Mučení neviňátek toužících po penězích

Původně jsem chtěl článek nazvat: Jak jsem hledal redaktory, jak jsem je (ne)našel a co si myslím o dnešních internetových řemeslnících. Ale pak se mi více zalíbil tento nadpis. Lépe vystihuje mé zoufalství, které jsem mohl zažít během posledních pár týdnů.

Učení je mučeníPro náš web Objevit.cz a pro web Mladyponikatel.cz, který patří Jirkovi Rosteckému, jsme společnými silami hledali redaktory – nabídku jsem zveřejnil mimo jiné i zde na svém blogu. Totéž udělal i Jirka. Jak to vše dopadlo? Ozvala se mi spousta lidí. Některé mi přihrál přímo Jirka, někteří se ozvali sami od sebe. Všichni měli jedno společné. Ohromné počáteční nadšení. Vidinu lehkého zbohatnutí. Dolary v očích. Postupem času jsem si tyto lidi mohl vyselektovat do několika skupinek. Sice nemám moc rád škatulkování lidí, ale tady mi to nedalo. Řekl jsem si OuKej! Zahrajeme si takovou hru. Uděláme si takový malý průzkum přihlášených redaktorů. Krycí jméno projektu bude „Mučení neviňátek toužících po penězích“.

Jak vypadal výsledný vzorek mučených neviňátek?

  • První skupina byli lidé, co ani sami nedokázali napsat, proč bych měl vybrat právě je. Na malá a velká písmena doslova „prděli“. Gramatika pro ně byla velkou neznámou (byly tam fakt „hrubice“ jako sviň) a osobně jsem měl často pocit, že to jsou patnáctileté děti. Omyl. Nebylo tomu tak. Někteří se mohli pyšnit i titulem Mgr. či Ing. Už tady jsem si začal říkat, že je něco s naším školstvím v nepořádku. Osobně nemám problém s tím, když tam bude překlep, bude chybět dikaritika. Ale aspoň u prvního mailu by se mohl žadatel trochu vynasnažit.
  • Napsali: „Chci to dělat, hrozně mě to zajímá a pro vás udělám cokoliv.“ V takovém případě jsem jim zaslal seznam témat, aby vypracovali ukázku. Pak se po nich slehla zem. Už jsem o nich jakživ neslyšel. Což o to, stává se, že jakmile to začne smrdět prací, velké procento lidí se prostě odmlčí.Pozn. I když sám ukázky pro klienty nepíšu, po pár mailech už jsem byl nucen to zavést. Původně jsem chtěl ukázky proplácet a publikovat u nás na webu. Ale poté, co jsem zjistil, že články vypadají opravdu otřesně a já trávil stále více a více času opravováním pořád těch stejných chyb a vysvětlováním úplně základních věcí (z článku bych se měl jako čtenář něco nového dozvědět, než mi odevzdáte článek, je třeba si jej alespoň 1x přečíst, text je nesrozumitelný atd.), tento přístup jsem zavrhl.Proč ukázky nepíšu? Z jednoho prostého důvodu – považuji to vesměs za ztrátu času, pokud klient není ochoten zaplatit předem zálohu a nebo se nejedná o zakázky většího rozsahu. Klient má možnost si přečíst již mnou dříve napsané články (ty mu ostatně vždy zasílám) a posoudit sám, jak jsem se s tím popasoval, i když to bylo třeba téma, o kterém jsem psal poprvé. Ale tohle od redaktorů bez praxe zkrátka těžko získám. Můžete říct, že to je možná nefér chtít po někom práci zadarmo. Ano. Je. Stejně tak není zrovna fair chtít si nechat zaplatit za práci, které vůbec nerozumím a odvedu ji kvůli vlastní blbosti polovičatě. Navíc – já těmto lidem prokazuji vlastně službu. Dávám jim zadarmo své rady. Učím je to, co jsem se musel naučit já. Dávám jim k dispozici své vlastní know-how (nebo howno-u?). A nebo jim ušetřím čas a řeknu jim rovnou řeknu, že na to zkrátka zatím nemají. Mě to stojí čas, ale nic z toho nemám – ani ten článek. Tímto jsem chtěl zajistit, že se mi alespoň nějak vrátí investice mého času – budeme mít aspoň k dispozici ukázku – sice s kvalitou blížící se nule – ale dalo se z toho (s velkou dávkou fantazie) vypreparovat pár vět, přepsat a bylo s tím méně „sraní“ než s psaním úplně nového článku.
  • Napsali: „Chci to dělat, hrozně mě to zajímá a pro vás udělám cokoliv.“ V takovém případě jsem jim zaslal seznam témat, aby vypracovali ukázku. Přišla odpověď, že to zadarmo dělat nebudou. Když jsem se jich zeptal, zda mi mohou zaslat tedy nějaký jejich článek na ukázku, slehla se po nich zem.
  • Napsali: „Chci to dělat, hrozně mě to zajímá a pro vás udělám cokoliv, ale nemám žádné zkušenosti.“ Dostali seznam témat a pak nastalo hrobové ticho. Připadal jsem si jak v seriálu Nemocnice Chicago Hope. Právě umřel další pacient…
  • Napsali: „Chci to dělat, hrozně mě to zajímá a pro vás udělám cokoliv.“ V takovém případě jsem jim taktéž zaslal seznam témat, ať vypracují ukázku. Vybrali si téma. A pak je nejspíš pohltila temná strana síly.
  • Napsali: „Chci to dělat, hrozně mě to zajímá a pro vás udělám cokoliv, ale nemám žádné zkušenosti.“ Dostali seznam témat, vybrali si ukázku a pak zjistili, že to je nad jejich síly. Případně obdrželi seznam témat, vybrali si ukázku a pak náhodou zjistili, že už vlastně pracují pro jiný magazín a nestíhali by to. I to se stává. Ale – cením si aspoň upřímnosti. Málokdo přizná, že trpí výpadky paměti.
  • Napsali už naši známou zprávu, dostali téma a vypracovali jej. Zde začalo další martyrium. Práce nebyly ani na úrovni žáka SŠ. Pustil jsem se do korektury, poslal jim poznámky mailem. Hádám, že můj mail jim asi nedorazil…
  • Napsali, dostali téma, vypracovali jej, dokonce provedli úpravy článku dle mých poznámek. A pak se odmlčeli. Asi zjistili, že to není až taková prdel.
  • Napsali, dostali téma, vypracovali jej, provedli úpravy článku dle mých poznámek (někteří to dokonce přepracovali i 2x, když bylo třeba). Dostali další info – o odměnách, systému vyplácení, dostali další téma a umřeli.
  • Napsali, dostali téma, vypracovali jej, provedli úpravy článku dle mých poznámek. Dostali info o odměnách, systému vyplácení, dostali další téma a napsali jej. Tyto autory jsem si ponechal. Bylo jich celkem….jeden. Nene. Dohromady jsem si z této skupinky ponechal 2 autory.
  • Napsali, dostali téma, vypracovali jej a nebylo třeba žádných úprav. Dostali další téma. Ano. I takové případy se vyskytly. Teda zase tak moc jich nebylo. Objevil se pouze jeden. Pouze jeden autor to dal hned napoprvé. Konkrétně – byla to žena a myslím, že z ní bude velice dobrá žurnalistka.

Ještě podotýkám, že jsem neměl žádné šibeniční termíny na vypracování ukázek. Termín zkrátka nebyl žádný. Bylo na žadatelích, kdy článek dodají a v jaké kvalitě. Spíše mě zarazilo, že nikdo (opakuji VŮBEC NIKDO), se nezeptal na nic konkrétnějšího ohledně tématu. Nikoho nezajímalo, jak by takový článek mohl vypadat, aby se vyhnul tomu, že to bude přepisovat. Nikdo se nezeptal, zda mu mohu zaslat ukázku. Dokonce jsem do některých korektur schválně nabouchal pitomosti a čekal, jestli se autor ozve. Nou. Všichni sklopili uši. Nikdo se ani nepokusil si svou práci obhájit. Vlastně mě napadá, že jeden člověk to nakonec udělal. Snad mu to nebude vadit, když jej budu jmenovat – byl to Zbyněk Buřival. Je to jeden z autorů, který „to dal“, za což mu patří uznání.

