Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?

„Smiřte se s tím, že jestliže jste dorazili na tyto stránky, tak už je pozdě. Vaše vyvolená je v trapu. A nejspíš se hned tak nevrátí. Život však nekončí. Ale naopak začíná. Zhluboka se nadechněte. A v klidu si přečtete, co byste měli teď udělat.“

Až to vše dočtete, budete vám třeba o něco lépe. Zjistíte, že v tom nejste sami. Možná si budete říkat, proč jste na tento článek nenarazili dřív. Nermuťte se kvůli tomu. Ono by vám to stejně k ničemu nebylo :-).

Dokud si zdravě nenabijete hubu a neodložíte růžové brýle, nezamyslíte se nad sebou, vámi oběma i vaším vztahem, nic z toho, co je zde napsáno, byste si nevzali k srdci. Pouze byste to proletěli. A zase zapomněli. Teď si to budete pamatovat napořád. A příště. Příště už budete vědět, že lidé se jednoduše schází a také rozchází. Je to jen další etapa v životě, která vás má posunout někam dál. Není na tom nic divného. To je zkrátka život. Pouze to (poprvé) kurevsky bolí.“

Pokud teď házíte flintu do žita a nechce se vám bojovat, tak si prvně přečtěte tuto pasáž a pak se sem zase vraťte. O tohle vše byste přišli, kdy byste se teď vzdali. Tohle vše byste v životě nepoznali, kdybyste se teď začali litovat a nepostavili se této výzve čelem.

Po delší odmlce jsem se konečně dostal k tomu, abych taky něco napsal i na svůj copywriterský blog (aneb kovářova kobyla chodí bosa). Poslední dobou píšu pořád nějaké texty pro někoho a tak není moc čas napsat občas i něco pro zábavu. Naštěstí jsem konečně našel pár minut čas a sepsal pár řádek o tom, co mi zrovna leželo na srdci a honilo se mi hlavou již několik týdnů. Přimělo mě k tomu nedávné setkání “starých známých” a svým způsobem i další okolnosti. Nesouvisí to sice s nijak s podnikáním, ale je to podlě mě docela zajímavé téma. Navíc jsem chtěl tento blog udělat trošku jiný, než má konkurence a psát i o věcech, které napsal přímo život sám:-).

Když jsme tak po čase seděli s kamarády na pivu (nutno přiznat, že to neskončilo jen u piva), po pár džbáncích došla řeč na naše současné i bývalé partnerky.

U bývalek jsme došli k závěru, že to jsou pěkné krávy. A u současných, že vlastně taky… akorát nám přišlo divné, proč nikdo z nás holku zrovna nemá :-D.

Netrvalo dlouho a začali jsme také probírat naše nejtežší partnerské rozchody. Docela mě zarazilo, jak se všechny příběhy zdánlivě liší. A přitom mají jedno společné. Všichni to popisovali jako nějtěžší období svého života a zároveň zkušenost k nezaplacení, která jim hodně pomohla. Zní to divně, že?

Rozchod pro vás nemusí znamenat životní tragédii. Jsou lidé, co vezmou rozchod tragicky a zalezou do své ulity, kde brečí nad tím, jací jsou hrozní chudáčci. Pak jsou lidé, které rozchod taky opravdu zasáhne, jsou smutní a trápí je to. Ale pak vezmou život do svých rukou, změní se, poznají nové lidi, procestují kus světa, najdou si novou partnerku a jsou spokojení. Do které z těchto dvou skupin se chcete zařadit vy?

Každý někdy zažil rozchod a každý jej řeší tak nějak po svém. Pokusím se sepsat všechny kroky, které snad i dalším pomohou úspěšně zvládnout rozchod s partnerem. Nečekám, že se jimi někdo bude hned řídit, protože vlastní zkušenost je k nezaplacení (prostě si to musíte vše sami vyzkoušet na vlatní kůži a udělat po rozchodu všechny ty pitomosti, před kterými varuji v tomto článku). Upřímně – dokud si sami „nenabijete hubu“, budete si stále říkat, že vám se to nemůže stát. Až se to stane, tak se stejně žádným návodem řídit nebudete. Budete jednat tak, jak vám velí srdce (a uděláte proto nejspíš vše naprosto špatně).

Na druhou stranu – na stará kolena budete vždy litovat věcí, které jste nezkusili, než věcí, které jste zkusili a nevyšly přesně podle vašich představ. Ostatně možná znáte přísloví: „Lituji toho, co jsem neudělal…“

Proto nikdy ničeho nelitujte, i když náhodou všechno poserete. Prostě to tak mělo být, nebyli jste dostatečně připravení, byli jste mladí, blbí, škaredí…

Pokud jste škaredí tak…. to vám asi už zůstane nadosmrti, ale neklesejte na mysli… hnusní lidé jsou zase na druhou stranu prostě…. pořád neskutečně hnusní :-).

Anebo jste neudělali nic špatně. Prostě jste jen měli smůlu. To je život. I to k tomu patří. Na vše neexistují poučky a i když se zachováte vždy jako princ Jasoň, když je to třeba pak i jako princ Drsoň, tak i tak se vám může stát, že vás vaše vyvolená nazve čurákem a pošle vás do hajzlu :-).

Skutečný, tzv. velký vztah se vám podaří najít a zachovat jen v případě, že již máte dostatek podobných „nepříjemných“ zkušeností za sebou. Že víte, jak vypadá anebo nevypadá kvalitní a plnohodnotný vztah (můžete porovnávat). Že si uvědomujete, že ten druhý tady pro vás nemusí být navždy.

1935190_865144963613084_424719608823599317_n

Právě podobné nepříjemné zkušenosti vám později mohou pomoci překonat různá úskalí případných vztahů budoucích. Bez toho to zkrátka nejde. Teď jste teprve na začátku jedné dlouhé a úžasné cesty, na začátku jednoho jedinečného a nepřekonatelného příběhu, která vždy, když sami budete chtít, končí dobrým koncem. Tak přece to teď nevzdáte, ne?

Často pak člověk narazí na tyto řádky, až když je po všem, partner je fuč. Až teprve pak začnete skutečně racionálně uvažovat a pochopíte, co se vaší ženě asi tehdy honilo hlavou. Co jste měli udělat jinak. Partnera vám to zpět sice nejspíš nevrátí, ale pomůže vám to porozumnět tomu, proč se tak stalo. A jak se máte zachovat příště. To je ta cenná zkušenost, kterou si odnesete do dalšího vztahu.

Mnohdy je rozchod zapříčiněn naivitou lidí, kteří si myslí, že budou zamilovaní po zbytek života. Anebo tím, že si neuvědomují, že na vztahu se musí pracovat.

Jako třeba o zuby – je lépe se starat, dokud jsou víceméně zdravé a chodit na preventivní prohlídky, tak i ve vztahu je třeba začít řešit problémy, když se „rozjíždí“ a ne až když krize vrcholí a rozjely se již těžko vratné fáze rozchodu (třeba kvůli tomu, že jste na svého partnera prostě srali a měli jste ho celou dobu na háku).

U rozchodů často jeden z páru podléhá iluzi, že s rozchodem zmizí všechny problémy, které partnery ve vztahu štvaly.

To je sice pravda, ale s rozchodem zmizí i vše hezké, co vám vztah dával. Dá se říci, že rozchodem sice zmizí partner v realitě, ale zůstane ve fantazii a vzpomínkách. Tito fantazijní partneři však paradoxně bývají horší a hůře se zvládají než ti reální. A zjevují se a zase mizí – i v době, kdy už očekáváte, že už byste tohle vše měli mít dávno za sebou.

Rozchod je jako úmrtí – přijde mnohdy zrovna v době, kdy jej nejméně čekáte

Tápete ve tmě. Nevíte, kudy kam. Nic vás nebaví. První, co vás napadne, jak se sakra vyrovnat s tím, že dívka, která vám po večerech šeptala do ucha „Miluji tě!“ tu už není. Ba co víc, nejspíš teď sdíli lože s někým jiným. Míhají se vám hlavou všemožné myšlenky. Vybavuje se vám to, co kdysi bylo. Jaké to bylo krasné.

Pokud se vám zrovna tohle honí hlavou, tak nezoufejte. Nejste jediní, kdo musel někdy něco podobného řešit. Naopak – buďte rádi za tuhle zkušenost. Rozchod je značně posilující zkušenost nutná k vyzrání samostatné a silné osobnosti. A i když to teď bolí, časem bude líp.

Co udělat jako první, když se dozvíte onu novinku, že se s vámi chce partnerka rozejít?

Zavrhněte myšlenky na seberaždu

A rozhodně se o ni ani nepokoušejte. Ničemu a nikomu by to neprospělo. Vaše skutečná láska na vás teprve čeká. Pokud to teď zabalíte, možná ani nepoznáte váš osudový vztah. A to by byla přeci jen škoda, ne?

Smyslem života je přece život sám. Smyslem života je žít! Smyslem života je milovat život. Jen život sám ti zůstane až do smrti. Nauč se ho znovu milovat a budeš ho milovat víc než kdy předtím.

Vypořádejte vše nutné hned na začátku

Je to asi to nejdebilnější, co vás čeká a na co nebudete mít z počátku vůbec chuť, ale je to nezbytné. Vyřešte si přerozdělení společných věcí, majetku – pokud možno co nejrychleji.

Máte-li společnou domácnost, tak bude lepší, když se jeden z vás odstěhuje. Jinak by to nedělalo dobrotu. Vy i ten druhý si potřebujete odpočinout. Zapomenout. Být v dennodenním kontaktu je dost stresující a ubíjející pro vás oba.

V případě, že jste manželé, tak prostě je podle mého soudu lepší si najít podnájem a jít pryč co nejrychleji to půjde. Ano, čeká vás teď složité období, ale věřte mi, že to pro vás tak bude lepší. Smyslem je se teď pokud možno vidět co nejméně.

Najděte si kamarády na pokec

Někoho, kdo bude vaší vrbou. Ideálně váš dobrý kamarád nebo kamarádka. Uleví se vám jako nikdy. Vypovídejte se, proberte to, ale na druhou stranu neřeště každý den pořád dokola, že vás opustila přítelkyně. Asi by vás brzy opustila i ta vaše vrba:-).

Mnoha mužům vrtá hlavou také to, jak dokážou ženy na svého partnera tak rychle zapomenout. Je to právě díky tomu, že ženy mají často kolem sebe více kamarádů a kamarádek. Svěřují jim své trable a díky tomu v sobě vše nedusí. Zkuste to také. Zapomeňte na to, že jste ti největší tvrďáci pod sluncem a mluvte, mluvte a ještě jednou mluvte. Dostaňte ze sebe všechno, co vás tíží. Budete se aspoň na chvíli cítit fajn.

Neseďte doma na zadku

Nejhorší věc, kterou můžete v těchto těžkých časech udělat, je zavřít se doma. S nikým nekomunikovat. Nikam nechodit a pomalu se užírat všemožnými myšlenkami. To je cesta do pekel. Běžte mezi lidi. Zabavte nějak svou rozháranou mysl (sport, posilovna, práce, učení, tancovačky, vycházky do přírody, cestování po světě – ideální místo je Afrika s černoškami:-)). Najděte si cokoliv, u čeho můžete trávit svůj volný čas.

Důležité pravidlo – po rozchodu NECHLASTEJTE!

Z rozchodu se rozhodně ven neprochlastáte. Naopak – pouze prodloužíte své vlastní trápení. Alkohol prohlubuje deprese. Jakmile budete mít v sobě několik promile, tak začnete obviňovat sebe i svého bývalého partnera, budete se zbytečně litovat (a vašim kamarádům už to začně po čase lézt také na nervy :-)). Když už se musíte jít mermomocí někam napít, NECHÁVEJTE TELEFON DOMA! Na vaše opilecké výlevy nebude vaše teď již bývalá partnerka nejspíš moc zvědavá.

Druhé důležité pravidlo – NEVOLEJTE JÍ, NEPIŠTE, ANI NEPOSÍLEJTE PROSEBNÉ EMAILY:-)

Jestli se z toho máte co nejrychleji dostat, omezte kontakt se svou (teď již bývalou) partnerkou na minimum. Vyřeště s ní to, co nutně vyřešit musíte – dělbu majetku (případně rozvod), společné účty za telefon apod. Problém nastává u společné domácnosti – tam však stejně dříve nebo později situace vygraduje tak, že se jeden z vás odstěhuje (buď ona za svým novým objevem nebo to zkrátka nevydržíte vy a seberete si svých pár švestek).

Pohádka ze života. On řekl: „Miluji tě, velmi.“ Ona slyšela: „Miluji tě, vel mi!“ A tak si posrali celej život.

Mnohým lidem se zdá hloupé po tolika letech najednou utnout veškerý kontakt. Věřte však, že to pomůže hlavně vám – MYSLETE TEĎ HLAVNĚ NA SEBE. A věřte, že i pro druhou stranu to bude šok – najednou si naplno uvědomí, jaké to je, když o vás přijde. Pokud to neuděláte, pohřbíte tak nejspíš vaši jednou šanci na obnovu vztahu. Buďte na sebe tvrdí. NEDOLÉZEJTE ZA NÍ!  Mějte svou hrdost. Jestli se k vám má někdy vrátit, tohle je jediná správná cesta, jak toho docílit.

Určitě znáte přísloví – odříkaného chleba největší krajíc. Prostě – to, čeho máme málo, to nám chybí a po tom více toužíme….

Další pravidla po rozchodu / rozvodu / rozpadu vztahu

Nesnažte se být kamarádi

Pokud sami v sobě necítíte, že to zvládnete.

Což si myslí 99 % všech lidí po rozchodu a většinou se pak brzy přesvědčí, že kamarádi s ex fakt nebudou. :-) 

Buďte k sobě v tomhle upřímní. Abyste se z toho pak nesložili.

Anebo nedej bůh, abyste z toho s někým nesouložili. Třeba s velbloudem. Soulož s velbloudem nedoporučuji – zvlášť ne po čerstvém rozchodu. Budete se pak cítit docela dost divně… Teda aspoň se to říká :-D

Snažit se zůstat kamarády s ex je většinou předem prohraný boj. I když je váš rozchod přátelský, oba dva potřebujete nějaký čas na to, abyste se prokousali svými pocity a odstranili partnerské pouto. Musíte ztratit tu identitu páru. Je třeba nastavit jen svou vlastní individualitu a přestat se vnímat jako pár. Záleží na délce vztahu, jak dlouho tohle rozdělení bude trvat.

Některé bývalé páry nakonec dokážou být přáteli, ale mělo by se tak stát až po delší době. Těsně po rozchodu je atmosféra mezi vámi příliš nabitá emocemi a prostě to nebude fungovat. Je těžké být kamarádka s bývalým milencem, protože se k němu nikdy nebudete chovat stejně jako k jiným kamarádům. Nemůžete třeba dělat dvojsmyslné vtípky a narážky, vypadalo by to divně.

Pro zapomnětlivé opakuji – pokud na to nemáte, nesnažte se být se svou bývalou kamarádi. Bude to pro vás znamenat teď jen další bolest – nic víc. Kamarádi budete třeba za pár let, až každý budete mít někoho jiného (ale ani pak vám nikdo nezaručuje, že vás to nesebere – je to zkrátka risk, který buď chcete, nebo nechcete podstoupit).

Z toho plyne další poučka – když se vás bude ptát, zda byste nešli na kafe nebo si popovídat a vy cítíte, že to v sobě nemáte ještě uzavřené – NIKAM NECHOĎTE. Řekněte jí, že se vám to teď nehodí či něco podobného. Proč? Protože se nejspíš dostanete do situace, kdy si sice krásně popovídáte, bude vám na chvíli fajn, ale jakmile přijdete domů, budete se v tom zase plácat a pouze tím prodloužíte své vlastní trápení. Pokud vás hned po rozchodu, který iniciovala ona sama, zve za týden na pokec, ukazuje vám jenom, že je vlastně slaboch. Nezve vás, protože by vás najednou začala opět milovat (to ostatně ani nejde, tak rychle se její city k vám nezmění), ale jenom se bojí být sama.

Děsí ji představa, že už vás pak nebude moci získat zpět. Když pozvání přijmete, jenom tím v ní utvrdíte, že se k vám může kdykoliv vrátit. Budete její zadní kolečka pro případ, že by někde jinde nenašla vhodnou náhradu. Pokud cítíte, že vám jakýkoliv kontakt s ní působí stále bolest a nesnaží se o návrat (pouze na ní na chvíli padla depka, něco potřebuje), vysvětlete jí, že o to nestojíte. Buďte silní a nekompromisní. Jestliže vám to činí potíže, uvědomte si, že ona chtěla odejít. Ne vy. A když chtěla odejít, tak si musí uvědomit, jaké důsledky to pro ni bude mít. Chtít zůstat s vámi v kontaktu a neustále se za vámi vracet je sobecké – vám to nepomůže. Pouze jí.

Rozhodně nedoporučuji ani sex s bývalkou. Je to něco, co snadno jitří staré rány.

Zvláště ty na jeji kundě :-).

Pokud vám někdo vaši ženu svedl, nepřemýšlejte, jestli byl nebo nebyl v něčem lepší – zkrátka lepší byl:-)

Těmto myšlenkám se asi nevyhnete. Ale nesnažte se trávit příliš času přemýšlením nad těmito zbytečnostmi. Zasekáte si tím svou mysl a nebudete se moci od svého bývalého partnera odprostit. Ten, kdo vám přítelkyni ukradl, nemusí být nutně lepší. Jen zkrátka přišel ve správnou dobu a nabídl ji něco jiného. To neznamená, že byl lepší. To ukáže až čas. Je-li v něčem lepší, poznáte to tak, že s ním vaše přítelkyně vydrží třeba až do svatby. Než však tento čas nadejde, vám už bude tato dívka nejspíš úplně ukradená a bude vám to jedno… Proto neberte rozchod jako svou osobní prohru. Dívejte se na něj jako na možnost být lepší. Jen díky tomu najdete zase tu svou vysněnou princeznu a udržíte si ji až do pověstného happy endu (svatby:-)).

Možná práve ztrácíte čas sbíráním kamenů (přehrabováním se ve v minulosti), zatímco vám mezi prsty proklouzává diamant (vaše nová princezna:-)).

Nikam nespěchejte a trpělivě vyčkejte na nový úlovek

Ač nejlepší návod na to, jak se zbavit bolesti z rozchodu, je najít si novou partnerku, nespěchejte na to. Dejte si čas. Rozhodně nechoďte ze vztahu do vztahu jenom proto, abyste nebyli sami.

Neměli byste v sobě vše uzavřené a s velkou pravděpodobností byste ublížili pak někomu vy. Až přijde ten pravý čas na balení, poznáte to (např. o ní už nebudete mluvit, vůbec vám nepřijde na mysl, případně ji už v duchu nebudete říkat křestním jménem, ale bude to pro vás „prostě píča“ :-D). Navíc se pak nebudete bát samoty. Což vám neskonale zvedne sebevědomí. Nestane se vám, že budete na partnerce citově závislí. Získáte onu potřebnou lehkost ve vztahu, protože budete vědět, že samota se dá přežít a naopak je svým způsobem povznášející (máte čas sami na sebe, můžete se věnovat svým koníčkům, plnit si své sny a honit si v klidu doma).

Navíc jste teď nejspíš se sebevědomím na nule. Vaše myšlenky se nejspíš také budou točit kolem jedné slečny. Jestliže se tedy na lovení zrovna necítíte, nikoho nebalte. Choďte se bavit, ale s navazováním vztahů ještě nějaký čas počkejte. Jakmile máte rozchod úspěšně za sebou, nečekejte bláhově, že hned na první schůzce poznáte tu pravou. Spíše se připravte na to, že vás čeká více než jen jedno rande. Ale dobývat ženy je zábava – užijte si jí. Až vám bude sedmdesát, budete na tyto časy s láskou vzpomínat.

Vyrovnejte se s tím, že na ni nejspíš nikdy nezapomenete

Když někdo umře, vzpomínáte jen na dobré věci, které jste s ním prožili. U rozchodu je to stejné. Ten, kdo byl opuštěn, si toho druhého zidealizuje. Zkuste však zapřemýšlet s odstupem času (až to aspoň trochu přebolí) nad tím, zda váš vztah byl skutečně tak „dokonalý“. Nebyl perfektní jenom proto, že jste se na něj dívali skrze růžové brýle? Možná dokonce zjistíte, že váš vztah byl vlastně úplně o ničem. Že jste do vztahu dávali vše, zatímco váš protějšek se pouze vezl na vaší euforii a snaze. A možná dojdete k závěru, že jste byli vlastně jen slepí. Váš vztah měl trhliny, ale vy jste je zkrátka nechtěli vidět. I to se může stát. Než se však k těmto myšlenkám dopracujete, uběhne nějaký čas.

Jako každý se budete snažit na váš předchozí vztah zapomenout. Pokud jste však skutečně milovali, tak nejspíš nezapomenete nikdy. Zní to děsivě, ale je to tak. Bude se vám o ní často zdát. Připomene vám ji například stejná vůně parfému u jiné dívky. Bohužel – vzpomínky na minulost ve vás dokáže vyvolat prakticky cokoliv. Dokonce i po letech, až budete už s někým jiným a budete mít svou minulost ve svém srdci uzavřenou, může se vám vybavit ona (třeba při sexu budete mít v rukou pevné trojky a vzpomenete si na to, že vaše „bejvalka“ měla vlastně hrozně malé kozy). I třeba to, že se najednou ocitnete na místě, na kterém jste kdysi byli také se svou bývalkou.

Dá se tomu však vyhnout tak, že budete celý život brát všechny holky na stejná místa, rande budou probíhat ve stejných restauracích, polibky se budou konat vždy na stejné lavičce atd.. Pak se stane jen to, že si třeba vzpomenete na bývalku, ale už nebudete vědět, která z těch 50 holek to byla :-).

To však neznamená, že se budete na věky věků užírat tím, že jste dostali „kopačky“. Uvědomte si, že pro jedno kvítí slunce nesvítí. Čím dříve vám to dojde, tím lépe pro vás – neztratíte drahocenný čas a dříve se z toho vyhrabete. Chvíli truchlete, ale pak jděte dál. Život je krátký na to, abychom jej promrhali kvůli věcěm, které stejně ovlivnit němůžeme. Naučte se s tím, co se stalo, vyrovnat. A vezměte si z toho ponaučení – jen tak dokážete ve zdraví přežít jakýkoliv rozchod. Příště už pak budete vědět, co máte dělat a dostanete se z toho snáz. Už vás to nezlomí.

V jednom článku jsem našel popis fází při rozchodu. Je až pozorohudné, jak perfektně vystihuje chování opuštěných „obětí“:

  1. fáze – rochod – šok: Opouštěnému se hroutí svět jak domeček z karet – vždyť jsme přece plánovali děti atd. Muž se opíjí a ptá se všech okolo, proč se to stalo? Hledá příčinu, kterou stejně nepochopí (protože ten druhý ho ještě před měsícem tak moc miloval, ne?). Opouštěný se snaží ještě přesvědčit toho druhého, ať zůstane. Prosby ovšem nepadají na úrodnou půdu. Partner, který opouští, je pevně rozhodnut. Chladne ještě více, druhým pouze opovrhuje. (cca 1 týden po rozchodu)
  2. fáze – opouštený se začne trochu klidnit: Přesto stále, ale již ne tak intenzivně kontaktuje partnera a snaží se (teď již maskovaně) přijít na jádro pudla. V některých případech udělá siláka, ale na druhý den příjde s kytkou :-). Ovšem partner, který opouští, je proti podobným útokům obrněn a očekává je. (1–2 týdny po rozchodu)
  3. fáze – rezignace a fyz. odloučení: Opouštěný rezignuje na další snahy o udržení partnera, uzavírá se sám do sebe, partnera již nekontaktuje a vyčkává, neustále o něm přemýšlí, taktéž i partner, který opustil teď najednou přemýšlí a rekapituluje, jestli to bylo skutečně nutné a co tím získal a ztratil. Opuštěný veří v návrat, ale postupem času si uvědomuje, že k němu dojít nemusí a začíná se koukat okolo sebe, stále ale doufá v návrat. Za několik měsíců již doufat přestává. Ten, který opustil, samozřejmě neví, co se s opuštěným děje. Pokud se tedy nekontaktují, vůbec netuší, že opuštěný už háčkuje někoho jiného. A tady se dostáváme do poslední fáze rozchodu. Ano. Ještě stále je to rozchod i po několika měsících. (1-24 měsíců po rozchodu)
  4. fáze – úplný konec nebo obnova vztahu: Opuštěný už začíná háčkovat nové objekty a je již smířený s tím, že k návratu nedojde. Ovšem v některých případech ten, který opustil, může tuto situaci zjistit a začít se chovat obráceně než v posledních měsících. Bude se snažit opuštěného kontaktovat a dělat si na něj nároky. Opuštěný na tu hru přistoupí nebo nepřistoupí. Pokud ne, tak ten, který opustil, bude najednou v pozici, kdy věnuje veškerou energii tomu, aby se mohl vrátit. Opuštěný na hru o návratu přistoupí a tady se roztáčí spírála nových námluv atd. Tohle vše buď vyústí do obnovení vztahu, nebo do úplného konce.

Smiřte se s tím, že váš vztah skončil

Nesnažte se hned po rozchodu o návrat. Vaše prosby v danou chvíli nepadnou na úrodnou půdu. Navíc – bude vás mít za slabocha. Pokud se k vám má vaše přítelkyně vrátit, ten prvotní impuls musí vzejít od ní. Ne od vás. Jestliže si již někoho našla, tak jste teď ten poslední, koho by chtěla vidět. Smiřte se s tím a nechte ji jít. Není to nic lehkého, ale buďte silní. Zvládnete to.

Vyzkoušeno na ženách v praxi – čím méně naléháte, tím větší šanci máte na obnovu vztahu. Zároveň nespoléhejte na to, že jakmile se k vám vrátí, tak máte vyhráno. Naopak – nejspíš si na sebe šijete další bič – slepované vztahy mají jepičí trvání. Často se totiž stejně po čase rozejdete, protože nebudete schopni překonat problémy, které zapříčinily váš první rozchod (nevěra, hádky, žárlivost, neshody, výchova dětí, alkohol).

Většinou si tak jen potvrdíte, že slepované vztahy nemá cenu slepovat.

Připravte se na to, že uslyšíte odpovědi typu

12583982_10208382391818838_422842327_nAle byla bych ráda, kdybychom zůstali alespoň kamarádi… (a já si mohla vždy přijít vylít srdíčko, když mě to s tím novým objevem nebude bavit).

Vím, že dělám hroznou chybu, ale… (teď zrovna chci píchat s někým jiným).

Mám tě moc ráda, ale už to není ono… (a hlavně už dávno píchám s někým jiným).

Nechci, aby ses trápil, ale budu ráda, když občas skočíme na kafe… (abych si mohla vylít srdíčko, když teda zrovna nebudu chtít píchat s někým jiným).

Nemůžu na tebe přestat myslet, ale… (už píchám s někým jiným).

Mám v hlavě zmatek… (jsem blbá jak Vánoce, už ani nevím, s kým chci píchat).

Ono ostatně každá věta vašeho partner během rozchodu, co začíná slovíčkem „ale“, tak se nepočítá. Prosím, slova v závorkách na konci vět berte s nadsázkou. Až nebudete po rozchodu, tak se všemu tomuhle budete jen od srdce smát. Včetně těch prasáren v závorkách. I když to vše píšu v ženské osobě, tak to neznamená, že podobné slovíčka uslyšíte říkat jen ženy. Ale… no muži aspoň většinou ví, s kým chtějí píchat :-D.

Teď vážně – chlapi jsou v tomhle tom úplně stejní – nebo možná dokonce i horší. U nich si do závorky doplňte ve všech případech „chci s tebou stále ještě aspoň chvíli píchat, dokud je to ještě zadarmo“. :-D

Nedoufejte v návrat

Nedoufejte, že se k vám váš partner v dohledné době vrátí. Možná se vrátí a možná také ne – ale rozhodně to nebude dřív než za několik měsíců či let (jestli vůbec). Je proto zbytečné na něj čekat. Nemuseli byste se toho nikdy dočkat. Zkuste si také představit, zda byste dokázali tomuto člověku vše jen tak odpustit a dát mu druhou šanci. Připravte se na to, že zpočátku jej budete chtít zpět. Po čase se však situace obrátí a budete si říkat, že byste mu stejně nevěřili atd.

Jakmile se smíříte s tím, že vaše láska nadobro odešla, odpusťte jí

Opět – pomůžete hlavně sami sobě. Často jsem přemýšlel nad tím, proč mě to k některým partnerkám tak táhne a k jiným nikoliv. Byl to právě hněv, který vás stále drží a nechce vás pustit. Byla to nenávist, že mě někdo tak hluboce ranil. Od lásky k nenávisti je skutečně jen kousek. Bohužel – tohle silné pouto vás nutí na vaši bývalou partnerku neustále myslet. Bude vás to vracet neustále na začátek. Když ji však odpustíte, spadne z vás neskutečné břemeno. Dojde vám, že vás nechtěla ranit, dělala jen to, co jí srdce velelo. Vám to sice ublížilo, ale vy jste ji odpustili. Zapomeňte na to, že vám teď již bývalý partner posílal ne zrovna milé SMSky, vinil vás z rozpadu vztahu nebo vás dokonce podváděl, aniž jste to sami tušili.

Zkuste své bývalé lásce odpustit, ať už vám udělala cokoliv. Přestaňte se nechat ovládat minulostí a sejměte ze sebe ten balvan nenávisti. Mně samotnému to trvalo hezkých pár měsíců, než jsem pochopil, že když jí odpustíte, ať už provedla cokoliv, budete se mít daleko lépe.

Díky tomu budete moci začít novou, daleko lepší a zajímavější pouť za vlastním štěstím. Držím vám palce, aby vás na konci čekalo ještě něco krásnějšího, než jste dosud zažili.

Přej a bude ti přáno

To, že vás vaše bývalá opustila, nemusí znamenat, že budete spolu věčně na kordy. Můžete a také nemusíte – záleží na tom, jak budete (oba) rozumní. Pokud se nebudete chovat jako totální idioti, což je během rozchodu docela nadlidský úkol, tak je i docela velká šance, že skutečně pak budete časem kamarádi. Ale budete to trvat. Hodně bude záležet na tom, jak moc si jeden druhého vážíte. Zda se respektujete.

Anebo – zda na sebe máte neskutečnou ponorku a sotva toho pičuse vidíte, tak byste mu jednu flákli už jenom za to, že vůbec ještě existuje :-D. Pak asi kamarádi nebudete :-D.

Nicméně  to, že vás někdo opustil a způsobil vám tím bolest, neznamená, že to udělal záměrně. Váš partner jen prostě potřeboval změnu. Tak mu přejte, aby byl jinde šťastný, když vám se to nepovedlo. Přece jenom jste toho člověka milovali, strávil s vámi kus vašeho života, tak proč jej nenávidět za to, že už s vámi není. Pravá láska přece vypadá trochu jinak, ne? Není materialistická. Jejím cílem není někoho vlastnit. Ale chtít, aby se člověk, kterého máte tak extrémně rádi, měl co nejlépe.

Když bude potřebovat pomůžete mu, protože je pro vás stále někým, komu hodně dlužíte a on vám. Oba jste totiž jeden druhého něco naučili.

To ovšem neznamená, že budete skákat, jak vaše ex bude pískat a bude vás využívat – zase odsaď pocaď. Ta pomoc by měla být vzájemná, tzn. jak z toho nekouká sex, jděte od toho :-D.

Chtě nechtě se budete muset naučít žít s bolestí ze dne na den

To největší úskalí tkví v tom, že nejspíše ztratíte chuť cokoliv dělat. Nebude vás nic bavit. Budete začínat den s myšlenkami na minulost. Večer vás budou popadat deprese.

Budou vás provázet myšlenky na to, co zrovna dělá. S kým je a s kým zrovna spí. Jestli vás to uklidní – jedno víte jistě – s vámi teď ne :-). Zda na vás myslí. Kde zrovna asi je.

U vás určitě ne, pokud jste tu „biatch“ teda už nezakopali na dvorku. To pak raději volejte 158 (anebo 112) a jakmile vám někdo vezme telefon, tak se rovnou zeptejte, zda uhodnou, koho máte zakopaného na dvorku :-D. Otevřete šáňo a můžete zapít svobodu. Protože již asi nejspíše hezkou řádnu let neuvidíte – jak svobodu, tak vaši bejvalku :-D.

A pak vás začne vaše hlava mučit myšlenkami, co když teď máte napsat a všechno zachráníte. Nezachráníte. Vztah tvoří dva lidé. Když jedna strana nechce, těžko ji k tomu přinutíte – rozhodně ne teď. Teď se zkrátka musíte naučít bez ní. Naučit se žít sám se sebou a poznat sebe sama. Tím si musí každý projít. Čeká to každého z nás. Někoho dokonce několikrát. Důležité je nepropadat depresím, nebát se toho. Každý další rozchod už bolí míň. A hlavně – už víte, co máte dělat. Už víte, co vás čeká. Přežili jste to jednou, dvakrát, desetkrát, přežijete to znova.

Protože když zrovna teď, kdy nevidíte světlo na konci tunelu, nepolevíte, dočkáte se zase brzy sladké odměny. Tou odměnou je, že se zase po čase budete cítit šťastní a zamilujete se jinde.

Určitě vám během té doby proběhnou hlavou milionkrát myšlenky jako:

Co když už se znova nezamiluji? 

Toho se bát nemusíte. Zamilovat se rychlostí blesku a nemusíte milovat zrovna ženské. Zamilovat se dá třeba do piva a jiných omamných látek :-D. Uvidíte sami, že těch lásek ještě bude.

Co když už nikoho takového nikdy nepotkám?

Nepotkáte no. Někteří by za to byli rádi, kdyby takového dementa, se kterým do teď byli, už v živote nepotkali :-D. Ale potkáte jiné lidi, některé jen na přechodnou dobu a budou to takzvaní „převozníci„, kteří vám pomohou zapomenout a dostat se z toho všeho. Někteří lidé do vašeho života vstoupí na delší úsek vašeho života a stanou se vaší další osudovou lásku či spřízněnou duší. To už přenechte osudu.

To, koho potkáte můžete ovlivnit. Jestli to bude převozník anebo osudová láska, záleží jen na vás. Musíte na sobě makat, abyste byli příště připravení. On vám osud bude do cesty posílat desítky a desítky dalších osudových lidí a je jen na vás, u koho zakotvíte (ve které zakotví váš ohromný… smysl pro humor :-)).

Občas budete mít pocit, že se vám z toho rozskočí hlava. Že už nemůžete dál. Že to bez toho druhého nezvládnete. Ono to tak sice vypadá, ale zdání klame. To se vám jen v palici teď bouří hormony.

Vemte si, že jste třeba bez svého partnera vydrželi možná nějakých 10, někteří 15, jiní 20 let, než jste se potkali. Také jste do té doby brečeli a fňukali, že váš život nemá smysl? Leda tak hovno, tak tu teď nefňukej, ty nulo! :-)

Prostě – zvládli jste to bez svého partnera tolik let, tak proč byste to bez něj nezvládli zas?

Co když už zůstanu navždy sám?

Pokud vypadáš, jako kdyby ti hubu někdo rozjebal cihlou, nemáš na účtě miliony a nejsi od rána v televizi, tak… No hele – prý to není jen o vzhledu – aspoň se to říká, ale sorry, asi pak fakt budeš sám :-D. Neboj, když začneš pracovat na tom, abys byl atraktivní, tak ti nějaká do náruče zase brzo spadne (po zasahu paralyzérem či po úspěšném utlumení za pomocí Rohypnolu :-)). Anebo vyděláš mega škváru, budeš se topit v penězích a to je zrovna ta nejlepší chvíle na to se jet projet kolem baráku tvojí ex a jen tak ledabyle zazvonit na zvonek její garsonky, ve které bydlí se svými pěti dětmi :-D.

Dost škodolibosti – sami nebudete. Stačí, když se čas od času osprchujete. Budete chodit ven. Trošku o sebe dbát. Snažit se, abyste byli aspoň trochu úspěšní. Protože přece jenom, co si budeme povídat – když máte moc a peníze (a ještě více peněz), tak to ženám imponuje.

Zamyslete se, kdo z vás by nechtěl chodit s Lisou Ann, která je v pornu tak úspěšná… Stejně to mají holky. Potřebují pracháče, aby mohly jezdit na dovolenou a utrácet peníze za extrémně drahé sračky, ve kterých se pak budou fotit na Facebooku a dávat to na Instagram, aby si potom všechny tyhle píčoviny nevzaly ani jednou na sebe.

A nesmíte být debil, to je podmínka. Debily nemá nikdo rád – ani já a to jsem fakt pěkně debilní od narození (aspoň mi to říkala vždy máma).

A co když….

Moc přemýšlíte. Vyserte se na to :-). Fakt.

Pár řádek o rozchodu na závěr

Na závěr bych chtěl říct, že on žádný zaručený návod na to, jak přežít rozchod neexistuje. Každý pár i to, co společně zažili, to vše je svým způsobem jedinečné. Unikátní.

Proto i každý rozchod je a bude jiný, každý pár i samotný člověk se s rozchodem vyrovnává jinak. Zkrátka jednejte tak, abyste sami sobě neubližovali. Pokud vám nedělá problém se s vaším expartnerem hned po rozchodu vídat, klidně to dělejte. Klidně se zkoušejte do vztahů vracet, psát si volat, třeba zrovna vám to vyjde. Třeba ten druhý pro vás bude natolik výjimečný, že budete chtít, aby zůstal ve vašem životě. Možná už ne jako partner, ale jako někdo, kdo je vašemu srdci stejně tak blízký.

Jde o to, že ani tento „návod“ nebude vyhovovat všem a nelze jej aplikovat na všechny možné případy a všechny životní situace. Konečné rozhodnutí, co budete po rozchodu dělat, jak budete s tím druhým jednat a jak se k němu budete chovat, to už záleží zase jen a pouze na vás. Můžete se mými radami řídit, když už nebudete vědět kudy kam. A také nemusíte.

A je třeba si uvědomit, že vina padá jak na vaší, tak i její hlavu. Zkrátka – můžete za to oba stejnou měrou (i když ona může za všechno :-)). Zkuste se na celou situaci podívat také očima vašeho partnera. Vnímali jste, co vám naznačuje? Snažil se vám něco říct. Poslouchali jste jej? Snažili jste se něco změnit? Co vám váš partner neustále vyčítal a co jste udělali pro změnu vy? Hmmm? Tohle vám pomůže uvědomit si, co jste dělali špatně. Možná vám to zachrání vztah – ať už ten současný anebo příští. Anebo ne, ale bude to skvělá lekce a příště už tu stejnou chybu (snad) znova neuděláte.

Foto: http://www.sxc.hu/profile/boogy_man

Přejít na článek: Proč ze sebe hodní kluci dělají hodné šášuly?

Mohlo by vás zajímat:

Berlička do vztahu / převozník po rozchodu

Souznění duší

Jak se vyrovnat s rozchodem snadno a rychle?

Typologie dívek – jak vybírat dívku na sex, do vztahu a kterou raději nechat na ocet?

Chlapi sobě :) aneb rady odborníka na balení pro muže…Příprava na balení

PS: Ze všeho se můžete vypovídat i v komentářích na těchto stránkách – vždyť – od toho tu přece jsou…

Pokud  jste Slováci, tak slovenskou verzi najdete zde: http://akozbalit.sk/blog/ako-zvladnut-a-prezit-rozchod-s-partnerom. Akorát ji pan „autor“ jaksi zapomněl ozdrojovat, když bral inspiraci odsud, jinak je to vlastně úplně stejný článek :-)

Články neprochází korekturou. Není na ni čas. Nekamenujte mě prosím za to. Kdos napsal vždy text bez chyby, hoď první Pravidly českého pravopisu. Pokud se vám příspěvek líbí, podělte se o váš názor v komentářích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Current ye@r *

620 komentářů k článku “Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?”

  1. Jonáš22:00 dne 26.9. 2016 napsal/a

    Zdravím :) – chci jen říct, že je to tak, jak sem pár lidí napsalo – ač to zpočátku šíleně bolí a bortí se svět, „bude líp“ – a mnohem!!! – většinou je to asi tak, že ti, kdo se z toho dostanou, už se sem nevracejí a nepíšou sem, už jsou někde jinde, což je pochopitelné, ale je to škoda. Protože mně například, když jsem sám byl po uši v té hrozné bolesti, tenhle článek – a pár komentářů těch, kdo se z té bolesti už dostali – pomohl tak, že nevím, co bych bez něj v těch nejhorších chvílích býval dělal :).
    Tedy vězte, že vskutku asi nezapomeneme nikdy – ale jde o to, co s tou vzpomínkou uděláme. Zda se jí budeme užírat, nebo se ji snažit vytěsnit – anebo ji vezmeme jako součást našeho životního příběhu, která nás mnohému naučila, proměnila nás, ale kterou se zase nemusíme tolik trápit. Ona to, což bezprostředně po rozchodu nevidíme, opravdu byla v mnohém kráva a nebyla tak úžasná, jak to vypadalo. A my nejsme takoví looseři, co nedokáží bez vztahu s tou jedinou žít, a kteří si už nikoho nenajdou, jak se to asi jeví (mně aspoň tehdy určitě :) ).
    Já sám jsem v novém vztahu, do kterého vzpomínky na ex vstupují míň a míň rušivě. A který je v mnohém daleko hezčí a výbušnější :). Často ten, kdo se rozchází, je možná poctivější v tom, že nahlédne a vyvodí důsledky z toho, co vy nechcete vidět – že se k sobě nehodíte nebo že něco důležitého schází. Anebo to prostě cítí jinak jen vy. Ale časem si, věřím, uvědomíme, že to je v první řadě jeho problém, ne náš.
    Co je zvláštní: zpětně na ty časy zoufalství vzpomínám rád. Mám pocit, že jsem žil nějak intenzivněji, že ta bolest otevřela hlubiny mé podstaty, poznal jsem sílu pravých kamarádství, rodiny… snažím se od té doby žít tak naplno a spontánně, jako tenkrát, kdy mi bylo všechno to povrchní, co jsem jinak strašně řešil, jedno. V novém vztahu jsem od začátku a pořád dál romantický, vášnivý a spontánní (což jde samo :) ) a zároveň vím, že to může skončit. Ale i nemusí! A kvalita vztahu není daná jeho délkou, ale opravdovostí. To, co jste spolu prožili, už vám nikdo nevezme.
    Tak držím palce!

  2. Jonáš14:30 dne 17.9. 2016 napsal/a

    Ahoj, i já předně děkuji za článek a i já sem napíšu svojí zkušenost. S přítelkyní jsme byli 6 let a ačkoliv nejsem nejstabilnější jedinec, vždy jsem si říkal, že rozchod ponesu dobře. K rozchodu to směřovalo už několik měsíců, ale já se svou povahou jsem si to odmítal připustit (navíc jsem asi i podvědomě kalkuloval s tím, že to přece zvládnu v pohodě). Nebyl žádný nárazový důvod, spíš spousta drobných i větších, těžko překonatelných. A pak jsem jednoho dne přijel domů z pracovní cesty a jako překvapení na mě čekal dlouhý rozhovor o tom, že už není žádná cesta dál a že bude lepší když se rozejdeme. Brečeli jsme oba a oba jsme se shodli, že to bude nejlepší varianta. Prvních pár dnů jsem byl v šoku, ale dokázal jsem normálně fungovat, začal jsem si hledat nový byt. Postupně jsem se dočasně přestěhoval z ložnice do pracovny a tam si zřídil základnu. Ačkoliv to nebylo nic příjemného, utvrdilo mě to v tom, že to zvládám dobře, a že bude vše v pořádku.

    Postupem času jsem našel byt a měsíc a půl po rozchodu se odstěhoval (i ten měsíc a půl jsme se téměř nevídali, protože expřítelkyně musela pryč na pár týdnu a pak přebývala střídavě u kamarádek). Tady jsem udělal první chybu, uvěřil jsem tomu, že to mám na háku, odmítl podporu rodiny..prostě jsem se cítil relativně nad věcí. Tento pocit přetrvával i další měsíc potom, co jsem se přestěhoval. Začal jsem běhat, posilovat, trávil jsem velké množství času v práci, chodil častěji do hospody..A pak přišla společná akce se společnými přáteli, přičemž jsme se shodli, že tam půjdeme oba a nebude problém. Večer před touto akcí jsem měl panickou ataku (kdo znáte víte, kdo neznáte…je to prostě náhlá úzkost způsobená buhvíčím) a nemohl spát. Na akci to bylo celkem fajn ale dva dny na to jsem šel psychicky totálně dolů. Nedokázal jsem pracovat, jíst, spát nic..Když jsem si to začal analyzovat, tak mi došlo, že jsem si asi poprvé přiznal, že je konec…

    To je dva týdny dozadu…vzal jsem si volno (tendle rok jsem ho stejně plánoval na společnou dovolenou), slíbil si, že na nějakou dobu přeruším úplný kontakt (i když je to každodenní boj a přemlouvání sebe sama). Pokecal jsem s rodinou, zjistil jsem, že mám spoustu známých a kamarádů, kteří jsou ochotní poslouchat mé nářky a že to i na chvilku vždy pomůže, domluvil si schůzku u terapeuta (řekl jsem si, že pokud to pomůže, tak proč ne), rozhodl jsem se přestěhovat, protože i když má bydlení v garsonce v jednočlenné osádce výhody, nejsem prostě ten typ, kterému to ticho vyhovuje. Všechno co teď dělám je z donucení, ale věřím, že v tom postupně najdu smysl.

    Ačkoliv se snažím nevracet se zpátky, vzpomínky se derou na povrch tak 20krát za den..z toho tak 18krát si říkám, že bych ji chtěl zpět. Spoustu věcí bych teď možná ve vztahu řešil jinak (ale třeba si to nalhávám). Třeba se v tom někdo uvidí a pomůže mu to, já se tu zas za nějakou dobu objevím a napíšu, jak to šlo dál.

  3. Soňka01:07 dne 27.8. 2016 napsal/a

    Moc děkuji za tento výborný článek. Musím říct, že jsem se u něj úplně upřímně zasmála, tak, jak za poslední dva měsíce vůbec. Ono totiž moc důvodů k tomu smíchu nebylo.
    Po 8 letech mě opustil přítel. Můj první přítel, kterého jsem měla. A tak nějak jsem hloupě a naivně věřila, že i poslední. Co věřila, já to tak cítila a o to víc to teď bolí. Bohužel, já jsem byla ve vztahu ten, kdo „má rád víc“. Přítel mi sdělil (byla jsem v té době v zahraničí a musím ještě k tomu podotknout, že jsme vždy řešili vše přímo, z očí do očí) přes facebook (pořád tomu nemůžu uvěřit, že člověk jeho inteligence a tak, jak jsem ho znala, by to opravdu mohl udělat), že už mě nemiluje a že si není vlastně jistý tím, že by mě někdy miloval. Nikoho nemá (to byl samozřejmě kec), ale potřebuje najít tu pravou lásku, někoho, pro koho se bude trápit on stejně, jako já pro něj. Buch, rána jako blázen, na zhroucení. Druhý den ráno jsem se skupinou odjížděla na týdenní výlet, na jednu stranu si vždycky budu pamatovat, jak jsem v tom a tom městě brečela kamarádce na rameno, na druhou stranu to bylo možná to nejlepší, co se mohlo stát, že jsem byla ve skupině lidí, kteří mě podpořili a zároveň mě trochu dostali s té debilní reality.
    Po příjezdu domů (to už bylo 14 dní od našeho rozchodu) jsem přišla na to, že to bohužel nebyl schopen sdělit své rodině (se kterou jsem měla a mám až nadstandardně pěkný vztah). Prostě se bál, že dostane nadáno…. Přivezl mi horu věcí z našeho společného bydlení (takže jsem se vlastně ze zahraničí vracela domů k mamince). Já jsem mu také něco vracela. Brečel, každou věc bral třikrát do ruky. Já brečela taky, nemohla jsem stále uvěřit realitě. O týden později přivezl zbytek věcí a omlouval se, jestli mu to můžu odpustit, že se bude snažit a můžeme to nějak zachránit. Já jsem v tu chvíli věděla, že ne, že je tady mnoho křivd (předchozích), po kterých mu nemůžu dál věřit a ten rozchod byl prostě poslední hřebíček do rakvičky. Ale v tu chvíli, plná všeho toho žalu a emocí a doufání jsem mu na to kývla. (musím se až smát, jak moc to koresponduje se článkem :))
    No a to bylo to poslední, co jsem od něj slyšela. Už se neozval, nenapsal, nic. Byla jsem z toho fest zmatená (kdyby nebyla slavná „doba facebooková“, vyhlásila bych po něm celostátní pátrání :)).
    Pak u mě teprve nastala ta správná šlupka do hlavy. Je to prostě definitivní. Nejdříve jsem se snažila být silná. Hrála jsem to před svou rodinou, kamarády a vlastně hlavně před sebou. Až mi z toho ruplo v bedně a 3 dny jsem nevylezla z postele. Mamka byla zoufalá, brečela a chtěla mě odvézt na psychiatrickou ambulanci. Já jsem měla jenom myšlenky na to, že skočím pod vlak a věřím, že kdyby mi nebylo tak zle, že jsem vlastně ani nemohla vylézt z té postele, tak to opravdu udělám. Z téhle kritické situace mě vyprostil prášek na nervy, po kterém jsem se prospala a najednou vylezla z postele a bylo mi o fous lépe.
    Tohle se stalo před dvěma týdny. Sáhla jsem si na dno (ikdyž to je dost relativní, ikdyž tady myslím, že se nakumulovalo víc věcí z nedávné minulosti – léčba rakoviny otce a jeho smrt, smrt psa, na kterém jsem byla po smrti otce závislá, onemocnění dědečka).
    Včera odpoledne jsem poprvé dělala nějakou věc se zájmem a !vážně jsem se u toho usmívala (neuvědomila bych si to, kdyby mě mamka neupozornila, vehnalo jí to slzy do očí).
    Četla jsem hromadu článků, kde píší zakomplexované ženské o tom, jak se vyrovnat s rozchodem a všechno mi to přišlo úplně na ťafku. Vůbec bych nevěřila, jak mě dokáže nakopnout pohled chlapa na tuhle tématiku. Zase mě to posunulo o centimetr dál v mém přemýšlení o tom všem a za to moc díky :-) Doufám, že se „můj stav“ bude lepšit a fakt už si časem ani nevzpomenu. Teď je to ještě všechno moc čerstvé.

    1. alf705:51 dne 28.8. 2016 napsal/a

      Ahoj, jsou čtyři ráno a píšu. Nespím, jako skoro každý den už přes 10 měsíců. Tvůj příběh je jak přes kopírák s tím mým. Taky po 8 letech a taky jsem si naivně myslel, že moje přítelkyně je ta poslední. Bohužel nebyla. Zamilovala se do jiného a odešla. Někde hodně dole bys našla i můj příběh, ale to teď není možná až tak důležité, teď jde o to, nějak se z toho dostat. Musím se přiznat, že se mi to moc nedaří, ono se to vlastně nedaří vůbec. Ten vztah byl hodně silný, asi stejně jako u tebe, a dostat se z toho ven bude běh na dlouhou trať. Jak se to píše nahoře v článku, budeme se snažit zapomenout, ale nezapomeneme asi nikdy. A bude se nám o nich zdát. Než jsem se pobudil k tomu psaní, tak se mi o ní taky zdálo, jako skoro každý den. To co jsi psala mě zaujalo, příspěvků je tady moc, ale u tebe je to nějak jinak, hodně to koresponduje s mým příběhem. Možná bychom si toho měli povědět víc, raději na mail, nehci sem psát všechno. Jestli chceš, tak na alf7@atlas.cz.

  4. Andy10:49 dne 1.8. 2016 napsal/a

    Ahojte, bola som rok vo vztahu (ja i on 34rokov). Ja som na zaciatku po nom velmi netuzila. Zoznamila nas velmi dobra kamoska a tak som sa postupne k nemu dostavala. Nebol to moj „idealny chlap“ a davala som mu to obcas pocitit. Ze sa mi pacia ine typy, iny druh chlapov a pod. Snazila som sa s nim upripmne o tom rozpravat, aby chapal, preco nie som uplne z neho paf a nemal tak tiez pocit, ze ho nejako vyuzivam. Avsak niesol to zle, mrzelo ho to a zranovalo. Bolo mi s nim ale moc fajn a casom som sa uprimne zalubila. Nedokazala som vsak davat city najavo. Bala som sa sklamania. Vsetky tieto faktory sposobili, ze si na jednej cyklo akcii nasiel slecnu, podobne zameranu sportovo ako on (vasniva cyklistka). Rozisiel sa so mnou. Pre mna rana velka. Po tyzdni sa ku mne vratili, ze to skusime. Mesiac pekny ale velmi narocny. Posledny vikend krasny – pohoda, kino, varenie, vylety, pivo, romantika … Po vikende, v stredu mi zavolal, ze chce byt s tou fajn cyklistkou a isiel. Je mi to naozaj velmi luto teraz (naucil ma lubit, trvalo mi to a bol vlastne prvy, komu som dokazala povedat ze ho lubim). Mala som 3 dlhodobe vztahy (5,3 a 5rocny). Velmi to teraz vsetko spatne lutujem a neviem prijat. Nechala som ho odist. Nekontaktujem ho, nic. Ale velmi ma to mrzi. Mozno i on mal riesit neistotu kt. som mnou pocitoval komunikovanim a nie si nabrnknut slecnu. Trapim sa velmi.

    1. Irena14:30 dne 17.8. 2016 napsal/a

      Krm vlka jak chceš, stejně pořád kouká do lesa.
      S muži je to pořád stejné, ale dříve aspoň odcházeli do války a hrdinně padli. Teď ani na vojnu nemusí, tak aspoň pěstují cyklistiku.

      1. Jaroslavek22:36 dne 19.8. 2016 napsal/a

        Je mi 25 let a mam za sebou 8-lety vztah. Jestli mam, nebo nemam dostatek zkusenosti se k tomuhle tematu vyjadrit, to si posudte sama. Ale vas komentar me tak trochu nadzvednul ze zidle, a dle meho nazoru z nej srsi jakasi nenavist k muzum. Slecna psala ze se ji muz ze zacatku moc nelibil a ze z nej nebyla paf, coz mu najevo dala, a to ho logicky mrzelo, a nakonec kdyz se do nej slecna zamilovala, tak mu ani nedokazala sdelovat sve ,,nove“ pocity. Takze o nich treba ani nemusel vedet. A treba prave nova slecna cyklistka mu je najevo dala. Prosim pekne, vysvetlete mi, co podle vas udelal muz zleho?… Tim samozrejme nechci hazet na nikoho vinu, nebot neznam cele pozadi pribehu a vyjadreni druhe strany. Ale co si budem povidat, vetsinou je ta chyba na obou stranach, jen se treba pomerove lisi. Andy, neberte si nic z tohole osobne, nechci vam nijak ublizovat a je mi lito ze vas to potkalo. Ale tohle je opravdu ciste reakce na, podle me, zaujaty komentar slecny/pani ,,Ireny“.

      2. Andy09:34 dne 20.8. 2016 napsal/a

        Ahojte…vdaka za reakciu. No jasne, je to vzdy asi zlozite. A chyba byva na oboch stranach, ten pomer moze byt iny. Ono to je asi tak, ze ak nie je niekto spokojny vo vztahu, ma to nejako riesit…vacsinou sa to „vyriesi“ az tak, ked je uz niekto iny a lahsie sa odide, len to je potom ta bolest na max. Teraz sa mi zasa ozyva a chce sa vratit….no ja neviem, preco to nie je proste tak, ze chcem 1 cloveka a idem tam….neprebieham. Ja naivna byt nechcem vôbec…ale tie emocie a city zkresluju logiku a sedlacky rozum. Co spravit….netusim :( Jaroslavku a mam pocit, ze to vidis aj z jeho pohladu a za to som rada…lebo vacsinou ci clovek obhajuje to svoje spravanie alebo naopak postupne sa za neho tresta a vycita si uplne vsetko…

  5. Matrin14:24 dne 28.7. 2016 napsal/a

    Je mi 45 a po 26 letech mě po 2 měsíční známosti opustila manželka. Článek dobrej,ale většinu věcí je pro mně těžké vůbec číst…. To chce čas, bude líp, čeká jiná lepší … slyším ze všech stran, ale na to se dá opovědět že i ve sportce se dá vyhrát, ale bohužel nikoho takového neznám. Je to tam psáno … strach, strach ze samoty, ze zmařeného života, ze života bez vyhlídky …. bez doteku …. tunel se zavalil a nakonci nic nesvítí…

    1. Petr07:30 dne 1.8. 2016 napsal/a

      Ahoj Martine. Před necelým půl rokem jsem na tom byl stejně (věk 46,manželstí 25 let, odchod manželky).Myslel jsem , že svět je jedno hnusný smetiště a já ten největší odpad. Jenže, opak je pravdou. Řekl jsem si , že to zkusím znovu, jinde, s někým úplně neznámým. Takže následovala registrace na seznamce (nikdy před tím by mě to ani ve snu nenapadlo),pár schůzek sice skončilo totální katastrofou, ale člověk to přece nevzdá. No a pak to se objevila Simona. Jsem šťastnej jak blecha, zamilovanej až po uši. Hlavně jsem si uvědomil, že dělat to co chci a ne to co musím je hrozně fajn. Život se má prožít naplno a ne jenom odžít někde v koutě. Zvedni hlavu a uvidíš kolik je kolem Tebe krásných a milých ženských. Věř mě, protože i já jsem byl slepý jak důlní kobyla.

      1. Burgetka14:36 dne 17.8. 2016 napsal/a

        Pak se objevila Simona…
        …bludy a halucinace…
        Neboj, to brzo přejde.

    2. alf21:57 dne 12.8. 2016 napsal/a

      Jo, tunel se zavalil … a čas to stejně moc neřeší. Včera to bylo 10 měsíců co jsem sám a jsem na tom vlastně stejně. Nespím, deprese, samota, mizerná výkonnost v práci, bez vyhlídky, strach co bude dál. Čas by to měl zlepšit, ale nějak s to neděje. Můj příběh je někde dole. Po osmi letech hezkého vztahu se objevil pitomec a moje dnes už ex se do něj zamilovala. Chytrá vysokoškolačka se zamilovala do sotva vyučeného primitiva, když předtím říkala, že o něco podobného by si neopřela ani kolo. Jo chemie zapracovala, úplně zblbnou, ale nefunguje to stále, po roce produkce onoho hormonu slábne až se úplně vytratí a ex zjistí, že má vedle sebe blbce. To tvoji manželku čeká taky, odstěhovat se po dvouměsíční známosti neznamená nic jiného, než totální zblbnutí. Ani vztek na ně nemůžeme mít, jsou spíš k politování, jak s nimi příroda mlátí. Škoda, že už se nedovedeme chovat jako chlapi. Dřív se podobná věc řešila jednoduše, parazit co se navezl do cizího vztahu dostal co mu patřilo a byl pokoj. Ale dneska to není společensky korektní …
      Drž se, nic lepšího se poradit nedá.

  6. Marek18:41 dne 27.5. 2016 napsal/a

    Neposilej mě spem . Do mailu Dik.

  7. Lukáš17:23 dne 26.5. 2016 napsal/a

    Ahojte vsetci ahojte zlomene srdcia :) .Tuto stranku som objavil este minuly rok cez leto ked som mal s mojou taku mensiu krizu.. Ale nepisal som sem nic lebo som veril a dufal ze sa to nejako vyriesi ale teraz,teraz sem uz pisat musim. Nuti ma moje ego a moje vnutro zdelit sa mojim problemom. Nie este sme sa nerozisli ale clovek ma siesty zmyslel a taketo veci citi, citi ze sa nieco deje stym druhym clovekom a hlavne citi to ze nie je v poriadku. Ano aj ja to citim,citim ako sa blizi koniec 4 rokoch niekto si mozno povie pcha su to len 4 roky ale pre mna su to 4 roky zivota 4 roky krasnych spomienok. O co ide? Preco sem pisem ked sme este zatial nerozisli? Pripravujem sa na ten koniec ako len viem ak pride aby som ho zvladol aby som sa nerosipal ako domcek z karat. Chcem to zvladnut co najlepsie lebo viem aky som viem aku mam povahu poznam sa,ze sa rozplacem aj pri tychto slovach mam slzy v ociach a jej fotku vedla mna. Mam zmiesane pocity neviem kde mi hlava stoji aj cez tie slzy sa snazim chovat na ludi ako by sa nic nestalo ano taky som ja vsetko drzim v sebe uplne vsetko kazdy cit myslienku kazdu slzu vsetko mam len pre seba taky som taku mam povahu. No ale podme k veci pred 4 rokmi vystupilo z autobusu krasne 18 rocne dievca (to bolo nase prve rande) dni isli a pred vcerom sme mali 4 roky co sme spolu. Ako to vsetko opisat? Tu ranu co mam na srdci ktora sa mi kazdym dnom otvara viac a viac? Ako pomenovat tu bezmocnost ze mi utekaju medzi prstamy 4 roky zivota? O tom to je.. Tento text viem skoro cely na s pamat vzdy ale naozaj vzdy ked sme sa pohodali tak som si otvoril tuto stranku a cital komentare a text neviem ale nejak ma to vzdy ukludnilo. Teraz mam v hlave zmatok neviem ktorym smerom mam ist.Viete ono nas vztah bol na zaciatku krasny ako kazdy iny spoznavali sme jeden druheho ucila sa co si moze kazdy dovolit. A az po nejakom case to prislo. Zacal som ju spoznavat, spoznal som jej povahu aka je .. To co napisem mozno vyznie z mojej huby nejak neprijemne ale je to tak .. Aj napriek jej skurvenej povahe aj napriek tomu ze kazdu hadku v nasom vztahu davala za vinu len a len mne aj napriek tomu ze bola hovno ked sme spolu zacina a len vdaka mne je tam kde je, je znej to co je. Bezo mna by bola mozno este vacsie hovno. Ide o to ze ma 22 rokov ale nevie absolutne nic. Postupne- par krat mi vyhodila do oci ze som neschopny ze nic neviem nemam vela penazi ze som nespravil pre nas vztah vobec nic .. Ako chapete to? Toto Vam povie clovek ktory Vam pred hodinou vravel ze Vas miluje? Toto Vam povie clovek ktory by vam mal bozkavat ruky nohy ze len a len vdaka mne je tam kde je? Myslim ze toto si nezasluzim. Ano vezie sa na mojej euforii vsetko nechava na druhych aby robili za nu vsetko. Ved ona neviem ani poriadku kavu urobit ona neviem uvarit nic a mam ist byvat s takou osobou ktora je bordelarka? Ktora kde sa vyzlecie tam to necha tyzden? A ked som jej nedaj boze povedal ze ci si to nemoze upratat jej casty argument bol ten ze co mi spolu mame ze ako keby sme boli manzelia.. Toto povie clovek po 4 rokoch? 2,5 roka som ju zivil co si nemohla najst poriadnu platenu robotu 2,5 roka bola bez penazi a vyberala si robotu nikde nevydrzala ani skusobnu dobu nikde… Vycitala mi to ze nemam vodicky preukaz.. Tak ja taky kokot som si robil hlavne naozaj hlavne koli nej vodicak(ano je to velmi velmi velmi vyborna vec :D ) aby som mohol vyvazat jej zasranu lenivu rit.. Minuly rok som zostal bez roboty… Myslite ze mi nejako pomohla? Ani hovno nechala ma tak pol roka som zil len z 150 eur sam som choval auto seba aj ju.. Preco ju? Lebo som jej nikdy nedokazal povedal nie.. Lebo som jej kupil vsetko co mala na ociach ano som jebnuty a riadne jebnuty ale taky som .. Ale vsetko to zacalo tak cca pred rokom a pol..Mnohi z Vas poznaju urcite slovensky pokec, a uz mozno aj viete o com idem pisat. Ano napisal jej nejaky playboy omotal jej hlavicku a bolo ked si pisali sa usmievala,ked som sa jej na to spytal ze preco sa usmieva jej argument bol nemam sa do toho starat je to jej vec skym si pise. Mozno mate v tom zmatok ze pisem hore dole do prava do lava ale pisem to co mi pride na rozum tak snad sa z toho vysomarite lebo teraz neviem kde mam hlavu….Dobre stretvala sa snim za moj chrbat klamala mi do oci ze je doma a pritom snim bola boh vie kde .Nakoniec som to zistil povedal ze mi to mohla povedat do oci ze mam kamarata len kamarata veril som jej aj napriek tomu co mi raz spravila na zaciatku vztahu,akceptoval som to . Na neho som si uz zvykol pracoval v Anglicku cize na SR moc nechodil. Ale jej sa to zdalo asi malo znova pokec znova chlapci ktory jej omotali hlavicku a uz to islo. Je toho strasne vela co by som chcel napisat ale toto je asi taky zlaty stred snad si spravite na to nazor sami. Chcem len od Vas poradit. Ano ja viem ze XY lepsich ako ona, ja viem. Ale bojim sa strasne sa bojim,bojim sa toho ze uz zostanem sam ze si uz nikoho nenajdme.Hlavne sa bojim tych skurvenych 4 rokoch zivota tych skurvenych spomienok ktora ma budu vo vnutri zrat a ja sa cez ne nedostanem toho sa bojim. Ze vsade kam sa poziem vidim len ju uplne vsade toho sa bojim tych spomienok. Ano ludia sa rozchadzaju stale a stale ano nebudem prvy ani posledny len.. P.S. Michale ak k tomu pride(co verim ze nie) tak pridem do Prahy na navstevu ak budem moct moj FB mas to som ja ktory hraval WoWko vies skym :D a este nieco na zaver ak si teraz vravite ze preco som neodisiel lebo ju milujem a nedokazem to

    1. Marek20:10 dne 26.5. 2016 napsal/a

      Ahoj Lukáš.
      Niečo podobné som zažíval cca 2 roky dozadu po 3 ročnom vzťahu ,ktorý sa mi rozpadol za 1,5 mesiaca a ani som sa nenazdal. ak ti môžem poradiť aby si neurobil podobné kktny ako ja dám ti pár rad :)
      – buď chlap ,rev doma ,ale nie pred ňou ,buď nad vecou ,trápiť sa môžeš ,aj psie oči hádzať ale nerev :) ,buď proste chlap ,dokáž je že si silný ,ja viem ľahko sa hovorí ťažko sa koná …
      – nevyvolávaj a nevyhrážaj sa ( žial ja som na túto stránku natrafil neskoro :)
      – venuj sa tomu čo mu si chcel ale počas vzťahu nebol na to čas
      – ak už k rozpadu dôjde ,vypadni niekam do preč ,ja som takto už druhý rok v zahraniči a pomohlo mi to ,prvé tri mesiace som sa zožieral doma a bolo to peklo :) ,najhoršie že všetko ti ju bude pripomínať a dovolím si povedať že ešte niesom „vyliečený“ ,asi ešte rok zostanem a potom sa začnem obzerať po nejakej :)
      – vyhoď všetky jej veci čo má u teba alebo ti to dala – pre mňa to bolo len pokrytectvo a dôkazom toho že nič z toho čo hovorila neni pravda ,hovorte si čo chcete ,ale ak vám niekto povie že jeden deň vám miluje a na druhý deň si príde po veci … na to nemám ani pekné slovo. Ja som vyhodil kompletne všetko do kontajneru ,väčie veci som predal a kúpil psovi búdu …

      A čo som si odniesol zo vzťahu ,v ktorom som bývalú požiadal o ruku a o mesiac som bol sám (ale tieto veci som si uvedomil až neskôr)?

      – ja proste už ženám neverím – áno možno sa ešte zamilujem ale už budem ostražitý ,lebo nikdy to čo hovoria nieje na 100% pravda ,zahmlievajú ,hovoria v hádankách ,sú pokrytecké a všetko chladnokrvne plánujú a zneužívajú dôveru – možno so mňou nebudete súhlasiť ,ale ja to proste po poslednom rozchode takto vnímam ,ako hovorím možno budem milovať ale veriť na 100% už nikdy ,robil som to a dopadol som tak že ma okradla, ponížila ,a srdce rozdrapila na kusy ,znemožnila ešte som bol chudák ktorý trpel všetky tie jej excesy …..a presne ako v tvojom prípade tiež som je pomáhal , robil som to pre nás (no som pekný k…t :) ,keď chcela podnikať podporil som ju a ….ale ako sa hovorí za dobrotu na psotu..

      Kdesi som čítal že chlap ak sa zamiluje aj keď je grázel a neviem čo ,tak sa dokáže zmeniť ,ale ženy … ? To neviem

      a nakoniec ,ja verím že karma funguje a dopadnú takéto ženy zle ,tá to mne spravila ako 3 v poradí (že som to kur…a nevidel ach jaj)
      stačí sa pozrieť na zoznamky : samá slobodná mamička, popr.rozvedená

      a ako hovoria naši starý rodičia „Kto preberá ten preberie“
      PS: Poprípade napíš na maaarek@centrum.sk

      1. Lukáš20:52 dne 26.5. 2016 napsal/a

        Jeej necakal som taku rychlu odpoved…V niektorych slovach sa do slovaa do pismena vidim.. Vies ja som taky chuj.. Som dobrak hlavne ked som zalaskovany za ten cas som na nu nezvisik skoro ani hlas za ten cas som jej nepovedal ziadne skarede slovo absolutne nic a ona mi obcas vynada do prijebanych? Toto je uz na zamyslenie.. Zmenil som ju z hovna sa stala Lady zmenil som sa ja… Ide o to ze ona mam 22 rokov a vie o zivote velku picu ja mam 24 rokov a viem tolko toho co mozno nie 35 rocnh clovek. Tu ide o to ze ako si clovek rozlozi priority zivota a tu je ten skurveny paradox kde ja som uz 17 rokoch vedel co chcem ona to nevie v 22 rokoch a aj napriek tomu to tolerujem a zaroven trpim. Jedno viem isto ze ak k tomu pride ano bude to asi utrpenie alebo potom to bude vykupenie.. Dnes som si kupil knihu Sila pritomneho okamihu.. Priznam sa ze naposledy som cital knihu cca 14 rokoch a to je uz kirva dlha doba :D musim uznat ze hned ako som precital par uvodnych stranok tak v 45% som prinal ze ano je to tak.. Preco sa clovek trapi minulostou? Ked sa musi hlavne trapit pre buducnost preco ma clovek negativne myslienky ked sa ma dobre asi mu niexo chyba k zivotu a v tom sa nasiel. Ak k tomu pride chcem sa zmenit este viac ako som sa zmenil snou. Z mojej kriminalnej puberty(tym sa nechvalim tym sa pozastavujem sam nad sebou) ako som sa dokazal zmenit koli jednej lastovike ano tych lastoviciek bolo viac ale tie vzdg odleteli. Toto je ine. Do konca som rozmyslal ze co zacnem robit ak to pride. Hraval som 8 rokov profi volejbal koli nej som stym prestal lebo som chcel byt snou. Chodil som 4 roky na aikido nebyt jej tak teraz mam mozno cierny pas a nejaky 2 dan. Som hlupy ja viem ale laska je slepa a paradox je ten ze clovek zacne vidiet az na konci cesty az vtedy sa mu otvoria oci az vtedy vsetko pochopi… Naozaj od lasky k nenavisti je len kusok ako bolo spomenute vyssie v texte. Ano viem byt aj drsny odporny neznesitelnh len moj problem je ten ze to neviem byt ked som zalaskovany asi sa to budem musiet naucit. Ospravedlnujem za pisanie ale som na telefone. Dakujem za komentar a ak budem mat cas tak sa urco ozvem pekny vecer

      2. Burgetka07:29 dne 28.5. 2016 napsal/a

        Ach jo, to jsou hrozný kecy…

    2. Burgetka11:59 dne 28.5. 2016 napsal/a

      Ach jo, to jsou pindy…

  8. Lukáš17:19 dne 26.5. 2016 napsal/a

    Ahojte vsetci ahojte zlomene srdcia :) .Tuto stranku som objavil este minuly rok cez leto ked som mal s mojou taku mensiu krizu.. Ale nepisal som sem nic lebo som veril a dufal ze sa to nejako vyriesi ale teraz,teraz sem uz pisat musim. Nuti ma moje ego a moje vnutro zdelit sa mojim problemom. Nie este sme sa nerozisli ale clovek ma siesty zmyslel a taketo veci citi, citi ze sa nieco deje stym druhym clovekom a hlavne citi to ze nie je v poriadku. Ano aj ja to citim,citim ako sa blizi koniec 4 rokoch niekto si mozno povie pcha su to len 4 roky ale pre mna su to 4 roky zivota 4 roky krasnych spomienok. O co ide? Preco sem pisem ked sme este zatial nerozisli? Pripravujem sa na ten koniec ako len viem ak pride aby som ho zvladol aby som sa nerosipal ako domcek z karat. Chcem to zvladnut co najlepsie lebo viem aky som viem aku mam povahu poznam sa,ze sa rozplacem aj pri tychto slovach mam slzy v ociach a jej fotku vedla mna. Mam zmiesane pocity neviem kde mi hlava stoji aj cez tie slzy sa snazim chovat na ludi ako by sa nic nestalo ano taky som ja vsetko drzim v sebe uplne vsetko kazdy cit myslienku kazdu slzu vsetko mam len pre seba taky som taku mam povahu. No ale podme k veci pred 4 rokmi vystupilo z autobusu krasne 18 rocne dievca (to bolo nase prve rande) dni isli a pred vcerom sme mali 4 roky co sme spolu. Ako to vsetko opisat? Tu ranu co mam na srdci ktora sa mi kazdym dnom otvara viac a viac? Ako pomenovat tu bezmocnost ze mi utekaju medzi prstamy 4 roky zivota? O tom to je.. Tento text viem skoro cely na s pamat vzdy ale naozaj vzdy ked sme sa pohodali tak som si otvoril tuto stranku a cital komentare a text neviem ale nejak ma to vzdy ukludnilo. Teraz mam v hlave zmatok neviem ktorym smerom mam ist.Viete ono nas vztah bol na zaciatku krasny ako kazdy iny spoznavali sme jeden druheho ucila sa co si moze kazdy dovolit. A az po nejakom case to prislo. Zacal som ju spoznavat, spoznal som jej povahu aka je .. To co napisem mozno vyznie z mojej huby nejak neprijemne ale je to tak .. Aj napriek jej skurvenej povahe aj napriek tomu ze kazdu hadku v nasom vztahu davala za vinu len a len mne aj napriek tomu ze bola hovno ked sme spolu zacina a len vdaka mne je tam kde je, je znej to co je. Bezo mna by bola mozno este vacsie hovno. Ide o to ze ma 22 rokov ale nevie absolutne nic. Postupne- par krat mi vyhodila do oci ze som neschopny ze nic neviem nemam vela penazi ze som nespravil pre nas vztah vobec nic .. Ako chapete to? Toto Vam povie clovek ktory Vam pred hodinou vravel ze Vas miluje? Toto Vam povie clovek ktory by vam mal bozkavat ruky nohy ze len a len vdaka mne je tam kde je? Myslim ze toto si nezasluzim. Ano vezie sa na mojej euforii vsetko nechava na druhych aby robili za nu vsetko. Ved ona neviem ani poriadku kavu urobit ona neviem uvarit nic a mam ist byvat s takou osobou ktora je bordelarka? Ktora kde sa vyzlecie tam to necha tyzden? A ked som jej nedaj boze povedal ze ci si to nemoze upratat jej casty argument bol ten ze co mi spolu mame ze ako keby sme boli manzelia.. Toto povie clovek po 4 rokoch? 2,5 roka som ju zivil co si nemohla najst poriadnu platenu robotu 2,5 roka bola bez penazi a vyberala si robotu nikde nevydrzala ani skusobnu dobu nikde… Vycitala mi to ze nemam vodicky preukaz.. Tak ja taky kokot som si robil hlavne naozaj hlavne koli nej vodicak(ano je to velmi velmi velmi vyborna vec :D ) aby som mohol vyvazat jej zasranu lenivu rit.. Minuly rok som zostal bez roboty… Myslite ze mi nejako pomohla? Ani hovno nechala ma tak pol roka som zil len z 150 eur sam som choval auto seba aj ju.. Preco ju? Lebo som jej nikdy nedokazal povedal nie.. Lebo som jej kupil vsetko co mala na ociach ano som jebnuty a riadne jebnuty ale taky som .. Ale vsetko to zacalo tak cca pred rokom a pol..Mnohi z Vas poznaju urcite slovensky pokec, a uz mozno aj viete o com idem pisat. Ano napisal jej nejaky playboy omotal jej hlavicku a bolo ked si pisali sa usmievala,ked som sa jej na to spytal ze preco sa usmieva jej argument bol nemam sa do toho starat je to jej vec skym si pise. Mozno mate v tom zmatok ze pisem hore dole do prava do lava ale pisem to co mi pride na rozum tak snad sa z toho vysomarite lebo teraz neviem kde mam hlavu….Dobre stretvala sa snim za moj chrbat klamala mi do oci ze je doma a pritom snim bola boh vie kde .Nakoniec som to zistil povedal ze mi to mohla povedat do oci ze mam kamarata len kamarata veril som jej aj napriek tomu co mi raz spravila na zaciatku vztahu,akceptoval som to . Na neho som si uz zvykol pracoval v Anglicku cize na SR moc nechodil. Ale jej sa to zdalo asi malo znova pokec znova chlapci ktory jej omotali hlavicku a uz to islo. Je toho strasne vela co by som chcel napisat ale toto je asi taky zlaty stred snad si spravite na to nazor sami. Chcem len od Vas poradit. Ano ja viem ze XY lepsich ako ona, ja viem. Ale bojim sa strasne sa bojim

    1. Burgetka18:17 dne 29.5. 2016 napsal/a

      Achjo. To jsou ale blbý kecy.

  9. Pavel18:54 dne 25.5. 2016 napsal/a

    Všechny vás zdravím, jak jsem si přečetl několik komentářů vidím že jsem na tom podobně .Rozváděl jsem se po16letém manželství ,máme spolu 2 dospívající děti.Jsou pro mě vším, jsou prosťě důvod k životu .Je to 5.měsíců od rozvodu bydlím sám v garsonce .Teď brouzdám po netu, přemýšlím o tom co jsem prožil se svou bejvalkou a jaká jsme byla rodinka.Snažím se pochopit proč jsem to dopustil a alespoň se opravdu poučit z chyb .Dnes už vím že se nemá cenu vracet zpět k tomu co bylo ale jít dál jak je v komentářích, jen vím že mě čekájí hodně těžké časy.Zatím ještě nedokážu moc dobře relaxovat a bavit se o volnu ,samota je opravdu hrozná.Dlouho jsem se nesmál,ikdyž dříve jsem byl docela v pohodě.Nemám žádného koníčka a opravdové kamarády jsem nikdy neměl .Rodina byla pro mě vším a to už je minulost.Tak alespoň bejvalka bude šastná a bude si užívat života a splní si své sny.Přítele už má .Těžko soudit jak dlouho se znají.Uvidím co bude…………..

    1. alf11:41 dne 26.5. 2016 napsal/a

      Vítej do klubu. A drž se, hodně dlouho to bude trvat, než bude líp. Někde dole najdeš můj příběh, jsme na tom +- stejně. Pracuju doma, s ex jsme děti neměli, děti z předchozího manželství jsou už dospělé, kamarádi skoro žádní, takže nic moc, samota je hrozná. Pochopit, proč jsme tak dopadli není těžké: žili jsme pro rodinu, rodina byla pro nás vším, představovala pro nás domov, co chlapi potřebují k životu, ale byli jsem ti hodní chlapi, které ženy prostě nepřitahují. Jsou schopné nás snášet, dokud jsou do nás zamilované, v tvém případě i dokud jsou děti malé, to ocení schopnost postarat se o rodinu. Ale zajímavější pro ně je chlap, co o rodinu vlastně nestojí (i když říká něco jiného), ale hlavně je to frajer, nebo taky (v mém případě) životní ztroskotanec, co byl do svých 40 sám, protože nebyl schopný si najít ženskou. Protože oni mají asi kvalitnější genetickou výbavu. Ostatně to je v článku o něvěře (nevím už v kterých novinách), kdy výzkum ukázal, že ženy jsou nevěrné jen s tím, o kom jsou přesvědčeny že jeho genetická výbava je kvalitnější, prý to nějak podvědomě poznají. Jsou na to nějak zařízené, prostě příroda zavelí a je to. Srovnat si to v hlavě většinou neumí, pudy jsou silnější, a odejdou. Jistou útěchou nám může být fakt, že ti geneticky kvalitnější samečci bývají většinou primitivové s IQ houpacího koně. Prostě když někde příroda přidala, někde musela ubrat. Na to naše ex časem přijdou, málokteré nevadí hloupý chlap, co je jen na sex, tak budou hledat dál. Buď budou hledát stále dokola (což bývá často), anebo nenajdou a začnou přemýšlet, proč nás vlastně opustily. Ale pro ně už bude možná pozdě. Prostě mají, co chtěly.
      Píšeš, že přítele už má a těžko soudit, jak dlouho se znají. Jistě, že se znají dlouho, ženy od nás odcházejí jen tehdy, mají-li ke komu, zatím co my chlapi se snažíme zachránit rodinu a domov. Marně. Nevěřím žádné, která říká „musela jsem odejít, ale nikoho nemám“. Tak se odchází jen od alkoholiků a cvoků, od normálního chlapa ne. Mají totiž hromadu obdivovatelů, a minimálně někoho z nich už v záloze, což my chlapi prostě neumíme. Mě se stalo totéž, krize po osmi letech a záložní našeptávač se našel. Až potom jsem se dozvěděl, že toho našeptávajícího „kamaráda“ prostě uhnala.
      Abych byl objektivní: tutéž paseku pro životní partnerku dokáže udělat chlap, co se zamiluje do pohledné (někdy i nepohledné) kolegyňky v práci. Taky je schopný pálit mosty a chovat se jako pitomec. Jen ty pohnutky jsou jiné než u ženských. Genetika v tom rozhodně není. A taky to není náš případ.
      Po přečtení příspěvků na tomto webu důvod k optimismu spíš není. Ale přesto se nevzdávám naděje, že existuje žena, co dokáže nějak zvládnout tu přírodu v sobě a vyrovnat to ve vztahu k partnerovi, co se o ni postará. Ale naděje je to spíše mizivá …

      1. Burgetka19:15 dne 26.5. 2016 napsal/a

        Ach jo. Další…

  10. Michaela16:13 dne 23.5. 2016 napsal/a

    Jsem ta z druhé strany, měla jsem pocit, jako by tento příspěvěk psal můj muž. Také jsem odešla po 25 letech. Přesně jak říká Tvá vrba…kdybych to neudělala, umřela bych. Nebyl v tom nikdo druhý. Musela jsem odejít, nevážila jsem si svého partnera, představa, že spolu zerstárneme….tma….vůbec nic přede mnou. Odešla jsem s pár osobními věcmi, vzala si hypotéku, koupila byt a neumím si představit, že by to nebylo. Vím, že ten opouštěný to má vždycky těžší, ale být s někým nebo spíš vedle někoho jen jako pečovatelka, kuchařka……Asi jsem měla o svých pocitech mluvit dříve, ale myslím, že lidé se nemění, bylo by to pořád dokola. Odešla jsem, musím nést za své rozhodnutí zodpovědnost. Odcházení bylo těžké, bylo mi ho tak strašně líto, když jsem ho viděla na dně. Ale co já? Celý život jsem brala ohledy na rodinu, děti…. Život máme jen jeden. A každý konec je i začátkem něčeho nového. Určitě i na něj čeká něco pěkného.
    Já si vážím toho, že jsem sama, že jsem to dokázala, postavit se na vlastní nohy a jemu přeji jen to nejlepší, i když se k tomu na konci jako chlap nepostavil.
    Tak chlapi, hlavu vzhůru, žádná ženská nestojí za to, abyste se kvůli ní trápili a stejně tak žádnej chlap za to nestojí nám.

    Mějte se krásně

    Michaela

    1. Petr07:07 dne 24.5. 2016 napsal/a

      Ahoj Michaelo.
      Děkuji za Tvůj příspěvek.Pomohl mi aspoň trochu pochopit myšlenky Zdeny.Pomalu se dostávám do fáze, kdy jí to rozhodnutí i závidím.Je hezké život žít a ne ho jen odžít. Na druhou stranu vyměnit životního partnera za kamarády a přátele to je taky paradox.Zdena rozhodně nebyla jen kuchařka a pečovatelka,není to jen můj dojem, to řekla i ona.Zatím to vypadá, že žít „nekonečný večírek“ je pro ni fajn.Zestárnout spolu s někým koho máš rád je,aspoň podle mě, docela hezký.Nemyslím si, že opuštěný to má vždy těší.Ono i ten kdo odchází si to prožije ( a asi to taky nebude procházka růžovou zahradou), tedy pokud toho koho opouští měl rád.Jak asi vidíš zatím fáze schizofrenie v mé hlavě vítězí.Jednou větou něco přeji a druhou to razantně odmítám.Ale to tak je.Každý to máme jinak.Ono i to trápení kvůli někomu za to stojí (pokud to není jen to trápení).
      Měj se fajn.
      Petr.

      1. Michaela18:07 dne 24.5. 2016 napsal/a

        Ahoj Petře,
        tím, kdo je opouštěný to má těžší jsem myslela, že opouštějící se má možnost na všechno připravit, já jsem to v sobě zpracovávala roky. Najednou to uzrálo a já věděla, že musím. Nebylo to snadný samozřejmě. Mého expartnera mi bylo neskutečně líto, měla jsem výčitky, každá den jsem se vracela z práce s tím, že to zase budeme dokola řešit, jeho slzy, pláč, který mne v noci budil. Jenže být s někým ze soucitu nejde. On najednou chápal mé pohnutky, sypal si popel na hlavu, všechno uznal. Ale bylo příliš pozdě. Také bych nechtěla, aby se mnou někdo byl z lítosti. Láska se prostě vynutit nedá. Rozumím tomu, člověku se zhroutí celý svět, všechny jistoty jsou pryč. A možná v těch jistotách to všechno je. Člověk si je tím druhým jistý. Já si myslím, že sňatky by se měly uzavírat na dobu určitou. Řekněme na 20 let a pak by se mohli svobodně rozhodnout, jestli chtějí společně jít dál. Pokud ne, cesty se rozejdou. Na vztazích se musí pracovat a když chybí vzájemná úcta a respekt, je to začátek konce. Je to stejné jako s přátelstvími, dobré vztahy s okolí, nejsou samozřejmé.
        Jsem pyšná na to, jak jsem odešla, celý život mi dával najevo, jak je všechno jeho. Pracovala jsem, chodila do práce jako většina žen. Ale všechno bylo jeho. Chlap by měl být velkorysý….O.K., všechno je Tvé. Ale jsou to jen věci, to co mám teď je úplně nejvíc. Nikdy by ho nenapadlo, že odejdu. Joo jistoty.Jsem do 65 let zadlužená, ale miluju svůj nový domov.
        Takže, pracujme na vztazích, dělejme si radost, říkejme děkuju a prosím, chvalme se. Jsou to obyčejný věci, ale dělají zázraky. Všichni kso se trápíte, věřte mi, že bude líp a tyhle všechny sr…y vám třeba mají něco říct. Važme si obyčejných věcí, třeba toho, že jsme zdraví, žijeme v relativním blahobytu, protože to je strašně moc. Jí věřím, že pokud budu mít zdraví a práci, zvládnu všechno na světě. Už jen proto, že mi to druhá strana nepřeje. A na kolenou mne neuvidí. Říkejte si třeba nahlas, já to dokážu, já to dokážu, já to dokážu.
        Tak hodně štěstí všem

        Michaela

      2. Petr19:11 dne 24.5. 2016 napsal/a

        Ahoj Michaelo.
        Je fajn probrat to s někým , kdo to prožil z jinýho úhlu.Rozumím tomu co píšeš.U mě ta fáze brečení a sypání popela na hlavu nenastala a už asi nenastane.Nesedím doma a neužírám se.Radši když přijedu z práce tak vezmu kolo a jedu ven,večer zajdu do kavárny na kafe,za čtrnáct dní odjíždím na vodu na Ohři.Léto mám taky docela nalajnovaný.Co se týče majetku,tak na tom opravdu nelpím.I když se zatím nechce rozvádět, chtěl jsem ji vyplatit(tak bych splácel hypotéky dvě no co).Dál má dispoziční právo ke společnému účtu(kam ale přispívám já,zřídila si svůj samostatný)Nabídl jsem Zdeně, že než si najde práci tak ten nájem budu platit.Nechce.Rozumím,vše chce zvládnout sama.Ale při představě společného žití nežití, no však víš.Nechci žádnou vděčnost, to vůbec.Jen to chci sprovodit ze světa a rozejít se jako lidi.Dál sdílíme společnou ložnici (jako bratr a sestra).Usínat s pocitem ,že ten co leží vedle tebe se dříve nebo později bude milovat s někým jiným a pak bude v klidu oddechovat vedle tebe, to není nic pro mě.A taky nechci je to abych po jejím odchodu byl ten „hajzl“.To co píšu za tím si stojím.I když to zní zastarale,chlap si za tím co řekne má stát(jinak je to sračka).Co mě deptá ze všeho nejvíc je to, že se mnou nemluví.Nemám na mysli nějaký litanie o rozpadu vztahu apod, ale normální hovor. No co,i tohle nakonec nějak překousnu.

        Takže díky za pokec a měj se.

  11. Petr08:50 dne 23.5. 2016 napsal/a

    Ahoj Krcmic.
    Snad 100x jsem si pročítal Tvůj článek „Proč rozchod se ženou tolik bolí……“. Po 25 letech (letos 1.června výročí svatby ), to bolí asi ještě o něco víc. Zatím je to velice čerstvé (cca.měsíc),co mi bylo oznámeno, že Zdeně (tak se jmenuje moje teď už asi bývalá životní partnerka), bude líp samotné. Při pohledu zpět člověk vidí to co před tím neviděl (ať už úmyslně nebo jen z vlastní pohodlnosti).Naše manželství se nelišilo od mnoha podobných, dvě teď už dospělé děti (18,23), domek v menším městečku, kamarádi,společná i samostatná zábava a koníčky (kolo,vodáctví,lyže,turistika atd.)Prostě „normální život“ se vším co k tomu patří(pohoda,hádky,usmiřování,pohoda…)Před sedmi lety vygradoval můj problém s alkoholem (byl jsem kvartální alkoholik – doposud plně a striktně abstinující).v té době jsem dostal na výběr – buď manželka a děti nebo chlast.Až teď mi řekla,že chtěla odejít už tehdy(ale umřel mi táta a ségra a nechtěla mi přitěžovat)Z předešlého je poznat co jsem si vybral.Dodnes jsem zato Zdeně nesmírně vděčný a budu jí do konce života.Pak plynul čas a já si nějak zapomněl všímat pocitů a tužeb toho druhého.Zdena mi to občas připomněla a já se zase na chvíli snažil ten stereotyp nějak rozhodit.V bláhové nevědomosti, že je vše OK.Loni podnikla cyklovýlet (sama jen s kolem a výbavou na jeden týden)po Beskydech(na slepo).Tam si patrně uvědomila,že je dost silná na to,aby šla životem sama(lépe řečeno beze mě).Jako další podnět k jejímu řešení bylo to,že začala chodit na badminton s partou třicátníků (nám je 46).Ne necítím se starý,taky dělám kraviny (divoká voda,sjezdy na kolech, festivaly, …..)nejsem dědek s fajfkou. Jenže jsem pochopil,že oni vlastně až tolik neřeší život(myšleno problémy).Prostě si ten život užívají a to se jí zalíbilo.Najednou pochopila,že se mnou to takové asi nikdy nebude.Jsem v podstatě asi hodný trouba,protože s odstupem času jí to snad ani nemám za zlé a přeji jí štěstí.Problém zůstává to,že žijeme jako bratr a sestra v jedné domácnosti.Zdena dostala před měsícem výpověď ze zaměstnání)po vzájemné dohodě).Teď je na pracáku,sice si hledá zaměstnání,ale s ohledem na její potencionální budoucí výdělek a ceny nájmů jsem skeptik.Vím o si teď asi myslíš:“Proč to do prdele řeší,ona řekla,že chce být sama,tak ať se stará“.Jenže to jsem celej já,hodná ryba (narozen v rybách a odsouzen k hodné povaze – ona blíženec tedy dva v jednom stále nespokojená se sebou a se vším,toužící po něčem sama neví po čem).Zdena tvrdí že je společenský samotář (společnost miluje nade vše, já jak kdy a do určité hladiny alkoholu společnosti).Je to fakt schíza,když zjistíš,že toho druhého vůbec po těch letech neznáš.Dala mi přečíst deník co si psala.Nebylo to hezký čtení.To zrcadlo co mi nastavila bych nejradši roztřískal kladivem.Až teď si vlastně uvědomuji,že mě k sobě vůbec nepustila.Celá léto žila sama vedle mě.Po oslavě narozenin našeho známého,se ke mě doneslo,že chce abych se změnil (více rozhodnosti,smělosti,nezajímat se tolik o to co dělá,ale o její pocity).Po mé snaze toto splnit mi řekla,že sice vidí to mou obrovskou snahu o změnu,ale že je to pas.Takže jsem na horské dráze emocí,připadám si jako když padám z mrakodrapu a pořád si říkám ještě je to dobrý,ještě jsem nedopadl.Vím,čím dřív dopadnu tím líp pro mě.Jedno je ale vědět a druhé chtít vědět.Po tom co jsem napsal si asi říkáš,že jsem Tvůj článek vůbec nečetl.Opak je pravdou.Ve většině věcí s Tebou souhlasím(teda jedno moje já).To druhý se tomu urputně brání.Jedna moje vrba mi řekla,že kdyby to Zdena neskulila(být „sama“),tak by umřela.Zdena mi taky řekla,že měla loni poměr(né že by se sním vyspala), ale ona to za nevěru považuje.Řekla,že jí ten dotyčný(žádný kolouch)rozsvítil a ukázal cestu.Dodnes nevím zda mu poděkovat nebo kopnout do zadku.Na závěr snad jenom dodám,že věřím,že i hodný(né úplný troubové) chlapi mají v životě nárok na štěstí a lásku.

  12. Čud06:06 dne 20.5. 2016 napsal/a

    Zdar borci, před rokem jsem tu byl a svěřoval se se svým příběhem. Řekl jsem si tenkrát, že za rok přispěju a uvidím sám, zda se na tom světě něco změnilo.

    Nezměnilo :).

    Kámoše potkalo nedávno to samé co mě před rokem. Otázka je, co s tím dělat? Dnes už to vím. A chtěl bych se podělit i s vámi všemi.

    Člověk má pocit, když sem zase přijde, že všechny ženský jsou svině a že jsou všechny stejný a že nemá cenu ani žádný hledat…sám s tím bojuju, protože kdyby tomu tak bylo tak se jdu rovnou podřezat, ale nikam nejdu.

    Za svoji cestu jsem přijal životní filozofii, která po dlouhé době ve mně vykrystalizola. Je to jednoduchý. Jsme výsledkem dlouho trvající evoluce a díla matky přírody, jsme dokonalý bytosti. Všechno v sobě máme zakodovaný a pokud bychom vše řešili přirozeně tak jako naši předci před tisíci lety asi by nám bylo lépe, než být teď svázani etikou, sociální výchovou a asi i tou dnešní trapnou dobou – teď mám na mysli ženskou emancipaci – ale to jsme si přivodili sami, protože jsme zlenivěli.

    Jsme jednou chlapi a tak bychom se měli chovat. Pokud ženská podvede… a to se nedělá (prostě na to mám názor že se to nedělá – mě ne) tak ji řeknu OK, sbal si věci a jdi kam chceš, nemáme právo někoho držet. Ona se tak rozhodla a pokud se neumí rozhoupat, jen hraje hru a my ji v tom musíme pomoci (tím že ji vyhodíme) protože my jsme ti chlapi a je to na nás. My jsme ti nosiči toho drsného na tomto světě, my jsme ti válečníci a my děláme ty řezy – ony ne. Prostě to v sobě nemají.

    Dojdu rozbít tlamu tomu borcovi, co se zachoval podle a za mými zády něco namlouval mojí holce – našeptávači. Využije šanci, kdy to není zrovna OK mezi vámi a je to. A to se dle mýho metru taky nedělá a ač bych dostal do tlamy zpátky, šel bych a tu pěst bych dal. Svět je plnej poserů dneska. Chlapi se ztratili a možná že tyto situace nás vrací do standardního nastavení – i mě to vrátilo. Byl jsem strašnej sráč!

    Následně jsem dělal vše možný, abych se jí zpátky nějak zalíbil a získal zpět – pičovina!

    Chlap musí vzít meč a štít a jít se rvát do života. Jestli přijde nějaká ženská, fajn, může se schovat za mě a já ji ochráním, když jí nebudu dost dobrej, fajn, její chyba. Takhle nás přiroda stvořila. Chce mít alfa samce, kteří předají nejlepší semeno a zajistí pokračování rodu – omyl, druhu nikoliv rodu (myslím rodiny). Klidně i na více frontách. Pokud se nám to nedaří, něco je špatně a jen nějakým způsobem zakrýváme svoje skutečné a pravé já!

    Hlavy vzhůru borci! Doba je zlá, ale i na tohle nás příroda vybavila a je jen na nás jak se budeme chovat. Zda budeme poslouchat to co nám diktuje společnost a různých trapný weby (tento ne :) )a nebo poslechne svoje vlastní já, pravé já. Pobrečíme si pár dní a za nějakou dobu (kterou má každej jinou) se z toho oklepeme a jdeme do boje. Život je prej příliš krátký na to abychom brečeli nad rozlitým mlíkem!

    1. Krcmic08:04 dne 20.5. 2016 napsal/a

      Tou poznámkou o těch trapných webech si mě docela pobavil :-DDDDD

    2. Burgetka21:12 dne 21.5. 2016 napsal/a

      Ach jo. To jsou kecy.

    3. alf722:25 dne 21.5. 2016 napsal/a

      Jo, souhlas. Chlapi už dneska nejsou. Jenomže ženský taky ne, protože můžou všechno a tahle nemožná společnost jim to jen ulehčuje. Opustit chlapa, rodinu je snadný, stejně tak je snadný opustit ženskou i s dětmi A tak to udělají kdykoli hormony zavelí, nějaké úvahy o tom, že je potřeba hledat řešení a ne se hned rozcházet, zvlášť když jsou děti, ale to jaksi není v kurzu, jednosdušší je prostě odejít. Dřív fungovalo něco jako morálka a společenské vztahy, ženská si to prostě nemohla dovolit, chlap taky ne, nikdo z okolí by se s nimi prostě nebavil. Bohužel rodina a vztahy obecně jdou do kopru, vše je dovoleno. Došlo to tak daleko, že ani tomu borcovi, co vám odloudil ženu často nejde jednoduše rozbít hubu, protože on to vlastně není chlap, ale posera, co se klepe jak osika a jen mele, jak se zamiloval, dát takovému pitomci přes hubu to je jako kopat do mrtvoly. Jen je mi záhadou, co ženská na takovém poserovi vlastně vidí. No, pracujou hormony, jinak se to vysvětlit nedá, ale to nevydrží věčně a kolotoč rozchodů se opakuje furt dokola. Prostě i chlapy tahle společnost semlela. Přesto si myslím, že bychom občas na dnes platící společenské normy zapomenout a chovat se jako chlapi před x lety (aspoň jako chlapi v době, kdy se ještě chodilo na vojnu).

  13. Lukáš16:07 dne 19.5. 2016 napsal/a

    DIk za inspiraci Michale ,všechno se to pěkně čte . Moje vlastní zkušenost je tato . žiju se ženou 15 let a máme spolu 2 skvělé děti. ale když jsem po cca 10 letech vztahu přišel o práci a je to pomalu 5 let co mám prostě smůlu až ted se konečně neco asi naskytlo. žena taky byla semnou doma a možná to začalo tvořit takzvanou ponorku.Je fakt že žena ted před pár měsíci začala pracovat. a chlapi ji tam řekli že je šikovná protože na 37 let nevypadá jako vestavěná skřín ale celkem šikovná baba i když modelka to taky není ale i po tech 15 letech ji mám stále rád.Teď najednou po tech 15 letech se posledních 14 dnů chová jinak. tak jsem přišel na to že si píše s nejakým tipkem na FB a je mi jasné po tom co jsem zjistil že borec maká v luxuxním autosalonu tak má v kapce o dost větší peneženku než Já. žena mi ted cca 4 dny zpátky žekla že je konec a že chce být sama (ona neví že já o tom jejím frajeroví už vím i kdo to je a kde pracuje) každopádně nejvíc mě na tom všem štve to že ženě je teď naprosto jedno že nejvíce to celé ublíží hlavně dětem. Na obou vidím jak špatně to nesou. na sebe kašlu já se z toho nějak dostanu i když sem teď duševně ve sračkách a nenávidím se za to že sem to nechal dojít až tak daleko. ale už se to stalo a teď se s tím musím nějak vyrovnat . i když se mi momentálně vaří mozek v palici a nevím pořádně co dělat tak rady co tu píšeš mě opravdu inspirovalo. ale jen tak se sebrat a nechat jí v bytě samotnou moc dobře nejde už kvůli toho že ona pracuje ted na 3 směny a někdo prostě ty děti hlídat musí a já bych bez nich být určitě nechtěl.To já jsem otec a NIKDY si je nenechám vzít. teď jen čekám jestli ji ten frajer chce jen využít pro chvilkovou zábavu či mrd a pak jí beztak kopne do řiti protože jí je 37 a mu možná maximálně 30 a on má prachy a narozdíl odemně si užívá života plnými doušky. Já jsem pro ženu a děti udělal prvni poslední a teď za to musim halt pykat. Prostě život je takový kurevský boj až to není pěkné. Navíc pro mě to je o to horší že mám zdravotní problémy a ženy sem navíc nikdy zrovna moc nepřitahoval,takže nejspíš po tomhle vztahu zůstanu už sám a všechnu svou energii se budu snažit dát svým dvěma dětem. Protože děti za nic z toho nemůžou, nemůžou za to že mámě hráblo v palici a zakoukala se jinde. srdci neporučíš . to vím moc dobře a proto že se to celé děje právě v této době tak sem v tomhle článku našel aspon pár věci pro který si říkám že se tomu nesmím poddat. čas ukáže jestli se máma vzpamatuje a dojde jí kdo tu je pro ní a děti a nebo se rozhodne pro to jít opravdu dál jinou cestou. ale opravdu mě nejvíce bolí to jak to celé ubližuje našim dětem. To je to co jsem nikdy nechtěl aby se stalo.Mě kdysi opustil otec a nechal mě s mámou samotného. tady v této situaci jde jen o to že se zakoukala máma a najednou začala být opravdu drsná a řekla mi jaký sem čurák a jak sem ji zničil život. přitom když se podívám zpětně tak se v podsatatě nikdy o nic nemusela starat vše jsem vždycky vyřešil nebo obstaral já. závěrem snad už jen dodám že po přečtení článku sem si řekl že se sice nevzdám kdyby se vzpamatovala. ale na druhou stranu musím být silný kdyby to celé šlo do kopru, protože hrát si na chudáčka mi připadá jako pitomost. Ještě mne napadlo zajít za svým sokem a promluvit si s nim jako chlap v tom smyslu aby vědel že o něm vím. a že to děti je prozradily. A mě jako jejich tátu hlavně zajímá to jestli když už v podstatě popletl hlavu ženě jestli se postará i o ty děti. Vím, možná je to pičovina proto budu rád za tvůj názor jestli to mám nebo nemám zkusit udělat to si s nim zajít promluvit jako chlap s chlapem. Vím kde pracuje takže vím kde ho najdu. Proto budu rád za tvůj názor co si o tomhle kroku myslíš Michale. Sem ted rád za každou radu protože sem z toho všeho ted totálně na dně a pořádně nevím jak se k tomu celému postavit.každopádně chci to udělat jako chlap,třeba ji možná někdy časem dojde jakou udělala chybu, ale to je teď z mého pohledu jen spekulace. vím že sme oba ve vztahu udělali spoustu chyb. prostě vím že sem hodně šasu távil u kompu a ona byla vedle v pokoji šasto sama. i když ji nikdo nebránil přijit o pokoj vedle zamnou. přitom když se nad tím zamyslím stále sem byl po ruce. nechodím do hospody ani sem nikdy nechodil za babama. takže mě to celé teď ničí na duši.

    1. Krcmic16:53 dne 19.5. 2016 napsal/a

      V tvém případě, pokud ji máš rád, tak bych jí řekl, že o tom všem víš a že pokud chce jít a má pocit, že tam bude šťastná, tak že ji dáváš možnost odejít. Nečekal bych, až s tím přijde sama, prostě bych ji tímto krokem zkusil předběhnout a ono jí to asi také trochu znejistí (už jenom to, že ji nevyhazuješ, ale chováš se tak, že ti jde o její vlastní štěstí). A poučení pro příště – ženským se člověk musí věnovat – pořád…

    2. Čud16:30 dne 20.5. 2016 napsal/a

      Já bych za ním šel a udělal to, co by mě první chvíli napadlo udělat. Neplánovat si nic, ale přijít tam uvidět. Jinak je to brutální ale zmákneš to, všichni jsem to zmákli. Jak říkáš, zkus sebrat poslední zbytky sil, nijak moc se v tom nebabrej – ty špatné okamžiky z hlavy mizí pomalu – a čím dřív to ukončíš, tím to bude lepší. Pro oba. Ale hlavně bys teď měl myslet na sebe. A neboj se ničeho. Dělej věci tak jak je chceš dělat ty – všichni totiž máme svoje mechanismy jak se s tím srovnat, tak jim věř!!!

      Bude líp!

      1. Burgetka19:54 dne 1.6. 2016 napsal/a

        No teda, teda, toto jsou kecy ze všech nejblbější.

  14. alf721:31 dne 17.5. 2016 napsal/a

    Sedm měsíců a pár dnů, co jsem sám. Je to trochu lepší, spíš než čas mi pomohl tenhle web a možnost se někomu svěřit. Ale je to stále mizerné, nemůžu se smířit se samotou, bydlím sám v domě, doma taky pracuju, příležitostí se dostat mezi lidi je minimum. Moje partnerka tohle všechno věděla, sama mi ještě před rozchodem říkala, že by mě nenechala samotného. A přesto to udělala. Rozešla se se mnou hodně tvrdě, předtím nic neřekla a během pár hodin byla pryč. Nevím co s ní je, snad to ani vědět nechci, nekontaktuju ji, snažím se zapomenout, ale stejně to nejde. Osm společných let je dlouhá doba, to se nedá jen tak zapomenout na někoho, koho mám rád, asi nezapomenu nikdy. Lidi se rozcházejí, ale způsob jakým to udělala ona byl tak bezohledný, že se s tím nemůžu smířit dodnes. Musela vědět, že posílá svého partnera někam na dno. Mám pocit, že jsem těch osm let žil snad s někým úplně jiným. Ale prožili jsme spolu tolik pěkného, měli jsme společné snad všechno, nikdy to nepochopím. Vím je jediné – nebyl bych nikdy nikomu schopný udělat to, co ona udělala mě. Prostě nemám a nikdy bych neměl svědomí někoho takhle potopit. Měl bych na ni mít vztek – ale stejně ji mám rád a hodně se mi po ní stýská.

  15. Marek13:43 dne 26.3. 2016 napsal/a

    Zdravím všechny.Vše je dost síla. Já ted‘ prožívám rozpad po 14 letech. Dvě děti.Máme střídavku.Byl a Je to masakr odkopla mě, Prí se musí osamostatnit.Jeto už 4měs.Co se odstěhovala .Hodně komlikované. Ale žít se musí dál. Mám pro koho žít. Mějte se držte se..Vše s láskou-

  16. Marie20:06 dne 19.3. 2016 napsal/a

    Zdravím všechny. Asi je to tu jen pro kluky, tak snad nevadí, že jsem holka. Nějakou náhodou jsem se sem proklikala a rady mi docela pomohly, děkuji autorovi- akorát by nemusel být tak sprostý. Rozešli jsme se po roce, bylo to vzájemné. Pročítám komentáře a chtěla bych jen říct, že ne všechny ženy jsou takové potvory, jak tu píšete. My jsme se například domluvili, že si budeme každý den volat, abysme se z toho nezbláznili a oba si fakt voláme a pomáhá nám to. Ani já ani on nejsme jak kus ledu, naopak si povídáme, pomáháme si, povzbuzujem se. Je to jen o charakteru lidí. Rozešli jsme se, protože máme příliš odlišné zájmy a ve vztahu se nedoplňujem, i když se máme moc rádi. I v den rozchodu, co nás lidi viděli a netušili, že se rozcházíme, tak o nás mluvili, že jsme jak hrdličky. Ono někdy ani velká láska nezachrání velké rozdíly, když lidé pochází z jiných poměrů a mají úplně odlišné zájmy. Bolí to moc a často nás oba chytají pořádné depky, ale oba si vzájemně přejeme, abychom časem našli někoho bližšího a byli s ním šťastní. Myslím si, že se dá být přáteli, pokud jste skutečně milovali. Nemusíte spolu trávit každý den, ale pokud láska byla pravá, nejde se přece ze dne na den otočit zády- v tom případě si myslím, že láska nemohla být pravá, protože ta není krutá a zlá, ale naopak cítí, že i ten druhý trpí a chce mu pomoc, povzbudit ho… Všem nám přeji, abychom příště našli už opravdu toho pravého partnera, který nás bude krásně doplňovat a budeme s ním tvořit harmonický pár, který bude šťastný až do smrti, a snad i po ní :-) Hodně sil všem…

    1. alf711:12 dne 30.3. 2016 napsal/a

      Musím se přiznat, že vám trochu závidím. V případě rozchodu mé partnery se mnou charakter (pokud nějaký byl) zmizel a byl nahrazen živočišnými pudy. Rozchod byl krutý a moje bývalá partnerka prožívá momentální štěstí a je jí úplně jedno, co je s jejím partnerem, se kterým byla osm let. Dovedu ocenit váš přístup a držím palce.

  17. Greg15:31 dne 14.3. 2016 napsal/a

    Tak aj ja to mám za sebou. Trvalo to rok, bolo to na diaľku, ale tie prvé mesiace a vlastne celý vzťah bol výnimočne vzrušujúci. My sme to tajili pred známymi, na tom to aj stroskotalo nakoniec. Každopádne, je to už niečo vyše dvoch mesiacov a stále sa motám v spomienkach – najhoršie na tom je to, že sme sa spoločne rozhodli ísť bývať do rovnakého mesta, ja som kvôli tomu nechal prácu a plánoval si nájsť v novom meste novú. A teraz, sme v tom meste, ona sa normálne zaradila a ja sa ďalej motám, aj keď aktívne sa snažím zvyknúť si na nové prostredie a situáciu (avšak o to je to horšie, že sa mi zmenil, aj keď z časti cielene, celý život). Každopádne ma mrzí, že aj keď som urobil pár chýb (avšak na druhej strane aj ona dosť zásadné – lenže ženám asi chýba sebareflexia), ospravedlnil sa slušne a pokorne ako chlap, nepadlo to však na úrodnú pôdu, vôbec nie sme v kontakte okrem narodeninových smsiek. Čo viem od známych, tak nikoho nemala, aj keď sa to časom určite zmení. Proste nerozumiem tomu, že sa úplne zatvrdila, mala ma rada, viem že to nebolo ku koncu ružové, ale po väčšinu času to bolo super, fakt veľmi vzrušujúce, nič také som predtým nezažil….udržujem nulový kontakt už mesiac, ona úplne nič, žiadna správa, žiaden signál, náznak…
    Strašne to bolí, neviem či taktizuje aj ona alebo to už má na saláme (na valentína mi povedala že ma už iné pocity ohľadne nás dvoch, dokonca na mňa ešte vybehla ako som to celé zničil). Tak ako tu už písali iní chlapi, najväčšia záhada je tá, že je schopná to takto všetko hodiť za hlavu. Mne ju všetko pripomína a s láskou si vždy spomeniem, no ona to proste zapálila a zhorelo to, dokonca aj po citovej stránke, čo nechápem ako ženy tak rýchlo dokážu…
    Práve som v zlomovom období – viem, že zachvíľu bude dobre – avšak ešte posledné záchvevy mám…premýšľam že ju kontaktujem…a proste nejak by som sa chcel stretnúť, normálne pokecať a tak..už bez kŕča, bez ega, zmierený so situáciou…ale neviem či ma to nedostane späť do tej hry…ak to neskúsim, viem že ma to už čoskoro (pevne v to verím!!) prejde…paradoxne, vtedy sa karty zvyknú vždy otáčať….
    Kluci, tak ako, písať, skúsiť, alebo na to už kašľať?
    Díky za help

  18. alf701:33 dne 4.3. 2016 napsal/a

    Pátý měsíc jsem sám, partnerka se odstěhovala. Byli jsme spolu 8 let, byla hezká, chytrá, plánovali jsme budoucnost, měli jsme před svatbou. Nevím co dělat, najednou jsem přišel o ženu, o domov, o všechno. Nemá smysl se ptát proč. V létě naznačila, že ji už neimponuju. Asi v tom byl a je někdo další. Úplně se změnila. Z ženy co chtěla domov, neustále něco vylepšovala, výtečně vařila se stal úplně nezodpovědný člověk. Odešla z práce, je nezaměstnaná. Říká že teď žije ne pro budoucnost, ale jen pro příští 3 dny, že si chce užívat.
    První dva měsíce mi ani nedocházelo, co se děje. Potom přišly vánoce, nejhorší zážitek, když je člověk sám. Napadaly mě hodně černé myšlenky, ale nějak jsem to překonal. Dodnes deprese, nespím, nemůžu se na nic soustředit, brečím jak malej kluk. Pořád si opakuju proč a nechápu, proč se to stalo. Pár dní je trochu dobře, potom to jde dolů, nemůžu vylézt ani do schodů jak mi je mizerně. Nevolám ji, nepíšu, snažím se zapomenout. Nejde to, hrozně se stýská. Po osmi letech to nějak nejde jednoduše zapomenout. Teď pár dní relativně dobrých, dneska jsem ji náhodou viděl ve městě, jak s někým přechází ulici. A je to zase všechno zpátky. Fakt nevím, co mám dělat.
    Partnerku nepochopím, přece i ten, kdo opouští má snad nějaké svědomí, musí vědět, co to s tím druhým udělá. Myslel jsem, že ve vztahu máme odpovědnost i za partnera a nemůžu ho jen tak poslat až na dno. Mé partnerce je to asi úplně jedno. Po osmi letech hezkého vztahu.
    Bohužel u mě to nebyl první rozchod, všechny rozchody jak přes kopírák. Je jim to jedno, odejdou a užívají si. Nevím co bude dál. Vždyť tak moc nechci, rozumnou ženu, co by si vážila domova a měla ráda svého chlapa. Jenže takové už snad ani nejsou.
    Proč tohle ženy dělají? Proč zahodí všechno, co s partnerem léta společně budovali a chtějí pálit mosty. Proč?
    Díky za tenhle web. Pomůže i to, že vím, že nejsem sám, komu se to stalo.

    1. Michal14:57 dne 4.3. 2016 napsal/a

      Ahoj Alfe, už jsem tu dlouho nic nenapsal, nějak člověk nemá náladu se v tom už dál šťourat a taky lék (chápej čas) začne zabírat. Někde najdeš můj příběh, který oproti tomu tvému je asi odvar. Nechci generalizovat, ale mé zkušenosti jsou takové, že když člověk vlastně neví proč druhý odchází (nechápe to) je to těžší. Taky mám zkušenost, že je to většinou kvůli někomu dalšímu…jen ti o tom neřekne. Žena většinou neodchází jen tak…ženy věci hodně promýšlejí a jak jsem někde četl, jsou jako opice – jedné větve se pustí až když drží pevně jinou větev. To, že se drží jiné větve se nedozvíš ani když jim položíš přímou otázku…asi to má víc důvodů, včetně toho že se nechtějí ubližovat (i když myslím, že většina chlapů by raději slyšela mám jiného – protože dostanee vysvětlení a náš rozumem řízený mozek to snáe pochopí). Nechci nikoho urážet beru to jako fakt se kterým se musíme naučit žít. V zásadě je celkem jedno proč odchází, i kdybychom se stavěli na hlavu návrat v dané chvíli je nereálný (reálný pouze v případě, že se s někým jiným rychle spálí). Opravdu nejlepší je…jít dál, mít rád sám sebe, začít dělat radost sám sobě, kamarádům a všem které to potřebují nebo jsme anedbávali a hlavně neohlížet se. Snadno se řekne…hůř udělá…vím. Na tvém místě tě obdivuji, pokud jí nekontaktuješ! Odřízni ji od sebe, udrž si hrdost…min. jí zase naposled zaimponuješ. Nesmí tě vidět jako trosku…ale jako sebevědomého a jistého chlapa. Není ani důvod, ženských které chtějí založit rodinu je spousta a najdou si tě. Dovolím si reagovat ještě na jednu věc…přestal si jí imponovat. Myslím, že jsi narazil na nějvětší paradox ve vztazích a krásně ho popisuje Hauseman (Základy mužškého šovinismu). Jeho příklad fotbalisty je geniální a ze života. Udržet si to, že ženě imponuješ celý život je velmi náročné a řekl bych až nemožné. Na jednu stranu musíš zůstat pořád sám sebou a občas jí tím trápit, hádat se s ní, neustoupit atd. na druhou stranu musíš umět vhodně ustupovat a ukázat jí, že jí miluješ. Její potřeby se ovšem v čase mění a to co platí ve dvaceti nemusí platit ve třiceti. Jsou to krásná stvoření v době kdy jsou zamilované a bestie v době kdy odchází. Podle mého dokáží být mnohem chladnější a klidně spálí 8 let, což chlap jen tak nedokáže (mluvím za sebe). Myslím, že jsi narazil na klasickou holku nic víc nic míň. Měj ji rád za to jaká byla a co ti dala, ale nech ji teď jít…změnila se. Je někým jiným než koho jsi potkal a miloval…táhne jí to jinam a byť to bolí, nasměrovala životy Vás obou, řekl bych k lepší budoucnosti. Buď rád, že to udělala dřív než jste založili rodinu a vzali se, to by byla teprve bolest, kdyby v tom byly děti (stačí si tu lásku c oteď cítíš vynásobit o děti). Máš možnost začít něco krásného nového s happy endem a díky jejímu rozhodnutí máš tu šanci. Měj rád sám sebe a věř, že někde je světlo, které ti zase dodá chuť žít a dýchat. Když budeš chtít ozvi se. Bojuj a drž se!

    2. Tomáš17:38 dne 4.3. 2016 napsal/a

      Ahoj, jsme na tom podobně, můj příběh je o pár komentářů níže. A je to zase jako přes kopírák, jen s tím rozdílem, že my jsme spolu nebyli tak dlouho (cca 1,5 roku). Chci jen reagovat na to, že jí nezajímá, jak na tom jsi, co prožíváš… to je přesně ta otázka co si kladu od rozchodu. Naivně jsem věřil jejím pohádkám o tom jak o mě nechce úplně přijít, že vždycky bude chtít vědět co se mnou je a jak se mám, prostě takový to povídání co je tady v komentářích nesčetněkrát. Každopádně jsou to 3 měsíce od rozchodu a nebyla za tu celou dobu schopná napsat ani jednu blbou sms s otázkou jak mi je, jak to zvládám nebo něco podobnýho, přitom moc dobře ví, že mi je hodně mizerně, jelikož máme dost společných známých. A to jsme se nerozcházeli ve zlém, bylo to po společné domluvě i když já se rozhodně rozcházet nechtěl, ale když mi řekla, že už mě nemiluje a vyjmenovala pár dalších věcí proč se mnou nemůže a nechce být do budoucna, tak jsem to bohužel musel přijmout, bojovat nemělo smysl. Podezření že v tom byl někdo další mám také, i když ona tvrdí že ne, ale nevěřím tomu. Jinak mám za sebou dva měsíce totálních depresí, různých černých myšlenek, bolesti a slz, ale teď po těch třech můžu říct, že už začíná být malinko lépe. Dodržuji nulový kontakt, nepíšu jí, když něco potřebuji vzkazuji po kamarádech. Pár krát jsem jí od té doby někde zahlédnul a vždycky mě to vrátilo zpět do sr…k, takže vím, že z toho venku určitě nejsem, ale zase díky tomu jejímu totálnímu nezájmu o to jak mi je, už vím, že opravdu nestojím o to s být s ní jakkoliv v kontaktu natož kamarád. Ale chybí mi hrozně, to přiznávám… Jinak po rozhovorech s kamarádkami je prý tohle chování u ženských normální, že prý se takhle prostě oni rozcházej a po rozchodu chovají, že prý je to jejich citová obrana… no nevím…třeba to tu nějaká vysvětlí. tak hlavu vzhůru, bude lépe ;)

      1. alf722:19 dne 5.3. 2016 napsal/a

        Dík oběma za podporu, potřebuju to. Ono je potřeba s někým mluvit, nebo se z toho alespoň vypsat, nedusit to v sobě a kamarády to za chvíli přestane bavit. Přečetl jsem toho Hausmanna, je to síla, ale bohužel pravda. Ani ne tak kapitola Fotbalista (to je známá bohužel smutná pravda, zafungovalo to i u mě, moc jsem se staral o domov a nakonec mi to vyčetla), ale kapitola Princ („Vývoj ženského nitra“), s tím mám zkušenost u jedné z mých předchozích žen, dodnes hledá, nenašla a ani nenajde.
        Motám se v tom, zatím bez východiska. Bylo hůř, ale stejně na mě všechno padá, každý strom na zahradě je spojený se vzpomínkami na ni. Dokonce jsme se chtěl odstěhovat, prodat dům a mít pokoj alespoň od těch vzpomínek. Nakonec jsem to neudělal, tak hezké místo už nenajdu, nadřel jsem se na tom. Ostatně ona se přistěhovala do mého domu, dům tu byl už před ní. Ale stejně to zabolí, když vezmu do ruky nějakou věc, co jsme dělali spolu.
        Včera přišel šok, stavil se kamarád a po půlhodině chození kolem horké kaše prozradil onoho člověka, co stál za koncem našeho vztahu. Moje dnes už bývalá (VŠ, IQ co by stačilo na členství v mense, bezvadný přehled o všem, tj. dalo se sním mluvit o všem, nikdy to nebyla nuda, názory na život, co u ženské většinou ani nenajdete a úplně shodné s mými) teď chodí (a asi chodila už předtím) s bídou vyučeným seřizovačem, co byl do svých skoro 40 sám, ženskou si nikdy nebyl ani schopný najít a žil způsobem, co nepochopíme ani my chlapi: z práce do hospody, vyspat se, do práce, do hospody a tak furt dokola. Zájmy minimální (ryby), názory na svět a na život převážně žádné, přehled nula. Bohužel ho znám a vím kdo to je. To je šok největší, jak může fungovat vztah ženy, která – kromě toho že dovedla udělat hezký domov – měla zvláštního koníčka – fyziku a praktickou matematiku (její VŠ byla technická a na ing. to dotáhla s výborným prospěchem) s člověkem, co v podstatě zná jen hospodu a pivo, a je líný na jakoukoli práci, to nikdy nepochopím.
        No a moje bývalá píše svým přátelům nadšené příspěvky na FB, jak je teď šťastná a jak si užívá života.
        Začínám mít dojem, že normální ženské asi už vůbec nejsou a asi budu mít hodně velký strach jít do nějakého dalšího vztahu, pokud k tomu vztahu vůbec najdu odvahu.
        Je mi z toho fakt blbě.

      2. Lenka23:26 dne 24.3. 2016 napsal/a

        Ahoj, jsem na tom dost podobně jako ty. Zírám, kam se můj život ubírá a nestačím se divit. Za poslední půlrok se mi život naprosto otočil. Zemřel mi táta, nastoupila jsem do práce, druhé dítě začalo chodit do školky a do toho jsme se měli stěhovat. Manžel postavil dům ve vesnici odkud pochází. Nikdy jsem tam nechtěla. Byl jako malé dítě, a proto jsem souhlasila. Celou dobu jsem si říkala, že to dám. Kluci tam budou mít víc místa a on mi s tím pomůže, vždyť mě má přece rád. Stavěl a nás v podstatě neviděl. Druhý syn odrostl v podstatě bez táty. Po smrti táty začal pomáhat ještě u mamky. Radši se dřel, než by mi pomohl. Strašně mě to štvalo. Stala se ze mě unavená, uštěkaná a protivná ženská. On mě jen ignoroval, ať jsem chtěla pomoc nebo pusu. Takže jsem byla ještě horší. Se stěhováním mi nepomohl, byl unavený a přece mi nebude poskytovat psychologickou pomoc. Před Vánocemi mi sdělil, že už mě na baráku nechce, rozvedeme se a bude si tam brát jen kluky. Ti to samozřejmě nesou špatně. I já, protože ho mám ráda. Zkoušela jsem mu to vysvětlit, omluvila se, nabízela kompromisy, hledala možné cesty a řešení, navrhovala návštěvy poradny, nic. A teď jsem zjistila, že už má jinou, která děti nemá a velmi ho chápe. Je mi líto dětí, ale prý jsem o nich měla přemýšlet dřív, než jsem ho vyštvala. Jenže to nebyl účel. Chtěla jsem jen, aby si všimnl, že tu jsem, že se snažím, taky spoustu věcí dělám. Vím, že to byla blbost. Nikdo ale není bez viny, ani můj bývalý partner. Mohl přece přijít a říct neblbni, mám tě rád a nerad bych o vás přišel. Nebo jsem jen naivní? Strašně ráda bych to zvládla v pohodě, ale nemůžu. Cítím strašnou vinu za to, co se stalo a je mi líto, že kluci přijdou o rodinu.

      3. alf701:41 dne 30.3. 2016 napsal/a

        Ahoj, dobře vím jak ti je. Pocit že se všechno sesypalo a člověk neví, jak dál. Jsme na tom podobně, ale ty máš děti. Já jen prázdný dům. Život se nám otočil, asi jsme tušili, že se něco děje, ale stejně to s námi zamávalo.
        Nedávej si vinu, ve vztahu jsou sice na chyby potřeba oba, ale ty jsi se snažila alespoň o kompromisy. Prostě jsi se snažila věci řešit, on ne. Je to škoda, tak dlouhý vztah – i ten můj – se nemůže jen tak opustit, vždyť jsme s našimi partnery prožili kus života, i když to pokaždé nebyla procházka růžovým sadem. A u tebe jsou ještě děti. Tam by mělo být rozumu a ochoty věci řešit ještě víc. Jenomže oba naši partneři to vyřešili po svém, prostě si našli někoho jiného a problémy v předchozím vztahu se z jejich pohledu vlastně vyřešily samy. A je jim úplně jedno, kam nás zahnali. Tu lehkomyslnost a neodpovědnost nepochopím. Vždyť ve vztahu máme odpovědnost i za partnera, nemůže nám být jedno, jak s ním zacházíme a jak dopadne po rozchodu. Začímám být hodně alergický na frázi “ .. za hlasem svého srdce..“. Někde nahoře v článku se píše, že bychom bývalým partnerům měli odpouštět. Ale nějak mi to nejde, ten pocit zrady je moc silný, stěží se můžu smířit s tím, že moje partnerka všecno zahodila a někde si užívá a je jí všechno úplně jedno. Možná, že taky není úplně šťastná, ale ono to vyjde nastejno. Prostě nás partneři vyměnili jako něco, co se opotřebovalo a pokus to spravit se ani nekonal.
        Jestli chceš, můžeš mi napsat na alf7@atlas.cz, můžeme si povídat po mailu, ono pomůže i to se z toho vypsat. Nejhorší je, když je na to člověk sám. A drž se.

    3. Michal09:50 dne 7.3. 2016 napsal/a

      Ahoj, tak koukám víkend u tebe za moc nestál, ani se nedivím. To, že za tím je někdo jiný bylo myslím velmi pravděpodobné…holt to tak chodí. Úplně rozumím tomu šoku co zažíváš…její výběr je ovlivněn chemií a v tomhle období je ledasco ochotna přehlížet. Navíc pokud on to s ní umí…Je od ní pěkně hnusné to, že vytrubuje do světa jak je teď šťastná…aspoň vidíš jak je sobecká. Ze sobekostí žen jsem byl zase konfrontován já…a to je taky pěkná síla. Ony opravdu dělají co je pro ně nejvýhodnějí a vůbec se na nic neohlíží. To, že ti ubližila to neřeší…proč taky. Někde jsem četl, jak to mají ženy a proč pálí mosty. V té přednášce to dotyčný přirovnával k diapozitivu. Žena žije a umírá pro toho, kdo je zrovna na diapozitivu. Pokud se jí diapozitiv v hlavě vymění pak žije a umírá pro toho nového. Vzhledem k tomu, že má ve svém hledáčku místo jen pro jednoho, ty předchozí už nevidí. U chlapů je to odlišné…chlap i když opustí ženu, snaží se ji začlenit do svého řekněme „harému“. Nezřídka se stává, že muž zůstává s bývalkou v kamarádském vztahu (pokud ona na to přistoupí). Má tedy tak partnerku a pak pár kamarádek na horší časy (třeba já mám jednu, která mi pomáhala, říkala své názory a podporovala mne viz někde níže). další poznatek je, že většinou zůstávají v harému ženy, které iniciovali rozchod tj. ženy které dobře vědí, že o nás nestojí na úrovni partnera, ale za kamarády nás rády vezmou. Ženy se kterými jsem se rozešel já v harému nezůstaly (spálily mosty) byť jsme se měli rádi, prožili x věcí a to že jsme se časem rozešli mělo i racionální důvody. Myslím…že ty tohle všechno víš. Hledáš jen tu část sám sebe, která je připoutaná k ní. Nedělej ukvapená rozhodnutí…klidně se z toho vypiš tady nebo si můžeme psát přes email (napiš mi email já odpovím), dělej tisíc různých věcí i když na ně nemáš náladu. Každá věc co ti pomůže na 5 minut přestat myslet na ní tě lečí a stojí za to do ní i nutit. Hlavu vzhůru…jednou bude líp.

      1. Jan12:33 dne 7.3. 2016 napsal/a

        Zdravím, jak to tu sleduji a pročítám, je to ve většině rozchodů stejné a podobné. Já zažil po novém roce také rozchod, který do teď nechápu, hlavně nechápu, že to prostě udělala. Byli jsme spolu sice (rok a čtvrt) ale i to už je určitá doba. Když už člověk s někým je, tak mu většinou věří, mělo by to tak být, tak i já jsem věřil své přítelkyni, slova typu, bez tebe bych už nikdy nebyla tak šťastná, nikdy tě nechci ztratit, plánování budoucnosti, to zřejmě slýchal od svého protějšku každý, proto je to pak o to větší rána, když Vám vaše milovaná řekne, že už k Vám nic necítí, už vás nemiluje jako dřív, pro mě nepochopitelné, i z hlediska toho, jaká ta holka byka, nikdy bych to do ní neřekl, za dobu co jsme spolu byli, bylo všechno super, moc konfliktů nebylo, oslavili jsme spolu silvestra, při novoročním přípitku mi řekla miluji tě a 3 dny na to se semnou rozešla…. jsou to tedy už dva měsíce a stále jsem skoro na začátku, myslím na ni, zdá se mi o ní a nejhorší bylo, když jsem včera zjistil, že už si dokázala najít jiného. Je vůbec možné takto rychle začít někoho milovat? Pak to asi ta práva nebyla, ale je to hrozné…určitě je nejlepší o tom pokecat právě s někým kdo něco takového prožil, Michale, můj mail, Kaprison5@seznam.cz, když by ti to nevadilo, na některé věci bych se rád zeptal. Máš viditelně dost zkušeností, tak kdyžtak dej vědět. Jinak přeju všem, ať se z rozchodu co nejdřív dostanou a jdou dál… jde to pomalu, ale i kdyz jsem na začátku, tak věřím, že bude zase dobře!

      2. alf722:24 dne 7.3. 2016 napsal/a

        Ahoj, víkend fakt za nic nestál, dneska trochu lepší. Ale nejásám, chodí to ve vlnách.
        O sobeckosti by sa asi daly napsat romány. Ony k jiným lidem sobecké nejsou, ale jak se vyskytne nový objev a chemie zapůsobí, jde všechno stranou, k bývalému už nemají ani elementrátní ohledy. Prostě vás zavrhnou. Nechci psát o vděku, ale začali jsme spolu bydlet, když ještě chodila na vysokou, jeli jsme z jednoho (mého) platu, její rodiče ji ignorovali, bylo to docela krušné. To všechno hodí za hlavu, to už je – jak s oblibou říkala – uzavřená kapitola a teď je šťastná – na FB. Jak říká můj kolega, ženské jsou jiný živošišný druh.
        I já jsem s předchozí bývalou ve vztahu přátelském, dost si pomáháme, občas se staví a pomáhá mě tahat z bláta. Sama je taky po těžkém rozchodu, tak se podpíráme navzájem.
        Ale rád bych se zeptal na jinou věc: u nás začaly potíže potom, co vysadila HA (antikoncepci), úplně se změnila, začala být vzteklá a děly se věci, které jsem předtím vůbec neznal. Změnila se i ve vztahu k chlapům, předtím měla své zásady a ve vztahu k obdovovatelům striktně dodržovala zásadu „jsem ve vztahu, se svým chlapem jsem spokojená, mám ho ráda, nic nebude“. A dodržovala to, to vím určitě, dělali jsme ve stejné firmě a v práci a mezi kamarády se nic neutají. Najednou ji začali zajímat všichni chlapi v jejím okolí, ovšem kromě mě. Sama nevěděla, co se s ní děje, vyřešit to už bylo nad naše síly, ale k psychologovim prostě nešla. Dnes už vím proč. Někde jsem četl, že HA může úplně změnit osobnost, ženské když to berou jsou víc pro rodinu, ale jak to vysadí, je zle. Máte-li někdo podobnou zkušenost, napište.

      3. Jan22:50 dne 7.3. 2016 napsal/a

        Zdravím i tebe, dnes jsem se tu také podělil se svým příběhem a co se týče těch prášků, možná na tom i něco bude, ale myslím, že je určitě blbost to tomu přičítat…U nás to měla právě naopak, nebo spíš, brala prášky stejnou značku a změnila si je, do té doby jsme se nehádali skoro vůbec a po té změně jsem právě začal datovat první hádky a problémy s tím, po rozchodu jsme se o tom také bavili a ona sama říkala, že ví o tom, že jí to prý říkal i doktor, že tam nějaká změna může být, třeba přitažlivost, nálad, u nás semnou ke konci nechtěla spávat, mohlo to být spojené s tím, ale nebo prostě jestli už měla jiného, nevím tak nechtěla, každopádně mi sama napsala, že ví, že ji to mohlo dost ovlivnit a když jsem se jí ptal, jestli jako by jí to nepřišlo nebo mě jí nepřišlo líto, kdyby to bylo kvůli tomu a ona řekla, že s tím stejně nic neudělá, řekla líto mi tě je, ale chce to čas… pak mi psala, po rozchodu, že prášky vysadilo, ale to je ke mně nic necítí se nezměnilo, hlavně, že tvrdila, že chce být sama a věnovat se škole, má teď zkoušky a je to pár dny, co jsem se dozvěděl, že už má jiného… takže prostě nemůžeš věřit ničemu co ti řekne, je to smutné, já to sám nedokážu pochopit, po té době co jsem s ní byl, bych tohle do ní nikdy neřekl, ale tohle asi nechápe nikdo z nás, ale je to tak. Takže má odpověď je ta, že to může mít určitě vliv na hodně věcí, ale řešil jsem to i s několika ženami a prostě řekli, že změny můžou být, ale takové, že by prostě žena která vás miluje, vás kvůli tomu milovat přestala, to ne a jestli to udělá a neuvědomuje si to co jste spolu zažili prožili a nedá tomu třeba čas a nechá vás jít… tak je blbá. Toť vše ode mě.

      4. alf720:28 dne 11.3. 2016 napsal/a

        Na té antikoncepci něco bude. Nemůžu moc spát a tak jsme na netu hledal a našel všechno možné o následcích užívání HA. Změny osobnosti v té souvislosti jsou, popsané to je v kdejakém fóru, změny sexuální apetence taky. Není to u každé stejné, ale je to. Na odborných stránkách toho moc není, není se čemu divit, HA je obrovský kšeft a tak se kolem nežádoucích účinků chodí raději po špičkách.
        U nás to ale bylo fakt razantní, přišlo to v době krize, všechno dohromady, po vysazení se moje partnerka změnila tak, že jsem ji nepoznával, během půl roku byl vedle mě úplně jiný člověk. Ona sama sebe nepoznávala taky dnes vím, že ten její nový objev byl následek těch změn, co ji postihly. Prostě to nezvládla. Omlouvat ji nechci, ale bylo to do jistém míry mimo její vůli, pudy prostě zvítězily nad rozumem.
        Horší, že teď spolu nejde ani komunikovat. Přímému kontaktu se vyhýbám, i SMS, vždycky mě to sebere a hodí zpátky. Nutné věci jdou přes kamarády, ale ani to nefunguje, má na mě nevím proč vztek, asi není úplně v pohodě a hází všechno na mě, naposledy to odnesl kamarád, který byl něco vyřizovat a schytal to za mě. Nevím, co to má znamenat, jestli si léči vlastní svědomí, opustila mě ona, ne já ji a přesto můžu za všechno. Nevím co si o tom myslet.
        Je to špatné, nemůžu přestat na ni myslet, žiju tak nějak setrvačností, nelepší se to. Ta její snaha svoje selhání hodit na mě mě docela drtí, měl bych na ni mít vztek, ale to nemůžu, stýská se moc a moc mi chybí.

  19. Leonard Schmotzer00:16 dne 28.2. 2016 napsal/a

    Tak,co som cital je pravda.Ako som uz komentoval prispevky.Zas som uveril zene,ktora ma podviedla ,ze s milencom skoncila.No dnes som sa presvedcil ,ze je to omyl.Su spolu a ja som zas ten podvedeni.Tak ako som uz pisal,ak nekto podvadza ,bude podvadzat.Nezmeni sposob,len najde lepsiu moznost ako oklamat…Je to tazke pre podvedeneho,lebo sa citi bezmocni a sam.Nevernik je na tom lepsie.Ale tiez,len do casu.Aj v ich vstahu po case pride utlm a zacnu problemy…No podvedeni uz tu dobu bude uplne inde…Mozno sa bude mat lepsie,mozno horsie,ale uz nebude trpiet partnerkinou neverou.A je to jedno,ci je to muz a ci zena.

  20. Leonard Schmotzer20:38 dne 1.2. 2016 napsal/a

    Tak aj ja to mam za sebou.Dlhodoba partnerka ma podviedla s muzom najlepsej kamaradky.Ci ostali spolu,po odhaleni neveri,neviem.Boli to,este je to cerstve.Clanok,ktori som si prave precital,mi dal radu ako prezit neveru.Ako sa zachovat.Aj ked byvala hadze na mna spinu,obvinuje mna z vlastnej nevery.Malo som sa jej,udajne venoval,nemnilovala ma,bola so mnou len z lutosti atd…No ja som jej bol po boku,bol som jej verni a miloval…V praci ma ohovorila az tak,ze div neurobila so mna tyrana…Boli o to viac ,ze pred dvoma mesiacmi som pochoval otca.Zjej strany som cakal oporu,ja slepi,ona uz vtedy mala mehle,a ja som to nevidel.Teraz som sam ,bojujem,miestami som zufali,miestami hladam nadej.V hlave mi viri velke preco?Lebo oklamany je na tom vzdy horsie ako klamarka.Tak bojuj Leonarde o kusok miesta na tomto svete…Dakujem za clanok

    1. Vlk17:13 dne 28.2. 2016 napsal/a

      Vitej do klubu, to je vazne jak pres kopirak…:)
      Akoratme se to stalo na konci cervence (finalni rozchod) a uz mam novou super parnerku…ale stejne to obcas zaboli

  21. Michal17:53 dne 1.2. 2016 napsal/a

    Ahoj Monco, nemel to byt utok ani napadani zen. Kazdy jsme preci jen trochu jiny a musime se naucit si rozumet. Ja k zenam nezahrkl a naopak mi to otevrelo v ledascem oci. Byt milenkou je tezka role a temer kazda si ji projde. Opravdu jsi to musela mit tezke a opravneny pocit zdrady v tobe bude delsi dobu…sam bych neveril jak je to tezke kdybych si tim neprosel. divim se, ze on to nechal zajit az takhle daleko…tezko hodnotit. Asi je to blbe co reknu, ale ja jsem milence vdecny za spousty veci ktere pro mne za tak kratkoud dobu udelala a vzdycky ji rad pomuzu a podporim kdyz se na mne obrati. Cas uz bohuzel nevratim a sve chyby jsem uz udelal…bohuzel. Nechci nikoho omlouvat, ale laska k vlastnim detem je mozna silnejsi nez laska k partnerovi. Dle meho to i vypovida o mnozstvi partnersky nespokojenych paru, ktere spolu jsou jen kvuli detem. Je potreba se s tim smirit, dat si bacha a po druhe uz to nezazit :-(. Na zacatek jsou vzdycky potreba dva. Jsem rad, ze jsi napsala…pomaha to pochopit…

    1. Monika17:56 dne 4.2. 2016 napsal/a

      Ahoj Michale,v žádném případě jsem to nepochopila jako útok na ženy,jen jsem chtěla vyjádřit svůj názor,že i někteří pánové dokáží vyjádřit své momentální pocity aniž by řešili co jejich slova způsobí,a pak klidně obrátí o 180.Děti jsou velký magnet,sama mám dvě.Právě proto jsem mu říkala ať si vše řádně promyslí,do ničeho jsem ho netlačila.Máš pravdu,ani já nedokážu pochopit,že to nechal zajít až takhle daleko…a díky za slova podpory.

      1. Michal13:03 dne 8.2. 2016 napsal/a

        Ahoj Mončo, reaguji na to co psal Adam, ale zatím jeho příspěvek není vidět. Ve svém příspěvku psal o tom, že nerozumí proč chceš odejít od manžela, který je morálně mnohem výš (aspoň dle tvých příspěvků) než tvůj „milenec“, který se ve finále na tebe vykašlal. Musím říct, že to psal Adam dává smysl, ale chápu i tebe, byl v podobné situaci. Cítil jsem se zamilovaný až po uši a neviděl některé další věci. Ve finále jsme se rozešli, ale občas si ještě vzpomenu na hezké chvilky a to, jak nám spolu bylo a hlavně jaké to bylo zase cítit tu vášeň, zamilovanost a že mi někdo rozumí. To holt u vztahu který trval 13 let je nereálné, zvlášť ty city. A přesně jak Adam píše uvědomuji si, že doma mám zlato (manželku), které mne lákálo vyměnit za uhlí a jen proto, že to uhlí mne chvilu hřálo a dávalo teplo a to vlastně jen v „nekrizových“ situacích. Podle mne se to nedá popsat pro někoho třetího. Pochopí jen ten člověk který v tom má kus srdce a kus naděje… Nejsem v pozici kdybych ti chtěl radit, ale z mé zkušenosti doporučuji dát si odstup od všeho. Domluv se s manželem, aby byl trpělivý a hlavně úplně od sebe odstřihni milence (teď jsi na jeho lásce závislá jako na droze…doporučuji minimálně 30 dní bez jakkéhokoliv kontaktu a počítá se opravdu vše, včetně hledění do telefonu zda není online, zda nedal něco na facebook atd. Když se ozve smůla…musíš to vydržet. Stejný odstup si dej od manžela pokud je to možné (vzhledem k dětem to nebude takové, ale zkus aspoň z části). Věř nebo ne…po 30 dnech věci uvidíš jinak a v mnohém budeš sama překvapená jak se věci mění. Možná to nepovede k cestě zpět, ale minimálně ti to pomůže jít dál. Chce to jen vydržet…což je peklo (protože pokud to poruším začíná se následujícího dne dnem 1). Sám jsem musel začít několikrát znovu, ale pomohlo mi to a vyvaroval zbytečných útoků, výčitek a z části i velkého doprošování.

      2. Monika18:29 dne 8.2. 2016 napsal/a

        Ahoj Michale,Adame i Stazi,nejak se mi ty prispevky nechteji zobrazovat,napriklad Stazi jsem napsala pomerne dlouhou odpoved,ale nikde ji tu nevidim.Chapu vas chlapsky pohled i pohled zeny,ktera nekolik let marne hleda slusny vztah. I pro mne je to velmi tezke.V prve rade chci rict,ze lasku k milenci uz necitim,spis horkost,smutek a bolest.V zadnem pripade ho nevyhledavam,bohuzel ho kazdy den potkavam v praci,ale zmenit misto neni tak snadne.Zvlast v mem oboru.A ted k manzelovi.Ano nezachovala sem se k nemu sice hezky,ale ani on neni zadny svatousek,trochu sem to popsala Stazi,ale asi se to nekde zatoulalo,takze jen v kostce.Je to cholerik,ktery sice nikdy nebil me,ani deti,ale nektere jeho vystupy nebyli vubec hezke.Trochu mu s vekem ubyva sila a vi ,ze me tim od sebe odrazuje,proto se ted snazi ovladat,ale kdyz mysli,ze ho neslysim…A jak sem psala Stazi,povedlo se mu prijit diky chlastu o ridicak i praci,tak sem ho dva roky zivila,bez vycitek,presto,ze jsem ho po prichodu z prace casto nasla na gauci.I to ze je kutil a ja si kolikrat prala byt pajkou,aby me aspon vzal do rukou.Nezajem o sex,nechut komunikovat,utikani pred problemy…to vsechno nas vztah hodne narusilo.My zeny to mame jine,ohlizime se jinde ne jen kvuli sexu,hledame predevsim lasku a pozornost.Psala sem ze si ho vazim a ze jsme zustali pratele.Nejsem ten typ ktery vysira,hada se a prosazuje svou,myslim,ze jsem toleratni mozna vic nez je zdravo,proto u nas hadky nebyvaly ani driv,mozna kdybych byla prubojnejsi…A vazim si ho za to,jak se v teto situaci zachoval,presto ze ho to stalo hodne usili.Ano snazi se ted o zmenu,ale tech poslednich deset let je ve me,a nekdy se proste nemuzu zbavit pocitu,ze ten obrat o 180 stupnu neni prerodem v noveho cloveka ,ale spis soucasti snahy o muj navrat.A ze stary pes se novym kouskum proste nenauci a za cas na me bude zase vrcet.Zkratka nic vic nez pratelstvi mu ted nemuzu nabidnout,jak to napsal Michal,asi to vsechno potrebuje cas…

      3. Anastázie08:24 dne 15.2. 2016 napsal/a

        Dobrý den Moniko
        Tvůj manžel je asi muž mnoha tváří. Jen Ty ho znáš nejlépe a víš, jestli by stálo za to se k němu vrátit, nebo jít svou cestou a nechat ho plavat. Na jednu stranu je to člověk, kterého dobře znáš a nemusela bys tápat v nových vztazích, na druhou stranu má vlastnosti, které ti vadí.Pokud je to ale líný alkoholik, s těmi je těžké pořízení. Píšeš, že se snaží o nápravu. Jistě za čas poznáš, jestli to myslí vážně, nebo zda je to jen póza, aby si Tě udržel. Přeju Ti, aby ses rozhodla správně ať to bude jakákoli volba.
        Stázina

  22. Jakub13:29 dne 31.1. 2016 napsal/a

    Ahoj,

    pozdrav zo SR :) Tak som sem zase zavítal ako už viackrát predtým a tieto stránky mi asi najviac pomáhajú. Je to kvoli štýlu písania, ktoré je dost osobné práve kvoli tým vulgarným a nechutným veciam :D A osobne by som sa určite rád stretol s Honzou aj Michalem, pretože práve tieto riadky mi pomáhajú aj v súčasnoti to všetko ustát, ked sa cítim už zase a znova nahovno.

    Preto dakujem chalani velmi že toto robíte pre nás obyčajných ludí, a ak budete mat chut ozvite sa hocikto na jakub.dodek@gmail.com, ako hovorím práve prežívam rozchod a rád pomožem niekomu kto je v podobnej situácii, prípadne uvítam každú radu.

    Ešte raz VELKA VDAKA :) Držte sa

    1. Michal16:24 dne 1.2. 2016 napsal/a

      Ahoj všem truchlícím a Kubo, tak nevím, zda jsi ve svém příspěvku myslel mne. Psal jsem něco o manželce a milence a jak jsem se v tom plácal. Zatím se v tom plácám hezky dál jen s tím rozdílem, že milenka se se mnou definitivně rozloučila před Vánocemi a od té doby již nejsme v kontaktu, happy end a návrat se nekonal. Nechtěla mi to říct a vlastně nikdy přímo neřekla, ale domnívám se, že se vrátila ke svému bývalému a byť asi ještě v sobě řešila nějaké city cca 1 rok po rozchodu, holt rozum a klid s ním vyhrál. Trochu smutné v kontextu toho všeho co řekla o něm, ale i mne o nás…ale takový je život a není dobře věřit ženám jejich sliby a pocity. Proč? Z jednoho prostého důvodu, ženy řeknou co cítí v ten daný moment a netíží je délka platnosti tohoto prohlášení. My muži se snažíme, aby to co řekneme bylo pokud možno neovlivněno chvilkovými pocity v dané situaci a má to tedy i delší platnost. Jinak mám z toho několik ponaučení a rád je sdělím. Třeba to někomu pomůže…musím říct, že největší poznání je v tom, že nekontaktovat a nepátrat je to nejlepší pro nastartování zapomínaní. Dodržuji to až na Silvestra, kdy jsem vyměkl a poslal jí aspoň smajlíka (odpověděla stejně) a víc nic, další komunikace už od té doby nebyla. Je to asi to nejlepší co pro sebe můžete udělat a zároveň každý den je to o trošičku lepší a lepší. Taky mám zjištění, že čas občasu příjde depka a slabá chvíle a je nutné ji překonat nějakou aktivitou. Mne zabírá nejvíc sport…i když mi je na h…vyrazím do posilky a po 15 minutách na pásu je líp. Návrat radosti ze života se vrací velmi pomalu, možná ještě pomaleji než samotné zapomínájí na danou osobu. Na druhou stranu i tady vidím zlepšení…mám čas na kamarády a koníčky, což taky nějakou energii dává. Jít do nového vztahu mi zatím nejde, jednak přemýšlím pořád, zda neudržet rodinu s manželkou a jednak se na to prostě necítím. Bojujte a bojujte třeba podle hesla „Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale na… tolik lidí kolem (i bývalé partnery), že stojí za to si ji užít.“ a taky jim přejme dle hesla „Přej a bude ti přáno“.

      1. Jakub16:38 dne 1.2. 2016 napsal/a

        Vo svojom príspevku som myslel autora tejto stránky, ale velmi rád sa porozprávam s každým kto to potrebuje a taktiež kto mi poradí. Tvoj prípad je vskutku dosť ťažký ale myslím že zatiaľ sa držíš veľmi dobre. Tá dobrá nálada pomáha ako hovoríš ale treba ju obnovovať a možno jedného dňa vstaneme a zrazu bude v šetko okej a vstaneš na druhý deň a stretneš tú pravú. Preto chalani nezúufajte, ale dúfajte. Prajem vám všetkým tu nech sa to vyrieši a obráti na dobré :)

      2. Monika17:18 dne 1.2. 2016 napsal/a

        Ahoj vsichni smutni opusteni.Sice nejsem chlap presto sem se rozhodla napsat par radku.Primela me k tomu Michalova zminka o zenach a jejich pocitech.Nebudu zde damy obhajovat,neb osobne mam bliz k sekyre,nez vysivani,jen chci poznamenat,ze je to o lidech,jedno zda chlap ci zenska.Vzdy se mezi nimi najde nekdo kdo dokaze ublizit.Nejsmutnejsi na tom,ze je to nejcasteji ten,koho milujeme nejvic.Byt milenkou zenateho muze,na to se pochopeni nedostane.V drtive vetsine pripadu je vina na strane milenky,ze rozbiji rodinu,krade detem tatu…
        Malokdo uz chce videt,ze je to casto sam tatik,kdo si druhy vztah tajne zacne.Me muj zenac cele mesice vykladal,jak jsou si se zenou cizi,ze to vse trpi jen kvuli detem,ze jsem stesti,ktere tak dlouho hledal…Nakonec prisel s tim,ze uz beze mne nemuze byt a ze ji to rekl.Zacali jsme planovat spolecnou budoucnost i bydleni.Jelikoz rozvod mu pry zena zkomplikuje,rozhodla jsem se vzit si hypoteku pouze na sebe,abysme mohli byt co nejdrive spolu.Zaplatila sem zalohu na dum a pak prisel den D.Nejhorsi den meho zivota.Muj milacek si to rozmyslel.Pry vsechno co mi rikal myslel v tu chvili vazne,ale netusil ,ze to bude tak tezky.Nakonec i tu zenu pry stale miluje…
        Nemusim asi rikat jak strasne to boli.Nejen ze zradil,dostal me do velmi neprijemne situace a jako bonus jsem ta spatna,cili dobre mi tak.Jen par lidi vi jak to skutecne bylo a kdo nas vztah tlacil dopredu. No za blbost se zkratka plati a tohle byla draze zaplacena zkusenost.Takze panove,hlavu vzhuru,i my zeny „kurevsky“trpime. Monika

      3. Krcmic19:23 dne 1.2. 2016 napsal/a

        Ja tady s Mončou souhlasím, je to vše o lidech. Nedá se říci, že ženské jsou mrchy a chlapi svatoušci a naopak.

        Je hrozně jednoduché odsoudit někoho proto, jak se zachoval, ale neposuzujte nikoho dřív, pokud jste se neprošli v jeho botách. Ono totiž jedna strana to vnímá tak, že jim bylo ublíženo. Ale je třeba se nad tím zkoušet zamyslet spíše z té druhé strany. Protože ta kurva ve vašich očích může být holka, které si roky její přítel nevšímal, mlátil ji, psychicky týral a naopak.

        Okolí často vidí jen tu část, kterou vidět chce a hrozně rádo soudí a sere se do věcí, do kterých nikomu nic není. Trošku to někdy člověka nasere, jak o něm za zády mluví lidé, jako kdyby jej znali roky. Přitom jediný, kdo ví, jak to a co bylo / nebylo – víte jen samotní partneři (a ti mají často také dosti odlišné názory).

        Být milenkou je velice lehké – neřešíte provozní věci – kdo vezme děti do školky, kdo koupí hajzl papír :-D, někdy to, že se míň vídáte, způsobí, že člověk nepozná toho druhého se včemi jeho klady a zápory (= tzn. nemáte typickou ponorku). A je to také velice těžké – pokud je člověk aspoň trochu žárlivý. Protože nejvíce nasere právě to, když partner upřednostní / upřednostňuje někoho víc než vás, nemá toho druhého jen pro sebe. To, jak to dopadlo, je sice na hovno, ale ber to tak, že aspoň víš, že ten člověk prostě pro tebe není – možná ne teď. Podle mě dotoho nehctěl jít, protože se bojí – bojí se vzít na sebe odpovědnost, jít do rizika (že to třeba pak za pár let dopadne stejně). Na takového člověka se vyser, pokud nejsi tedy smířená s tím, že prostě budeš vždy ta druhá anebo jedna ze dvou, která bude jednou prvá, jednou druhá.

        Vím, že to je na kokot, ale věřím, že to zvládneš, stejně jako další tady ;-). Chce to jen zatnout zuby a každý den hledat chuť do života, naučit se přežít další a další den, i když zatím nevidíš to světlo na konci tunelu. Ideální je se z toho někomu vykecat anebo vypsat (což asi teď děláš :-)). Svět se nehroutí, jen teď bude prostě trochu jiný, ani lepší, ani horší. Ale po čase už budeš vědět, že kdyby tě někdo miloval a měl skutečně rád, tak je teď už dávno s tebou. Láska nezná překážky a ani výmluvy :-)

      4. Monika17:42 dne 4.2. 2016 napsal/a

        Ahoj,děkuji za podporu.Maš pravdu,dnes uz vim,že ten člověk pro mne nebyl.Nemiloval mě tak,jako já jeho.A je to slaboch.Jen mě mrzí,že jsem tak dlouho slepě věřila někomu,kdo si to vůbec nezasloužil.Ale asi sem si takovou lekci zasloužila já,neb sem nevnímala drobná varování,která mi „s hůry“ posílali a potřebovala jsem pořádnou lekci,abych prozřela.A musím upřímně přiznat,že mě strašně sere,jak si teď hraje na vzornýho manžílka.Když vidím jeho spokojený,oddaný úsměv,mám chuť mu dát pěstí…

      5. Leonard Schmotzer21:19 dne 1.2. 2016 napsal/a

        Sprava pre Moniku.Je to jadno ci je oklamani muz a ci zena.Oklamani je oklamani,a vzdy taha za kratsi koniec.Klamar a ci klamarka je dopredu pripravena k udalostiam co pridu.Oklamani a ci oklamana to necaka,zasekne ho to ,prekvapi.Na zradu nie je nepripraveni,necaka to.Apotom ,bum, bolest a prazdne miesto.Ak oklame muz boli to zenu.Ak klame zena boli to muza…Klamstvo a podvod nerozozna pohlavie,len podvodnika a podvedeneho.

  23. Jirka11:45 dne 29.1. 2016 napsal/a

    Ahoj. Holku jsem sem se snazil vysekat z jejiho strachu z byvaleho vztahu, kdy na ni kluk kašlal. Začli sme spolu spát a pak chodit. Vztah to byl perfektni a trval cca 8 mesicu. Rozumeli sme si ve vsem, delali sme kompromisy, bez hadek, navstevovali sme svoje rodiny, jezdili na vylety. Kdyz byl problem tak sme se na sebe mohli spolehnout. Z meho pohledu bez chyby. Dokonce i den rozchodu se tvaril jak jakejkoliv jinej, obed, prijemnej vecer. A pak najednou jsem se zeptal jestli je vse ok a ona mi rekla ze nevi jestli me miluje a ze se boji budoucnosti a ze se chce rozejit, jeste minutu pred tim jsem netusil ze takhle pojedu domu. Jeste den pred rozchodem mi psala sms. Dobre rano milacku. Od rozchodu jsou tto 2 tydny. Par dni po tom mi napsala a souhlasil jsem s tim ze bysme mohli udrzovat aspon kamaradsky vztah, ale kdyz jsem ji po tydnu napsal jestli se nechce teda sejit a pokecat tak mi akorat napsala ze je zvlastni ze jsem se z toho nejak rychle dostal. Mam ji furt rad, protoze mi nic zleho neudelala. Asi bych se k ni jeste dokazal vratit, ale podle toho co mi rekla a psala, tak je rozhodnutá. Napsal bych jí že mi chybí, ale říkám si jestli to má smysl.

    1. Jakub14:20 dne 31.1. 2016 napsal/a

      Ahoj,

      ak máš chuť napíš mi na jakub.dodek@gmail.com tiež som v podstate čerstvo rozídený. Rád sa porozprávam a možno aj n a niečo prídeme :)

  24. Tomáš00:01 dne 25.1. 2016 napsal/a

    Ahoj, jako asi většina zde jsem na tento článek narazil náhodou při brouzdání netem a hledání „zaručených“ rad jak přežít první měsíce po rozchodu aniž by mi z toho „jeblo“. Mile mě překvapilo, že se zde najde tolik chlapů, co zažívají nebo zažili to co já teď, většina věcí co jsem doposud četl byla spíše z ženského pohledu a tak jsem si říkal, že asi kámoši mají asi pravdu, když mi říkají “ jsi kurva chlap tak se z toho oklep, přestaň se litovat a běž dál“. Až tady jsem zjistil, že v tom opravdu nejsem sám a že to zažívá i spousta jiných „kurva chlapů“. Takže autorovi a ostatním přispívajícím obrovské díky, fakt to pomohlo. U mě je to právě 7 týdnů a musím říct, že je to fakt peklo na psychiku, obzvlášť když to přišlo týden před vánoci a to nejsem člověk, který by vánoce nějak zvlášť prožíval. Ale zpětně musím říct, že být na vánoce úplně sám (rodiče bohužel nemám) a ještě čerstvě po rozchodu je opravdu masakr :( . Trvalo to sice jen rok a půl, ale pro mne to bylo něco opravdu zásadního a něco skvělého. Neměl jsem jednoduché dětství a vůbec takový to životní štěstí mě taky celkem dost míjelo, takže když přišla ona, byl to pro mne jak dar z nebes, že se konečně na mě taky usmálo nějaký to štěstí. Bohužel o to to teď víc bolí. Vztah to byl dle mě normální, skvěle jme si rozuměli, měli spousty společných zájmů, známých prostě ideál… A dál je to už jak přes kopírák se spouty příběhů níže. Najednou člověk začne tušit, že něco není v pořádku, zeptá se…“Co se děje?“… „nic se neděje“… „tak proč se chováš jinak? Já to vidím, že něco není v pořádku!“..a už to začne pomalu lézt ven.. „No víš, mám tě strašně ráda, nechci o tebe přijít na pořád, chci bejt v kontaktu, ale už tě prostě nemiluju“ Takže jsem tu, plácám se v tom strašně i když je to už pár týdnů, snažím se držet pravidla !nekontaktovat! a až na jednu výjimku (která mě utvrdila v tom, že je to potřeba opravdu dodržet, protože člověk si akorát zase udělá trápení) se držím. Rozum říká, že to je dobře, nebyl to náš první rozchod, už jednou se to stalo, dali jsem to po měsíci zase dohromady,ale dopadlo to jak to dopadlo a znova už by to asi nemělo smysl, ale srdci člověk neporučí… a po dotazech na naše společné známe vím, že ona se kvůli tomu rozhodně netrápí a vesele si užívá singl života a jen já se trápím jak … a jak je mě je jí více méně fuk i přes ty pohádky při rozchodu a i přes to že ví, jak jsem na tom byl, když jsem se rozešli poprvé. I když se mi teďka zhroutil svět a opravdu si jen těžko dokážu představit další fungování bez ní, tak po přečtení spousty zdejších příspěvků věřím, že bude líp, prostě to chce čas a nějakým způsobem zapomenout. I když je to běh na dlouhou trať lemovanou spousty slz a bolesti. Nevím jestli to vůbec bude někdo číst, ale alespoň mi pomohlo se z toho vypsat, přeci jenom kamarádi to taky nechtějí poslouchat furt ;) Přeji všem, co jsou na stejné „potápějící se lodi“ ať je lépe a ono BUDE!

    1. Jakub13:34 dne 31.1. 2016 napsal/a

      Ahoj,
      Máš pozerám tiež zaujímavý príbeh, ja som síce 2 týždne po rozchode už ani neviem kolkom v tomto 3 ročnom vztahu, ale veru tie návaly strachu, smútku a depresiu sú tu stále aj ked občas tam je tá vlnka štastia, tažko to prebije. Ak by si potreboval o tom pokecat kludne napís na jakub.dodek@gmail.com. Ja som tiež jeden z tých „kurva chlapov“ :D Takže budem rád ked viem že v tom nie som sám :)

      1. Tomáš17:45 dne 31.1. 2016 napsal/a

        ahoj, díky za reakci na můj příspěvek, upřímně jsem ani nečekal, že to bude někdo číst, jelikož diskuze je zde už celkem mrtvá. Je to týden, co jsem to psal a nic se nezměnilo. Jo občas už mi je o něco lépe, ale furt to stojí za prd. Ale asi opravdu to chce čas a ono to přebolí. Má ex si vesele vymetá diskotéky a flirtuje a já se utápím v depresích. Na nějaký balení fakt nemám náladu. A jí to je fuk, ani nejmenší náznak nějakého zájmu, ani jedna zpráva s otázkou jak to zvládám, nebo jak mi je, nebo tak. A to jsme se rozcházeli v dobrém, žádný jiný chlap v tom nebyl. Nepoznávám ji. Nedávno jsem četl docela pěknou větu.. “ proč se trápím já, když jsem přišel o někoho kdo mne nemiloval, trápit by se měla ona, protože přišla o někoho kdo ji miloval“ bohužel to takhle nefunguje. Ale hlavu vzhůru, bude lépe.

  25. Karel07:17 dne 16.1. 2016 napsal/a

    Ahoj všem podobně postiženým.

    V prvé řadě velice děkuji autorovi článku za to, že v něm popsal fakt, že i my chlapi nejsme jen sexuchtivý ksindl, ale máme také duši a city. Když hledáte na netu něco o nevěře nebo odchodu ze vztahu, tak se net hemží stránkami, blogy atd. o tom, jací my chlapi jsme vlastně zvířata.

    Žena mne opustila po 25ti letech manželství bez toho, aniž by mi konkrétně řekla, co jí na vztahu vadí nebo nevyhovuje. Tuhle ťafku jsem dostal před Vánocemi, takže super dárek pod strom.
    Svátky jsem slavil sám se starší dcerou, které jsem za to moc vděčný, protože nevím, jestli bych to dal. Máme ještě mladší dceru (12) a ta situaci naštěstí zatím bere „sportovně“. Se ženou jsme se dohodli na rozchodu po „kamarádsku“, což se snažíme oba dodržovat. Ale upřímně řečeno pánové a dámy, je mi na hovno!

  26. Lucia21:24 dne 8.12. 2015 napsal/a

    Ahojte lidi,
    píšu sem, abych pochopila muže. Pokud ne, všechny, tak aspoň toho jednoho, který mi teď leží v hlavě, srdci. Ve zkratce napíšu náš příběh – poznali jsme se přes seznamku. Od relativně prvních dojmů ze psaní jsme si velice rozuměli, cca po týdnu psaní jsme se viděli osobně. Večer skončil velice dobře, povídali jsme si dlouho, ohromně jsme se bavili třeba při spontání hře ping pongu nebo při zábavné jízdě autem po dálnici. O další dva dny později jsme se viděli zase a tak nějak spontáně jsme spolu začali chodit. Po měsíci a půl mi nabídl, abych se k němu přestěhovala. Nutno ještě podotknout, že měl po 14 letým vztahu, dvě děti a byl v procesu rozvodu. Nic méně s manželkou nebyl dýl jak 8 měsíců. Takže začalo společné bydlení, zvelebování a tak trošku předělávání domečku po jeho bývalé. Ale všecko po jakemsi jeho souhlasu. Zdálo se, že je všechno ok, az na to, že nekdy mi pil krev, ze si me malo vsima nebo ze misto, abychom naplanovali vikend spolu, tak se zabavil beze mě. Pri jakesi hadce jsem mu rekla, ze premyslim o rozchodu. Asi tri týdny na to se zacal chovat odtazite a zhruba ve stejnem obdobi mel i posledni rozvodove stani. Jeho byvala manzelka nas nijak neprudila. Ona sama mela svuj novy vztah a vlastne jeho manzelstvi se rozpadlo diky ni, kdyz si nasla noveho pritele. Coz jeji chovani bylo urcite velke plus. Nic mene po tom rozvodu zacal byt takovy odtazity a vlastne ackoliv jsem se snazila nas vztah zachranit a veskerou moji aktivitu bojkotoval. Takze se stalo to, ze mi jednou pres internet napsal,ze uz to nema cenu a konci. Samozrejme zaznely takove ty reci, ze budem kamaradi, zajdem na kafe. Prvni týden jsem mu obcas napsala jak se má nebo tak co delam. Potom jsem nejak psat nechtela. A ted mu tak prubezne pisu. Jsem ráda, že aspon odepisuje. Ale co je mým cílem? Ráda bych, abychom se vrátili k sobě. Zásadní otázkou je, jak to udělat? Co to znamená, když mu píšu na FB, že mi odepisuje celkem vzápětí? Díky za Vaše názory:)

    1. Michal21:31 dne 8.12. 2015 napsal/a

      Ahoj pokud chces napis mi a neco vymyslime…nebude ti nic snadneho, ale mohlo by to fungovat. Bohuzel to bude presny opak toho jak ti radi tve srdce…

  27. Petr19:45 dne 7.12. 2015 napsal/a

    Dobry vecer vespolek. Taky bych rad prispel k teto plodne diskuzi. Ja si zase vybiram za partnerky stale stejne typy zen. Nejsem zadny Casanova,spis jsem mel dlouhodobe vztahy. Prvni vztah trval od 18 9 let. Rozesla se se mnou a ja vlastne dodnes poradne nevim proc. Dalsi vztah 6 let. Postavil jsem dum a tesil se na dite. Pak jsem jednou prijel domu a mel vymeneny zamek u dveri naseho domu. Nikdo mi neotevrel a jen mi prisla sms ze uz se mnou nemuze zit a pokud bych nahodou chtel aspon obleceni mam se pro nej zastavit za tyden. Az zpetne jsem se dozvedel ze se o ni uz vzorne pul roku staral kamarad soused kteremu jsem pomahal na stavbe…No a naposled dalsich 6 let. Predelal jsem byt a….najednou ji vse zaclo vadit. I kdybych se postavil na hlavu vse spatne. Uz jsem znal tuhle situaci a tak jsem se letos v lete odstehoval. Za 2 tydny u nas bydlel jiny borec…asi proste na ty zensky clovek nemuze byt hodny nebo ja fakt nevim. Mam pocitnze kdybych ji triskal nechodil do prace a sr..l ji na hlavu tak bude radsi. Ted jsem sam a momentalne vubec nevim co dal. Mate nekdo podobnou zkusenost? Muj problem je ze mi musi zena necim imponovat. Nejakou putku co mi vse odkyve bych nesnesl.

    1. jim00:47 dne 23.12. 2015 napsal/a

      I já si vybírám pořád stejné partnerky, taky mi musí imponovat. I já nesnáším puťky a hloupé ženské obecně. Navíc mám rád opravdu hezké a inteligentní. A taky se mi to už čtyřikrát stalo osudným. Přemýšlel jsem o tom pokaždé, když jsem se ocitl sám. Jako chlapi to asi nepochopíme, ale je to tak. Přítelkyně, či manželky, to je jedno, jsou schopny s námi být, jen když nás milují (to ony říkají samy a asi to tak je). A milují nás jen tehdy, když jim imponujeme. A když děláme všechno pro rodinu, do hospody nechodíme, postavíme dům a děláme jim pomyšlení, tak jim časem imponovat přestaneme. A začne jim imponovat někdo jiný, kdo má čas, nemá starosti (a že takových singl chlapů je), je trochu nebo dost nespolehlivý, a hlavně jim motá hlavu tím, jak jim to sluší, jak jsou krásné až je dostane tam, kam chce. Moje druhá partnerka mi kdysi řekla „jsi fajn, ale je s tebou nuda“ a to poté, co jsem přestavěl vlastníma rukama už druhý byt, aby se tam vůbec dalo bydlet. Potom se ovšem ukázalo, že se zamilovala do jednoho báječného s vlastním bytem, kde ovšem žádnou na trvalo nechtěl, protože stále lovit bylo zajímavější. Když jsem se po letech sešli na kafi, tak to přiznala, jenomže k vůli svému tehdejším objevu se se mnou tehdy stejně rozvedla.
      Zdá se, že to nesouvisí ani s inteligencí, ani se vzděláním, jsou to prostě pudy, které naše přítelkyně či manželky ovládají. Rozum, co máme po ruce my chlapi, když se snažíme vztah zachraňovat, jim zcela chybí, jednají vyloženě pudově, nějaké jistoty ve vztahu, co jsou jistotami životními je v té chvíli vůbec nezajímají. Ostatně si to mohou i dovolit, protože kolem nich neustále krouží stádo chlapů, kteří jim dávají najevo, že by měli zájem.
      Teď jsem sám dva měsíce a bylo to jako přes kopírák: nemůžu s tebou být. Proč, to se nikdy nedovíme a jestli je v tom jiný chlap, nebo není, vyjde pro vztah nastejno. Navíc na rozdíl od nás mají v sobě nějaký knoflík, který prostě přepnou do polohy „nemiluji tě“ a je to. Žádný s nás chlapů tohle v sobě nemá, všichni chceme vztah zachránit za každou cenu, protože je to pro nás domov, jistota. Jenomže to nám není nic platné, prostě vám oznámí, že už vás nemiluje a nemůže s vámi být. A pro ni nastane kolotoč koncertů, výletů, mejdan stíhá mejdan a vůbec ji nezajímá, že vy sedíte doma a nemáte pomyšlení ani na hospodu, protože se vám hroutí všechno, do čeho jste dali všechnu energii a peníze a nazývali to domovem. A u mně je to ještě opepřené tím, že máte společnou firmu, oba děláte ve stejném oboru, v mém případě v tak úzkém zaměření, že to dělá snad deset lidí v tomhle státě, ale najednou je to všechno skoro v troskách, protože vaše partnerka a zároveň spolupracovnice, bez které to skoro nejde dělat, vás přestane milovat a prostě se odstěhuje. Vysoce inteligentní (a hezká) vysokoškolačka, odborník v oboru, kde nemáte šanci získat někoho s podobnou kvalifikací, vám jednoho dne prostě oznámí, že už s vámi nebude. Ano, byli jsme spolu dlouho, měli společný domov a společnou práci. A po mnoha spolu strávených letech přišla i krize vztahu – byli jsme spolu denně, protože i práce byla společná, ale ona se ani nesnažila cokoli řešit, pohodlnější bylo prostě odejít. A to i přesto, že i ji ta společná firma živí. Teď hlavně žije svobodným životem, může chodit kam chce, obdivovatelů dostatek, najednou je naprosto nezodpovědná, přednější jsou koncerty a kamarádi. Vrátit se nechce, je už rozhodnutá. Přesto, že dobře ví, jako paseku tím dělá a jak se v tom mlátí její dlouholetý, pro ni ovšem už bývalý partner. A já nevím, jak dál, vztah v troskách, tým, který jsme měli s partnerkou a který dostal naši firmu nahoru je v troskách taky, domov už jaksi domovem není, práci zvládám jen s vypětím všech sil. Pochopit hlavou to nejde.

      1. Amalka21:00 dne 6.1. 2016 napsal/a

        Zdravim.Jsem moc rada za objeveni techto stranek.Vidim ze se v tom zdaleka neplacam sama.Je k neuvereni,jak dokaze byt zamilovany clovek slepy.Nikdy sem to nedelala,ale podelim se o svuj pribeh.Po dlohodobem nezajmu ze strany manzela,jsem udelala to co sedalo cekat.Nasla sem si milence,kolega z prace,ktery trpel nezajmem jako ja.Zpocatku by se to dalo nazvat pratelskou vypomoci,postupne jsme se vsak zacali citove velmi zblizovat. K porozumneni nam stacilo pouhe gesto,naprosto ve vsem sme si rozumneli.Zacali jsme uvazovat o spolecne budoucnosti,rozhovor s manzelkou vsak neustal a se mnou to skoncil.Trpela sem jako zvire,veskere city o ktere nestal manzel sem venovala jemu.Za par mesicu prisel ze mu strasne chybim,ze nemuze zapomenout.A ja blbka? Zase sem do toho skocila po hlave.Nas vztah trval pet let.Pet let nadherne lasky,ale i samoty a bolesti,kdyz byl s rodinou.Jojo,i milenky neskutecne trpi.Sve mrtve manzelstvi sem ukoncila zadosti o rozvod.Pak prisel s tim ze uz takhle dal nemuze,beze mne,ze budeme zit spolecne.Vybrali jsme si bydleni,ja si podala zadost o hypoteku a pak prisel den D.Ja si nastehovala veci a on mi prijel rict,ze nedokaze odejit od deti.Vysnena prvni spolecna noc byla nejhorsi v mem zivote.Investovala jsem vse a zbyly mi jen oci pro plac.A neuveritelne moc to boli.

      2. Adam09:06 dne 2.2. 2016 napsal/a

        Ahoj Amálko. Tvůj příběh je hodně podobný Monice,že se zdá,jestli nejste jedna a ta stejná osůbka.Ale ono je to vlastně úplně jedno,protože to není oč tu jde.Běží tu o osudy lidí.Ten tvůj je nezáviděnihodný,ale mně by zajímalo,jak se k tomu postavil tvůj bývalý muž,protože i on přišel o partnera.
        Mám za sebou milenecký vztah s vdanou ženou.Byla o šest let starší než já,velmi krásná a v době našeho poměru procházela těžkým obdobím rozvodu s mužem.Navíc velmi žárlivým alkoholikem.Neměli jsme to vůbec jednoduché.Museli jsme odjíždět hodně daleko,na opuštěná místa,abysme mohli být aspoň chvíli sami,auta jsme si půjčovali z půjčoven,ona nosila paruky a já falešné vousy.To víš,malé městečko v západních čechách.Hrozná komedie a nebýt toho jak to skončilo,dalo by se tomu dnes zasmát.Procházelo nám to dva roky.Pak se stalo něco,co nemělo nikdy přijít.Někdo mu o nás řekl.Protože jsme se znali,nebylo pro něj těžké mě vyhledat a byl opravdu rychlý,na nic se neptal a jednal.Krátce na to skončil náš poměr,já ve špitále v Plzni,ona o patro výš.On dostal dva roky vězení za těžké ublížení na zdraví.Ona to doma schytala první a tak,že ani nestihla zavolat ať si dám pozor.Je to už tři roky,ona je rozvedená,má známost a já svou vyvolenou stále hledám,ale už nikdy si nezačnu s vdanou ženou.Přes ty tři roky je to velmi živá vzpomínka,která navíc nezůstala bez následků v podobě dvou chybějících zubů,které mi už asi nenarostou.
        Proto by mně zajímalo,jak se zachoval tvůj bývalý,když se o tvém vztahu dozvěděl,zda se tedy dozvěděl a jestli ano,znal tvého milence?Co udělal?Ublížil jemu,nebo tobě?Je to vlastně dost podobné tomu, co potkalo tebe.Tys přišla o milence který tě zradil on přišel o ženu.Oba máte důvod proč být smutní,pokud tě tedy měl tvůj muž rád.
        Ahoj Adam

      3. Monika18:23 dne 4.2. 2016 napsal/a

        Ahoj Adame, ano jsme jedna a tataz,neb mi server hlasil error a ja si myslela,ze muj prispevek neodesel.Casem sem se odhodlala to zkusit znovu.Muj zatim stale manzel/cekani na soud je delsi ,nez sem cekala/ je sice velky cholerik,ale v tomto pripade mne velmi prekvapil.Dozvedel se to ode mne a byl samozrejme rozlobeny.Casem ale vychladl a jak ted sam tvrdi doslo mu,ze si za to velkou merou mohl sam.Cele roky mne i me snahy o zachranu vztahu prehlizel.Milence znal,neublizil mu,jen mu napsal dopis,ve kterem vyjadril co si o nem mysli.Mas pravdu, jsme na tom ted oba stejne.Jedno rano jsem ho smutneho opoustela,abych dalsi rano zazila to same.Tentokrat ty bozi mlyny byly sakra rychly.Manzel se zachoval jako ferovy chlap,zadne sceny,zadne vycitky,dokonce mi pomaha ziskat zpet tu zalohu na dum.Asi by byl rad ,kdybych s nim zustala,ale nedokazu si to predstavit.Velmi si ho vazim a jsme pratele,ale obavam se,ze to pro spolecny zivot nestaci.Alespon ne pro me,potrebuju milovat,i kdyz si myslim,ze ted jen tezko budu sve srdce nekomu otvirat.

      4. Monika22:45 dne 4.2. 2016 napsal/a

        Ahoj Adame,mas pravdu,jsme jedna osoba.Nejak se mi nezobrazuji odeslane prispevky,server hlasi error,takze jsemsi myslela ze muj prvni prispevek neodesel.I tuto zpravu pisu podruhe.Manzel,ac cholerik,svou reakci prekvapil.Dozvedel se to ode mne,a po chvili pochopitelneho vzteku vychladl a ted,dle jeho vlastnich slov,je mu jasne,ze si za to velkou merou muze sam.Dlouho ignoroval mne i me snahy o zachranu vztahu.Milence zna,neublizil ani me,ani jemu,pouze mu napsal velmi uprimny dopis.Mas pravdu i v tom,ze jsme na tom ted oba dva uplne stejne.Jedno rano jsem ho smutneho opoustela,abych hned to nasledujici poznala totez,z druhe strany.Bozi mlyny byly ten den velmi akcni.Manzel se zachoval jako ferovy chlap,zadne sceny,zadne vycitky,dokonce se snazi pomoci pri vymahani aspon casti zaplacene zalohy.Myslim,ze by uvital,kdybych s nim zustala,ale ja si to uz nedovedu predstavit.Je pro mne cestny chlap a pritel,ktereho si vazim,ale obavam se ,ze to pro spolecny zivot nestaci.Alespon ne me,potrebuji vztah se vsim co k tomu patri a zustat v dane situaci,z pratelstvi,ze soucitu,nebo kvuli detem ,neni fer ani k jednomu z nas.

      5. Adam09:05 dne 8.2. 2016 napsal/a

        Ahoj Amálko-Moniko.Byl jsem docela zvědavý co mi napíšeš.Jak jsem si to přečetl,jedním dechem jsem přečetl i to co napsala Anastázie k tvému příběhu.Taky zajímavé.Nevím co si mám o tvém manželovi myslet a nevím,co si mám myslet o tobě.Máš za sebou pětiletý zpackaný vztah s hajzlíkem,kterého jsi milovala a on tě pustil k vodě sotva se vyskytnul první problém.Na druhou stranu ty pouštíš k vodě chlápka,který takhle ustál situaci,kdy by jiného popadl rapl a šel by jednat.Třeba jako ten,který mi vyrazil dva zuby a svou ženu připravil o ledvinu.
        Nevím co je v tom za zádrhel,to víš asi jen ty,ale z mého a jak vidět nejen z mého pohledu se připravuješ o chlapa,kterej obstál asi v té nejtěžší zkoušce která může ženatýho muže potkat.Možná seš ještě ovlivněná mileneckým vztahem a vzpomínkami na to,jak to bylo s tvým „ženáčem“ krásné,ale měla by ses vrátit do reality a zvážit,jestli by nebylo pro tebe dobré vsadit na člověka,který prokázal,že se o něj můžeš kdykoli opřít a on neuhne jako třeba ten vzornej manžílek s oddaným úsměvem,co máš chuť dát mu pěstí(na holku dost dobrý).Říkáš,že se zachoval jako férovej chlap,že si ho vážíš a že jste kamarádi.Taky jsi napsala,že by s tebou chtěl asi zůstat.To by chtěl po pětileté nevěře asi málo kterej chlap.Osobně bych v jeho kůži být nechtěl.Zpočátku jsem si myslel,že je to zbabělec,který neumí bojovat o svou ženu,ale to,cos napsala potvrzuje pravý opak,protože takového člověka by sis asi nemohla vážit.Ve své první odpovědi jsem končil otázkou,jestli tě má rád.Teď jsem přesvědčený o tom, že kdo je schopen se takhle zachovat dělá to proto,že miluje.
        Je to tvůj život a tvoje věc jak s ním naložíš,ale dobře zvaž co děláš a neunáhli se,dokud to ještě jde.Může se stát,že nikoho takového už potom nepotkáš.
        Ahoj Adam

      6. Anastázie19:20 dne 5.2. 2016 napsal/a

        Dobrý den Amálko.
        Tuhle rubriku už nějakou dobu sleduju, ale nikdy jsem tady ničím nepřispěla, i když se mne tohle téma týká. Až teprve teď, když jsem si přečetla Tvůj příběh, odhodlala jsem se reagovat.
        Přečetla jsem všechny Tvoje příspěvky i ten, kterej píšeš jako Monika, přečetla jsem i reakce na ně. Přiznám se, že Ti moc nerozumím. Nevím o Tobě, ani o Tvém manželovi hodně věcí a tak se může stát, že se ve svém názoru budu mýlit. Především nevím kolik je Ti let, jak máš staré děti a jak jste s manželem dlouho spolu. Podle toho co píšeš, že k tomu, abys s někým šla životem ho musíš milovat usuzuji, že budeš ještě mladá. Láska je ušlechtilý, krásný a hodně potřebný cit a nedokážu si představit, že by nějakej vztah začal bez ní. Já jsem jich samozřejmě, jako každá jiná, několik prožila, než jsem našla toho pravého, který se ale časem ukázal jako můj největší omyl. Ale tohle zamilování se časem mění v něco jiného. Ne tak hezkého, ale o to cenějšího. A tím je právě to, co tady o svém muži píšeš. Nevím co Ti manžel udělal, že sis našla milence, nevím ani to, jak dával najevo nezájem o Tvé city, jak píšeš. Byl jen poleno, jako je většina chlapů a neuměl Ti říkat že Tě má rád, že Ti to sluší a ostatní ty věci, které my, holky slýcháme tak rády a nejlépe od těch živočichů kteří se nám rozvalují v obýváku na gauči a s flaškou piva v ruce sledují v televizi fotbal. Nebo Ti opravdu dal najevo nezájem o Tebe? Bil Tě? Pil? Byl líný? Zahýbal? Píšeš, že je cholerik. To je špatná vlastnost, ale vzhledem k tomu, co čtu dál, to s tou jeho povahou asi nebude tak horké. Přála (nebo spíš nepřála) bych Ti znát mého bývalého. Já jsem poznala co je žít s cholerikem a to doslova na vlastní kůži. Ale o tomhle něco už víš i Ty. Myslíš, že toho člověka znáš už dost dlouho na to, abys věděla co od něj čekat, miluješ ho, dáváš mu všechny city a on tě potom bodne do zad.To, co Ti provedl Tvůj ženáč je fakt hnusný, ale to, cos Ty provedla svému manželovi taky není zrovna nic hezkýho a nejspíš to asi taky nečekal a mrzí ho to.
        Ve Tvé odpovědi Adamovi píšeš, že si ho vážíš, že je to čestný a férový chlap, který Ti dokonce pomáhá s vymáháním nějakých peněz. Píšeš, že žádné scény, žádné násilí a dokonce, že by byl asi rád, kdybys s ním zůstala. Nevím zda ti to dochází, ale z toho, co jsem přečetla si myslím, že Tě ten člověk nesmírně miluje, takže asi to poleno.Nevím co bych dala za to, kdybych mohla totéž napsat o svém bývalém.A jestli ti to dochází a není v tom nějakej jinej háček, potom se Ti divím, že takovýho chlapa dobrovolně přenecháš jiné.Jestli je pravda co o něm tady píšeš, nemusí bejt ani krasavec, aby po něm nějaká brzo skočila.
        Jsem rozvedená už sedm roků a teprve po roce od rozvodu jsem se odhodlala a začala jsem se poohlížet po nějakém muži. Je mi 47let a nemyslím, že bych byla ošklivá, či nesnesitelná a říkala jsem si, že najít hodného a trochu pohledného chlapa nebude těžký. Ani nevíš, jak hodně jsem se spletla. Buď chtěli jen sex a když jim došlo, že já hledám trvalejší hodnoty tak zařadili zpátečku, nebo byli ženatí a z toho jsem okamžitě vycouvala zase já, nebo měli nějaké jiné, ale zásadní mouchy. A to jsem poměrně tolerantní ženská. Ve věkové kategorii chlapů, kteří by připadali v úvahu je nejspíš dost přebráno. Svobodných mizivé procento, rozvedených víc, ale když ho holka trochu pozná, je jí jasný proč je rozvedený.
        Sama jsem pořád a teď tady nevěřícně civím na Tvoje řádky, kde píšeš, že si nedovedeš představit žít s člověkem, kterého si vážíš, je čestný, férový,máš s ním dvě děti a nejspíš Tě pořád miluje i přes to, že jsi mu pět let zahýbala se svým kolegou z práce. Ještě mi řekni, že umí vařit a není to ošklivej pupkáč a já Tě snad požádám o jeho telefonní číslo, protože ten, zatím ještě Tvůj, chlap je nejspíš přesně takovej exemplář, kterýho už šest let marně hledám.No a tady se jeden odhozenej za čas bude povalovat. Já bych ho asi nezahazovala.
        Ahoj Stázina

  28. Martin23:26 dne 6.12. 2015 napsal/a

    Ani jsem netušil, že v depresi po zadání do googlu „jak přežít osudový vztah“ můžu dostat i kvalitní rady :D
    Díky, pomohlo.

    1. Krcmic14:06 dne 15.12. 2015 napsal/a

      :-D Čumíš, co? :-D

  29. Tobis22:58 dne 30.10. 2015 napsal/a

    Dobrý den,po přečtení tohoto článku mi došlo hodně věci a moc mi to pomohlo….je to už 3tydny co jsem odešel od ženy s kterou jsem byl 14let a máme spolu 4letou krásnou dceru…Má žena si cca půl roku pořád s někým psala přes viber…ze začátku mi to nepřišlo nic divného každý si píšeme a řešíme prakticky vše přes mobil…marne moderní doba…po nějakém čase ale to začlo ve mě vzbuzovat podezření ze to bude asi nějaký borec,třeba ze školení kde jezdila často…tak jsem se jí začal ptát a zjišťovat pořád dokola s kym si píše…vždy řekla znikym jen tak npr.s kamoskou,pracovni věci,mamka,ségra atd….trochu to zkrátím po tón půl roce jsem se dozvěděl náhodou od svého známého ze vidi manželku s borcem a i s dcerou…tak jsem sedl do auta a nestačil jsem se divit co jsem viděl….nepřeji to ani svému největšímu nepříteli.Moc chci poděkovat svému kamarádovi ze jel se mnou a uklidňoval mě ,jinak kdybych vystoupil z toho auta tak nevím,hlavně tam byla dcera a to by nebylo vůbec na místě a etické k dceři kterou velmi miluji….jen jsem stáhl okýnko a zeptal se své tak zasadove ženy at mi teď řekne pravdu jak to je a nelze….ani slůvko nedokázala ze sebe dostat,jen ztvrdla a zblédla…frajer byl taky úplně opareny….hlavně já si znikym nepisu jsi magor a máš v hlavě fantazmagorie….pořád tomu nemůžu věřit ze by se to mohlo stát zrovna mě. …od pískoviště jsme byli spolu ,tolik zážitků a životních situací jsme spolu prožili….Moc to bolí a asi ještě bude…teď pro mě je hodně důležitá má dcera a když s ní jsem samozřejmě když mi ji dá tak mě dobiji….Moc jí miluji a budu bojovat at jsem s ní co nejvíce času protoze dítě za to nikdy nemůže a musí být šťastné….teď mě čeká rozvod atd….ještě jednou děkuji za tento článek který jsem si přečetl….a určitě ho ještě budu číst…

    1. Dosil07:38 dne 5.2. 2016 napsal/a

      To je docela drsný

  30. Tajemnepuzzle19:30 dne 22.10. 2015 napsal/a

    Zdravím.Byla jsem tu před rokem,kdy jsem se rozešla.Ano,já jsem iniciátor rozchodu.Než jsem sem stačila něco vložit,tak jsme se zase sešli.A tak tu jsem opět.Přibylo neskutečné množství článků.Smutných,ale zároveň poučných.A já sice nejsem opuštěná,ale píši z druhé strany.Ta,co opouští.Asi to nikoho nebude zajímat.Ale já se rozešla proti své vůli.Miluji ho.Asi se ptáte….tak proč ho pouští k vodě?
    Rozchod z rozumu…prostě ten cit přebil rozum a logika.Byla jsem milenkou sedm let.O tom,jaké to bylo mezi námi,se vypisovat nebudu.To není podstatné.Chci psát o tom,že člověk je unikát,osobnost a má být k sobě neskutečně sobecký.Ale opravdu neskutečně sobecký.Ano…má koukat na ty druhé,ale především na sebe.Je to jeho život,on si ho žije a je jen a jen na něm,jaký ho má.Každý máme svoji hodnotu,cenu…pro sebe i pro ty druhé.Myslím,že vše,co žijeme,můžeme ovlivnit.Máme tu volbu a možnost.Můj sedmiletý život ve vztahu,kdy jste čtvrtá(děti,práce manželka..pořadí meho milence)mi zpočátku „vyhovoval“ Objevení po rozvodu,že někde je někdo úplně jiný,laskavý,pozorný,jemný,něžný,vnímavý…(hodný až blbý?)mi imponoval.Ale všeho se nabažíte…ne že by to zevšednělo,to ne.Ale bylo to natolik krásné,že jsem začala toužit to prožívat denně.Bolely Vánoce,kdy zdobil stromeček cinkrlátkama se svými dětmi…bolelo léto,kdy odjížděl k moři…a já?Začla jsem si říkat čekanka…a chtěla více…nebudu se rozepisovat o větách…pojď k nám bydlet a podobně.Kdyby byl s námi…tyhle řádky by nebyly napsány,Roky běžely a já si začala uvědomovat,že chci od života více.Jsme na tom světě jen na návštěvě.Tak si chci život prožít se vším všudy a na plno.Je to týden…jedna moje otázka do telefonu…a jeho zásadní odpověď.Zatím neplánuji s Vámi být…nepoložilo mne to.Asi jsem to chtěla slyšet,abych dokázala udělat to,co jsem udělala.Ukončila.Zavírám ty dveře…protože toužím otevřít nové.Ne hned…na to teď nemám.Vždycky jsem si říkala,co chci.Teď si říkám,co nechci.A pokud bych to neukončila,plácala bych se další roky v tom,co nechci.Čekat…a život není o čekání na něco.Stát na jednom místě a doufat…život je jít dál…žít a žít si ten život s radostí,úsměvem.Jak mi je dnes?Jak je někomu,co ukončí něco,co ukončit nechce…ale musí?Že opouští milovanou osobu?Je mi smutno…ale psala jsem výše.Vyhrál rozum.A opuštěný?Asi četl Váš článek…leklá ryba.Ale jsem ráda.Když dáváte do vztahu příliš a není odezva…dáváte to tomu nepravému.Rozešla jsem se kvůli sobě.Mám svoji hodnotu a cenu…jsem někdo.Sedmiletá role čekanky mě ubíjela a on mě nevědomky zašlapával do země.Říkávala jsem si,že mně sebral sedm let života.Nesebral…já s ním byla dobrovolně.Svým způsobem jsem na sebe pyšná,že jsem se dokázala vymanit z toho kolotoče.Ale nemám vyhráno,pořád moc miluji.Drží mne nad vodou myšlenka na to,co NECHCI…a pokud bych ty pomyslné dveře nezavřela,nikdy bych neměla šanci vzít za kliku u jiných.Držte mi palce…ať už ty první dveře nikdy zpátky neotevřu…a vy se držte!!!

    1. poupatko20:51 dne 22.10. 2015 napsal/a

      Ahoj Tajemnepuzzle (snad se nezlobíš za tykání), v tom co jsi napsala tě už teď absolutně chápu a i já to tak začínám vidět. Člověk má žít. Podle mě jsi trochu jiná než ostatní ženy. Můj názor je, že roky neštěstného života obou partnerů ničí „opičí syndrom“ tzn. ženská se nepustí jedné větve dokud se nedrží pevně druhé. První větev proto stále několik let žije v mylné naději kdežto „opice“ je již dávno rozhodnuta ke skoku. A v momentě skoku je pak ta první větev raněna protože nic netušila. Chyba je, že vy to prostě nám jednoznačně neřeknete a my, když naznačujete tak to nepochopíme, že je něco špatně.
      Chlapy obecně ničí ta ženská dlouhodobá strategie a paměť. Chlapi když něco řeší tak hned, vytočí tě někdo? pojď dáme si přes hubu, ale jsme schopní za týden s ním sedět v hospodě a pít. Jak říkám ženská nezapomíná a nezapomíná to negativní, těžko se udobří i s kamaradkou. A myslím si že jak vztah získá trhliny, tak ty se již nikdy nezacelí.
      Na druhou stranu žena a muž musí být jiní, jinak by se nepřitahovali (fyzika že :) )

      1. Tajemnepuzzle19:50 dne 27.10. 2015 napsal/a

        Ahoj kluci.Nečekala jsem reakci na můj příběh.Mám málo času,ale chci se sem o víkendu vrátit a napsat.Jen krátce… já po těch dnech,kdy už nejsem něčí „bonus“…vím více.Přišla jsem na spoustu věcí. Víte co je vztah? Komunikace…strašně moc komunikace.Tak jako jakékoli dobře míněné slovo, vyslovené těmi, kteří by rádi komunikovali, ale jaksi nemají s kým. Ten druhý sice existuje, ale v páru jaksi není.Rozumíte mi?Píši složitě…ale je to tak jednoduché.Proč tomu,kdo nám ubližuje dáváme druhou třetí a x tou šanci?Opravdu musíme ztratit tolik času…aby srdce pochopilo co mysl už dávno ví?Já na to potřebovala sedm let…a to je ta mez,kdy číše trpělivosti přetekla…víte na co jsem přišla?Přestala jsem řešit to, co nemá řešení…nebo jinak.Já už jsem vyřešila.Nemám vyhráno…ale už jsem na dobré cestě.Protože má vše logiku…i láska…
        O víkendu zaskočím.A vy se smějte…to nic nestojí a druhé potěší.

    2. Michal10:18 dne 23.10. 2015 napsal/a

      Ahoj, četl jsem tvůj příspěvek a musím říct, že jsi udělala dobře. 7 let v pozici ve které jsi byla je opravdu na nobelovku. Bude to bolet, ale je to nový začátek a bude určitě lepší, protože si to už pohlídáš. Teď to musíš jen vydržet a to bude těžké. V tvém případě si vážím, že jsi to ukončila a nikoho nemáš…ale pro tebe by bylo lepší si najít a ukončit to. Na druhou stranu když si tím projdeš sama, budeš si sebe mnohem víc vážit a sama se budeš cítit mnohem silnější – tj lépe si vybereš dalšiho partnera. Jinak já měl milenku viz níže. Ukončil jsem to já a důvodů bylo několik (její reakce na mojí nabídku atd.), jedním z nich bylo, že jsem jí nechtěl zdržovat a slibovat jí a slibovat. Ze začátku to bylo krásné, možné nejkrásnější co jsem kdy poznal, ale časem jsem viděl jak jí to ničí. Jak se trápí tím, že jsem s manželkou a dítětem. Bohužel měla v hlavě pořád představy jak to doma hezky probíhá. Realita a její představy byly velmi odlišné. Přestal jsem spát se ženou, bavit se s ní a jen jsem v přežíval. V nejhorších obdobích mi dodával štěští a radost ze života můj malý kluk. Bylo to hrozné pro všechny tři a všechny tři nás to velmi poznamenalo. Bude to už rok od našeho rozchodu a pořád mě to bolí. Shodou okolností se teď tři týdny neozvala a najednou se chce se mnou sejít a říct mi něco důležitého. U mne se mezi tím změnila situace a jsem v rozvodovém řízení. Neunesl jsem to žít doma jak bez duše a rozhodl se domluvit s mazelkou a jít. Myslím si, že jsem už docela v pohodě a sejít se s ní pokud to nezruší zvládnu dobře. Nevím co mi chce…mohu to sem pak napsat. Chtěl jsem tím jen říct, že obě strany si něčím prošli a projdou. Já mohl s odstupem času více zjistit co prožívala a vlastně mne to jen utvrzuje v tom, že jsem udělal dobře. Sice nás ten rozchod zasáhl oba, ale oba jsme myslím teď po roce o hodně zkušenější a dokážeme zase vykročit dál. Kdo ví jak by to vypadalo kdybychom spolu zůstali…třeba by jen uplynul další rok manželak + milenka, což by byla horší varianta. Přeji milence i manželce ať jsou obě šťastné beze mne…protože pak budu šťastný také. Vypadá to, že to ještě chvilku potrvá…ale po té černotě v tunelu konečně vidím světlo. Trochu se bojím dnešního setkání…uvidíme, třeba to zruší. Klidně piš jak ti je a jak se to u tebe vyvíjí. Drž se, bojuj a soustřeď se na sebe jak jsi psala…někdy je lepší nechat jít…protože jinak chodíme v kruhu.

    3. Bruba17:29 dne 29.10. 2015 napsal/a

      Ahoj Tajemnépuzzle.
      Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem tvůj komentář našla. Aspoň vím, že v tom nejsem sama. Po pěti letech je to na chlup tři dny, co jsem se rozhodla stejně jako ty.
      Bohužel, nebo bohudík taky leklá ryba. Možná to čekal, možná to i chtěl. Nevím. Při otevřeném rozhovoru bylo jen krčení ramenou. Tak jsem šla. Důvody jsou malinko jiné než u tebe. Nebyla v tom touha chtít víc, jen jsem získala pocit, že už mu nepřináším žádnou radost. Komunikační a osobnostní rozdíly zřejmě ne slučitelné s dalším trváním toho vztahu.
      Budu nám oběma držet pěsti, aby to dopadlo co nejlépe.

      1. Tajemnepuzzle17:29 dne 25.11. 2015 napsal/a

        Ahoj spolutrpitelko.Jestli chceš…napiš na mail.Můžem popovídat.Asi je o čem viď?Mám takové perly po rozchodu…mužská ješitnost a neskutečná sobeckost.No napiš…budu ráda
        Tajemnepuzzle@centrum.cz

      2. Michal18:19 dne 25.11. 2015 napsal/a

        Ahoj holky, piste to sem. Nas to taky zajima. Radi se poucime jak se nechovat. Ja bych mohl taky pridat o sve zkusenosti a v jedne veci by mne zajimal vas nazor? Jsem najivni kdyz ji verim?Je mozne, aby se milenka vratila k byvalemu po nasem rozchodu? Na jednu stranu si vynucuje a se mnou udrzuje kontakt, zarli na mne a resi zda se k sobe nevratit, ale tim to vzdycky skonci. Rekne totiz ze je zhrzena, ze jsem to pred rokem udelal a ze ji to pousti pomalu. Jenze jsem se dozvedel, ze se k nim nastehoval byvaly a to nekdy uz pred delsi dobou (po rozchodu?). Milenka tvrdi, ze tam jen bydli,(rodice maje vetsi rodinny dum) ale na primou otazku po sms zda spolu neco maji nikdy neodpovi…bud utece z tematu nebo zautoci vycitkou. Kdyz ji vecer zavolam temer nikdy mi nemuze vzit telefon…vymluvy ruzneho charakteru, obcas to tedy vezme abych ji nekrivdil. Vzdycky specha domu a moc se pak nevidime ( je z jineho mesta a dojizdi). Prespat v Praze nechce. Narazky nebo pokusit o psani neceho vic (erotickeho) odrazi ze ji je to neprijemne at to nedelam. Rozum mi rika, ze to neni jen o bydlkeni a neco spolu maji. Ze zalezi jak jim to klape a podle toho se snazi bud vic ci min. Na druhou stranu nechapu proc to normalne neprizna a jde se dall? Proc udrzuje neco kdyz uz ma neco jineho? Muzete mi nekdo rict svuj nazor a pomoct pochopit jeji pristup?

    4. sosad10:13 dne 8.11. 2015 napsal/a

      Ahoj.Chápu tě.Zažil jsem něco podobného a můj rozchod s milenkou je velmi čerstvý. Bolí to. „Chodili“ jsme spolu skoro 4 roky a iniciátorem rozchodu jsem byl já, už to tak dál nešlo. Viděli jsme se později velmi málo, jí víceméně stačilo, že jí jenom píšu, říkala mi, že má málo času a na setkání pořád ne a ne si najít volno. Tak to ve mě bouchlo. Napsal jsem jí něco, co jsem vůbec nechtěl a ona se urazila. Její největší problém byl v tom, že „řešila“ problémy mlčením. Cítil jsem se jako ocas nebo rohožka. Tvrdila mi, že mě má ráda a že doma ma s chlapem pakárnu, ale neudělala nic proto, aby jsme se sešli… Vztah na dálku prostě není dobrý (ovšem 40km není zase tak moc). Řekl jsem jí, že je to konec, vůbec se nesnažila problém řešit. Jenom mi napsala, „co ti zase je ?“. Všechno, co jsem pro ní za tu dobu udělal škrtla jedním,mým zkratovým emailem. Je mi hrozně. Doufám,že čas vše vyléčí.

      1. sosad10:24 dne 8.11. 2015 napsal/a

        p.s. když jsem se chtěl s ní sejít a o všem promluvit, řekla mi, že teď už ne. Tahala mě celou dobu za nos ?

      2. Tajemnepuzzle19:13 dne 25.11. 2015 napsal/a

        Zdravím Tě,Pošlu mail…můžem si napsat,pokud chceš.A jestli Tě tahala za nos?Jo tahala…
        tajemnepuzzle@centrum.cz

  31. Michal14:36 dne 16.10. 2015 napsal/a

    Ahoj všem, tak se musím podělit o vývoj u mne. Někde jsem to již psal, tak jen v krátkosti. Přišla krize do manželství…nedařilo se nám mít dítě (bacha na to) a oba jsme si v době naší krize našli bokovku. Nějak jsme se začali odcizovat. Jí to skončilo s těhotenstvím a on se nedávno oženil a já to ukončil přibližně před rokem s milenkou. Té jsem dal návrh „budu s tebou, ale na vážno včetně bydlení atd.“. Její reakce, že jí zajímá výše alimentů a kolik budu manželce platit mne zaskočila. V tu chvíli to nebylo vůbec podstatné, protože já se chtěl kvůli ní vzdát toho nejdražšího co jsem měl a mám tj. mého syna. Hodně mě to naštvalo a rozhodl jsem se to s ní ukončit, možná že i trochu unáhleně, což mi bylo osudným a bacha na to. V knihách co jsem nastudoval následovně se nedoporučuje ukončovat něco silou, protože to vyvolá společnou „válku“ a která pak ještě dobu trvá, i když je vztah oficiálně ukončený. To se taky stalo, přestal jsem jí volat na zprávy jsem odpovídal, ale minimálně. Strašně mi chyběla a pořád mi chybí. Na jaře letošního roku cca 3-4 měsíce po rozchodu měla tendenci vyčítat, ale i zjišťovat jak se mám a i řekla, že až se u mne něco změní ať za ní přijdu a vyříkáme si to. Já ji samozřejmě miloval, i když to ukončil a doma to začal chystat a posouvat směrem k rozvodu.

    Na začátku prázdnin jsem se odstěhoval…když jsem to oznámil bývalé milence dozvěděl jsem se jen proč jsem si pronajal takový krcálek a kdy se rozvedu? Šlo to dál, byli jsme občas v kontaktu, pak přišla chvíle kdy jsme se začali potkávat a začalo to být fajn. Bohužel vypadl kostlivec ze skříně, který jí prý opět zranil, ale kdo ví jak by to bylo. Komunikace utichala asi na 14 dnů. Poté se opět probudila, zkusil jsem jí dát nějaká ultimáta, ale ty odrazila tím, že nejsem v pozici dávat ultimáta (tady jsem udělal chybu asi). Měl jsem dát jedno a to dodržet, ale poučen už svojí prchlavostí při prvním rozchodu jsem to neudělal. Přišlo období (1/2 září, kdy se náhodou objevila v rámci meetingu v hotelu, kde jsme spolu prožili asi nejkrásnější období). V rámci tohoto smskování jsem jí navrhl společný víkend a že vše prodiskutujeme, ale hlavně od všeho odreagujeme. Odepsala, že neví že mi neodpustila, ale že to promyslí…uplynulo 14 dní a pořád žádná reakce. Poté mne napadlo, říct že se rozvádím a čekat její reakci. Chtěl jsem jí to říct do očí, ale bohužel se mi to nepodařilo její přístup nebyl úplně otevřený. Napsal jsem jí to nakonec v sms a pak jsme si i volali. Proběhla ještě nějaká komunikace prostřednictvím zpráv a teď se spolu již tři týdny vůbec nebavíme. Přemýšlí proč tou tak je a myslím, že to nejjednodušší řešení je správné. Prostě milenka potkala někoho jiného…hledala k němu cestu a zvažovala mezi mnou a jím. Ve chvíli, kdy se míček překlápěl na jeho stranu už bylo vše z mé strany zbytečné, což jsem si nepřmo potvrdil falešným prohlášením o rozchodu. Každý den je pro mne peklo a kontroluji mobil, ale každým dnem co s ní nejsem v kontaktu cítím, že jsem od ní dál a dál. Docházím také k názoru, že ta holka chtěla vše a krom kvalitního sexu nenabízela vůbec nic a jak jednou zareagoval Krmič, pravděpodobně byla ještě nevyzrálá. Uf konečně začínám sundávat růžové brýle.

    Zvažuji co dál…možná je šance překonat krizi se ženou, protože tohle vše mi otevřelo oči. Dnes vím, že pro mne je nejdůležitější můj syn a má cesta pokud ho chci vede přes mojí ženu. Nevím jestli je tu šance, ale myslí, že má smysl se snažit. Buď tu cestu najdeme a budeme šťastní nebo nenajdeme a půjdeme každý svou cestou. Před měsícem jsem mluvil totálně jinak v domnění, že je nějaká naděje být s milenkou. Tahle zkušenost ve mne zůstane navždy a byť bych jí už nechtěl opakovat jsem za ní vděčný. Zvrhlý žebříček hodnot se mi vací do normálu a já si uvědomuji, že tohle celé vlastně byla drahá zkušenost. Můj následující krok je kompletně si připustit, že s milenkou už nikdy nic nebude…přikázat si, že pokud se ozve nebudu již nereagovat a hlavně půdu dál. Dál se ženou nebo dál sám…Držte mi palce ať se jde dál lehce…Zase časem napíši jak se to vyvýjí. Renezance poničeného manželství bude pěkná fuška a někoho z Vás by to mohlo zajímat…tak budu psát. Se ženou jsem již rok a půl nespal, ale nedávno přišla s prohlášením, že cití za poslední dobu nejsilněji, že bychom to měli ještě zkusit…možná jednou budu děkovat, že jsem dostal tuhle šanci a vlastně nic neztratil.

  32. poupatko20:27 dne 12.10. 2015 napsal/a

    Zdar chlapi, ja s manželkou více než 15 let +dítě. Já se do teď snažil o analýzu vztahu, co dělám špatně, že to neklape a jak to napravit. Řekl jsem si co bylo to bylo, ublížil jsem já, ublížila ona, zapomenu, budu zase ten hodný, ale z její strany žádná pozitivní reakce. Teď po přečtení vaších příběhů to chápu. Jsem v tom stejně jako vy. Prostě zřejmě každé ženské začne hrabat a hlavně ony nezapomínají a neodpouštějí. Kurva kdo je vymyslel!!!???

    1. Michal07:16 dne 13.10. 2015 napsal/a

      Ahoj, tak koukám, že další do klubu. Musím říct, že občas je to ještě na palici, ale v zásadě se tím začínám bavit. Mne se líbí, jak mnohem víc chlapů než žen sahá k sebereflexi, tedy aspoň si to myslím podle toho jak je to u mne a slyším od Vás. Zatím co já studuji knihy a přednášky ona to nějak neřeší (myslím má žena nebo to řeší asi s kamarádkama)…No…teď k tvému příspěvku. Těžko se reaguje, když nevím co se přesně stalo. Je potřeba si uvědomit, jestli přišla nevěre někdy ke konci dlouhého vztahu (vyjímečně) pak kvality mít věrný vztah máte, jen prostě toho bylo v jednu chvíli víc než jste mohli unést. Kdyby někdo z Vás byl chronický nevěrník vypadá to celé jinak. Proto lámat vztah kvůli nevěře…je dle mého kravina. Taky je dobré nic neočekávat, nikdy nevíš co se mele v hlavě tvé ženy. Pokud jsi udělal vstříný krok a nereagovala klidně to může být, že to zatím necítí. Nemá smysl být uražený, prostě za čas ji otestuj něčím vstřícným znovu. Až to takhle udělaš několikrát a pořád nic, tak se na to na nějaký čas vykašli a stáhni. Tím ona zaregistruje, že se něco změnilo a vyprovokuje to její reakci. Jaká reakce to bude uvidíš? Minimálně zjistíš jestli u ní došlo k nějakému posunu :-). Líbila se mi tvá věta ony nezapomínají a neodpouští…bohužel souhlasím. Nevím jak starší ženy cca nad 40 let. U žen do 40 let to platí…ale je to pochopitelné, ony mají stále někoho kdo se jim dvoří a dělá jim návrhy. Nemusí tedy odpouštět, což je těžší…snadnější pro ně může být přesednout a vyměnit samečka. Vše se točí kolem nich (Hausmann by napsal kolem jejich vagíny) a proto ten přístup.

      1. Martin07:36 dne 13.10. 2015 napsal/a

        Ahoj Michale, vím, že to tady někde jistě padlo, ale mohl bys sem hodit pár tipů či linků na základní literaturu? Určitě nebudu jediný, komu by to moc pomohlo. Díky moc. Martin

        P.S.: Mam velkym problem se zobrazovanim prispevku ( chybi atd. ) . Korektne mi to funguje pouze na mobilu, na pc je to bide nehlede na prohlizec.

        CHLAPI DRZME SE, JE TO BOJ, BITVA ZA BITVOU, JEDNOU VITEZNA, JEDNOU PROHRANA, ALE MYSLEME NA CELKOVE VITEZSTVI, TEDY ODPUSTIT, SROVNAT SI VECI POZITIVNE V HLAVE, DIVAT SE DOPREDU A NEOPAKOVAT CHYBY, TEDY CO NEJMENE.

    2. Michal11:51 dne 13.10. 2015 napsal/a

      Ahoj, taky mám problémy se zobrazováním. Zdá se, že je to optimalizované jen pro některé prohlížeče a např. v googlechrome to nedává a musím to otevřít ve starém exploreru. Jinak posílám znovu odkaz na knihu dr. Jeronýma Klimeše. Případně se dá i zakoupit a podle mého to nejsou vyhozené peníze. http://s13s15.wz.cz/par.pdf. Taky doporučuji video na youtube.com stačí zadat Jeroným Klimeš. Já už to jedu po několikáté a pořád se z toho učím. Tím jak mluví o lidech ze své praxe a uvadí příklady tak tomu dává ještě další rozměr.

  33. Martin09:11 dne 9.10. 2015 napsal/a

    Prosba o radu.
    Ahoj lidi, již jsem psal o svém rozchodu a plánovaném rozvodu dříve. Po pěti týdnech, co jsem se odstěhoval, mám furt obrovský problém kousnout fakt, že má stále ještě manželka, co si 3 dny po odstěhování ( dodatečně jsem zizjistil, že již měli vztah předtím, proto mě dotlačila vypadnout ) začala tahat do mého bytu chlapa, tam s ním prostě furt píchá. ves tejném bytě, kde jsou mé děti. Čumí v mém bytě na mou televizi, pak na filmy, které jsem koupil a pak zalezou do naší bývalé ložnice a mrdaj celou noc a já tam pak ráno jedu vyzvednout děti. Novinka v jejim vysbětlení rozchi a mého vykopnutí je, že před rokem začala pracovat na tom, jak má mít ráda sama sebe a milovat se, jaká je, žívot život pro sebe. Přeloženo, vyser se na toho prudiče co máš doma, najdi si píchače a s ním si užívej, když se současným to nejde.
    Otázka: Jak kousnout a nebýt z toho pološílený, hlavně tu pasáž o tom, kd, co jak dělaj, tam, co to dělaj a jak na to nemyslet.
    Díky.

    1. Krcmic07:47 dne 10.10. 2015 napsal/a

      Uvědomit si, že se to děje dnes a denně a děje se to všem a že to není žádná tragédie. Přemýšlel jsi nad těmito věcmi předtím, než jste se poznali? Asi ne a to také píchala s někým jiným, tohle je skoro ta samá věc. Je to jen ego. Zkusil bych se zamyslet nad tím, proč to se současným píchačem nešlo. Tam bude nejspíše zakopaný pes. Pak bych doporučil tuto dobu využít k načtení knížek, co tady další postovali v komentářích, za sebe bych doporučil: https://www.kosmas.cz/knihy/205697/jak-se-zbavit-starosti-a-zacit-zit/

      Najdi si něco o fantazijních postavách od Klimeše.

      Tím trošku zaměstnáš hlavu, něčemu se přiučíš a budeš se na to dívat snad pak trochu jinak. U toho doporučuji se jakkoliv zaměstnat, cvičit, pracovat, občas, až když se budeš cítit trochu lépe, vyrazit ven anebo sebrat partu kluků a jet na dovolenou, tam člověk u moře a v teple přijde na jiné myšlenky. Začni zkrátka dělat to samé jako tvoje manželka – zaměř se teď jen sám na sebe.

    2. Michal09:19 dne 11.10. 2015 napsal/a

      Ahoj, napíši ti to relativně pomáhá mne. U mne je to tak, že nálada během dne značně kolísá. Ráno se probudím a vidím věci bíle, večer než jdu spát černě. Musím říct, že nejvíc mi pomohla četba a vlastně analýza situace. Je to dle mého forma „samopsychoterapie“ Člověk v těch knihách a přednáškách dostupných na netu vlastně najde obecné zákonitosti. Uvědomil jsem si co se nám vlastně stalo a proč. Zjistil a jak je vidět z toho co se píše a říká, je to běžné. Někdo když tou zkouškou projde a vztah jde dál, jiný ne a řeší rozvod (krizi). Dřív bych tohle čtení a bláboly zatracoval, dnes říkám všem kamarádům na kterých mi záleží a mají třeba fajn vztah…běž a přečti si to budeš krok na před. A co funguje dále? Aktivity a koníčky, budu si dělat zbroják, mám v plánu nějaké studium a kariéru atd. Funguje mi, když zaměstnám tělo a zničím se třeba ve fitku. Běhání je trošku náročnější, protože u něj hlavu fungovat může a je potřeba přidat tempo. Sedět doma je pro mne nejhorší a zvlášť večer, musíš vypadnout ven nebo se utahat tak abys hned usnul. Když se mi vkrádá do mysli, tak se jí snažím vyhnat pozitivně tzn. přeji ti ať jsi šťastná, zasloužíš sis to, když já ti to nedokázal dát, ale mne už dej pokoj. Taky mne napadne co se tam asi děje, jsou to takové návaly, ale většinou nad tím mávnu rukou a popřeji jí ať si to užije. Je potřeba se soustředit na sebe a ne na ní. 100% funguje jedna věc – čas. Na všechno se dá zvyknout, ale chce to svůj čas. Bohužel v době rozchodu nám čas plyne strašně pomalu…Druhá věc co mne napadá je, že by ti mohlo pomoct „srovnat účty“ jen si vyber tak, abys neublížil a nepřidělal si další problémy (dítě, nemoc, zamilovaná). Je to šílené…ale až to uděláš může být tvůj pocit nespravedlnosti menší, protože budeš mít máslo na hlavě taky. Ale myslím, že jednou nestačí…tu druhou radu ber jako můj názor, nikde jsem se o tom nic nedočetl.

  34. spálenej01:06 dne 9.10. 2015 napsal/a

    Koukám, že to tu ještě funguje, tak přispěju svojí grafomansko-terapeutskou troškou do mlýna. Včera to jsou dva měsíce přesně od Rozchodu a dnes se máme vidět, takže asi ideální doba se z toho vypsat a asi i položit otázku. Potkali jsme se plus mínus před dvěma rokama a zaujali se. Vím to. Já ve třiceti, za sebou dva vztahy ukončený dohodou a jeden psycho (ne)vztah, kterej mě utvrdil v tom, že ač jsem rodinnej typ, tak na to nemám a radši budu odporně nezávislej singl s odporně nezávaznejma známostma. Ona dvacet, povídali jsme si, psali, bylo to fajn, pak zjistila, že je těhotná (ne se mnou) a na jaře porodila a naše komunikace povadla, až zmizela. Pak, už nevím kdo to začal, na začátku léta znovu naskočila a postupným oťukáváním jsme se na její popud dali dohromady a já, znovu oživenej rodinnej typ byl na vrcholu štěstí, měl jsem to i s miminem i když ne mým, tak jsem ho tak bral, plánovali jsme hory doly, rval jsem prachy co jsem jen dovedl, fakt se snažil…ano – chovali jsme se často dost hrozně, jsme dost hrozný typy, navíc makám mimo město XY takže jsme se viděli dost omezeně a dělal jsem chyby, který občas vedly k betelnejm hádkám, ale zároveň mi to přišlo, že je to dobrý – nakonec hezký chvíle byly fakt hezký. V prosinci mě po jedný hádce poslala OPRAVDU do prdele, tři dny před vánocema – mojí chybou, ale to jsme nakonec po pár dnech odvolali a pronajali si ve finále byt ve městě kousek od XY. Do tý doby jsme byli buď u nás nebo u jejích rodičů, tohle bylo nový, zařídili jsme to tam a začalo další dobrý období – měli jsme společnej BYT – DOMOV, já pomáhal s miminem. Na jaře se to trochu začalo srát, protože jsem najel jako starej dement do svejch starejch kolejí až to vygradovalo tím, že jsme si řekli, že takhle ne a já se začal opravdu konečně chovat jako dospělej zodpovědnej člověk, sám jsem se nepoznával. Byli jsme trochu svéráznej, ale podle lidí nakonec docela dobrej pár (s výstrahou teda).

    Trvalo to dva měsíce a před odjezdem na krátkou dovolenou mi napsala, že definitivní šlus – SMSkou. Ještě při mým pondělním odjezdu do práce jsme plánovali co a jak navíc po tý změně mi všechno přišlo skvělý, takže to bylo jako bodnutí do ledvin. Vyměnili jsme si pár dalších SMSek – navrhla mi kamarádství, poděkovala, ale už mě nemiluje…OK zválel jsem se jako poslední prase, poslal dvě hysterický SMSky (ještě tu noc) a pak NIC. Absolutně jsem usekl konverzaci všema kanálama, nepřijel jsem odprošovat nic…(děkuju všem mejm dobrejm lidem okolo, že mi to poradili) Bolelo to, byl jsem jako by mě přejelo pět kombajnů.

    Po třech tejdnech napsala jak se mám, byl jsem chladnej, příkrej i když vevnitř jsem řval. Na moje narozeniny mě chtěla hrozně vidět, svolil jsem – nepřijela, tím jsem to ukončil a jal se opět užírat vnitřně a že to stálo za to. Před 3 tejdnama se znovu ozvala, byl jsem už milejší. Začali jsme si psát a čím dál víc to sklouzává k opravdu milý konverzaci, nechci a nedělám si iluze, neupínám se k tomu. Na druhou stranu kamarádka, který jsem dal přečíst konverzaci mi tvrdí, že to působí, že mě chce a já si za ty dva fakt krvavý a bolavý měsíce (mám pořád v tom bytě věci) uvědomil, že já to chci taky. Viděl jsem se s její sestrou, která mi tvrdila, že jí to mrzí, ale asi má svojí hrdost nevím…Shodou okolností jsem tenhle tejden strávil den s její blízkou příbuznou a která se mě vyptávala, tak jsem jí potvrdil, že mi chybí, třeba si to holky řekly :)

    Bylo to poučný, i kdyby už ne s ní, tak jsem si uvědomil, jak strašný věci jsem dělal a můžu odpřísáhnout na veškerý známý bohy, že dost věcí už bych neudělal. Vzalo mi to půdu pod nohama, usadilo mi to ego. Problém je, že chci jí. Se vším všudy a zjišťuju, že mám zásadní problém s jednou věcí a to je, jak poznat, že to není kamarádský, že si mě jen nepojišťuje nevím…Rozchod napsala velmi věcně, konkrétně a já nevím, kde je tam teď ten okamžik, kdy říká – jdeme to znovu zkusit. Můžu to stokrát cejtit z náznaků, ale nechci to na jedný straně posrat – špatně si to vyhodnotit a brát nás jako navrácený, když ona by to tak neměla a tím jí definitivně zahnat a na straně druhý nechci nečinností spadnout do složky Kamarád.

    Na závěr snad…vyléčilo mě to v mým požehnaným věku z toho brát ohledy hlavně na sebe, mít v první řadě sebe (jakkoliv pusou jsem tvrdil něco jinýho) a brát všechno jako samozřejmost, brát všechno tak nějak nevážně, oťukávat jiný a ještě asi dalších sto věcí, který tu nebudu vypisovat…půjdu na to pivo a uvidím, nejsem dobrej lovec náznaků tak jsem na to zvědavej, přijde mi, že to nepoznám pokud mi neřekne pojeď domů…vole…začínáme znova…jo, vím, že to tak nebude, vím to…ale tak ta naděje přece umírá poslední ne a mmchdm ani kdyby dnešek dopadl blbě, tak to nevzdám na vždy ;) byl bych rád, kdyby mě nikdo neidentifikoval a když přece, tak sorry, nemyslím to zle

    1. Michal08:26 dne 9.10. 2015 napsal/a

      Ahoj, omlovám se všem, kdo tu už o mé příspevky nestojí :-). Tedy musím říct, že jsi v zajímavé fázi a asi šance na záchranu je. Počítej s tím, že obnova jde hlemýždím tempem a může být ve vlnách. Často se objeví, že jeden začne sklouzávat k rozchodu. Je potřeba síla obou partnerů, aby to překonali, ale prý když to dají je to o to hezčí vztah. Aspoň toto říká pan doktor Klimeš. Doporučuji si přečíst knihu kterou jsem vložil do vlákna někde dřív o Rozchodech (J.Klimeš) případně si pustit přednášku z jeho www. Mohlo by ti to pomoct v jaké fázi rozchodu se nacházíš a podle toho s tím pracovat a tím by ses mohl vyvarovat případných chyb. Určitě sebe i ženu někde identifikuješ. Dokonce po své zkušenosti bych vyhledal možná odborníka, který ti s tím pomůže a věřím, že by ti mohl pomoci i s tím vztah urovnat. K tomuto rozhodnutí, ale chlap musí dozrát a pochopit, že mu to může opravdu vztah zachránit. My tu psychologii moc nemusíme a radši to řešíme po svém (často chybně). Popřeji ti jen hodně zdaru, málo chyb a bojuj ať o ní nebo bez ní.

  35. Martin10:09 dne 7.10. 2015 napsal/a

    Ahoj všichni, psal jsem zde svůj příběh na začátku dubna t.r. Vztahy jsou daleko složitější, než si všichni myslíme. A jedna z důležitých pravd je, že ženy jsou strašně složitá stvoření a pochopit je je někdy opravdu složité, ale dá se to. A jelikož již 14 dní opět se svojí manželkou randím, tvrdím, že je to možné se s nimi domluvit a hlavně je pochopit. Upozorňuju ale, že je nutné opravdu vše hodit za hlavu a začít od nuly, tzn. bez minulosti, popřípadě pouze s pozitivními zážitky. Hodně mi pomohly knihy Cesta pravého muže od Davida Deidy a hlavně kniha 5 jazyků lásky od Gary Chapmana (je i v PDF na netu), která je psaná strašně jednoduše a srozumitelně i pro takové tupce, jako jsme byl já. Hodně věcí mi docvaklo, a jak psal Michal v posledním příspěvku, ženy potřebují to své, tzn. něhu, porozumění a lásku, a když to nedostanou od svého partnera, podvědomě a vzápětí vědomě to začnou hledat někde jinde. A po přečtení knihy od Chapmana jsem pochopil, co vlastně očekávala moje manželka ode mne, ale já to nevěděl.
    Tak všem hodně zdaru, a když moje rada pomůže alespoň několika z vás, dejte vědět, chceme se přece mít všichni kurva dobře a fajn neeee:-)!!!!
    Martin

  36. Michal10:32 dne 5.10. 2015 napsal/a

    Ahoj všem , kdybyste se do toho chtěli hezky ponořit a dozvědět se něco o jednotlivých fázích z pohledů pychologa doporučuji knihu viz. odkaz http://s13s15.wz.cz/par.pdf. Asi na tyto stránky přijdou další zoufalci tak jako já, tak proč si nepomoct :-)

  37. jaryn16:24 dne 4.10. 2015 napsal/a

    Zdravím všechny pisatele.Rozvedl jsem se,po 25 letech a dokonce to sám navrhl.Manželka nebyla proti,vše šlo lehce.Jsme rozvedeni,bydlím sám rok,mladé mám skoro dospělé.No a co se nestalo.Byl jsem přesvědčený,že už zůstanu sám,možná náhodný sex a to bude vše,co se týká vztahu mezi mužem a ženou.Našel jsem si přítelkyni a prožívám něco,co trochu pamatuji před +-třiceti lety.Neuvěřitelné,jsou ve mně city,které jsem neznal.Jsme spolů 3 měsíce,jsem zamilovaný až to není normální.Přítelkyně to tak nemá,přemýšlí na rozdíl od mužů hlavou. Jen tak jsem si představil,že bychom se rozešli.Normálně jsem se rozbrečel.To jsou věci co? Takže neházet po rozvodu ,flintu do žita,věnovat se koníčkům,přátelům a nechat vše plynout,co se má stát,stane se.Hlavně nechlastat.

  38. Jan15:15 dne 30.9. 2015 napsal/a

    Ahoj chlapi. Vstoupil jsem do klubu. S manželkou jsme byli spolu 25 let z toho manželství trvalo 20 let. Prošel jsem si už první fází ŠOK (cca 2 týdny), druhou fází ZKLIDNENI (cca 3 tydny) a nyní si myslím, že jsem ve fázi REZIGNACE. V současnosti probíhá rozvodové řízení a vypořádání SJM a je to peklo. Bojuji s ní, s jejími kamarádkami, advokáty. Jeden známý mi říkal, jestli něco pěkného zbylo z manželství před rovodem, pak to zničí advokáti. Je to pravda. Tak jako každý z nás v klubu jsem si položil otázku proč. Zatím jsem nenalezl odpověď. Asi je potřeba vrátit se na začátek.
    S manželkou jsme se poznali, když nám bylo 18 let. V devatenácti jsem odešel na vojnu, kde jsem stravil dva zkurvený roky. Po celou dobu jsme si psali a po vojně jsem si byl jist, že je to ta pravá a že s ní chci být do smrti. Překousl jsem i to, že v průběhu mé vojny otěhotněla (možná se mnou) a šla na potrat aniž by mi cokoli řekla. Událost jsem uzavřel a požádal jí, aby příště o vážných a společných věcech nerozhodovala sama, ale i s těmi jichž se to týká. Začali jsme bydlet v části starého domu, jehož polovinu zdědila od své babičky. Druhá polovina patřila jejímu otci a matce a to byl problém. Dům byl zdevastovaný a protože v té době jsme měli velmi málo peněz, dřel jsem sám na jejich domě jako kokot. Její otec polovinu pronajímal pochybným existencím a snažil se nás od tamtud vystrnadit. Bylo to peklo. Dřel jsem na cizím a navíc jsem musel řešit každý týden různé výhrůžky, udávání, trestní oznámení od jejího otce.
    Pracoval jsem v podstatě nepřetržitě. Atmosféra houstla a manželka ve svých 23.letech si narazila 16.letýho polocikána, prostě socku a hned se k němu přestěhovala. Pár dnů žila s ním s jeho matkou a mladším bratrem v 1+1 a nezapoměla mi vždy poreferovat že při šukání zásadně používají kondom. Chvíli jsme se nestýkali, jen jsem ji občas zahlédl s její kamarádkou a dvěma araby, jak vyráží někam na flám. (Její kamarádka si pak jednoho z arabů vzala, odstěhovala se a už o ní nikdo nikdy neslyšel). Po nějakém čase, když ji její zajíčci a arabové omrzeli, a už nechtěla asi dál sponzorovat sociálně slabou rodinku, se vrátila. Odpustil jsem ji (dnes vím, že to byla chyba), vzali jsme se a počali dítě. Tentokrát mi o tom řekla a dcera se nám narodila v roce 1994. Byl to nejštastnější den mého života i přes to, že teror od jejího otce se stupňoval. Makal jsem na baráku, makal jsem v práci a živil ji. Za rok se nám narodil kluk. Starostí přibývalo a zase atmosfera houstla. Teror od jejího otce dosáhl maxima a měl jsem toho plný kecky. Jenže její otec náhle zemřel a najednou se vše vyřešilo. Na chvilku. Pak začalo peklo s dědictvím v kterém byla zainteresovaná celá její rodina. V té době jsem si říkal, pane bože co to je za lidi. Už tenkrát jsem si měl všimnou genetického vybavení její rodiny. To byla chyba. Vše skončilo tak, že zbylou část domu jsme odkoupili od její matky za trojnásobnou cenu (ona prý k domu měla citový vztah) a já začal splácet hypoteku. Veškeré finance jsem táhl já, ona byla na mateřské. Ona si na to zvykla. Když ji skončila mateřská, práce ji moc nevoněla, proč také, když měla sponzora. Rozhodla se, že bude studovat. Dodělal si střední školu. Já jsem to platil. Dodělala si vysokou školu. Já jsem to platil. Udělal si řidičák. Já jsem to zaplatil. Nastoupila jako asistentka do školy a od té doby šlo vše do kopru. Každý den mě poučovala, jak se mluví spisovně, začala mi dávat najevo jaký jsem primitiv, protože ona pracuje ve škole a to je přeci elita, která všemu rozumí a všechno zná. Začala jezdit na školní akce. Neopomenula mi sdělovat, kdo ve škole šuká s kým. Když jsem ji nabýdl, že za ni přijedu na školu v přírodě, měli ste vidět to zdešení. Nikam jsem samozřejmě nejel. Začala kouřit a posedávat po kavárnách se svými koleginěmi a diskutovat a psychologii lidstva. Začala si románek s tatínkem nějakého postiženého žáka.
    Já jsem dřel v práci a na baráku. Bral si půjčky na další její rozmary. Chtěla přikoupit pozemek k domu (asi abych měl více práce se sekáním trávy a údržbou), a já to udělal. Chtěla koupi t chalupu, a já to udělal. Chtěla nové auto a já ho koupil. Vše na dluh, který jsem pak musel splácet. Ona svůj plat si utrácela za kraviny. Všechny platby v domácnosti jsem platil já. Pak jsem, řekl dost. Prodal jsem chalupu. A začal si dávat stranou peníze pro sebe. To nesla zatraceně těžce a odešla. Opustila mě. Zažádala o rozvod a chce abych jí vyplatil dům, který jsem vlastníma rukama zrekonstruoval a sám zaplatil. Budu muset. Bohužel SJM je tak postavené. Slušní, pracovití jsou vždy v nevýhodě. Vidím v ní přesný obraz její ho otce. Nelítostná, vypočítava, zlá.
    Spojila se s advokátem a chce, abych ji dal prakticky vše. Bude mi padesát a nebudu mít nic ani trvalé bydliště. Budu muset začít znova.
    Už jsem se vším tak nějak smýřený. Když vás opustí manželka, prvně se vám zhroutí svět a začnete hledat chyby v sobě. Ale to je špatně. Ona vás opustila. Ona spálila mosty. Ona vás o vše připraví, protože právo (SJM) ji to umožní. To není vaše chyba. Jediná vaše chyba je, že jste nebyli schopni odhadnou její charakter.
    A jak se se vším vyrovnat. Jednoduše. Dát tomu čas. Přemýšlím co dál a najednou si uvědomuji, že vlastně teď můžu udělat cokoli co budu chtít. Sebrat se a cestovat, třeba i rok po světě. Pořídit si nový dům. Cokoli. Děti jsou dospělí a už je nezajímám. Jedno latinské přísloví říká, kdo nic nemá je šťastný. Třeba budu šťastný. Je to nový restart. Výzva.
    A proč mě tedy manželka opustila? Prostě proto, že je to vypočítavá mrcha. Jak jednoduché. Život jde dál.

    1. Michal16:41 dne 30.9. 2015 napsal/a

      Ahoj, tak to je husté…spíš tě lituji, že to neudělala dřív a nenašel sis někoho normálního. Přesně jak píše, chce to čas a jít dál…tak by tě už nic dobrého nečekalo a hlavně už se nikdy nevracej!

  39. Martin14:39 dne 5.9. 2015 napsal/a

    HLÁSÍM SE DO KLUBU A VŠECHNY ZDRAVÍM.
    Je mi 38 let, s manželkou jsme manželé 9 let. Máme kluky 7 a 4 roky. Miluju je, ženu taky. Před měsícem jsem se odstěhoval, protože už se mnou prý roky není šťastná, nevážím si jí, trápím ji atd., bylo to Psycho, nedal se ten tlak ustát. Vystěhoval jsem a zjistil jsem, že má vztah a chce si užívat přítomností, Celí to nastalo, světe div se, jakmile se vrátila s mateřské, začala chodit mezi lidi a užívat života, je jí 31, druhá míza. Celou dobu jsem makal jak šroub, živil ji, snažil jsem se, asi málo. V postatě dosáhla všeho o co usilovala, dva krásný kluky, svobodu, mám samce, který ji to dělá v mém bytě, který platím, a kde jsou mý kluci a já si platím podnájem jinde. Ona je v pohodě, uživá si života,já ve sračkých a nechápu to.

    1. Martin19:19 dne 5.9. 2015 napsal/a

      K tomu bych ještě dodal, že zpětně po logické úvaze, to vidím jako kalkul a strategii a v podstatě si ze mě udělala nástroj pro získání dětí, platiče alimentů a předtím toho, co v rámci rodiny ( kromě úklidu ) řešil kompletně všechno. Její rodiče ( naši jo ale jsou daleko ) nám za celých 7 a 4 let jejich existence, prcky nepohlídali, nikdy jsme prakticky nebyli sami, abychom si to užili. Udělala si řidičák, dostala auto, nikdy nejezdila a já objížděl komplteně vše, děti škola školka, doktoři, atd. atd. Auto jsem prodal a prodělal ranec. Mám čaosvě náročnou práci ( dojíždění a služebky ), za to byl akorát pojeb, že nejsem doma a seru na ně. Pro rodinu nic nedělám atd. Fakticky si připravovala můj odchod několit let, kdy bude zajištěná a průběžně na mě brutálně tlačila, až se mi znechutila a sex nebyl dva roky. A jak jsem již psal, poté co skončil amateřská, vrátila se do práce už mě nepotřebovala vlastně vůbec, děti vozím dál. Nemá je kdo vozit. DOtlačila mě, jak o ženský umí, vypadnout, sobě si tak ospravedlnila, že je to celý moje vina, že jsem se jí celý roky nevěnoval, našla si píchače atd … Rozvod hodlám reliazovat do měsíce, pokud nebude vymýšlet hovadiny. Střídavá to nebude, protože bych přišel o práci a ona o prachy. Na základě těchto stránek, jsem vymazal všechny sms a podobný sračky, který jsem ji napsal po vykopnutí a buu je číst každý den. Každý slovo bych podepsal a dává to hluboký smysl. Howgh :-)

      1. Michal07:52 dne 6.10. 2015 napsal/a

        Ahoj Ondro, tak koukám to máš doma taky pěkný mazec. Doporučuji knihu, kterou jsem vložil do příspěvku níže. Co nevidět se ti začne do mysli vkrádat manželka jako fantazijní postava se kterou začneš rozmlouvat jako s reálným člověkem. Bohužel, to jen vytvoří další silnější pouto k ní. S fantazijní postavou manželky je potřeba se vypořádat, aby ses s k ní neměl tendenci vracet. Jak se toho dá dosáhnout je právě v dané knize či je asi dobré využít psychologa. Bohužel jsem zjistil, že žena dokáže být sobectější a myslet jen na sebe víc než chlap a opět to z tvého příspěvku vidím. Ona má co chtěla dvě děti, finanční zajištění a milence. Kdo ví jak to s ním dlouho táhne. To co má jak se zdá, je pro ní v dané chvíli důležitější než mít tebe doma. Na druhou stranu domnívám se, že v situaci ve které si ho našla nehledala paartnera, ale milence. To ovlivnilo její výběr tj. hledala 10% které neměla doma a zbytek ignorovala. Vůbec bych se nedivil, že až si sundá růžové brýle jeden nebo druhý to skončí krachem případně začnou problémy. V tenhle moment bude hledat útěchu a dej si bacha jak zareaguješ. Pro mne je tvůj příspěvek trochu varování. Já jsem v situaci, že jsem přistoupil na jedno dítě a i když byl vztah už v troskách stejně si ho vymrčela. Jako těhotná si našla milence se kterým chtěla odejít, ale on dal přednost jiné. Je tedy pravda, že z části si za to můžu sám, chudáčka ze sebe dělat nebudu. Zamotal jsem se do toho s jednou potvorou, doma to sabotoval a taky měl tendence odejít. Teď ta největší bouře skončila, bydlím jinde, s milenkou jsem se rozesli a s manželkou řešíme co dál. Ja vím, že nechci druhé dítě dokud si nebudu jistý naším vztahem. Ona samozřejmě druhé dítě chce co nejdříve bez ohledu na náš vztah…myslím, že to nakonec skončí rozvodem, ale uvidíme. Každopádně citím její pohnutky a to že opět myslí v první řadě na sebe. Smutné je, že nemyslí ani na ty děti. Drž se! Důležité jsou děti a tvůj život. Na ní se vykašli, čím víc ukážeš, že je ti to jedno tím víc ji zasáhneš a rozhodíš. Má sice milence, ale čeká, že se o ní začneš snažit a manipulovat s ní, aby se do vztahu vrátila. Bojuj kámo! To dáš!

      2. Krcmic08:15 dne 6.10. 2015 napsal/a

        Já bych jen k tomu dodal, že zde uvádíte pohled z jedné strany a je třeba si uvědomit, že chyba je vždy na obou stranách. A že pohled bývalé manželky či přítelkyně bude třeba takový, že jste si ji nevěnovali, byli jste pořád v práci (což chápu, ale život není jenom o tom makat 24 hodin denně). Zkuste se třeba zamyslet, kdy jste naposledy vzali svou bývalou ven, na romatickou večeři, dovolenou (jedno kam), viděli jí se fakticky bavit, smát se, protože přesně o tomhle by měl být vztah. Pokud se tohle vytratí a život se zvrtne ve vydělávání peněz, kdy člověk přijde domů, nají se a lehne, tak to pak přesně takhle dopadá – najde si milence. Ten milenec je však pouze k tomu, aby dal to, co jí chybělo. A že spolu spí – asi ano. Ale stejně tak vy budete spát s dalšímí, stejně tak vy i ona jste měli předtím několik partnerů a také jste to asi, když jste šli do vztahu neřešili. Chci tím jenom říct, že to, co tak bolí, je zraněné ego a nepochopení toho, co se děje a proč se to tak děje. Až to člověk pochopí, bere tyhle věci více s nadhledem.

        Tahle situace je jen vyústěním toho, co jste udělali špatně v minulosti – oba a že pohled jen z jedné strany – té vaší – může jen vyústit v zahořklost a trpkost, kdy má člověk pocit, že všechny ženské jsou krávy (to jsou) toužící po majetku (což je vcelku logické – chtějí se mít dobře). A co si budeme nalhávat, chlap, který má vilu, BMV, působí trošku více sexy něž kluk ve Škodovce :-).

        A proto je na místě se spíše teď zamyslet, co to bylo a ideálně to už znova neopakovat. Anebo začít makat na nápravě. On to totiž nemá být boj, boj je to jenom s vlastním egem a představami. Ale to, že vám někdo odešel, neznamená, že jej musíte nenávidět. Pokud jste jej opravdu milovali, budete mu přát, aby se měl ve své další kapitole života dobře. Aby byl šťastnější, než byl s vámi, když vy jej už udělat šťastným nemůžete anebo neumíte. Vaše cesty se rozchází, ale čím méně zlé krve tam bude, tím lépe to bude probíhat a tím větší šance, že se třeba vaše cesty znovu protnou. Protože kdo by se chtěl vracet za někým, kdo vám nepřeje nic dobrého a choval se jako čurák :-)

      3. Martin10:55 dne 6.9. 2015 napsal/a

        Díky chlapi moc za podporu a názory a oba máte určitě pravdu, v obou reakcích vidím, že máte z velké části pravdu, já se k ní musím ještě dobrat.
        Nemám BMW, mám pouze novou služení Octávku :-)). Sice jsem makal, ale o kluky se staral a vzhledem k tomu, že vše leželo na mne a za celou dobu nám máma manželky nepohlídala kluky ani na hodinu, nebyla možnost něco podniknout, někam zajít, o dovolené nemluvě. Vždy byl jeden z kluků příliš malý na to, aby byl dva dny či týden s mými rodiči 200 km od místa, kde bydlím. Navíc manželka moje rodiče moc nemusela, zazlívala Jim, že jí pozdě nabídli tykání a štvalo jí, že oni by hlídali a její rodiče ne.
        Když jsme se seznámili, nebyly závazky, stres a tlak. Pak přišla vysoká hypotéka, rodiče nám nepomohli ani korunou, děti, nikdo jiný nepohlídal, k tomu náročna práce, kde jsme hlavně platili hypošku a nic stejně nezbylo a nezbývá. V důsledku toho tlaku šlo všechno do kytek, protože nebylo, jak se odreagovat, jak si popovídat. Manželka navíc odmítla řídit auto a ani se nesnažila její rodiče zapojit. Což pokud bydlíte sice kousek od, ale ne ve městě, je problematické. Nechtěla se zapojit do financí, nákupů. Svou roli pouze chápala jako roli trpící ženy, která „sama“ vychovává děti. Tím se tlak stupňoval a já se uzavíral a ona ho začala stupňovat a tám mě více tlačila do postoje, který z nás udělal vlastně soupeře. Před dětmi si navíc servítky nebrala a to k tomu moc nepřidalo. její další kroky už jsem popisoval výše. Přesto všechno, jsem ji stál euvnitř miloval, snažil se a to se nezměnilo, tím hůř.
        Představa, že ještě asi rok, budu každý ráno, v našem starém bytě ( byt se prodá ) vypravovat a vyzvedávat kluky a tedy těžko vzpomínky na společné časy z hlavy dostanu s tím, že každé ráno uvidím ložnici, kde je týpek oo 20 roku starší než ona, mě děsí, to se blbě zapomína.
        To, co jsem napsal výše, to platí, jenom jsem to chtěll doplnit o další okolnosti, které to vše podpořily a její strategii vlastně živily, protože vyník jsem byl vždy já. Chybu si nikdy nepřipustila.
        Musím připustit, že už poslední dva roky jsem musel brát i léky na uklidnění kvůli depkám a tlaku, který jsem nedával …
        Teď mám pocit, že jí vlastně omlouvám, že za to mohli vnější okolnosti, nevím … Ten rok bude peklo. :-)

      4. Michal15:18 dne 6.10. 2015 napsal/a

        Ahoj oběma. Jasně, že chyba je vždy na stranách obou partnerů. Každý z parnerů vnímá krizi, ale bohužel jinak protože je v jiné fázi. Když se jí jeden co je napřed snaží řešit, druhý ji nevnímá a jeho nabídky o řešení odmítá. Když to zjistí i ten druhý, ten první už má na krku milence a takhle to jde pořád z kopce. Ten kdo je napřed nebo má milence má určitou výhodu a začne mít převahu. Dobře vím o čem Ondra píše, protože mám podobné zkušenosti. Člověk si myslí, že má doma jistotu a soustředí se na to, kde vnímá problém v jeho případě práce. Manželka se zatím doma nudí na mateřské a vymýšlí. Nechci a ani nemůžu nikoho soudit za to co dělá, protože jsem podobnou situací neprošel a neobstál. Zkušenosti je taková, že když se někdo nudí začne vymýšlet kraviny. Ono kdybys jí poslal do práce a děti dal do školky, taky by to mohlo vypadat jinak. Každopádně spíš bychom si z toho měli vzít ponaučení a znovu chyby neopakovat. Každá žena potřebuje péči a lásku a když z nějakého důvodu nemůžeme navíc dlouhodobě zaděláváme si ne velký problém. Je dobré nad tím přemýšlet, ale netrápit se tím…stalo se. Učit se z komunikace s teď už s bývalou, dobře naslouchat, pamatovat si a přemýšlet. Život jde dál a čeká nás ještě mnoho poznání a chyb, ale i spousty hezkých pocitů. Já si zpětně uvědomuji několik momentů kdy bych si nafackoval, protože mé chování vedlo k rozvodu či rozchodu. Nakonec vím, že jí přeji štěstí, které já ji neuměl dát a otázka je, zda bych někdy uměl. Mám ještě jedno zjištění teda děsivé…že člověk jak nemusel řešit vztahy ustrnul se svými zkušenosti někde na úrovni té doby kdy se pár poznal. Pak je to riziko určité nevyzrálosti a větší pravděpodobnost chyb.

      5. Martin18:10 dne 7.10. 2015 napsal/a

        Ahoj chlape a pokud to čtou ostatní, tak chlapi Předesílám, že jsem udělal megapíčovinu. Jinak můj příběh viz Martin výše atp. Dneska jsem vezl děti ( Každé ráno je vyzvedávám v „našem“ bytě a vozím do školy a školky ) k zubaři a i manželku, jelikož je pak odvážela autobusama … Pak jedu do práce, a nějak mi to opět zacvaklo a uvědomil jsem si, že manželka zhruba měsíc před tím, než jsem odešel, chodívala pravidelně večer na procházky s kamarádkou, pak se vrátil za hoďku za dvě a v poho mi dala pusu, někdy. Znal jsem kámošku, tak jsem neřešil, ač tušil. No dneska mi docvaklo, že chodila občas v rámci schůzky s ním, do auta atd. By volnej nemá, tam má rodinu po rozvodu … Teď užívají ten můj :-)). To mě tak nasralo, že jsem ji volal a řekl ji v klidu, co si o něm myslí, jaký je o čurák atd. a snažil se ji potrápit psychologií, bych v ní vyvolal pocit viny, protože nechci,a by ten její vztah měl negativní vliv na kluky. Fakt pecka, každý což se mi podařilo. Navíc mi řekla, že jí prý opustil, kecy, vím že ne. Zadní vrátka. Nicméně Aspoň lehce tuší je kráva. Ok, nicméně v rámci psychologického rozebrání, nějak vypadlo, kde ten typ dělá a jako ultravocas jsem si sní psal. A já megamrd jsem si zjistil, kdo to je, děvka google, a zjistil, že bydlí 500 m ode mne … Ty krávo, jsem totální kokot. Porušil jsem snad všechna pravidla, nechápu se. Třeba teď jedu s klukama na víkend k našim, její je měli max jednu hodnu za rok. Těžko si neuvědomit, že možná bude chtít po víkendu přispět na novou postel a já je tam ještě budu zase v pondělí ráno nybírat a pak ještě asi rok. Jenom tam teď ráno vlezu, hodil bych šavli. :-) Takže se v tom zase plácám, řešim právníka a snažim se dělat smysluplné činnosti. Ale jsem nasranej na sebe a pokud je tady někdo, kdo by mi chtěl dá přes držku, tak rád někam zajedu a platím piva. Mám trochu strach, že když vím, že ten kokot bydlí 500m ode mě, že to asi jen tak nevytěsním a čím víc mě to bude srát, tak za chvíli bud jezdit kolem toho bytu … Je mi jasný, že jsem na psychologa. Už si ho hledám. :-)

      6. Michal07:11 dne 8.10. 2015 napsal/a

        Ahoj, tak koukám, že s tím pěkně bojuješ. Já to tak radikálně neřeším, ale mám jiný problém a defacto žena i já nikoho teď nemáme. Bohužel v hlavě oba máme někoho jiného a cestu k sobě hledáme marně už rok. Ty které máme v hlavě jsou už passe. Ve stejnou dobu jsme měli oba dva avantýry. Mým cílem je se se ženou dohodnout, zasáhne nás to oba to vím, i vím že budeme mít tendence se vracet, ale cítíme oba, že to nefunguje. Pro mne je základem chovat se k ní tak nějak nad věcí a klidně. Bohužel ona je klíč k dítěti a bez její spolupráce to nepůjde. Samozřejmě, že se snažím chovat jako rovnocený partner v boji o majetek i dítě, ale ve skutečnosti vím, že když začnou boje nemohu vyhrát. Ženský jsou v psychologickém boji podstatně lepší a dokázala by mi zhnusit zbytek života. Uvidíme, zda se mi to povede…aspoň mám tuto naivní představu. Ale zlo plodí zase zlo a toho jsem měl teď dva roky požehnaně. Stejně jako my, tak i ženský jsou jen lidi a i ženě přeji aby byla šťastná a v pohodě, protože pak bude v pohodě i náš vztah byť už dvou cizích lidí.

      7. Greg09:25 dne 30.3. 2016 napsal/a

        Zdravím Martine aj Krčmiči. Chcel by som len dodať ku Krčmičovemu komentáru – súhlasím s článkom aj so všetkým čo je tu napísané, je to skutočne tak. Ale trošku s Krčmičovým komentárom nesúhlasím – respektíve – práve to, čo si napísal, je to, čo v ženách úplne neoprávnene vyvoláva predstavu, že sú princezné, nenahraditeľné a nemusia sa o nič snažiť (pretože majú vagínu). Prečo by som sa mal snažiť LEN JA robiť animátora? Áno, život neni len o zarábaní peňazí. A áno, snažíme sa my chlapi zo všetkých síl, aby sme ju aj zabavili, zobrali na večeru, zabaviť sa atď. Lenže niekedy nás život privedie na rôzne cesty, kedy zrovna človek nemá náladu sa baviť a musí na niečom dôležitom pracovať (pre prospech celej rodiny). Práve v týchto zlomových bodoch si častokrát ženy nájdu milencov – aké sebecké! Treba si uvedomiť, že aj keby chlap bol neviem aký bohatý, krásny, milý – VŽDY bude niekto, kto má viac, je krajší, úspešnejší (je to proste tak). A rovnako tak si treba uvedomiť, že VŽDY príde náročnejšie obdobie, ktoré je potrebné prekonať.
        Preto sa pýtam, a trošku to preženiem ale – prečo nás ženy nezabavia??Prečo nám nepodajú pomocnú ruku, nezoberú na večeru, neuvaria ju?
        Jasné že sa im zdá, že napríklad teraz sa Frantovi darí a nosí svoju ženušku na rukách a ten môj budižkničemu je celé dni v práci. Tak si nájdem milenca? Čo keby sa tie ženy tiež trochu hecli a pričinili o spoločné blaho vzťahu a rodiny?
        Tiež som po rozchode, síce tam milenec nebol, ale boli sme v zlomovom období a nemal som to ľahké – lenže ona sa chcela baviť – a nechápala, že teraz na to nie je vhodná doba. Tak som teda sem tam na ňu vybehol. A bol som ešte za väčšieho kokota. A špirála sa roztočila až to skončilo ako to skončilo. Ďakujem veľmi pekne. Je mi z toho celého na blití.

  40. MilanD.22:51 dne 24.8. 2015 napsal/a

    No ješte přidám, chapete, ráno vam udela svacinu, popusinkuje, pomilackuje a druhej den vas posle do prdele, s tim, ze nemuze zit snekym koho miluje?
    Hel, fakt peklo, takova pekna exkurze citovym peklem…kurva..:) projedu místem, kde jsme spolu byli a bulim, je to v prdeli..a to jsem ztratil slunecni brejle k tomu jeste…a nejhorsi je, snad to teda prejde, ze vidim i hezkou babu a zvedne se mi kufr, jako zaludek, ten dole stavkuje, az se bojim, jestli se jeste rozbejbe nekdy… :) sorač, ale tady se mi o tom dobre pise, neb jsme tady vsichni na stejnym prkne..tak diky, ze sdilite, aspon vim, ze jsem normalni chlap..:)

  41. MilanD.22:36 dne 24.8. 2015 napsal/a

    Fakt diky! Boli to jako prase a to uz je mesic, jednou jsem nedrzel rad :) , a razem zase na začatku :) Sice smajlikuju, ale…
    Jo a ty kontakty od Ní, hele obdivuju te a dekuji, ze jsi tohle napsal a dal na web. Neskutecne jsi mi pomohl, pripadam si, jako bych mel úmrtí v rodine.
    Zkratka tak jak to pises..Za rok napíšu, jak to fazovalo.Zatim to vypadá, že jsem že ji miluji fakt dost…Probiram se pomalu..:)
    Tak zatim zdar.

  42. Martin15:58 dne 21.8. 2015 napsal/a

    Ahoj všichni,

    psal jsem sem asi 2x příspěvěk ještě v době, kdy jsem byl ze všeho totálně v hajzlu. Jen v rychlosti připomenu:
    Rozešli jsme se po 7 letech, máme krásnou 4 a půl letou dceru, plánovali jsme druhý dítě, ale asi měsíc po návratu ex z dovolený, kde byla s dcerou ( já jsem bohužel kvůli práci nemohl), se začalo všechno měnit. Už dítě nechtěla, nebo že počkáme, pak že neví co s ní je apod a už to jelo všechno pěkně do prdele.
    Celej proces kdy jsem se neskutečně trápil trval asi 9 měsíců. Fakt bych to nikomu nepřál, zášť, smutek ,bezmoc a podobný šílený pocity, který jsem měl dřív na denním pořádku od rána do večera, psychopakárna děsná! Zkoušel jsem všechno možný, na měsíc to bylo tak nějak v pohodě, ale pak znova to samý. Dnes můžu v klidu říct, že jsem z toho všeho fakt venku, na ex si ani nevzpomenu a když, tak to ve mě nevyvolává žádný emoce tak jako dřív, je to prostě už jen bývalá a matka mé dcery. Takže opravdu jediný co fakt funguje, je jen a jen čas. Můžete zkoušet všechno možný, ale čas funguje zaručeně. Jo byl jsem hrozně dlouho v prdeli, ale tím si asi musím projít každej. Všechno je jen v hlavě a pokud se každej den nebudete bičovat tím, že budete ležet u starých společných fotek z dovolený a podobně, čas všechno zahojí. Je to otřepaná fráze, ale naprosto pravdivá. Taky jsem si říkal, to nedám, ale dáš to kurva!!!

    No a dnes?
    Jak to tak bývá, zafungovala náhoda, aspoň mě to tak přijde. FB mi jednoho dne nabídl profil kolegyně z bývalé práce, kterou jsem asi 5 let neviděl. Úplnou náhodou se rozešla ve stejným období s borcem taky nějak po 7 letech, náhoda, nebo osud? :-D
    Začali jsme si jen tak občas psát, hodně rychle to přešlo na psaní hodně často, pak rande, chemie ihned zafungovala a bylo hotovo :-) Jsme v začátcích, zažívám zase ty krásný pocity mrazení v břiše jen když na ní pomyslím a to na ní myslím jako hodně často :-D, těšíme se na sebe, prostě tzv. se máme a to je neskutečná pecka :-) Na všechno co bylo se teď už jen koukám s nadhledem a s takovým pousmáním, no jo, nevyšlo to, ale život jde dál a já jsem teď potkal slečnu výjimečnou :-), která mě znovu neskutečně „nastartovala“ a je mi s ní prostě krásně :-)
    Člověk si pak řekne, že všechno má asi nějakej svůj důvod, a až teď, když potká někoho, s kým je mu zase krásně, najednou chápe, proč to nevyšlo a všechno ihned dává smysl :-)

    Držet se, a věřte, že všechno špatný jednou skončí a bude vám opět neskutečně hezky :-)

    Čus

    Martin

  43. Štěstí nebo smůla?09:16 dne 13.8. 2015 napsal/a

    Zdravím autora a všechny, kteří tak jako já dorazili na tyto stránky. Článek jsem četl několikrát a několikrát jsem se vrátil k pasážím, které se mne právě teď týkají. Jedna z rad jak trochu zmírnit bolest je se z toho vykecat a opravdu v tomhle mají ženy výhodu. Všude okolo sebe mají kamarádky, které si rády vyslechnou její příběh (vždyť ty stupidní seriály na které koukají, nejsou o ničem jiném), prostě je to baví. Myslím, že mi obecně nerady řešíme vztahy, protože postrádají logiku a jsou spíše o pocitech a našlapování v minovém poli. Můj příběh začal asi před dvěma lety. Po dlouhodobém manželství, které přestávalo klapat z důvodu „nemožnosti“ mít dítě jsem poznal jednu ženu, kterou jsem měl ve svém okolí několik let a vždy jí přehlížel. S onou dotyčnou jsme se začali sbližovat a i když jsem se tomu bránil, ženy to s námi prostě umí. Co se ale nestalo? Můj poslední sex s manželkou vyšel a dnes mám krásného kluka. Bohužel manželství již bylo v troskách, ona si taky někoho našla a já udržoval kontakt s milenkou. Táhl jsem to takto asi rok – doma s manželkou a občas s milenkou. Když už pak tlak milenky byl opravdu velký, přemýšlel jsem jak to vyřešit. S manželkou jsem vycházel dobře a oba jsme chtěli hlavně to nejlepší pro malého. Já měl veliký pocit odpovědnosti za to, co dám malému do života a nedokázal jsem jen tak odejít. Navrhl jsem milence řešení…odejdu, ale chci, abychom začali normální vážný vztah včetně spolubydlení. Tady se přiznám, že jsem měl očekávání a to byla chyba. Čekal jsem, že řekne ano a pak budeme řešit věci kolem… neřekla ano ani ne, ale hned začala řešit kolik budu manželce přispívat na bydlení, na malého a jak dlouho. Věta, že ani nebudeme moct jet na dovolenou mne dostala. Myslím, že ještě ten den jsem to ukončil. Trochu ukvapené řešení s odstupem času, ale v tu chvíli jsem to prostě tak cítil. Bohužel se to sešlo, že se blížili Vánoce a taky její narozeniny. Zde jsem ještě neznal pravidlo, že v takovém období se to nemá dělat. Uplynul půl rok, občas jsme si napsali občas jsem si zavolali. Až defacto do teď jí zajímalo, zda jsem se už odstěhoval a podal žádost o rozvod. Dokonce mi pak řekla, že až se u mne něco změní ať se ozvu. Našel jsem si byt, podal žádost a ozval se jí. Opět jsem něco očekával a zase chyba. Dozvěděl jsem se od ní, že je na mne hrozně naštvaná a že neví, zda mi dokáže odpustit. Mám už nějaké zkušenosti a vím, že čím víc o ní budu bojovat tím víc ji budu ztrácet. Příjde mi, že čeká, jak se o ní poperu, ale já z toho mám obavy, že to vše bude k ničemu. Když jsem se neozýval, ozvala se pak vždy nakonec sama. Před týdnem jsem si volali a bylo to fajn, pak jsem ji pozval do divadla, ale odmítla, že nemůže neb nemá čas. Týden jsem ji již nepsal a ona mne a čekám, že se buď ozve sama první (míček je na její straně) nebo se už neozve a já si budu muset připustit, že je již definitivní konec. To čekání je hrozné a dělání nadějí ještě horší. Tady jsem to prohrál, ale když se nad tím zamyslím rozumem, možná je to vítězství…mám snad možnost to spravit se ženou a vidět vyrůstat kluka či můžu odejít a najít si někoho kdo za to bude stát a bude víc řešit to, že budeme spolu než to jestli pojede na dovolenou…Mám na Vás dotaz, schválně jak myslíte, že se to bude s milenkou vyvíjet dál? Ozve se? Neozve? Já se budu držet zásady, která tu byla napsána a potvrzena v diskuzi – nepsat! Protože platí, že milujeme toho, koho ztrácíme nebo kdo nás opouští. Nemilujeme ty, které máme jisté. Tady je to bohužel zkalené tím, že ona možná očekává nějaký můj boj, či snahu si ji získat zpět. To mne trochu mate…

    1. Štěstí nebo smůla?14:39 dne 21.8. 2015 napsal/a

      Ahoj všem, až to tu někdo bude číst tak jsem chtěl jen doplnit vývoj co se dělo. Asi 14 dnů jsme si nepsali a neozvývali se sobě. Podle mého je to výborná taktika a ledasco Vám řekne o tom, zda má smysl pokračovat a snažit se či nikoliv. Já si dal hranici 14 dnů a když se neozve asi bych volal. Ozvala se, sice s vyčítavou sms jak mi dlouho snaha nevydržela, ale ozvala. Následovali dvě večeře, první kde jsme se vůbec nebavili o nás, ale především o práci. Ráda si se mnou vždy vykládala a svých pracovních starostech a radostech. Druhá večeře začala v podobném duchu s tím rozdílem, že druhá polovina byla celá o nás. Ptala se jak to mám s rozvodem a pak mi sdělila své pocity z našeho rozchodu, samozřejmě především mé chyby. Defacto jsem postupoval dle návodu viz http://cs.wikihow.com/Jak-z%C3%ADskat-svoji-b%C3%BDvalou-d%C3%ADvku-zp%C4%9Bt. Musím říct, že to asi zafungovalo. Vlažný přístup se začal měnit, napsala i první, zavolali jsme si. Bohužel dlouho nám to nevydrželo. Objevil se kostlivec ve skříni který tam byl, protože jsem měl něco s její kamarádkou a neřekl jí to. S kamarádkou se kterou jsem chvilku něco měl před ní. Bohužel je to její kamarádka, dva roky jí nic neřekla a já z rodinných důvodů kamarádky také ne. Co se nestalo? Kamarádka se mi ozvala, psali jsme si a pak si někde zjistila, že jsem s ní něco měl (s touk o kterou jsem teď bojoval a kterou miluji) a že jsme pořád v kontaktu. Přepadla jí najednou strašná potřebu jí to říct aby to nepoškodilo její kamarádství a napsala mi to. Zvednul jsem telefon, zavolal té kterou miluji a vše jí řekl. Bohužel, to byla poslední kapka, strašně jí to vytočilo, začala pátrat co bylo a nebylo a přineslo to další nedůvěru do již tak poničeného vztahu. Bohužel myslím, že tímto mé psaní tady končí a já si začínám uvědomovat, že je konec. Asi jsem jí to měl říct dřív sám, ale poslední dobou to nešlo a před tím, jsem chtěl a nenašel odvahu. Píši Vám to sem proto, abyste si v tom našli ponaučení a třeba to pomůže někomu předejít podobné poslední kapce…Nic život jde dál…osud nám prostě nepřál a možná věděl proč.

      1. Krcmic14:54 dne 21.8. 2015 napsal/a

        Myslím, že je zbytečné se v tomto případě snažit házet vinu na sebe. To je asi stejné, jako kdybys ji začl vyčítat, že s někým spala před tebou. Kdo věčně hledá někde problém, ten si jej všude vždy najde. Chápu, že to bere možná jako zradu, ale to jste snad spolu ještě nebyli, tak nechápu, proč by měla kvůli tomu být naštvaná. Ty nejsi povinnen říkat nikomu, co jsi dělal / nedělal, když jste spolu nebyli. A myslím, že to je tak i lepší. Nikomu tak zbytečně neublížíš. Myslím, že slečna, ač v pozici milenky, má trošku problém sama se sebou. Že by si spíše měla nejdřív srovnat v hlavě, co sama chce….. A uvědomit si, že partneři spolu mají vycházet, ne hledat neustále nějaké neshody.

  44. Martin22:03 dne 29.7. 2015 napsal/a

    Ahoj všichni,
    Strašně moc si vážím tohoto článku, tak jak je napsaný a s jakou pravdou a pocitama působí na člověka,který momentálně zažívá asi tu největší bolest v životě.
    Ano,musím bohužel přiznat,že i já jsem se nevědomky dostal do téhle zapeklité situace a v součastnosti je to pro mě pomalá,ale pocitově kurevsky těžká exkurze v pekle.
    Nechci rozepisovat co se stalo,ono to asi každý, kdo přijde na tyto stranky a ještě ke všemu na tento článek, chápe o čem se mluví.
    Byl a jsem z toho ještě pořád v prdeli.Celý tento a i jiné články týkající se vztahu jsem si přečetl asi 100x a díky bohu za to, že začínám chápat, že se to děje asi všude a
    je to řízeno nečím,co asi nikdo z nás nepochopí.
    Jsem teprve na začátku se z toho dostat a zase se moci nadechnout,ale díky takové psychycké pomoci,toho kouzla,které je v tomto článku,si začínám postupně jisté věci uvědomovat a řídit se tím,co je zde napsáno.Snad to zvládnu a budu se moci za čas ohlédnout a říct „byla to pro mě ta největší rána,ale dal jsem to“.
    Držím všem co jsou v podobné situaci pěsti a pevné nervy.Určitě bude lépe.
    Ahoj, Martin

  45. Boris11:33 dne 27.7. 2015 napsal/a

    Zdravím tu váš sused zo Slovenska :D aspoň trochu vtipne nech sa mi zlepší nálada :) Tak ako každý z nás čo tu niečo napísal tak aj som som momentálne zažil rozchod bolo to iba pred nedávnom ale čo už stáva sa. Už mi je trochu lepšie čo som rád no stále to bolí veď už to poznáte.
    V našom prípade to je asi tak že možno ešte pred tromi týždňami sme sa pohádali tak už trochu hrošie ako inokedy no vtedy mi plakala na ramene a hovorila že sa bojí a že nechce rozchod že radšej pauzu. Naše problémy sú vzájomne nebudem hovoriť že som dokonalý proste každý robí svoje chyby a tak isto som ich robil ako ja aj ona. Cez tieto prázdniny to bolo pre nás ťažké každý robil od nemoty do nemoty ona ešte viac ako ja nemali sme poriadne čas na seba čo bol asi aj jeden z problémov. Pred 2 týždňami sme si teda dali pauzu že proste všetko na ňu vplýva práca rodina aj ja že sa mi nemôže venovať a podobne že to nemá nič s tým že by chcela rozchod alebo tak proste chcela čas pre seba. Po týždni tej pauzy ako sme sa dohodli sme zasa pokračovali vo vzťahu no ja som si všimol neviem či sa mi to zdalo alebo čo no bola ku mne proste iná taká odmeraná najskôr som to nechcel riešiť že to sa môže stať ale pokračovalo to stále tak už som sa spýtal teda čo je bavili sme sa o tom nechcem to tu moc rozoberať 1.8. máme objednanú dovolenku a tým že to škrípalo tak som je povedal že sa rozíďme teraz nie že sa potom po dovolenke rozhodne že chce rozchod. Najskôr z toho bolo že nie nechce. No po čase v priebehu toho istého dňa nad tým rozmýšľala a tak sme sa rozišli mňa to veľmi ranilo bol hnev potom kľud a sranda nakoniec. Dôvodom bolo že ona momentálne sama nevie čo a ako že proste ona so mnou chce byť a vie si predstaviť život so mnou no momentálne nevie kedy čo a ako. Proste sa bojí. Tak chcela ostať že nech sme zatiaľ kamaráti a uvidíme ako sa to vyvinie jasné že k tomuto článku som sa dostal až teraz tak ja tupec som povedal že hej aj keď to proste nepôjde. Takže teraz je to už pár dní takto, vraciam sa k tej dovolenke. Na tú dovolenku nakoniec idem aj keď som najskôr nechcel ísť no ale drel som na ňu jak debil tak som si povedal že teda pôjdem. viem že to môóžno nebude dobrý nápad no čo už. Tak som si povedal že aspoň na dobu určitú pretrhnem kontakt s ňou pred dovolenkou. Viem že to nie je dlhá doba no EX som teraz písal že proste sústredím sa teraz ešte na pár dní práce a na cvičenie nech máme od seba pokoj a uvidíme ako sa to vyvinie na dovolenke. Ja vám momentálne aspoň môj terajší prvotný pocit viem povedať že ju milujem a tiež si viem predstaviť s ňou život. Ale to je teraz, možno ma to prejde a nakoniec budem s niekým iným každopádne uvidíme ako sa to vyvinie na dovolenke a keď tak po dovolenke pretrhnem kontakt s EX na dlhšiu dobu a uvidí sa momentálne sa to nedá keďže sa na dovolenke uvidíme. :/
    Držte palce a ja držím všetkým ostatným nech nám to všetko dobre dopadne nech už to bude akokoľvek. Majte sa chalani. :)

  46. Martin12:52 dne 24.7. 2015 napsal/a

    Moje malá zpověď :-)

    Před pár měsíci jsme se bývalou rozešli a tenkrát mě to sebralo až tak moc, jako nikdy nic předtím. Měl jsem pocit, že je to ta pravá, pro mě dokonalá, ale holt to je život a prostě tohle se stává i v lepších rodinách :-)
    Teď už můžu s klidným svědomím říct, že jsem se z toho po X nekonečných měsících trápení konečně dostal a posunul se dál. Necítím už žádnou zášť, smutek, bezmoc a podobný šlílený pocity, který jsem měl dřív na denním pořádku od rána do večera, fakt psychopakárna děsná! Od života to byl jako hooodně slušnej kopanec, faakt díky :-D Doufám, že to už nikdy nezažiju! Beru to sice jako svoji osobní prohru, ale zároveň i jako ponaučení a slušnou životní lekci k nezaplacení. Všechno má ale nějakej svůj důvod a asi to tak prostě mělo být :-)
    Renatě moc přeju, aby byla šťastná a hlavně jí moc moc děkuju za to, že mi dala to vůbec nejcennější a nejlepší, co mě mohlo v životě potkat, mojí nejhodnější, nejkrásnější a největší lásku Natálku. Je to pro mě to úplně nejvíc, co se mi v životě povedlo a jsem neskutečně hrdý na to, že Natálku mám :-)
    No příští týden se holky stěhují a já se teď už jen snažím vyrovnat s tím, že Naty bude bydlet jinde a zatím mi to bohužel moc nejde, chce to jen čas, já vím :-( Každopádně tím se definitivně uzavírá tahle moje další kapitola života, které rozhodně nelituju a litovat nikdy nebudu a otevírá se kapitola další, na kterou se už hrozně těším, na to, koho mi život přihraje a vím, že jednoho dne mi do života přijde někdo výjimečný, kdy vlastně až pak zpětně pochopím, proč to teď nevyšlo :-)

    Mějte fajn den a věřte, že život jde dál a bude líp, chce to jen čas, čas a zase jen čas :-)

    Martin

    1. Martin14:29 dne 24.7. 2015 napsal/a

      Dobře ty Martine, jsem na tom velmi podobně s tím, že moje žena se odstěhovala již před dvěma měsíci. Stále to ještě není velká hitparáda, ale spoustu věcí jsem pochopil, a jak říkáš ty, mělo se to stát, už jen proto, aby nás to posunulo někam dál, a nastartovalo novou přítomnost, kde máme na mraky věcí čas je dělat!!! A díky tomu na nás někde čeká lepší partnerka a lepší časy!
      Takže držím palce, ať to zvládneš i s odloučením od dcery!
      Martin

  47. david20:02 dne 19.7. 2015 napsal/a

    Timhle si fakt kazdej alespon jednou v zivote musi projit, me to strasne zocelilo a naucilo jak se spravne chovat k opacnemu pohlavi a take nebyt ve vztahu sobec..pruser je ze chlap nebo aspon ja si myslim ze to tak je podelte se o vase zkusenosti vnima lasku jinak nez zena.pro me byl vrcholem nasi lasky nejakej hlubokej cit kterej netreba vyjadrovat protoze tam proste je.Telepaticky porozumeni souzneni dusi atd zjednodusene nejlepsi pritel se kterym se da i spat.Holky si ale lasku predstavujou trochu jinak.Mozna trochu naivne jak z romanu kde zamilovanost trva vecne.Jenze ony opravdu na nekoho takoveho narazit muzou nejspis na nekoho kdo uz tuhle zkusenost ma tak proc byt ve vztahu kde chybi „laska“..Zensky daj na pocity a ne na logiku takze v dlouhodobem vztahu je treba se obcas chovat jako zamilovany pubertak aby mela dobry pocit.A to co jsou pro nas drobnosti a nepodstatny veci pro zeny strasne moc znamenaj protoze z techto stripku se skladaj ty Jejich pocity sry za sloh taky na to seru jak uz tu nekdo napsal:)

  48. Martin17:55 dne 15.7. 2015 napsal/a

    Také bych se chtěl podělit o tom co mi ve 40 rocích přinesl život.Jednou mi řekl jeden nevlastní strejda,který už není bohužel mezi námi nechej ženu vládnout a budeš mít klidný život.Já jakoby se toho chytl a snášel sem to 15 roků do té doby sem myslel že bylo vše vpohodě.Máme spolu 2 děti 11 a 14 roků.Vždycky jsme se oba dokázali postarat a vytvářet kompromisy zkrátka se nějak domluvit.Nyní nastala krize,která trvá půl roku a nelze ji zažehnat možná to je že starší syn prodělává pubertu určitě víte že to není jednoduché.Nebo to může být i tím že sem už nechtěl vládnout manželku a zapojil sem se a to sem neměl dělat došlo ke zkratu a nyní nastal po 17 létech konec.Manželka podala žádost o rozvod to byla rána pod pas.Zřejmě sem měl pěkně dlouho nasazené růžové brýle.Manželství přece není o zakazování.Dovolil sem si odjet na týden se známyma na dovolenou a to sem neměl dělat,protože pak mi vyčítala že jsem opustil rodinu a nestaral sem se o děti a to sem neměl dělat.Všechno je už ztracené a já budu muset začít od piky no což hlavně že žiji ostatní bude na osudu. Martin.

  49. Pavel07:10 dne 13.7. 2015 napsal/a

    Ahoj,
    taky bych chtěl přispět svou troškou do mlýna.
    S přítelkyní jsme spolu byli přes 8 let. Máme spolu nádhernou 4,5 letou dceru. Asi před dvěma měsíci si našla jiného. Noci trávila u něj a já se staral doma o dceru. Po pár týdnech mě to přestalo bavit a řekl jsem jí, ať se odstěhuje. Byl jsem na dně, asi to všichni znáte. Dost mi pomohla jedna žena, se kterou jsem se seznámil přes internet. Nikdy jsme se nepotkali, ale dost jsme si psali a telefonovali. Takže jsem se z toho trošku vyhrabal a už nebyl v těch nejhorších „sračkách“. Nevím, jestli to bylo tím, ale moje ex asi minulý týden se začala ke mě chovat jinak. A tady jsem udělal asi tu největší blbost. Všem radím, aby se drželi všech rad z tohoto článku. A hlavně té NEKONTAKTOVAT! Já BLBEC jsem toto pravidlo porušil a začal jsem si s bývalou psát. Teď mi to připadá tak, že si jen potřebovala znovu pootevřít zadní vrátka ke mě. Byla i u mě doma a vyprávěla mi, že to s ním není ono a že teď neví co bude dál. Když si teda ty zadní vrátka zase otevřela, tak už zase ochladla a užívá si s ním. Takže jsem zase na začátku :-(
    Takže všem čerstvě rozešlým radím nekontaktovat, nekontaktovat a ještě jednou nekontaktovat! Je to těžké, já vím. Jo a taky nedoufejte v návrat. Možná právě tohle vám ji vrátí. Ale proč? Bude to lepší? Asi nebude.
    Držte se všichni čerstvě rozešlí a vydržte to. Bude líp. Držím všem palce.
    Krmičovi děkuju za fajn napsaný článek.

    NEKONTAKTOVAT!!! :-)

  50. Olin17:18 dne 5.7. 2015 napsal/a

    Tak jsem take dorazil na tenhle blog…je to tu psane vse trefne a presne tak…pokud uz sem clovek dorazi je pozde…
    Ja jsem mel vztah s holkou se kterou jsme si vzdycky skvele rozumeli a ja musel po case pracovne odjet dlouhodobe do zahranici…chtel jsem se rozejit ptz jsem ji nechtel branit v zivote aby mela kluka co bude treba dva roky przc…Ona ma dve deti a je rozvedena…me je 32 a ji 31. Rok to slo jezdil jsem domu nebo ona sem za mnou do zahranici…Problemy nastalz az posledni dobou kdy byla vecne nespokojena a vadilo ji na me snad vse a porad jsem poslouchal nejake vycitky…dohodli jsme se ze tady vydelam na spolecne bydleni a vratim se..ona nema nic a jeste 2 deti…POsledni dobou se mnou prestavala komunikovat a na skypu spis mlcela, porad mi vse vycitala, nemel jsem ani klid na praci a skoro obden resil kdy se vratim, i kdyz jsem jasne rekl co mam pripravene a kdy to bude…Najednou se hrozne nastvala a vycetla mi spoustu veci, ze na me nebude cekat atd…U ni v praci nastoupil novy kolega..sice o 5 let mladsi ale stacilo to aby nas vztah sel do kopru.
    V dobe kdy to mezi nami vybuchlo tak tam s ni pracoval slabe 3 tydny…vim to ptz mi hned prvni den posilal jeho FB ze je strasne podobny nasemu spolecnemu kamaradovi..tenkrat jsem dostal strach a rekl si ze je divne ze mi hned posila fotky noveho kolegy atd..zmohl jsem se jen na blbou odpoved, ze jestli ji zacne koukat na zadek tak priletim a dam mu co proto..jen se zasmala…mesic po tom hadka…dalsich 14 dni spolu v hospode na hokeji, ze je to jen kolega a sli vsichni z prace a o dalsi tyden pozdeji je potkala moje sestra v baru jak se drzi za ruce…a o tyden pozdeji dalsi znami z mesta mi psali, ze je potkali normalne po meste..
    Sila..Ona mi stale tvrdila, ze je to jen kamarad a kolega a tyhle ke me donesene veci popirala…dnes je to 2 mesice a je konec..uz mesic nekomunikujeme…ja byl na skok v CR a psala ze me chce videt..ja i se slzami nereagoval…a dnes je to tak ze me nenavidi, nenavidi sebe za kazdy den co me milovala a pise sms o chudacich a chcipacich…vse mi ukazuje na to ze spolu spi..
    Nerozumim ten zenskym…nekdo je i vidi a ony presto lzou ptz jste to nevideli vy sami..proc v tehle situacich lzou zapiraji i kdyz je vidi lide ktere znate, ale ona nevi ze ji videli…pokud ma noveho proc vsechny ty zpravy o nenavisti ke me..ja tu jen 6 tydnu cekal az mi prijde konecne na skype a vysvetli mi to…
    po6 tydnech jsem se dockal a na druhe strane byla ubrecena holka s tunou kapesniku a stale jen opakovala ze to neni jeji vina, a zapirala ze s nim neco ma..jen ji pomaha pry…nastval jsem se a rekl ji ze se chova jak povinila uknourana coura…a od te doby stale jen nenavistne smsky az jsem si musel zmenit cislo…

    Nikdy nepochopim proc tohle zenske delaji..ale potom co jsem si precetl tu typologii tady na webu vim ze je to ten typ co je vam schopny tvrdit, ze nikdy nikoho tak nemilovala a nikdy s nikym nemela takovy sex atd…nesebevedoma holka..

    Jsem ted v rejzi a snad to zvladnu ale nekontaktuji..ona nema jak..a jen bojuju..sam v cizi zemi..jen pracuju a cvicim..a obcas me to prepadne, ze spolu proste neco meli a ona treba nechtela ale prisel v ten debilni cas kdy mel..a ona tou nenavisti na me vlastne jen smyva vinu ze sebe a mozna je zoufala proc to udelala..ale lhat proste bude dal

    Ty zenske jsou nektere takovy srabi, ze je to hnus…

  51. Michal07:19 dne 3.7. 2015 napsal/a

    s

  52. Michal13:58 dne 2.7. 2015 napsal/a

    Ahoj,
    jak už to tady tak bývá,poprosil bych o radu.
    Jsem poměrně hodně mladý,je mi necelých 21 let,ale ztratil jsem svoji první opravdovou lásku (bohužel vím,že ty asi bolí nejvíc).
    Uvedu Vás do mé situace.
    S přítelkyní jsme byli krásný pár.Jlapalo nám to na všech frontách (skvěle jsme si rozuměli,měli jsme v sobě zalíbení,sex,vzájemná podpora,atd.),byli jsme spolu rok a čtvrt (chápu,že některým to může přijít směšné,en mne to opravdu ranilo,tak Vás snad neokrádám očas)
    Vloni jsme oba dva úspěšně odmaturovali a měli před sebou vidinu nádherného léta,které opravdu překrásné bylo.Trávili jsme spolu hroamdu času,byli na dovolený,no prostě idylka.Menší roblémy se začaly kupit koncem prázdnin.Oba dva jsme z Ostravy,ale ona šla na vysokou do Prahy a já do Brna..a od té doby to začalo skřípat…semtam jsme se dohadovali,ona semtam plakal (to si nikdy neodpustím) no a po cca měíci a půl na vysoké se se mnou rozešla,protože si v Praze našla někoho jiného,dovedete si řpedstavit,jak mne to ranilo…ty neustálé představy co s ním kde zrovna dělá,atd….
    Rozhodli jsme se,že se spolu budem zkusit bait nadále.A tady se pomalu dostávám k samotnému problému.Nějou dobu to docela i fungovala,já se pak dozvěděl,že s tím týpkem byla jen chvilku,žže na ni sral.Semtam jsme zaši ven a skončilo to tak,že jsme pak poslední hodinu kecali o tom ztraceném vztahu a zkoušeli jestli by ten či onen do toho šel.
    Tady nastává problém.Včera jsme se domluvili,že zase zajdem ven pokecat a tak,jene se povídalo nějak dobře a skončilo to tím,že u ní přespím,ale s žádným sexem jsem nepočítal.Nakonec k němu ráno i večer došlo,ale to není to hlavní…myslel jsem si,že to bude čistě o fyzickém kontaktu,ale naopak,bylo to hodně citově procítěné,o čemž jsme se poté také bavili,navíc jsme si včerejšek společné krásne u.Nemusím zdůrazňovat,že jsem z toho v háji,proto bych chtěl nějakou radu,protože ji nechci jen tak ustřihout ze života…mám ji šíleně rád.
    Ta bych poprosil o radu,děkuji mockrát

  53. Tereza14:43 dne 27.6. 2015 napsal/a

    Trochu mimo téma… ale řeknete mi prosím mužský pohled na svět?

    Kolega v práci, ženatý, dvě děti, se ženou ale nebydlel. Prý že se rozvádí, uháněl mě, nakonec jsem podlehla. Tajili jsme to, pak jsme to řekli i v práci. On tvrdil, že jsem nejlepší na světě. Rozvodová stání proběhla, oficiální papír ještě nedorazil. A před 5ti dny se najednou, jen tak přiznal, že se svojí – stále ještě ženou – spal. Před půl rokem. Půl roku potom, co si něco začal se mnou. Prý že se za rok tak posunul, že potřeboval vědět, že to nefunguje. Kvůli dětem. A že teď už vždcky bude vědět, že já jsem jeho splněný sen, a že mi to musel říct, jinak bychom neměli upřímný vztah…

    Chápu, jsem naivní blbka, že jsem si s ním vůbec něco začínala. Už mu nevěřím a moc bych chtěla s ním nebýt, ale je to těžké. Poradíte nejaký způsob, jak se z toho teď dostat a nepřemýšlet nad tím každou minutu?

    Díky, T.

    1. Krcmic17:50 dne 27.6. 2015 napsal/a

      Terko, já to teď nijak neobhajuji, chápu, že to je rána. Ale je to pro tebe skutečně takový problém, který nejde překonat? Protože pokud jej nepřekonáš, tak si zničíte všechno to hezké, co spolu máte. Je to idiot za to, že to přiznal, měl si to, když už to udělal, nechat pro sebe, kokot. Pokud víš, že to překonáš (zase nic tak hrozného na tom není :-)), tak mu udělej scénu, řekni mu, že když už je tak blbej, tak ať ti to aspoň tak neříká, když ví, že tě to asi bude bolet. Tím ulevil tak akorát svému svědomí a ničemu tím nepomohl. A hezky hrej uraženou, ať se snaží a odprosí :-). Prostě se chovej jako holka :-).

      Zamyslel bych se nad tím, jestli tráví čas s tebou. Vrací se za tebou nebo za bývalou manželkou, je na tebe hodný atd.? Protože s ní se asi nerozdváděl jen tak. Pokud se vrací za tebou, tak asi má proč. Ono tě teď bolí spíše hlavně zraněné ego. To časem přebolí, jde o to, abys to pak v sobě uzavřela a zbytečně si tím nekurvila vztah. Protože by to asi byla škoda. Pokud víš, že tě to tak trápí, tak si od sebe na chvíli odpočiňte, protože jinak by to dělalo asi jen zlou krev.

      Ona ta nevěra není až tak nic neobvyklého, jen se o tom tak nemluví (respektive se tím nikdo moc raději nechlubí). Spíše je to výjimka, když to nějaký pár nepotká. V kundě by to bylo, kdyby se kvůli tomu vracel stále za manželkou, za tebou a tak pořád dokola. Takhle na tom nevidím nic tak hrozného, co by se nedalo zvládnout… Jsi si jistá, že chce být s tebou? Chceš být ty s ním? Teď je spíš na tobě, jestli to chceš překonat. Chceš?

      Anebo je druhá možnost – jdi a udělej to samé a bude to 1:1, budete si kvit Jen bych mu to asi pak neříkal, protože by to vypadalo jako msta :-). Ale nebudeš mít pak pocit, že on si užil a ty nic. Osobně bych ale raději volil asi tu první variantu :-).

  54. zdenek06:19 dne 24.6. 2015 napsal/a

    Ahoj vsem, jsou tomu prave 3 dny, kdy jsem se nedobrovolne dostal do tohoto klubu. Kdyz tak procitam vsechny prispevky, myslim, ze vsechny zeny dostaly do kolibky stejny navod, jak s nami vyjebat. Muj vztah nebyl moc dlouhy, ale i tak si za necele 2 roky spolecneho bydleni vytvorite k druhemu cloveku krasne pouto, alespon tedy v mem pripade. Nevim, jestli jsem mel pouze ruzove bryle, ale vztah mi pripadal vazne skvely, konecne jsem mohl travit cas s divkou, se kterou jsem si mohl zaroven povidat jako s nejlepsim kamaradem – to je taky to, co mi bude chybet nejvice, ve vsech mych predchozich vztazich tomu tak nebylo.
    Ted jiz k samotnemu rozchodu. Asi pred 3 mesici jsem dostal nabidku jet na kratsi dobu (6 tydnu) na sluzebni cestu do Asie, po spolecne domluve jsem na to kyvl a zacal se pripravovat na cestu. A v te dobe to mezi nami zacalo trochu skripat – hlavne z jeji strany. Prisli jsme na to, ze myslenka na odlouceni ji hodne stresuje a ja to i chapal, precejen jsme spolu travili porad spoustu casu. Kazdopadne na sluzebni cestu jsem odjel. Diky Skypu jsme si volali 2-3 tydne, o vikendu treba i 3-4 hodiny, taktez jsme si psali temer porad. Me to tak vyhovovalo, protoze jsem mel pocit, ze na me porad mysli a me to pomahalo potlacit pocit osameni. Neustale mi psala, jak me jiz chce mit doma a jak se ji styska, o to vice jsem se tedy tesil na navrat domu. Asi tyden pred navratem jsme spolecne zacali vybirat dovolenou (napad z jeji strany), ukazovala mi saty, ktere si vezme na svatbu kamarada. 4 dny pred odjezdem jsem dostal nabidku zustat v Indii jeste o mesic dele, kdyz jsem to vsak rekl pritelkyni, chtela, abych na to uplne zapomnel, proste nic nenasvedcovalo tomu, ze by to melo brzy skoncit. Den pred prijezdem mi jeste psala, jakse na me moc tesi a posila pusu. Nemohl jsem se uz dockat a vyrazil na 27 hodinovou cestu domu. Jak jsme se domluvili, privitala me na letisti, nebylo to vsak nic vreleho, jak jsem ocekaval. Videl jsem na ni, ze neni ani poradne upravena a vypadala uvanene. Nasedli jsme tedy spolu do taxiku a vyrazili smer domov. V taxiku jsem si vsiml, jak se uplne trese a mela slzu v oku, zacal jsem se tedy bat, zdali neni nejak nemocna ci zdali se nestala nejaka tragedie. Kdyz jsem jel vytahem domu, byl jsem uz uplne nesvuj, trepal jsem se jiz podobne jako ona. Sotva jsme dorazili do bytu, objala me (asi tak na pul minuty) a hned pote spustila: „chtela bych byt sama“. Byl jsem uplne jak opareny. Nejhorsi navrat, jaky jsem si mohl predstavit (vim samozrejme, ze jsou daleko horsi veci). Zacal jsem si davat veci dohromady a nemohl jsem proste na nic prijit, jen jsem ziral a uzkost se do me zacala postupne vlivat, skoro se mi chtelo brecet, jak muze znicit neco tak krasneho. Po chvili me nechala samotneho v pokoji a odesla do jineho. Uplne jsem se v uzkosti topil, musel jsem okamzite vypadnout ven a sel jsem se vypovidat ke kamaradce. Toho dne vecer jsem se jeste snazil komunikovat s nyni uz ex a prijit vsemu na kloub, nic kloudneho z ni vsak nevypadlo (zacala treba vytahovat situace z prvniho mesice naseho vztahu). A to je pro me asi to nejhorsi, ja proste nevim proc! Proc mi porad psala a volala tak krasne! Proc chtela, abych okamzite prijel a nedovolila mi udelat neco pro mou karieru a zustat v Indii dele!
    Nyni je o tri dny pozdeji a ja jsem od te doby s ni nemluvil, dokonce jsem ji ani nevidel, ackoli bydlime ve spolecnem byte – treba ted ji slysim, ze dela neco v kuchyni. Vazne jsem ted v haji, hlava mi vubec nefunguje a zatim nevidim cestu. Cetl jsem clanek a vetsinu prispevku, snazim se tedy o minimalni kontakt. Nevim, jak dlouho to vsak bude mozne, kdyz spolu stale bydlime. V srdci je vsak porad tak prazdno a nejradeji bych neustale kricel: Proc?!?

    Zkusim se po par dnech/tydnech vratit a prinest update, treba budu mit trochu lepsi naladu a cistejsi mysl.

    1. Krcmic07:50 dne 24.6. 2015 napsal/a

      Dejte si nějaký čas od sebe a uvidíš, kam se to vyvine. Škoda té Indie no, teď by se ti to dost hodilo. Ale upřímně, jestli holka bez tebe nevydrží měsíc a hned balí kufry, no nevím :-). Neřeš, proč se to stalo, možná ji bylo smutno a přišel někdo, kdo jí dal v tu danou chvíli, co potřebovala a ty to ani nevíš (stává se a pak si musí uvědomit, jestli tam jinde to bude lepší). Možná jí bylo smutno a uvědomila si, že vlastně s tebou nechce být, protože už jí to nudí / nedává, co dřív (logicky po letech to bude stejné jako na začátku :-)). A od toho jsou pauzy, buď to rozseknou a vrátíte se k sobě, nebo to rozseknou a půjdete od sebe. Dej jí čas si ujasnit, co k tobě cítí a netlač na ni.

      Domluvte se na nějakém pevném časovém období, kdy se prostě neuvidíte, nebudete komunikovat a pak se zase sejdete a uvidíte, co s vámi bude dál….

  55. Pavel12:44 dne 23.6. 2015 napsal/a

    Rozchod po 6 letech
    Zdravím.. zkusím ve zkratce popsat co se stalo. Mě je 26, pritelkyni 24 a byli jsme spolu 6 krasnych let. Samozrejme obcas byly nejake problemy, ale vzdycky jsme je probrali a vyresili. Nikdy jsem ji nepovedl a doufam, ze ona me taky ne. Nase laska mi prisla dost jedinecna..dohodli jsme se kdysi na tom, ze kdyby se objevil nejaky novy objev tak si dame sbohem at si jeste vic neublizime a at se nepodvedeme. Kazdopadne posledni mesic se neco zmenilo, pritelkyne zacala byt divna, rikala, ze ma toho moc v praci, byla vic otravena a zacal jsem neco tusit. po 14 dnech jsem se z ni snazil dostat co se deje, jestli nahodou nekoho nema. Rekla, ze ne a ze se to spravi. No rekneme, ze nespravilo jednoho vecera jsme o tom zacali mluvit a rekla mi ,ze ma velkou ponorku, ze si potrebuje odpocinout a ze by rada sla na par dni ke kamosce. Ja jsem ji to odkyval, ze kdyz to potrebuje tak ji nebudu branit. Dohodli jsme se, ze to nebudem brat jako pausu, ale oba jsme vedeli, ze to neni nic dobreho ..po dvou dnech co jsem zacal uz dost trpet jsme se sesli a zacala mi rikat co ji na me vadi …pritom tyhle veci se mohly vyresit uz davno..kdyby prisla driv..vytkla mi dost veci a ja ji rekl, ze ji moc miluji a ze chci nas vztah zachovat a jsem pripraven udelat dost zmen v zivote.

  56. Pavel11:58 dne 23.6. 2015 napsal/a

    Rozchod po 6 letech
    Zdravím.. zkusím ve zkratce popsat co se stalo. Mě je 26, pritelkyni 24 a byli jsme spolu 6 krasnych let. Samozrejme obcas byly nejake problemy, ale vzdycky jsme je probrali a vyresili. Nikdy jsem ji nepovedl a doufam, ze ona me taky ne. Nase laska mi prisla dost jedinecna..dohodli jsme se kdysi na tom, ze kdyby se objevil nejaky novy objev tak si dame sbohem at si jeste vic neublizime a at se nepodvedeme. Kazdopadne posledni mesic se neco zmenilo, pritelkyne zacala byt divna, rikala, ze ma toho moc v praci, byla vic otravena a zacal jsem neco tusit. po 14 dnech jsem se z ni snazil dostat co se deje, jestli nahodou nekoho nema. Rekla, ze ne a ze se to spravi. No rekneme, ze nespravilo jednoho vecera jsme o tom zacali mluvit a rekla mi ,ze ma velkou ponorku, ze si potrebuje odpocinout a ze by rada sla na par dni ke kamosce. Ja jsem ji to odkyval, ze kdyz to potrebuje tak ji nebudu branit. Dohodli jsme se, ze to nebudem brat jako pausu, ale oba jsme vedeli, ze to neni nic dobreho ..po dvou dnech co jsem zacal uz dost trpet jsme se sesli a zacala mi rikat co ji na me vadi …pritom tyhle veci se mohly vyresit uz davno..kdyby prisla driv..vytkla mi dost veci a ja ji rekl, ze ji moc miluji a ze chci nas vztah zachovat a jsem pripraven udelat dost zmen v zivote. Protoze jsem si za 2 dny uvedomil, ze mi opravdu chybi a moc ji miluji :( Kez by si to uvedomila i ona..rekla mi, ze uz ji to vsechno prerostlo.. ze vidi na me vic negativ nez pozitiv a neni si jista svymi city. To me dost zranilo ..kazdopadne jsme se znovu setkavali jako kdyby jsme meli rande..chvilema super, chvilema smutek, slzy..Kazdopadne po tydnu se vratila, jen aby mi rekla, ze to nebylo kvuli me, ale kvuli tomu, ze se neciti u kamaradky dobre ..dali jsme si vino ..vubec se nechtela dotykat ..uplne vychladla..az po 2 dnech co jsme byli doma jsem zjistil, ze v tom je i neco jineho. Kamarad, s kterym se seznamila pred mesicem. Bere ho pry jen jako kamarada a urcite mu o nic nejde. Proboha proc jsou zeny tak naivni??!! Pochopil jsem, ze tohle cele je o necem jinem..ze mam chyby,ano, ale jsem ochoten vse zlepsit, ale to nestaci. Pry uz je pozde…rekla, ze s nim nic nemela. Ale stacila mi vycist, ze uz ji tenhle mesic navstivil 3x v praci a ja pry ji navstivil v praci 3x za rok…to me opravdu mrzelo. Ze srovnava 6 leteho pritele s 1 mesicni kamaradskou znamosti, ke ktere evidente zacala neco citit..:(.. rekl jsem, ze jsou dve moznosti. Bud to s nim prerusi kontakt a zkusime to dat dohromady a nebo je konec.. Oba jsme se podivali a mlcky si potvrdili konec. Vzal jsem fotky a vyhodil je do kose, nacez chytla hystericky plac, ze to nemuzu udelat a vzala si je sebou..:( Celou noc jsme se jeste objimali a mazlili. Dalsi den prislo stehovani ..chvilema jsme se objimali poplakali ..zasmali se..dokonce mi dala i pusu a kdyz jsme mluvili. Tak mi rekla, ze v tom opravdu neni ten borec, ze chce byt jen ted sama, ze ma v hlave zmatek..Nevim proc si stale mysli, ze v tom neni, kdyz je to evidentni. Snazil jsem se byt silny a usmevavy..pomohl jsem ji s odstehovanim veci a celkove to probihalo v klidu. RIkala, ze takovy pristup necekala a ze je z toho zmatena…Nechala mi tu jeste na tyden naseho pejska, nez se prestehuje od kamaradky do noveho bytu. A je to ted jeden de po definitivnim rozchodu..jsem z toho strasne smutny, ze osoba, kterou jsem na svete nejvic miloval ukonci 6 lety vztah, pro osobu s kterou zatim pry nic nema, ale evidentne k nemu neco citi ..:( cely svet se zboril jak domecek z karet. Vsechno je naruby a ja jsem na pokraji vycerpani ..nedokazu jist, spat, pracovat..nic :( Pri rozlouceni mi rekla, ze treba si vsechno uvedomi, az budem od sebe a nakonec se jeste nastehuju za 2 mesice ja k ni a strasne se usmivala :( Nevim proc ty nadeje.. jeji sestra(dvojce) ma pritele, kteri si prozili neco podobneho, dost podobneho. Opustila ho na 3 mesice. Behem toho si nasla nekoho jineho s kym se vyspala a pak si uvedomila, ze to byla chyba a vratili se k sobe a ted se budou brat..Okoli me dost presvedcuje, ze to nemusi byt ztracene. Ze si to do 3 mesicu uvedomi, ze to bylo kvuli tomu klukovi a ze v tom neni ani kousek logiky, ale ja vim, ze uz to dobre nedopadne a dneska z toho pocituji uplne jine pocity nez vcera..citim nenavist a hnev ..strasne me zklamala:( a nevim jak se z toho dostat.. Omlouvam se za velmi spatny sloh, ale mam ted v sobe tolik emoci, ze na to seru

  57. Pavel17:15 dne 22.6. 2015 napsal/a

    Zdravím.. zkusím ve zkratce popsat co se stalo. Mě je 26, pritelkyni 24 a byli jsme spolu 6 krasnych let. Samozrejme obcas byly nejake problemy, ale vzdycky jsme je probrali a vyresili. Nikdy jsem ji nepovedl a doufam, ze ona me taky ne. Nase laska mi prisla dost jedinecna..dohodli jsme se kdysi na tom, ze kdyby se objevil nejaky novy objev tak si dame sbohem at si jeste vic neublizime a at se nepodvedeme. Kazdopadne posledni mesic se neco zmenilo, pritelkyne zacala byt divna, rikala, ze ma toho moc v praci, byla vic otravena a zacal jsem neco tusit. po 14 dnech jsem se z ni snazil dostat co se deje, jestli nahodou nekoho nema. Rekla, ze ne a ze se to spravi. No rekneme, ze nespravilo jednoho vecera jsme o tom zacali mluvit a rekla mi ,ze ma velkou ponorku, ze si potrebuje odpocinout a ze by rada sla na par dni ke kamosce. Ja jsem ji to odkyval, ze kdyz to potrebuje tak ji nebudu branit. Dohodli jsme se, ze to nebudem brat jako pausu, ale oba jsme vedeli, ze to neni nic dobreho ..po dvou dnech co jsem zacal uz dost trpet jsme se sesli a zacala mi rikat co ji na me vadi …pritom tyhle veci se mohly vyresit uz davno..kdyby prisla driv..vytkla mi dost veci a ja ji rekl, ze ji moc miluji a ze chci nas vztah zachovat a jsem pripraven udelat dost zmen v zivote. Protoze jsem si za 2 dny uvedomil, ze mi opravdu chybi a moc ji miluji :( Kez by si to uvedomila i ona..rekla mi, ze uz ji to vsechno prerostlo.. ze vidi na me vic negativ nez pozitiv a neni si jista svymi city. To me dost zranilo ..kazdopadne jsme se znovu setkavali jako kdyby jsme meli rande..chvilema super, chvilema smutek, slzy..Kazdopadne po tydnu se vratila, jen aby mi rekla, ze to nebylo kvuli me, ale kvuli tomu, ze se neciti u kamaradky dobre ..dali jsme si vino ..vubec se nechtela dotykat ..uplne vychladla..az po 2 dnech co jsme byli doma jsem zjistil, ze v tom je i neco jineho. Kamarad, s kterym se seznamila pred mesicem. Bere ho pry jen jako kamarada a urcite mu o nic nejde. Proboha proc jsou zeny tak naivni??!! Pochopil jsem, ze tohle cele je o necem jinem..ze mam chyby,ano, ale jsem ochoten vse zlepsit, ale to nestaci. Pry uz je pozde…rekla, ze s nim nic nemela. Ale stacila mi vycist, ze uz ji tenhle mesic navstivil 3x v praci a ja pry ji navstivil v praci 3x za rok…to me opravdu mrzelo. Ze srovnava 6 leteho pritele s 1 mesicni kamaradskou znamosti, ke ktere evidente zacala neco citit..:(.. rekl jsem, ze jsou dve moznosti. Bud to s nim prerusi kontakt a zkusime to dat dohromady a nebo je konec.. Oba jsme se podivali a mlcky si potvrdili konec. Vzal jsem fotky a vyhodil je do kose, nacez chytla hystericky plac, ze to nemuzu udelat a vzala si je sebou..:( Celou noc jsme se jeste objimali a mazlili. Dalsi den prislo stehovani ..chvilema jsme se objimali poplakali ..zasmali se..dokonce mi dala i pusu a kdyz jsme mluvili. Tak mi rekla, ze v tom opravdu neni ten borec, ze chce byt jen ted sama, ze ma v hlave zmatek..Nevim proc si stale mysli, ze v tom neni, kdyz je to evidentni. Snazil jsem se byt silny a usmevavy..pomohl jsem ji s odstehovanim veci a celkove to probihalo v klidu. RIkala, ze takovy pristup necekala a ze je z toho zmatena…Nechala mi tu jeste na tyden naseho pejska, nez se prestehuje od kamaradky do noveho bytu. A je to ted jeden de po definitivnim rozchodu..jsem z toho strasne smutny, ze osoba, kterou jsem na svete nejvic miloval ukonci 6 lety vztah, pro osobu s kterou zatim pry nic nema, ale evidentne k nemu neco citi ..:( cely svet se zboril jak domecek z karet. Vsechno je naruby a ja jsem na pokraji vycerpani ..nedokazu jist, spat, pracovat..nic :( Pri rozlouceni mi rekla, ze treba si vsechno uvedomi, az budem od sebe a nakonec se jeste nastehuju za 2 mesice ja k ni a strasne se usmivala :( Nevim proc ty nadeje.. jeji sestra(dvojce) ma pritele, kteri si prozili neco podobneho, dost podobneho. Opustila ho na 3 mesice. Behem toho si nasla nekoho jineho s kym se vyspala a pak si uvedomila, ze to byla chyba a vratili se k sobe a ted se budou brat..Okoli me dost presvedcuje, ze to nemusi byt ztracene. Ze si to do 3 mesicu uvedomi, ze to bylo kvuli tomu klukovi a ze v tom neni ani kousek logiky, ale ja vim, ze uz to dobre nedopadne a dneska z toho pocituji uplne jine pocity nez vcera..citim nenavist a hnev ..strasne me zklamala:( a nevim jak se z toho dostat.. Omlouvam se za velmi spatny sloh, ale mam ted v sobe tolik emoci, ze na to seru

  58. Pavel17:14 dne 22.6. 2015 napsal/a

    Zdravím.. zkusím ve zkratce popsat co se stalo. Mě je 26, pritelkyni 24 a byli jsme spolu 6 krasnych let. Samozrejme obcas byly nejake problemy, ale vzdycky jsme je probrali a vyresili. Nikdy jsem ji nepovedl a doufam, ze ona me taky ne. Nase laska mi prisla dost jedinecna..dohodli jsme se kdysi na tom, ze kdyby se objevil nejaky novy objev tak si dame sbohem at si jeste vic neublizime a at se nepodvedeme. Kazdopadne posledni mesic se neco zmenilo, pritelkyne zacala byt divna, rikala, ze ma toho moc v praci, byla vic otravena a zacal jsem neco tusit. po 14 dnech jsem se z ni snazil dostat co se deje, jestli nahodou nekoho nema. Rekla, ze ne a ze se to spravi. No rekneme, ze nespravilo jednoho vecera jsme o tom zacali mluvit a rekla mi ,ze ma velkou ponorku, ze si potrebuje odpocinout a ze by rada sla na par dni ke kamosce. Ja jsem ji to odkyval, ze kdyz to potrebuje tak ji nebudu branit. Dohodli jsme se, ze to nebudem brat jako pausu, ale oba jsme vedeli, ze to neni nic dobreho ..po dvou dnech co jsem zacal uz dost trpet jsme se sesli a zacala mi rikat co ji na me vadi …pritom tyhle veci se mohly vyresit uz davno..kdyby prisla driv..vytkla mi dost veci a ja ji rekl, ze ji moc miluji a ze chci nas vztah zachovat a jsem pripraven udelat dost zmen v zivote. Protoze jsem si za 2 dny uvedomil, ze mi opravdu chybi a moc ji miluji :( Kez by si to uvedomila i ona..rekla mi, ze uz ji to vsechno prerostlo.. ze vidi na me vic negativ nez pozitiv a neni si jista svymi city. To me dost zranilo ..kazdopadne jsme se znovu setkavali jako kdyby jsme meli rande..chvilema super, chvilema smutek, slzy..Kazdopadne po tydnu se vratila, jen aby mi rekla, ze to nebylo kvuli me, ale kvuli tomu, ze se neciti u kamaradky dobre ..dali jsme si vino ..vubec se nechtela dotykat ..uplne vychladla..az po 2 dnech co jsme byli doma jsem zjistil, ze v tom je i neco jineho. Kamarad, s kterym se seznamila pred mesicem. Bere ho pry jen jako kamarada a urcite mu o nic nejde. Proboha proc jsou zeny tak naivni??!! Pochopil jsem, ze tohle cele je o necem jinem..ze mam chyby,ano, ale jsem ochoten vse zlepsit, ale to nestaci. Pry uz je pozde…rekla, ze s nim nic nemela. Ale stacila mi vycist, ze uz ji tenhle mesic navstivil 3x v praci a ja pry ji navstivil v praci 3x za rok…to me opravdu mrzelo. Ze srovnava 6 leteho pritele s 1 mesicni kamaradskou znamosti, ke ktere evidente zacala neco citit..:(.. rekl jsem, ze jsou dve moznosti. Bud to s nim prerusi kontakt a zkusime to dat dohromady a nebo je konec.. Oba jsme se podivali a mlcky si potvrdili konec. Vzal jsem fotky a vyhodil je do kose, nacez chytla hystericky plac, ze to nemuzu udelat a vzala si je sebou..:( Celou noc jsme se jeste objimali a mazlili. Dalsi den prislo stehovani ..chvilema jsme se objimali poplakali ..zasmali se..dokonce mi dala i pusu a kdyz jsme mluvili. Tak mi rekla, ze v tom opravdu neni ten borec, ze chce byt jen ted sama, ze ma v hlave zmatek..Nevim proc si stale mysli, ze v tom neni, kdyz je to evidentni. Snazil jsem se byt silny a usmevavy..pomohl jsem ji s odstehovanim veci a celkove to probihalo v klidu. RIkala, ze takovy pristup necekala a ze je z toho zmatena…Nechala mi tu jeste na tyden naseho pejska, nez se prestehuje od kamaradky do noveho bytu. A je to ted jeden de po definitivnim rozchodu..jsem z toho strasne smutny, ze osoba, kterou jsem na svete nejvic miloval ukonci 6 lety vztah, pro osobu s kterou zatim pry nic nema, ale evidentne k nemu neco citi ..:( cely svet se zboril jak domecek z karet. Vsechno je naruby a ja jsem na pokraji vycerpani ..nedokazu jist, spat, pracovat..nic :( Pri rozlouceni mi rekla, ze treba si vsechno uvedomi, az budem od sebe a nakonec se jeste nastehuju za 2 mesice ja k ni a strasne se usmivala :( Nevim proc ty nadeje.. jeji sestra(dvojce) ma pritele, kteri si prozili neco podobneho, dost podobneho. Opustila ho na 3 mesice. Behem toho si nasla nekoho jineho s kym se vyspala a pak si uvedomila, ze to byla chyba a vratili se k sobe a ted se budou brat..Okoli me dost presvedcuje, ze to nemusi byt ztracene. Ze si to do 3 mesicu uvedomi, ze to bylo kvuli tomu klukovi a ze v tom neni ani kousek logiky, ale ja vim, ze uz to dobre nedopadne a dneska z toho pocituji uplne jine pocity nez vcera..citim nenavist a hnev ..strasne me zklamala:( a nevim jak se z toho dostat.. Omlouvam se za velmi spatny sloh, ale mam ted v sobe tolik emoci, ze na to seru :( Co si o tom myslite?

    1. Krcmic07:44 dne 24.6. 2015 napsal/a

      Pavle, podle mě jsi udělal to vše, co jsi udělat mohl. Nechal bych ji jít a buď přijde na to, že jsi pro ni ten pravý anebo ne. Jinou možnost stejně teď nemáš. Chyby máte určitě oba, nikdo není dokonalý, ten kdo si myslí, že on je ten dokonalý člověk, tak ten si brzo nabije hubu. Snahu změnit se / něco změnit, byste měli mít oba. Jinak to ani nemá cenu.

      Ztracené to není. Chce to čas. Vem si, že i když třeba pak budete od sebe, tak to neznamená, že se pak nemůžete potkat a skončit zase spolu. Je to jen otázka času, toho, jak se každý z vás bude vyvíjet dál v životě a také svým způsobem náhody.

      Ono, jestli jste spolu od jejích 18 let, tak ona i ty asi musíte vyzkoušet ještě další partnery, abyste se utvrdili, že spolu chcete / nechcete někdy v budoucnu zůstat. A jinak než touto pauzou to nezjistíte.

  59. Cud10:24 dne 18.6. 2015 napsal/a

    56. den

    Rád bych se podělil o pocity, co prožívám v den 56.

    Pořád se v tom plácám. Párkrát jsem se s ex viděli, nějaký náhody, ostatně příběh tu někde mám. Jen tím chci říct, že to trvá opravdu dlouho. Ale věřte nebo ne, lepší se to. Čas přidává denně minutku za minutkou a je to lepší a lepší. Nebudu zastírat že mám stavy, kdy slza ukápne a pak i deprese. Ale asi to je jen tím, že si dávám pořád naděje. Nebo spíš ona mi je dává. A pak je zabije. Řekne, že půjdeme na tandemový běh – a pak když ji volám zda se přihlásíme, tak že prej netrénovala. Nebo že zajdeme na pivo – a pak v ten den se ani neozve. Pak měla moc práce apod. Nejhorší je, když ženské co s vámi plánovala všechno a vy s ní – pak ani nestojíte za to, aby vám řekla „běž do prdele“. Poslal jsem ji dneska email – vím nekontaktovat – ale zjistil jsem, že na všechny rady kašlu, prostě se v tom vyplácám sám tak jak mi moje srdce, mozek a úsudek radí. Ostatním navrhuji, aby to udělali přesně tak, jak je popsáno v článku – někdy to ale prostě nejde.
    Od jednoho známého jsem se dozvěděl, že je to otázka vašeho ega. Tedy dost často. Čím větší ego, tím déle bude trvat než se zvednete.

    Až na chvilkové záchvaty mi lidi říkají, že už to je lepší. Že už zase vidí to mé staré já. Nekontaktovat je to nejlepší co můžete udělat. Mně dnešní email pomohl a o tom jde, pomoci sobě. Protože jediné co vám zbyde jsou vzpomínky a vy jste na ně sami. Děsný, krutý, ale příroda je krutá. Žiju teď s nadějí, že tam na mě čeká ta pravá princezna, co mi dá všechno co jsem chtěl, že zase začnu stavět ten svůj sen a budu chtít žít ten obyčejný rodinný život. Moje máma říká, že to jak teď žiju, přespávám u kamošů apod – že to mi zkurvila ona. Mám ji sundat z pedestálu a šup s ní na pranýř. Měla se mnou mluvit, že nechce to a to (hledali jsme usilovně dům – teda pak už jenom já) a nenechat z toho udělat tuto kouli hnusu a sraček. Kterou pak na mě jen hodila. A borci, vězte že první dny nicmoc netušíte. S odstupem času vidíte co to všechno bylo – já teď vidím toho maníka jak jí vyvolával a jak pak zahrál hlavní roli v tom celém. Předtím jsem si říkal, jo tak asi je to kamoš, přece by mi nezahýbala, když teď řešíme takýto témata – ty vole, právě proto zahne!
    Nasrat, my borci musíme jít dál. Nic jinýho si nezaslouží!

  60. kubajz08:07 dne 16.6. 2015 napsal/a

    ​Ahoj kluci,
    pročetl jsem si hlavní článek, k tomu několik komentářů.. a vidím, jak si jsou zdánlivě úplně jiné situace (nás všech) dost podobné. Taky musím říct, jak mi toto čtení pomohlo a přiotevřelo oči.

    Jsem s manželkou 8 let, z toho svoji 4 roky, máme syna. Jak jsi uvedl (je jí přes 30 a nastala její druhá míza). Už ji moc nebaví, v čem žije, neví co ke mě cítí… Tvrdí, že v tom nikdo jiný není. Pravdou je že v posledních letech, resp asi celý svůj život myslela předně na ostatní a na sebe minimálně. A taky že měla dost nízké sebevědomí, ipřesto, že neměla sebemenší důvod a naopak sjem se snažil max. jí ho pozvednout.
    A nyní začíná myslet hlavně na sebe a mi bylo řečeno, že nejsem její oporou, že nemá ten pocit, a že teď neví, že vše ukáže čas…

    Jsem z toho v šoku a dostávám se celkem do reality, že vlastně může být konec.

    Mám jakštakš normálně placenou práci avšak problém byl v tom,že jsem často cestoval do zahraničí, že jsme byli od sebe odloučení.

    Nedávnou jsme si udělali spolu výlet s noclehem, kde jsme si popovídali, byl i sex, ale všechno mi přijde „divné“, nejvíc mě asi rozsekalo, když se zmínila, že jedna holka, co opustila kamaráda kvůli staršímu managerovi (jejímu šefovi) s ním měla nyní svatbu a vypadala i těhotná… Že jí to vlastně přeje, že ten kamarád byl slaboch a že „neměl koule“. Mi bylo řečeno, že já mám koule částečně, a pokud se to nezmění, tak si vybere nějakého „staršího managera“ s koulema..

    Jsem z toho v šoku. Věděl jsem, že jsme si se částečně odcizili, ale takhle?! Začala si sebe více hledět, má své koníčky, vyhledává nové přátele.. Co se nás týče, sex je teď z mé strany intervencí tabu, polibek, objetí rovněž.. Jsme vedle sebe jako známí. Všechno ochladlo, jako by to byl bod mrazu. Bylo mi řečeno, že nemám nic podnikat /když jsem se zminil, že mě neustálé odmítání celkem bolí/ a že nevím, co mám vlastně dělat. Říkala, že to ukáže čas, že se rozejít nechce a rozvést taky ne, ale že zmizelo takové to jiskření, a ze teda uvidíme.

    Teď ale nerozumím jedné věci, jestli chce čekat, než si ji nabrnkne nějaký manager s koulema, když to mezi nimi zajikří, a tím, že budu mrtvý brouk, tomu dám vlastně plnou šanci.. navíc se manželka schází s dost lidma (a zmiňovala se, že i s dost muži, co ji oblbují)…

    Podle mě existuje šance na záchranu, ale něco se musí změnit. Rozhodně se nemůžu litovat, že jsem selhal a nechat nějakého blba „s koulema“ si zajikřit. Tzn se nesložit, taky si najít něco, díky čemuž v jejich očích stoupnu z průměru do nadprůměru, aby ke mě vzhlížela.. Nevím ale, jak se zachovat k ní ve smyslu nějakého kontaktu, polibků, mazlení se, sexu,atd… asi spíš netlačit na pilu, to by zřejmě vedlo k opačnému efektu.

    Závěrem mi řekla, že se chce nechat vést (na vlně), a ne být ve vedení. Byť takto byla vychovaná. Že sr musí postarat vždy o sebe, nebýt na nikom závislá a pomáhat ostatním.
    Koukám, že vlastně jen tím psaním tady jsem si spoustu věcí teď sumarizoval, objasnil a zanalyzoval sám :) je třeba to začít plnit a obrátit..

    Už je čas se nenechat unášet a býti šášulou, ale rozhodovat a být vůdčí ve vztahu.

    Co si myslíte, chlapi?

    P.s. ale půjdu do toho, nebudu leklou rybou a čekat, až mi ji někdo uloví. Musím jí dát i něco navíc, po čem prahne..

    1. Krcmic15:33 dne 16.6. 2015 napsal/a

      Dejte si od sebe pauzu, proste si od sebe asi potrebujete odpocinout. Ono to jiskreni neprijde samo, zvlast, kdyz se vidite kazdy den. Hlavne by si ale i ona mela uvedomit, ze takhle to pujde do kopru urcite. Prave proto, abys netlacil na pilu, zkusil bych odluku, pri te si clovek dost uvedomi a budete mit pak zase chut se i videt a neco spolu podnikat.

      1. Martin20:35 dne 16.6. 2015 napsal/a

        Stalo se mi něco podobného (a skoro doslova), je to dva měsíce. Nyní již chápu dost věcí, a na některé se dívám jinak. Vždycky je chyba na obou stranách, já si přisuzoval jen tu svou, ale dnes to vidím jinak. Tvoje žena sice ještě neodešla, ale věř tomu, že to dříve nebo později udělá, ty to teď nezastavíš, ani nezměníš. Ano, musíš na sobě makat, já toto dělám víc než měsíc, a je to myslím sakra znát, i moje manželka, když definitivně odcházela do svého bydlení, tvrdila, že vidí, že jsem jiný, chovám se jinak, že se jí úplně nechce odcházet, ale také věděla, že nejde díry zalepit, a pokračovat znovu tam, kde jsme přestali. A já to věděl také, již jsem se z rozchodu nehroutil, i když jsem ji měl (a stále mám) v hlavě, věděl jsem, že pokud chci něco změnit, musím začít u sebe. Ale ona musí také, a pokud to nepochopí, tak bude stále něco hledat (i třeba nějakého staršího manažera:-)), a nikdy to nenajde. Prostě pokud máme někdy začít spolu znovu, musí to být od nuly, a nesmí to být hned… Ale také to již nemusí být nikdy, třeba si opravdu najde nějakého úžasňáka, po kterém podvědomě touží, ale klidně může vstoupit i někdo jiný do mého života, byť jí stále miluju…
        Krmič má tedy svatou pravdu, dejte si pauzu, ona musí poznat, že na ni netlačíš, a třeba se to za pár měsíců srovná.
        Držím palce, Martin

  61. Pavel15:49 dne 11.6. 2015 napsal/a

    Krcmic:

    Offtopic – někdo tu psal, že mizí komentáře, a ty jsi odpovídal, že ne…
    Zjistil jsem, že s kódem stránky má hoňku Firefox, ten to neustále tahá jen do mého posledního komentu i když dám komplet reload stránky. IE11 funguje ok a vždy refreshne a zobrazí aktuální stránku..

    Pavel

    1. Krcmic16:08 dne 12.6. 2015 napsal/a

      Hele já nevím, teď jsem to ve Firefoxu testoval, ale prostě mi to žádnou chybu neháže :-( Potřeboval bych k tomu screenshot či nějak líp to vysvětlit, pak jsem schopný to opravit :-)

  62. Will09:59 dne 11.6. 2015 napsal/a

    Nazdar pánové. I já jsem další v řadě novopečených členů klubu. A protože mi pomáhá číst příběhy ostatních (zírám, jak se příběhy podobají), rozhodl jsem se přispět svojí troškou (haldou) do mlýna. Byl jsem s manželkou od našich 18 let, celých 15 let společného života. A že toho za těch let bylo hodně! Máme 2 děti a z toho holčička s ment. postižením a autismem. Takže jsme si toho zažili fakt dost. Žil jsem v pocitu, že nám to funguje. Ustály jsem těžké chvíle po narození dcery, přijali to. Vždycky si hodně rozumněli skoro ve všem. Nicméně loni v létě když jsem tušil, že něco děje a ze ženy doslova vypáčil, co se děje k mýmu zaskočení (spíše zesrání) mi oznámila, že to se mnou takhle dál nejde. Abych byl objektvní (otázkou je jestli to vůbec jde) musím přiznat, že jsem poslední léta, nejspíš po narození kluka, měl své osobní problémy. Neviděl jsem v ničem smysl, byl jsem negativní a tím i občas protivný. Začal jsem hned, jak mi manželka začala říkat, že je to se mnou obtížné, chodit k psychoušovi (resp. pí psychoušové, rozuměj psycholog) tedy ještě předtím, než mi oznámila, že jsme v těžké krizi. Žil jsem v domnění, že pro to něco dělám. A pánové, jeden můj postřeh, až teprve těžké chvíle, kdy máte pocit, že jste na dně, vám skutečně můžou něco přinést. Zafungovalo to jako katalyzátor procesu. Právě až teprve od toho okamžiku se se mnou na terapiích dalo něco dělat a já začal vnímat, že skutečně pronikám víc k sobě a můžu přes veškerou skepsi pracovat na sobě. Dodnes jsem ušel kus cesty a změna je u mě výrazná. Úžasná zkušenost k nezaplacení!
    Začali jsme společně se ženou chodit ke vztahovýmu terapeutovi, kterého sama našla. Od počátku nebyla žena moc sdílná, jen něco málo jsem se dozvěděl o sobě. A hned nám naordinoval 3 měsíce „vztahových prázdnin“, tzn. žít vedle sebe jako „kamarádi, neřešit nic vztahovýho. Skvělej pocit, takhle vedle někoho žít koho milujete. Že vám přijde tahle rada jako pí…vina? Mě přišla taky, ale držel jsem s tím, že tenhle velkej odborník přece ví, co dělá. Po několika dalších sezeních už manželka odmítla dál chodit, že je jí to nepříjemené. Vtipným momentem bylo jedno sezení v kavárně po proběhlé terapii, kde manželka opakovala slova terapeuta, že nesmíme „sejít na scestí“ a věřit. A ejhle, až časem se ukázalo, jak si vzala žena tyto rady vážně k srdci (nebo spíše k jinému orgánu). Nevěděl jsem jak dál. Navrhl jsem jako poslední možnost tzv. odluku na několik měsíců, byl to vabank. Souhlasila. Pár dní před Vánocema, jak tomu tak bývá, debilní náhodou praskla něvěra, odborně paralelní vztah (kurva, zrada jak sviň – pozn. autora). Do té doby pochopitelně vztah na nule (ale v Kelvinech). Snažil jsem se přes velký sebezapření udržet klid a uplatnit vyčtený rady psychologů o odhalené nevěře. A zdálo se mi, že se vyplatilo. Nastalo od Vánoc citelný globální oteplování vztahu a vše se najednou zlepšovalo. A tady je potřeba napsat ještě důležitej aspekt – byl jsem vždy „hodnej šášula“ (Michale, jak kdybys to psal o mě). Protože jsem ženu miloval, byl jsem ochotný pro ni udělat cokoliv a dělali mi to radost. Byl jsem pozorný, rozmazjulící, pečující o děti atd. V tomhle ohledu si asi nemohla stěžovat, bohužel. Nasekal jsem spoustu něvědomých chyb, který vždycky člověk pochopí až zpětně. Vzhledem ke tvrzení, že život chce dále prožít se mnou, druhý vztah ukončila. Mě svitla velká naděje. Zdědil jsem nějaký peníze, zanedlouho v době naší krize, zemřela ženy babička, takže plán na budoucnost byl jasnej. Koupila se chata (aby bylo přece kam jezdit s dětma) zrekonstruuje se byt po babičce a ještě zbyde na čepici. A tady se projevil hodnej šášula (resp. přesněji řečeno megaidiot). Ustoupil jsem, jako ostatně vždy, a kejvnul na řešení rekonstrukce bytu. Do rozestěhování vztah rostl, došlo i na intimní kontakt (ne, koucour nebyl v troubě) ale i tak brutal fajn pocit. Neustálé ujišťování, že má jasno s kým chce žít v budoucnu, že se za chvíli přece stěhuju za ní, jak jsme dobře udělali atd. atd. atd. mě vedlo k přesvědčení, že jsem udělal dobře. Přišlo rozestěhování, po tu dobu jsme měli střídavku po týdnech (a já to dobře zvládal, kdo to zkusil, ví, že to není jednoduchý), ale po pár týdnech se to začalo evidentně srát. Začalo jí to myslím vyhovovat, což rezolutně popírá. Jenže obtýden klídek, krásnej velkej zrekonstruovanej byt, do práce nechodila (už léta kvůli dětem) a čas na paření, který má tolik ráda. No, komu by se to nezalíbilo. I po pár promluvách stále vždy „potřebovala ještě čas“, až to došlo do úplný prdele a před pár dny mi oznámila po mým jasným dotazu, že je to definitvní. Zatímco já ve sračkách, ale držím se, je ona dneska evidentně v klidu a já jen zírám, jak je v pohodě. 15 let společnýho života jakoby nebylo. O dětěch ani nemluvím. Kluk je v blbým věku na pochopení situace, má nás oba moc rád a dcera vyžaduje speciální přístup, alespoň, že ona situaci nechápe. Já na účtu nějaký šušně, max. tak můžu prodat chatu, jsem v podnájmu, kde mi za 2 roky skončí smlouva a pak upsat duši ďáblu na hypotéku? Fajn vize. A pokud budu chtít mít děti ve střídavce tak, přijdu o část platu, protože obtýden budu muset makat každý den o 2 hodiny méně (dceru musím vozit ráno do vzdálenější spec. školy a odpoledne vyzvedávat ze stacionáře). Společný sen o společné budoucnosti a novém bydlení je v hajzlu a ještě musím lézt při předávání dětí do bytu, který jsme celý společně plánovali a zařizovali a pravidelně se s ní vídat, kdy ona se tváří naprosto v pohodě. Ano, samozřejmě, že pravděpodobnost, že v tom někdo opět další vězí je vysoká (i u nás padla věta:“ale já tě mám ráda….“ dále viz. Michalovy dovětky výše). A ano, většina lidí mi řekla, že jsem vůl a nechal ze sebou vyjebat. Pozdě.
    Samozřejmě, že člověk vy skrytu doufá v návrat, ale otázka je jestli bych o to skutečně ještě stál. Já jsem se totiž hodně ze všeho poučil a povyrost na krizi (i k tomu jsou krize v životě důležitý pro progresivní vztah), ale jen já, a tím se nůžky rozevírají.
    Já teď jen doufám, že tohle bude skutečně jen další etapa, která byť extrémně bolestivá, mi něco zásadního přinese, minimálně další poznání a zkušenost.
    Takže chlapi, držte se, ponaučte se z krizí a rozchodů, ať vám to něco přinese.
    Tak jsem se tu aspoň pěkně vylil. :-)
    Michale jinak smekám, před tvými články. Přečetl a vyslechl na přednáškách jsem toho za poslední rok fakt hodně o vztazích, nevěrách apod., až mě udivuje tvůj „neodborný“, ale často daleko trefnější pohled na věc.
    P.S. A kdy že zamluvíme ten stadion? :-)

    1. Krcmic12:58 dne 11.6. 2015 napsal/a

      Můj pohled na tyto věci je dán tím, že jsem si tím vším prošel a snažil se pochopit, proč se tak děje. Někdy se to povedlo, někdy ne. Důležité je nezanevřít na druhé pohlaví, nestát se zahořklým a myslet si, že každá ženská je hrozná píča :-). I když je to ze začátku hrozně těžké a myslím, že právě udržet si tento pozitivní nadhled je hrozně těžké – hlavně zpočátku. Časem se na to člověk dívá jinak. Bolí to, ale pokud tomu druhému něco fakticky chybí a my mu nejsme schopni dát to, co mu chybí, je sobecké si jej držet sám pro sebe.

      Třeba vás zase život svede dohromady, to nikdy nevíš a jediné, co teď můžeš dělat, je věnovat se sám sobě a makat na tom, aby tys byl ten, koho budou chtít davy. A hlavně se snaž dát sám sebe do pohody. Důlěžité je si uvědomit, že se to děje všem a prakticky pořád. Jenom o tom třeba nevíš, skoro každý druhý podvádí nebo dělá podobné věci. Každý zažil to, že jej někdo kopnul do prdele a ještě s náležitým rozběhem.

      Buď to přijmeš a začneš hledat tu příčinu a podaří se ti přijít na to, proč se tak stalo a budeš chápat tak lépe toho druhého příště – ať už jím bude kdokoliv. Anebo si budeš myslet, že je to ta největší svině na světě a zničila ti život.

      A i když se nám život v těchto chvílích bortí anebo máme aspoň takový pocit, tak věř mi, že až budeš v pohodě a budeš spokojený ty sám se sebou, tak můžeš mít každou. Máš na to celý život, máš několik dalších desítek let na to, abys našel anebo získal tu pravou. Takže nepropadej panice. ONA se zase časem objeví. To kdy závísí jen na tobě, jak budeš ochotný na sobě pracovat a dál se učit. Čím míň se budeš topit ve smutku, tím méně času promrháš a tím více času máš potom na hledání toho pravého – teda – té pravé :-).

      PS: Stadion už se nám docela plní koukám :-DDDD

  63. Pavel11:38 dne 7.6. 2015 napsal/a

    Chlapci jsem taky v klubu. Bohužel již po druhé. Prvně to bylo desetileté manželství ze kterého jsem byl odejit od skoro 8 letého kloučka (už vyrostl je mu 19). Podruhé jsem se neoženil a vůbec v tom dalším desetiletém vztahu, který teď krachnul, jsem se snažil dělat mnoho věcí jinak, ale stejně to bylo málo… Skoro mě napadají myšlenky, že jsem nějakej vadnej já, že mám prostě desetiletej poločas rozpadu, no.. Nejkrutější na tom je, že jeden den frnda vykládá, jak je šťastná, že tu rodinu má s váma, na prvního máje se vášnivě líbá pod rozkvetlým… pak uplyne pár dní a prásk, vše je jinak… prostě jsme spolu byli 10 let a byla v sérii za sebou na druhé mateřské.. no nuda.. frajer-já jezdí do práce.. je unavenej atd atd. a pak se najde kokot, kterej začne klasickou taktiku (když ptáčka chytají, pěkně mu spívají) a ona řve blahem a za chvíli jí vlhne rozkrok, najednou přichází nové vzrušení, někdo se jí věnuje víc než ten její nudnej trouba co jí doma pomáhá s dětma a domáctností.. (co si budeme nalhávat, po 10 letech ta chemie nefunguje jak na začátku)… No ale co jsem chtěl říct, teď mi nerve nervy a mozek ona, já už vím, že umím žít sám, že to přebolí a s první chotí dávno normálně (jako se starou kámoškou ze základky). MĚ DRTĚJ MOJE DĚTI !!!!!!!!!!!!!! Mám s ní totiž 5letého kloučka a 1,45r starou holčičku.. přijdu o ten denodení kontak rozmazlování jich, natahující se ručky.. otevřete dveře..vyhrnou se na vás… tatííí, tatííí. To mě drtí, né ta frnda, za to co udělala si nezaslouží abych se kvůli ní trápil. S tím si neumím poradit, z toho mi měkne mozek.. miloval jsem je a jako starší tatík jsem jim dával vše a do té role jsem dal vše! Zase další děti nedostanou tu každodenní dávku otcovské péče a lásky.. Střídavá nepřichází do úvahy, nejde to nakloubit aby jsme měli všici co do úst… takže ach jo, víkendy, dovolené, prázdniny … a zase to odcizení, zvlášt když pak ty děti dojdou do puberty… Ještě jsem chtěl říct jednu věc, pánové je zkurvená doba, dneska jsou lidi se vším hned hotovi a nesnažej se řešit… frndy ani frajeři si neuvědomují, že ve výsledku v každém vztahu vyčpí ta počáteční chemie, některé večery si nebudou mít co říct, sex občas zaskřípe… za našich babek a dědků to bylo jiné, setrvávali v manželstvích a vychovávali děti a pak v parčíku na lavičce při krmení holubů přesto v dobrém vzpomínají.. dneska frnda řekne.. přece s tebou nebudu do konce života jen kvůli dětem.. a proč ne ? Dopadne ve výsledku podobně a možná hůř.. Jo a ještě cítím jeden problém, dnešní matky třicátnice (období kdy chytá ženská druhou mízu), kojej, jsou na mateřských… dříve rodili děvčata mladší pak když už děti lezly k pubertě, osamostatňovali se, lépe se dávali k babkám či tetám… prostě ten pár měl větší šanci jít a dělat věci, aby se ta její druhá míza proměnila v novou zamilovanost.. Namísto toho ta třicátnice je přivázaná celé dni doma.. na mateřské… snad jste z těch mejch štěků pochopili co jsem chtěl říct, cítím se prostě ukřivděnej ale né beznadějně zhrzenej láskou, tu mi dávají děti… doprdele proč si buchty neuměj štrejchnout a pak se vrátit k rodině domu, tak jako to umíme mi chlapy? Proč jsou ochotny ublížit svým dětem, když jim musí být nad slunce jasnější, že po pár letech dopadne každý vztah podobně a ta rodina se musí budovat a spravovat jináč a je to jistý druh kamarádství a přátelství až zahrob!? To píchání je tam jen takové koření, jakkoliv podstatné.

    1. Pavel11:43 dne 7.6. 2015 napsal/a

      omluva za gramatiku a sloh.. fakt jsem rozloženej.

    2. Will10:18 dne 11.6. 2015 napsal/a

      Pavle, chápu tě. Ale jak už jsem sám pochopil, některý ženský rozhodnutí nikdy nepochopíme. taky proto, že na to jdeme více racionálně. jak jsem někde před časem četl článek s titulkem „na ženské myšlení nestačil ani Freud“ :)
      Bohužel málokdo pochopí, že na vztahu je potřeba pracovat a že je to práce a někdy dokonce dřina. Je tím pádem samozřejmě snazší zvolit tu jednodušší variantu a odejít. Ale ona je otázka, co se stane časem. Aby z toho pak nebyl, jak psal Michal večnej hledač štestí. Protože jak už bylo všude stokrát psaný, zamilovanost je úžasná věc, ale důležitejší je v co přejde vztah potom, pro jaký hodnoty ty lidi spolu budou. A někdy se ty vzorce opakujou. Ale některý pipiny jsou bohužel prostě naivní a nevyzrálý. :) Pokud to tak je, tak si to jednou uvědomí, tomu věř. Ale bohužel až s odstupem minimálně několika let. I takový případy znám.
      Bohužel jak jsou ve vztahu děti, je to vždycky slušně řečeno na hovno. I my jsem si zakládali na tom, že se to u nás nestane a odsuzovali jsme ostatní, jak to můžou dopustit. Ale je taky potřeba říct, že jen děti skutečně vztah nenaplní. Každopádně je to tak jako tak i když minimálně, ale poznamená. Každý krok je vždy jen volba menšího zla.

      1. Pavel16:06 dne 11.6. 2015 napsal/a

        Krcmic:

        A teď konečně k věci. Díky za podporu, jak tady tak za ty msg přes FCB messíka, pomáhá to byť pomalu a vnitřnosti mi to stále kroutí a stahuje. Naštěstí mi začala „pomáhat“ jedna spolužačka ještě ze základky :-), alespoň ten můj ko**t má klid…

        Bude to trvat ještě dlouho než se úplně odmiluju, smířím se že ty moje malé prdelky nevidím denně.. ale kráčím snad dobrou cestou, tak mi snad nejebne, no.

        PS: podotýkám, že utěšitelka není zadaná, sám tudíž nikomu nic nebořím :)

        Budu vás sledovat a občas písnu..

        Pavel

  64. Cud10:40 dne 3.6. 2015 napsal/a

    Připojuji se do klubu. Škoda, že jsem web neobjevil dříve, ačkoliv i tak si myslím, že bych se v tom plácal stejně tak, jako doposud. Mám kolem sebe spousta lidí a ti všichni mi radili, ale stejně jsem si to dělal po svém a pěkně to posral.

    Zkusím to vzít od začátku a snad i né moc podrobně. Nicméně nečekejte žádný novinky, ten vzorec chování je stejný. Kamoš říká, že to ty ženský snad někdo učí.

    Je tomu 7týdnů, co jsem se probouzel vedle té nejlepší holky na světě, se kterou jsem byl štastný skoro 3roky. Předtím jsem o ni 2roky usiloval a byl do ní zamilován až po uši. Samozřejmě čas to otupil a já občas pociťoval, že by něco mohlo být jinak, ale jakmile jsem byl s ní po jjeím boku, věděl jsem, že je vše ok. Povídali jsem si o všem, měli jsem na svět stejný pohled. Snažili jsem se o dítě a plánovali dům. Až na pár hádek jsme byli vždy v pohodě.

    Dle mého to začalo v březnu, kdy jsem byl na služebce v Norsku. Volala mi zda může jít s kolegama z práce na hokej. Že prej dlouho nikde nebyla, což jsem ji nijak nazakazoval a přál jsem jí ať si vyrazí – nikdy jsem ji nic nezakazoval. Kamarádů takto moc po městě neměla tak jsem byl rád, že jde někam beze mě.

    Když jsem se vrátil domů. Koupili jsme si víno a doma si jen tak povídali jak bylo naším zvykem. Byl jsem v té době trochu na dně – práce se nedařila, firma moc nejde, a tak nějak mi všechno to lidské pachtění přišlo zbytečné. Normálně by mě podpořila a chlácholila, tenkrát mi řekla, že jsem strašnej negativní chlap, co jen fňuká a že ona je tady štastná a že neví co pořád mám. Trochu mě to tenkrát překvapilo, dnes tomu už rozumím. Za měsíc mě čekala cesta na týden do SLovinska. Po třech dnech mi začala být nějak smutno tak jsem ji poslal sms, že se mi stýská. Odpověď došla za dva dny a byla to jen odpověď typu: Ahoj, jsem u našich, opíkáme špekáčky..! Vytočilo mě to. Napsal jsem ji mail, kde jsem ji to vyčetl a už to jelo. Ona mě bombardovala maily jak už jí to taky nebaví, že pokud něco není po mým…atd atd. Když jsem se vrátil, vyzvedla mě na nádraží a byla nasraná. Já byl rád že ji vidím, ale ona mi nedala ni pusu, že to musíme vyřešit. Tak jsme se hádali – nebylo to moc fajn, páč padlo spousta nepěkných slov. Pohádali jsem se i den na to, protože jsem prostě cítil, že neguje všechny moje názory, prostě schválně – poznal jsem to.
    Dva dny na to, kdy jsem žadonil, se jen odtáhla a moje přítomnost ji vadila – člověk to vycítí. Když jsem ležel vedel ní, šáhl jsem rukou pdo polštář a našel tam její mobil. Už asi dva měsíce jsem viděl, že si telefon nosí i do sprchy, všude ho tahala s sebou a pořád na něm něco ťukala a říkala, že čte zprávy. Nicméně jsem tam našel smsky. Tipu: Miluji Te, tesim se az spolu budeme usínat apod. Bylo mi na blití. Zeptal jsem se co to je. Ona jen, že to prasklo a že dneska odjede a v pondělí se odstěhuje. Já odešel asi po 3minutách, řekla mi jen, že to potřebovala od někoho slyšet a já ji to dlouho nedal. A že stejně viděla, že ji už nemám rád. Po jednom dnu jsem to nevydržel a zavolal ji, protože jsem prostě netušil že by ona toho byla schopná, že to musel být nějaký úlet. Sešli jsme se. Řekl, jsem ji, že ať posoudí ona co se stalo a pokud nastoupí do auta, znamená to, že to půjdeme zkusit. Rozmýšlela se ale pak šla. Říkala, že to asi nevydrží, protože kdykoliv se na mě podívá, bude vidět to jak mi ublížila. Já byl ochoten to zkusit. Řeknu Vám, těch 14dní stálo za hovno. Já se trápil a ona stále někam odcházela s telefonem – myslela, že nenápadně, ale bylo to vidět. Za týden příjela autem, že je to pro její ségru k narozkám, že už to její nestačí. Narozky měla mít až skoro za rok. Nakonec to samozřejmě byla lež. Těch jsem se ostatně dozvěděl ještě několik. Třeba když jsem chtěl být na víkend s ní, řekla že musí domů, že jdou k notáři kvůli domu. Domluvili jsme se, že dojede v neděli večer na byt a kouknem spolu na hokej. V půlce hokeje mi volala, že je s bráchem u nich na pivu a že už nemůže řídit. Nasral jsem se, vzal jsem auto a jel těch 300km za ní si pro pravdu, pokud mě něchce ať mě kopne do prdele. Dojel jsem tam. Její brácha mi řekl, že už je 3dny pryč a že si tam všichni myslí, že je se mnou. Na mlj telefon nereagovala, jeho pak vzala hned. Řekla, že je se mnou neštastná ale že mě nechce ztratit. Už jsem to nedal. Odstěhovali jsme se. Při stěhování jsem se jí zeptal co by chtěla? Chtěla by se prý vrátit o 3měsíce zpět. Řekl jsem jí, že až to bude zase stará ona ať se ozve a ona že určitě zavolá. Nezavolala, já pořád volal psal, snažil se a stejně hovno. Nechci to protahoval, pak mi lhala ještě několikrát a přitom když jsem na ni uhodil, že na to seru tak mi brečela do telefonu, že chce jen čas. Ze je rozbitá na kousky musí se vrátit zpátky. Ještě jednu věc. K tomu hokeji. Po tom co byla na hokeji jsem si všiml že si najednou pořád s někým volá. Zeptal jsem se jí an to. Prej to je její ségra. Co mi to povídáš, vždyť to je chlapský hlas jsem řekl. A ona, že na hokeji dala číslo nějakýmu troubovi Martinovi a teď se ho nemůže zbavit. Zasmáli jsme se tomu, věřil jsem ji. Nijak jsem za tím nic neviděl – jsem fakt kokot. V smskách pak to samozřejmě byl Martin, kdo jí psal.
    Všechno to měla nejspíše naplánovaný. Není to ze dne na den, jak se tu píše. A z holky, která byla férová, hodná, milá, milující, udělala by pro mě všechno, život jí se mnou vyhovoval a pak udělala tohle. Nakonec jsem se dozvěděl – dle indicií – že to byl nebo spíš stále asi ještě je – stavař, co se tam pohybuje u nich na fakultě v rámci rekonstrukce a sbalil ji tam u automatu na kafe. Prostě v ten nejvhodnějsí okamžik ji řekl, že jí to sluší, což ode mne dlouho neslyšela a hodila všechno za hlavu. A tím to začalo.

    Z dříve rodině založené ženy se stala pařmenka, co je každý víkend někde na akci, jezdí za klukama ze stavby do Zlína a nebo prostě někam jinam. Se mnou jsme žili poklidný rodinný život – výlety, procházky apod. BTW mně je 30, jí je 33. Moje teta říká, že tento věk je pro ženu věkem pocitu ujíždějícího vlaku. Víte taky jsem nebyl ideální partner ale tohle si nikdo nezaslouží – kytky jsem ji nosil jen tak, dárky z mých cest ze zahraničí, pohledy z cest. Je to kurvárna.

    Dnes je to 7 týdnů. Těch 7 týdnů jsem nežil. Prášky, neustálé přemýšlení, pláč, totální kolapsy. 10kilo dole a to už jsem dost hubený. Předtím trénink na maraton, posilování, vedení firmy, dokončování disertace.. a teď jsem troska. V pondělí jsem to ukončil. Čili toho je vlastně den 3. je to hrůza. Nenávidím jí, za to jak to vzala a hodila za hlavu kvůli chvilkovému poblouznění ale pak od té nenávisti zase brečím, protože jsem ji miloval. Ještě mi řekla v pondělí, že jsem na to, jakej ona je poklad přišel pozdě a že už se tma rýsuje chlap, že je o ní velký zájem, že není hnusná jak jsem ji já údajně říkal – jednou jsem ji řekl, že se ji začinají dělat vrásky a že by s tím mohla zkusit něco dělat, stejně jako si stěžovala že se cítí unavená tak jsem ji doporučil nějaký sport… Bojoval jsem jako lev, 6 týdnů. Ona neudělala ani hovno pro to. Pořád slibovala, že chce čas. Všichni mě varovali ale člověk si na to musí přijít sám, protože je to boj mozku a srdce. Jak bylo napsáno na konci článku, plácejte se v tom, pište maily, volejte, smskujte…nemá to ale vůbec cenu. Ona byla rozhodlá už dávno a teď už je jinde. Je s tím, do kterého se zamilovala. Já tu teď sedím zkroušený a zralý na psychiatra. Snad to čas zahojí, už trochu i spím. Předtím tak max 3h denně. Prosím, pokud se tohle stane, netrapte se zbytečně, ženský jsou dávno rozhodnutý a nic to nezmění, myslel jsem, že náš vztah byl jiný ale nebyl. DOst se teď obviňuji za to, že jsem ji to neřekl, že ji to sluší dříve. Ale věřil jsem v harmonický vztah a že pokud by cokoliv bylo, že by s tím přišla – bohužel, zmýlil jsem se. Je to zkušenost, doufám, že jí nebudu litovat do konce života.
    Kámoš radí klín klínem. Prej zkus badoo, tinder. Zkusil jsem, ale ve všech těch holkách vidím jen tu svoji a hledám vlastně zase tu samou, snad to povolí tento pocit a budu si moci najít jinou a lepší.

    Zkusím také psát po týdnu, jak to dělal Honza, byla to pro me velká inspirace. Zatím tedy den 3 a troska nad trosky.

    1. Krcmic11:12 dne 3.6. 2015 napsal/a

      Ahoj Petre, takových je nás víc, co prožívají to samé :-). Klín klínem někdy docela pomáhá no :-). Ale musíš vědět, jestli to ustojíš, teď si myslím, že je na to brzo. Další přijde, většinou ve chvíli, kdy to nejmíň čekáš. Lepší nebude. Možná ti jen pomůže pochopit jiné věci a dostane tě ze sraček, nebo to bude někdo, kdo na tom bude stejně a budete se ze sraček dostávat spolu. Důležité je to nevzdávat a jít den za dnem dál. S dost lidma z této diskuze jsem byl třeba na pívu, hodně pomůže se z toho vykecat. Nahoře jsou kdyžtak kontakty na mě, kdyby bylo fakt nejhůř a nevěděl jsi, jak dál.

      Přemýším, že někdy založím spolek zlomených srdcí, pronajmeme jeden velký stadión v Praze (a částečně v Ostravě :-D) a uděláme tam jednu velkou zapíječku :-D. Sešlo by se nás tam už asi na pár tisíc :-). Tím chci jen naznačit, že tohle se prostě děje pořád a všem. Takže není třeba házet flintu do žita….

      1. Cud11:29 dne 3.6. 2015 napsal/a

        diky, tvemu komentu jsem se zasmal jak uz dlouho ne. Naposledy vlastne pred 14dny kdy se kamos pos….:). Nicmene zpet k tematu. Zazil jsem dva rozchody a popravde jsem si od te bejvale prvni k teto polepsil, rika se to jen nebo opravdu to ma stoupajici tendenci…? Mam z budoucnosti strach. Tato byla, kdyz nepocitam ty lzi a humusy co mi udelala za zady, skvela.

      2. Krcmic12:19 dne 3.6. 2015 napsal/a

        Každá je skvělá, dokud se s ní člověk nerozchází. :-)

        Jestli to má vzrůstající tendenci? To záleží, jakou moc velkou krávu si potom vždy nabrnkneš :-D :-D :-D

        Strach má každý – já teď třeba taky :-). Patří to k tomu. Jak řekl jeden (ne zrovna) moudrý člověk (táta od mé souzněné dušičky :-D). Člověk se občas ocitne na křižovatce. A pak se musí rozhodnout. Kdyby to šlo vždy všechno vrátit, jako v počítačových hrách, nebylo by to ono. Ten život by pak byl hrozně fádní, nemyslíš? On ten táta řekl teda jen tu první větu, ten zbytek jsem dopsal sám, ale smysl je snad jasný. :-D :-D :-D

        Jednou se člověk musí rozhodnout a podle mě je lepší se rozhodnout sám za sebe, než pořád čekat, kdy tě kopne do zadku ten druhý. A někdy to je třeba začátek něčeho nového a lepšího. Anebo to lepší nebude, jen se oba zase poučíte a vaše cesty se spojí – někdy, možná nikdy. Kdo ví. Lepší je to nechat osudu a užívat si toho, co ti nabízí život teď, užívat si toho, kdo tu je teď a neužírat se tím, kdo tu není.

        Proto se tak často říká – žij přítomností. Protože to je jediné, co se dá dělat a to je přesně to, čeho si na tobě bude tvůj další partner vážit a bude jej to k tobě táhnout. To, že si budeš umět užívat život. Ne každý to umí. Vlastně skoro nikdo…

      3. Cud08:22 dne 5.6. 2015 napsal/a

        Nevim co se to deje ale vcera se stalo neco necekaneho. Jel jsem od kamose, v Brne na okruhu, a kdyz vyjizdim z tunelu, najedu primo vedle ni, proste jsme sobe sjeli auty z privadecu. Usmali jsme se a ja naznacil zda nezajdem na kafe na benzinku. Zasli jsme. Bylo to fan. Konecne mluvila nejak rozumne co se to vsechno stalo. Co ji vadilo, proc jsme to neresili, ze to byl problem nas obou a ze vi co vsechno mame spolecnyho a ze.ji to stve. Ale kdyz to prasklo nemeli jsme to lepit ale hned skoncit, to pry po 6tydnech bylo to nejlepsi co jsme udelali. Pry se zatim sama citi dobre, muse se soustredit na praci a muze si vsechno.rozmyslet a ze pry chce zacit verit tomu ze se dokazu zmenit a ona sama taky. Jak rikala moje mama, ona totiz se mnou zachazela jako s malovanym hovnem a nikdy nic nerekla jak by to chtela ona sama a to ji pak stvalo, a taky to ze.mi nic nerekla. Nicmene jsem ji pozval za 3tydny na bezecky zavod. Rikala ze.by mozna Sla. Ze by to mohl byt pekny start. Ze nechce nic lepit ale spis zacit znovu. Tak vam nevim. Kdybych ji sral tak na tu benzinku nejede a neni tam se mnou pul hodiny, nebo je to porad ta sama.pisnicka jenom jak jsem hroznej kokot??? Porad mi rikala ze potrebuje cas, stejne tak i ted. Mam ted volit metodu nedelani niceho? Jen ji pak pred registraci pripomenout ten beh…? Kdyz jsme zacinali spolu chodit, dobyval jsem ji az to hezky nebylo…kdybych povolil ani jsme spolu nebyli. Asi. Byl to opravdu osud nebo je to.jen klasickej pripad…?

    2. Niki07:30 dne 4.6. 2015 napsal/a

      Ahoj,
      je to sice klišé, ale jediný lék je teď čas. Opravdu nechápu, jak dokážou holky takhle přepnout a všechno zahodit kvůli jednomu poblouznění, ale z těch příběhů, co tady jsou, je vidět, že se to děje celkem často. Opravdu si zakaž ji psát a volat! Kdykoliv budeš mít chuť, vzpomeň si na to, co hnusného ti provedla, jdi něco dělat nebo si vypni mobil a někam ho zavři. Jí to dělá dobře a ty se dostáváš do sraček.
      Myslím, že vytloukat klín klínem moc nepomáhá, raději bych si našla nové kamarády a začala podnikat nové věci. Pořád si plánuj nějaké aktivity tak, abys neměl čas nad tím moc přemýšlet. Teď možná cítíš, že ona je středobodem vesmíru, ale věř mi, že se to časem opravdu změní. Zkus se znovu začít soustředit na svou práci. Jsi totálně zlomený, ale nikdo za tebe účty platit nebude. Člověk by si měl uvědomit, že se kolem nás dějí daleko horší věci. Mladí umírají při nehodách, na nevyléčitelné nemoci, oproti tomu přece rozchod nic neznamená! Sleduješ fotbal? Koukni, jak je na tom třeba Čišovský, myslím, že by vyměnil 100 holek za to, aby byl zdravý.
      Je fakt si potřeba uvědomit, že se dějí ještě mnohem horší věci, třeba ti to pomůže.
      Říkej si, že každým týdnem to bude lepší a lepší. Vyraž mezi lidi, zaflirtuj si s holkama, zase získáš ztracené sebevědomí. Zkus si ji prostě vyhodit z hlavy a mysli jen na budoucnost. Utápění se v minulosti ti opravdu neprospěje, ty se z toho potřebuješ dostat. Já moc dobře vím, jak to bolí. Člověk je jak tělo bez duše, nic ho nebaví a nic nechce dělat. Ale fakt to k ničemu nevede, seber síly a jdi dál. Život je moc krátký na to, aby ses trápil kvůli holce, která za to očividně nestála.

  65. Nikos00:20 dne 31.5. 2015 napsal/a

    Michale poraď…píšeš, že po rozchodu je nejlepší absolutně utnout kontakt s EX minimálně do té doby, než se z toho člověk nejak dostane… máme s ex 2 a půl ročního super syna!!! Rozchod byl řekněme tak nějak v klidu, pár měsíců nám to nějak moc neklapalo, pak jsem začal pociťovat ochlazení, žádný sex, atd…však to je popsáno v článcích cos napsal…až jsem podezření na nevěru sám odhalil, čekal jsem od své ex něco jako pláč, omluvy, potřebu se mnou zůstat, ale ono to bylo přesně naopak. Sral to pes, ať si jde kam ji srdce táhne…sice to bolí, ale věřím v to, že se věci dějí z nějakého důvodu a že mě tam někde v davu čeká jiná kráska, která mě uděla šťastnýn. Jenže teď to ještě pořád bolí a žiju v absoltuních sračkách. Domluvili jsme se s ex, že zavedeme střídavou péči, jenže prcek zatím nechodí do školky a ještě půl roku chodit nebude a já jelikož pracuji a nemohl bych zatím na střídavou péči přejít…a nechci přijít o kontakt se synem,proto jsem svolil, že budeme s ex spolu ještě těch půl roku bydlet…takže asi chápeš co prožívám. Jsem v bytě s človíčkem kterého miluji a bez kterého nedokážu být a zároveň s ženou, kterou bych nejraději pustil někam k šípkům a „nikdy“ ji už neviděl…koukám jak si denně píše se svým novým objevem, chodí ven a já se užírám v hovnech…nevím jak se vyrovnat s její strátou když ji denně vidím, komunikuju s ní atd….a tak bojuji a doufám, že na konci kdy vybřednu z těch hoven, budu silnější člověk!!! A posune mě to všechno dál…poradíš mi jak se dostat z rozchodu, když zatím nemůžu přistoupit na to abych ex vypustil alespoň na pár měsíců ze svého života? Nebyl s ní v kontaktu a žil sám?

    1. Pavel11:54 dne 7.6. 2015 napsal/a

      Nikos@

      Hustýý, v tomhle jsem aktuálně taky! A taky půlrok společného „života“ přede mnou, děti+finance!
      Chlape jseš eště živej?? Koukám na datum tvého příspěvku… ten květen je fakt lásky čas, na den se shodujeme.. :(

      Já mám pocit, že to snad nedám, jak se ti to vyvíjí ??

  66. lukas20:16 dne 28.5. 2015 napsal/a

    po 12 letech jsme se rozešli máme spolu dvě dcery poslední měsíc začala být divná až to bylo nechutný nepoznával jsem jí myslím si že spadla do drog ale nechtěla to řešit prostě mě vyhodila a čau ted to bude rok nic o ní nevím už jsem musel řešit i znásilnění starší dcery která se mi svěřila ale to se nepotvrdilo soud svěřil děti jí.taky se s tím špatně vyrovnávám je mi 34 let věřil jsem že je to na celý život všem vám moc fandím držte se super stránka

  67. Karel12:15 dne 16.5. 2015 napsal/a

    Děkuju

  68. dalibor00:00 dne 10.5. 2015 napsal/a

    perfektní článek a naprosto vystihuje pocity a situaci… škoda, že ho čtu až ted, když už jsem po rozchodu samozřejmě psal a zkoušel vše napravit :/

  69. Michal19:53 dne 7.5. 2015 napsal/a

    Ahoj,

    super uvědomělý článek, jeden z nejlepších, které jsem na toto téma doposud našel. Vlastně je to souhrn toho, jak to ve SKUTEČNOSTI chodí bez zbytečné omáčky, natvrdo. Pro mě hodně výstižný.

    Momentálně jsem v trochu zapeklité situaci, rád bych se zeptal na váš názor. 3/4 roku jsem měl dobrý „vztah“ (nechodili jsme spolu, ale kámoši jsme taky nebyli) s kamarádkou, ona ke mně také, postupně jsem se do ní zamiloval, z její strany nějaké emoce byly, ale nebylo to tak jasné a tak se to různě střídalo, chvíli si byla jistá, chvíli ne. Nedopadlo to nakonec dobře a ona navíc cítí sympatie ke kámošovi z naší party, se kterým něco dřív už měla. On z ní sice má asi jen matraci, asi nic nechce, ale jeden nikdy neví jak to dopadne. Jsem do ní pořád tak nějak zamilovaný. Už to bylo i lepší, ale vídáme se každý týden – jsme všichni jedna parta kámošů – a trochu se to vždy zase vrátí. Hodně pro mě znamená, i jako kamarádka, ale bohužel už to nejde vrátit a nedokážeme se k sobě chovat jako dřív, ani jako dobří kámoši, někdy jsme milí, někdy to přeskočí do horšího.

    Co mám dělat? Konzultoval jsem to i se starší kamarádkou, která je součástí té naší party… Radí mi, abych to vydržel, že pak budu silnější, když to zvládnu. Až mě to nebude trápit. Nevím, ale myslím si, že to není reálné to vydržet. Jsem pořád zaháčkovaný a pak si na ní zase myslím, navíc někdy začnu přemýšlet jestli spolu něco nedělají s tim kámošem (nebo spíš už něco jako kámošem, je trochu zmrd v tomhle, ošoustá všechno) a pak jen bojuju sám se sebou vnitřně a připadá mi, že nikdo z okolí to nechápe.

    Měl bych se odloučit? Nebo minimálně alespon chodit s nimi jen tehdy, kdyz tam nebude ona (lépe kdyz tam nebude ani on)? Je to tezka situace, protoze to hodne omezuje vidani s ostatnimi kamarady v tehle parte… A v létě se stejně uvidíme na týden v kempu.

    Měl někdo podobnou zkušenost, nebo o ní slyšel? Poraďte.

    Díky, Michal

    1. Krcmic09:38 dne 15.5. 2015 napsal/a

      Ahoj Michale, máš super jméno :-). Podle mě asi nejlepší na světě.

      Zkus si odpovědět na otázku, jestli ti to víc dává, než bere. Tím bych začal. Chceš ji ve svém životě mít i za cenu toho, že ti to bude působit bolest? Je pro mě ten člověk natolik důležitý, že jsem ochotný tohle pro něj podstoupit?

      Pokud k tobě něco cítí, tak je to fajn alespoň v tom, že se s tím dá něco dělat, prostě víš, že máš šanci (i když ono je někdy tu šanci vůbec nemít = dostaneš se z toho rychleji). Snažil bych se s ní teď neřešit hovna tedy takové ty srdíčkové věci, proč není s tebou a je s někým jiným. Zkrátka tvůj úkol buď může být ten, že s tebou se bude vždy cítit dobře. Že ty budeš ten nad věcí a budeš ten věčně usměvavý týpek, se kterým ji bude extrémně dobře (neplést s tím dělat pro ní první poslední, ale zkrátka přemýšlet, co jí asi tak chybí). Anebo se na ni prostě vysrat a jít jinou cestou. Tohle si musí každý rozhodnout sám. Každý z nás má možnost volby. Nedá se říci, která volba je ta správná. O tom je život – dělat rozhodnutí, která nejdou vzít zpět.

      K tomu, jestli spí ještě s někým jiným – každá holka už s někým spala, pokud není panna. Je to tak, prostě buď to budeš brát takhle tragicky a nebo to přijmeš a naučíš se s tím žít. Protože každou, kterou pak potkáš, tak už prostě někdo vojel. Otázka je jen jak moc dobře :-). Třeba právě na tohle ji pak utáhneš ty. Zkrátka ji dej důvod, proč by měla být s tebou. Ty řešíš jen sebe – proč nemáš něco ty. Co dáváš ty? A jsi ochotný dávat, i když třeba nic zpátky nedostaneš? Pokud ano, tak jak dlouho? Co to dává tobě? Posouvá tě to někam? Učí tě to něco, co pak třeba využiješ někdy později v životě (třeba budeš méně žárlit, jsi schopný dát tomu druhému více volnosti).

      „Navíc někdy začnu přemýšlet jestli spolu něco nedělají s tim kámošem a pak jen bojuju sám se sebou vnitřně…“ = tomuhle se říká fantazijní postavy. Mně přijde, že se snažíš si ji uzmout sám pro sebe. Pokud je šťastná, tak proč jí to kazit? Tohle je právě problém lidí, co chtějí někoho neustále vlastnit. A čím více se snaží, tak tím více jim ten člověk uniká.

      Buď se jí snaž udělat šťastnou a přijmi to, jak to teď mezi vámi je. A pokud to není kráva, tak se snad někdy rozhodne. Protože já jsem toho názoru, že pokud jsi s někým šťastný, tak jen debil se rozhodne být s nějakým jiným debilem, který tě vytáčí. Je to hodně o sebeovládání, o tom tomu druhému pořád něco nevyčítat. Být nad věcí.

      Nebo – pokud tě to teď tak ubíjí, tak omez kontakt na pár měsíců, než z toho budeš věnku. Jiná rada asi ani není.

  70. Honza13:32 dne 30.4. 2015 napsal/a

    Ahojte, velice zajímavý článek i komentáře, několikrát jsem si to pročítal a musím říct že velká většina z tohoto ,,svatého písma,, je pravda pravdoucí ač je to neuvěřitelný tak je mi teprve 22 roků ale myslím že můj příběh je fakt minimálně zajímavý, pokusím se s ním s vámi podělit protože bolest kterou teď nesu na svých bedrech je neskutečná. Abych vás uvedl trochu do děje a i pro lepší pochopení celé situace žiji v malé obci která má asi 360 obyvatel, naprosto všichni se tam známe ale úplně všichni, žijeme tam jak taková velká ,,rodina,, Začalo to přesně před rokem a půl a do teď nevím jestli to mám považovat za svoji životní chybu nebo za něco co se prostě mělo stát. Zkrátka bydlela tam rodina jmenovali se Lucka, její přítel Kamil a jejich dcerka Barunka Lucce je 28 roků a je to překrásná ženská svých hodnot, s Kamilem chodila od svých 15 roků a byl to u nás ve vesnici symbol oddanosti a lásky chodili spolu asi 12 roků měli zařízený nový byt, platili hypotéku a spokojeně tam žili všichni tři jako rodina sen každých normálních lidí. Jenže prostě jednoho dne na zábavě jsem se dal s Luckou do řeči a to jsme se znali už mnoho roků před tím, povyprávěl jsem jí o tom jak jsem nešťastný z jedné holky mluvil jsem asi deset minut v tahu a najednou jsme se na sebe podívali a začali jsme se líbat pak jsme se odtrhli Lucka se na mě podívala a řekla pro boha co jsem to udělala a šli jsme domů, jenže druhý den to přišlo, napsal jsem Lucce zprávu že se jí hrozně omlouvám že to byla moje chyba a že to nikomu v žádným případě neřeknu aby neměla žádné problémy, jenže odehrávali se další zábavy, další večírky a prostě vždycky jsme k sobě přišli prohodili jsme pár slov, ale už jsme v sobě pokaždé viděli tu touhu jak se chceme a jak s tím nedokážeme přestat protože jsme se do sebe zamilovali, psali jsme si každý den na sociální síti stovky zpráv o tom co zrovna děláme co jsme jedli co se nám líbí co nesnášíme prostě úplně všechno moje a její fantazie neznala meze, jenže do toho se lucka asi třičtvrtě roku s kamilem měla vdávat a měla to být velká svatba, jenže nastal problem už ho nemilovala milovala mě a já jsem miloval ji, věděli jsme oba že děláme chybu, že to takhle je špatně ale prostě ta touha a to šílenství po sobě samotných bylo něco neskutešnýho říkal jsem jí opakoval tisíckrát že to nejde že to musíme utnout a vysrat se nato, ale prostě to nešlo byla to láska ona na mě viděla svalnatýho sympatickýho kluka a já na ni sexy o 6 roků starší holku kterou prostě chci a jednoho krásnýho dne asi měsíc před svatbou to všechno prasklo, šukali jsme na jakýmkoliv večírku kde jsme se plánovaně potkali tajně jsme se scházeli, jednou jsme šukali na večírku kde byla i její mamka a s kamilem domlouvala celou svatbu, cítil jsem se tenkrát hrozně protože jsem věděl že dělám špatnou hrozně špatnou věc ale nešlo to zastavit a jak jsem zmínil tak jednoho dne to prasklo že spolu máme asi pul roku poměr a šlo to ráz naráz lucka zrušila svatbu kamil se za mnou několikrát stavoval byly to nejhorší rozhovory v mém životě kdy mi říkal že nikdy nechtěl roztroušenou rodinu a mě ho bylo tak líto, jenže jsem lucku zároveň tak miloval. Nakonec to došlo až stadia kdy Kamil řekl že hrnec přetekl a během hrozně krátké doby se odstěhoval z vesnice domluvil se s luckou že když bude chtít tak si barču vezme sebou ale že už s ní v životě nechce být. Asi za dva měsíce si našel holku která je s ním ted těhotná a měli nedávno svatbu prostě to vzal hopem. A ted nastalo to co jsme nikdy nechtěl mít holku kterou neskutečně miluji ale zároveň se starat o nevlastní dítě, krom do toho ještě probíhalo majetkový řešení a tisíce a tisíce problemu na který jsem byl naprosto nepřipraven a vůbec jsem s tím nepočítal, s luckou jsem asi spolu byli rok a užívali si neskutečně jenže já bydlel u rodičů a ona v novém bytě s hypotékou a dcerkou, ale pořád jsme se milovali jenže já nemohl pořád překousnout cizí dítě možná to bylo mým věkem nebo tím že jsem vyrůstal v uplne rodině a chtěl jsem se toho držet, Lucka nakonec už neunesla tíhu toho že se nechci o barču starat že jí nechci dávat do školky musela otravovat každý den lidi kolem sebe rodiče jestli ji nepohlídají protože chodila do práce a prostě to se mnou ukončila, prvně jsem to vzal úplně v klidu jenže asi po dvou dnech když mi to došlo a začal jsem si vybavovat všechny věci kterýma jsme prošli všechny zážitky naše a že jich bylo, prostě úplně všechno tak jsem jí chtěl neskutečně zpátky i s pocitem toho že bych se chtěl starat o barču a platit s ní hypotéku na půl aby nebyla na všechno sama, jenže co se nestalo Lucka už byla ze všeho tak unavené a už to nezvládala že hned jak to se mnou skončila si do bytu nastěhovala jinýho kluka který ji uháněl pár roků ale vždycky nad tím jen mávla rukou protože to pro ní byl debil, jenže jí nabídl to co já ne že se o její dcerku postará a že mu to nevadí. A já je ted potkávám každý den Lucku pořád miluji a když ji vidím jak jde s ním chce se mi brečet a je mi na zvracení protože vím že ho nemiluje a je s ním jen proto protože nabídnul něco co já jsem nedokázal a teď bych to chtěl tolik vrátit zpátky ale už to nejde už je to všechno pryč potkáváme se každý den protože bydlíme v malé vesničce každej se nato dívá někdo se směje protože má radost z cihího neštěstí a já vůbec nevím jak z toho ven jak zapomenout na svoji minulost jak být zase s někým jiným jak se s tím vším vypořádat nespím nejím jen sedím a koukám do blba říkám si jak velkou chybu jsem udělal a proč jsem to neudělal jinak protže pořád cítím že by nám spolu bylo neskutečně dobře, nemůžu se zkrátka smířit s myšlenkou že už je s někým jiným a že už nikdy v životě nebudeme spolu je to opravdu nejtěžší chvíle v mém životě, poradíte mi někdo co mám dělat, hrozně by mi to pomohlo.

    1. Petr07:24 dne 4.5. 2015 napsal/a

      Hmm, zajimavý, ale udělal jsi dobře, že jsi se nepřetvařoval. Ono život v rodině není jenom milování a užívání si , ale i starosti. Pokud jsi s někým hodně dlouho, tak to poznáš…

  71. Martin12:34 dne 7.4. 2015 napsal/a

    Po přečtení moc pěkného úvodního článku a mnoha vašich příběhů, bych se s vámi rád podělil o svůj velmi čerstvý příběh. Trochu se podobá příběhu Slatera z roku 2013, ale přece jen trochu rozdílný. A myslím si, že je naprosto odlišný od většiny ostatních, ale se stejnými následky, zamávalo to se mnou příšerně.

    S manželkou jsme spolu žili skoro 7 let. Sedli jsme si od prvního okamžiku, kdy jsme se poznali, a to naprosto ve všem. Nikdy jsme se nepohádali, prostě nebyl důvod. Nic nám nechybělo, dovolené, víkendy, porozumění, fungovala i telepatie, prostě super.

    A teď klidně zkopíruji jeden odstavec přispěvatele Slatera (s malými úpravami): Možná v tom byl právě problém..když jde všechno moc hladce, člověk to začne brát jako samozřejmost a to stejné se stalo mně…už jsem manželku nevnímal jako tu nejkrásnější a nejhodnější na světě, ale jen jako někoho kdo tady je a vždycky bude ať se stane cokoliv. Stále jsem ji miloval, ale nedával jsem to jednoduše najevo. Všechny ty maličkosti které člověk musí dělat, jako pohlazení a poděkování za večeři, políbení před spaním s pošeptáním, že ten člověk je pro vás vším…a tisíc dalších věcí jsem prostě dělal, dnes již i z mého pohledu, méně, než na začátku. Navíc jsem ona povaha, která neumí (vlastně neuměla, protože se rapidně zlepšuji a stále se učím) říkat každý den člověku, kterého miluje, že ho miluje. Prostě jsem nechápal, že to žena, každá žena potřebuje slyšet a vnímat. Myslel jsem, že to přece musí vědět, že ji miluji, že je to snad jasné. Jasná je ale jen někdy obloha…

    No, a teď si všichni říkáte, kdy se objeví ten chlap. Pravda, chlapů se kolem mé manželky objevovalo milión, možná i dva. Je to logické, protože atraktivní, inteligentní, společenská žena, která se umí bavit jak u piva, vyšlapat drsný kopec v Alpách na kole, ale i být za dámu v lodičkách na plese nebo v divadle, přitahuje chlapy, jako med vosy. Navíc její práce jí přímo předhazovala každý den několik nových, chtivých, uslintaných mužských tváří, při obchodních jednáních, schůzkáh, obědech… A zákon přírody přikazuje většině chlapům se o takovou ženu pokusit, a pro někeré navíc pokusit se jakýmkoli způsobem. Takže jistojistě byla pod neustálou palbou lichotek, nabízení obědů, večeří, čehokoli… Což i občas sama přiznala, že z deseti chlapů by jí do postele chtělo devět! A já absolutně nechápal, a ani si nepřipouštěl, že bych se měl snažit víc, vždyť se přece milujeme no ne??!! Že bych jí měl každý den připomínat, že ona je to nejlepší, co mě na světě potkalo. A teď odmlka…. paradoxně žádný chlap zřejmě není. Tedy není zřejmě fyzicky, ale určitě zde hraje roli jejich mentální přítomnost, vlastně jsou jich desítky, těch, které denně potkává, a kteří jí dennodenně naznačují a ukazují všemi možnými způsoby, že ten doma zřejmě není ten pravý. A i když se objevovaly varovné signály, pozor, mohl bys o ni blbče přijít, snažil jsem se jen o trošičku víc, ale teď vidím, že jsem se jen ukonejšil, že je to dostatečné.

    No a je tady rozuzlení příběhu, došlo k tomu nejhoršímu, co se stát mohlo, tuto sobotu ráno mi oznámila, že si sehnala bydlení, a že ode mne odchází, protože se již vedle mne necítí jako ŽENA, že takhle dál žít prostě nechce. A tím se stávám ve výsledku stejně postiženým, jako všichni zúčastnění na tomto webu. Nikdy jsem si nedokázal představit, že mě to může postihnout, natož že to se mnou tak zamává! A to jsem ženatý podruhé, jenže první manželství, to byl jiný příběh, který sem ani nepatří.

    Nicméně, i když jsem byl a stále jsem rozsekaný na nudličky, snažil jsem se dopátrat příčiny, proč to došlo tak daleko. Zkusili jsme si tedy hodně o víkendu povídat, a pochopil jsem konečně, v čem je hlavní důvod našeho rozchodu. Prostě se několikrát stalo, že jsem jí řekl něco nepěkného, ne nadávku, nic sprostého, ale bylo to něco, co ji vždycky ublížilo, a zřejmě i trochu ponížilo, a bohužel pro mě mi to hned nedala sežrat, držela to v sobě, a jak se to nashromáždilo, tak papiňák prostě bouchl. A co víc, vždycky se to stalo mimo naše soukromí, např. před kamarády, protože nikdy jsem nic takového neudělal, když jsme byli sami, ani by mne to totiž nenapadlo, protože ona je báječná…, nevím, zřejmě to byl asi nějaký projev frajeřiny, předvádění se… Škoda, že mi jednoduše hned nevynadala nebo nedala pár facek, vím, že jsem celkem inteligentní, pochopil bych to, a pokusil bych se změnit hned. Ona to taky ví, ale prý asi na to nemá povahu, myslela si, že na to přijdu sám. A mě debilovi to nedošlo. Strašně mi to tenhle víkend otevřelo oči, protože co už teď vím, nezasloužila si to. Tím vším se samozřejmě z jejího srdce vytratila láska ke mě, a každopádně teď již prý ví, co nechce, a jakého chlapa nechce, a já vím, že všechny moje sliby, že už bych to nikdy neudělal, (protože to poslední, co bych chtěl, jí jakkoli ublížit) by to nezvrátily, protože mi už jednoduše nevěří… Dostal jsem velké ponaučení, i když asi nejdražší v mém životě:-(…

    A nyní pouze cítím lítost za bolest kterou jsem jí zřejmě již nějakou dobu způsoboval a zároveň se nenávidím za to, co jsem byl a jak jsem se choval, resp. spíš nechoval, jelikož špatně jsem se k ní nechoval nikdy…s tím mám obrovský problém se vyrovnat. Je to největší lekce mého života, těžko můžu popsat jak moc mi na ní pořád záleží. Ale věřím že každý se může změnit, každý se celý život vyvíjí, a já sám cítím, že se ve mě něco zlomilo, a že již teď vím, jak si vážit pokladu, který vám osud přivede do cesty.

    Četl jsem tady toho hodně, ale nic z toho nepasovalo na můj příběh. Vím, že si za to mohu sám, a i když tak nějak tuším, že ta šance již není, tak ale stoprocentně vím, že mít ještě jednu..poslední šanci dokázat manželce kdo skutečně jsem, a že už se na ni nikdy nebudu dívat tak jak jsem se díval, jako na něco samozřejmého, ale jako na člověka, kterého si neskutečně vážím, a se kterým chci prožít celý život…tak té šance využiji na 100 procent!!

    Svůj příběh jsem zde uložil, protože jednak si říkám, že osudů je tolik, kolik je lidí na světě, a tento se zde ještě neobjevil, a také proto, že při psaní se člověk otevře více, než při verbální komunikaci, i když mu při tom mohou kapat slzy na klávesnici… A snad to pomůže některým, kteří si toto přečtou včas, a stihnou se nad sebou zamyslet, a ve správnou dobu se stihnou změnit, protože každý z nás se může změnit, ale většina z nás to udělá pozdě. Ale pozor, pouze ten, kdo chce. Zároveň ale nečekám, že mi zde někdo namaluje, co bude dál v mém životě, to asi neví nikdo. Díky Krmičovi za jeho web, určitě jeho články (a to jsem jich ještě spoustu nepřečetl) pomohou nebo již pomohly spoustě lidem.

    1. Michaela12:54 dne 18.4. 2015 napsal/a

      Ahoj Martine, musím zareagovat na Tvůj příspěvek. Právě jsem se rozvedla po 25 letech se svým mužem. Mé důvody byly stejné nebo podobné jako měla Tvá partnerka. Je to smutný, uvědomuju si, jakou sílu má slovo. Můj muž není zlý a je to slušný člověk, ale bohužel ve mně něco umřelo, nemužu s ním být jako s partnerem. Je mi ho moc líto, strašně líto. Pláče, prosí, idealizuje si mne, neví, co se životem. Plynule přešel z rodičovské péče do té manželské. Neumí si v běžných věcech poradit. Mám výčitky, jako kdybych pustila malé dítě nechala ho někde napospas všemu. Vím, že nejsem zodpovědná za jeho život, vím, že s ním být nechci. Odcházím sama, chci si vzít v 45 letech hypotéku na malý byt a žít sama. Nechápe to, nerozumí, jak někdo může chtít být sám, když ví, že ten druhý ho miluje. Ale já si myslím, že pokud milujem, chováme se k druhému s úctou a vážíme si jeho kvalit.
      Roky jsem stála u sporáku a vařila s vědomím, že si zase něco najde. A vždycky našel. Pořád řeči, na všechno. Naučila jsem myslet si o zadku a v podstatě si žít svůj život. Jenže najednou to uzrálo a já i přes obrovský strach z budoucnosti, jak to všechno zvládnu sama, jsem se rozhodla říct – KONEC. Rozhodla jsem se a nemůžu jinak. Jen je mi ho moc líto, ale být s někým, jen proto, že je to ekonomicky výhodné? Nemůžu, nechci, mám obrovský výčitky, strašnou líost vůči němu, netušila jsem, jak to bude těžký. Čtvrtým měsícem tu ještě žijeme spolu, než rozvod nabude právní moci a než si budu moci vyřizovat hypotéku. Nemáme nejmenší problém, vařím a funguju stejne jako v minulosti. On je štastný, že tu jsem, začal žehlit a pomáhat, ale o to mi nikdy nešlo. Já jen toužím po svém bytě.
      Nikdy jsem nic horšího nazažila, tak strašně je mi ho líto, ale nemůžu. Nechci. Být s ním ze soucitu. Nejde to a chápu ty, kteří vzali své rozhodnutí zpět.
      Važte si svých kvalitních protějšků, žijte. Kdo s čím zachází, s tím také……
      Jsem ta z druhé strany, která opouští. S bolestí, ale ví, že chce. Že musí. Je to tak těžký, věřte mi, i já jsem rozsekaná na kousky. Všem držím palce, zvládněte to.

  72. Majkl14:00 dne 19.3. 2015 napsal/a

    Zdravim vas vetkych…. Sranda ako su si rozchody podobne,Tak prejdem k veci: mam za sebou rozchod po 2 rokoch,moj vztah zacal s holkou ktora bola sluna mila pekna baba,cca 2 mesiace sme sa len stretavali nic neriesili az sme sa zblizili,vznikol z toho vztah v ktoorm som bol spokojny,no priznavam neotvoril som sa celkovo….boli hadky voci mojej ex a tak,ba dokonca sa uz 2x zbalila a chcela odist,po poslednej hadke na Valentina uz mala zbalene 3x a uz to bolo „naozaj“.*Vtedy som bol hrdina,i ked som plakal chcel to urovnat,nestalo sa tak,ako plynul cas ona si postupne brala veci tak som si postupne uvedomil co sa stalo.uvedomil som si vlastne chyby koli comu bola vo vztahu nestastna a uprimne sa zato hanbim aky som bol.Ako perlicku mi nasla v PC ako si kukam videa so svojou ex,vtedy mi to neprislo divne ale ospravedlnil som sa zato,odstupom casu ked som spadol na hubu som sa to snazil urovnat,ukazat aky som iny clovek,ze som sa zmenil,ze chcem snou chodit,no ona ochladla,nesnazi sa stretnut somnou travit cas aby som jej ukazal ze som sa zmenil,su to 3 tyzdne po rozcchode,sprava sa kumne milo,i nejake veci co potrebujem mi vie zohnat,ale len poda a nic,neriesi.nechapem snazi sa byt mila piseme si ale sancu mi nechce dat,uz som skusil sa vyliat z citov,povedat jej co premna znamena,ona len ze to ma vsebe roztriestene,nevie co citi.povedal som jej ze ju nasilu tahat von nebudem,postupne sa uvedomujem a uvedomujem si ze musia chciet obaja nie len jeden,mozno cakam ze prejavi naklonnost a mozno sa vrati,to by som chcel,ale taktiez nemienim robit zo seba kokota :) takze poradte,uz tie depresivne stavy su ako tak ok,moznoze preto ze mam nadej,ale ako to cele bud dat dokopy alebo skoncit? co urobit aby sa vyjadrila a jednala somnou na ferovku?? to neviem docielit

  73. Vláďa10:41 dne 17.3. 2015 napsal/a

    Opustila mne před 5 dny po 8 letech. Máme dvě malé děti, a prý už ke mně nic necítí, a jsem jen kamarád. Naprostý šok, protože naší láskou jsem si byl naprosto jistý. To byla jediná základní jistota mého života (zrovna veselej člověk nejsem). No, samozřejmě já ji pořád strašně miluju a hrozně po ní toužím. Život bez ní pro mne nemá smysl, neskončil jsem to zatím jen kvůli svému otci, který je na mne citově velice vázán. Jenže žít nedokážu. Nejde to. Ona sama prý neví, co chce. Včera jsem chtěl odejít, ale nepustila mě. Objala mě, sedla na klín, hladila, že prý jsme rodina, a že nesmím nesmím odejít, že to neudělám. Jen že prý chce pauzu od sexu a intimností. Prý musím zůstat kvůli dětem. Ráda mě má, ale jako kamaráda. Nechápe, že to nechci přijmout, že jen kvůli dětem nechci zůstat. Sice souhlasí s návštěvou poradny, chce zachránit „rodinu“, ale copak rodina je kamarádi a jejich děti? Chce to tak. Vůbec nevím, co dělat. Jsem úplně na sračky. Je to můj jediný a první vztah v životě, a nejsem už nejmladší (37), takže evidentně mě už nic nečeká. Práci nesnáším, koníčky mě teď nezajímají, kamarádů dík rodině taky moc nemám. Neumím si vůbec představit život o samotě, tak jsem žil strašně dlouho, a už nechci, to nedám. Každej říká, že mě potřebují děti – ale jako co? Jako tatínka na vyzvedávání ze školky a školy? A to znamená vídat se se ženou – nemohu kontakt přerušit zcela. A když to udělám, přijdu i o ty děti. Tohle mne nikdy nenapadlo. Nikdy.

    1. Krcmic06:27 dne 18.3. 2015 napsal/a

      Vláďo, v 37 letech život rozhodně nekončí. Chělo by to změnit trochu pohled na život a jestli sis přečetl tento článek, tak jedna z rad, jak tohle překonat, je myslet pozitivně. Na začátku to bolí každého hrozně moc, kdy se mu hroutí svět. Až si uvědomí, že se tohle děje všem a pořád, tak jej to uklidní. Pokud si přečteš reakce tady, tak ti to potvrdí každý.

      Možná zkus zapracovat na tom, abys veselý člověk byl, protože to se ženským líbí :-). Života o samotě se neboj, je svým způsobem povznášející, dost tě to naučí i o tobě samém. Buď rád, že tvá žena má snahu něco řešit, jiní tady tu šanci nemají :-). Skočte do té poradny a tam vám poradí, co byste měli dělat dál. Hlavní je podle mě teď nedělat scény a brát to pokud možno co nejvíce v klidu, i když vím, jak je to těžké. Zkrátka – nesmíš se v jejích očích stát debilem, se kterým se bude jen hádat atd. Tohle je život, tak to ber. Pokud není šťastná a ty také ne, dopřejte si možnost změny. Třeba spolu zůstanete, třeba ne, ale je třeba to zkrátka brát jako koloběh života. Když to nevyjde, vyjde to za chvíli znova. Stačí se jen snažit a něco pro to dělat (hezky se oblékat, být veselý, chodit ven, snažit se být společenský). Třeba právě tahle změna k tobě tvou ženu znova připoutá.

      1. Vlada22:10 dne 18.3. 2015 napsal/a

        Dík. Jasně, zní to strašně rozumně,ale teď vedou ty nervy. A to je prostě v prdeli. chvílemi mi díky přátelům i tady komentářům svítá trochu naděje, ale jsou to takové záblesky. Dnes jsem byl u psycholožky, poradila mi jednoznačně zůstat zatím u rodiny kvůli dětem (šestiletej to vzal dost těžce, když jsem se včera loučil – nedokázal jsem pak odejít. Furt se ptá, jestli odejdu). Ale jenže pak tak strašně bolí být se ženou v jednom bytě, nedotknout se, nic, do prdele, to je šílený. A den ode dne je teď odtažitější. Do poradny jde až za tři týdny, a stejně je to běh na dlouho, a jak to budu zvládat, to fakt nevím, hlavně s tím, mít ji furt na očích a být v tom bytě. Jak mám bejt veselej, to fakt nevím.

    2. Petr07:17 dne 19.3. 2015 napsal/a

      Vláďo, jsem na tom stejně. Mám taky 37 let. Už půl roku s maželkou nic nemám, dá se to vydržet(kvůli dětem)…také máme 2 malé děti, také jsem chtěl opustit několikrát, vím, že je zamilovaná do jiného, že je raději s ním, ale zároveň kvůli dětem se jí to zdá opustit mě a všechno obtížný, protože narozdíl ode mě by šla do nejistého s podle mě jistým výsledkem, který se dostaví po pár letech…a to, že zamilovanost vyšumí a bude na tom stejně, jen bude starší a moudřejší…drž se, když tak mi napiš.

  74. Adam Prachař16:04 dne 16.3. 2015 napsal/a

    Tak chlapy.. Nedobrovolně se k vám přidávám a doufám, že si z mého příběhu alespoň někdo něco vezme. Předem se omlouvám za obsáhlý románek, pomůže se mi vypsat. Je konec po 2,5 roku dlouhém vztahu. Konec je vlastně už po druhé, protože před půl rokem ulítla s jedním cizincem na dovolené v Řecku. Samozdřejmě mi o něm nic neřekla, když mi „oznamovala“ rozchod. Spíš si hrála na to, že už mě nemiluje, že to není jako před tím a podobný sračky. To oznamovala je v uvozovkách schválně, protože mi až do poslední chvíle dávala falešné naděje (spíš čekala, jak to s tím její novým objevem dopadne). Je mi sice 20 let a jsem proti ostatním úplný mládě, nemáme spolu děti, nebydleli jsme spolu a celý život mě ještě čeká, ale myslím, že když člověk opravdu miluje, bolí to vždy stejně. Pohledná, o pár měsíců mladší servírka z čajovny ve Zlině. Znali jsme se už dlouho a prý jsem se ji už delší dobu moc líbil, ale já ji přehlížel. Až do chvíle, kdy jsme jako parta kamarádů vyrazili na diskotéku. Tam jsem se opil a sbalil ji. Do té chvíle jsem měl zásadní problém. Vztahy mě bavily jen tak max. 2 měsíce a potom úplná lhostejnost. Ona mi tuto krizi ale pomohla překonat a já ji miluju ještě teď (přes dva měsíce po rozchodu). Dva roky bylo vše naprosto perfektní, prostě lásky plnej kopec. Byla zároveň i moje „první“. Sex byl libovej. Po každé akci jsem byl úplně v eufórii. Ve všem jsme se podporovali, smály se spolu, však to znáte všichni moc dobře… Jenomže si po dvou letech jela slečna na pracovní výjezd do Řecka (jak jsem již psal). Nakonec mě nechala a po cca dvou měsících dolezla s prosíkem, že mě miluje a udělala chybu a že by to chtěla ještě zkusit (asi ji frajer kopnul do prdele). (Přesně jako v článku „Přechozené vztahy“ od J. Klimeše.) Jak ta se snažila.. Najednou šlo všechno, románky ve výtahu, v kabince (před čímž měla donedávna odpor).. Ale stále jsem ji miloval a dal jsem ji šanci a musel jsem se smířit s tím, že mě „podvedla“. Snažil jsem se na to nemyslet a docela se mi to dařilo. Další 4 měsíce byly zase jako kdybychom se zamilovaly v Benátkách. Najednou ale, z ničeho nic její city opět ochladly, a to rapidně. Ještě den před tím se mě zamilovaně nechtěla pustit z náruče. A teď rána z nebe. Zprvu ji nebylo dobře (nechtěla se semnou vidět) a potřebovala více času pro sebe. Je pravda, že jsem na ni v této fázi asi tlačil a tím si to zkomplikoval, ale žít v nejistotě je hrozný pocit. Najednou se chtěla sejít a já byl zase plnej energie. Pusinky na dobrou noc posílala, normálně jsme se spolu bavily atd. atd. Když jsme se ale viděli, nechtěla se pomalu nechat ani obejmout a se slovy, že to byly krásné tři roky a že už ji náš vztah nudí, že už ji sex nebaví (což jsem na ni předtím zcela jistě viděl :D [ironie]) a že, je to stereotyp mi dala znovu košem. Ještě naposledy sem se ji zeptal jestli se chce opravdu rozejít, na což mi odpověděla ,,Tak to spolu teda ještě zkusíme..“. (Zároveň jsem ji naznačil, že už ji druhou šanci nedám, když to teď zase utne.) „Tak super“, řekl sem si. Daly jsme si pusu a šli si po svým. Ale od té doby neodpovídala na zprávy a já věděl, že je zase zle. Asi po týdnu mi moje dobrá kamarádka prozradila, že už sem ji úplně „volnej“ a že si myslela, že tak pochopím, že je konec (když mi nebude odpovídat). Že bych ji určitě ukecal a ona se vrátila, což sama nechtěla.. No, asi sem slečně zase upadl od prdele. Teď je to skoro tři měsíce a až na poslání jejich věcí nikdo z nás kontakt nevyhledává. Prolezl jsem snad celý internet a 3x četl knížku „Partneři a rozchody“ i tento článek a hodně mi to pomohlo. Michal Krčmář je frajer a mít ho jako bráchu, se kterým bych si mohl pokecat, nebyl bych znovu v těchto sračkách. Pořádně by mě totiž zliskal a já bych ji druhou šanci nedal. Při otázce, je-li v tom někdo jiný, dala jasně najevo, že není. Chce být prostě volná. Nepíšu ji, nevídám se s ní. Na FB ji mám „utlumenou“, ale pořád na ni musím myslet (fantazijní fáze).. Zajímalo by mě, jestli u ní může znovu propuknout paradoxní fáze (i po druhé), nebo jestli může paradoxní fáze vygradovat k návratu i kdyby měla jiného. Ne, že bych ji chtěl opět zpět, ale jde mi o ten sladký POCIT, že si to ta holka uvědomí a bude chtít zpět. Domněnka, že má jiného je taky velmi svírající a nepříjemná.. Je to už dva a půl měsíce a já slyším jen, jak je v pohodě a chodí po zábavách, má nový účes apod. Zatímco já jsem ji mám plnou palici. Kdyby se chtěl někdo vyjádřit, poradit nebo se mi nedej-bože vysmát, pište. Budu to sledovat a reagovat. Díky moc, Adam. „Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš…“, to už si budu pamatovat napořád.

    1. Krcmic16:33 dne 16.3. 2015 napsal/a

      Poradím – přečti si tuto knížku http://www.knihycz.cz/catalog.asp?pid=11297

      Pochopíš díky ní, že na světě jsou daleko horší věci. Doporučuji ji každému, kdo má pocit, že už dál nemůže. Hodně pomůže cestování, poznávání nových zemí, zkrátka něco, co nabourá ten pocit, že tvůj život stojí za hovno. Nestojí, stačí se jen snažit o to, aby ten život za hovno nestál.

  75. Jan16:14 dne 6.3. 2015 napsal/a

    Ahoj, je to měsíc a tři dny co se se mnou rozešla přítelkyně. Strašně to bolí a nevím rady. Snažím se držet tvých kroku! Ale při pomyšlení na to že musím čekat, pokud si to nerozmyslí a nevrátí se je šílené, hlavně to čekání. Snažím se na to nemyslet, ale nějak to nejde. Nic mě nebaví, když se mám jít ožrat tak je to jenom prvotní osbození ale při vystřízlivění je to ještě horší. Stále čekám na nějaký okamžik, a pořád si držím naději, že přijde. kdyby přišla jsem připraven se změnit o něco lepšího člověka než jsem byl doposud a i jsem jí i odpustil že to udělala. prostě nevím teď co mám dělat. Udělal bych všechno proto, aby se vrátila, Ale jak povídáš člověk se nemá vnucovat a ponižovat a tak stále čekám. Chci se nějak zabavit, ale ještě to není úplně ono. Prosím o nějakou radu!

  76. Martin22:20 dne 3.3. 2015 napsal/a

    Haha, super článek. Pobavil a i pomohl při dnešní menší depce, která znenadání přišla.
    Ještě bych k výčtu vět přidal:
    Jsi moc hodný a starostlivý chlap a zasloužíš si lepší… (chci píchat, nebo už píchám s někým jiným) :-)
    Jinak všem nešťastníkům, kteří prožívají tohle období držím palce, ať to zvládnou ;-)

  77. Michal22:02 dne 16.2. 2015 napsal/a

    Den 6 tak dnes jsme ukoncily spolecnou najemni smlouvu.Mam velke stesti ze je aspon rozumna a vychazime spolu v pohode bez neakych scen. jen proste musim pochopit ze chce zit zazit jeste neak dobrodruzstvi nez zestarne je pravda ze nikdy tu moznost nemela protoze jsme spolu dospivaly a ona si nikdy nezkusila byt sama na vlastnich nohach. skoda ze jsme se nepotkaly pozdeji.prvni laska proste kurevsky boli… ja vim ze jsem mladej je mi 25 mam to vse jeste pred sebou a sami vite ze to do me muzete hucet porad ale nic se nezmeni.rekl jsem ze na ni chci do posledni chvile vzominat v dobrem a i aby ona tak vzominala.snazim se delat ze nic ze jsem v pohode a ze ji to jen preju i kdyz jsem to za tu dobu zkusil jednou zachranit potreboval jsem se ujistit ze je to fakt uz v hajzlu a ze si je vsim jista ze chce zacit odznova uplne nekde jinde.a ja sem spise prirodni typ co mu neake velke party nic nerikaji.je tezke se stim smirit i kdyz mi nic neprovedla jen me prestala milovat a city zmenit nejdou.jsem z toho dost nadne zitra rano do prace a vubec nevim jak budu fungovat tolik stresu jsem jeste nikdy nezazil dekuji za jakykoliv komentar budu rad za radu

    1. Jitka12:03 dne 8.3. 2015 napsal/a

      Ahoj Michale, jsem na tom úplně stejně, včetně nespavosti, úzkosti, nočních můr, které přecházejí do reality. 11.2. se se mnou rozešel přítel a mám pocit, jako by se mi zhroutil celý svět. Ještě k tomu bydlí se mnou v bytě vedle v pokoji a bude asi až do konce března, dokud si nenajde bydlení. Asi bych ho měla co nejdřív vystěhovat nebo se asi zblázním….

      1. ivo11:44 dne 13.3. 2015 napsal/a

        hele to vám ani jednomu nezávidím a neni to tak dlouho, co jsem byl v podobné situaci… Jestli jste v Praze, rád s vámi dojdu na pivo nebo tak… pokecat… ;)

      2. ivo11:46 dne 13.3. 2015 napsal/a

        hele to vám ani jednomu nezávidím a neni to tak dlouho, co jsem byl v podobné situaci… Jestli jste v Praze, rád s vámi dojdu na pivo nebo tak… pokecat… ;) My jsme se s přítelkyní k sobě vrátili, ale je to i tak pořád divné a nevím jestli se to ještě někdy spraví…

    2. Jitka11:46 dne 14.3. 2015 napsal/a

      Ahoj Michale, jak to jde? Já jsem na tom podobně, už je to měsíc, ale furt bydlí ve stejným bytě, takže je to děs. Na konci měsíce by se měl odstěhovat, tak snad se to potom zlepší..Odkud jsi?

    3. Petr19:15 dne 14.3. 2015 napsal/a

      Ahoj vespolek, neni to tak dlouho co muj zivot nabral podobne a pro mne velmi necekane obratky. Opustila mne zena. Nechala po sobe uvnitr me podobnou spoust jakou ted prozivate a co ji nemusim prilis popisovat, nebot ji vsichni dobre zname. Procetl jsem si vase komentare tak pridam par postrehu, radek a snad i doporuceni. Vsechny plany, cile a smery kam jsem miril byly razem jako mavnuti kouzelneho proutu v prdeli.Takze obrovska beznadej a naprosta ztrata smyslu a smeru zivota. Vsechno do ceho jsem inestoval sve city, energii a i prostredky je takrikajic v troskach. Stalo se mi to pred sesti mesici a objevil jsem tento clanek. Moc mi pomohl v uvedomeni jednotlivych fazi a malinko me i nasmeroval. Hlavne me uvedl do obrazu, ze se to deje prakticky kazdy den a kazdou minutu kolem nas, jen jsme to nevnimali nebo vnimali a mysleli, ze nam se to stat nikdy nemuze. Bohuzel muze a bohuzel se to verim stane jeste nekolikrat.Zacatky jsou pekelne, nebudu vam mazat med tim, ze napisu, ze to bude zachvili dobre, nebude. Budete cekat ze se vrati, omluvi, uzna chybu. Budete koukat na telefenon jestli uz nevola. Budete si v hlave sumarizovat co ji reknete, prehravat scenare co by se mohlo stat a jak se to bude vyvije. Bohuzel je treba se smirit s tim, ze se to nestane a kdyby se to stalo vazne nevim co by bylo dal.Poctive jsem si prosel vsechny faze co jsou tu verne popsany. Na zacatku me vydesilo, ze to vsechno tak strasne dlouho trva. Ano, trva. Ted uz je mi lip. Patrne jsem ve fazi smireni s realitou a snazim se z tech stripku co mi zbyly seskladat novy smer a novou cestu. Bez ni. To je jedine co vam zbylo VY a zase jenom VY a proto je potreba se zamerit na sebe. Jde to dost blbe, nemuzete se na nic soustredit a myslite jen na ni, ale postupne to bude lepsi.Par doporuceni – nechlastejte, ano taky jsem chlastal a hledal zapomneni, ale kdyz si clovek uvedomi, ze rano by mohl v aute se zbytkacem v krvi srazit na prechodu mamu s ditetem tak mu dojde, ze jsou na svete jeste mnohem vetsi problemy, ktere ted k tem srackam nastesti resit nemusi. Druha vec, piste si nejaky denik kam si budete psat i ty negativni pocity co na ni mate. Jak vam lhala, podvadela, ublizovala svym chovanim a jak jste ji v tuto chvili uplne volni. Ja si sepsal vsechny tyhle veci a kdyz prijde krize tak si je ctu. Razem je mi jasny, ze to skoncilo, ze uz tomu cloveku, co bych mu jeden dal ledvinu nemuzu verit, takze ja uz na ni necekam a snazim se veci usporadat sam. Dal jsem si jine cile v zivote a stanovuju si jine priority, proste hledam smer kterym se vydat. Nechce me takoveho jaky jsem? videla v tom druhem neco lepsiho? ok, s tim uz nic nezmenite. Zkuste na sobe pracovat. Ja se prihlasil do skoly a zintenzivnil lekce anglictiny. Chodim pravidelne cvicit. Tohle vsechno hodne pomaha. Urcite naprosto utnete jakykoliv kontakt. A najdete si nejakeho pritele se kterym to muzete probrat. Vypovidani pomuze.Ted chodim a vidim kolem sebe mnohem horsi lidske pribehy a to me posiluje. Kamarad se vratil z mise v Afganistanu, ukazoval me fotky rakvi, kolegyni vyskocila dcera z okna….to je neco co me stavi nohama na zem. Ano je to ted hodne na hovno, ale muze byt i hur a je na vas jak se s tim popasujete. Ja jsem se tak nejak zdrave nastval…zadna cubka me nemuze svym odmitnutim dostat takto do kolen, abych nemohl fungovat, pil a trebas me i vyhodili z prace…vim, ze je to lehce receno a kdo je na zacatku teto cesty bude koukat se skepsi, ale je to tak…drzte se.

      1. michal07:24 dne 16.3. 2015 napsal/a

        Zdravim,tak po mesici a porad se v tom topim. Udelal sem zasadni krok rozhodl jsem se prestehovat do Prahy nasel jsem si tam praci.No ale stres nepovolil i kdyz sem si myslel ze je to lepsi a smiril sem se stim ze dne na den na me prisel stesk a zoufalost cely den premyslim jestly ji neco nenapsat ale drzim se.Uz se odstehovala k rodicum.a je to tyden co jsme se nevidely vubec bez jakehokoliv kontaktu.uz sem se i celkem zapojil do zivota tesil se na novej zacatek zacaly se mi uz i docela libit jine slecny ale na novy vztah nemam ani pomysleni.Ale uz druh den to na me zase padlo sem z toho uz vycerpanej unavenej i kdyz uz docela spim.Pripadam si jako bych byl na ni zavislej.

      2. michal00:42 dne 17.3. 2015 napsal/a

        To snad neni mozny :) proste vse co se tu pise je prvda.Ma ex ma kluka a schazele se snim uz na konci naseho vztahu co lecos vysvetluje. Pro me je to trochu vysvobozeni vi, ze takoveho cloveka uz nechci dnes rano sem mel neakou krizi jak kdybych tusil jaka zprava se ke me donese.Zamiloval jsem se do spatneho cloveka myslel sem ze je to ta prava a neni skoda ze mi to trvalo 5 let a ja se snazil jako vul aby byla stastna……. Hold prisel konecne cas mozna i dalsi faze uvedomit si ze mi za to nestoji chybi mi ten clovek co uz neexistuje a uz nikdy nebude… tyto stranky dost pomahaji lidem i ja dekuji drzte se …snad kazdy najdeme toho praveho

  78. Michal21:36 dne 14.2. 2015 napsal/a

    tak je tu 4 den je to jak na houpacce stridaji se pocity pochopeni nastvanosti smutku neda se to vydrzet porad si opakuju ze musim bejt silnej chvilema si opravdu clovek na chvily citi dobre kdyz si rika ze to muze byt vse znova s nekym jeste lepsim ale po chvily se to zas vystrida a clovek je na dne.i kdyz mi tady zatim nikdo neopdepsal pomaha mi to ze se muzu nekam vykecat. asi je pravda ze dvakrat do jedne reky nevkrocis proto nechapu proc se k tomu nedokazu postavit jako chlap a rict si ze uz po druhy jsem ji dal sanci a zas je to tu je tezke si tet hledat byt zacit stehovat kdyz sme si to tady predchvily dodelaly. zmenily jsme byt za vetsi a krasnej poridily psa a tet to vse konci.uvedomuju si ze kdyz me prestala milovat nemuzu ji jeji citi ovlivnovat to nemuze nikdo srdci neporucis rekl jsem si ze se budu snazit nedavat nic najevo i kdyz je to priserne tezke kort kdyz spolu musime sdilet byt.rekl jsem si ze se chci rozejit v klidu jeste si sni sednout zavzpominat a v klidu se rozejit i kdyz vim ze to bude take tezke ale nejrozumnejsi je zbytecne si delat sceny.5 let spolecneho bydleni jde ale znat odchazi velka pulka me skoro porad jsme byly spolu a najednou zase usinat sam.pripada mi ze skacu z jedne faze do druhe.dost by mi pomohlo kdyby jste mi nekdo napsal vas nazor

    1. Klára22:59 dne 14.2. 2015 napsal/a

      ahoj,také jsem tu před pár dny psala svoje trápení,jen u tebe chápu,že je to horší když spolu bydlíte……ale co máme společné,tak že ti co se nás zbavili nechtějí aa nemilují. Už jsem několkrát byla ve stejné roli a vím,co cítí,teda spíše necítí a že se to zlomit nedá,my musíme se držet,mimochodem já se samozřejmě neudržela a psala aprosila,fakt jako nějaká kráva,že vím tuplem,že teď už mě nechce vůbec,ale v mém případě to stejně nemělo budoucnost,ale táne se to téměř rok a já si pořád dělala naděje ,ale měla jsem to utnout a ušetřit si čas a nervy,slzy,neb to prosení a dolejzání stejně nikam nevede,jen on se z toho v pohodičce dostal a ví že už takovou slabotu nechce. Tak ti zkusím poradit,nedělej si naději,ubližuješ jen sobě,já se kvůli tomu úplně zničila,nezničil mě on,ale já sama svým přístupem,škoda že jsem tento článek nenašla v létě,fakt škoda

      1. Michal22:14 dne 16.2. 2015 napsal/a

        Dekuji moc pomaha to ze clovek vi ze v tom neni sam.byl by na tebe mozny neaky kontakt? nemam nikoho kdo by mi mohl radit s zenskeho pohledu a hlavne uz trochu chapes jak mi je dekuji

  79. Michal14:30 dne 14.2. 2015 napsal/a

    Tak dnes je to 4 den. Uvnitr se to porad pere snazim si porad rikat dokola ze to zvladnu a ze na me ta prava nekde ceka. Ale moje pocity jsou jako na houpacce chvily se stim vsim dokazu vyrovnat a smirit ale pak jak kdyz luskne vse se na me sesype a sem v tom znova ta strasna bolest na srdci.asi je to lepsi nez na zacatku ten sok byl priserny. nejtessi je si priznat ze uz se k sobe nevratime o to vic ze se nam to uz jednou stalo a vratily jsme se k sobe ale po treti mi to uz neprijde moc realny.nejhorsi je ze hlava rika ze uz ne a srdce porad chce.nikkdy bych neveril ze jsem tak citlivi jen tak me neco nerozhazi ale tohle me polozilo

    1. Marek3318:10 dne 14.2. 2015 napsal/a

      Ahoj Michal. No ja mám teraz 20 deň. Najhoršie my bolo prvé dva týždne. Ako ty hovoríš ,raz človek je na tom dobre ,snaží sa zabudnúť ,ale potom ho to prepadne znenazdajky zase. Ja som takto fungoval 14 dní – cez deň OK ,ale večer ma to zrazilo. Nerobil som nič ,a to doslova. V každom prípade ti odporúčam preruš akýkoľvek kontakt – naozaj to pomôže ,ja viem je to ťažké ,už som skoro pár krát mojej ex-poslal SMS ,ale vydržal som. Viem vy máte spolu bývanie – tak sa proste ulož niekde na ubytovňu – musí sa rozhodnúť či jej chýbaš alebo nie. Ja som už začal sumarizovať.Áno spravil som chybu (pozri dole v diskusii) aleona my medzi tým „naložila“ 100x viac. Nič ma tak ale neštve že sa o tom už nechce vyprávať. Dokonca mi hrozila políciou ak ju budem otravovať- no je toto normálne ,po takmer 3 rokoch toto je schopný urobiťt človek za ktorého som bol ochotný položiť život. U mňa ešte zostáva veľa nezodpovedaného ešte ,tak dávam tomu čas, no bude to sakra ťažký rok ….

      Držím ti palce ,nezávidim ti ,presne viem čo prežívaš. Ja už aspoň vidim malililinké svetielko na konci tunela – ale budeto dlhá cesta. Plus odporúčam knihu Partnery a rozchody – od Jeronýma Klímeša ,pomohla mi tiež trochu postaviť sa na nohy.

      1. Michal22:31 dne 16.2. 2015 napsal/a

        Dekuji ano presne tak to je je to hruza no my uz jsme tohle jednou spolu zazily takze vim ze tet je to definitivni byly jsme spolu 4 roky a daly si na 3 mesice pauzu a pak se do sebe zase silene zamilovaly ale tet najednou to padlo to stereotipu a na ni to bylo uz moc az serozhodla pro uplnou zmenu jejiho zivota.Asi musi pochopit ze ten vztah vzdycky pak bude o stereotipu pak uz zalezi na nas jak si to udelame.takze neaka sance nebo nadeje to uz by sla po treti do stejneho vztahu.ja vim ze bych si mel rikat jestly to vubec taky chci ze uz jeto blbost ale nejde to ta laska je tak velka ze to nejde.Musim to sni neakej cas tady vydrzet nejspis asi dva mesice nemam kam jit a ona jeste taky ne. nejhorsi ze je proste na me porad mila je proste jak super kamoska ale ja ji strasne chci a nemuzu se ji ani dotknout.rika mi ze chape jak to pro me musi byt tezky a ze ji to taky nedela dobre mi ublizovat ale nedokaze to v sobe zmenit aby me zas zacala milovat.to najednu stranu potesi ale jak na ni zapomenout kdyz je tak hodna.snazi se jezdit casto k mame abych ji nemel na ocich ale nejde to porad vecer jsmetu spolu uz jsme ale rozdelily madrace a kazdej spime jinde pro me to bylo tezky spat v jedne postely.no a ja jeste cekam jestly budu moct bydlet kde bydlim jestly me tu najemce necha jen samotneho za mensi najemne jinak bych to neutahl a nemam moznost jineho bydleni kolem je vse obsazene nebo drahe takze dalsi nejistota co bude dal opravdu to nikomu nepreju

  80. Michal19:22 dne 12.2. 2015 napsal/a

    Zdravim
    Muj pribeh je take cerstvi je to dva dny co po 5 letech konci muj vztah. Uz jsme se jednou rozesly protoze si ona myslela ze se chce porad bavit a uzivat si zivota. bylo to pro me strasny nejedl sem nespal prislo mi jako bych prisel o celou rodinu o jedinou oporu v zivote ztracelo vse smysl. zacal jsem z nouze cist ruzne clanky a samozdrejme sem delal vsechny ty chyby pak jsem si rekl ze uz na to kaslu ale byly jsme v kontaktu porad najednou se vse zmenilo zacala mi psat ze uz ji doslo o co prisla a ze by to chtela jeste zkusit uplne od zacatku v novem byte. prestehovaly jsme se vse bylo nadherny jako kdyby jsme se poznaly znova ja byl v sedmem neby strasne jsme si rozumely prislo mi ze je to proste pulka me byly jsme nejlepsi kamaradi a ja az po usi zamilovanej. najednou se zacalo zase neco menit ale porad jsem to neak zachranoval a vse bylo v pohode poridily jsme si psa cestovaly zacalo se mi i financne darit ale zase jsem casto v praci a hlavne po praci dost unavenej a popravde jsem nemel moc na prochazky a neaky pareni energii ani naladu. a pak to prislo podruhe rekla mi ze me uz nemiluje ze si semnou strasne rozumi ale nemiluje citi ke me to same co ke kamaradovi.pry to u ni zas vyhaslo chce se bavit nemit zadne zavasky byt svobodna. Dalsi kudla primo do srdce neustaly prisun uzkosti adrenalinu a bolaveho zaludku.To nejhorsi ze spolu jeste bydlime nez si ona neco najde ale to bude neakou dobu trvat.Trochu mi pomaha ze je to uz podruhe ze uz bych byl vazne debil kdybych ji chtel zpet co mi provedla ale co si budem povidat srdce ma porad jasno. Stale stridani zimi a tepla a studeneho potu me zabiji.V praci sem si musel vzit volno protoze jsem hlavou porad jinde . Prijde mi cim vic zazitku spolu prozijete o to vic to boli tech vzpominek a krasnych chvil je moc. I kdyz jsme oba mlady a vim ze mam jeste dost casu najit tu pravou nejde to zhlavy vytesnit nase setkani bylo tak silne ze jsem si okamzite rekl zo je ta prava na celej zivot a podle ni to tak take citila. ale myslim si ze v tomhle vek nehraje roli boli to pokazde kurevsky stejne jen ta prvni laska je tak kruta ze to v cloveku neco zanecha.a to je muj pripad.pratele mi dost pomahaji ale spise vam rikaji veci co slyset nechcete ale bohuzel jsou pravda. je zajimave jak dokaze byt clovek naivni a na nekoho tak upoutanej pritom prijit nekdo zamnou a rict mi tenhle zivotni pribeh rekl bych mu asi ze jich je na svete mraky at se na to vysere a jde dal ale pritom sam to nechci prijmout.A to uz i podruhe.Vecer usiname ve stejne postely doma to vypada skoro stejne jen bez doteku hezkych slov a sexu.jen ona usne hned a ja celou noc premyslim a upocenej se porad vrtim a snazim si ji zhnusit. vim ze nejdulezitejsi vec je aby jsme sly od sebe a ja tak mohl zapomenout zaroven se na to tesim a strasne bojim. zas ta ticha domacnost ze se nemate ke komu pritulit kdyz vam je zle slysite jen tikat hodiny.Nejsem moc typ cloveka co se rad chodi nekam ozirat a parit po klubech a balil tam rostenky vubec alkoholu moc neholduju.zatim se snazim ventilovat ze psem v prirode ale vraci mi to vzpominky na ni protoze jsme dost chodily do prirody i prez noc.Jsem tet na vse sam jen par pratel kteri na me take nemaji cas porad takze se snazim porad bojovat ne sni ale sam zesebou abych to dokazal skousnout co nejdriv protoze jde o muj cas kterej mi uz nikdo nevrati.Kluci to tady popsaly az desive pravdive a to v obou pripadech meho rozchodu a dost pomaha vedet ze v tom clovek neni sam. ale strasne to boli mam ji zaritou dost pod kuzi a zazily jsme toho spolu tolik ze skoro vse mam sni spojene a vytesnit ji nebude lehke. bojim se usinat protoze se mi o ni casto zda ze je v poradku a hlavne to probuzeni ta chvile nez vam dojde jak to vlastne vse je je strasna.Opravdu nepreji to nikomu umreli mi velmi blizci lide ale nikdy jsem necitil takovou bolest.Dekuju za jakoukoliv odpoved nebo radu a omlouvam se za gramatiku to je to posledni na co tet myslim

    1. Adam Prachař16:35 dne 16.3. 2015 napsal/a

      Ahoj Michale. Jsme na to až podezřele stejně. Až na to, že s ní nebydlím a byl jsem s ní poloviční dobu a věkem si asi taky výš. Charakterem i chování jsou ale naše expřítelkyně stejné. Mají zmatek v tom si uvědomit, co vlastně chtějí. Vsadím se, že ani ta tvoje nebyla poprvé absolutně rozhodnutá vztah ukončit, ale spíš váhala a dlouho přemýšlela. Nakonec v ní to rozhodnutí nějakým způsobem uzrálo. Zpátky taky přišla, protože věděla, o co přišla a že se chovala, tak jak se chovala. Prostě ji bylo smutno, nebo ji to nevyšlo s někým, koho měla vyhlídnutého. Je to tvrdá realita a holky jsou v tomto potvory. Asi si se stal stejně jako já obětí přechozeného vztahu. S tím se nedá nic dělat, leda podnikat něco, co vás den co den spojuje (budování firmy, dítě apod.). Lichotilo by mi, kdyby chtěla opět zpět, ale opravdu nevím, jestli k tomu dojde. Přeci jen, nebyla by blbá, aby se chtěla pořád scházet a rozcházet… Byl to šok jak sviňa, když začneš pozorovat změny jejího chování, směřující k ukončení vztahu. Snažíš se jak vůl, ony jsou proti tomu imunní. Potom ještě na okolí či tebe působí, jak jsou v pohodě. Nakonec ale zákonitě stejně ten, co dává najevo větší spokojenost, po rozchodu vyjde nejhůř. Teďka jsou v pohodě. Jsou volné, jak chtěly. Ale ono je to flirtování taky přestane bavit a jednoho dne si vzpomene na to, jak si ji nosil snídani do postele, jak si ji lechtal, až skoro plakala, jak jste po sobě házely popkorn u televize. To se v ní probudí PARADOXNÍ FÁZE, škoda jen, že přijde až potom, co na ulici potkáš překrásnou brunetku, se kterou půjdeš do kina.. Ony mají šestý smysl a tunu kamarádek, poznají to, vycítí to. Až potom ji dojde: „Přece tahle pipka nebude mít to co je moje!“. Jenže to už její dávno není. Prostě ona ví, že se může vrátit, už jednou si to udělal. Ten okamžik procitnutí může nastat i poměrně dlouho po rozchodu. Pamatuju si osobní zkušenost, kdy jsem se rozešel (hloupě) s jednou dívkou. A až téměř po roce jsem slzami vytopil ložnici pod námi. Chtěl jsem ji zpět, ale bylo pozdě. Na tyhle holky je ale nanic čekat (i když sám čekám). Vem si to, nikam to nevede, představ si, že by tento člověk měl být matkou tvého dítěte. Najednou se sbalí a odejde za blonďákem od vedle. NASRAT holka. My máme na lepší holky, které si nás zaslouží. Časem na ni zapomeneš, věř mi. Každej je jinej, ale mě to tehdy trvalo přes rok. Potom si vzpomeneš, ale vůbec tě to bolet nebude..

  81. Klára08:55 dne 8.2. 2015 napsal/a

    komentáře zmizely????????

  82. Jakub20:39 dne 7.2. 2015 napsal/a

    Nějak tu mizí komentáře, ne?

    1. Krcmic06:47 dne 8.2. 2015 napsal/a

      Jakube, nemizí :-)

  83. Klára20:21 dne 7.2. 2015 napsal/a

    zapomenula jsem napsat,že od toho léta jsem permanentně a stále brečela,byla jsem na dně,před ním to nedávala tolik najevo,ale to zdravé sebevědomí a nadhled co jsem měla předtím,ze mne samozřejmě cítit nebylo,pořád myslel,že lovím chlapi jinde,když jsem byla na kole a nezvedala mobil,hned napsal,ať si to užiju,že nechtěl rušit a klíče mám ve schránce,to samé se opakovalo několikrát a ja ho vždy přesvědčovala,že nikoho nemám a miluju jen jeho,stejně nevěřil a asi si hledá nebo našel jinou u které se nebude takto stresovat

    1. Jakub20:34 dne 7.2. 2015 napsal/a

      Ty hele – a co si od takovýho asymetrickýho vztahu vlastně slibuješ? On ženatej, tebe si drží jako milenku, omezuje tě, dělá ti žárlivé scény – co takhle zkusit současnou situaci vzít jako příležitost a najít si někoho, s kým budeš mít trochu rovnocennější vztah? Chápu, že pocitu přitažlivosti se moc diktovat nedá, ale nepřitahuje tě náhodou o to víc, o co je pro tebe nedostupnější? Opačně to potom funguje samozřejmě úplně stejně. Můj názor je ten, že jsi ho jednoduše omrzela – šlo mu pravděpodobně jenom o sex (počáteční „zamilovanost“ mívá poločas rozpadu cca ty 2 roky). V normálním vztahu je tohle období po těch 2 letech kritický taky, ale lidi spolu můžou zůstat, protože spolu chtějí být, budovat partnerství, rodinu apod. V tvém případě tohle zřejmě nepřichází v úvahu. Prostě tomu dej čas a najdi si někoho, kdo tě bude chtít celou.

    2. Krcmic07:22 dne 8.2. 2015 napsal/a

      Já souhlasím s Pavlem. Trošku nerovnoměrný vztah. Dělá ti žárlivé scény, ale s tebou být nechce. Spíš to vypadá, že on si moc nevěří a tak se bál, že o tebe přijde, až začal dělat vše pro to, aby o tebe přišel a nakonec se mu to i povedlo :-).

      Podle mě je lepší za tímhle vztahem nevztahem udělat tlustou čáru a dát životu šanci, ať ti přihraje do náruče někoho, kdo tu pro tebe nebude jenom ve chvíli, kdy mu něco chybí (dobrý sex). Ale bude tady pro tebe i v těch chvílích, kdy to ty potřebuješ nejvíc. Tady ten tě akorát tak hodí hned přes palubu ve chvíli, kdy se chudák cítí méněcenný anebo ho to přestalo bavit – těžko soudit.

      Já myslím, že ty v tom máš jasno a víš, co chceš. On asi ne. A já ti nevím, tobě by nevadilo, kdybys pak s někým takovým byla a on se ti chodil neustále „kurvit“ jinam? Mně asi jo :-)

      1. Klára08:53 dne 8.2. 2015 napsal/a

        Ale teď jsem v pozici té chudinky,co se ho ještě prosila a on na koni,že mě odmítá,ignoruje mě,nevzala jsem to s hrdostí,je způsob jak v jeho očích stoupnout,aby nebyl poslední dojem ze mně,že jsem slaboch?

  84. Klára20:13 dne 7.2. 2015 napsal/a

    Hezký večer,prosím zejména o chlapský náhled na mou situaci,v létě to budou 2 roky,co jsem poznala staršího ženatého muže,v té době jsem končila vztah s přítelem a nový vztah byl naprosto úžasný,zejména sex,přitažlivost,on se do mě bláznivě zamiloval,od začátku jsem věděla,že chce jen milenku a nechce si ničit rodinu,to mi nevadilo,také jsem občas říkala,že není perspektivní a časem bych si chtěla někoho najít,ale to jak mě miloval a říkla jak mě chce na vždy,tak mě dostal do své sítě a ve chvíli,kdy jsem myslela,že takto můžeme žít dlouhodobě,se ze dne na den změnil,bylo to v létě,kdy jsem byla sama bez dětí a myslela jen na něj,údajně v tom byla práce a vytíženost,ale mezi řečí kolikrát přiznal,že kdybych si někoho našla,zabilo ho to,já ho přesvědčovala,jak ho miluju a že jiného nechci,ani nikoho domů,že jsem v tom až po uši,ale celé léto byl vlažný,byť jsme spolu byli,já se jen trápila a on získával převahu,n apodzim to skončilo,já se neozvala a on mě kontaktoval a do Vánoc jsme spolu byli znovu,bylo to fajn,měl zájem,super sex,no a po Novém roce přestal komunikovat,když jsem napsala odepsal,že ho zajímá jen práce a beze mne je klidnější a vyrovnanější a ať si klidně někoho najdu,že mu to je jedno,opět jsem psala,jak je jedinný a výjimečný,že nastavil laťku vysoko,než aby ji jiný překonal,ale na posl.sms a maily už neodepisuje.A teď otázka,mám úplně přestat psát nebo mu ještě napsat něco co by neutralizovalo,to jak jsem se doprošovala,že ho chci zpátky? Mimochodem jsem realista,nebyla jsem jeho jediná milenka,měl jich přede mnou už několik,ale o mně tvrdil jak nikoho tak nemiloval a že měl se mnou nejlepší sex,i během vztahu dost žárlil a nevěřil mi,že nespím ještě s někým jiným,když to mám tak moc ráda.Jsem zničená,dokonce má už i profil na netu,kde mě oslovil,po našem seznámení ho smazal.

    1. Klára09:06 dne 8.2. 2015 napsal/a

      píšu znovu neb mi to zmizelo,co dělat,abych v jeho očích nezůstala jako ta chudinka co se ho doprošovala a neměla hrdost. Kdybych se neptala co se děje asi by mi to ani nenapsal a zmizel bez ničeho,ani neví jak jsem ho milovala a natrápila se. Několkrát řekl,jak jsem silná osobnost,tudíž netuší,že v srdečních záležitostech jsem tak zranitelná,že by to u mne nečekal,ale jeho to ani nezajímá,nějaké mé pocity,prostě holka smiř se s tím a neotravuj,chci mít klid….

  85. Tomáš10:11 dne 7.2. 2015 napsal/a

    Zdravím pánové. Za pár dní to bude měsíc, co jsem se stal taky členem klubu.Já 26 let, ona 23. Po 4 letech a jednom měsíci přesně.3,5 roku společnýho bydlení. Fakt měsíc po výročí :-D. Začala to nenápadnejma změnama,byla zamyšlená,otočenej displej telefonu,v posteli chladnější a když mi řikala před spaním ,,Miluju tě“, tak měla takovej zastřenej pohled. To všechno jsem si ale uvědomil až potom (jak už to tak bývá). Já myslim, že to je nákej obranej mechanismus, co si mozek sám vytváří, protože si nechce připustit, že se něco děje. Že k něčemu takovýmu může dojít. Pořád jsem si řikal, no má svoje starosti. Měli jsme hezkej vztah,jezdili na výlety, chodili do kina na výstavy, dokázali jsem si vyjít vstříc v zájmech. No ale stejně tam byly trhliny. Asi před rokem a půl jsem se líbal opilej s jinou holkou. Strašně mně to trápilo, že jsem to udělal, a ona to vycítila. A přímo se na to zeptala. A já nenašel odvahu se k tomu přiznat. Takže jsem jí lhal a ona si to nák v sobě nesla a ve finále jí to stejně někdo asi týden před rozchodem řekl.No a pak přišly další trhliny,přišel jsem o práci a už jsme na sebe neměli tolik času, v nový práci jsem musel bejt víc a když jsem přišel večer domů, tak se mi často prostě nikam nechtělo. No bylo toho dost co mi při tom prvotním oznámení vyčetla, ale tak to je. Jinak v tom byl samosebou taky chlap. Můj dlouholetý kamarád. Věděl jsem že si spolu píšou, ale furt jsem se uklidnoval, že ví jakej je, co všechno dělal svejm bejvalkám, že by do něj nešla.On je takovej ten klasickej našeptávač, co umí holkám naslouchat a pak jim nabídnout změnu.A to ona prostě chtěla, chtěla se ještě zamilovat,vyměnit hodnýho troubu za hajzlíka. Asi tři dny po rozchodu jsme si večer sedli, dali si parádní večeři a láhev vína. Několik hodin jsme si povídali o všem co jsme zažili, chvíli se smáli, chvíli brečeli.Padla otázka i na tohohle člověka a potvrdila mi, že jí balí. Snažim se ale věřit, že mně nepodvedla, protože nevěru ze srdce nesnáší,každej její bejvalej jí podvedl,vlastně i já. Nakonec poslední noc, kdy spala doma, než se odstěhovala zpět k mámě se mně zeptala, jestli jí můžu obejmout a pak jsme tak společně usnuli. A druhej den už domu nepřišla. No co vám budu povídat, když jsem přišel z práce a neměla tam kartáček a svýho milovanýo plyšáka, tak jsem seděl na gauči a řval, jak želva.
    Pomalu jsem se o tom dokázal bavit s pár kamarádama a musim řáct, že mi to strašně pomohlo. Ono víc hlav, víc ví. A sedět doma, koukat na byt, kterej jste si společně zařídili, na její věci, který si tu ještě nechala a myslet na to, jak jí někde šuká jinej, tak to fakt neni dobrý. To bud začnete chlastat, nebo si ustřelíte makovici. Skoro jsem nespal a nejedl.To zná každej. Začal jsem hledat i články na netu, až jsem narazil tady na Krmičův a Honzův článek. Bohužel asi pozdě, protože jsem pár těch klasickejch blbostí udělal :-D Prosby o návrat atd. Ted vidim, že to byla blbost,protože ženská když se jednou rozhodne, tak jde. No a na závěr, domněnky se povrdili, už asi za týden byl kocour v troubě :-D. Nezazlívám jí to, takovej život prostě je. A jak mi řekl jeden kamarád, za pár měsíců si řekneš, že jseš rád, že se s ní trápí někdo jinej. A třeba to tak fakt bude. Bude to asi běh na dlouhou trat. Ale hlavu vzhůru. Život je boj, tak bojujte.

    1. Krcmic12:28 dne 7.2. 2015 napsal/a

      Jak ti pravil tvůj kamarád, po čase si přesně tohle řekneš. Zkrátka to nebyla ta pravá a je třeba jít dál. Tohle je součást života. Ale věř mi, že všechno špatné je k něčemu dobré. Teď to sice nevidíš, ale časem to pak budeš hodnotit jinak. Třeba se pak dáte dohromady, až se posunute každý z vás dál, do jiné fáze života, poučíte se a zjistíte, že vás to k sobě táhne. Ale teď se zkrátka musíš starat jenom o sebe a přesně, jak píšeš – bojovat. Protože, jestli chceš, aby tam někde za rohem na tebe čekala ta pravá, tak se musíš s tímto kopancem naučit žít.

      Věř, že bude líp a ono líp bude. Když bude nejhůř, tak si najdi nějakou vrbu. Myslím, že těch lidí, kteří si s tebou o tom rádi promluví, najdeš dost. Ale zase vybrečet se a jít dál – to je jediná cesta. Litovat se měsíce či roky – to není cesta ven, ale cesta do záhuby. Věřím, že to scé štěstí brzo najdeš. Často přijde totiž ve chvíli, kdy to sami nečekáme.

      Hlavně se nauč být sám s sebou spokojený. Kočky to vycítí a poletí na tebe jako včely na med ;-)

  86. Marek3320:10 dne 3.2. 2015 napsal/a

    Tak veľmi nerád ,ale tiež sa hlásim do klubu. Ja 32 ona 27. Priateľka ma nechala po skoroch 3 rokoch. Je tomu týždeň, myslím že z najväčších sr..iek som von ,ale poznáte to ,v hlave milión myšlienok, otázok prečo, hnev, rezignácia ,myšlienky na samovraždu. Začiatky nebudem opisovať, samozrejme nádhera ,vo všetkom sme si rozumeli ,plánovali dospelo to k tomu že sme už mali pozemok a malo sa stavať – mali sme životné štastie,proste sme na šli človeka ,ktorý nám to všetko bol ochotný zaplatiť – odpadla hypotéka no nádhera. Nebudem sa rozpisovať ,ale prejdem k veci.
    Podmienka dotyčného bola aby sme sa rozhodli kde zakotvíme. Dovtedy som si myslel že moja milá má v tom jasno – plánovali sme to ( aj keď potom mi svätosvete tvrdila že to boli len moje plány) . V každom prípade v období keď začala váhať, sa jej nedarilo v podnikaní, teda skoro vôbec to nešlo ,a ja som prišiel o prácu tiež. V mylnej domnienke aby som jej nepridával na starostiach som jej to povedal asi až po mesiaci – a tým som náš vzťah zabil . Tvrdí že som jej účelovo klamal (to neni pravda) aby som si ju pritiahol kde som ja chcel (tiež nepravda ,plánovali sme to už skorej) .
    V každom prípade odvtedy to išlo dolu vodou ,chcela stále čas, takto sa to natiahlo na 1 mesiac. Boli sme v kontakte ,iba cez SMS a volaním – teraz viem že to len celú vec zhoršilo – až mi jedno pondelkové ráno prišla správa ,že príjde ku mne. OK ,všetko som upratal, tešil som saže príjde ,nemal som síce dobrý pocit ale nádej umiera posledná.
    Prišla ,ale ,povedala mi že je koniec. že ku mne nič necíti (dva dni pred tým SMS že nemôže bezomňa žiť a že ma miluje )Šok ,nič viac k tomu neviem dodať, vyvádzal som priznávam . Za takú sprostosť (nepovedal somjej o práci ) zavrhla všetko – dom,sny,rodinu(aj sme sa pokúšali cca 2mesiace)a toto všetko vymenila za budúcnosť u otca na guači v obývačke kde nemá nič. Toto proste nepochopím dokonca života,ako niekto vymení všetko za nič ,nech to už dopadne akokoľvek.
    Tisíc krát som ju prosil o odpustenie ,predsa príjdu aj horšie problémy. Nie ,ona sa cez to nevie preniesť. Ach jaj….

    Čo chcem dodať na koniec, je že táto diskusia mi pomohla neskutočne, čital som ju x-krát dookola, od rána do večera ,aj tak ma nič nebavilo . Ja som si myslel že som tvrdý chlap ,ale 3 dni som prereval ako malý chlapec, už som si myslel že sa hodím pod vlak – ale pomohla mi rodina.
    Záver je taký že si to všetko píšem do memoárov ,ako som to prežil ,ako to všetko vzniklo ,čo tomu predchádzalo (tu som to skrátil) a snažím sa tomu hlavu a pätu lebo tomu jednoducho nechápem. Posral som to ešte viac pár SMS-kami,kde som tvrdil niečo ako že sa zabijem atĎ. Viem
    Teraz som zaprisahal že nezavolám, dám tomu mesiac,dva. Potom uvidím lebo ona sa musí ozvať – má tu veci u mňa. Ale je tam ešte veľa vecí čo hrajú v môj prospech, áno znie to vypočítavo ale vzhľadom aj na hore uvedené to tak cítim. Ale je to sakra ťažké . Každý deň je iný ,povedal by som že 2-3 hodiny som OK, ale potom zase nie . Myšlienky sú stále u nej, ale po 6 dňoch už aspoň spávam.

  87. Michal16:34 dne 9.1. 2015 napsal/a

    Ahoj na vanoce jsem dostal dárek rozchod s přítelkyní po 18letem vztahu. Neříkám že nás vztah byl celou dobu super. Posledních 5 let jsme se prý neuměli spolu bavit. Byli sice hádky ale já nic nezaregistroval. Potom přišel pan dokonalý začal ji mluvit sračky do hlavy a už bydlí místo mě v našem bytě
    Četl jsem tvoje rady a věř že jsem takový pitomé že dělám přesný opak píšu prosím volám.
    Nemůžu se od ní nějak odpoutat.

    1. roman14:48 dne 17.1. 2015 napsal/a

      Tak nejsem sam taky po vanocich mne ťo potkalo po 24letech manzelstvi ale mam 5leteho kluka pri sebe’a taky delam presne opak,prosim o navrat.roman

  88. Kuba01:47 dne 28.12. 2014 napsal/a

    Všechno co tu píšete se my stalo. Je to už cez 2 roky a setkali sme se na diskotéke a už ji zase chci zpátky a plánuji jak s ní navazovat kontakt poradte co delat. Díky Kuba.

  89. Jarda17:15 dne 15.12. 2014 napsal/a

    zdravim… tak to vypadá že taky nejspíš patřím do klubu… zítra tomu bude týden co se se mnou rozešla… byly jsme spolu 2,5 roku, ale posledních 5 měsíců to bylo špatný. odůvodnila to tim že si sundala ty růžový brýle. pořád jsme se hádali, už to skoro vypadalo že to je pravidlo, ale hádali jsme se kvůli úplnym zbytečnostem. jo byly tak i doby kdy to bylo prostě v pohodě ale prý jich bylo méně než těch špatných… po dvou dnech od rozchodu se mi ozvala že by mě chtěla vidět.. tak jsem se za ní zastavil, všechno jsme si vyříkali, a zdálo se že to bude zas dobrý. normálně jsme chodili po městě, objímali se, líbali atd. to vydrželo 3 dny a pak mi řekla že potřebuje čas aby si to všechno rozmyslela že toho na ní je moc atd. tak jsem s tim souhlasil. jinýho nemá tim sem si 100% jistý. jenomže od té doby je to se mnou čim dál horší… skoro nejim, nespim, čas mi vůbec neutíká… nevim jestli mam čekat a doufat že se rozhodne správně v můj prospěch a nebo to ukončit. ještě horší je to že mi pořát píše že mě miluje a že ji na mě záleží ale prostě jí musim dát čas aby si to srovnala v hlavě. a ten čas mě ničí. celý deny hlídám telefon zda se třeba ozve ale zatim nic. když by někdo měl nějakou radu nebo podobnou situaci rád to pořešim. ale nechci aby ten vztah zkončil protože podle mě ještě nezkončil.
    předem díky za vaše názory.. Jinak článek je skvělej.
    Jarda 21 let. email: jerry43@seznam.cz

    1. Jarda117:27 dne 15.12. 2014 napsal/a

      jen oprava emailu… jerry-43@seznam.cz nebo jpliskva@gmail.com

    2. Krcmic17:08 dne 4.1. 2015 napsal/a

      Najdi si nějakou zálibu, kterou jsi dosud opomíjel, začni si plnit své sny. Teď můžeš klidně vycestovat pryč, podívat se po světě, člověku získá nové obzory a za chvíli na tyhle životní rány zapomene. Je to lepší, než sedět doma a litovat se.

  90. Jerry17:12 dne 15.12. 2014 napsal/a

    zdravim… tak to vypadá že taky nejspíš patřím do klubu… zítra tomu bude týden co se se mnou rozešla… byly jsme spolu 2,5 roku, ale posledních 5 měsíců to bylo špatný. odůvodnila to tim že si sundala ty růžový brýle. pořád jsme se hádali, už to skoro vypadalo že to je pravidlo, ale hádali jsme se kvůli úplnym zbytečnostem. jo byly tak i doby kdy to bylo prostě v pohodě ale prý jich bylo méně než těch špatných… po dvou dnech od rozchodu se mi ozvala že by mě chtěla vidět.. tak jsem se za ní zastavil, všechno jsme si vyříkali, a zdálo se že to bude zas dobrý. normálně jsme chodili po městě, objímali se, líbali atd. to vydrželo 3 dny a pak mi řekla že potřebuje čas aby si to všechno rozmyslela že toho na ní je moc atd. tak jsem s tim souhlasil. jinýho nemá tim sem si 100% jistý. jenomže od té doby je to se mnou čim dál horší… skoro nejim, nespim, čas mi vůbec neutíká… nevim jestli mam čekat a doufat že se rozhodne správně v můj prospěch a nebo to ukončit. ještě horší je to že mi pořát píše že mě miluje a že ji na mě záleží ale prostě jí musim dát čas aby si to srovnala v hlavě. a ten čas mě ničí. celý deny hlídám telefon zda se třeba ozve ale zatim nic. když by někdo měl nějakou radu nebo podobnou situaci rád to pořešim. ale nechci aby ten vztah zkončil protože podle mě ještě nezkončil.
    předem díky za vaše názory.. Jinak článek je skvělej.
    Jerry 21 let. email: jpliskva@gmail.com

    1. Cud22:28 dne 3.6. 2015 napsal/a

      Zazil jsem neco podobnyho. Sice se v tech srackach porad placam, ale ver tomu co je v clanku. Kdyz zenska chce cas,,,je za tim… V mem pripade do jejiho zivota prisel borec co rekl ve spravny okamzik spravne veci co ja nerikal protoze jsem byl trochu ve stresu a veril v silu vztahu ale bohuzel. Prisel naseptavac a je to v prdeli. Ted to vim, cas = chci si uzit to co mi s tebou chybelo. Maji to zensky dobre pripraveny, nemuzou nic rict. Staci jiskra a uz za nima hori mosty. Je to hrozny. Treba ty jsi jiny pripad drzi. ti pesti. Treba ja na to prisel po 6tydnech, ze ten pocit nadeje ze me dela jenom ducha. Ted kdyz jsem to ukoncil,pomalu citim jak do me zase zacina proudit zivot. Dej tomu jiste sanci ale moc dlouho se netrap, zalezi jen na tobe jak dlouho sam sebe chces trapit protoze o nicem jinem to neni.

  91. Jerry15:22 dne 15.12. 2014 napsal/a

    Zdravím všechny. Tak nejspíš patří do klubu. Zítra tomu bude týden co to se mnou přítelkyně po 2,5 roce ukončila. Priznavam že posledního pul roku to nebylo nic moc, ale podle me se nestalo nic zavazniho aby mela důvod to ukončit. Jinýho nemá. Ale posledních 5 měsíců jsme se skoro porat hádali. Skoro se to stávalo pravidlem. Na jednu stranu to utla ona a na druhou mi říká že potřebuje CAS aby si to srovnala v hlavě. Vydrželo ji to 2 dny a pak se ozvala ze se chce vidět. Tak jsme si to vyrikali a zdálo se ze by se to dalo ještě zachránit. Tak ty 3 dny se ještě tak nějak zvládnout dali ale ten 4. Ji to přešlo a zase povidala ze potřebuje CAS a ze ji na me záleží a i pres to všechno me porat miluje ale ze si to potřebuje sro NAT v hlavě. Takže ted sem v takové situaci ze fakt vůbec nevím jestli ma cenu čekat a jak dlouho nebo to vzdát, protože to čekání me úplně užirá. Nejim, skoro nespim, nic me nebaví a čas neutika. Když by měl někdo radu, nebo podobnou situaci rad to s ním poresim.
    Email… jpliskva@gmail.com
    Jinak článek suprovej.
    Ale nevím co čekat dál.
    Jerry 21 let.

  92. Dominik19:59 dne 27.11. 2014 napsal/a

    Jsou to dva dny, co se se mnou přítelkyně po téměř čtyř letech vztahu rozešla. Nevím co se stalo a asi to jen tak nepochopím, nikdy jsme ve vztahu neměli žádný větší problém. Poslední dobou to nebylo ono, oba dva jsme začali chodit na vysokou, což ve výsledku znamená, že jsme na sebe v poslední době neměli tolik času jako předtím, ale to podle mě není důvod k tomu se rozejít a hlavně tak jak to udělala ona, což mi po čtyřech letech vztahu přijde jako když by mi vrazila nůž do zad. Jen tak mi po jedné naprosto malicherné záležitosti, kterou by jsme jindy hodili za hlavu oznámila že je konec. Nevím zatím jak dlouho se s tím budu vyrovnávat, pořád ji miluji a nevím co jsem udělal tak moc špatně. Kdyby se tady teď objevila tak ji jen obejmu a všechno by bylo jako dřív, pořád ji miluji stejně jako na začátku, když jsme se potkali.
    Tenhle článek mi velmi pomohl, podívat se na to z jiného úhlu pohledu, jen doufám, že tahle bezmoc a mizerná nálada nebudou trvat moc dlouho, je to zatím k nevydržení.

  93. hynek17:42 dne 23.11. 2014 napsal/a

    Tak já se také podělím…
    Se svou teď už minulou ženou jsem byl skoro devět let.
    Na jaře jsme si konečně koupili byt. Předtím jsme žili v nájmu.
    Přišla půl roční náročná rekonstrukce. Tesně před dokončením jsme měli jet za mým spolužákem z VŠ, protože se mu narodilo dítě. Vezmu do ruky tablet mé drahé, že se kouknu kudy pojedeme a ejhle… Byl tam spuštěný messenger. Konkrétně konverzace s jistým panáčkem…
    Nebudu se tu rozepisovat, co jsem se tam dočetl, ale nebyli to hezké věci…
    Své drahé jsem se pochopitelně zeptal co to má být? Vše jsme si vyříkali, dohodli se, že se to může stát a že uděláme tlustou čáru. Že si přece nenecháme vzít to hezké co mezi sebou máme a kvůli takovému přešlapu (i když to bylo dlouhodobé přešlapování).
    Smutné je, že zhruba po měsíci drahá přišla, že to takhle nejde dál… že já už jí stejně nebudu nikdy věřit, že my strašně ublížila a že musí odejít. Že musí odejít aby mi dále neubližovala…
    Myslím, že jsme měli krásný vztah plný plánů do budoucna. Jinak by jsme si taky nekoupili společně bydlení a na třicet let se nezadlužili.
    Smutné je, že vím, že jí to samotnou mrzí a myslím si, že toho lituje. Jenže ona jednou řekla, že se rozcházíme a paličatě si na tom trvá… Myslím si, že drahá prostě utíká před tíhou zodpovědnosti toho co udělala.
    Vídáme se několikrát za týden, přeci jen máme mnoho společných závazků, které je potřeba řešit. Téměř vždy je to fajn, dáme si čaj, vyřešíme co je potřeba, popovídáme si, jenom pak odejde. Jinak bych řekl, že vztah mezi námi je jako dříve. Ono se vlastně nic nestalo. Jen na mojí paní praskli nepěkné věci a místo toho aby se k nim nějak postavila, tak utekla…
    Postupně se smiřuji s tím, že už se asi nevrátí, i přesto, že se máme pořád rádi…
    Kdo se v těch ženských má vyznat… :D
    říká jeden můj známý: Žádná ženská neví co chce, ale nedá pokoj dokud toho nedosáhne.
    Jen pro upřesněnou je to asi měsíc co odešla natrvalo a pořád je to živé jak kdyby se před ní zabouchli dveře před pěti minutama…

  94. Míra11:31 dne 20.11. 2014 napsal/a

    Ahooj a zdravím všechny nešťastníky. Tak všem co to ptožívají. Mám to za sebou paráda , cesta to byla dlouhá a trvala mě 10 měsíců. V lednu tohoto roku mě manželka oznámila, že se semnou rozvádí po 10 letech manželství. Jsem po druhé rozvedený. Je mi 47 let a mám už nový vztah se ženou, která si mě váží, miluje. Jsem šťastný. Ale jak říkám cesta to byla dlouhá, během 2 měsíců jsem zhubl o 9 kilo, nespal nejedl. A co mi pomohlo mě osobně? Za prvý tento článek, dále jsem se zaměřil hodně na sebe, začal cvičit a chodit mezi lidi, to je totiž v tu chvíli to nejdůležitější prostě nebýt sám a stále něvo dělat a podnikat. Hodně jsem četl viz knihy Partneři a rozchody od Klimeckého a dále kniha Jak přežít rozchod s úsměvem. Jsou tam dobrý návody co dělat a jak se chovat po rozchodu (rozvodu). Opravdu tyto dvě knihy doporučuji, A jinak? Ano sice stále stejná fráze dokola, ale opravdu to chce jen čas. Takže má ráda zní – nepijte alkohol (podporuje stres), pokud nemáte děti tak buďte bez kontaktu se svou ex (žádné volání) prostě se neponižujte, starejte se o sebe a myslete pozitivni – bude líp. Držím tedy všem palce ať tu dlouhou cestu co mají před sebou vydrží, zdravím a říkejte si Bude líp.

  95. Petr11:01 dne 3.11. 2014 napsal/a

    Pěkný článek. Poradí mi někdo, jak se „odstřihnout“ od manželky při rozchodu, když máme 2 malé děti? Chci je vidět, ale zároveň si nechci působit bolest, když se setkám s manželkou…zároveň navrhuje, abych hlídal děti,ve dnech, kdy chodí s novým přítelem na volejbal a měl děti na hlídání každý druhý víkend…

    1. jan01:58 dne 6.11. 2014 napsal/a

      Ahoj, jsem na tom uplne stejne, akorat mame jedno dite. Taky bych potreboval radu… Tak jen ze v tom nejsi sam.

  96. Mara15:19 dne 2.11. 2014 napsal/a

    Ahoj potřeboval bych radu, je mi 25 v pulce srpna jsme se rozešli s přítelkyní krátce po oslavě 5tého výročí našeho vztahu. Vždy jsme si byli věrní plánovali jsme že se jednou vezmem a budem mít rodinu postavíme dům, ona chodila do školy potkal jsem jí když jí bylo 16 byl jsem její první partner, vydržel jsem s ní celou tu dobu a ted když je posledním rokem na vyšší skole jsme se rozešli když už chyběl jen kousek od toho abychom spolu bydleli a nemuseli spolu být jen výkendy a občas v týdnu. Oba dva jsme se velice milovali na každé procházce výletě jsme chodili za ruce, sex spolu byl taky pěkný, její rodina pro mě byla tak blízká jako by byla moje vlastní, všechno super. Asi měsíc před tím než jsme se rozešli a to jsem si uvědomil až teď jí psal jeden chlápek kterého neviděla 6 let. Ona mi říkala že se nemusim bát že o něj nestojí že má mě a já jí věřil ona stydlivá ne moc povídavá holka, probudilo to ve mě ale špatný pocit a už to šlo z kopce ačkoliv jsme si o tom promluvili a ona s nim nikdy nic neměla pořád to ve mě trocu hlodalo. Začal jsem jí vyčítat různé neduležité problémy aniž bych si to uvědomoval a postupně jsme se odcizili. Asi po 2týdnech s ním šla na schůzku a nyní spolu chodí, je to už přez 2 měsíce a před pár dny mě dohlodalo svědomí že byla blbost se rozejít že po takové pauze jsem si uvědomil že ji pořád miluji a že bych to chtěl dát do kupy přijel jsem za ní odpoledne a vyklopil to ze sebe a zjistil jsem že už nejni sama.., udělal jsem asi velkou blbost ptal jsem se jí jestli bychom my 2 ještě měli šanci řekla mi že asi jo ale ted nejni sama a že to nebude měnit. Podle toho jak jsem jí znal čekal jsem reakci že mi padne do náručí že jsem na to konečně přišel se vrátit.. Mám na ní čekat nebo se přez to mám přenézt? ačkoliv mě to hrozně trápí nemohu spát nechutná mi jíst, bral jsem ji jako životní partnerku se kterou bych zustal dokonce svých dnů.. prosím o nějaký názor jak to vidí ostatní mara.hejda@gmail.com

  97. Niki23:45 dne 1.11. 2014 napsal/a

    Zdravím všechny, kteří rovněž nalézají sílu v tomto skvělém článku. S přítelem jsme byli něco přes 7 let. Minulý rok mi řekl, že se se mnou rozchází a já ho v podstatě uprosila, abychom to ještě zkusili. Nakonec mi řekl, že tomu dáme čas. Přišlo mi, že je vše v pohodě, jako bychom nabrali druhý dech. Bohužel to není ani týden, co mi oznámil, že chce být chvíli sám, že si chce dát pauzu. Byli jsme opilí a já mu pořád říkala, že to nechci řešit v tomto stavu, ale nedalo se. Řekla jsem mu teda, že na žádné pauzy nevěřím, že je lepší se rovnou rozejít. Ráno jsem ale vystřízlivěla a byla jsem totálně v prdeli, najednou jsem o tu pauzu zatraceně stála, nemohla jsem 7 let jen tak utnout, máme spolu barák, je mi 29 a mu 35, myslela jsem, že bude spíš následovat dítě a ne tohle. Řekl mi, že se snažil nahodit city ke mně zpět, ale že to prostě nejde, že potřebuje pauzu, aby si uvědomil, zda mě milujue nebo ne. Prý nebudeme nikomu nic oznamovat, pro okolí jsme pořád za pár. Barák nám patří napůl, ale dost peněz investoval i jeho otec. Já v něm zůstat nechci, nikdy mi moc nepřirostl k srdci. Dva dny na to jsem začala hleda, byt, který bych koupila a mohla se odstěhovat. Ex je makléř, tak jsem mu na něj poslala odkaz a řekl mi, že super, kdy se prý na něj půjdem podívat. Říká mi, že se nemusím nikam stěhovat, ale ani mi nebrání. Nejradši bych se sbalila a někam od něj odešla, než si uvědomí, co chce, ale bohužel nemám kam. Nechci dělat nějaká ukvapená rozhodnutí s koupí bytu, myslím ale, že když zůstanu s ním v tom baráku, nebude mít žádná pauza smysl. Nechci si ani dělat nějaké naděje, že se k sobě vrátíme i když ten pocit hřeje. Nevím ale, od čeho mám znovu nastartovat, téměř všechny mé kámošky běhají s kočárama a kamarádi spíš zůstanou s mým ex. V rodině taky nic moc, táta před 5 měsíci zemřel a byl v podstatě jediný, o koho jsem se mohla opřít. Naštěstí mám dobrý flek, takže si můžu koupi bytu dovolit. Přítel by mě taky měl vyplatit z baráku, bohužel nemá z čeho, takže ho zřejmě bude muset prodat. Řekl mi, že kdybych se odstěhovala, asi by se sám v baráku zbláznil a spadlo by mu to celé na hlavu. Tak nevím, jestli mu to „potěšení“ nemám co nejrychleji dopřát. Je mi mizerně, ale musím nějak fungovat, nemůžu si dovolit bulit v práci, takže to jediné mě teď drží. Víkendy mám naplánované měsíc dopředu, abych s přítelem byla co nejmíň, noci jsou ale šílené. Ležíme vedle sebe v posteli a přehazujeme se ze strany na stranu. Budu ráda, když se mi ozve někdo, s kým se můžu o své pocity podělit. Klidně na mail Niki44@post.cz

  98. Jiri19:10 dne 27.10. 2014 napsal/a

    Vazeni „kolegové“, úvodem velký dík, poklona, úcta a respekt hlavně Krmicovi ,ale i ostatním přispívající autorům ( např Honza je excelentní). To jak je tento článek uchopen a pocity popsány neskutečné trefně je až děsivé. Jsem z lékařského prostředí a proto jsem hned po oné terapii šokem, které se mě od mě manželky dostalo (ano, i já jsem v klubu) absolvoval složitou internetovou analýzu dostupných studii, práci a popisu v odborné literatuře. Jsem podstatou analytik, hledal jsem čísla a procenta něco co bych mohl uchopit. Jaká je pravděpodobnost návratu, jaké je procento úspěšných vztahu, které si odpustili, jaká je časová osa, atd…….bla bla bla, samé sracky. Potom jsem narazil na tento blog a na Krmice. První úsudek byl hodně opatrný. Není to lékař, je to nějaký pisalek. Ale po bedlivém přečtení celého článku a všech komentářů mě padla brada. To je to co jsem hledal! Jasné odpovědi, doporučení a hlavně příklady, ze to funguje a ze v tom NEJSEM SÁM.

    Ale zpět na začátek, nejsem už žádný ucho a mám něco za sebou, odzito i odpichano. Je mi 40 a své žene, pro kterou jsem se rozvedl a opustil 4 letou dceru jsem přišel na bokovku, nejsem snílek, ale realista takže vím, ze jsou v 9ti letem vztahu po čase jistě stereotypy jak v chování tak v posteli a jednorázový štrejch bych vůbec neřešil, ale vzal ho jako varováni a nutnost změny mého chování. Bohužel následovalo zjištění, ze jsou v tom už city, je zamilovaná až po uši, nadupada dopaminem a endorfinem (hormony štěstí) a ma pravidelně a poměrně intenzivně, jak už to v začátcích bývá pěkne „udělaný knoflík“……pasak se snaží, jednak vymluvit ji díru do hlavy a fyzicky to taky nezanedbava.
    Výsledkem je její vyjádření, ze jsme se odcizili a chtěla by mě opustit. Věc stará týden….horka jak brambor. Sok….dezorientace v čase i v prostoru….naprostý chaos….exploze nitra a duše….hlava vaří, myšlenky jsou tak prekotne a zacyklene, ze se mi hlava proste musí rozskocit….nejhorší jsou noci, neskutečné se to táhne a každy další den je zase hodně vysilující. Připadám si jako bych běžel maraton, udivuje mě kde ještě beru sily a na další aktivity. Cítím se hrozné vyčerpaný a unavený…..a jasné ze to kurva bolí…čekám kdy se spustí nějaká pojistka z pudu sebezáchovy ….a pořad nic!!!

    Vaše poznatky a zkušenosti mě inspirují, ale děsí zároveň neboť ze všech se opakuje….je potřeba tomu dat čas…..a já jsem kruci teprve na zacatku té dlouhé bolestivé cesty:o((
    Shrnul jsem si hlavní kritéria přežití:
    1. Nechlastat a nepraskovat – tomu se těžko odolává, vypne to hlavu a démoni v noci jsou slabší, aspoň na zacatku. Ale souhlas, ze je to blbost, ráno muže byt zbytkac a další problém na světe. Navíc závislost je potvora, je rychla a nebezpečná. To stejně je u antidepresiv. Taky o ničem.
    2. Snažit se sportovat a mít sociální kontakt – sport je OK tam problém není, ale popravdě nikoho se mi moc vidět nechce.
    Předpokládám, ze mám za sebou první fázi šoku a střídam druhou kdy se střídají nálady, ze jsem už klidnější a nad věci s fázi naprostého masakru, rozstreseni a nemožnosti mluvit.
    Za velký posun považuji vnitřní zjištění, ze když nechce tak ji nebudu opakovaně nutit a podlezat….ať si jde. Ani s pasakem nemá smysl soupeřit. I když bych samozřejmě moc toužil po jejim návratu vím, ze je konečná. Break point.

    Můj problém je největší v zóně ozdravné izolace a proto vás prosím o poradu či sdílení zážitku. Pokud jsem správně pochopil je primární IZOLACE, nevidět a nekomunikovat s ni. Možnost ať vypadne bych uvítal, ale bohužel ma důvod setrvávat, máme 6ti letou dceru. Rada by se odstěhovala s ni, ale to já nechci. Už jsem to posral s tou prvni a zaplatpanbuh se to nijak negativně nepodepsalo, nicméně děti jsou to jediné co vám zůstane a čemu můžete dávat životní energii.
    Díky za reakce

    1. Mirek15:57 dne 28.10. 2014 napsal/a

      Ahoj Jiri,
      jestli muzu, popisu ti moji zkusenost a „vyrovnavani“ se s ni. Predesilam ze nejsem zadny mladik, 30 uz mi bylo. O to vic me prekvapuje ze me to
      takhle sebralo.

      Pritelkyne se se mnou pred 3 mesici, zhruba po roce vztahu rozesla v podstate ze dne na den. Samozrejme ze to v ni asi zralo delsi dobu, ale kazdopadne nedavala absolutne nic znat, proto se nebojim pouzit ten primer o blesku. Presne jak je v clanku zminovano: jeden den ti septa jak te miluje, a druhy den mi rekla ze nekoho poznala a ze se zamilovala. BUM BAC.. takhle to na me vysypala. Kolega z prace. Jo dik

      Asi je zbytecny popisovat co se v tu chvili honi cloveku hlavou. Meli jsme naprosto pohodovej vztah, spolecny smysl pro ironicky az absurdni humor, spolecny konicky, pohled na svet, nazory atd. Opet jak se pise v clanku, kdyz si prijdes spokojenej a konecne stastnej, tak te zakonite neco sestreli.

      Absurditou vseho bylo, ze mi hned od zacatku rikala jak chce abych ji byl blizkej, ze me ma moc rada, ze jsem strasne moc fajn, rozumi si se mnou, chce se mnou byt v kontaktu. Ale ze se proste zamilovala. Chemie, nedovede si to vysvetlit. Tecka.

      Nastesti jsem se niceho nedoprosoval, nevolal jsem ji, nepremlouval jsem ji. Nicmene me ze zacatku porad kontaktovala, volala mi, psala. Vzdy ona jako prvni. Asi v ni jeste dojizdela takova ta nase kazdodenni komunikacni „rutina“. To trvalo skoro mesic. Samozrejme mi to nadelalo paseku v hlave.. Prece kdyby se tak strasne zamilovala, tak ji muzu byt v tu ranu ukradenej.

      Co se v prvnich cca dvou mesicich odehravalo v moji hlave, to bych opravdu nepral ani svemu nejvetsimu nepriteli. Neustale myslenky na ni, co dela, jak je stastna a uziva si v naruci nekoho jinyho. Porad v hlave ty stejne otazky: jak je mozny ze se ze dne na den odstrihne? To ji fakt ani nechybim? Jak dokaze takhle lehce z jeste pomerne cerstvyho vztahu odejit jen tak, prehodit vyhybku a delat jako nic?

      Taky jsem se nevyhnul vnitrni diskuzi na tema: vzdyt se musi spalit/chemie vyprcha, musi si pak prece uvedomit o koho prisla. Vzdyt nam nic nechybelo, zadna nuda ve vztahu, zadny hadky… Vzal bych ji zpet? Hlava rika asi ne, srdce jednoznacne ano… Pocity jako by mi nekdo vylil vnitrek tela betonem.

      Po dvou a pul mesicich od rozchodu /a asi po 3 tydnech co mi napsala a ja neodpovedel/ se ozvala. Ze ji mrzi ze spolu nekomunikujem. Ze chce abych ji byl blizky, ze je ji to vsechno moc lito, ze me ma moc rada, ze jsem hrozne fajn, ze jsme si vzdycky meli co rict.

      Na moji odpoved, ze jestli me ma rada, tak at mi nepise odepsala, ze kdyz si to preju, tak mi psat nebude, ale ze si nedovede predstavit, ze o me nebude nic vedet a nebude me vidat. Presto bude doufat ze se ozvu… Co to jako je?? Ma to nejakou logiku??

      Opet kolotoc v palici na tema: je to takhle „dlouho“ od rozchodu, ma byt porad tak strasne zamilovana, uzivat si a tohle ji trapi?? Ze si s ni nepisu a nevidam se s ni? Misto toho aby byla rada ze ji obden nevolam s tim jak ji miluju a chci ji zpet? Ze by vyprchala chemie? Nebo ma jen spatny svedomi?…Ja kdyz se do ni zamiloval, tak jsem si na svoji ex v podstate ani nevzpomnel, uzival jsem si jenom ji, klasicky klapky na ocich…Mam zabojovat o navrat?.. NE, pokud by se chtela vratit, jasny impuls musi vzejit od ni

      Po zhruba trech mesicich musim konstatovat:
      – precetl jsem X clanku na tema rozchody
      – precetl jsem XY diskuznich prispevku na tema rozchod/rozvod. Vim ze se nemuzu absolutne srovnavat s nekym koho opustila manzelka/pritelkyne i s
      detma a vzala si k tomu byt a buh vi co jeste
      – zkusil jsem chlastat
      – zkusil jsem vyrazit klin klinem
      – precetl jsem par knih na tema partnerskych rozchodu. Urcite musim doporucit pana Klimese – Partneri a Rozchody
      – nesedim doma, neutapim se v tom, neprohlizim si fotky, chodim do spolecnosti, sportuju, jsem obklopenej kamaradama

      A dosel jsem k jednomu jedinymu zaveru. Nejlepsi co asi muzu delat je nedelat NIC. Nechat to vsechno plynout, vyhnit. Proste nedelat NIC a dat
      tomu vsemu cas. Ach jo, jak strasne oklepany klise, ale tak strasne pravdivy. Dokud budu mit nekde v zadu v hlave zastrcenou malinkatou myslenku,
      ze i po tom vsem bych ji chtel zpet, tak nemuzu delat vubec NIC. Opravdu to nechat jen plynout. Z tohodle cloveka dostane jen ten proklatej cas, nebo kdyz potka zase nejakou tu „osudovou“. Ne si zacit s nekym z donuceni, ale proste potkat nekoho s kym to „zajiskri“.

      Tohle me tak trosku uklidnilo, i kdyz samozrejme uvnitr je mi strasne. Ale pozoruju ze se to den ze dne o neco malo lepsi. Nepatrne, ale lepsi. Navaly toho silenyho smutku mam ale porad, takova ta svirajici dusevni bolest. Ano, obcas si i na tajnacku pobrecim. Nestydim se za slzy. Cloveku se ulevi.

      Ale bude lip, verim tomu. Jenom je mi z toho porad tak strasne smutno a je mi to lito.

      1. Jakub18:32 dne 28.1. 2015 napsal/a

        Ahoj, super komentář, mám hodně podobnou zkušenost, nechceš to někdy probrat?

      2. Martin12:46 dne 11.4. 2015 napsal/a

        Ahoj Mirku, perfektní komentář. Chce to asi přesně to co píšeš a to, nedělat nic a zaměřit veškerou aktivitu a myšlenky absolutně jiným směrem ( fitko, nebo jakýkoli jiný sport, kamarádi a určitě za každou cenu nikoho nehledat a lepit tím ještě čerstvý rány, to nepomůže nikomu.
        My jsme se dnes rozešli s přítelkyní po 7 letech, jen je v tom ještě naše skvělá 4 dcera, no je to prostě strašně těžký. Ten stav stagnace, kdy se prostě nic nedělo, ale všechno bylo už tak nějak v háji, trval asi 1/2 roku před tím, jen jsme si asi ani jeden neuměli představit, že budeme od sebe, že to bude prostě šílená změna a hlavně to bude definitivní. Tak jsme to těch 1/2 roku nechávali osudu, ale trápilo nás to oba čím dál víc. Dnes, po oslavě 30.narozenin mé přítelkyně, kdy jsem jí koupil nádhernou kytici z 30-ti růží ( to jsem prostě musel, i když jsem věděl, že to už ukončíme, chtěl jsem jí naposled udělat radost :-)), jsme si řekli ok, rozejdeme se. Dost se mi na jednu stranu ulevilo, že to trápení je konečně u konce, ale na druhou stranu je mi děsně. Jo a k tomu všemu máme společný byt, takže jí budu mít na očích ještě nějakou dobu každej den, než vyřešíme bydlení.
        Podle mě teď začne to nejhorší peklo, kdy se budu hrabat v minulosti, i když vím, že je to k ničemu, budu se obviňovat, že jsem mohl něco udělat jinak, líp, představovat si, jak se bude milovat s někým jiným, že někdo jiný bude s mou dcerou, bude mi příšerně, hrozně, projdu si všechny fáze těchhle sraček a říkat si, že se to nemuselo přeci všechno tak posrat ( ještě před před rokem jsme vesele plánovali druhý dítě).
        No uvidíme co bude a co život přinese, snad něco jiného, lepšího, nevím, ale moc se na to těším a věřím, že mě to zase posune někam dál a že to takhle asi mělo být :-)

        Takže všem kdo jste v podobné situaci, přeju hodně silný nervy a věřte, že bude zase líp a že si vás to pravé štěstí určitě zase jednou najde :-)

        Kdo by si chtěl pokecat, klidně pište na maldamartin@seznam.cz

        Hezkou sobotu

        Martin

  99. Tomáš ----- ( MESHANY¨)20:59 dne 21.10. 2014 napsal/a

    Čau perfektně definováno a sedí naprosto přesně,dík za článek,ozvěte se mě z dalšíma skušenostma na meil tomhobza@seznam.cz a pokecáme u bavoráka nebo u piva

  100. Dracula19:41 dne 19.10. 2014 napsal/a

    Ty seš chytrej jak půl prdele světa, ale píču víš.

  101. Vltan13:22 dne 16.10. 2014 napsal/a

    Odkdy rozchod se ženskou bolí?? Rozchody jsou náhodou super! Jednak se velká švanda sledovat, jak ta holka hysterčí, řve, trhá si rodidla a dělá scény se spoustou směšných pokusů o manipulaci k mému návratu, jednak je parádní pocit opětovné svobody, otevřených možností a vůně nových snů a očekávání. Rozchod s holkou je vždycky paráda a dokáže člověka nasměrovat ještě výš, než byl předtím – a k další, ještě lepší holce ;-)

  102. Kuba21:09 dne 2.9. 2014 napsal/a

    Ahoj, super článek… ale co dělat, když s ní pracuji (sedíme v jedné kanceláři) a toto místo je velice dobře placené a mám dost veliké závazky na to, abych se tu na to vysral… ???

  103. Lubo21:10 dne 26.8. 2014 napsal/a

    Korektura ? Na ni nezáleží. Záleží na slovech a větách. Mně osobně dal tenhle blog hodně. Pozvednul mi náladu, potvrdil to, co jsem si myslel a utvrdil v tom, co chci udělat. Ano, ano. Moje partnerka mně opouští a já ji v tom nebudu absolutně bránit. Ona bouchne dveřma a já je zamknu. A jestli snad bude očekávat, že se snad ozvu, že pošlu sms, nebo email, tak to se načeká. Bolí to, ale přebolí jako všechno ostatní. