nebo alkoholu). Najednou vám všechno dojede, uvědomíte si, co všechno se vlastně děje a začne vám to být neskutečně líto. A hrozí, že se z toho sesypete a budete se z toho muset zase hrozně dlouho hrabat.

Většinou někdy touto dobou následuje fáze, kdy chcete začít svému bývalému partnerovi / partnerce začít psát srdceryvné zprávy a obtěžovat jej telefonáty ve 3 hodiny ráno, kdy je přece každý celý žhavý poslouchat vaše hysterické opilecké výlevy a dotazyna téma, proč se posralo a jaká je to lidská mrdka :-). Takže dámy a pánové, s tím jděte také hezky do prdele a běda vám, pokud to uděláte. Pak jste dementi. Ale – musím uznat, že se po takovém telefonátu člověku docela uleví na duši :-D.

Pokud se vám něco podobného stane, tak radím – zkuste se zamyslet nad tím, proč se takový stav u vás dostavil zrovna teď. Celou dobu jste byli v pohodě a najednou – bum – prásk – a jste v tom znova? Uvědomte si, že za to může na 100 % ta sračka, kterou jste do sebe právě dostali (alkohol, tráva, kokain, hamburger z Mekáče – nic proti gustu). Zároveň tyto stavy slouží jako takové zpětné zrcadlo, které vám naznačuje, že z toho ještě pořád nejste úplně venku. A že tedy byste se měli ještě trochu hlídat a postupovat trpělivě krůček po krůčku dál a nesnažit se nic uspěchat. Nicméně záchrana už je za rohem, stačí vytrvat. Tak se nechovejte jako kokoti…

Co budu dělat?

Otázka, kterou si položí asi úplně každý. Co teď budete dělat, když jste sami? Budete dělat to, co byste dělali normálně.

Určitě se vám po čas vztahu stalo, že jste se třeba týden či dva neviděli. A rozhodně jste z toho také nešíleli. Teď vás vlastně čeká to samé.

Vydrželi jste to takto dříve celý týden? Tak vydržíte i 2. Když dáte 2, tak dáte i 4, pak klidně týden, a pak celý měsíc. Z jednoho měsíce uděláte měsíce dva. A ani se nenadějete, bude pryč půl roku. To už z toho budete venku. A pak se buď půjdete pídit po tom, jestli to nezkusit znova :-). Anebo budete mít už zcela jiné myšlenky na někoho úplně jiného. Cílem této terapie je se naučit nebýt na nikom citově závislý. Pak vás odchod kohokoliv (rozchod, smrt) nebudou tak tížit a budete se s tím umět vyrovnat.

Jediné, co vás bude tížit je situace, kdy vám umře telefon, protože nebudete moci odpovídat svým bývalým partnerům a exmilenkám :-(.

Najděte si činnost, které se teď budete věnovat ve svém volném čase. Uvědomte si, že váš partner zabíral určitou část vašeho volného času a ten teď musíte zaplnit. 

Snažte si mít vždy v záloze nějaký náhradní plán. Protože se vám může stát, že vás koníček či práce po čase přestane bavit. A tak je dobré mít možnost přeskočit k něčemu jinému, abyste zaměstnali hlavu. Právě práce se sebou samým a práce s našimi myšlenkami je v tomto období stěžejní.

Člověk je často v situaci, kdy má velice blízko k tomu, aby se z toho všeho nezbláznil. Ta hranice mezi tím stát se magorem a uchovat si čistou hlavu a zdravou mysl je velice tenká.

Je to dennodenní boj, který budete muset podstoupit každé ráno, každý večer, každý víkend – dokud z vás ta bolest a zklamání nevymizí. A v něm vyhrají jen ti, co se chtějí naučit pracovat sami se sebou. To je podle mě asi nejtěžší věc na světě. Umět ukočírovat svou vlastní mysl v těchto na první pohled nelehkých životních situacích.

Připravte se, že teď budete mít pocit, že se vám vše sere

V období zamilovanosti máme pocit, že vše kolem nás kvete. Máme růžové brýle. A po rozchodu narážíme na samé šťastné lidi. Všichni kolem nás se mají najednou super všechno jim ve vztahu klape a jen my jsme ti jediní, co se máme pekně na kokot. To je nicméně jen zdání. To jen mozek nám dává pocit, že jsou všichni v okolí šťastní, protože my zrovna tento pocit postrádáme.

Po čase to zase přejde. Nebojte, pokud ne, tak je načase se všem začít mstít a pár vztahů rozvrátit :-). Ne, to je samozřejmě blbost – znáte přej a bude ti přáno. Tak, i když se vám teď nedaří, tak nesmíte zahořknout či závidět ostatním. Brzy se i na vás usměje štěstí.

Určitě se připravte na to, že stejně tak se vám nebude chtít nic dělat. Nebudete mít do ničeho chuť. Musíte ale překonat jen ten počáteční stav, první krůčky bývají vždy nejtěžší. Pak už to jede jako dobře namazaný žalud :-).

Postupujte krůček po krůčku

Nic neuspěchejte. Nežeňte se do věcí, na které ještě nejste připravení. Pokud se necítíte na rande, neranděte. Pokud vyrazíte na párty a tam se sesypete, tak běžte příště znova, ale buďte více opatrní a pamatujte na to, že teď jste zranitelní. Zkrátka nesmíte to zabalit a schovat se zase na měsíc do ulity.

Je to stejné, jako se učit chodit. Ten, kdo to vzdá, tak ten se bude věčně batolit.

Choďte mezi lidi. Skočte do restaurace. Dejte si něco dobrého. Skočte na solárko. Udělejte si výlet. Hlavně nesmíte mít pocit, že váš život je stereotypní. Choďte na místa, kde máte šanci poznat podobně smýšlející lidi.

Baví vás tanec nebo hudba? Choďte na párty.

Máte kamarády? Napište jim, oprašte staré kontakty a klidně jim upřímně řekněte, že potřebujete vytáhnout ze srabu. Pochopí to. Koneckonců – na pivo u nás chodí každý druhý, liší se to jenom počtem škopků, které do sebe každý za večer narve :-).

Jste programátor? Choďte na srazy. Anebo se naučte další programovací jazyk :-D.

Baví vás swingers párty? Tak to se mi ozvětě do mailu, páč máme asi společného koníčka 😀 😀 :-D.

Hlavně se nezavřete doma. To je cesta do pekel. Mezi čtyřmi stěnami na vás spíše dopadne deprese. Já třeba dělávám to, že si skočím do kavárny. Sednu si na náměstí,kde se to lidmi jen hemží a hned je člověku lépe, když kolem vás je živo. Venku svítí sluníčko a máte hned více energie. I na to, jak překonat rozchod :-). Tak táhněte ven, zmrdi :-D.

PS: Pokud se vám zdá, že je v článku příliš mnoho vulgárních frází, tak protože: People Who Say ‘F*ck’ A Lot Are Hotter And Healthier.

  •  
  • 6
  •  
  •  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Článek ”Jak se vyrovnat s rozchodem snadno a rychle?” má již 228 komentářů

  1. Janka12:35 dne 8.6. 2019 napsal/a

    Díky, díky, to jsem potřebovala, po třech dnech v slzách jsem se i zasmála…jen mi tam chybí bod, jak ustát nucené pracovní setkání s bývalým partnerem…to mě totiž po týdnu od bolestivého rozchodu právě čeká a rovnou na dva dny v jedné místnosti… asi si budu pod stolem číst váš článek dokola 😁 snad to zabere.

  2. Eliška23:44 dne 9.4. 2019 napsal/a

    Díky, musím říct, že mě ten článek pobavil a v něčem možná i pomohl, nebo utvrdil. Běžím na swigers party.

  3. Adi10:17 dne 8.4. 2019 napsal/a

    Díky za článek, dočetla jsem ho od začátku do konce (a to je u mě co říct 😀 ) … Bohužel to teď bude měsíc, co jsme se rozešli s partnerem po roce, vím, že to není dlouhá doba, ale věřila jsem, že spolu už zůstaneme. Nezvládám to úplně nejlépe, přesně jak se píše-kolotoč, jednou dobrý, pak bum a dám si na hubu, telefonáty, smsky 🙁 Ještě si do toho velmi dobře uvědomuju, že mám celkem problém s pitím. Vždy si řeknu, už dost, tím nic nevyřeším, akorát to bude horší, ale pak je mi lépe a jede vše od znova a další dny trpím o to víc. Partner mi šíleně chybí. Ke konci nám to neklapalo kvůli rozdílnosti povah, ale nemůžu se s takovým koncem vůbec smířit. Zvykám si na nové prostředí, ale cítím se neskutečně sama, nic se mi nechce a nemám na nic náladu a když to bylo ještě úplně čerstvé, zaháněla jsem chmury skleničkou vína-budu k tomu mít asi vždy sklony, taky smutné zjištění. Teď už to kontroluju, ale zase když už je příležitost, tak to začíná být hodně nekontrolovatelné a pak bych se nejradši zahrabala. Lépe je mi jedině, když jsem v práci, beru to jako příjemně nutné odreagování :). Všichni říkají, že to chce čas, ale mám pocit, že se z toho jen tak nedostanu. Začali jsme dost netradičně a ne příliš hezky, možná to má nějakou souvislost, protože jsme si nedokázali plně věřit. Než jsme se dali dohromady, bydleli jsme kousek od sebe a každý měl svého jiného partnera. Scházeli jsme se pravidelně na grilování, na pivčo a tak, po cca roce jsme se do sebe zamilovali a chtěli to zkusit-hodně náročné období, přeci jen máme city a těch nervů z toho, že jsme tím ublížili našim bývalým partnerům (ale ani u jednoho z nás to nefungovalo a rozchod by byl tak či tak). Už se potřebuju dát dohromady a jít dál, ale něco mi v tom pořád brání, možná je prostě ještě brzy a touhle fází si nějak musím projít, ale nejhorší je ten pocit, že to snad ani nepůjde. Pořád doufám, že se něco ještě stane, asi zázrak nebo já nevím, ale tak strašně moc mi chybí. Rozumějte-tohle je poprvé, co se někdo rozešel se mnou a ještě jsem ho měla tak moc ráda, předtím jsem měla 2 vážnější vztahy a ukončila jsem je já, tak to teď nesu hůř. Určitě si teď dám velký pozor na to, abych to neřešila alkoholem, to už jsem se poučila natolik, že mi z toho snad i svitlo. Všem, kdo si prochází podobnou situací držím pěsti, ať se co nejdříve dáme dokupy.

    1. Kaci16:02 dne 25.5. 2019 napsal/a

      Ahoj Adi,jsem teprve týden po rozchodu s přítelem po třech letech, to co jsi napsala, je úplně stejné u mě, jako pres kopírak, zajímalo vy mě jak to je teď v kvetnu, jak to zvládáš a co ti pomohlo, pořád na něj myslím a nic mě nebaví, ale vím, že je to teprve krátká doba, jinak článek je moc fajn, mám pocit, že mi pomohl nakopnout se do budoucna 🙂

      1. uby09:00 dne 15.6. 2021 napsal/a

        Jak jste na tom teď po letech?
        Trvalo to?

  4. Míla18:28 dne 7.4. 2019 napsal/a

    No, já si trochu přisadím s názorem !!! Měl jsem to samé, ale po 22 letech. Nový vztah nechci, protože se mě to nějak podařilo se seznámit, ale začal jsem srovnávat. ŠPATNĚ !!! Raději to nechám, abych člověku, který by o mě stál, tak se nechci zachovat, jako předešlí partner. Nemám na to svědomí !!! Nechci ublížit, ale hlavně ohledně člověka, který ublížil !!! Je to na Tobě !!! A jen na Tobě !!! Držím palce, ale ty jsou stejně k ničemu, vše máš v rukách jen Ty a nikdo jiný !!! Míla

    1. Mic19:01 dne 7.4. 2019 napsal/a

      Mílo,je vidět,že jsou i fér lidi jako jsi ty..Nečiň druhým co nechceš aby oni činili tobě..Nějak tak se to říká!!!

      1. Míla19:21 dne 7.4. 2019 napsal/a

        Víš Jirko, někdy to funguje, že jak se chováš, tak se to pak vrací a to si člověk myslí, že se mu to nemůže stát !!! Přiznám se, že mě se to nemůže stát, fakt !!! V tom jsem žil a byl jsem tak přesvědčen, že bych položil i svou vlastní hlavu na špalek !!! A pak jsem jenom čuměl !!! Sebere to i chuť žít ! A přesně jsi to napsal, žádné násilí, žádné alkoholové opojení, gemlérství, nahánět ženský, vulgárnost, nic takového, jenom aby se rodina měla dobře !!! A to mě nechala i dítě, aby nepřekáželo !!! Výživné nic, až jsem musel po třištvrtě roce k soudu a dát žalobu ! jenom čumíš, jak je to v nadpisu této stránky !!! Z čistého nebe !!! Čekal jsem, že se objeví v RR, Maserati, Mercedes, Lamborginy a atd, a zeptá se mě, že má prasklou platinovou kartu, tak kde se to opraví a nebo vymění !!! Nic , jen seznamka na BADOO, nebo jak se to nazývá !!! Jenom čumíš, vedle koho jsi žil a miloval i za cenu života !!! Hustý !!! Tak se drž !!! Míla

    2. Iva21:31 dne 2.10. 2019 napsal/a

      Jsem v podobné situaci po 25 letech 3 děti, tolerovala jsem asi až příliš, jen zírám a okolí taky. Musí to přebolet a jít dál.
      I.

  5. Jirka16:15 dne 7.4. 2019 napsal/a

    Podělím se se svou zkušeností, měl jsem vztah bezmála 5 let, já 37 ona 33 let. Já dvě děti z předchozího vztahu ona jedno. Hrozně moc jsem ji miloval a snažil se jí být tím nejlepším partnerem. Těžko říct jestli se mi to dařilo, z mého pohledu jsem fungoval na sto procent. Podotýkám že jsme nikdy neřešili zásadní problémy jako nevěru, alkohol, násilí, peníze. Společně dítě a svatba byly v plánu. Během těch 5 let jsme se dvakrát rozešli. Před 2 měsíci odešla potřetí. Vždy jsem to byl já, kdo přišel s prosikem a chtěl vše vrátit. Dvakrát se mi to povedlo a vždy rok to bylo celkem fajn. Z mého pohledu já byl šťastný, ona je krásná žena okolo které se chlapi točí. Jsem přesvědčený že mi nikdy nebyla nevěrná i když tam probíhala nějaká komunikace s jiným chlapem. Teď jsem potkal fajn holku, které na mě záleží a je hodná. Problém je v tom, že neustále myslím na ni, sex s ní byl nejlepší co jsem zažil, měli jsme společné přátele i zájmy. K mým dětem se chovala hezky a já s jejím synem jsem měl taky hezký vztah. Teď bych to chtěl zase všechno vrátit. Rozumem vím že je to nesmysl a zase by se to vrátilo do starých kolejí, srdce je ale úplně jinde. Nedokážu normálně fungovat a pracovat na novém vztahu.

    1. Mic18:19 dne 7.4. 2019 napsal/a

      Jirko,chápu tě,ono to je těžké,někdo dokáže fungovat normálně za týden někdo za měsíc dva,a někomu je třeba rok málo.Třeba já patřím mezi ty trerým to trvá trochu déle..Je lepší si asi vážně dát trošku víc času a nepouštět se hned do nového vztahu.Jen chci abys věděl,že tě chápu uplně ve všem co píšeš,je to těžké uplně pro každého,nejsi v tom sám…

    2. Míla18:30 dne 7.4. 2019 napsal/a

      No, já si trochu přisadím s názorem !!! Měl jsem to samé, ale po 22 letech. Nový vztah nechci, protože se mě to nějak podařilo se seznámit, ale začal jsem srovnávat. ŠPATNĚ !!! Raději to nechám, abych člověku, který by o mě stál, tak se nechci zachovat, jako předešlí partner. Nemám na to svědomí !!! Nechci ublížit, ale hlavně ohledně člověka, který ublížil !!! Je to na Tobě !!! A jen na Tobě !!! Držím palce, ale ty jsou stejně k ničemu, vše máš v rukách jen Ty a nikdo jiný !!! Míla

  6. Jirka16:01 dne 7.4. 2019 napsal/a

    Rád bych se podělil se svou zkušeností… Měl jsem vztah bezmála 5 let, já 37 ona 33 let…ja dvě děti z předchozího vztahu ona jedno.. Společné dítě bylo v plánu.Svatba byla v plánu. Hrozně jsem ji miloval a snažil se jí být tím nejlepším partnerem. Těžko říci jak dalece se mi to dařilo. Z mého pohledu jsem fungoval ve všech směrech na 100 procent. Během těch 5 let jsme se dvakrát rozešli, poprvé asi na tři měsíce podruhé také tak, vždy jsem přišel já s prosikem aby jsme to dali dohromady a začali od nuly… Upřímně já do toho takhle šel, bohužel ona se neustále vracela k tomu co bylo. Podotýkám že jsme nikdy neřešili zásadní věci jako nevěru, alkohol, násilí, peníze nebo podobné problémy. Ona neskutečně nenávidí mou bývalou ženu se kterou mám děti. Ta má však dávno nového manžela a rozhodně nejsme kamarádi, řešíme jen děti. Teď je to asi 2 měsíce co odešla potřetí s tím že je to definitivní. Že takhle ona žít nechce, že už by nechtěla chlapa se 2 dětmi apod. Já měl s jejím synem skvělý vztah a ona s mými dětmi také, chovala se k nim vždy hezky i když několikrát jsem cítil, že to není ideální. Ona je krásná žena okolo které se chlapi točí a ji to dělá dobře, jsem přesvědčeny že mi nikdy nebyla nevěrná, ale probíhala tam komunikace přes různé aplikace. Měli jsme společne zájmy, přátele, sex byl nejlepší co jsem zažil. Teď je to asi 2 měsíce co jsem sám, poznal jsem teď fajn holku, která je hodná a záleží ji na mě. Problém je v tom, že v mé hlavě je pořád ta bývalá a já nejsem schopen normálně fungovat. Myslím na ni neustále a je to na mě znát, zase bych to chtěl všechno vrátit i když vím že je to ta největší blbost na světě. Bohužel hlava to ví, srdce je úplně jinde. Nic o ní ty dva měsíce nevím, nesleduji ji, neptam se. Hrozně mě to ale trápí a nechci ublížit té nové holce, která si to nezaslouží.

  7. Aura07:58 dne 31.3. 2019 napsal/a

    Včera si sebral věci, řekl:,, Promiň, ale už k tobě nic necítím, promiň.“ Jen tak z ničeho nic. Já byla šťastná v domnění, že máme super vztah 3,5 roku. On ne, ale nic neřekl a pak taková rána. Dva neuroly, dva lexauriny a výsledek – i tak probrečený celý den. Pocit zmaru, pocit, že bych radši nežila, vždyť ho miluju z celého srdce. Nakonec jsem povolala do služby mámu, aby tady se mnou někdo byl, abych tady nebyla sama. Je druhý den, od rána brečím a máma říká:,,Já už se na to nemůžu dívat! Nebudeš se pořád trápit! Pustíme si hudbu,však já tady tu ponurou náladu vyženu!“ načež pustila playlist The saddest songs, ze kterého i kocour dostal depresi. Ale mě to rozveselilo. Maličko. Ještě se nedokážu usmát.

    1. Mic19:13 dne 31.3. 2019 napsal/a

      Ahoj,bohužel se toto někdy stává,že jeden žije v domění jak je vse dobré,a najednou příde rána..Jetli tě to uklidní,tak se to neděje jen tobě,ale je to více méně běžné,jeden moc miluje a má ty ružové brýle,ale ten druhý,to někdy má trošku jinak bohužel..Je pochopitelné jak moc tě to ranilo,ranilo by to uplně každého kdo miluje,nevěš hlavu a snaž se být silná..

      1. Míla19:21 dne 31.3. 2019 napsal/a

        No, já to mám po 25 letech, jsem člověk, co vydrží hodně, ale když to přišlo a to bez vysvětlení, tak jsem si sedl na zadek ! Spadla mě brada a v čích slzy. Ty mě tekli před 40 lety naposledy !!! Je to dva roky a je to hustý !!! Vím, že nepotěším, ale vím o čem to je !!! Strašný !!! Tak nám držím palce, ale je to síla !!! Co radí a dělají, že to nic není, tak neví co říkají !!! Tak soucítím !!!

    2. Jana21:11 dne 31.3. 2019 napsal/a

      Ahoj, to je naprosto špatná hudba – já poslouchám do kola tohle Lenny Kravitz Are you gonna go my way – sice neznám slova, ale ta energie mi pomáhá 🙂

  8. Libor Nahoda08:16 dne 26.3. 2019 napsal/a

    Ahoj, tak je to rok co ode mne odesla zena po dvanacti letech. Podporoval jsem ji jako idiot celou dobu ve studiich a ona zkoncila skolu i vztah. Stala se mistni loznicovou legendou a ja se ne a ne dostat z bolesti/lasky.

    Necekal jsem to rano hadka a uz jsem ji pak jen videl s plnym krkem cucfleku od tipka z tindru. Je to rok a je to porad cerstve.

    1. Míla10:13 dne 26.3. 2019 napsal/a

      No, krásné !!! Přesně , ale přesně tohle mám již rok a půl za sebou a ještě mě nechala syna, aby nebyla přítěž a syn překážel. Síla !!! To jsem ještě čekal, že začne posílat výživné, ale nic se nekonalo až soudem, což mě po 22 letech bylo proti srsti. Ale je to tak, a k tomu, když se potkáme, tak ta arogance a povišování, tak to v sobě opravdu, tak to dá důraz !!! No, trápím se také, čím jsem si to zasloužil, pomohl jsem se vzděláním ( školou ) a postupu k větší kvalifikaci. Dnes jsem podal na rozvod doklady ale s těžkým srdcem, protože jsem s tím nikdy nepočítal, že to mezi námi dojde až tak daleko. O to vše o čem je psáno, tak o to to bylo horší a je dodnes. Tak, moc dobře vím, o čem tady píšeme. Trváto strašně dlouho a asi ještě bude. Někdy si říkám, že bezcitnost nemá mezí. Tak se s tím špatně srovnávám, ale již tak trochu to povolilo, ale ještě jsem z toho špatný, tak plně chápu a vnímám to jako Vy. Snad se zadaří se z toho dostat a tak držím palce. Míla

  9. KateM09:45 dne 22.3. 2019 napsal/a

    K tomuhle článku už jsem psala svůj komentář v květnu 2018. Byla jsem na dně, po rozchodu, kdy můj muž ukončil vztah přes SMS. Rok a půl po tom co nám umřel syn, beze slova vysvětlení odešel, a nic nevysvětlil ani dětem (17 a 7). Prostě „dospělý“ chlap. Dnes si stěhuje do našeho domu 23letou přítelkyni, která se narodila se zlatou lžičkou v puse 🙂 🙂 :-). A já?? Pořád žiju, a dokonce dobře, o děti se starám sama, on si je veme jednou za měsíc když nemají s přítelkyní program :-). Ale vidím to tak, že já jsem vítěz. Naše děti ví kdo tady vždycky pro ně je, kdo chystá večeři, povídá si, kdo vozí na fotbal a na brigádu. A dokonce jsem si našla chlapa 🙂 🙂 :-). Teda našla…známe se 25 let, ještě ze základky, 4 roky máme naproti sobě kancelář a jednou jsem šla na pivo 🙂 🙂 :-). Mám pro vás všechny vzkaz… vím, že to bolí, vím, že chcete umřít a život bez něj už není život, ale taky vím, že ty potoky slz a probdělých nocí musí být, pusťte to ven, nebraňte se tomu, je to peklo, je to očistec, nevěříte v lepší budoucnost, lepší zítřky…vždyť bez toho druhého to přeci nemá smysl…. a pak jednoho dne….svítí slunko, a život za to stojí!!! Já díky tomu mám mínus 22 kilo a jsem teď fakt šťastná, zdravá, sebevědomá a hlavně úplně samostatná, a jsem na sebe maximálně hrdá!!!!! Takže pro všechny co se rozešli, pobrečte si, protrpte si to, ale pak se zvedněte ze země, hlavu pěkně vzpřímeně a vzhůru lepším zítřkům!!! P.S. a pamatujte KARMA je zdarma 🙂 🙂 :-). Krásný den všem.