Pozn.: Setkal jsem se také často s odpovědí: „Já o tomhle psát nechci, protože vlastně tomuto oboru nerozumím.“ S tímto přístupem se lehce může stát, že nebudete umět nikdy nic. Možná to spoustu lidí překvapí, ale lidé se většinou nerodí hned jako zkušení redaktoři. Většinou se nejdřív musí spoustu věcí sami naučit. Najít si vlastní cestu. Objevit vlastní postupy. A hlavně musí chtít a být připravení i na situaci, že občas něcemu rozumnět zkrátka nebudou. Ale ty zkušenosti přijdou časem. Když se nad tím člověk zamyslí – není právě tato zkušenost či poznání tím, co zvyšuje vaši cenu na trhu práce? Co z vás udělá specialistu? Hořekování nad tím, jak a proč to nejde, z vás šampióna neudělá. Jedině, když zatnete zuby a kousnete to prvotní (nejnáročnější) období, budete slavit v budoucnu úspěch. Bohužel – tohle je pro spoustu lidí, kteří jsou zkažení klasickým zaměstnaneckým přístupem, nepřekonatelný problém. Mají rádí snadně vydělané prachy. A zbožňují větu: „Ale když ono je to tak težké.“

Závěr článku

A proč o tom všem píšu? Protože spousta online podnikatelů (mnozí raději ani nevlastní ŽL) si myslí, že řemeslo je pouze o tom, že vykonám práci a dostanu zaplaceno. Tak tomu skutečně není. Nejdřív se svou práci musím naučit (klidně i zadarmo – hůře placená praxe), rozumět jí a dát jí aspoň těch dejme tomu 70 %. Pak dostanu zaplaceno. Idea mnohých je taková, že skočí rovnýma nohama do podnikání a budou vydělávat těžké love, many či chechtáky. Bez zájmu o daný obor to nejde. Ještě bych k tomu podotkl jednu věc. Každý nerad dělá zadarmo, ale pokud nic neumím, tak to holt musím na pár měsíců zkousnout. Stejně jako mnozí z nás museli zkousnout praxe na SŠ, VŠ, neplacené stáže, špatně placené zakázky a podobné hovadiny.

Protože na takových věcech jsme získali znalosti, co teď nyní prodáváme. A za to nám klienti královsky platí. Díky těmto zakázkám jsme se posouvali kupředu. Protože tehdy jsme neřešili jenom prachy, ale chtěli jsme rady, feedback a hlavně – chtěli jsme se to naučit. A tak to děláme neustále. Protože nás život naučil, že se vždycky můžeme něčemu přiučit. Naučili jsme se otevřít hubu a ptát se zadavatele na věci, které nám nejsou jasné. Naučili jsme se, že lepší je odevzdat něco pozdě, než odevzdat „total shit“. Poznali jsme, že občas si svou práci musíme také obhájit a prostě v některých ohledech zadavateli oponovat. Když máme pocit, že tak činíme hlavně pro jeho dobro, je naší povinností přesvědčit jej o naší pravdě :-). A hlavně za ty roky víme, že když nás někdo zjebal, tak jsme se museli více snažit – právě to nás posouvalo stále dál a dál.

Dnešní generace živnostníků a internetových podnikatelů, které živnostenský úřad ještě dosud neviděl, by nejraději celý tento proces učení rovnou přeskočila. Nejraději by brala jenom ty „těžké prachy“. Mají pocit, že jsou mistři světa (mnohdy mi přijde, že takto namistrovaní jsou často právě grafici – ale nechci je házet všechny do jednoho pytle). Všechno umí, všechno znají. Jsou nejlepší. Když si však detailněji prohlédnete jejich tvorbu třeba za rok nebo za dva, zjistíte, že se nikam neposunuli. Dělají stále ty stejné věci tím stejným způsobem a stále nemají živnosťák. Ale jsou pořád nejlepší. A netýká se to jen redaktorů, ale i grafiků, programátorů a všech dalších profesí. Já když se ohlédnu za tím, kde jsem byl před rokem a kde jsem teď, co jsem se naučil za posledních pár let, tak vidím nějaký pokrok. Možná by mohl být markantnější. Ale pořád je to lepší, než stát na místě a myslet si, jaký jsem „macho“.

Foto – zdroj: http://www.flickr.com/photos/42345348@N00/19019537/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Current ye@r *

16 komentářů k článku “Mučení neviňátek toužících po penězích”

  1. P11:43 dne 10.7. 2013 napsal/a

    Chybí mi v článku alespoň orientační informace o odměně s ukázkou, za co to tak je. Ona úmrtnost v třetím a čtvrtém bodě odzadu mohla mít svůj důvod na straně zadavatele…

    (oboru nerozumím, ale i kdybych měl zájem, chybí cukřík ;))

    1. michelllin13:32 dne 10.7. 2013 napsal/a

      Nějak moc nechápu, jaký vliv bude mít odměna na úmrtnost. Buď umím dotahovat věci do konce a nebo neumím. Když to neumím, je zcela jedno, kolik danému člověku nabídnete (vlastní zkušenost).

      Nicméně zadavatel nechal na každém, aby si odměnu sám stanovil. Někteří zcela netušili, kolik si mají vzít a tak cenu pro jistotu raději napálili, jako kdyby to psal sám David Grudl (pro mě je jasná ukázka toho, že o daném oboru nic neví). Zadání byla dle mého soudu podrobná. Pokud někomu nebylo něco jasné, stačilo se zeptat (napsat email). žel bohu, nestávalo se tak moc často (prakticky vůbec). Rukama mi prošlo tak cca 100-150 lidí za poslední roky, možná i víc, nevím. A všichni se chovali tak nějak stejně.

      Velké oči, jak si vydělají peníze, ale když se po nich chtělo, aby pracovali, tak to byl problém. Všemu rozuměli do té doby, než začali pracovat (psát).

      A zvláštností je, že tito lidé to pořád zkouší na Webtrhu. Pořád a pořád. A třeba se někdo najde, kdo jim dá peníze, oni mu dají nějaký text a tak nějak budou obě strany spokojené. Já to však asi nebudu. Mně to nestačí. Chci od lidí víc. Chci, aby se lidé pode mnou zlepšovali a pracovali na sobě. Spoustu lidí k tomu musí člověk dokopat, těm lepším (čti chytřejším) to člověk do hlavy vtluče jednou, těm méně schopný to musí pořád opakovat, ale časem pochopí, proč mají co dělat (ale nejsou schopni přijít s vlastními postupy). Základ je ale pořád stejný – musí něco umět dotáhnout do finální fáze. Jako příklad bych uvědl jednu historku.

      Jeden redaktor pro nás chtěl hrozně moc psát, psal mi co týden, jestli máme volno. Já jej neustále odmítal, že volné místo již nemáme. Po měsící neustálého doptávání jsem si řekl, že mu dám šanci, i když jsme měli stále stop stav. Napsal jeden článek. Text nebyl špatný, jen potřeboval doladit. Udělat nadpisy, podnadpisy, dodat tomu nějakou formu (a třeba ten jednolitý text rozdělit do odstavců). Už v tu chvíli přemýšlím, proč mám platit někoho, kdo neví základní věci, ale budiž (zvláštní že o odměnu se uměli přihlásit všichni). Napíšu, ať článek předělá. Ticho po pěšině. Den. Dva dny. Píšu email. Bez odpovědi. Píšu za pár dní další a poslední email, že pokud se neozve, beru to jako ukončení spolupráce. Bez odpovědi. Dvakrát se pokřižuju a řeknu si suché RIP.

  2. Kali15:22 dne 8.12. 2012 napsal/a

    Celou dobu pročítání možností jsem čekal, jestli uvedeš, kolik jich to dokončilo – dočetl jsem se.
    Pokud ti to nebude vadit – hledám lidi vlastně skoro pořád – budu jim do zadání hned na úvod dávat odkaz na tenhle článek, aby si přečetli jak to chodí a ušetřil jsem si čas, můžu?

    1. michelllin15:25 dne 8.12. 2012 napsal/a

      Proč ne :-)

  3. Petr Kouřil22:13 dne 29.11. 2012 napsal/a

    Zase jeden chytrák, co chce zbohatnout na reklamě pomocí lidí, kteří se budou na článcích pro něj „trénovat“. Co takhle si ty články zadara psát sám? To by se pánovi asi nechtělo, což? Na webtrhu ale i jinde je to všude samý vych…, který si představuje, že se budou lidi zadarmo namáhat.
    J. Rosteckým je v tomhle využívání lidí taky velice zběhlý. A ještě si hraje na velkého podnikatele, žvaně kdesi o svých „projektech“…

    1. michelllin22:42 dne 29.11. 2012 napsal/a

      Ten chytrák zde o psaní zadarmo nikde nic nepsal – chtěl pouze po lidech, co nemají žádné zkušenosti se psaním, nějakou ukázku. Pokud žádnou neměli, museli ji napsat. Nebo si myslíte, že např. na Lupě vás uvítají s otevřenou náručí, když máte nulové nebo mizivé zkušenosti? Rovnou vám odpovím. Ne. Také po vás budou chtít, abyste se jako redaktor zlepšoval. Abyste se „trénoval“. A věřte mi, že spousta lidí by pro Lupu psala i zadarmo :-). Protože se jim někdo bude věnovat. Bude jim říkat, co dělají špatně. Většinou se takovému nepříjemnému pánovi říká šéfredaktor.

      Pan Rostecký dle mého názoru už něco dokázal. Lidé v jeho věku tráví většinu času na akcích, bloumají životem bez cíle, opíjí se do němoty atd. On už si minimálně nějaké renomé získal. Zkusil bych vám položit řečnickou otázku. Co jste dokázal vy, když jste byl v jeho věku? Kdo v internetovém nebo reálném světě zná vás – alias Petra Kouřila (je-li to vůbec vaše pravé jméno)?

      Pokud nikdo, myslím, že je načase místo psaní komentářů u chytráků na fórech začít na sobě pracovat. Držím pěsti. Snad to časem taky někam dotáhnete.

  4. Martin Kohout22:07 dne 27.11. 2012 napsal/a

    Na Webtrhu i všude jinde narazíš na puberťácké nevyspělé školáky s vidinou slibného zisku ale vše je trošku jinak, než to vypadá. Je to propadák tak jako tak.

  5. Martin11:47 dne 20.11. 2012 napsal/a

    Takhle, já jsem psával jako mladý pro PC World, tehdy jsem ještě v časopise našel reklamu, že hledají externisty, tak jsem se prostě přihlásil a platili mi tehdá 400 Kč / normostrana. Každý měsíc jsem dal tak 10 normostran za 2 dny a měl jsem 4.000 Kč – 10% daň. Lehce vydělané peníze, a to tehdy byla doba , kdy se člověk připojoval doma modemem 56kbit…

    Dneska sice každý má internet doma, ale platí se tak desítky korun za normostranu. Ani se nedivím, že spousta lidí jde raději doplňovat zboží do Lídlu. Já si nyní píšu pouze svůj blog, ale nevýdělečně, protože sám vidím, že bych se dnes psaním článků neuživil.

    Ale najímali jsme programátory, kdy jsme obměňovali za hotovou práci… A byla to obdobná story akorát s tím, že nejlepší programátor si vydělal 1.000 Kč / hodina, přičemž na obdobném úkolu si obdobný programátor vydělal 50 Kč / hodina. Taky byl hodně velký problém někoho sehnat i za dobré prachy…

  6. Slavomir13:37 dne 10.11. 2012 napsal/a

    Ono záleží kde se ptáš, pak šance 1:100 se změní 1:10 nebo 1:5 My články, redakory máme také a já si nestežuji, naopak, někteří píšou, o 106 a nikdysem je neviděl a z některých se stali i kamarádi. A nejde jen o jediný náš web.
    Přeji potkávat jen ty dobré (lepší, nejlepší) a ať se vede při hledání na vhodných místech.
    S pozdravem Slavomír admin http://www.ZLATNICTVI.net

    1. michelllin16:57 dne 10.11. 2012 napsal/a

      Ja s tebou souhlasim, Slavomire. Vliv to urcite ma. Proto taky lidi nehledame na Webtrhu. Zabavne na tom je to, ze mnohdy nekteri lide psat umi a pisi zadarmo (na svuj blog). Protoze je to bavi. Pripadne pisou, protoze si chteji udelat v nejakem magazinu jmeno nebo jenom ziskat praxi. Po case je oslovi nekdo vetsi, kdo jim da vice penez a zacnou delat pro nej. A to je podle me spravny pristup. Zacit od piky, vypracovat se a pak chtit HODNE PENEZ. Vetsina lidi totiz zpocatku nevydelava miliony, ale ja jsem s jejich praci spokojeny. Protoze vidim, ze se zlepsuji. A kdyz se zlepsuji oni, pisou lepsi clanky. Lepsi clanky logicky pritahnou vice lidi. Vice lidi znamena vice penez z reklamy. Je to oboustrany obchod.

      A pak je tady ta druha sorta lidi, o kterych jsem psal. Co by chtela penize za nic (pritom by chteli stejne penize jako skupinka lidi popisovana vyse). Nemaji zkusenosti. Jsou schopni napsat clanek postradajici jakoukoliv zajimavou informaci. Ze se to neda cist, to jim zrejme nevadi. Na feedback se neptaji (zrejme je nezajima). Nad jejich clanky travim vecery a mlatim hlavou o stul. Ale kdyz jim napises, ze jejich clanek postrada kvalitu a je treba jej od zakladu prepsat, tak to vzdaji, protoze za ty prachy to prece delat nebudou. A jdou to zkusit jinde. Radeji pak pisi clanky z Placly. Protoze tam po nich nikdo kvalitu nechce. Tam to staci jenom nejak sepsat. A takovi se pak domnivaji, ze umi psat.

  7. Petr Jeník16:17 dne 9.11. 2012 napsal/a

    Hezky sesumírovaný :)
    Mám hodně podobné zkušenosti ikdyž z jiných oborů.
    Hlavně mě dostala ta sále opakující se věta „Chci to dělat, hrozně mě to zajímá a pro vás udělám cokoliv.“ – z tou mám zkušeností taky habaděj.
    Problém je, že takový lidé právě v 99% nechtějí dělat nic a dostat za to zaplaceno. Popřípadě si myslej, že budou dostávat 500,- Kč na hodinu a pak se hrozně diví, že jejich odměna za skutečnou práci je poloviční.

    btw – piš kratší věty, dělej více odstavců a zruš to justify – při čtení se v tom úplně ztrácím a to je celkem škoda, protože jinak se to dá celkem číst.

    1. michelllin17:19 dne 9.11. 2012 napsal/a

      Tam dělají bordel právě ty odstavce. U normálního textu bez odstavců mi to neblbne. Úpravy, co jsi napsal, jsou v plánu. Ale čekám na kodéra, až si udělá čas. Páč taky teď umřel. A já to neumím. Kdyby na to byl čas, naučím se to raději sám.

  8. Zbyněk Buřival15:30 dne 9.11. 2012 napsal/a

    A teď jsem slavný :D Mimochodem jsem ten článek předělával 5x a 2x jsem už byl dost blízko výbuchu. Kdyby se vrátil ještě jednou, asi už bych si servítky nebral. Vybírat autory je pakárna, na druhou stranu psát pro zákazníky taky není žádná sranda.

    1. michelllin17:28 dne 28.11. 2012 napsal/a

      Zbyňku, já si vaší práce vážím, proto jsem vás uvedl a dokonce tam dal i ten odkaz. A počítám s vámi i nadále – až dáme dohromady další témata.

  9. dysm.11:04 dne 9.11. 2012 napsal/a

    Koukám, že je to všude stejný. Nakonec ti tam přibude ještě jedna skupina – lidé, kteří se neozvali… ale ozvou se třeba po půl roce. V tomhle mám jednu šampionku – po zadání se ozvala skoro přesně po roce, jestli to ještě platí. Když jsem řekl, že ano, tak se s radostí (prý) pustila do práce. No, už to bude zase rok… :]

    1. michelllin17:20 dne 9.11. 2012 napsal/a

      Tomu se říká tuším prokrastinace :-D