Nikdy jsem moc nechápal, jak takové souznění duší vypadá, až jsem ho sám zažil. Pro ty, co to nikdy nezažili, tak vaše spřízněná duše je něco jako druhá půlka vašeho já, která vám doposud chyběla. A vy jste ji teď našli.
S ní zažijete okamžiky v životě, které vás potkají (možná) jen jednou za život a nikdy na ně nezapomenete. Abyste tohle zažili, tak k tomu musíte potkat správnou osobu, na správném místě a ve správný čas, mít kus velkého štěstí a mít odvahu se rozhodnout, že to spolu zkusíte. A jak poznáte, že jste potkali spřízněnou duši?
Pokud byste náhodou text nedočetli do konce, tak si aspoň zapamatujte, že spřízněná duše není jenom jedna. Svou spřízněnou duši si můžeme vybrat a možná jste už nějakou potkali. Často se totiž stává, že se zamilujeme a věříme, že dotyčná osoba je pro nás ta jediná pravá a vyvolená, ale ono to nevyjde. Pak se snažíme sami sebe přesvědčit o tom, že jsme se spletli, že ten, koho jsme potkali, tak nebyl tím pravým. Byl, jenom jste to zkrátka zvrtali – vy oba. To ale neznamená, že tím jste přišli o jednu jedinou možnost a žádná další nepřijde. Osud a sám život nám těch osudových duší posílá nespočet, jen je prostě někdy kvůli naší zaslepenosti ani nevidíme. Chceme-li opět vstoupit do vztahu se spřízněnou duší, stačí pouze otevřít oči, trochu si srovnat myšlenky (co vlastně od života chci a co čekám od té své spřízněné dušičky).
Hlavní je uzavřít vše, co bylo, a odpustit všem svým bývalým partnerům. Vaši bývalí partneři vás naučili něco o sobě. O tom jaký vztah máte k sobě samým a jak moc lásky jste ochotni do svého života přijmout. Stejně tak vás naučili, jak váš vztah vypadat nemá. Takže je dobré to tentokrát udělat jinak. Odpustit však neznamená souhlasit s tím, co se stalo. Odpuštění je akt sebelásky. Děláte to proto, abyste mohli začít jinde znova bez bolístek a s čistým štítem (což se ne vždy daří, každý z nás si nějaké rány přenáší ze vztahu do vztahu).
A naopak určitě jste s partnery poznali i ty světlé okamžiky, které vás trochu rozmazlily a vy víte, že od dalšího partnera budete vyžadovat. Získáte tak určitou volnost a lehkost v dalším vztahu, která vám pak pomůže v tom, že nejenom objevíte další souzněnou duši, ale tentokrát si ji udržíte. Protože náš partner je jako naše zrcadlo. Zrcadlí to, jací jsme my sami.
Jak vypadá souznění duší?
Uplyne jeden týden, kdy nejste spolu a vám to připadá, jako kdyby uběhl jeden celý rok.
Přejete tomu druhému, aby byl šťastný, i když třeba teď nejste spolu.
Když ten druhý myslí na totéž.
Když dopředu víš, co řekne.
Když spolu umíte i mlčet a je vám fajn.
Když toho druhého chápete ještě lépe než on sám sebe.
Když ten druhý do vás vidí lépe než vy sami a pomůže vám objevit sebe sama.
Když na ni / něj koukáš, jak dělá, co ho / ji baví a přeješ mu / jí to.
Když zaklepe a přijde ti bez řečí pomoct.
Už jste četli? Acylpyrin x acilpyrin x acilpirin
Když si užíváte jen přítomnost toho druhého. Když si užíváte jen to, že je.
Když ty mu / jí voláš a on / ona má obsazeno a pak zjistíš, že volal(a) on(a) tobě.
Když ti splní to, po čem jsi toužil(a), ale neřekl(a) sis o to.
Když si navzájem koupíte úplně stejný dárek :-).
Když oba vyslovíte přesně stejnou větu ve stejný okamžik.
Když na dálku vycítíš, že se mu / ji něco stalo.
Když ti řekne něco, co zrovna v tu chvíli potřebuješ slyšet.
Když cítíš ten soulad a ani ho / ji vedle sebe zrovna nemáš.
Když se ozve po mobilu, zrovna v ten okamžik, kdy na něj / ni myslíš.
Když se podíváte jeden druhému do očí a zastaví se vám svět. Doslova a do písmene vše kolem utichne. Jste tu jen vy dva, i když kolem jsou stovky dalších lidí, tak se cítíte, že jste tu na tom světě sami. Jeden pro druhého.
Když oba cítíte, že teď si musíte od sebe odpočinout, abyste se zase mohli najít.
Když….se na tebe hodí aspoň pár těch příkladů a ještě tě další samy napadají…
Tak to je souznění duší… 🙂
Věci jsou tak, jak mají být. A posunují nás všechny dál, ať jde o věci krásné či bolestné…a pomáhájí nám utvářet sebe a vědět co od života chceme, co si od něj a do něj vzít.
Spřízněnou duší je ten, kdo podstatně ovlivní váš život, vedle koho se nejvíce naučíte, kdo vás nejvíce postrčí dál. Pokud si z minulosti něco dlužíte, budete to mít spolu bouřlivé. Jednou opojně krásné, jindy zas velmi bolavé. Bez zvládnutí umění vyjednávat a schopnosti odpouštět, se nehnete z místa.
Někdy je to jako dobrý film, na který je super se dívat. Někdy ovšem bolí, hrát v něm hlavní roli.