    1. nenapravitelna romanticka10:16 dne 22.3. 2019 napsal/a

      pekny 🙂 moc diky za optimismus,diky Vam jsem se na konci toho usmala,protoze jo,karma je zdarma 😉 diky

    2. Jana14:07 dne 26.3. 2019 napsal/a

      Kate, díky za zprávu s odstupem času. Když jsem to četla, úplně mě mrazilo. Moc Vám to přeju a doufám, že už to bude jen a jen dobré. Jana

  10. nenapravitelna romanticka15:56 dne 21.3. 2019 napsal/a

    Taky přispěju. Ted někdy to bude už rok, kdy poprvé vážně padlo, že to teda skončíme. Reálně se to pak stalo o 5měsíců později. Byli jsme spolu 8let. Co k tomu říct, jak to tak bývá, chyby byly na obou stranách. On byl rodilý Pražák, ja naplavenina, poznali jsme se na škole. Byla jsem okouzlená, jak všechno zvládá, zná…ale už když jsme jeli na vodu a on „poprvé“ vystoupil z komfortu jménem „Praha“, měl to být první varovný signál, že to nebude procházka růžovým sadem. Po 3 letech jsme se sestěhovali – hlavně díky mě. Já byty hledala, on se jen dostavil a souhlasil. Bylo to ale super, je to zabavnej a velice vynalezavej kluk, fakt skvělej, měla jsem často pocit, že mě nosí na rukou a že by pro mě udělal první poslední. Jenže když jsem odjela na víkend k našim, přestala jsem pro něj existovat. Odjela jsem na služebku, přestala jsem pro něj existovat. Nepřišla jsem domu až do rána, jemu to bylo jedno, nevěděl, kde jsem, s kým jsem, co dělám a co nedělám, bylo mu to fuk. Vysvětlení: „uvidíme se za 2 dny, tak ne, nechybíš mi, vždyt se uvidíme. Nepotřebuju byt připojenej k telefonu od rána do večera, ne, nevidím důvod, proč bych si s Tebou měl volat, psát…o čem, o počasí? Chceš jezdit každý víkend k rodičům? Jezdi si, nemám s tim žádný problém“. A tak jsem si zvykala (těžce) na to, že je takový, jaký tvrdil, že je. No a pak jsem po 6 letech našla v telefonu SMS od jeho ex psané vždy o víkendu, kdy jsem nebyla doma, kde byly SMS typu: ted můžeš psát, je tu jen kamarád a dále obsahově erotické a sexuálně zaměřené SMS.Po 6 letech fakt velká krize. A on, že s ní nic neměl, že to byly jen ty SMS, že mu to dělalo dobře, že ho chce…a přitom se mnou tehdy už skoro nespal, i když já měla zájem. Tehdy se omlouval, říkal, že to byla obrovská chyba, že o mě nechce přijít, že to s ní definitivně skončí. A já se poprvé vzdala své teorie: podvede jednou, podvede znova a odpustila jsem, protože jsem si říkala, fajn, krize, stane se, neni to se mnou taky lehký, dávám mu zabrat, tak snad se poučil a pokud chce opravdu zůstat (já mu naopak říkala, že pokud chce být s ní, at jde, že mu bránit nebudu), asi mě má fakt rád. A tak to zase chvíli bylo fajn. Ale já chtěla vlastní bydlení, svatbu, posunout se…a jaksi nikdo kromě mě o to nijak extra nestál. A tak se čas vlekl, ja byla víc a víc frustrovanejší, on čim dál tim víc uzavřenejší a ja věřila tomu co říka: chci s tebou být, jsem s tebou štastný, chci vlastní bydlení a zůstat s tebou, jen nejsem tak aktivní v tom hledání, protože me to nebaví a moc na to nejsem. A ano, poctivě chodil na všechny prohlídky, které jsou dohodla. Ze začátku aspon měl tendence domlouvat prohlídky, pak už jsem vlastně vše zařizovala já a on se laskavě jen dostavil. Pak jsme narazili na byt, který vypadal tak, že ho koupíme, ale ja na poslední chvíli couvla (ano, na doporučení mé maminky, která mi dala radu, že ten byt za to nestojí a ano, ja to zhodnotila jako relevantní názor a uznala to). No a to byl jeden z hřebíčků do rakve. Nemluvě o tom, že už jsme spolu téměř nikam nechodili, neplanovali dovolenou, výlety, nic. Respektive já plánovala a on se zase jen laskavě dostavil. Casem jsem planovat přestala i já a čekala, co bude. Byla jsem slepá, co? Ale věřila jsem tomu, co mi říkal, že je jen tak líný a planovat ho to nebaví, ale že jezdí rád. Vždy byl spíše pasivnější, akorát jsem nějak během toho neviděla, že z pasivity se stala naprostá stagnace, negace a ignorace.
    A najednou se on začal často a stále častěji scházet s kolegy z práce. Ze začátku jsem ještě byla zvána a účastnila se také, postupně jsem již přestala být zvána, i přesto jsem byla v pohodě, jen at si užije taky čas s někým jiným než se mnou a byla jsem v klidu. Nejdříve chodil jen s kolegy a najednou přibyly i kolegyně, které byly dříve tzv. „krávy“, ale najednou byly fajn. Trochu jsem zbystřila, ale furt jsem byla v klidu, říkala jsem si, že přece nebude takovej ubožák, aby si začal s někým z práce (vždy tvrdil, že by nemohl pracovat s přítelkyní v jedné firmě 🙂 ).
    A člověk, který chodil velice brzo spát, brzo vstával, nepoužíval sociální sítě a vymoženosti smartphonů a nepil žádný alkohol a moc do hospod nechodil, si nainstaloval Messenger a od rána do noci byl online, neustále s mobilem v ruce, 3-4x týdně v hospodě s návratem nad ránem, ožralý, poblitý ale vždy online a s telefonem v ruce 🙂 Začaly hádky. Dost ostré a vše se spíš horšilo než lepšilo a já to bohužel nepochopila. No a pak mi jednoho dne oznámil, že má na sobotu plány s kolegou v práci. Tehdy jsem se víc neptala, bylo už to mezi nami špatný. A z plánů na sobotu se stal víkend mimo náš domov s partou z práce a samozřejmě včetně kolegyň.
    Tohle už nedopadlo dobře. Výčitky toho, jak si může dovolit odjet na víkend a nic mi neříct, jak se ke mně může takhle chovat, vyzněly naprosto do prázdna. Víkend si užil, dokonce prý tancoval – nikdy v životě jsem ho nedonutila tancovat!!!! A pak přijel, poprvé v životě si chtěl sám od sebe O NAS promluvit, aby nakonec řekl, tak co navrhuješ? A já že nevím, asi rozchod, pokud se chce takto chovat dál a on řekl: souhlasím. Takže se se mnou ani rozejít nedokazal a opět to nechal na mě. A tak 8let po asi 5 týdnech tohoto zvláštního chování bylo uzavřeno.
    No a já se snažila mu dalších 5 měsíců vysvětlit, že má cenu těch 8let nezahazovat, ale bylo to házení hráchu na zeď. On už byl dáááávno rozmyšlený, že mě kopne do zadku, ale byl srab to udělat, čekal, až to udělam já a pak už si jen držel to svý, nepřístupný k ničemu. Chtěla jsem na tom pracovat, abychom zase zpátky našli tu lasku, protože když jsme spolu byli 8let, museli jsme se mít rádi, ale nic. Začal stále častěji nebýt doma a údajně být s tou svojí partičkou, ale především byl s jednou ze svých kolegyn, která dříve byla nazývána „krávou“. Nejlepší bylo tvrzení, že rozchod není kvuli ní, ale přitom se s ní už scházel, a co více, ona byla také zadána a měla partnera! No a pak jsem se odstěhovala, všechno mu nechala, aby mi měsíc po mém odstěhování řekl, že se s ní již schází, jak je sympaticka a je jim spolu fajn a že se ona také se svým partnerem rozešla. Vysvětlení? Potkali jsme se v práci pár lidí, kteří nebyli spokojeni ve vztazích a takto jsme spolu začali trávit čas.
    Bohužel, i přes to, jak to dopadlo, pamatuju si ty nádherný chvíle, které jsme spolu prožili a chvíle, kdy jsem se s ním cítila v sedmým nebi. Nikdy jsem se necítila s nikým tak stastná jako s ním. A nikdy jsem se necítila kvuli někomu tak neštastná jako kvuli němu. Problém je, že i po roce bych ho stále chtěla zpátky. Ale já pro něj už neznamenám nic…nedokažu to pochopit, ale žít s tím musím, protože mi nic jinýho nezbývá a musím říct, že je to na prd. Nemám moc přátel, díky svým chybám, ale také proto, že většina přátel již je sezdána a mají své rodiny a své starosti a není zrovna moc času na nezadanou kamošku. Získat přátele je pro mě těžké, jsem spíš introvert a plachá. A tak trávím většinu času sama. Snažila jsem se nové přátele najít, nové záliby, najít někoho na seznamce, kdo by mi dal zas důvod si myslet, že zase bude líp…ale všechno selhalo. Udělala jsem všechno, co jsem mohla udělat, abych se z toho dostala, a udělal jsem to několikrát, myslim si, že bojuju jak nejvíc dokážu, ale vždycky skončim u toho samého. Doma, sama s pocitem, že On byl to nejlepší, co mě zatím kdy potkalo a s pocitem, že tohle asi nikdy nepřekonam. A všechny knížky a články říkají: bavte se s přáteli 😀 Já bych moc ráda, ale jaksi nemam dostupné 😀 takže pešek, moc si to užívam a jde mi to skvěle :-/
    Už to nebolí jako dřív, ale bolí to sakra furt dost. A nejvíc pocit, že pro někoho, kdo pro mě znamená tak moc, já neznamenám vůbec nic. Ze někdo dokáže vzít 8let a prostě je spláchnout do hajzlu a ještě mi tvrdit, jak pro něj to bylo taky tak hrozně těžký (předpokládám, že nejtěžší na tom bylo brousit tu novou holku) a jak se s tím sám nedokaže po x měsících stále vyrovnat (opět pravděpodobně nejhůř mu musí být, když ji drží v náručí, za ruku apod.). Nedokažu pochopit ty lži, že neví, jestli se rozhodl správně, jestli toho nebude litovat, že mě bude mít vždy svým způsobem rád a že mu na mě bude vždy záležet. A pak když mu člověk napíše, že mě čeká operace, mu ani nestojím za to, aby na to odepsal, že mi přeje hodně štestí, at to dobře dopadne. Nedokážu pochopit, že pro někoho po 8letech dokážu znamenat takový nic…asi jsem divná.

    1. tulakpohvezdach18:48 dne 21.3. 2019 napsal/a

      Ahoj,
      ani nevíš jak Ti rozumím…myslím, že tohle porozchodové období je pro každého různé a pro Tebe jakožto citlivou bytost bude asi delší, ono stejně platí jakkoli to zní jako klišé, že ten čas to zmírní, otupí…Přeju Ti ať to nevzdáváš, je vidět, že bojuješ a jsi statečná žena, výsledky se dostaví. Smekám před kažkým, kdo se postaví osudu čelem a bojuje ale i před tím, kdo uzná, že je jeho boj nad jeho síly a vyhledá třeba pomoc psychologa…možná bys potřebovala pomoct trochu zvednout své sebevědomí a pak by ses na věci začala dívat jinou optikou – tou, že to je on, kdo ztratil. Ty jsi byla upřímná. Že máš taky pocit viny? OK, to je normální, ale dle toho co píšeš, bych tuhle situaci, tedy že je od tebe pryč, bral jako výhru. Zbytečně si teď tím, že se stavíš do role oběti, sama sobě ubližuješ ( a jemu je to naprosto fuk), zkus se věnovat sobě, hýčkat sebe, svoje tělo, mysl, otevřít se lidem, nadechnout se…

      vše dobré

      1. Jana19:34 dne 21.3. 2019 napsal/a

        Ahoj tuláku, napsal jsi to krásně, zkusím to použít i na sebe. Díky.

    2. Jana19:43 dne 21.3. 2019 napsal/a

      Ahoj, moc ti rozumím, prožívám něco podobného jen po 16 letech a s dětmi. Bolí to moc. Je to už půl roku, nulový kontakt nejde. Pořád na něj myslím, pořád ho mám ráda. Snažím se říkat si, že není takový, jak jsem si 16 let myslela, spoustu řečí o pravdě a lásce a pak přijde šok a poznání, že člověk, kterému věříš, vcelku bez problému lže a přitom se ohání životem v pravdě, čistotou duše, karmou a podobnými řečmi. Nic, trochu mi to poznání pomáhá, říkám si hlavní jsou děti, mám se komu věnovat, ale chtěla bych od života i něco pro sebe. Taky jsem zkusila seznamku, ale není to snadné. Teď mám v plánu vyrazit do kina na Lovení, aspoň se zasmát… Tulák má pravdu, musíš se co nejvíc věnovat sobě, hýčkat se, zkus najít třeba ty nové přátele na seznamce. Není třeba tam hledat jen partnera… Já to zkouším, kdysi se mi na seznamce zadařilo, tak proč ne znovu… Máš nějaké koníčky nebo jsi žila jen vztahem?

    3. Mic19:49 dne 21.3. 2019 napsal/a

      Ahoj,i já ti rozumím já to schytal sice jen po půl roce,ale taky to moc bolí.Už vážně nevím co mám dělat abych si udržel vztah,jsem asi vážně divnej,a asi to se mnou žádná vážně nikdy nevydrží

      1. Jana21:40 dne 21.3. 2019 napsal/a

        Ahoj, kolik je ti? Neházej flintu do žita… Říká se, že na každého někde čeká ten pravý protějšek.

      2. Mic21:57 dne 21.3. 2019 napsal/a

        Právě,že už 35 let,a nějak to vždy asi nějak zkazím,fakt nevím co dělám pořád špatně,moc jsem ji miloval,a když to byl jen půl rok tak to moc bolí..

      3. Mic08:33 dne 22.3. 2019 napsal/a

        Vždy prostě něco udělam špatně,a pak si vyčítám co by kdyby..Už nevim co dělat…

      4. Jana11:14 dne 30.3. 2019 napsal/a

        To víš, to se takhle těžko hodnotí, mohl jsi ji „milovat“ tak moc, že jí to dusilo… Nejde to vykoumat, když tě člověk nezná… Člověk i ve vztahu potřebuje určitou volnost a svobodu, čas pro sebe. Nejde si partnera přivlastnit. Pokud se ti to pořád opakuje, tak možná zajít někam, kde by ti poradili, kde je chyba. K psychologovi nebo na rodinné konstelace, tam chodí spousta lidí řešit vztahy.

    4. tulakpohvezdach22:04 dne 21.3. 2019 napsal/a

      Víš, jak píšeš, že by jsi ho i po roce chtěla zpět…opravdu si tohle dokážeš představit, ale reálně. Zavolal by Ti, sešli by jste se, dlouhé hovory, pomilovali by jste se. Ty by jsi ho chtěla vedle sebe v životě, cítila by ses opravdu šťastná? Po tom všem? Chlap musí být i opora… Vždyť Ty by jsi mu tím jeho návratem akorát rozšířila hranice toho, co by si k Tobě příště dovolil. Třeba by Tě uhodil, a věděl by, že stejně přilezeš.
      Já se taky dlouho motal, a jednoho dne jsem nad tím tak přemýšlel a zjistil jsem, že bych ji zpět už prostě nechtěl. Byla to skoková změna, jako když se dítě učí chodit, a jednoho dne se pustí zábradlí a vyjde.
      Podle mě je dobré se naučit žít sám se sebou, naučit se mít rád, chtít pro sebe to nejlepší, mít otevřené oči a mysl, a jednoho dne se stane zázrak, uvidíš. Je omyl, že štěstí najdeš v partnerovi, nebo obecně v někom nebo něčem, štěstí, nebo taky pocit spokojenosti a bezpečí, lze najít pouze v sobě. Já jsem třeba sám, ale můžu říct, že jsem spokojený, miluju svůj život, jeho rozmanitost, možnosti, svoje děti…
      Buď ráda, že jste neměli děti…to je pak úplně jiný level.

      1. Jana22:31 dne 21.3. 2019 napsal/a

        Zase musím pochválit, opět jsem si tvoje slova přečetla i já a myslím,že to opravdu sedí… Jen to není jednoduché. I já mám pocit po půl roce a tom, co vím, že kdyby přišel a chtěl to vzít zpátky, tak bych váhala, pořád z toho nejsem venku. Jenže je pravda, že poslední tři roky ty hranice posouval neustále a tohle by bylo ještě o hooodně dál. Vždycky přišel s nějakou novinkou, a když jsem se s tím smířila a řekla si, dobře, to zvládneš, vždyť jinak máme krásný vztah a začala jsem být v pohodě, tak opět další posun, další ťavka. Mám chvíle, kdy v sobě dokážu najít ten pocit štěstí, kdy se umím smát jen čistě sama třeba na procházce v přírodě, ale pak se zase někdy plácám s tím hnusným svíravým pocitem v břiše, že je konec, a že už budu do smrti sama. Tedy ne sama – mám děti, ale asi je jasné, jak jsem to myslela. A to nechci. Vím, že pocit štěstí nezáleží na partnerovi nebo někom jiném, ale i tak mi vztah a pocit sounáležitosti chybí. Mám výhodu, že mám kamarády, mám fajn práci, koníčky a hlavně děti. Když jsou děti, je to sice jiný level, ale zase člověk se tak nějak musí snažit kvůli nim se držet a všechno to nevzdat.

      2. tulakpohvezdach22:53 dne 21.3. 2019 napsal/a

        Ohledně těch dětí máš Jano naprostou pravdu. Mě třeba děti neskutečně pomohly aniž ony samy by si cokoli uvědomily, prostě jen byly a já se chtěl a musel starat (mám je od začáku ve střídavé péči). U mně je to dva roky, co odešla, po 16 letech. Já vím, mě se to vše lehce píše, ale občas i tak stejně červíček zahlodá, takové to co by, kdyby…půl roku je asi taková ta doba, kdy si člověk teprve uvědomí, co se vlastně stalo a začne se s tím smiřovat. Já se první půlrok skoro nevyspal. Ty výkyvy taky dobře znám, jednu chvíli na koni, že jsem z toho venku a pak prásk, ryješ čumákem o zem. Takovou tu úlevu jsem začal cítit tak po roce a půl, ale tohle má určitě každý jinak. Já jsem taková ta klasická cíťa).
        Tak ať nás ten život nikdy nepřestane bavit 🙂

      3. nenapravitelna romanticka07:27 dne 22.3. 2019 napsal/a

        Já vím, že řeknete, že nevím, o čem mluvím, ale přijde mi, že právě ty děti dost drží člověka nad vodou, právě proto, že kvůli nim člověk musí. Musí být příšerný se před nimi přetvařovat, že jste v pohodě a všechno je fajn a tatínek/maminka jsou stejně furt fajn, i když Vás opustili, ale furt máte pro co bojovat. Já si tak často řikam, proč se snažit? Kvůli čemu? Chybí mi ten hnací motor…třeba když dítě přijde a obejme Vás a Vy víte, že to musíte zvládnout, že tu jste pro ně.
        Jo, každej řekne, pro jedno kvítí slunce nesvítí, ale doprčic, rok? Nesedim v koutě, snažím se najít další kvítí, ale bože, to je taková tragedie a vždycky se vrátím k tomu samýmu: holka, tys to teda podělala, přišla jsi o tak skvělýho člověka. Samozřejmě, že to z toho mého příspěvku moc nevyplývalo, ale udělala jsem spoustu chyb a sama jsem mu dost ublížila. Vždycky to má dvě strany mince. Ale vždycky skončim u toho, že On byl lepší, měl svý chyby, ale kdo je nemá…

      4. Jana13:52 dne 26.3. 2019 napsal/a

        Jj, děti člověka nutí se držet, to je fakt. Ale i já se zmítám v tom, že kdybych neudělala tohle nebo naopak dělala tamto, tak by se to nestalo. Ono to tak vypadá a člověk se tím pořád mučí. Vím o čem mluvím, také si tím procházím. Jen ve skrytu duše mám pocit, že by k tomu došlo stejně, i kdybychom se já i vy třeba rozkrájely. Za dobu trvání vztahu jsem se změnila a měnila jsem se hodně na základě jeho představ. A stejně to bylo málo – hranice se pořád posouvaly. Co stačilo minulý rok, už nestačilo v následujícím roce. Takže věřte, že stejné by to bylo i u Vás. Každá z nás má určitou výhodu – já děti, že mě drží, vy mládí a svobodu, kterou můžete využít k tomu, najít tu pravou lásku svého života. Ono s dětmi se hledá hůř…

      5. nenapravitelna romanticka08:11 dne 21.8. 2019 napsal/a

        Milý tulakupohvezdach,

        kdo by to byl býval čekal…měl jsi pravdu 🙂 Uteklo par měsíců a zpátky bych ho už nechtěla. Nového partnera stále zatím nemám, ale už si dokážu uvědomovat, že tím, že mě opustil, mám šanci najít někoho lepšího než bylo On. Někoho, kdo mě bude mít opravdu rád.
        Pořád to stojí dost často za prd. Nejhorší je ta samota, přátel furt není dost, a tak je to někdy fakt špatný, ale On už mi zase tak moc nechybí, už to není o Něm, ale spíš všeobecně o nedostatku lidí kolem mě, koho vytáhnout na pivo, na rafty, na dovču, na zmrzku, na výlet apod.
        On si vybral svůj život a asi je takhle šťastnější, a to je nejdůležitější, i když úplně zapomněl, že tam, kde je, je hlavně kvuli mně, ale bohužel, člověk by od druhého neměl mít žádná očekávání. Ze života mě vymazal v podstatě hned, já to nechápu, ale každý jsme jiný.
        Hodně jsem se změnila. Byla to tak obrovská životní lekce, tak moc mi to umožnilo podívat se do vlastního nitra, že už nikdy nebudu stejná jako před tím. Bývala jsem veselejší, víc free, víc v pohodě, víc usměvavá než dnes…ale i přesto si myslím, že dneska jsem lepší člověk, a to hlavně proto, že vím, že jsem ryla držkou v zemi, že jsem myslela, že tohle nemužu přežít, a přesto jsem to přežila…neříkám, že jsem z toho venku, nejsem, ale všechno je lepší, klidnější a tak nějak smířenější. Jediný, co bych si ze srdce přála, by bylo se s ním setkat a ukázat mu: “ Myslel sis, že jsi mě zlomil? Ano, zlomil, ale já jsem zase vstala a je ze mě mnohem silnější a lepší člověk. Přeju ti, aby to, co sis vybral, bylo tvoje životní štěstí (rptože i tak nemáš stále vyhráno) a děkuji Ti, že jsi mi dal šanci, abych byla jednou šťastnější, než jsem byla s tebou.“ To se mi zatím nepodařilo, ale i tohle mě ta situace naučila – být trpělivá. Třeba na to ještě není ten správný čas a třeba na to nebude čas nikdy, hlavně to nelámat přes koleno.
        Tak uvidíme, co má na mě život připraveno…já jen doufám, že to bude super 🙂

    5. Míla08:11 dne 22.3. 2019 napsal/a

      Smutné ! Dnes jsme se synem sami a nějak nemůžeme zapomenout, co je to zbourání rodiny. Důvod jsme se nikdy nedozvěděli a už to ani nechceme po 1 1/2 roce vědět. Už je to stejně vše v hajzlu. Tak kolikrát sedíme se synem a vlastně přemýšlíme co dál. Strašný ! Ale život nekončí a přiznám se, že nám to opravdu dalo ránu a skrátilo život. To je pravda. Hlavně, byla doba, kdy jsme doufali, že se vrátí. Dnes už nic takového nechceme a hlavně , co by nám vadilo, kdy to bude znovu, stále se dívad přes rameno a kontrolovat, co zase bude . Tak to už né, i když to stále moc a moc bolí ! Musíme dál, jen se bojíme, aby se nestalo to, že by jsme s novým příchozím do našeho soužití , nepřišel někdo nový a my jsme srovnávali, s člověkem, který nás vědomě opustil. Dnes je už termín rozvodu a tak si snad vše urovná oficiálně a bude snad více klidu. To je můj poznatek. Pro toho člověka jsem celou dobu žil, a dýchal. Přišel facebook a bylo vše za podpory kamarádek a rad, jak to se má v dnešní době žít. Tak jsme se synem stali objetí a katastrofy rodinného rozpadu. Tak dnes píši a plno argumentů v této scéně, né pro člověka přijemné a dovolím si říci resp. napsat, že je to hnus !!!

      1. Maťa10:39 dne 11.10. 2021 napsal/a

        Srdečně zdravím Mílo. Stalo se mi to samé, jenom já jsem manželka. Úplně stejná věc. A ten FB jsme mu založili se synem :D. OMG… Teď tady koukáme oba po roce, co to bylo za smršť. Nově postavený dům je v prodeji a zvířata rozdána. Ještě že jsme z rodiny dva zůstali spolu. Je to víc než jeden. Důvěra se získává roky.

  11. Petr19:49 dne 16.3. 2019 napsal/a

    Jak vyřešit situaci kdy sme se po necelém dvouletém vztahu rozešli.. oba pracujeme pod jednou střechou, udržuju no kontakt, abych se toho co nejrychleji střepal, ale nevyhnu se tomu, že ji cca 4 – 5 dní z týdnu vidívám na dílně při střídání směn.. navíc asi měsíc a něco po rozchodu začla randit s kolegou přímo z její směny, tudíž když zahlednu jednoho nebo druhého (a nejde se tomu vyhnout, dílna je malá) má mysl je v koncích a přijde mi, že začínám od znova a znova..

  12. Janee14:18 dne 23.2. 2019 napsal/a

    Mám za sebou Itálii…..odchod návrat těžkej blázen přece jsem…jen se dohmatnout pravdy,že??že se jí pak člověk dozví tolik až by zvracel…z blázna je tu nekompromisní NE..a druhej se mění jak počasí…jestli když hledáme útěchu v článcích se dalo něco číst je to tohle….kecy a bláboly většinou pak spíš zapříčinily že měl člověk chut se spíš vracet než končit…tohle je osvěžující a sprosté 😃ano, ale promlouvá to k jednotlivci….a ta swingers party 😃 pro některé rada ..pro mě osvěžující humor…jen tak dál👍přesně tohle jsem potřebovala…

  13. Galateia15:31 dne 8.2. 2019 napsal/a

    Zdravím všechny! Už jsem zde hledala sílu a inspiraci před dvěma lety a nyní opět.. Nejde ani o klasický rozchod, ale bolí to děsně.. Předně jsem byla zhýčkaná tím, že každej chlap, co mě poznal víc a zamiloval se, tak to fakt bylo silný a končila jsem to já nebo to vyšumělo. Před dvěma lety jsem zažila strašný zklamání – dlouholetý přechozený vztah, nějak jsme nevěděli jak z toho a on si našel paralelní vztah trvající rok, o to hůř, že naši společnou kolegyni z práce. Prošla jsem OČISTCEM, kdy jsem si uvědomila, že to vyřešený k němu ještě úplně nemám a navíc mě strašlivě zasáhla ta ztráta důvěry. Dalších třičtvrtě roku spolu v práci, kdy on se rozhodoval a lítal mezi mnou a jí. Dostal mě z toho ON, kterého jsem znala déle a měla jsem vždy pocit jiskření. Veliký zájem, zval mě k sobě, hřála jsem se v tom. Víceméně ze začátku to nastavil jako kamarádství s výhodama, kdy mně to vyhovovalo, necítila jsem lásku, nechtěla se do ničeho vrhat. Jenže jak to bývá, dostal mě do toho.. jak jsem jedinečná, jak mu na mě záleží, jsem důležitá, že je vzácnost někoho takovýho potkat, že to má jinak než jen tak na sex, jak je za mě rád apod. Nevím, jak kdo, ale já tyhle slova beru vážně, rozhodně víc, než kdyby mi někdo po týdnu vyprávěl, jak mě miluje. Zamilovala jsem se a trpěla.. Že mi nedal prostor víc se poznat, že svoje slova nepřeved v činy, každou chvíli jsem čekala, že z něj vypadne, že něco cítí, jen to neumí říct.. Už to nešlo, protože mi vlastně ubližoval vším, co dělal, a přitom psal, jak je to všechno úplně jinak. Nechápala jsem a nedokázala si to s ním úplně říct. Takže jsem se citově „odkopala“, což jsem se posléze dočetla v radách moudrých, že je chyba největší, že lásku žena odhalovat první nesmí, pokud si jí není jista u muže. No nevím, zkrátka jsem to udělala. A přišlo vystřízlivění.. ne tak drsně, ale reakce něco v tom duchu, co jsem si jako myslela, že jsme se o vztahu nebavili, zkrátka žádná radost z odhalení, tudíž to na druhý straně zkrátka nebylo. Trpěla jsem a trpím. Na jednu stranu cit a pak uražený ego, o co vlastně přišel, že jsem si myslela, jak jsem pro něj výjimečná, protože myslím, že jsem taková nestandardní a navíc mi to i sděloval a ono houby.. Klasicky – strašný stavy, pláč, výkyvy nálad, došlo i na antidepresiva. Asi po prvním ublížení jsem tak potřebovala něhu, lásku, i když jsem tak nějak cítila, že vztah by asi nešel, nevím, byly tam i další skutečnosti, ale mrzelo mě, že to se mnou nezkusil.. nic no. Druhý ublížení za sebou. A samozřejmě přišla další rána – téměř okamžitě po „odhalení“ si někoho našel. Měsíc a už výlety apod… Je mi naprosto děsně, trápení, že se rozhodl pro vztah a slečně se věnovat.. se mnou nebyl ani jeden celej den! Strašně mě to ranilo. Další OČISTEC Č. 2 je, že se s ním musím pracovně vidět a co hůř, dozvídat se přes další lidi detaily z jeho života. Dovedete si asi představit, co to je za utrpení! Nechápu to.. Asi prostě jen neměl v tu dobu spřízněnou duši, tak jsem mu byla blízká, viděl ve mně oporu, ale pokud někomu na někom záleží, vypadá to jinak… Asi potřeboval někoho jinýho a asi by to ani nefungovalo, ale tyhle racionální úvahy mi bohužel nijak nepomáhaj. Byla to veliká zkušenost, ale zůstává ve mně hořká pachuť. Navíc já prožívám muka, nemůžu jíst, špatně spím a on je očividně úplně v pohodě.

  14. Gesto13:10 dne 27.1. 2019 napsal/a

    Zdravím všechny, přidám svůj příběh do těchto smutných stránek, ale přitom plných naděje. Jsem 8 měsíců po rozchodu s partnerkou po 11 letém vztahu, kdy náš vzat byl lemován dobrým, ale většinou špatným a hádavým obdobím. Naše hádky postupem času přerostly až v osobní urážení toho druhého, ten kdo vytáhl nejsilnější kalibr tak vyhrál (jak smutné že). Poslední 2 roky už to bylo vyloženě utrpení a dennodenní stres. Před 5ti tety se nám narodila dcera, kterou bezmezně miluji. 4 roky jsem fungoval jako otec, který se denně stará o svojí dceru, přebaluje, vaří a hraje si s ní a dává ji veškerý svůj volný čas. Až nastal ten zlom, kdy jsme s partnerkou už spolu nedokázali vyjít vůbec… utekla ze společného bydlení k sobě..což jí nevyčítám(já bych to kvůli dceři nikdy asi nebyl schopen udělat) a je dobře že to udělala. Ale ted začala nesmyslná válka o dceru, z její strany absolutní nezájem, že jsem se celé 4roky staral a chce jí mít jen pro sebe a to je ta nejhorší věc která se mohla stát, že se bude mstít za všechno udajné utrpení prostřednictvím naší dcery. Pochopil jsem v této humusné době co je pro mě nejdůležitější, asi člověk si to co má každý den vůbec neuvědomuje co může ztratit. A ted zažívám nejhorší období v mém životě a to je období bez dcery, bez každodenního kontaktu s ní.
    Takže pánové a dámy, když ve vztahu není dítě, nevěšte hlavu ze ztráty ženy, partnerky či partnera..ženských a chlapů je na světě plno a za nějaký čas si ani nevzdychnete..vím o čem mluvím. Ale když je ve vztahu dítě je to jiné, je to kurevsky jiné, že už neuvidíte svojí krev plnohodnotně vyrůstat..dávat ji ze sebe vše co máte. A věřte, že to bolí víc než rozchod s partnerem. Držte se a přejme si at je líp.

    1. Jana23:00 dne 27.1. 2019 napsal/a

      Dobrý večer, přiznám se, že když čtu tyhle příběhy, kde jsou děti, tak je mi mnohem víc smutno. Člověk samotný se z rozchodu vzpamatuje, ale když tím trpí děti, tak je to zlé. Jsem vděčná za to, že se kvůli naším dětem dokážeme domluvit. Sice není jisté, jak se to u nás vyvine dál, ale oba máme naše děti na prvním místě, tak doufám, že se dokážeme domluvit na tom nejlepším pro ně i dál. Je fakt, že někdy může být pro děti lepší, když se rodiče rozejdou, ale oba by měli myslet hlavně na pocity těch dětí – víc než na svoje. Takhle to vnímám já. Můžu se zeptat, jak to bere dcera? Už není úplně malá, tak snad by soud měl přihlédnout i k jejímu názoru.

      1. Gesto19:36 dne 28.1. 2019 napsal/a

        Zdravím Vás, myslím, že to celkem zvládá ..těžko říct, někdy se ptá proč nejsme všichni pohromadě, ale vím že ted je to mnohem lepší pro všechny než když jsme spolu byli jako rodina, která nebyla funkční. I když se ted dějou tyhle věci, tak si pořád myslím, že je to tak lepší.

  15. Deni18:16 dne 10.1. 2019 napsal/a

    Dobry vecer, take se podilim o svuj pribeh. Jsem necele dva mesice po rozchodu po skoro 5 letem vztahu. S Petrem to vse zaclo strasne rychle ani jsem se nepoznali a uz jsem spolu zacali chodit. Proto byli nase zacatky dost krusne, same hadky na dennim poradku. Ale i to jsme nakonec prekonali a szili jsme se, naucili se spolu vychazet, komunikovat atd…On bydli u maminky, takze jsem k nemu jen dojizdela a to celych skoro 5 let…Prede mnou mel vztah s holcinou ktera mela malou holku tak se staral..ona ho pak podvedla, tak sel zpatky k mamince. Po 14 dnech od jeho rozchodu jsme zacli spolu. Muzu rict ze za tech 5 let jsem se strasne moc posunuli..neco jsem spolu budovali … koupili jsem auto takze jsme porad cestovali. Petr je puntickar takze me kritizoval ze vse delam spatne atd.. je to take clovek ktery ma rad jen penize a sam sebe ale to jsem vsechno poznala az ted po rozchodu…Vzdy jsem se hadali prevazne jen kvuli penezum, vycital mi plno veci, urazel me a schazoval..On dela ve skodovce, ja v pekarne..a nikdy jsem po nem nechtela pujcit penize, to on chtel po me..a ten hlavni duvod proc se to stalo je ze jsem s nim chtela bydlet…jenze on se jen vymlouval, jak do najmu nepujde, ze nebude cpat penize nekam co nikdy nebude jeho a nejaka hypoteka neprisla vubec v uvahu, nesnazi dluhy a taky to dava ostanim lidem pekne vyzrat a smeje se jim.. jiste chapete ze uz jsem byla otravena k nemu jen dojizdet.. chtela jsem nas vztah nekam posunout dal..byla jsem u nej nestastna ale on myslel jen na svoje pohodli a myslel v tomhle jen sam na sebe. Vzdy mi rikal kam by se mel stehovat kdyz mu u mamy nic nechybi..da na stul penize a mama mu vse da az pod nos.. nikdy jsem ho nevidela ze by si sam neco udelal..ani jidlo na talir si neumi nandat..vzdy sel za maminkou..ani hrnicek si neumel po sobe umyt a to nemluvim o tom, kdyz sem neco po nem chtela ja..rikal mi ze me nebude obsluhovat jak nejakou kralovnu a to jsem ho poprosila jen jednou za nas vztah jestli mi namaze chleba a k tomu caj a on me tak vynadal ze jsem mela dost..nakonec to tedz udelal ale hotovo jako!!! Ale tady slo o to ze byl pohodlnej a kdyz slo o bydleni tak se jen vymlouval, nebo jen sliboval..ve skutecnosti od mamy nechtel odejit. ( prece mu tam nic nechybi 😀 ) takze z me strany 5 let snazeni, proseni, breceni. atd…a nic! rikal mi at si neco najdu sama ze mi bude prispivat a jezdit za mnou.( srab) Pak jsem nekam jeli on mi koupil neco hezkeho aby mel klid.takhle me mel pod palcem. To jsem byla dobre slepa. Ze zacatku i kdyz to bylo tezke, tak se ke me choval jinak nez vsechny mi byvali, kteri me jen vyuzivali…tak jsem si myslela ze on je ten pravy. Nikdy nevyhledaval zensky, neotacel se..vzdy to bylo Deni sem Deni tam :)proste sem mu verila nejvic komu jsme kdy verila, ze by me nikdy neublizil, nepodvedl atd..Vse to asi odstartovalo kdyz jsem volala na volny byt a domluvila jsem si schuzku, pak jsem to volala Petrovi a on me tak vynadal 🙁 ze jsem z toho byla spatna jeste tyden. A tim zacla mezi nama krize. On nezajem se mnou bydlet a ja uz na dne ale prerto jsem to nechtela vzdat a on rikal ze take nezahodi 5 let..no jenze zacal pomahat svemu kamaradovi se stehovat a tam nekde potkal ji! Uz me ani nepsal delal mrtveho brouka tak sem mu psala jestli muzu prijet a on at se nezlobim ze to nechame na jindy ze neni doma, tak me to doslo, prej ze je u ni.. chapete to ani mi to nerekl ze ma jinou..:( vubec nic nechapu, nepromluvili jsme si vubec nic, blesk z cisteho nebe. Nemuzu to porad vstrebat, nikdy bych to od nej necekala! \me uz tikaj biologicky hodiny ale on ani deti mit nechce..Kdyz jsem se ho zeptala jestli se tesi az budem mit dite tak mi rekl na fera ze ne. a kdyz jsem mu rekla ze chci vysadit prasky tak mu pry znicim cely zivot 🙁 a to vedel uz od sameho zacatku ze chci mit jenou rodinu! Takze ted vim ze je to clovek ktery ve 32 nechce mit rodinu nechce se usadit, od mamy neodejde, a chce si jen uzivat proto si nasel 45 letou ktera uz vse ma, byt a dve velke deti, takze jemu to bude vyhovovat a budou si jen uzivat..nicmene ona je total zadluzena a rada lovi mlady chlapy, pohraje si s nima a odkopne je…ale hold kdo chce kam pomozme mu tam..Soucitim s vami se vsemi im co prozivat ale musime byt silny nic a hlavne verit ze bude lip i kdyz je to velmi tezke 🙁

    1. Jana18:54 dne 10.1. 2019 napsal/a

      Deni, ty buď ráda, že ses ho zbavila a bezdětná. Tenhle by byl schopný tě opustit i s dítětem a pak by to bylo horší. Tohle nebyl chlap, to byl sobecký nedospely mamanek. Až si najdeš příště kluka, tak se rovnou zaměř na to, jak se k tobě, ale i třeba ke své mámě chová, protože tohle se bude délkou vztahu vždycky jen zhoršovat, věř mi.

      1. Deni19:50 dne 10.1. 2019 napsal/a

        Jani dekuji za podporu. Vim vsichni mi to take rikaj vim ze je to pravda ale nejak si to nechci pripustit..myslim si ze kdyby jsme si sedli a o vsem promluvili bylo by to pro ne snadnejsi se s tim vyrovnat…je strasne tezky kazde rano vstavat s bolesti kazdu vecer usinat s bolesti..uz nemam silu na nic.nechci byt porad silna…ja se vzdycky snazim,delam pro druheho maximum a ostatni toho vyuzivaji a odkopnou..😥😥 petr nemel dobry vztah s mamou..nezajimaji se jeden o druheho,nikdy ji s nicim nepomohl a kolikrat na ni byl I sprostej..ona se take o me nikdy nezajimala asi proto ze nemam miliony a majetek..cela jeho rodina maj radi jen penize niceho jineho si nevazi!! Pro ne sem byla jen pojizdnej taxik kdyz potrebovali nekam odvezt..petr se dostal na dno..a myslim se ze zadnej chlap to se mnou nemuze myslet vazne..😥😥 je mi 28 hodiny tikaji a zadnej chlap co by stal za to..super zivot 😥

      2. Jana22:47 dne 10.1. 2019 napsal/a

        Deni, mne se to stalo v 25 a v 27 jsem si vybírala mezi dvěma super chlapama – takže nehazej flintu do žita a žij! Na děti máš ještě čas – ja měla první v 28 letech, pak ve 30 a mám pocit, že jsem byla moc mladounka 🙂 Nakonec jsem do 40 stihla ještě další dvě… Myslím, že není dobré dělat pro toho druhého maximum, pak tě nebere jako partnera, ale jako onuci, se kterou si může dělat co chce. Buď sama sebou, dělej, co tě baví – bez vztahu i ve vztahu… Vím, dobře se to radi, žádná ráda není univerzální a neplatí pro všechny. Taky mám problém – mě skončil vztah po 15 letech a zůstaly mi z něj děti… Díky tomu ani ty rady z tohoto super článku nemůžu dodržovat, protože nejde mít nulový kontakt, když v rámci zachování domova pro děti spolu dal zijem…

      3. Deni10:08 dne 11.1. 2019 napsal/a

        Dekuji vam Jani, ja mam podminku a tou je mit dite do 30 jenze uz ted vim ze to asi nehrozi 🙁 plne vas chapu i kdyz deti nemam, musi to byt strasne tezky, ale musite byt silna kvuli nim…a myslim ze mate pravdu..musim myslet take trochu na sebe a neobetovat se pro druhe…ja bych pro sve nejblizsi snesla modre z nebe a bohuzel i pro ty kteri si to nezaslouzi..Bojim se toho co bude, jestli zase nekoho potkam a dopadne to stejne 🙁 Petr i presto jak mi citove ublizoval urazel tak jsem kolikrat od neho utikala jenze on me vzdy uchlacholil a byl zas klid na chvili.. asi se nemam ani trochu rada kdyz jsem to vydrzela takhle dlouho…jenze je tezky prijmout fakt ze se mnou byl jen kvuli tomu aby si se mnou uzival, cestoval..o nic jineho mu nikdy neslo a zase podotykam ze od sameho zacatku vedel ze chci mit rodinu!!! Kolikrat kdyz jsem se ho v hadce zeptala proc se mnou vlastne je tak odpovedel ze nevi…masakr..az ted se mi otevreli oci, je to tezke ale opravdu to ted vidim…Jani vam drzim pesti a zavidim vam tolik deti juuu 🙂

      4. Jana22:55 dne 11.1. 2019 napsal/a

        Deni, nedávno jsem slyšela fajn vtip – když chceš pobavit Boha, řekni mu, že máš plány 😉 To asi k tomu plánu, kdy člověk bude mít děti… To nemyslím zle, ale zrovna u dětí se to špatně plánuje. Třeba já původně chtěla jen dvě a dnes jsem šťastná, že jich je tolik.

        Tenhle článek i fórum pod ním je moc fajn, pro nás, co jsme na tom podobně, byť každý trošku jinak. Ty se bojíš, že nebudeš mít děti, já zase, že už budu sama až do důchodu, protože ty děti mám a není mi 28 😀 Musíme ale věřit, že na každého z nás to štěstí někde čeká a třeba si na nás jednou sedne 😉

      5. Mic18:41 dne 10.3. 2019 napsal/a

        Deni,neboj určitě se najde ten kdo tě nebude jen využívat a bude si tě vážit proto jaká jsi

      6. Deni09:11 dne 12.3. 2019 napsal/a

        dekuji..ale ten asi pro me neexistuje 🙁 spis se zacinam smirovat s tim ze uz zustanu naporad sama bez deti, bez rodiny 🙁 to se mi ted honi v hlave..jsou to upne sileny myslenky a nejde mi to vyhnat z hlavy 🙁 🙁 spis se asi utrapim zachvili

    2. Whip23:56 dne 10.1. 2019 napsal/a

      Deni, přesně jak píše Jana. Buď ráda, že je pryč. Představ si, že bys s takovým dementem, co má rád jen sám sebe nebo prachy žila celý život, vychovávala děti, které by ho stejně nezajímaly nebo něco budovala a on ti to nakonec zbořil, jak domeček z karet. Spíš musíš mít svatozář, že jsi to vydržela 5 let, to je opravdu obdivuhodné. Ani se s tebou nedokázal rozejít jako chlap, neuměl se k tobě chovat s respektem, jako rovný s rovným, takže rozhodně není pro co smutnit a tohle by nikdy nemohlo dlouhodobě fungovat a to vytoužené mrně by to jen zhoršilo a uspíšilo konec.
      Jestli něco pomáhá, tak tenhle článek i mraky komentů pod ním. Prostě to vědomí, že člověk v tom není rozhodně sám, že i rozchody k životu patří a naopak tě to posílí do dalšího vztahu, který možná i díky téhle zkušenosti bude minimálně o level lepší. Vím, těžko se tomu věří, těžko se o tom vlastní hlava přesvědčuje. Znám to, jsem v tom skoro 4 měsíce a jsem stále v hajzlu.
      28 je krásný věk a času dost i na ta děcka, ale lepší je si počkat opravdu na toho pravého, který tě bude respektovat a bude s tebou chtít budovat společnou budoucnost.
      Takže drž se a hlavu vzhůru!!! Nejsi v tom sama.
      Whip.
      (jen o vlákno níž, tam mám svůj příběh na téhle dlouhé „Zdi nářků“, jak jsem si to tu pracovně nazval)

    3. Rob16:33 dne 11.1. 2019 napsal/a

      Ahoj, přesně jak píšou ostatní, buď ráda že ses ho zbavila. Hlavně teď nebuď sama, snaž se být co nejvíce s kamarády a nejdi si rozptýlení. Ale chápu tě, je to těžké, sám jsem necelý měsíc po rozchodu a taky je mi 28 a mám podobné zkušenosti, ale myslím že ještě více šokující než ty. Děti budou, nevěš hlavu, ten pravý přijde, jen se nesmíš uzavřít do sebe, buď silná, buď hlavně taková jaká jsi a dělej to co tě baví. Když je to čerstvé tak to šíleně bolí, ale když už o tom začneš přemýšlet, zkus se na to dívat z druhé strany, měj zdravé sebevědomí a věz, že jestli si dělala maximum a z celého srdce, tak si tě nezasloužil a máš na lepší. Drž se! 🙂

      1. deni17:29 dne 11.1. 2019 napsal/a

        ahoj, dekuji moc za podporu..:) snazim se to videt z te lepsi stranky..treba ta bolest kterou v sobe ted mame nas ma posunout nekam dal a tim se stavame silnejsimi a moudrejsimi…ale pro me je to tezsi tim ze bych se uz chtela usadit a mit rodinu a nakonec jsem zustala sama..nepochopim proc se mnou byl takhle dlouho kdyz sam vedel ze chci mit rodinu a on ne…to mu nikdy nemuzu odpustit. Nastesti mam praci ktera me bavi, super kolektiv a rodinu ktera me drzi nad vodou. Nas zivot preci nekonci kdyz nas nekdo opusti i kdyz mame ze zacatku takovy pocit.. musime se vydat jinym smerem.. jsou to tezke casy ze kterych ale vyjdeme silnejsi..kazdopadne i ty se drz 🙂

  16. Whip10:07 dne 30.12. 2018 napsal/a

    Ahoj všichni. Děkuju za tenhle článek. Jak tady čtu ty komenty a je tu tolik bolesti a utrpení, tak sem taky přidám svůj příběh. Já v současnosti 32 let, před 6ti lety jsem potkal holčinu, která si mě sama vybrala, neboť já introvert na třetí, do té doby téměř nepolíbený jsem měl vždy se seznamováním hodně velké problémy. Chodili jsme spolu, užívali života, 2 roky byly super, asi oběma něco na tom druhém vadilo, pár problémů jsme měli, ale nic velkého. Postupně se začaly objevovat názory z mého okolí dvojího typu. Jedna skupina – tak šup do toho, svatba, děcka a tak. A druhá skupina byl úplný protipól, neblázni ty máš na víc, to snad nemyslíš vážně a tak. Viděl jsem sám, že přítelkyně není ideální, to já určitě taky nejsem a ani ideálního člověka nechci. Průsery a že jich bylo a věci kolem ní jsem jí dával postupně dohromady, řešil spoustu problémů, stál jsem při ní na 100% a snažil se jí posunout dál. Byla z hrozného rodinného zázemí, v dětství i dospívání si prošla peklem a nikdy ji nikdo nepomohl, tak jsem se o to vždycky snažil já. Motal jsem se někde uprostřed tohohle začarovanýho kruhu a plácal jsem se v tom úplně neuvěřitelně skoro 4 roky!!! Užíral jsem se vnitřně a nebyl jsem schopen se na ten vztah vykašlat ani do toho praštit. Začal jsem mít myšlenky a spousta lidí mi to dávalo sežrat, že jsem s ní jen ze soucitu, až teď vím, že to vůbec tak nebylo. Přítelkyně věděla, že se užírám, že je něco špatně, že do toho vztahu už nedokážu dát tolik jako předtím, že to není prostě vztah takový jaký má být. A stejně se mnou zůstávala, a vím, že by zůstala doteď, což mi úplně rve srdce na cucky. Já jsem se ale vnitřně tak hrozně užíral a to nebyly týdny, ale měsíce a možná i déle, až jsem to jednoho dne nevydržel a ukončil to. Bez jakéhokoliv plánu B. Pamatuju si na ten den, jako na hrůzu hrůz, brečeli jsme si na ramenou několik hodin, vysvětloval sem, proč, ikdyž nevím jestli jsem tomu sám věřil ani co všechno ze mě vypadlo. V tem moment jsem to tak cítil, teď mi přijde, jakoby mluvil úplně někdo jiný. Uplně jsem ji zboural celý její svět a hezkou budoucnost, kterou si strašně moc přála. Řekla mi, že se tohohle strašně bála, že cítila, že je něco špatně, že mi chtěla pomoct v mém trápení a já si pomoct nenechal. V ten moment se mi zhroutil svět. Bojoval jsem sám se sebou, utvrzoval jsem sebe i jí, že takto to bude pro oba lepší, říkal jsem si, že to musím vydržet a stát si za svým názorem. Nedokázaly jsme nebýt v kontaktu, podporovali jsme se navzájem. Chápete to??? Já jsem to celé posral a jedinou skutečnou oporu jsem měl v ní. Hučel jsem do ní týdny ať si někoho najde, že je to jediný způsob jak se z toho dostat. Nejdřív se hrozně bránila. Ale na začátku prosince, to bylo přes 3 měsíce od rozchodu si opravdu někoho našla a mě to úplně odrovnalo. Jsem úplně na dně, plnou hlavu výčitek, co mělo být a nebylo, co vůbec bude teď? Přeju jí, z celého srdce, aby byla šťastná, strašně moc si to zaslouží. Věděl jsem, že se to jednou stane, ale nejde se s tím smířit, nejde. Ještě do toho ty svátky, spoustu času na debilní přemýšlení, samota, kterou jsem roky nezažil. Sedím úplně sám v baráku, který jsem pro nás 5 let dával do kupy, měl spoustu plánů, chtěl založit rodinu a jenom přemýšlím, co jsem v těch 6ti letech měl udělat jinak. Pořád si opakuju, stokrát do minuty, že musím jít dál a že mě třeba ještě čeká něco hezkého. Měl jsem přes Vánoce spoustu plánů, co dělat, ale nejsem schopný vůbec ničeho, nemůžu spát, jíst prostě nic. Utápím se v tom, že jsem svojí životní lásku nechal jen tak odejít. Strašně moc chci mít děcka a ona je taky chtěl, ale to už je všechno pryč. Plán mám, že s Novým rokem to musím hodit za hlavu a zlomit to, protože tyhle moje stavy prostě nejde ustát. Snad to časem půjde. Jestli jste to dočetli až sem, tak si asi musíte říct, že jsem úplnej debil a jen tady brečím a lituju jen sám sebe. V tenhle moment se taky tak cítím. Uplně na dně. Potřeboval jsem se z toho alespoň vypsat, protože si nemám s kým promluvit, ani bych to nezvládl, jsem hrozně uzavřený do sebe, tak jsem to chtěl nějak pustit ven. Kdyby někdo chtěl pokecat nebo si pobrečet na rameni, tak jsem Praha-východ, písněte na immortal11@seznam.cz .

    1. Deni10:22 dne 11.1. 2019 napsal/a

      achjo je mi z toho smutno…musel jste si hodne vytrpet…soucitim s vami, mela jsem to same..nejhorsi vanoce v mem zivote, premysleni co by mohlo byt jinak a co zase ne atd..strasny deprese, ale clovek nesmi byt v techto tezkych chvilich sam, me hode pomohla ma rodina bez ni bych uz asi tady nebyla…a samozrejme ma prace me take leci…vite co se rika pokud ty dva maji byt skutecne spolu tak je zivot zase spoji dohromady..nechte to osudu, delejte co vas bavi musite se necim zamestnat a nemyslet na to..budte co nejvice mezi lidma to take pomaha, nebo zajdete k psychologovi, ja tam asi zavitam take, promluvit si, vyzpovidat se…to take pomuze, Dzte se, drzim vam pesti 🙂

    2. Galateia15:41 dne 8.2. 2019 napsal/a

      Tak přesně tak mě dostalo, když si někoho našel ON. A věděla jsem, že to přijde a že budu špatná. Ale je to ještě horší. Roky nikoho neměl, vypadalo to skoro, že bych mohla být ta spřízněná duše já a ne.. Navíc nemůžu využít bodu „nulový kontakt“. Viz můj příspěvek „Galateia“. Ty máš ale obrovskou výhodu, že jsi chlap a mladej a máš ještě kupu času na všechno a všechny. My ženský jsme halt tou rodinou trochu limitovaný.. A pocitům o svátcích rozumím. Já je probulela.

  17. Pavlína10:28 dne 20.12. 2018 napsal/a

    Ahoj,
    Kdyby někdo chtěl, přikládám zde odkaz na video, co mi alespoň na chvilku rozehnalo špatné myšlenky, kterých mám teď plnou hlavu. Tvůrce pojal porozchodové rady a tipy trošku po svém. Krom toho, že jsem se zasmála, našla jsem si v tom spoustu pozitivního. Tak třeba to také někomu zlepší tyto chladné dny (nejen v našich srdcích).
    Držme se. Pája
    https://youtu.be/fLvxZE2m9aE

    1. Jarmila09:57 dne 21.12. 2018 napsal/a

      Zdravím slečno Pavlíno, tak video docela pobavilo i jsem si tam našla dobré rady. Fajn že to bylo místama odlehčené, i když u tohohle tématu je to dosti těžké. I vy se držte a přeji hezké svátky.

    2. Radek V.16:09 dne 18.2. 2019 napsal/a

      Dobré odpoledne,
      ikdyž jsem asi ze staré školy a ty dnešní videa a podobně mi moc neříkají, na tohle se dalo koukat. Humor to já můžu.

  18. Gábina10:19 dne 9.12. 2018 napsal/a

    Ahoj,
    děkuji za článek. Jsem druhý den po rozchodu, který přišel jako blesk z čistého nebe. V hodně z uvedených a smutných pocitů jsem se našla, tam se právě nacházím…. Ale článek mi pomohl, překvapivě jsem se i u některých vět zasmála. Když se ocitnu v bolestivém období po rozchodu, dávám si předsevzetí, že už se nikdy nesmím zamilovat, že už tu bolest znovu nechci zažít. Ale to je samozřejmě blbost…. Tak držím palce všem, co v té situaci jsou, nebo se do ní dostanou, aby z ní byli co nejdřív venku. Jsou mnohem horší problémy v životě, že?

    1. jirka21:32 dne 16.12. 2018 napsal/a

      ahoj gabco, ja ve stejny den to stejne 🙂 A situaci bych popsal upa stejne 😀 Jestli mas chut pisni mi na osrk@post.cz
      Muzem si carnout jestli a jak vysumujem bo ne 😉
      Peknej vecer vsem!

  19. Lenka21:23 dne 1.12. 2018 napsal/a

    Tenhle článek a i některé další mě momentálně drží nad vodou a když je mi smutno, jdu si je znovu přečíst! Je to měsíc od rozchodu po ročním vztahu který značnou část probíhal na dálku a tak to bylo o něco těžší. Ex měl neustále potřebu dělat něco, co mi vadilo, věděl to, řekl že to dělat nebude ale když se naskytla další možnost, opět to udělal i když se mě ptal jestli mi to vadí. Vždy jsem řekla že vadí a ví to moc dobře, jen to nedokázal respektovat protože myslel na sebe. Nakonec to dopadlo tak, že opět udělal to co mi vadilo a při té příležitosti mě podvedl s jinou. Mezitím se mi tři dny neozýval, pak jen řekl že si musíme promluvit a začal mi o tom psát. Jak vidíme některé věci v životě jinak (ano, pro mě je důležité umět si najít práci, pracovat a učit se nové věci, neustále se zlepšovat a pro něj to bylo jenom ježdění na výlety a pracovat na černo, takže ji, v tohle měl pravdu, že vidíme věci jinak). Nicméně když si asi tohle uvědomil, nebyl pro něj problém ještě před rozchodem něco mít s jinou a pak uvést jako důvod že vidíme některé věci jinak a že teda mi musí ještě něco říct, měl něco s „jednou holkou“ i když mělo bylo jasné s jakou, protože mi o ní předtím vykladal jako o kamarádce, kterou potkal na seznamce. Štve mě, že byl schopný tohle udělat, přestože vždycky říkal, jak by mě nikdy nepodvedl, ale alespoň mi to otevřelo oči, protože teď vím, že si zasloužím někoho, kdo si mě bude vážit doopravdy a nebude to jen přetvářka s postovaním zamilovaných fotek se srdíčkama na instagram. Takže vlastně to, že mě podvedl bylo asi to nejlepší, co mohl udělat, protože jinak bych se stále snažila vidět v něm to nejlepší a snažila se to napravit a snížila se na jeho úroveň.

  20. Honza22:18 dne 21.11. 2018 napsal/a

    Ahoj, už jsem sem jednou psal. Ex je furt u me jsou to uz 4 měsíce a není schopná se odstěhovat! Už nevím co dělat, sehnal ji bydlení, bez úspěch. Jsem už vyřízenej a bez sil. S chlapem je furt, ex nehodlá nic řešit. Nějaká ráda. Děkuju.

    1. Cert.8118:20 dne 23.11. 2018 napsal/a

      Spakuj ji kufry a vykopej ji ze svého života.Zadny ohled.Na to měla myslet dřív.Proc být za hodného a chovat se k ní mile.Kdyz už si ji dávno ukradenej.

  21. Viki13:25 dne 21.11. 2018 napsal/a

    Perfektní článek, dává naději a tu po rozchodu potřebuje každý. Jsem už 4 roky po rozchodu po 5,5-letým vztahu. Dělala jsem všechno podle instrukcí v článku-zrekonstruovala jsem sama dům, který jsem pro nás k zásnubám (zrušeným)koupila, obnovila ztracená kamarádství,vystudovala školu (je mi teď 45), pořídila si pejska, nulový kontakt, ani se nezdravíme, sportuji, zkusila převozníky, začala nový vztah a život se skvělým mužem, nechala si narůst dlouhé vlasy…A po 4 letech?? Miluji ho stále, stýská se mi, chybí mi. Chybí mi náš život, jeho humor, výlety, filmy, sex, názory, jeho rodina, mazlení, básničky, jeho syn. 4 roky trápení. Znáte to rčení-„když miluješ blbce a nechápeš proč, tak to je pravá láska“

  22. Míla21:28 dne 9.10. 2018 napsal/a

    Hezký večer všem, co dostali k životu do osudu, zasah od milované osoby. Čtu tady samé osobní životní tragedie a člověk by i za ně i dýchal a dal by za ně vše. Druhá strana, se jen dívá a nějaké vysvětlení se člověk ani nezaslouží !!!Má životní tragedie. Po 23 letech plného soužití a spokojenosti, si mámanželka našla kamarádku. Zřejmě a vím na 100%, jí ovlivňovala, až jí ovlivnila. Respektive, nechala se ovlivnit. Nejdříve to začlo facebokem a schovávání mobilu a stále až do noci textovala. A kde se vzalo tu se vzalo, jdu od tebe pryč a pronajala jsem si byt, ale rozvádět se nechci. ˇKoukal jsem jak blázen a bez vysvětlení co jsem udělal, se sebrala a odstěhovala se. Kamarádka jí velice pochválila, že to udělala velice dobře a tak mě zbyl i náš syn, který chodí do účení a dnes na nástavbu vyučení na dva roky s maturitou. Od srpna 2017 není žádné výživné a ani příspěvek. Nějak to zvládám, ale jsem v depresi a neumím se s tím smířit. Chápu plně v této stránce úvodní psaní, kdy člověk, aniž by něco udělal, tak přijde tato katastrofa, kdy je prázdná židle, spolu nevstáváte, v noci sahnete a je tam prázdno. Strašné!!! Četl jsem návvod a názor, jak se toho zbavit. Moc to nejde, protože je to v srdci i v hlavě, a to dost silně. Už je to 13 měsíců a je to stále stejné. Asi ty co mají rádi, tak musí zapltit tuto daň. Rozervané srdce a tělo a kluk také to snáší s rozpaky a už i nenávistí, k vlastní matce, když ho posílám k matce, tak kategorické NE!!! Nikam nejdu a nechci jí vidět !!! Po té zjistíte, že se nabízí lidem na erotických stránkách, včetně fotogrfií. Hnus!!! Životní tragedie, neumím se stím porovnat a srovnat, mimo to nemohu pochopit, jak se může naslouchat kamarádce, která je do světa a jaký to může mýt zásadní vliv na plně funkční rodinu. Omlouvám se, že jsem to nevydržel a podělil jsem se ohledně mé životní trgédií. Dále se omlouvám, jestli to není po slohové stránce nedokonalé !!! Přeji všem mnoho síly s tímto bojem !!! A ať se Vám to podaří !!!

  23. Gaga18:15 dne 9.10. 2018 napsal/a

    Ahoj lidi, taky bych se ráda podělila o svojí bolístku. Před třemi týdny jsme s přítelem ukončili tříletý vztah. Pro mě byl rozchod jen něco čím jsem chtěla dosáhnout změny v jeho chování on to myslel doopravdy. Oznámil mi, že už mě nemiluje a nechce se mnou být. Což je docela průšvih, protože já ho pořád miluju a asi jen tak milovat nepřestanu. Nulový kontakt u nás nehrozí, každý den mě vozí do práce a z práce, v autě si povídáme jako na začátku našeho vztahu a mě to neskutečně uklidňuje, ale na druhou stranu mi to nepřijde normální, takhle se cítit s někým kdo mi způsobuje takovou bolest, když se mnou není. Snažím se chodit mezi lidi, ale moc mi to nejde. Nemám dost kamarádek bez dětí, které by byly ochotné se mnou neustále někam courat. Doufám, že to co nejdřív přebolí protože ty stavy kterými si teď procházím mě ubíjí. Jednu chvíli se cítím úplně v pohodě, říkám si, že když už mě nechce, tak ať se jde klouzat a za pár hodin už je ze mě zase troska.

    1. Franta15:48 dne 20.12. 2018 napsal/a

      Ahoj, před zhruba třičtvrtě rokem jsem bývalé přítelkyni říkal, že už ji nemiluji, že s ní nechci být, hodně jsme hadali kvuli blbostem a dosti žárlila a já neviděl jak to řešit, tak jsem zvolil řešení to skončit, největší chyba. Před dvěma měsící jsem zjistil, že někoho má a vše se to ve mně probudilo, co vše k ní citím a co pro mě znamená. Tím neříkám, abys u něj vyvoláva žárlivost, ale chci říct, že pokud tě miloval, tak ze dne na den nepřestal, jen to v hlavě potlačuje, přesně co jsem dělal já, myslel jsem, že bez ní mi bude líp, ukázalo se, že ne. Určitě tě v srdci má, zkus zabojovat a najít způsob, aby to přiznal 🙂

  24. PipiCopata20:26 dne 1.10. 2018 napsal/a

    A ještě odkaz, jestli už toho občas taky máte ENOUGH https://vimeo.com/288230647 (snad to někoho pobaví tak, jako mě)

    1. tulakpohvezdach00:38 dne 2.10. 2018 napsal/a

      Ahoj Pipi,
      to víš, že se to zlepší, a vlastně se to už i zlepšilo, tím že vedle Tebe uvolnil místo pro někoho jiného. Ještě mu budeš děkovat, uvidíš. Jedna velká pravda je(což možná asi slyšet nechceš), že čas všechno zmírní, i když nesmaže. Zní to jako klišé, ale je to tak. Pomůže hodně ten nulový kontakt, jestli máš takovou možnost, tak vyrovnejte finance, hoď ho definitivně přes palubu, a jede se dál. Toho určitě využij.
      Ode mne odešla partnerka po 16-letém vztahu (říkala, že mě už nemiluje, a že mi už nechce dál ubližovat, ale samozřejmě v tom byla třetí osoba, kolega z práce, spolužák se ZŠ, všichni pracujeme v jedné firmě). Dětem bylo tehdy 8 a 11 let, postavil jsem dům. Složil jsem se jak psychicky, tak fyzicky. To trvalo asi týden – pak si říkám, tak ty kryple, buď tady budeš dál sedět a litovat se jaká ten život je svině, anebo vstaneš a začneš znova a líp ten život žít a tvořit. Dnes se v pohodě postarám o své děti, které mám ve střídavé péči (ne že bych se tehdy nestaral, jen třeba praní, žehlení, vaření atd jsem prostě neuměl). Ony mi moc pomohly, aniž by si to ony samy jakkoli uvědomovaly. Jsem se sebou spokojený, i když jsem sám. Ale tuhle sílu jsem si tvořil dlouhé měsíce. Pro mě je v tom klíč, být spokojený sám se sebou, pak ani samota nevadí. Je to taky o sebepřijetí, být sám sobě nejlepším kámošem, ale zároveň si uvědomit svoje chyby, já je taky dělal.
      Dělej co Tě baví, bavilo před ním, koníčky, sport, cokoli. Hýčkej svoje tělo, mysl. Snaž se myslet pozitivně, to je hrozně důležité, věřit že bude líp, protože ono bude). Ty výkyvy pocitů budou slábnout. Klidně zajdi za psychologem, není na tom nic špatného. Mě třeba pomohla joga, začal jsem po letech znovu hrát na kytaru, jakobych se po xy letech vrátil sám k sobě.
      bude líp, věř tomu

  25. PipiCopata20:15 dne 1.10. 2018 napsal/a

    Ahoj všem, díky za fajn článek 😉
    U mě to jsou právě 3 měsíce poté, co mě partner ze dne na den odkopl, protože se „šíleně zamiloval a to přece musím pochopit“ (vtipné je, že to bylo měsíc po romantické žádosti o ruku, se vší parádou – naše oblíbené songy, do detailů vše promyšlené, řeči, jak jsem nejlepší žena jeho života, že děkuje Bohu, že mě potkal, bla bla bla… – taky dobrá ironie – on je totiž na rozdíl ode mě věřící, ale já teda dodržuju desatero víc než on 😀 ) a já jsem stále střídavě ve fázích – jak mi to mohl ksakru udělat? – a pak – radši teď než za rok, debil jeden – miluju ho a pak zase nenávidím 😀
    TAk myslíte, že se to někdy zlepší? A bude to dřív než před důchodem? 😉
    Nulový kontakt zatím není, protože jsme společně koupili domek (kde už si teda o víkendech vozí novou pani) a musíme se finančně vyrovnat…

    A přidávám taky citát, který mi pomáhá: Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to ještě není konec 😉

    Ať je vám/nám všem lépe – s údivem zjišťuju, kolik takhle odkopnutých nás tu je 😀 Kdyby chtěl někdo virtuálně pokecat, tak jsem na fb s tímhle nickem

  26. Honza09:22 dne 3.9. 2018 napsal/a

    Ahoj, potřeboval bych od vás radu. Po 7 letech skoro 8 se semnou partnerka rozchází, není na tom nic divného. Chybí ji láska kterou odemne uz nedostává v takové míře jak by si představovala. Jenže, furt je u me a jezdi se scházet. Nemá kam jít a tak je u me, jenže mame spolu 2 letého syna a ja nevím co dělat. Smiřuje se s tim že má jiného a taky mám hroznou chuť toho dotyčného zmlátil za to že mi rozvrátit rodinu. Jak dál a co delat? Děkuji za odpověď.

    1. Míra15:15 dne 3.9. 2018 napsal/a

      Ahoj Honzo, nedělej nic čeho bys pak mohl litovat. Hlavně niko nemlať on se o něco pokusil a ta tvoje prostě do toho šla, takže vlastně ona je iniciátorem nevěry, zrady atd. Musíš být teď kurva silnej a mám pocit, že by bylo pro tebe nejlíp, kdyby sis našel nějak podnájem a vypadnul. Hlavně nikoho nemlať vše by se pak obrátilo proti tobě. Věř mi. Zkus své emoce svůj vztek ovládnout. Musíš já to jednou neovládnul a dopustil jsem se tr. činu výtržnictví a poškozování cizí věci. Prostě musíš to zvládnout, vím o čem mluvíš a jak ti asi je. Drž se a nezapomeň, že z dlouhodobého hlediska bude zase dobře. Míra

      1. Honza15:32 dne 3.9. 2018 napsal/a

        Moc děkuju za názor. Máš pravdu, ono to přejde a bude zase dobře! Hlavně musím být silném pro malého, on me bude potřebovat a ja jeho, uz jednou mi dost pomohl. Emoce jsou kurva mocná zbraň a kor při tomhle. Teď za ním zase odjela. Ale řekl jsem ji ze ma 14 dní na vystěhování a at si treba shnije, jen nech i aby malej vyrůstal v nejakejch hroznejch podmínkách! Musím bejt hold silném a dopřát jim to. Ale fakt me to sere!

  27. Dave05:30 dne 18.8. 2018 napsal/a

    Velice dobra stranka s velice vtipnym obsahem, diky, ze existuje. Tez se podelim o svuj pribeh. Byl jsem s holkou 4 roky a chtel si ji vzit, pozadal formalne o ruku i s prstenem(coz sem nikdy moc nechtel udelat, ale myslel jsem si, ze ona by mohla byt konecne ta prava)No a jak to byva, tak ona to znicehonic utla, jako kdyby nic. Rekla, ze uz ke me nic neciti, a ze jsem ji svazoval a podle ni zarlil a ona si chce treba poznavat jine lidi apod. Trosku me to vydesilo, vlastne uplne me to dostalo do kolen. Blbec se trapim, myslel jsem si vul, ze jsem udelal neco spatne a ted jsem pochopil, ze ta mrcha uz to mela davno v hlave zinscenovane, ze uz s nim davno byla. No, holka si ted nekde celou noc uziva a vrati se do bytu, kde sem ja, protoze jsem si myslel, ze po 4 letech neni mozne, abych ji jen tak vyhodil z bytu, kdyz nema kam jit. Vsechno spolecne roztrhala na cucky jen kvuli chtici, ktery za par chvil pomine. Ted v sobotu v sest rano (kdy se vsichni vraci teprve z nocnich tahu prahou) lezim na posteli a mam schyzu, protoze vim, kde je a ze se vrati, ze otoci klickem a ja ji zas uvidim…. Jsem proste v prdeli jeste vic, nez vetsina asi… Presto moc diky za tento web, aspon clovek ztrati na chvilku bolest a zamysli se nad sebou a i sem tam zasmeje.

  28. Michal22:50 dne 14.8. 2018 napsal/a

    Jestli jsou tady Pražáci,co se nekdy,někde sejít a hromadně pokecat třeba u kafe , piva ,drinků,co Vy na to?
    Můj email: nike.felda@seznam.cz
    Jo a mě je 38:-)

  29. Michal22:45 dne 14.8. 2018 napsal/a

    Ahoj,jsem tady zase 🙂 a potřebují poradit: viz níže sem psal i rozchodu,i přes řady článku mě bejvala každý den kontaktuje a pořád mi něco vyčítá,co a jak se při rozchodu řeklo,udělalo a tak. Několik dalších nevýznamných slov a pak začne i tom,že můžeme být kamarádi ale spolu už ne a vzhledem k tomu že to není ani tendenci od rozchodu,jsem z toho divnej,mám furt nutkání nebejt kamarád ale něco víc a přes řady článku mě pokaždý nějak kontaktuje,nevím co si mám i tom myslet a co dělat,pořadí někdo prosím,díky

  30. Kateřina19:41 dne 14.8. 2018 napsal/a

    Ahoj všichni, i mě se před necelým týdnem „zhroutil“ svět. Víte ty téměř 3 roky těch dramat jsou pryč. Milovala a miluji stále, před 3 měsíci přišel, chtěl další šanci a já, já ji dala. Což znamená, že jsem nejspíš nedostala už před tím natolik přes držku a znova začala věřit, postupně plánovat a buch vše v prdeli, během jedné minuty jsem zažila znova co už s ním několikrát.Jen teď, teď je to mnohem horší, protože vím, že už se zpět vrátit nesmím. Nemyslím, že je to moje vina, prostě někteří lidé nevědí co chtějí a hold to odsere někdo jinej. Nejste v tom sami…Je mi 35, nemám děti, které jsem vždycky tak chtěla a poslední 3 roky se tak leda máchám ve sračkách. No asi mě to baví, nebo nevím. Každopádně jestli mě rozpad vztahu po 9 letech a nyní po 3 něco dal, tak paradoxně sílu. I když mi to teď připadá jako úplné sci-fi prostě mě, mě osobně se plazit po dně nebaví. Jo sedím, vše zablokované, abych nedělala píčoviny, přesně jak je ve článku, které jsem samo zvládla stejně během těch pár dní udělat a raději píšu vám, než hodit svoje sebevědomí někam pod zem…Je těžký se smířit s odchodem někoho, koho člověk miluje, je těžký se smířit, že vy tolik chcete a on ne..Ale každý má právo, žít jak chce on sám. Proto všem zde přeju hodně síly a co nejméně žalu, jelikož, když s náma není někdo štastnej, přejme aby s někým jiným byl..Věřím, že každý díl svého štěstí a tu spřízněnou duši najde…

  31. Michal14:49 dne 13.8. 2018 napsal/a

    Ahoj všem,článek čtu dneska asi po stopadesátý abych si vryl do hlavy nějaký útržky,já osobně jsem po rozchodu 3 dny a vztah trval rok a čtvrt,začátek jako u každýho super,seznámení,společné akce atd.,společné bydlení už tak super nebylo,já práce,dělání na novém bytě placení všeho okolo,ona věčně na gauči a telefon v ruce,až mě to jednoho večera fakt nastalo kdy furt pípal telefon,tak sem jí řekl buď já nebo on,odpověď byla: si blázen a máš bujnou fantazii. Ten blázen( já) který už nevěděl co by udělal pro úsměv a srandu,se podíval do jejího telefonu( nějvětší chyba jakou může člověk udělat) a tam jak si plánuje s borcem trojku a s dalším hezký večery až budu pracovně pryč,konfrontace byla marná samý lži do očí,až to vygradovalo do nesmyslů a já odešel s velmi peprnym slovníkem,teď sedím a přemýšlím nad tím proč,co sem dělal špatně a co budu dělat dál,nic se mi nechce, nebaví, ležím a čumím na bednu,říkám si co sem kde udělal špatně a jak a co sem měl udělat líp,mám takovej guláš v hlavě že nevím vůbec nic. Omlouváme se za dlouhý článek,ale muselo to ven.

    1. Katerina16:01 dne 13.8. 2018 napsal/a

      Tak tohle je teda taky mazec :'( ctu tady ty clanky stale dokola…taky jsem delala asi jen blbce v momentech, kdy nevedel co chce a co delat.Ja byla teda tak hloupa, ze jsem zvladla dat nekolik sanci.Ted sbiram tu silu se prestat valet po tom dne.Kazdymu bylo nekdy hodne zle, ale casem nas to ryti hubou v betonu prestane bavit a zase vstaneme…

  32. Hanka14:21 dne 13.8. 2018 napsal/a

    Nikdy jsem nevěřila že dopadnu tak, že budu hledat články jak se dostat z rozchodu.. 🙁 My jsme spolu byly 4 roky, jednou se už rozešli, protože na mě neměl čas. Pak jsme se vrátili a byli spolu do dneška – dnes mi vpálil že je konec. Nevím co mám dělat, strašně to bolí. Žila jsem v domnění, že je vše v pořádku a on mi při hádce řekl, že mě už třičtvrtě roku nemiluje.. Přitom jsme teď byli na dovolené, máme před schválením hypotéky, za měsíc jsme se měli stěhovat a dva dny zpět mi napsal že mě miluje. Jsem v tranzu, šoku a snažím se probudit z toho zlého snu. Vzal mi úplně všechno. Prosím pomozte mi někdo se z toho dostat, nevím jak dál…

    1. Katerina16:06 dne 13.8. 2018 napsal/a

      U me zas odesel, znova a vlastne bez vysvetleni.Nyni me to vse prijde jako muceni, ale nezbyva nez se smirit se slzama a vse ze sebe dostat…prece vedle sebe nechceme nekoho, kdo neni po nasem boku stastny, ani my bychom casem nebyli…ver mi, zazivam taky tak silenou bolest 🙁

  33. Edna Bedna19:24 dne 6.8. 2018 napsal/a

    Nejbožejší porozchodovej článek. Ježiš, to mě rozesmálo 😀 Pojď se mnou pozorovat lidi na náměstí, chci slyšet více těchto humorů 🙂

    1. Kateřina19:44 dne 14.8. 2018 napsal/a

      Je pravda, že v mých očích jsou to nej stránky 🙂

  34. Romana06:20 dne 5.8. 2018 napsal/a

    Clanek je fajn,vracim se k nemu…casto,diky.
    Muj pripad…po 6letech (sama s dcerou) opet laska,chlap-muj stredobod vseho,moje laska!Novy zivot-spolecne bydleni,vychova ditete atd.“normalni zivot“4 roky.
    Ted je to vsechno pryc,jsem na dne je mi hrozne porad se ptam: „kde jsou ty plany do budoucna?kde je to vsechno krasny?!“
    Dceru miloval a ona jeho,hodne se ji styska,chybi nam obema.Porad se na nej pta,vycita mi rozchod,dela naschvaly-proste mi to neulehcuje!
    Je toho na me moc!Vse tolik boli!Mam pocit,ze se mi roztrhne srdce,hlava,vsecjny organy,zhrouceni vseho,nejradsi bych se nechala zavrit nekam do blazince!

  35. Štěpánka20:12 dne 22.7. 2018 napsal/a

    Ahoj všichni,také prožívám rozchod po 16 letech, zatím na dně, ale musím to zvládnout. Držím všem stejně postiženým pěsti. Štěpánka

    1. Johny mnemonic12:35 dne 24.7. 2018 napsal/a

      Jop, preju vsem brzky uzdraveni. Nejdriv jsem myslel ze umru. Zvlast kdyz jsem od vsech kamardu slysel jak na to aby ji dostal clovek do postele staci poslat adresu smskou.
      Stal jsem za ni xx let a nakonec misto diku jsme videl cucaky na krku kteryma se chlubila kolegynim v kancelari.

      Takze i pres tu bolest jsem rad ze jsem se takoveho charakteru zbavil. Jen ta leta jsem mohl venovat nekomu kdo by za to stal.

      Ted jsem free od bolesti sam se sebou. Proste vydrzte a uvedomte si ze si ty ex partnery setsakra idealizujete.
      Ja to delal s byvalou taky nez mi doslo ze se ke mne vlastne chovala jako k rohozce.

  36. J18:02 dne 17.7. 2018 napsal/a

    Ahoj všichni, děkuji za pěkný článek. Je to pro mě jeden z nejlepších textů na internetu. A i Vaše příspěvky mají pro „nemocné“ velkou hodnotu. Proto i já přispěji.
    Pro mě to nebyla rána z čistého nebe. Věděl jsem, že manželka tráví nějaký ten čas s kolegou z práce. Podle ní pouze kamarádsky, ale když mě později jeho žena upozornila, že odešel od rodiny za spřízněnou duší, bylo mi jasné, co zřejmě bude následovat. I když zpočátku se mi to moc nezdálo, poté se opravdu ukázalo, že je to tak. A po čase, po jednom z jejich utajeném společně stráveném dopoledni, jsem se ženy zeptal, zda tedy ode mne odchází stejně jako on od své ženy. Jak prostá, kladná odpověď, pokus o mé objetí, slzy a sotva slyšitelné:“zlobíš se?“…… I když má člověk srdce rozedrané z dřívějších společných šarvátek a říká si, že mu bez ní bude líp a je dokonce přesvědčen, že je na to připravený, není tomu tak. Srdce se znovu trhá na kusy, mysl se snaží držet reality, ale stejně vymýšlí plány na záchranu. Vše je vzhůru nohama, a všem okolo jinak jasná věc (sám bych si to taky radil), že mi za to nestojí, se jeví jako nemožná, vzdálená prostě pro mě jednoduše nepřijatelná. Svět se hroutí, plány, děti, práce. Bylo všechno zbytečné? Má smysl dále trvat na někom, kdo o to nestojí, kdo si tě neváží, kdo…. Dost!
    Bez výčitek s lehkým úsměvem, prostě už k sobě nepatříme. Asi jsem měl rád někoho, kým už dávno nebyla. Samozřejmě, i já jsem někdo jiný, určitě né dokonalý, ani svalovec, ani inteligent, ani pracháč, jen obyčejný chlap. Teď jsem znovu na začátku, zase JÁ s malou změnou, mám dvě děti.
    Naše cesty se rozešly, a jak se zde píše:
    „Uvědomil jsem si, jak strašně si vážím toho, že jsme se vůbec potkali, že si vážím toho, co máme za sebou a co jsme dokázali, a že právě proto tebe a sebe propouštím dál.“
    Děkuji J.

    1. Alena22:28 dne 17.7. 2018 napsal/a

      Ahoj Jirko.Odkud jsi? Píšeš tak hezky.Máš to srovnané.Mám po rozchodu 3 roky a pořád to není dobré.jak to děláš? Alena

      1. J15:29 dne 18.7. 2018 napsal/a

        Ahoj Alenko, děkuji.
        Dříve jsem se snažil den natáhnout třeba jen o pár minut, nic jsem nestíhal. A dnes si od kohokoliv rád přečtu jeho příběh, nebo si můžeme jen tak vyměnit pár vět. 2lide@seznam.cz

        Ahoj J.

    2. Jana21:46 dne 25.11. 2018 napsal/a

      Ahoj, když čtu Tvůj příběh, skoro jako bych četla ten svůj s tím rozdílem, že u mně je to velmi čerstvé a mám o dvě děti víc a zatím spolu pořád bydlíme, což člověku v tomto stavu fakt nepřidá. Mám za sebou víkend probreceny v posteli, teď jsem narazila na tenhle super článek… Držím nám všem i našim detem palce!

  37. kateřina17:42 dne 1.6. 2018 napsal/a

    Já to mám totálně na vyliž…. :(((( byli jsme spolu nepřetržitě necelý dva roky. 24 hodin denně a teď mě dal kopačky ,protože nezvládá žárlivost a vyřešil to takhle. celou dobu vztahu jsem prosila ať se jde léčit ,ale… moc mi za to stál bylo to neuvěřitelně silný.vše jsme dělali spolu a nikdy jsem se nenudila a ani on ne.každý den jsem se těšila na to jak s ním prožiji zbytek života i přes ty vyhrocený situace a teď je konec je to 40 dní a je ze mě troska. hojí se to moc špatně spíš vůbec každý den ho totiž vidím v práci tak bulím a bulím 🙁 jestli je někdo z brna a okolí napište mohli by jsme si dát nějaké odlehčovací dejchánek a nebo trip 🙂 chození je na to celkem dobrý

    1. Káťa05:54 dne 10.6. 2018 napsal/a

      Ahoj Káťo, Škoda , že jsi až z Brna . Mám podobný případ.

      1. kateřina07:28 dne 16.6. 2018 napsal/a

        Ahoj Katy a máš fb nebo aspoň přes mobil by sme mohly pokecat každá troška je dobrá 🙂

    2. luksa09:45 dne 21.6. 2018 napsal/a

      Ahoj Katko, zrovna prožívám podobnou situaci a asi by mi pomohlo, kdybysme se vzajemně vyplakali na ramínku 😀 jsem z brna tak se kdyžtak ozvi a můžem něco podniknout

    3. Honza05:37 dne 11.7. 2018 napsal/a

      Ahoj Katko,
      taky jsem z Brna, taky mám po rozchodu. Rád někam vyrazím, napiš. whatsapp sedm dva ctyri nula dva sedm ctyri osm dva.
      Honza

  38. KateM12:46 dne 31.5. 2018 napsal/a

    Tak já jsem aktuálně po rozchodu po 14 letech, a po roce a půl co nám umřel syn tři dny po porodu. Odešel, protože mně přestal milovat. Je to peklo, on si užívá, já jsem na dně. Článek je skvělý, našla jsem se snad v každém bodě. To co dělám špatně, i to co vím, že bych měla dělat. Bohužel mi nemůžeme dodržet „nulový kontakt“, máme další dvě děti. Když se „šprajcnu“ a nekomunikuji, najde si důvod proč napsat, cokoliv. Těším se na den, kdy se ráno probudím a řeknu si, že to mám za sebou. Zatím jsem tři měsíce tam kde jsem byla na začátku. Je to velký boj.
    Držím palce nám všem rozešlým ať to dáme!!!

    1. Radka19:45 dne 2.7. 2018 napsal/a

      Ahoj, už je lépe? Take to ted prožívám, prostě jsem ho omrzela. 🙁 A moc bych si přála, aby ten smutek brzy přešel. Děsí mě, že by to trvalo měsíce. Nic mě nebaví, nemám chuť cokoliv dělat, pořád brečím. A čekám na den, kdy mi bude fajn i bez něj.

  39. David pazy16:40 dne 24.5. 2018 napsal/a

    Nehorší na rozchodu je že vaše“milovaná osoba“ vám jen tak lehce řekne že k vám už nic necítí a máte kufry před dveřmi. Po 2 dvouletém vztahu kde jsem si myslel že je všechno dokonale a v poradku vám tohle jen tak bez citu řekne?? To byla rána přímo do srdce! Pak když jsem zjistil že ten důvod byl druhý chlap do kterého se zamilovala tak to už byl případ pro Chocholouška. Cítil jsem se a pořád cítím ponížený, bez hrdosti, jako ten nejposlednější trapak na světě! Je to měsíc po rozchodu a já mám pocit že moje vnitřní já je úplně v troskách. Nemůžu se na nic soustredit , v práci chodím jak živoucí mrtvola, nic mě nebaví. Jsou to hrozně pocity.Prirovnal bych to smrti svých nejbližších! Hlavně že dotyčná osoba je teď šťastné zamilovaná a ještě se tím chlubí na sociálních sítí. To může udělat jen bezpáteřní a bez citny člověk. Musím se z toho nějak dostat i když nevím jak. Bude to boj.

    1. kateřina07:21 dne 16.6. 2018 napsal/a

      Ahoj Davide. Je ti líp?

    2. Radka19:47 dne 2.7. 2018 napsal/a

      Ahoj, já to mám ted to samé, jen to oznámil on mě. 🙁 Cítím se přesně, jak píšeš.

    3. Michal08:11 dne 4.7. 2018 napsal/a

      Davide moc dobře vím jak se cítíš. Já se takhle cítil ještě půl roku poté. Život jde ale dál a musíš ji nechat jít ať je s kýmkoli. Jedině tak ji dostaneš z hlavy. Časem si ještě mnohokrát vzpomeneš a přijde ti moc líto, že už není vedle tebe, ale bude to výrazně slabší než je tomu teď. A čím dřív odpustíš sám sobě a také jí – tím dřív to bude v pohodě. Mě to trvalo víc nežli rok. A ta dotyčná se mi ozvala po dvou letech že mě chce zpátky a s úsměvem a díky jsem ji řekl že se naše.cesty rozešly a máme každý svůj život a ona do něho už dávno nepatří. Tak mi celou tu dobu teď píše jako “kamarádka” – neodpovídám dřív než za 14 dní aby pochopila že je vše zbytečný. Takže ti přeju hodně sil

  40. Tomáš16:00 dne 23.5. 2018 napsal/a

    Totální blbost v tomto článku je. Cituji: „Co je smyslem života? Mít vztah? Najít partnera? Zplodit děti? Smyslem je podle mě vytvořit si maximum příjemných prožitků / zážitků. Vztah a partner mohou být součástí těchto příjemných zážitků, ale rozhodně to není jediný smysl a cíl vašeho života.“

    Proboha né: Chci mít trvalý vztah, chci mít stálého partnera, chci zplodit děti a chci mít maximum příjemných prožitků/zážitků pouze s tímto partnerem a je to cíl mého snažení a života.

    Jinak by to byl pouze obraz dnešní doby – „každý s každým, hlavně že jsou příjemné prožitky a je zrovna jedno s kým a kde“. Tak to za mě: „ani náhodou“!!!
    Jsem dva měsíce po rozpadu 2,5 letého vztahu na dálku. Ve svých 44 letech, nechápu asi vůbec nic. Ale budu bojovat….

    1. Tery09:27 dne 27.6. 2018 napsal/a

      Souhlasím v tomto s Tomášem : …“Chci mít trvalý vztah, chci mít stálého partnera, chci zplodit děti a chci mít maximum příjemných prožitků/zážitků pouze s tímto partnerem a je to cíl mého snažení a života ..“
      Jinak je článek fajn, určitě si z něj něco vezmu .. právě se rozcházíme a bolí to.
      Držím všem palce, ať najdou toho pravého partnera do života ..

      1. Radka20:20 dne 2.7. 2018 napsal/a

        K tomu se také přidávám. Mně je 46 a jsem fakt v depresi, jen chci brečet a nic mě nebaví. Dnes aspon hledám rady, jak se s tím vyrovnat, že mě někdo odkopne jak hračku, která omrzela. A strach, jestli v mém věku ještě někoho najdu :(((( Nebo budu stárnout sama 🙁

      2. Marie07:35 dne 15.7. 2018 napsal/a

        Ahoj Radko, napiš mi. Je mi 45 let a jsem na tom stejně. Můžeme to probrat.M.

    2. Petra18:18 dne 4.9. 2018 napsal/a

      Mám stejný názor jako Tomáš a strašně se mi ulevilo, že nejsem jediný exot, který nechce maximu zážitků s kýmkoliv.Diky

  41. Tereza11:38 dne 19.5. 2018 napsal/a

    Ahoj všem. Když jsem před 3 měsíci četla článek a chtěla snad jedině umřít, hodně mi pomohl. Ale trochu mi tu chyběly komenty o tom, jak jsou na tom dotyční trpící po nějaké době. A tak jsem se rozhodla, že sem vnesu aspoň trochu optimismu. Můj příspěvek je někde o trochu níž, ale zůstala jsem těsně před porodem druhého syna sama a přítel svého syna nechtěl a přestal komunikovat. Co vám budu povídat, sáhla jsem si na dno a fungovala nějak automaticky jako robot, abych se postarala o děti a do toho 3 týdny po porodu zase začala pracovat, abych nás uživila. První měsíc byl nejhorší. Každý večer jsem jak malá holka brečela do polštáře, aby mě děti takhle neviděly a každou noc se mi o příteli zdálo a já se probouzela zoufalá a strašně ho chtěla zpátky. Modlila jsem se, aby už se trochu otupily hrany smutku a mohla jsem zase jakž takž žít. A musím říct, že potom už to bylo každý týden o maličko lepší a lepší.
    ALE HLAVNĚ je v článku jedna OBROVSKÁ PRAVDIVÁ RADA, kterou, když nebudete dodržovat, budete se v tom plácat mnohonásobně déle! NULOVÝ KONTAKT, NULOVÝ KONTAKT A NULOVÝ KONTAKT!!!!! Mně to přítel hodně usnadnil tím, že prostě zmizel z povrchu zemského a najel na totální ignoraci a zpětně mu za to můžu jedině poděkovat. Ale kdyby mi třeba i po 2 měsících napsal byť jedinou SMS, byla bych v tom srabu zase a skoro na začátku. Teď už si dokáži uvědomit, že ten člověk za to nestojí a čeká mě někdo lepší a to mě neuvěřitelně motivuje. Taky se něčím hodně zabavte, ať na to pořád nemyslíte. Mě tak zaměstnaly děti a práce, že jsem nevěděla, kde mi hlava stojí a to moooc pomohlo.
    Takže i když teď si pořád všechno strašně idealizujete (i já to dělala, ale nešlo s tím přestat) a říkáte si, že už nikdy nebude lépe, tak věřte, že bude a dokonce bude i mnohem lépe:) Jen PROSÍM DODRŽUJTE rady v tomhle úžasném článku a bude to za vámi mnohem rychleji, než si myslíte. Přeji vám plno síly a ještě spoustu nové lásky:)

    1. Kateřina19:52 dne 14.8. 2018 napsal/a

      Děkuju 🙂

    2. jakub13:27 dne 22.6. 2020 napsal/a

      Ahoj Terezo, nejaky feedback po 2 letech? Moc by me to zajimalo 🙂

  42. Magda11:25 dne 10.5. 2018 napsal/a

    Ahoj všem co se zrovna vyskytli ve fázi ,, po rozchodu“ .
    Já sem ukončila vztah po 9 měsících ( znali jsme se ale tři roky a dalo mi to dost práce se k tomu dokopat), a tohle je můj nejbolestivější rozchod. Ze začátku mi samozřejmě naše společné okolí upozorňovalo, že tento člověk se nikdy nezmění, že bude dělat pořád samé chyby co v předchozích vztazích. Pro mě to ale byla blbost..klasika..od ledna jsem zjišťovala, že ten můj přítel je v lásce prostě sobec. Já mám taky chyby, chtěla sem sním na všem pracovat.nee…já byla ta která pořád něco řeší, to že si píše s holkama flirtovací zprávy…v pořádku..to že mě porovnával s bývalkama..v pořádku…jednou vám řekne, že vás 2x podvedl a pak že to byl vtip..nebo že to myslel ironicky….a já si to pořád nechala líbit… všechno sem asi chápala špatně, takže svou hranici sem posouvala tak daleko až sem zjistila, že vlastně ke mě nemá žádnou úctu a respekt..ztráta sebevědomí přicházela tak nenápadně pomalu až se sama věřila tomu, že já v tom vztahu nejsem dobrá.
    Nevím co mě teď čeká, kolik budu zažívat emocí, ale jak stojí v článku, musím to přijmout. Napsala sem si na papír jednoduché body, jak to pro sebe přežít…jako nepsat, žádné smutné písničky a dám si to doma na ledničku a budu si to povinně pořád číst!!
    Věřím, že to všichni zvládneme a budeme brzy opět šťastni

    1. Lenka15:59 dne 2.12. 2018 napsal/a

      Ahoj, já zažila něco podobné, neustále jsem prý řešila blbosti, což bylo to, že měl potřebu seznamovat se s holkama přes fb a jezdit s nima na výlety po horách, spát s nima ve stanu. Jednou řekl, že mu nedošlo že by mi to vadilo a že to nebude dělat ale pak se situace neustále opakovala a snažil se posunout moje hranice, abych to přece chápala, že o nic nejde. Chtěl prostě absolutní svobodu bez jakýchkoliv kompromisů a respektu ke mě a mým hranicim. Nakonec mě takhle s tou jednou kámoškou z fb seznamky podvedl.

  43. Lucie15:01 dne 26.4. 2018 napsal/a

    Ahoj, diky za super clanek. Sem den po rozchodu. Pred tydnem jsem potratila a vcera se dovedela, ze uz me vlastne nemiluje a ze si uz nedokaze predstavit budoucnost semnou a ze si mam najit nekoho jineho na zalozeni rodiny. Tezko to nesu, ale snazim se. Zatim jsem v udoli slz a vycitam si vse co se jen da. Byli jsne spolu 4 roky a ze dne na den je to pryc. Zivot je zvlastne kruty 🙁

    1. Magda11:30 dne 10.5. 2018 napsal/a

      Ahojky, tak jak si na tom dneska? Jak to zvládáš?

  44. Lu20:56 dne 21.4. 2018 napsal/a

    Super článek . Co dodat, ten člověk má recht. Hrabu se též, ze dna . 3 roky a najednou ze dne na den vše v prdeli pardon . Vše super.Pak psychická ataka partnera . Tolik hodin u doktorů ,tolik podpory z mé strany a najednou nazdar, už tě nepotřebuju. Bude to tak lepší pro oba a je to . Mám dojem ,že už na vždy budu sama ,že už o mě nikdo nezavadí . Prášky na spaní jsou můj kámoš . Na děti jsem protivná dala bych pár facek sama sobě . A víte co nedám . Budu bojovat neee o něj nechtěl mě fajn . Zvednu hlavu ,kterou si nejdřív umeju, namaluji ksich a prostě půjdu dál . Sem zdravá ,mám fajn děti ,co vic si přát aha ,už vím chlapa . :)))

  45. Ter12:54 dne 8.4. 2018 napsal/a

    Tak to je nejlepší rozchodový článek, který jsem četla 😀 Napsaný s humorem ale i pravdou, která nás donutí se zamyslet a nad vším popřemýšlet, trochu změnit pohled na věc a tak. Bohužel, rozchody jsou fakt pojeby a není to lehké. Všechno co tam bylo tak je pravda. Bohužel, bohudík :/ 😀 Nejtěžší je se z toho vyhrabat. Tak těm, co to prožívají přeju pevné nervy 🙂 A autorovi děkuji za zlepšení nálady a přínosný članek 😀 🙂

  46. Pen06:08 dne 8.4. 2018 napsal/a

    Ahoj, děkuji za článek, za inspiraci. Je to jeden den, 3,5 roku za námi. Všechno je špatně. Byl to člověk, který mě vrátil do života po 12 letém nefungujícím manželství. Ukázal mi jak může být život krásný, naučil mne mnoho věcí, přestala jsem se bát a našla sebevědomí. Rozdělili nás děti, já puberťáky on předškolní věk, dvojí metr na výchovu. Teď mám pocit, že se zhroutím, nic nedává smysl, bojím se že spadnu znovu na dno, že nemám na nic sílu. V hlavě mám tolik otazníku…děkuji za každou radu a pomocnou ruku

  47. An18:43 dne 6.4. 2018 napsal/a

    Ahoj. Moc děkuji za super čtení. Smála jsem se….a nahlas. Je to pár hodin, tak jsem na začátku a i díky Tvému vtipnému podání, verim v šťastnější pokračování životní pouťi. Díky!

  48. Exik18:23 dne 5.4. 2018 napsal/a

    Diky za článek i ostatní komentáře. Právě se mi zhroutil 6letý vztah. Kromě pocitu prazdnoty mě drtí i ten důvod… žádná něvěra nebo tak,… obyčejný stereotyp. Začal jsem to vnímat až pozdě a partnerka už neměla zájem nic zkoušet. Navíc jsem byl její druhý kluk a ona ještě nechce takový vztah, chce toho zažít více… (no pecka :D)… Každopádně z té bolesti šílím, ale zkusím vydržet a kompletně se odstřihnout. Bojím se akorát budoucnosti, to má vztah opravdu trvanlivost max jen 5-6 let? Kdyby si chtěl někdo z Ostravy zatruchlit společně, vyměnit poznatky a vyslechnout,.. tak mám teď hodně volného času 😀 🙂

    1. Mike14:56 dne 6.4. 2018 napsal/a

      Je to boj.Já jsem jí miloval(miluju) až za hrob.Jenže ty pakárny z obou stran to už bylo na hlavu.A to jsem „starý“chlap.Mám už dvacetiletého syna z prvního manželství(které bylo 14 let spokojené a rozbil jsem ho právě kvůli stereotypu a víře ve staronovou přítelkyni“),znali jsme se ze ZŠ.
      První týden jsem nefungoval.Vzal jsem si po patnácti letech nemocenskou,protože jsem se složil.Věř,že funguje opravdu s někým mluvit,jít mezi lidi(já chodil do své oblíbené hospody,chlemcal kofolu a kafe,ale byli tam známí,přátelé.Pak mi pomohl i internet.Jak jsem to nikdy neuznávala založil jsem si facebook a pohledal staronové kámoše jen tak na pokec.A hudba.Lék na všechno.U mě funguje na 100%.Hudba.Svižná,veselá,rock,metal,starý popík….
      Už je to měsíc a nejsem dobrý,ale mám plán co dál to mi zaměstnává hlavu(změna bydlení).Drž se.Mike

  49. Mike16:56 dne 4.4. 2018 napsal/a

    Výborný článek.Taky mi kopla do prdele po sedmi letech a se čtyřletým synem.Hádky dvakrát za měsíc.Sprosté výrazy oboustraně.Z její strany sem tam i facka(neopětoval jsem,ale měl jsem se co držet).Dvě ega.Snažil jsem se(ano já,chlap)to zachránit vztahovou poradnou,psychologem.Bez zájmu z její strany.Čumím sám v bytě do čtyř zdí a žeru prášky na spaní večer.Doporučuju film Lone Survivor(Na život a na smrt).Tohle mě udrželo „na živu“.A hudba.Iron Maiden.

  50. Novas191323:25 dne 22.3. 2018 napsal/a

    Dobrý večer, super článek ☺ mám po 4-letem vztahu, z toho 3,5 roku jsme spolu žíly na garsonce,skvely vztah, neuvěřitelně jsme si ve všem sedly, byli jsme takové ty spřízněné duše, vše dělaly spolu, učily se žít samostatně a bylo nám moc fajn,dávaly jsme si jen tak dárečky, všechno, akorát asi před rokem jsme začaly mít lehké problémy v posteli, chtěl jsem to vše nějak řešit, ale ona že to nemá cenu, že se srovná, že je to v ní, no…ubehl rok, přišlo to, že už jsme v posteli byli jen vedle sebe,ale ne spolu,chtěl jsem vše nějak řešit,ale už asi pozdě, teď jsem dva měsíce po rozchodu,a pořád to bolí, už na ní nemyslím 23hodin denně, a dokonce někdy už i spím 8 hodin, ale ta bolest, ten smutek z toho odloučení je tam pořád….ja na svou ex nemám jediného špatného slova,i když ona byla ta, co prudká s tím,že takhle dál nechce žít,rozesly jsme se v „dobrém“ oba jsme si plakaly na ramenou, a řekly jak moc nás to vše mrzí, dnes když to shrnu, víme oba i o svém podílu viny, ona neměla touhu, a já snahu…byla to žena mého života,ve všech ohledech dokonalá, to co jsem od ženy zadal, ona měla, Vím, že už takovou nenajdu, ale třeba najdu ještě lepší, která mě něčím překvapí ☺ jen jsem chtěl hlavně napsat,že vždy když se dva takhle dokáží rozejít, s postupnymy návaly se snáší vše podstatné lépe,našel jsem si další podnájem, garsonku ve stejném městě, na druhém konci,ale co mi dost pomohlo,je když jsem pracovně změnil I okolí, člověk se hned odpouta od těch zvyku a zajetych koleji co měl, a řeší úplně jiné věci, samozřejmě bolest a smutek tam je pořád, ale není tak intenzivní….ani to nemusí být na druhy konec planety, stačí pár km,já teda jezdím na 14-dni na druhy konec ČR, ale hrozně rád cestují, takže me to nevadí ✌ a pak se sem vracím na 4 dny, můžu říct, že zatím dvakrát jsem se vrátil k sobě na byt, a pokaždé z jiným pocitem, lepším ☺ I ten pohled když se sem člověk vrátí, a vidí naše společné přátelé, tak má na všechno a všechny jiný pohled, takže odloučení nejen od partnera, ale i okolí, dělá opravdu dost, nebo aspoň u mě ☺ snad ta bolest za chvíli přejde, musím jen věřit v lepší zítřky, a díky tomu,co jsem už zvládl(sehnat a zařídit nový byt, postarat se sám o sebe a najít si slušnou jinou práci) si myslím, že nám našlápnuto dobře, jen to všechno ještě přijmout tak jak to opravdu je, to je těžké….ale tak život je boj, a musíme pořád bojovat,a věřit, že bude lip, jinak by to bylo o ničem ten život, no ne?

  51. Petra14:03 dne 21.3. 2018 napsal/a

    Děkuji, aspoň na chviličku jsem se cítila lépe….uložím si a budu pročítat znovu 🙂

  52. Dan07:05 dne 21.3. 2018 napsal/a

    Díky za ten článek, člověku to opravdu pomůže a dá mu to nějaký „směr“. Já mám po 5 letém vztahu, kdy mě přítelkyně opustila kvůli vidině, že je jinde tráva zelenější. Jako každý pár jsme měli problémy, které se daly řešit, bohužel už jí to za to už nestálo. Každopádně ještě jednou díky! 🙂

  53. Tereza09:34 dne 16.3. 2018 napsal/a

    Jsem nesmirne rada za tento clanek. Narazila jsem na nej uplne nahodou, kdyz jsem hledala jakoukoliv pomoc ve sve situaci. Mam to jeste komplikovanejsi, ze jsem zustala sama s jednim 3 letym synem a novorozencem. Meli jsme s partnerem nejake ty problemy, ale resit se to dalo. V tehotenstvi ale zapracovaly hormony a partner to neustal (chovala jsem se jako krava) a tesne pred porodem jsme se rozesli. Ted toho strasne lituji, moc ho miluji a chci byt rodina. Ale v nem se to uz uplne zlomilo a utnul se mnou kontakt, o sve miminko nejevi zajem a nechce byt ani v RL. Jedine, co pry ke me citi, je litost, ale nic vic. Strasne se trapim, ale kvuli detem se premaham a musim fungovat a nebrecet pred nimi. Jenze s mesicnim miminkem nemuzu jinak, nez byt zavrena doma, nebo jit na chvili s kocarem, takze se v tom jeste vic topim. Vim, ze jsem na takovem dne, ze uz to muze jit jen vzhuru, ale modlim se, aby uz to cas trochu obrousil a ja chtela zase aspon trochu zit. Nehlede na to, ze si rikam, ze se asi jen tak nenajde chlap, co by chtel zenskou (i kdyz atraktivni) se dvema malymi detmi.

    1. Viki12:11 dne 19.3. 2018 napsal/a

      Terezko, super, že jste našla tyto stránky. Na začátek to nejlepší co se Vám mohlo stát. A teď už jen cesta vzhůru, opravdu byste na tom byla hůř už jen kdyby jste Vy nebo děti trpěli nějakou děsnou chorobou. Předchozí vztah berte jako zrcadlo, co jste dělala špatně a už to nedělejte. Někde je chlap, co bude milovat Vás i děti takovou jaká jste. Pečujte o sebe a o děti, z toho budete mít pocit štěstí teď pro začátek. Skvělého chlapa můžete potkat v obchoďáku, na plavání, na oslavě dětských narozenin nebo ve školce. Já měla děti 2 a 4 když manžel odešel za prsatou blondýnou- mladší, k tomu mi dělal peklo (anonymy, prořezaný gumy, neustále udání na sociálce apod. a dělá to do dnes už 11 let)a našla jsem úžasného rozvedeného chlapa s malým synem, kluci byli nejlepší kamarádi, k dceři se choval úžasně. Kdyby mi někdo měsíc po rozvodu řekl, jak budu jednou šťastná i děti, absolutně bych mu to nevěřila. Sice jsme se rozešli po 6 letech, protože chtěl další dítě a já bych to se třemi puberťáky nedala, takže si našel o 16 let mladší plodnici, ale to je jiný příběh. Cvičte doma na koberci vedle mimča, choďte na dlouhé procházky s kočárkem, buďte krásná a děti šťastné, uvidíte sama výsledek. Není nic, co by samoživitelka nezvládla ;-)budete silnější, sebevědomější, samostatná, hrdá = krásná mamina. A že se nehlásí k miminku – je to sobec a buďte ráda, že je pryč z Vašeho života. Mě děti po návštěvách tatínka říkali celý ubrečený, že tatínek mi říká kurva, čubka, zmrdka, toho budete ušetřena. Držím palce. V

      1. Mirek13:08 dne 9.9. 2021 napsal/a

        Tak to jste napsala moc hezky. Palec nahoru. Teď si taky procházím tím co zde popisují všichni, je mi 41 děti ve střídavé péči a ti to drží nad vodou.

    2. Markéta20:41 dne 10.4. 2018 napsal/a

      Ahoj, je mi 45 let. Rozvedla jsem se před 3 lety s manželem. Měli jsme jedno dítě dceru s lehkým autismem. Neustál to. Byl citově oploštělý, chladný a dceru zavrhoval. Potom jsem potkala muže, který měl těsně po rozchodu s manželkou. Objetovala jsem mu vše. On mne nejprve miloval a po půl roce odhodil jako utěrku. Čekala jsem s ním dítě, ale vlivem stresu jsem o něj přišla a zároveň mi zjistili nádor. Do toho jsem dělala státnice na škole a chodila do práce. Je to půl roku, co mne kompletně vyoperovali. Dítě žádné mít již nikdy nebudu. Přítel se neozval a bývalý s mou autistickou dcerou moc nekomunikuje. Takže vyhlídky do života nic moc. Ale chodím do evangelického sboru, zpívám, maluji a snažím se žít. Tedy pokud to půjde. Držím palce všem ať do zvádnete. Důležité je nesedět a nelitovat se. Jsme zde pro to, abychom na zemi naplnili nějaké poslání, když už nám byl darován život! Prostě někteří chlapi jsou jiní a málo vyzrálí na rodinný život a zodpovědnost!

  54. Niki12:30 dne 3.3. 2018 napsal/a

    Díky moc za článek. Jsem čerstvě po rozchodu, pár dnů. Byl to spíš milenec na psaní, bylo to hezké, ale skončil to, bez vysvětlení. Moc mi chybí, pokouším se zapomenout, zatím to nejde. To psaní mi chybí, byl to takový motor života, drželo mě to nad vodou ve chvílích, kdy mi nebylo nejlépe. Druhého takového už nenajdu. I když měl své mouchy, milovala jsem ho, jako nikoho jiného. Tak snad to přejde časem, snad brzy. Chtěla bych ho zpět, ale on už nechce mě.

    1. Tereza09:35 dne 16.3. 2018 napsal/a

      Ahoj, jak jsi na tom ted? Uz je to lepsi?

      1. Niki19:59 dne 19.3. 2018 napsal/a

        Jak kdy, podle toho, v jaké fázi se právě nacházím, jestli jsem nahoře, nebo dole. Jsou hodiny, kdy dokážu nepsat, pak jsou chvíle, kdy prosím a žebrám, sem tam okamžik, kdy vyčítám. Ale stále vzpomínám, nedokážu se odstřihnout od vzpomínek, společných měsíců, let. On už mě naprosto ignoruje. Já se celé večery topím v slzách a doufám, že časem to bude lepší, že se z toho dostanu. Strašně mi chybí, ten pocit, že jsem pro něj znamenala vše. Teď už pro něj neznamenám nic.

      2. JARDA14:13 dne 28.6. 2018 napsal/a

        Niki, už jsi v pohodě ? Tvé psaní mě naprosto dojalo, přesně totéž cítím a prožívám já, je krásné a / smutné a děsivé / že někdo také dopadl s myšlenkami jako já. Tohle by se nemělo dít, je to jako umírat za živa.Dal jsem do vztahu vše a nevěřil, že to po letech během pár hodin v klidu ukončí.Měsíc jsem stále v šoku,ano, večer si popláču, a co, ale žiju /nežiju / práce mě drží nad vodou,ač u ní nemyslím, rodina, a stále se vracím na tyto stránky. Zatím se pevně držím hesla nekontaktovat, ač je to k uzoufání a hltám všechny cenné rady jak přežít.Chci ji zpátky, ale je pryč. Zřejmě do konce života budu čekat že se vrátí.Svůj příběh nenapíšu,je podobný vše zde.Byla to nádherná pohádka se vším všudy 14 let.Je to pryč.Objevil se někdo třetí.Co mě děsí asi nejvíce, že jsem do poslední hodiny netušil, že se něco děje, necítil změnu, ona se nechovala vůbec jinak,najednou blesk z nebe, jsem chlap v letech, ale doufal jsem , že mi srdce s mozkem napoví že je něco špatně.Tohle úplně selhalo o to to bolí víc.

      3. Niki08:41 dne 20.7. 2018 napsal/a

        Krásný den, Jardo, tak jak se cítíš, s odstupem času? Pár týdnů je krátká doba, aby Tě to přebolelo. Já se v tom plácám dál, už několik měsíců. Ono se hezky radí, nekontaktovat, ale když ten druhý mi tak zoufale chybí. Takže napíšu, on občas odpoví, já si stále nalhávám, že to bude zase hezké, jako na začátku, ale sama vím, že to není pravda. Ztratila jsem v něj důvěru, bez vysvětlení to skončil jednou, i kdybychom se dali dohromady, nemám jistotu,že mě opět neopustí, ze dne na den, z hodiny na hodinu. Ale nedokážu se vzdát jeho společnosti, zapomenout to hezké, co jsme spolu prožili. Nejhorší je, že mi stále dává naději, že mě nepustí, nechá mě v tom dál plácat, přitom už o mě třeba vůbec nemá zájem.

  55. Jahoda19:08 dne 25.2. 2018 napsal/a

    Je mi padesát a dnes se se mnou rozešla. Takže momentální pocit se jmenuje beznaděj. Zatím jsem dokázal sednout k pc a vymazat všechny maily za poslední tři roky. Poslouchám disko a to pivo vypiju, když už jsem ho koupil. Bydlel jsem u ní, 50 km od své práce, v majetkově nevypořádaném baráku, takže občas opruz jejího bývalého. Celkem nepříjemné, narušovalo to rodinnou pohodu. Neměl jsem nic, jen pár peněz na účtu. Nějaké plány do budoucna se rýsovaly v závislosti na financích po prodeji jejich domu. Zlom však nastal, když jsem dostal obecní byt a já se tam nastěhoval s tím, že až si to oni vyřeší, posuneme se dál. Považovala to za zradu a ukončila to. Myslel jsem to v dobrém, měl jsem alespoň na nějakou dobu střechu nad hlavou, kdyby se stalo cokoliv, byt se dal kdykoliv vrátit. A teď si připadám jako zmetek, stydím se sám před sebou, ale nedokážu posoudit, zda oprávněně. Nejhorší je, že ztráta blízké osoby nejvíc zasáhne až když už je pozdě. Jsem z Brna a kdyby si chtěl někdo osobně pokecat o životě a o čemkoliv, lhostejno, zda chlap, nebo ženská v podobné situaci, dak dejte vědět na fazole67@email.cz

  56. Hanish13:16 dne 24.2. 2018 napsal/a

    Kde že je ten kontakt na swingers party? 😀 Ne, dělám si srandu, děkuji za článek, je tam spoustu myšlenek, které si budu muset pročítat znova a znova, když přijde na řadu období temna a než to ta moje palice (nebo spíš srdce) pochopí. Mám po 4letém vztahu, můj přítel byl pro mě úžasným člověkem se šlechetnými vlastnostmi a jedinečnými názory, připadala jsem si výjimečně že jsem jediná kdo mu rozumí, udělala bych pro něj vše, aby byl šťastný. Před 2 lety jsme začali bydlet spolu a nějak jsme k sobě hledali cestu a formu společného soužití, bohužel ji nenašli, přestože stále věřím, že bychom spolu toho ještě mohli zvládnout dost a vzájemně si být oporou, bohužel tomu přestal věřit a vyloučil možnost být spolu jakkoliv šťastní, bohužel už to měl v hlavě dlouho, tyhle myšlenky chtěl přetlačit právě tím bytem a mě to nesdělil, všechny ty pocity jsem přisuzovala jeho náročné práci, že je unaven z ní a zrovna se soustředí na ni. Ano, dlouho jsme to nechtěli pustit. Pořád však věřím tomu,že pokud to v sobě člověk má pořešené, tak může být s kýmkoliv, s kým chce být, jen musí chtít. A taky nám dost ublížil fakt, že nemáme ani jeden vzor z rodiny, oba dva pocházíme z nefunkčních rodin a zřejmě jsme si tohle dotáhli i do vztahu. Tak já jdu teda vstát a něco dělat :).

  57. Míra15:13 dne 22.2. 2018 napsal/a

    Ahoj všem tak dneska je to 16 dní co mě to zase semlelo. Je mi 51 let a prožívám to po čtvrté. Sice jen po tříletém vztahu, ale stejně to bolí. Asi si teď říkáte (což si říkám i já), že už jsem zkušený frontový voják navíc jsme spolu ani nebydleli jen navštěvovaly (každý jsme z jiného města), ale přesto, když člověk dostane kopačky tak je faaakt v prdeli. Hodně mi pomáhali už v minulosti články od Michala (naposledy před č roky) a ve všem má pravdu tak věřte, že opravdu nulový kontakt velice pomáhá, že pomáhá, když schováte všechny věci od bejvalek a samozřejmě čas. Čas je opravdu lék, který později vyřeší vše za vás. Chceto opravdu vydržet. Sice jednu chybu dělám (sice mám obě ruce zdravý :-))), ale přesto jsem si našel převoznici. Řekl jsem jí vše, takže neočekává nějak vztah ode mne – aspoň doufám. Takže to je život a já začnu po čase po páté. Jsem dobrá partie práci mám, auto mám, vlastní velkej byt a dobrej chlap 🙂 (je třeba se pochválit). Tak snad to nebude trvat dlouho ta bolest v tomto případě. Jinak jsem byl v prdeli zhruba rok. Takže držím palce ostatním a věřte, že BUDE LÍP !

  58. Sakul18:39 dne 20.2. 2018 napsal/a

    Ahoj, díky za trefnej článek. Už jsem psal svůj příběh v souvisejícím: Proč rozchod se ženou tolik bolí?

    Jen bych chtěl říct, že ty fáze a všechno, jak je tu popsaný, sedí jak pr*el ne hrnec :D. Po rozchodu (já jsem byl inicátor) jsem pociťoval obrovskou úlevu. Ale časem jsem začal přemýšlet, jestli to bylo fakt tak špatný, že jsem se rozešel… začalo mi být líto, že jsem bejvalce ublížil… že mě její rodina vidí jako hajzla a zrádce… taky s tím vztahem bylo spojeno dost hezkých věcí… do toho mi začala psát a vyčítat všechno možný… no a začalo to se mnou jít z kopce. Jo a taky se mi o ní zdálo… příšený. Tohle nastalo někdy cca měsíc po rozchodu a vyhrabat se z toho mi trvalo nějakých pět – šest týdnů.

    V rámci toho měsíce jsem změnil bydliště, zlikvidoval věci, co mi nedaly spát (společný fotky, dopisy,…) a hodně chodil ven s klukama. Zkrátka se snažil přijít na jiný myšlenky. Ta lítost časem postupně přešla. Hodně pomohlo, když jsem kamarádům povyprávěl, co se mezi námi dělo. To mě ještě obdivovali, že jsem to s ní vydržel tak dlouho a že jsem jí dal i druhou šanci (kterou promarnila a definitivně to skončilo). Jo a taky mi pomohlo uvědomit si, z čeho ta lítost pocházela – nebyl to stesk po bývalý, ale spíš stesk po „věcech“ (stylu života), na který jsem byl zvyklý a o nějž jsem přišel.

    Dneska je to čtvrt roku od rozchodu. Nebudu lhát, že si na bejvalou občas nevzpomenu. To jo… ale už mi to není líto a ani nemám pochyby o svým rozhodnutí. Racionálně si uvědomuju důvody rozchodu, obdivuju, že jsme spolu dokázali válčit tak dlouho (každej jsme úplně jinej). Na druhou stranu svým způsobem děkuju za to, že mi pomohla dospět, postavit se na vlastní nohy a že jsem díky ní poznal a zažil spoustu nových věcí… Myslím, že už jsem z toho skoro venku… dokonce se na obzoru objevil někdo novej, tak se tak postupně oťukáváme a uvidíme, kam to povede.

    Tož, držte mi palce, já je budu držet vám ;).

  59. Lucie11:19 dne 13.2. 2018 napsal/a

    Skvěle napsaný a díky za něj! 🙂

    Na vánoce od nás odešel přítel, tak se z toho snažím vyhrabat. Máme spolu ale dítě, tak je těžké se vyhnout tomu být s ním v kontaktu, o to je to těžší. Všem co tímto prochází přeju hodně sil a nadhledu.

    moje hesla:

    Každý konec má nový začátek
    Všechno špatné je pro něco dobré
    Co tě nezabije, to tě posílí

    Tak vzhůru do nových začátků!!

    Lucka

  60. Markéta16:22 dne 24.1. 2018 napsal/a

    Nejlepší článek! Na chvilku jsem zapomněla a upřímně se zasmála 😀 !!!

  61. Temeraf17:44 dne 19.1. 2018 napsal/a

    Potreboval sem presne tohle.Diky.Snad to tak klapne snad to zvladnu.

  62. Lucia00:02 dne 8.1. 2018 napsal/a

    Tak toto ma neskutocne pobavilo!Revem tu do vankusa..a potom si poviem..vygooglim jak z tej sracky von!Super:) Asi skusim to solarko;)) chcela som napisat swingers party..ale nahodou by sme sa tam stretli;)) no nic..vtipne..s nadhladom..zazite.
    dakujem

    1. Dano07:29 dne 23.1. 2018 napsal/a

      Ahoj Lucia podla datum tvojho prispevku usudzujem ze jste sa rozisli pred vianocami presne ako ja na kazdom koncu je pekne to ze da co nove zacina preco straca cas zijeme len raz ked budies chciet pisni mi
      Makeitshine131@gmail.com

  63. Nela09:07 dne 21.12. 2017 napsal/a

    Dobrý den. S ted už bývalým přítelem jsme spolu byli 3,5 roku. Našli jsme si byt, ne kterým jsme měli být oba, ale omyl, jsem tu sama. Dokud jsme neměli byt docela jsme se hádali, ale jakmile jsme byli na bytě, vše bylo fajn, smáli jsme se, vymýšleli ptákoviny, měli jsme to své soukromí. Ex začal chodit do práce a z práce mi věčně volal, když dojel z práce jeli jsme k jeho mamince a kamarády. Najednou se z ničeho nic přestal ozývat a brát mě s sebou z domu. Žárlil na jeho nej kamaráda a nechtěl at s ním jezdím pryč, já nejezdila no po týdnu co to takhle dělal, mě kamarád vytáhl ven. A tím celý vztah skončil, našel si jinou (která si hrála jak je moje veliká kamarádka), která podvádí kde může a on to ví. Sama všem vypisuje jak chce zpátky jejího EX. Byl pro mě celý svět. Všem říká, že je s ní štastný, ale nikdo mu to nevěří. Prosím poradte jak ho dostat zpátky?

  64. Babora06:47 dne 20.12. 2017 napsal/a

    Dobrý den, moc děkuju za tento článek, opravdu mi hrozně pomohl.
    Ted´ už cítím, že se mohu pohnout dál.
    Tak nechtěl byste jít někdy do té kavárny semnou? 😀

    1. Jan susta16:40 dne 20.12. 2017 napsal/a

      Ahojky rád pokecáme minimálně po siťi..mám obdobne záležitosti

    2. Jan susta16:55 dne 20.12. 2017 napsal/a

      Klido písní na honzajs148@seznam.cz rád už konečně s někým pokecáme po netu o těchto situacích já už to mám sice za sebou nějakou dobu ale rád předám své zkušenosti pište klido kdo chce…

  65. Jiří ( junior jurys )07:07 dne 13.12. 2017 napsal/a

    S pritelkyni jsme spolu byly 4,5 let.. prozil jsem dva roky pred ni ocistu na zemi a byvala me srazila na kolena jako na popravisti, neumel jsem verit zenam , v kazde sem videl jen kurvu co brnka na struny. Pak sem potkal ji.. tri roky chodila do skoly jeste v brne a ja byl daleko , utikal sem za ni vzdy kdyz to bylo mozne , ona i pres zakaz rodicu jezdila za mnou, po maturite hned prisla ke me , hned sme spolu zacly bydlet , je skvela zenska . Mela vsak nej kamaradku ze skoly , casto mi o ni vykldala jak je skvela v posteli a koho vseho mel a jak umi dobre soulozit,obcas k nam prijela , nebyla stydliva a tak sem ji ve spodnim pradle videl dostkrat.. jednou vsak prijela na vikend.. v tu chvili ja prisel o rozum , po party kde sem nevypí ani ň, sme sly vsichni spat … pritelkyne do loznice ja hral na pc v obyvaku kde lezela jeji kamaradka, mela hodne kratky kratasky , slo videt vse.. zeptala se jestli ji neposkrabu zada .. a pak uz sem se nechal nachytat a mel s ni velmi kratkej akt… ihned mi doslo jak moc sem vse zkurvil a ze sem sam sobe podrizl haluz na stromu, psali sme na fb a ona at vse smazu ze to navzdy utajime at cely chat smazu, udelal sem hned ..tyden sem delal ze nic ale ve vnitr sem vedel jak moc to je v hajzlu.za tyden jela pritelkyne za ni na navstevu ..vse ji vyklopila a rekla ze spala u toho a ze sem ji vlastne znasilnil. V tu chvili zacala ma cesta do pekla.. pritelkyne i pres toto me nejvetsi selhani mi dala sanci .. strasne sem dekoval bohu ze me neopustila.. 14 dnu sem sekal dobrotu.. pak sem ale zacal moc pracovat na muzice co delam na youtube rapuji .. moc sem hral na pc a diky me touze dokoncit cd a delat hudbu sem prestal vnimat co mi vse naznacuje.. v zari sem ji pozadal o ruku , nechtel sem ji ztratit a tak sem vahave pozadal , po mesici sem zacal vahat nad sebou, bal jsem se jestli to chci… pozdni chozeni spat a jezdeni do studia a hrani me zatemnilo rozum .. pred par dny sme se pohadali a ja to nechal byt… v praci mi pak vse doslo .. tvl kamo co delas .. takto ses zachoval a jsi takova pica ??? Okamzite to zmen nez bude pozde.utekl jsem z prace v mrazu v sortkach sem hnal domu 160 a nezajmalo me jestli prijdu o papiry.. doma vsak prisla rana .. rekla ze je konec a ze sem sance mel a nevyuzil , misto zlato sem slysel po takove dobe jirko .. neustal sem , prosil mámu at mi pomuze ze ji opravdu miluji , vse se akorat zhorsilo .. ted uz je to paty den , nejim , nespim , sanitka me odvezla protoze jsem zkolaboval… mam zbaleno doma vsude pytle s oblecenim .. chodim kolem ni snazim se ji moc pomahat ve vsem …. bohuzel je pozde … diky svym obrovskym chybam jsem prisel o holku meho snu … chtel sem s ni deti i svatbu .. vsecko mi doslo kurva tak pozde a ted se s tim nemuzu srovnat o kdybych se postal sebevic… kvuli tomu ze sem ji neslysel ted pykam … nechci aby me nikdo litoval ale moc bych si pral abych se vzbudil a slysel od ni miliji te a zvladneme to .. vim ze je to nemozne a uz mam 26 let a na zazraky neverim .. tak moc sem chyboval ze na to neni slovo .. se vsim bych sekl , zmenil se a zacal od nuly jen proto abych jeji usmev mohl vidat zase kazdy den .. nechal sem svym chovanim umrit jeji lasku a do smrti si to budu vycitat, tak skvelou a obetavou holku uz nikdy nepotkam … nejvice vsak nevydycham to ze nekdo jiny bude mit s ni deti a ja toto nechal utect pred zraky za pul roku … neni to jen tezke … je to pro me dozivotni trest a rozhodl jsem se ze zustanu uz pouze sam. Nechci totiz uz nikdy milovat tak jako nyni. Dozivotne si budu vycitat ze sem dopustil podvezt a jeste takto zanedbat. Vsě klukum radim … kazdy den tu holku milujte protoze jak jeden den polevite … muzete ztratit mnoho let budovanim vlastniho stesti. Poslapal sem vlastni cestu a bude mi trvat mnoho let nez zacnu vnimat zase realitu. Kdyby toto nahodou cetly lidi co me znaji , tak aspon vite nyni jak moc sem spatny clovek a jak moc sem nechal svuj zivot jit do prdele .

  66. Zdenek12:03 dne 9.11. 2017 napsal/a

    Ahoj všem.
    Jak koukám, všude je to stejné. Rozchody a rozvody už postihly tolik lidí, že to snad zabilo více lidstva než atomové bomby. Sám řeším už dva týdny něco podobného. S partnerkou jsem se taky cítil fajn, věřil jí, dělal, co jsem na očích viděl. Stejně to bylo málo. Koketování s kamarády na kafíčkách nebo si psaní od rána do večer po telefonech mi postupně otevřelo oči. Nejhorší bylo si to přiznat a udělat první krok, rázný. Pokud uvidíte, jak se protějšek zachová, uvidíte, jak se vám za zády chová s největší pravděpodobností celou dobu. A když pak zjistíte, že se vám milá nechá osahávat cizími nebo něco podobného, nemá cenu nic lepit. Odpustíte, dříve nebo později vám ten dotyčný udělá něco podobného, jen si tím oddálíte problém, který dříve nebo později přijde. Výjimkám čest. A zapomeňte na dolejzání, omluvy za něco, co jste sami neudělali. Akorát se ponížíte a budete za pitomce, slabocha. Jen si pak můžete říct, že máte čisté svědomí a snažili jste se vše zachránit. Ano, radí se lehce, koná se těžce, sám vím, když na člověka večer nebo ráno přijde splín, protože jste na někoho byli zvyklí. Mně je skoro 30, ale i tak nepřestávám věřit, že jednou založím rodinu s někým, s kým budete mít po práci klid, komu budete věřit a on vám. Za každé situace. Ono je lepší si projít bolavým stavem po rozchodu, než být napjatý jak struna a ptát se: S kým si furt píšeš…? Jo, kamarád, aha, co probíráte takhle večer..Jo, posedět na kafe, aha, a to jste se neviděli dnes přes den? Nic se neděje, skutečně? Mám se něčeho bát, je vše mezi námi v pohodě? Udělal jsem ti něco…“ No, pak v závěru to NIC vidíte na vlastní oči, když se vám protějšek povaluje po „kamarádech“ nebo se od něj nechá osahávat, byť po dvojce vínka…to není omluva. A nejhorší je ten pocit, když se to otočí proti vám, že to vlastně zjistíte a dovolíte se říct něco o „lehké ženě“. Ne, žádná ženská nebo chlap za tohle nestojí. Samota je sice úmorná, ale raději trávit tohle, než líbivé kecy a lži, jak to funguje. Hlavně se to je potřeba připustit. A pokud cítíte, že se blíží průser, udeřte jako první. Je to menší bolest, než když vás někdo odkopne jako onuci. Jen si pak nenasazujte růžové brýle, jako jsem to udělal já a nesnažte se omlouvat, přemlouvat, odpouštět, pokud si někdo s vámi vytře zadek a nemá ani tendenci říci- mrzí mě to, omlouvám se. A neseďte doma, neskuhrejte, nevěšte se…jděte dál. Ano, je to těžké si tohle přiznat, ale proč bychom se taky psali, že jo? Otázky najdu někdy někoho, budu cítit to samé znova, i když mě někdo podrazil…ano, věřím, že ano. Horší je, kde hledat, že? Ale hospody, kafíčka zárukou úspěchu určitě nebudou. A nemyslete, taky mi není hej, ale nechci se tomu poddávat. Spíše si řekněte, vy svobodní a bez dětí, s děckem, bydlením by to bylo ještě horší, ne? Spíše děkujte všem silám, že vás ušetřily ještě většího svrabu. Proto radím, fotky smazat, společné věci zabalit, odnést na půdu a myslet na něco jiného. A jak to již říkal jistý filmový profesor:,, Na každém konci je krásné, že něco nového začíná.“

  67. LeNe18:00 dne 29.10. 2017 napsal/a

    Budu se snažit řídit podle článku.. je mi 28 let a jsem po 7mi letém vztahu, bydleli jsme spolu, máme spolu 5 psů a teď jsme měli začít stavět baráček. S přítelem jsme (podle mě aspoň) měli krásný vztah.. měli jsme společné koníčky = hlavně ty psy, rozuměli jsme si (ikdyž jsme spolu byli 24hod denně nezavřeli jsme klapačky a furt jsme kecali), já dřív byla docela hysterka, ale pracovala jsem na sobě a celou tuhle hnusnou vlastnost jsem na sobě překopala (při rozchodu mi to i řekl, jak jsem byla skvělá, že jsem na tomhle zapracovala..), nehádali jsme se – nebo spíš to byla otázka 10 min vše se vyříkalo a my jeli vesele dál, žádné scény nebo uražený bubliny co spolu 3 dny nemluví, občas jsem mu dávala malé dárky – prostě když mi něco cvrnklo o nos a já věděla, že mu to udělá radost.. (i on mě..) ,mluvili jsme o svatbě, dětech, budoucnosti… budou to 3 týdny co mi psal o prstýnku, jak si mne chce vzít… dnes…? Odešel.. 🙁 byl na kurzu, a když se po týdnu vrátil (já se na něj těšila jak malá..), oznámil mi, že to nemá budoucnost… 🙁 přišlo to jako blesk z čistého nebe… nečekala jsem to – zlomilo mne to 🙁 víc nevím.. prý to nebylo mnou, má mě prý moc rád, chce být dále v kontaktu (hlavně kvůli pejskům co mi zůstali – má je hrozně rád), chce mi s nimi dál pomáhat i mě chce pomáhat, abych vše zvládla.. a já mám pocit, že to nezvládám, nerozumím tomu, nechápu to.. 🙁 nebyla to jen životní láska, ale i nejlepší kamarád.. cokoliv se dělo volali jsme hned jeden druhému, jeden druhému jsme pomáhali.. prostě nevím jak to zvládnu 🙁

    1. Matěj21:09 dne 17.11. 2017 napsal/a

      Přesně jak píšeš, dost mě vzalo že jeden den říkala miluji tě a druhý den že se rozcházíme.
      Jak to teď po nějakém čase zvládáš?

  68. Jarda12:41 dne 15.9. 2017 napsal/a

    Je to pravda, nejlepší je to odstřihnout, dneska jsem to také udělal po marném boji vše vrátit, napravit, jsem jenom dostal odpověd že si našla na sex imbecila co jí proteiny a není schopen lásky a ona city nechce, ale nejlepší kamarádka to může být abych se měl vždy o koho opřít…….vorala semnou takto dlouho, nemohl jsem spát ani jíst.
    Ale vím že ted to nabere rychle cestu na dobrou nápravu člověk se bude ještě chvilku cítit sám a že na něj vše padá ale skutečnost je po uvědomění toho vztahu je to co midlouho říká ten poslední zbytek přátel že ona byla nic jen hospodská holka……

  69. Katerina11:31 dne 13.9. 2017 napsal/a

    Ahoj, dekuji za clanek. Pomaha:) Jen skoda ze nejsem mladsi. Holt kdyz je zensky 40+ tak to ma i jiny rozmer.

    1. Katy14:57 dne 15.9. 2017 napsal/a

      Myslím, že na věku nezáleží. Člověk prochází stejným hnojem jestli je mu 17 nebo 40. Také jsem si myslela, že v mém věku budu zvládat některé věci lépe a z nepovedených vztahů se rychle oklepu. Ale není to pravda, protože, když milujete..
      Zase na straně druhé jsem ráda, že pořád potřebuji čas, aspoň vím, že nejsem sociopat a psychopat, který jenom využije lidi a pak je bez pardonu odstřihne. A to je v dnešní době ledové téměř zázrak – nebýt sociopat a nechovat se podle očekávaní druhých. Jasně, pak si člověk nabije pořádně držku dokola a dokola až jednou najde to štěstí se vším všudy. A jak by poznal, že má štěstí, kdyby předtím nezažil ty držkopády?

    2. jana11:24 dne 18.10. 2017 napsal/a

      vřele doporučuji sirup Novo passit proti úzkosti -volně prodejný. jeden větší panák a dotyčný je ti u pr..le. Alespoň na část dne . Potom dokrmuji po malých dávkách. První pomoc na čerstvé rány

      1. Mikella17:54 dne 25.10. 2017 napsal/a

        díky, tenhle komentář mě v současném smutku hodně pobavil. mám doma dvě balení, zjistila jsem že dělají i 200ml. u prdele mi sice ještě není, ale ta bolest se trochu umenší a je to rozhodně menší zlo než chlast

  70. A.D.23:33 dne 17.8. 2017 napsal/a

    Ahoj děkuji za skvělý článek.
    Jen by mě zajímalo, co má člověk dělat, když vlastně jak já ani bývalý partner nemůžeme za rozchod.Kdo tomu má velkou zásluhu byla, pritelova sestra, která udělala věc, která Vás dostane hodně do šoku.Když Vám někdo závidí, jste hezci, máte krásné nové auto, máte peníze, bohaté rodiče, krásnou dceru, umíte vařit, jste inteligentní, rozumná a ona mezitím plánuje jak se Vás zbavit, protože jste pro ní konkurence.Nevysvětlitelné je ovšem, když Vám nasype abnormální množství něčeho do pití vy v ten moment nevíte co děláte, říkáte- jste mimo realitu.Nakonec druhý den se probudíte v posteli, s tim, ze ani nevíte jak jste se tam vlastně ocitla.Máte horečky, bolesti u srdce, nemůžete dýchat.Takže Vám nic jiného nezbývá, nez jet do nemocnice.Po zjištění upadate do deprese a většího šoku, ze VÁm v těle našli takovou látku a hl.otázka kde jste se k te látce dostala je pro Vás rovnou uz na kolaps.Do toho vas partner Vám samozřejmě nevěří, ze by jeho rodina byla něčeho takového schopna.Takže komunikace nulová.
    Co bych řekla na závěr.Je to těžké se vyrovnat s něčím takovým, ale věřím, ze vzdy každá pravda vyjde najevo, buď zitra, za 14 dnů a nebo az za pár let, kdy uz samozřejmě bývá pozdě pro vašeho ex, protože vy uz si budete žít svůj život. Spíš jak už to tady psal autor článku, každý by si měl vzít ze vztahu pozitiva, protože tím je kousek od svého štěstí ;))

  71. Markéta14:52 dne 6.8. 2017 napsal/a

    swingers?? 😀 . Tam by nám to vymlátili z hlavy. 😀

  72. ALA23:29 dne 27.7. 2017 napsal/a

    Moc díky Tobě za všechny tyto slova.Už jsem neviděla kudy kam.Nezavírám se doma ,ale ostatní muži mě jaksi přestali zajímat.Je mi 54 a tak těch rozchodů už bylo více.Poslední vztah trval pět let a já byla tak šťastná,že si ani nepřipouštěla,že by mohl skončit.Nebylo to tím,že bych byla líná a na vztahu nepracovala,ani tím,že by byl jen středobodem.
    Byl jen nevyrovnaný a trošku zbabělý obyčejné problémy řešit a tak si našel novou záplatu.Já ho miluji i přes tyto jeho chyby,protože vím,že se na nich dá pracovat.Po rozchodu jsme asi rok a jsem ve fázi,kdy ho chci zpět.Nevím,jak zareaguje,ale držte mi palce.
    Čas je sice nejlepší lékař,toho už ale moc nemám.
    Pokud to nevyjde,budu potřebovat další podporu,jak si najít znovu k mužům cestu a neotřepávat se,když na mě sáhne.Všem přeji hodně štěstí.

    1. Markéta14:55 dne 6.8. 2017 napsal/a

      Já už bych se obrátila na ženy 🙂

  73. Verous16:54 dne 26.7. 2017 napsal/a

    Cauky moc dekuju za tenhle super clanek precetla sem jich spoustu, ale tenhle mi fakt zvedl neskutecne naladu 🙂 pred 3 mesici sme se rozesli po 8 letym vztahu nasel si jinou a jaka potupa pro me kdyz sem zjistila ze bydli kousek od nas a je ji 15 bejvalimu 24 ale proste zmagoril…nejhorsi je ze bydlim na vesnici a kazdej stoho ma jen prdel ale bohuzel i ze me ze mi chlapa dokaze prebrat detsko :-/ no co aspon ,,kamaradi„ se vytridili 😀 skoda jen ze sem ten clanek necetla driv byla sem tak smutna a porad sem ho hrozne milovala takze svou soucasnou podvadel semnou ona se to dozvedela ale pry mu odpusti…no tak v zaveru sem jeste za kurvu co nadelam 😀 porad sem smutna ale snazim se stoho vyhrabat preci jen prvni laska, 8 let zivota, 5 let spolecnyho ziti, zarizena domacnost, plany na miminko a ze dne na den velky BUM. zivot je nekdy hodne krutej ale i kdyz sme s bejvalym vse uz uplne ukoncily v pohode a prejumu at je stastnej tak strasne doufam ze si uvedomi koho opustil, nechci ho zpatky ale byl by to skvelej pocit 🙂 preci jen mam obcas myslenky co sem kurva udelala spatne a pak to odezni a reknu si vsak on na to dojede 🙂 hlavni je ze myslenky na sebevrazdu a stehovani se na druhej konec sveta bez znalosti jazyka sou pryc 😀 doufam ze jednou budu stastna a ze nebudu muset protrpet dalsi takovej rozchod ale citim ze uz sem silnejsi a odhodlanejsi vse zmenit 🙂 jinak clanek tisknu a az prijde splin bude moje spasa moc dekuju 🙂

  74. Nhyce16:09 dne 26.7. 2017 napsal/a

    Díky moc za lidi jako jste právě Vy! Tenhle rozumný článek s trochu humoru mi otevřel oči. Moc Vám děkuju ^^

  75. Petr19:14 dne 11.7. 2017 napsal/a

    Dík, trochu to pomohlo, ..i když všechno toto člověk ví, stejně je v prdeli, snad to nebude na moc dlouho.

  76. Lenka01:18 dne 13.6. 2017 napsal/a

    Zdravím,
    díky za vtipný a povzbudivý článek, jsem po tříletém vztahu s první láskou.. Po rozchodu jsem už skoro 5 měsíců, ale bohužel se v tom docela motám a nevím jak z toho ven. Jsou to teprave 2 měsíce co jsem přerušila úplně kontakt. Teď jsem na druhé straně planety ale furt nad ním přemýšlím 24h denně.. strašně jsem ho milovala a jak říkáš, stal se středobodem vesmíru a díky jeho odchodu jsem ztratila opravdu vše.. Snažím se s tím prát jak nejlíp to umím, ale zatím to ani moc nejde. No doufám že se z toho brzy vyhrabu a role se otočí 🙂

  77. Raza20:55 dne 21.5. 2017 napsal/a

    Děkuji za článek, snad mi trochu pomůže, můj příběh je jiný a komplikovaný, je o velké a čisté platonické lásce k ženě se kterou sme ten náš vztah ukončili ,protože jsme nechtěli ubližit lidem kteří pro ni mnoho znamenali a i když jsme byli spolu krátce, ta bolest je neskutečně veliká a beznaděj nekonečná , nejvíc teť lituji jedné věci a to že jsem o ni víc nebojoval, protože když jsem to skusil, vyděl jsem jak se trápí a proto jsem to nedokázal, nechtěl jsem ji vydět strápenou.
    Mé srdce teď hoří a rozpadá se na prach, já už žádnou budoucnost nemám, ale přeju jí aby ona měla nádhernou a šťastnou, protože ji stále nekonečně miluji.

  78. Adriana13:51 dne 21.5. 2017 napsal/a

    Tenhle clanek me povbavil a trochu otevrel oci. V patek se semnou rozesel pritel. Prej jsme kady jinej, mame jine zajmy, nemame nic spolecneho. Uvedil si to po roce a pul.Prej se trapil uz dva mesice. Za ty dva mesice nic nerekl, choval se porad stejne stale jsme byli spolu a nic se nemenilo. V noci se ke me jeste tulil, rano polibil na rozloucenou a odpoledne rozchod. Byla to slupka jako prase. Kvuli nemu jsem se odstehovala a nasla so byt. Melo to byt nase mistecko lasky a ted je to spis misto slzaveho udoli. Dneska jsem prestavela nabytek, vyhodila veskere veci co mi dal nebo co koupil. Nechala jsem si jen vyrezane srdce ze dreva co mi dal. Mam pocit, ze to nezvladnu. Ta samota v tom byte. Zaludek mam na vode, nedokazu jist. Nalady mam jak na houpacce chvile stesti a pak bych jen brecela. Stale koukam z okna a ke dverim a doufam, ze zazvoni a vrati se. Ale vim, ze se nevrati. Vcera jsme si koupila koleckace, ze se na nich naucim. Snad se nezabiju. Nekdy si rikam proc nemuzeme mit tlacitko na vymazani pameti… Z tohto clanku si opisi nejake vety a prilepim na zrcadlo a kazdy den si je budu cist. Jsem rada, ze jsem nasla tento clanek.

    1. Krcmic15:02 dne 21.5. 2017 napsal/a

      Ted to bude hlavne o praci s vlastni hlavou. Ac to zni divne, ja kdysi udelal neco podobneho – proste jsem si napsal na papir co chci a kam se chci dostat a co nechci a nesmim delat (vycitky, ponoreni se do depresi).

      A kazdy den jsem to mel na ocich tyhle papirky. Pomuze to cloveku, aby nesedel snadno z te spravne cesty.

      Ta cesta pak konci tak, ze prave tenhle kopanec do prdele te nuti ted se sebou neco delat. Zamyslet se nad sebou samotnou a nad tim, jestli treba skutecne neni treba neco zmenit sama u sebe. Vsichni jsme line svine a pokud nemame nuz na krku, na spoustu veci sereme anebo jim neprikladame vahu. A tohle te donuti se na tyhle nedostatky zamerit a pamatovat na to, ze tohle nesmis priste dopustit – az do konce zivota. Je to proste vysoka skola zivota, ktera se na skolach bohuzel neuci.

      Jinak jestli znas takove ty filmy, jak po rozchodu se z osklivky stane luxusni baba a byvaly ji chce zpet – to budes ty. Jen na tom musis zamakat. Ne kvuli nemu. Ale kvuli sobe, aby sis sama dokazala, ze umis byt sama a zvedla tak i sama sobe sebevedomi. Ted mas cas na sebe a muzes se venovat vylepsovani sebe sama.

      Jinak pokud mas miry 90-60-90, tam nahore je kontakt (vtip).

      Pak napis se pro ostatni, jak ses s tim poprala.

  79. Richard16:30 dne 5.3. 2017 napsal/a

    Ahoj,

    moc Ti děkuji za pomoc, které se mi od Tebe dostalo. Díky Tvým článkum. Já rozchod prožil loni v červnu a až na konci roku jsem nalezl Tvou pomoc. Ihned se dostavila úleva a já se mohl znovu a zhluboka nadechnout. Začal jsem ihned rychle ukončovat to co jsem křečovitě držel. Asi za měsíc jsem se zbavil všech lásek k ženě, kdy nejvyšší byla asi závislost.
    Nyní po dvou měsích jsem se neskutečně zamiloval, a prožívám to, co mě ani v těch nejroztouženěnjších snech nenapadlo. Prostě je to tak, až to vše skončí a dokážete se odpoutat, příde ve chvili to, co by Vás ani ve snu nenapadlo. Žena se do Vás zamiluje a vy do ní. Ve svých čtyřiceti po dvacetiletém nevydařeném vztahu přichází něco, co ze nás udělalo opět puberťáky.

    Děkuji, děkuji děkuji.

    S láskou Richard

  80. Lucie02:25 dne 24.2. 2017 napsal/a

    Děkuji za tenhle článek!
    Nyní se Vaše slova stanou mou biblí 😀
    Zrovna teď kdy je to čerstvé a já si tady o půl 3 ráno brečím do polštáře a je mi opravdu mizerně a na umření jste mě pobavil a povzbudil. Díky.
    Tak komentář napsaný, jdu číst znovu. Amen.

  81. Kuba02:19 dne 1.2. 2017 napsal/a

    Zdravím, moc děkuji za článek velmi mi pomáhá co mě přítelkyně nechala, nebo spíš pomohl zapremyslet co, proč, a že je to tak vlastně lepší. Procházím tim úplně stejně jak všichni tady v komentářích. Jen mám dotaz mám na disku společných asi přes 350 našich fotek a nevím jestli je vymazat a zabránit tím tak úplně se od ní odtrhnout(dá se říct jsou to poslední vzpomínky). Bojím se, že je těch fotek škoda a později bych mohl litovat. Děkuji za odpověď

    1. Kuba02:31 dne 1.2. 2017 napsal/a

      Jen chci dodat, že se rozešla ona 3tydny zpět a vím že se k sobě nevrátíme a ani já už nechci. Jen jsou ty fotky pro mě hodně citlivé.

    2. Kuba02:33 dne 1.2. 2017 napsal/a

      Jen chci dodat, že se rozešla ona 3tydny zpět a už se k sobě nevrátíme a ani už já nechci. Jen jsou ty fotky pro mě hodně citlivé.

      1. Honza06:46 dne 1.2. 2017 napsal/a

        Cuz, fotky rozhodne nemaz! Je to i tvuj kus zivota a az ti bude ok, sralo by te to, udelej to jako ja, vsechny spolecne fotky z FB, Insta, disku mobilu dej do slozky a zabal do zipu. Obecne si kup externi disk a strkej to tam. Proste to strc vedle fotek zivota s jinejma bejvalkama, nic jinyho to neni a casem ani nebude ;). Fakt ni nemaz, tohle rozhodnuti az z chladnou hlavou kdyztak. Vypal na DVD a do krabice. Cuzz Honza

  82. Kiki21:01 dne 26.1. 2017 napsal/a

    Zdravím! Moc děkuji za tento článek. Pobavil mě a hodně jsem si toho uvědomila. S přítelem jsem se po 1,5roku včera rozešli (on se mnou) s tím, že už to nemá cenu a budoucnost a že ví, že jeho nálady mě ničí a že se nezmění. Narovinu mi řekl, že už mě nemiluje a to bylo fakt krutý….prý at hlavně nejsem sama a že příjde někdo jiný a blablabla….pořád doufám, že za čas napíše a že to třeba zas dáme dohromady..ale po tohmle článku si tak říkám, že …no, nevím :). Výkyvy nálad mám hrozné. Ted jsem třeba v pohodě a za chvíli dokážu brečet jak blázen…bolí to děsně 🙂 ale věřím že bude líp. Mám úžasné lidi kolem sebe, který mi pomáhají, volají, píšou jak mi je. Je moc hezké vidět, že vás mají rádi. Dávají vás dohromady a jsou s vámi 🙂 . Přesto jsem mu dnes chtěla zavolat, at si promluvíme a třeba to dáme dohromady…ne hned, ale zkusíme to, když se budeme snažit. Neudělala jsem to :). Už jednou se se mnou rozešel a pak jsme to zas dali dohromady a ted to tu je zas, s tím že je prý „definitivní konec“. No, stává se. Ale pořád doufám :)a říkám si, co když budu doufat pořád mín a mín a pak už to zmizí?

    Děkuji moc autorovi za tento článek. Zvedl mi náladu a vlastně i docela sebevědomí 🙂
    Díky čau!

    1. Honza21:23 dne 26.1. 2017 napsal/a

      Ahoj, tvoje odpoved mi prisla na email, musel jsem reagovat i kdyz na tyhle komentare neodpovidam. Mel jsem to hodne podobne, jen jsem nedostal nikdy dalsi sanci, ale jinak stejne. Nicmene o co jde a jak to mam po mesici ja.

      Diky rozchodu, jsem si opet uvedomil roli rodiny a jeji podpory.
      Zjistil jsem opet, kdo je kamarad a na koho je spolehnuti.

      Co nyni zacinam pomalinku zjistovat je, ze byt sam neni uplne spatny. Priklad, mozna tupej, ale zacal jsem cvicit a to 3x tydne uz pres mesic. Krome toho, ze se citim fakt skvele aspon hodinu potom a bejvalka me vubec netankuje, tak zacinam vypadat o dost lepe. Krome toho si zacinam vsimat, ze koukam koleme sebe po zenskych a baví me ten pocit, ze uplne v pohode muzu vlastne, ze je to ok. Jeste kdyz mne nechala ona pro uplne debilni duvody. ( Nejsem dost chlap a takovy, ma pravdu, ale vse se je mozne vyresit, uvedomi si casem dle meho o co prisla ).

      Zacal jsem chodit hodne ven a zjistil jsem, ze prakticky nemam na nic cas? Prijdu z prace kolem 4 hodiny, dojdu na hodku se psem, letim do fitka, prijdu domu kolem 8, dve hodky notas a jdu spat. Kdyz mam druhy den volno, tak jdu se psem na hodku a pak se psem nebo sam letim za nekym do centra na dalsi prochazku nebo drink. Pokud ne, tak jsem rad ze jsem doma a mam chvili pro sebe, protoze me boli telo z fitka a musim makat na kompu. Doporucuji chodit brzo spat, spanek dela velmi dobrou naladu a je tedka pro tebe velmi dulezity.

      Taky je super si delat radost sama sobe, ja to delal tak…ze pokud jsem ze zacatku probrecel ( jo sem sracka ), dva dny… a treti jsem byl uz ok…tak jsem vzal petikilo a proste sel na Chodov do OC si koupit tricko. U toho nakupu jsem si fakt rikal “ jo kamo, ses borec, dneska sis to dal tvl, dobry dobry“ . Dost to pomaha. Proste se s sebou mluvit jak s clovekem a chvalit se, je to super.

      Taky jsem precetl asi 4knihy na tema, stesti, motivace, samota apod. zjistis, ze je to uplne v pohode a vlastne o dost lepsi nez byt s nekym. ze zacatku se mi to zdalo jak bullsit, ale pomalu tomu davam za pravdu a to je to teprve mesic!!! Vztah, ktery jsem bral jako osudovy a do posledni chvile jsem to nechapal proc jako!! … Drive by mi trvalo se z toho dostat rok, ted verim, ze behem 4-5 mesicu ( do leta ), budu uplne ok. Pak ji teda urcite nekde potkam a budu zase v hajzlu, ale chvilku uz jenom.

      Co urcite nedelej ….

      — nekontaktuj hO!!!! Posledni co chlap chce, aby mi zenska lezla do postele ( ne to on prave ze chce!! Ale rozhodne si o ni pak mysli o dost horsi veci to mi ver ).

      — nepredstavuj si s nim rozhovory, delam to taky a vzdycky se toho rychle zbav, jak ti to dojde.

      — neidealizuj si ho… nebyl master. Stejne jako moje bejvalka… byla super, jo jasne..protoze to klapalo. ALE … Nebyla nejkrasnejsi, vlastne potkavam stovky hezcich holek nez je ona, nemela super postavu ( i kdyz to byla moje postava a miloval jsem ji, ale o tom to je… LASKA ), byla chytra ano, vejska a tak..ale takovejch znam..porad teda nenarazim na nic, co bych nemohl mit znovu a lepsi. Mela me rada a udelal by pro me cokoliv, ..jak kazda kdyz te miluje. … takhle bych mohl pokracovat. Ono si pak uvedomis, ze jako to byl vlastne uplne normalni vztah…. sice jsi mela treba super fotky s nim a tak… jo dobry. Taky jsem s ni mel krasny fotky…jezdil na wakeborardu aatd. ale to budes mit zase znovu vsechno.

      Proste na sobe makni a hlavne se z toho pouc. V knihac se vsude pise to same, rozchody jsou BEZNOU LIDSKOU zivotni etapou a MUSI BYT. Chapes to… zivot POCITA S ROZCHODY, protoze to jsou zivotni obdobi, ktere te meni. NIC JINEHO to takhle nedokaze. Pouze smrt , nebo rozchod. Nic jineho te nemuze tak zmenit. Husty…takze jsi dostala dalsi sanci jak se vylepsit.

      Popremyslej co bylo spatne, klidne se v tom porvtej, pobrec si zase… a pak to vylepsi … nakonec jako me se ti stane…ze cvicim cvicim a najednou si uvedomim, ze je mi fakt dobre a ze predstava, ze musim jit domu ze bejvalkou, mi nevyhovuje. Ze bych musel resit nejaky veci, co nechci a apod. Ze vlastne… ji mam stale v srdci kde zustane, ale z hlavy mi POMALU MIZI..normalne mi bylo lito toho , ze ji ztracim pomalu z hlavy. Ze vlastne mi i duchovne zacina byt vzdalenejsi, citim se lepe, ale je mi to lito :)) .

      Jako netesim se az ji potkam, napise mi… budeme resit nejaky veci apod. Mam u ni neco ve sklepe na leto a tak a budu to chtit kurva zpatky. Netesim se, protoze jsem ji moc miloval a opustila me kvuli sracce, ze jsem nebyl dost chlap a ani to nedokazala nejak specifikovat. Spis mela trable v praci a ve skole a proste toho na ni bylo moc a nezvladla to. Do posledni chvile jsem ji rikal ze ji miluju ale chtela cas pro sebe. Ted bydli ve velkym byte pro 3 lidi a ma tam prazdno… treba ji to ani nemrzi, treba se ji zije lepe …a treba ma nekoho jneho kdo chrape v posteli, kterou jsem s ni koupil a vybral … ale vis co … UZ NA TO KASLU …

      Jestli si parkrat jeste pobrecim, nevim..mozny to je, jestli uvidim neco spolecnyho na FB nebo tak..ale pochybuji. Uz je to spis nekde vhlave vzadu, je tam porad, myslim na ni..ale tak tupe a u toho uz muzu delat uplne vsechno normalne.

      Pokud by jsi potrebovala nejak pomoci aspon po emailu, dej mi vedet klidne … jan.seko@hotmail.cz .

      Muzu par veci jeste napsat, fakt to pomaha a vzhledem k tomu, ze to pro me bylo a porad je dost slozity, tak bych to tenkrat taky uvital.

      MEJ SE FAJN a BE GOOD!

  83. Luboš19:43 dne 22.1. 2017 napsal/a

    Ahoj všem, včera se semnou rozešla žena po 11 letech.Myslel jsem že to vše udejchám a ustojím ale opak je pravdou. Nasoukal jsem do sebe alkohol a rozsypal jsem se jako mák. Stále jí miluji a i ona ke mě hodně cítí. Jen se nechala pobláznit od člověka co ví jak na ní řešili jsme to celkem dlouho a jeden čas to vypadalo že by jsem spolu i zůstaly. Jelikož máme spolu dcerku 3,5 roku tak o to je to pro mě těžší přijdu svým způsobem i o cerku. Sice jí můžu mít kdy chci protože se odstěhovala jen 8 km ale nemůžu s ní být každý den. Večer už jsem nevěděl zoufalstvím co mam dělat tak jsem udělal málem největší blbost mého života naštěstí pak se mi v mysli objevila dcerka a já to neudělal.Před chvilkou tu za mnou byla žena s dcerkou a rozbrečela se mi na rameni, kouká na mě smutnýma očima že v nich vidím lítost z toho jak to je . Dělá i v hlavě hrozný zmatek nevím co si o tom celém mám myslet. Po přečtení článku a komentářů je mi lépe. Je dobré že lidi píší a člověk vydí že se to neděje jen jemu.

  84. NICO01:30 dne 31.12. 2016 napsal/a

    Po přečtení článku musím mít otázku…mám být vděčný a šťastný že to nevyšlo a vzít si z toho ponaučení ? jak si mám vzít ponaučení z tohohle :
    V roce 2014 jsem JÍ poznal,mě je 34 a jí 23 (poznal jsem jí když jí bylo 21) byli jsme spolu do 8.12.2016…v ten den odjela prý do práce (striptérka) ale nakonec jsem zjistil že do práce nedojela,jela rovnou ode mě k jednomu o 22 let staršímu a upřímně od pohledu nevkusnýmu tlustýmu zmrdovi se kterým jak jsem zjistil nedávno šoustala za piko a za prachy.Do toho jsem zjistil že celý rok 2016 kdy začala jezdit pracovně do Znojma tam netancovala ale šukala za prachy jak laciná štětka…
    Musím poznamenat že nám to celkem i klapalo na občasné skřípání (jako v každém vztahu),dokonce poté co jsme si v září oba přiznaly nevěru tak jsme si jeden druhého všímaly víc,jeden druhému se víc věnoval,výlety atd…
    Poté co odjela 8.12.2016 mi řekla že hned jak dorazí na místo se ozve a nic…jediné co se ozvala bylo to že mi psala před vánocemi že si připadá stejně jako matrace a nic víc a že díky kartám zjistila že budu štastnější bez ní…Navíc po zkontaktování toho tlustýho nechutnýho zmrda jsem zjistil toto : prý mu řekla že semnou nebyla už od září 2016 ? tvl tak tohle nechápu…
    TAKŽE jak můžu být vděčný a vzít si ponaučení z toho že se celý rok kurvila a tvrdila jak jen tancuje ? jak můžu být vděčný a vzít si ponaučení z toho že ze dne na den kvůli kartám zmizela ??? Díky ní už v životě nebudu žádný ženský moc věřit…né potom co jsem zjistil 🙁

  85. Honza22:40 dne 29.12. 2016 napsal/a

    Cuzz, byl jse ve vztahu 2 roky, vztah proste pecka. Nejlepsi co jsem mel, osudovy vztah(myslel jsem si), uz jsem s partnerkou resil i deti a proste to klapalo(myslel jsem si). Pak najednou ze dne na den konec. Proste si jen pamatuji, jak cpu auto k prasknuti a jedu pryc nekam do hajzlu s myslenkou, ze je konec. Ze vyhorela, ze potrebujes cas, nepochopeni z me strany, snahy o reseni, nasranost, konec a pryc. Do dneska si rikam, ze to mohla zachranit, ale zensky jsou takovy, proste nemaji ve zvyku se v tom moc nipat, laska opadne a pokud vas uz nevideji jako supermana, tak nemaji duvod to dal tahnout. ok, beru. Za sebe bych rad pridal par veci, ktere momentalne pomahaji me a myslim si, ze jsou ok pro udrzeni hlavy nad vodou.

    Jen podotykam, ze i kdyz to zvladam fakt suprove a sama sebe obdivuji, tak mam vecery, kdy me to tizi. Kdy vidim jeji fotky na FB apod. Tak to proste je. Je pro me dost tezky si uvedomit, ze muze zit beze me a dokonce, ze muze zit LEPE beze me, nechapu. Ale beru to, zivot je kunda a ja hodlam byt lepsi nez driv, abych ji ukazal a mel zivot uz takovy, jaky chci.

    Rady a zasady podle Johnyho:

    1) nekontaktovat a nedelat ze sebe curaka. JE KONEC HOSI, nechte to byt. Ozve se casem sama, vzdycky se ozvou, protoze je samozrejme zajima, jak se mate celou dobu. Ze zacatku je serete, ale casem je to bude zajimat zase, budou se chtit sejit a chodit ven, ale vas uz to zajimat nebude a bude to ok. Pokud ji budete tedka prudit, o to vic vas bude nesnaset, fakt to NEDELEJTE, budete za kokoty jak pro ni, tak pak u sebe.

    2) nesnazte se ukazovat vsude s novejma holkama, delat si debilni selfie na FB apod. Bude vas to casem srat, protoze ona na to uplne kasle a smeje se tomu. Naprosto je ji jasny, cim si prochazite a timhle akorat dokazujete, ze jste idioti a nedavate to presne tak, jak si myslela a proc vas opustila, protoze jste kurevska nula!

    3) maknete na sobe, klidne to delejte kvuli ni ze zacatku, proto aby vas znovu chtela, nebo aby ji to sralo, ze opustila borce. Makejte ve fitku, ukazte ji v lete na fotce six pack, naucte se francouzky, sezente si lepsi praci, kupte si byt, porsche, nevim … proste se vylepsete. Nakonec vam bude jedno, co si ona mysli a budte pokracovat uz jen kvuli sobe, protoze se vam to bude libit.

    4) seznamujte se, hodne se pise, ze je to blbost, ale pokud to nedelate nejak blbe, tak vas to vytahne ven. Blbost je sukat kazdy den jinou holku, ranni kocovina je peklo.Ale tvorit si novy okruh kamosek a kamosu, Proste budete myslet na jiny lidi nez na ni a treba ziskate nove pratelstvi a novy kruh lidi, kde budete novy clovek, takovy jaky chcete byt.

    5) poucte se z toho, zjistete kde byla chyba, u vas u ni. Zapracujte na lepsim budoucim vztahu, aby byl uz kurevsky dobrej. Nakonec prece budete mit bicaky z fitka a porsche, k tomu jeste lepsi holku nez bejvalku, kurva to bude maso ten zivot, uz se tesite?

    6) pokud prijde krize, ctete clanky o rozchodech, jako je tenhle, ctete diskuze, at vite, ze tohle proziva kazdej, nejse jediny a ta vase laska, nebyla vubec nejvetsi ani nejlepsi, ze to mel kazdej tu nejlepsi a nejvetsi lasku. kazdy prisel o prachy, o energii o roky zivota. Je milion lidi, co jsou na tom hur, maji deti, jsou bez domova, bez prace…proste takhle to je, ctete a dozvite se, ze je to jak matematicky model. CHovate se jak kokoti podle predepsanych fazi, jste jak krysy v kolecku, ktery chtej syr kdyz se rozsviti dioda. Proste vsechno je uz urceny, jak se budete chovat, vsechno sedi do mrte. Sere vas ona, pak se serete vy, obvinujete se apod. Je to porad dokola, az je to NUDA. A to je presne ono. Zjistite, ze je to vlasnte nuda a prestane vas to srat. Protoze je to proste jako podle navodu, neni to nic extra, jen dalsi zkurvenej vztah na svete, kde je to uz tak bezny, ze na to je navod proste. Uplna demence.

    NEJDULEZITEJSI VEC ASI NA KONEC- VSECHNO CHCE CAS, JE TO ZKURVENA FRAZE, JAK JA JI NESNASIM… jo , nic jinyho ale stejne nemuzu rict a doporucit. Kazdy den to je lepsi a lepsi. Proste to tak je, i kdyz vas mozek hazi zpet a prijde vam, ze to nefunguje, ale je to tak. Dejte si cas, dejte si rok pauzu od vztahů, jdete do noveho az tehdy, kdy budete chtit byt samy a bude vam to vyhovovat. V ten moment je az v pohode, nechat se nabalit od nejaky rostenky. Protoze do ty doby bude vsechno z poloviny nejaka laska ok a druha to, ze nechcete byt so lonely. Samota je debilni, jeste vic, pokud to neumite. Ale dokud nebudete chtit byt samy se sebou, tak nebudete pripraveny. A to bude trvat fakt kurva dlouho..mam s tim taky problem a nevim jestli to dam, ale vim ze to tak ma byt, abych byl lepsi a bylo to uz ok dal.

    PS: hudba mega pomaha, cely den jak videoklip a davate to jako nikdy.

    Ja jsem po vztahu 3 tydny a je to jak houpacka, rano jsem KING sveta, davam si vsechno, vecer nevim komu napsat driv, aby me litoval.

    Mohl bych o tom napsat miliony radku, ale jak rikam. Je to takova nuda, az je to trapny. Chovame se jak idioti, vsechno je vsude uplne stejne popsany, proste faze 123456 . Na to srat, proste rovnou preskocte nekam na predposledni a delejte si svy. Ona proste bude mit jineho, treba uz ma a smeje se s nim..no a co. tak suka s jinym, jeji pica uz neni vase..mejte radost ze aspon par let byla, stejne tak jste ziskal jeji picu od nekoho jineho..to je svet.

    mejte se a bude lepsi!! O tom to je… vyuzit to ke svemu prospechu a byt LEPSI KURVA

    1. Kamil09:41 dne 8.3. 2017 napsal/a

      Super příspěvěk, všechno sedí naprosto přesně, mám úplně stejné myšlenky a názory, je to dotažený do konce.

  86. Vojtěch17:48 dne 13.12. 2016 napsal/a

    Ahoj Michale,

    když jsem začal číst tvoje články, bylo mi fakt zle. Byl jsem po rozchodu po šestiletym vztahu. Člověk se cítil jak vyhozenej, špinavej, roztrahanej hadr na podlahu. Ani nevíš, ale spíš víš :-), jak moc mi všechny ty povzbudivý články, co tady jsou napsaný, pomohly. Je v nich pravda (i když někdy bolí) :-)! Teď mám 2 měsíce po rozchodu a život fakt (jak píšeš :-)) začíná bejt fičák :-D. Myslím si, nebejt tadytěch životních mouder :-), že bych se z toho hrabal mnohem dýl. Já jsem například nechlastal (jen málo :-)) a začal běhat, to zjistil kámoš, takže jsme začli běhat spolu. Mě třeba i doopravdy pomohlo zajít za kulturou do divadla, s kýmkoliv. Najednou se člověk točí v normálním životě a kouká na to, jak to všechno jde i bez té holky, kterou kdysi měl tolik rád.

    Takže fakt DÍKY :-)!

    Vojtas.

  87. Veronika12:38 dne 10.12. 2016 napsal/a

    Zdravím…
    Ještě nedošlo definitivně k rozchodu, ale z mojí strany se na to připravuju.
    Začali jsme si spolu, když jsme každý měli dlouhodobý vztah (u mě už to moc neklapalo, u něj taky ne a navíc měl rodinu) půl roku jsme se scházeli.. Se mnou se přítel rozešel a u něj manželka přišla na to, že někoho má. Udrželi jsme si to, on od ní odešel (zvažoval, že zůstane, ale přišli na to, že by to nemělo smysl). Po nějaké době zjistil, že mu chybí rodina.. Děti a že k manželce stále něco cítí. Takže došlo na období, kdy každý týden řekl něco jiného.. Jednou ze miluje jen mě a má to vyřešene a podruhé, že chce rodinu.. Bylo to zničující období, ale stále jsem chtěla aby on byl v pohodě a do ničeho jsem ho nenutila. Manželka si mezitím našla přítele a i když navštívili psychologa, které rekl, že je to na ní, jestli to znovu zkusí, nebo ne, tak ona řekla že ne. Tudíž on se s tím smířil a byli jsme spolu. Bylo to krásné, máme společné zájmy, přátelé, rozumíme si jako partneři, stejný smysl pro humor.. Až na pár nejasností, které sw vyskytnou všude to bylo opravdu pěkné. Pak jsem přišla na to, že si chodil za manželkou na sex… I když se mnou ho měl víc, než dostatek a byl vždycky spokojený. Šlo to má něm vidět. Takže jsem nevěděla jestli to má pořád cenu. Přestala jsem mu říkat, že ho miluju, ale že ho mám ráda, nebo že vím, co mi říká, ale zatím nejde odpovědět.. A on teď přišel s tím, že k ní pořád něco cítí a chybí mu rodina.
    Takže jsme zase v zacarovanem kruhu. Neumí se sám rozhodnout a když mu něco řeknu, tak mám je neodpověděla, že nad tím přemýšlí, ale je to těžké.. zvažuje jak jim bylo, když byli spolu a zároveň zvažuje nás vztah. A mě to ubiji a ničí. Sbalila jsem si věci a ‚odstehovala se‘ další den za mnou přijel a mluvili jsme společně, kdy stejně se nic nepohlo, protože on prostě neví co je správné. Samozřejmě má sex s oběma. Což mu v rozhodování určitě nepomáhá.
    Můžu vědět, jaký na tohle máte názor? Když se svěřil kamarádkám, tak pochopitelně mi všechno odkyvaji a drží se při mě..

  88. Tomáš12:53 dne 6.12. 2016 napsal/a

    Ahoj měl jsem ted známost 8 měsíců. zpočátku to bylo jen o posteli a tak jsme byli i domluvení. Postupem času mi říkala zda to nechci posunout dál a poznat její dvě dcery. Jsme oba rozvedení. Já jsem na to moc nereagoval už z důvodu, že oba máme své bydlení 50 km od sebe. Postupem času jsem se však fakt bláznivě zamiloval a už jsem si představoval jak spolu budeme. Byli jsme zamilovaní oba až po uši. Najednou mi napsala, že nevěří tomu, že by to fungovalo a ukočila to. masakr. Blesk z čistého nebe. Tak jsem ji poprosil o schůzku. Přijela ke mne domů a tam jsme 3 hodiny debatovali, já jsem ji vylíčil co k ní cítím. Nabídl jsem jí soužití se vším všudy i možnost další společné rodiny. Ona mi na to řekla, že potřebuje čas…. ze si to musí srovnat v hlavě. Pak chtěla abychom se spolu vyspali, tím mě total rozsekala. Tak jsme se spolu vyspali a ona odjela. Druhý den jsem za ní jel já a chodili jsme hodku po lese jako největší miláčci. Druhý den ráno mi napsala, že nevěří, že to bude fungovat a konec. Mám to nechat ještě vyhnít?

    1. Krcmic12:56 dne 6.12. 2016 napsal/a

      Ano

      1. Tomas14:40 dne 6.12. 2016 napsal/a

        Znamena to, ze sance jeste je? Nepsat nevolat cekat?

  89. Renata22:06 dne 4.11. 2016 napsal/a

    Poradí mi někdo co mám udělat?Potřebuju se z toho dostat.Pracuju v zahraničí a nemůžu si dovolit být takhle znicena z rozchodu.

    1. Krcmic00:43 dne 5.11. 2016 napsal/a

      Asi jak ti radi Tomas, vykaslat se na to, stavas se otrokem toho druheho a to proste takto z dlouhodobeho hlediska nejde. Mela by ses starat ted hlavne sama o sebe. Nejsi zodpovedna za nici osud, muzes poradit, pomoct, ale ne tahnout vsechno.

      Myslim, ze asi sama vis, co musis udelat – nechat jej jit. Jinak se ani jeden z vas dal neposune. Ten krok ale musis udelat ty, nikdo jiny. Protoze tvemu protejsku to vyhovuje, protoze ty delas vsechno a on nic.

      Ty musis byt ten, kdo to bude drivovat. Ale budes to mit tezke, protoze budes muset ty jit delat neco, co te bude bolet. Snad to zvladnes, musis. Protoze bojujes o svou vlastni budoucnost. A mozna tak posunes oba dva v zivote. Budes muset byt silna. Ty, ne on, protoze ty chces zmenu. Zmenit svuj zivot od zakladu.

  90. Renata21:59 dne 4.11. 2016 napsal/a

    Včera se semnou rozešel přítel,i když nám nefungoval vztah tak já jako pitomec jsem ho dneska prosila aby se ke mě vrátil.Rekl mi že si najde rychle jinou aby na mě zapomněl.On byl alkoholik ale už se mi dařilo ho trochu z toho dostat a teď taková rána z ničeho nic.Predevcirem se semnou bavil ještě normálně a včera se semnou rozešel.P o 4,5letech.Jsem z toho hotová.Ja jsem od něj chtěla aby nechlastal tak hrozné a hlavně nedělal dluhy který já jsem pokaždý musela zaplatit.Je mi to líto že se na mě vykašlali a z ničeho nic.Jenom mi řekl že přemýšlel o našem vztahu a že došel k závěru že by nás vztah stejně nemohl fungovat.Ze on prostě bude chlastat jak on bude chtít a že si najde jinou která ho nebude v tom omezovat.Jsem z toho nešťastná,dala jsem mu všechno co jsem mohla. Uz si nevím rady co mám udělat?

    1. Tomas22:06 dne 4.11. 2016 napsal/a

      A teď ruku na srdce. Byla jste v tom vztahu opravdu šťastná? Nechcete si dát od všech těch věcí se vztahem spojených pauzu a na chvilku žít svůj šťastný život? Hele, každý v tom byl a možná ještě bude, ale já prvně v životě k tomu přistoupil jinak i díky článku tady od toho pošuka Krcmiče 😀 … a je mi fajn. Jsem osvobozenej od trápení. Protože když člověk nechce tu kapitolu uzavřít, tak bude vězeň toho druhý (který odešel) ještě hodně dlouhou dobu. A to i přes to, že tomu druhému je to úplně jedno. Jen vy se budete trápit nad něčím, co bylo. Každej normální člověk vám řekne „Renato, začni žít!“. A o tom to je. Nebuďte vězněm svých vzpomínek. Pevný nervy, přeju. T.

  91. Anna10:37 dne 1.11. 2016 napsal/a

    Díky za články, opravdu pomáhají. Když přichází slabej moment, čtu je znova a docela to zabírá. Držím palce všem, kteří tím také procházejí. To dáme. Musíme.

    1. Renata22:01 dne 4.11. 2016 napsal/a

      Řekněte mi jak se z toho mám dostat co nejrychleji

  92. elis17:45 dne 17.10. 2016 napsal/a

    Michale díky. Po 25 letech končí moje manželství. Dlouho to bylo úplně naprd (dluhy, které jsem platila, automaty, průsery které zahlazovali mnou placení právníci atd… ) teď to vygradovalo, že odchází manžel kvůli milence – blbá socka, které musí platit i elektriku. Při čtení tvého článku jsem poprvé začala brečet. Lituju se, piju alkohol, ale NEBUDU STALKOVAT, nebudu se sebevraždit, krav maga cvičit není asi úplně špatný nápad (vždycky mě to ba), vytisknu si článek a budu s ním usínat. Asi člověk nemusí být vždycky nejsilnější na světě. A díky za ty slzy 🙂

  93. Tomáš07:02 dne 1.10. 2016 napsal/a

    Díky, Michale. Stále diskutované téma ale tímto nadhledem jsi mi rozchod a odloučení docela zpříjemnil. Díky. T.

  94. Arnies20:25 dne 30.9. 2016 napsal/a

    Díky, člověk má hned pocit, že je to vlastně tak trochu normální věc co se stává a s trochou humoru to jendou snad bude lepší.

  95. Nela09:17 dne 28.9. 2016 napsal/a

    Ahoj v životě si prošla už mnohými pády ve vztahu, většinou to ukončovala já, ale ty vztahy už šli do kytek delší čas, jen já to nakonec vyslovila naposled. Začátkem srpna mě potkal po roční známosti ukončení vztahu z jeho strany byl to pro mě šok a velký měli jsme problémy, bydleli jsme spolu a myslela si, že máme naději to vyřešit, odjel na týden na dovolenou s kamaráda a po návratu řekl, že končí vztah. První se s tím nemohla smířit, údajně mi důvody vysvětlil, ale podle mě nevysvětlil jen po mě křičel nadávky a urážky normálně se s ním nedalo mluvit, ukončil to jak hovado a ubožák! Nakonec mě už tolik netrápí, ze se semnou rozešel, ale jak se ke mě choval ke konci to nemůžu rozdýchat!!! Potom všem co jsme spolu prožili jsem po něm chtěla slušnost, a to jediné neudělal. Zajímá mě uvědomí si někdy jak zle se jako člověk choval? Když mám opět myšlenky na něho jdu něco dělat nebo su s přáteli nebo si opět přečtu tento článek, ale teprv su na začátku cesty a doufám, že mě čeká ještě to dobré. Než ho zablokovala abych o něm nic nevěděla všimla si, ze sbírá náctileté slečny po sociálních sítích, tak to už i na mě bylo moc! Také převoznice ??!!! Měla pocit, že toho kluka jsem nikdy neznala. Chybu jakou jsem udělala ve vztahu, že mám školu, práci a nestíhala tolik domácnost a holt se měl snažit i sám o sebe postarat a já mu nedělala blba jak jeho maminka, chtěla od něj i povinnosti a nakonec mi řekl jsem hodná, poctivá až jsem zneužitelná! Tak díky! Jediné co jsem si na konci přála, aby si semnou promluvil jako člověk a ukončil to na úrovni! Ale toho se nikdy nedočkám, tolik zloby jsem od žádného člověka nikdy nezažila!

  96. Michal00:26 dne 28.8. 2016 napsal/a

    Jako bych slysel sám sebe.Se mnou se rozešla a nasledně rozvádí právě ted,po 6 letech.

  97. Milan15:44 dne 15.7. 2016 napsal/a

    Ahoj, děkuji za článek, nějake ten odstavec opravdu uleví, ale je to kurva těžký, sice sem za bojoval, opravdu hodně a nemělo to smysl :-(, slyšel jsem jen že je opravdu už konec. Boli to, ještě když ji potkávám v práci, že já vůl ji vůbec kdy oslovil.

    1. Michal00:28 dne 28.8. 2016 napsal/a

      Jako bych slysel sám sebe.Se mnou se rozešla a nasledně rozvádí právě ted,po 6 letech.

  98. Petr16:09 dne 19.3. 2016 napsal/a

    Michale, musím vyjádřit neskutečný obdiv nad tím, jak píšeš. Přesně takhle to potřebuju. Vždycky, když na mě přichází porozchodová krize, přečtu si tvůj článek a cítím plno síly a naděje. Za to ti patří obrovské DÍKY 🙂

  99. dalibor12:37 dne 17.6. 2015 napsal/a

    Super článek(opět), pomáhá. Jen s tím „vydržet nekontaktovat“ má člověk stále problém, ale ono je to jedno. 🙂

  100. folover16:35 dne 13.5. 2015 napsal/a

    Moc fajn článek, díky za něj. V mnohým je pravdivý . 🙂 akorát „Když už to jde delší dobu do kelu, tak se na to tak trochu člověk sám od sebe připravuje.“ s tím bych tak nesouhlasil, i kdyz to jde do kelu, nepocitil jsem na konci vztahu ze bych byl na to pripravenej. A rozchod nebyl o nic min bolestivejsi.. 🙂 Hodne zdaru do psaní.

Ostatní uživatelé také četli:

Slovo nevzniklo od slova historie, ale přešlo do české slovní zásoby z řečtiny, kde mělo tvar hystera / hysterós. V českém jazyce je pravopisně správně pouze tvar hysterie. Slovo se plně zařadilo do české slovní zásoby a lze ho standardně skloňovat podle platných pravidel. Co je to hysterie? Hysterie je termín, který označuje duševní chorobu. Hysterie je...

Obě podoby slova označují totéž – stát v Přední Asii, zároveň oba výrazy jsou správně psané. ✅ Afghánistán – oficiální název státu.✅ Afganistan – počeštěná varianta, kde je vypuštěno h.Obě varianty jsou součástí českého jazyka, tedy je možné je skloňovat (Afganistanu, Afghánistánu). Odvozené jsou od nich například podstatná jména – národnosti (Afghánec, Afgánec) nebo přídavná jména...

Afirmace – spousta lidí nezná ani význam tohoto slova. Je to slovo cizí a zároveň odborné slovo. Význam má jen jeden; pozitivní potvrzení nebo přesvědčení. Využívá se v oblasti psychologie, kdy člověk sám sebe kladně motivuje a přesvědčuje (jsem krásná). ✅ Afirmace – píše se pouze s měkkým i. Varianta s tvrdým y neexistuje.❌ Afyrmace –...

Brikety mohou mít různé tvary. Mohou vypadat jako válečky, kvádry nebo kostky. Ale o co se vlastně jedná? Jedná se o stlačený hořlavý materiál, který se obvykle spaluje v kotlech, krbech a kotelnách. Je to typ tuhého paliva, který vzniká slisováním nejrůznějšího hořlavého materiálu. Brikety z biomasy jsou navíc považovány za ekologický zdroj energie. Pravopisně správně je...

K dnešnímu rozhovoru jsem si vybral Ing. Vlastimila Vávrů (věk schválně neuvedu, zkuste si jej tipnout podle fotky:-)). Jednoho ze zakladatelů eshopu VaseCocky.cz. Ahoj Vlasto, na začátek se našim čtenářům trochu představ. Já tě sice už nějaký pátek znám, ale naši čtenáři nikoliv. Vezmi to hezky popořádku – co děláš, kde jsi studoval, ve kterém...

Výměna nebo výmněna? Víte, jak toto slovo správně napsat? Sposuta lidí to neví, a proto si to raději vysvětlíme v dalším rychlokurzu češtiny. Správně je výměna Správný tvar je pouze výměna s „mě“ uprostřed (vymněnit je špatně). Není pro to žádné vysvětlení ani poučka, musíte si to prostě zapamatovat, což je dost na piču co...

Komu se zdá, že je tvar zkolit divný, ten má pravdu. Jedná se o pravopisně špatnou podobu. Proto se ji vyhýbejte obloukem. V opačným případě budete za hlupáka. A jak je to správně? Pravopisně správně je skolit!Chtěli bychom vám nabídnout nějakou jednoduchou poučku, kterou byste si mohli zdůvodnit pravopis. Opravdu chtěli. Ale bohužel nemůžeme. Žádná taková...

Standardizace je slovo označující jednotnou úpravu, normování a egalizaci. Už v tuto chvíli bychom měli vědět, že výraz standardizace je odvozený od základového slova standard, které označuje běžnou úroveň, obvyklou míru. Díky tomu bychom neměli chybovat v pravopise! Pro jistotu to však ještě shrneme. Pravopisně správně je pouze standardizace! Skloňování výrazu standardizace je velice jednoduché. Skloňuje se...
Načíst dalších 10 článků