Ať tak či tak – vyplatí se to, jak věřím. Je pouze na nás, jak dlouho budeme moci tento skvělý film sledovat. Někdo to bude mít navždy a někdo ne. Ale krásné na tom je, že každý máme možnost volby. Každý máme možnost napsat, zavolat dřív, než nám ta spřízněná duše odejde nadobro pryč – protože nikdo tady na tom světě nebude věčně – to je třeba si uvědomit. Takže jestli zrovna teď váháte, jestli do něčeho takového jít či nejít – vždy jít a vždy lepší se spálit. Je to totiž další posun kupředu a hlavně nikdy nevíte, jestli přijde nějaká podobná šance a zda třeba už taky nebude navždy pozdě :-).
A pokud vás zrovna mrzí, že jste o takovou svou dušičku přišli, tak si pamatujte, že vždy se může stát, že se s touto spřízněnou dušičkou zase potkáte. Možná se dají i přivolat. Třeba tím, že oba na sebe budete tak myslet, že to budete oba cítit a budete oba chtít spojit své dva životy zase v jeden. Ale lepší je na to nespoléhat, pak se to většinou splní :-).
A třeba už budete lépe připravení. Nejenom vy. Ale oba. A kdyby ne, tak určitě si pamatujte, že našich spřízněných duší běhá po světě vícero, někdo pozná jen jednu, někdo jich potká více. Stačí je jen najít a chtít je najít, hodně to závisí na nás samotných. Nikdy bych to neřekl, ale… poznáte je vždy na první pohled. Vždy to tak je. A ony vás také, nebojte…. Nechte se tedy jen unášet tím, co pro vás život zase připraví za dalším rohem (a rožkem :-D).
Na světě máme více než jen jednu spřízněnou duši. Lidí, se kterými jsou si naše duše tak blízké, že bychom mohli být spolu navěky, je nejspíš hned několik – třeba dva nebo tři, možná i více. Háček je však v tom, že žádní dva z nás nejsou úplně stoprocentně stejní, alespoň ne v každém bodě svého života. A tak ten, kdo je pravý v jednom období života, nemusí být tím pravým o dvacet let později… Je třeba mít tohle na paměti.
Život je cesta, je to duchovní putování, na kterém naše duše získává zkušenosti. Dnes se po této cestě pohybujeme mnohem rychlejším tempem, než kdysi naše prababičky a pradědečkové. Oni se během svého života uvnitř své duše měnili jen málo – jejich názory, víra, přístup k životu a cíle zůstávaly po celý život víceméně stejné, čest výjimkám. Jejich vztahy měly proto větší šanci přetrvat po celý život. Svět se však zrychlil, a změnili jsme se i my. Naše duše se na své duchovní cestě posunují kupředu rychleji než kdysi duše našich předků.
Kdo má životní příběh košatější, potká více lidí se silným emočním vlivem. Nejdříve bych měl získat pravdivý obraz svojí situace a své osoby. Nelehký úkol. Nutno zdolat bariéru domněnek a sebeklamu. Někdo to zvládnu sám, pak má předpoklad ke spokojenějšímu životu. Pokud pravdu o sobě nenalézáme, může pomoci člověk s darem moudrosti, který nás zná. Mnohdy lépe než my sami sebe. Tito moudří lidé jsou vzácní. Navenek působí nenápadně, jsou tiší, taktní, na nic si nehrají. Jejich vnitřní klid a jistota přechází do našeho nitra, kde přetrvává i po jejich odchodu.
Znát pravdivý obraz sebe a své situace je první krok. Obtížnější je realizace nápravy. Je na nás, zda jsme ochotní vynaložit úsilí a být vytrvalý. Já se s tím také potýkám. Nadarmo se neříká: poznej sebe sama. V zátěžových situacích se máme něco naučit, něco máme pochopit, novou zkušeností se propracovat k spokojenosti a souladu s okolím. A pak potkáme další spřízněnou dušičku – možná dokonce tu samou a zároveň jinou. Možná zcela jinou… to už záleží na osudu. Důležité je být trpělivý a nechat se vždy hezky překvapit tím, co nám život nachystal.
A jak vypadá souznění těl?
To se nedá popsat, to se dá jen zažít…. vlastně se to dá popsat – skvěle si zamrdáte :-). Oba. A někdy vás tam bude třeba i víc v té postýlce :-D. Akorát to ne vždy najdete v jednom člověku, protože nikdo není dokonalý. Pak je třeba na každém, aby zvážil, co je pro něj tak důležité. Zda je právě tohle to, proč spolu (ne)můžete být.
Ale třeba vám se poštěstí a potkáte někde na tom druhém konci vašeho kosmického spojence, vaši druhou půlku duše, která vám bude tak neskutečně blízká po všech stránkách, že si budete ve všem rozumět a ona bude ochotná kvůli vám změnit sebe sama a hlavně – dokáže vás pochopit jako nikdo jiný na světě. A pak už je jen na vás, jestli spolu budete chtít zůstat anebo ne :-).
Když se rozejde pár, ve kterém jsou oba dva na duchovní cestě, nemusí to vůbec znamenat, že něco bylo špatně. Nejspíš se jen oba dva posunuli někam dál, a v tomto bodě už spolu nemohou dal žít, jejich cesty se musí rozloučit, jakkoliv je to smutné. Je to daň za cestu k poznání sebe sama a k lepšímu poznání tajemství života.
Ale víte, co je hezké? Velká část těchto párů zůstává i po rozchodu kamarády, setkávají se, umí si spolu dobře popovídat. Negativní emoce je trápí pouze zpočátku, pak vyhraje vzájemná náklonnost a sympatie, tentokrát už „pouze“ v podobě přátelství. Stará moudrost však praví, že přátelství je někdy dokonce cennější než láska…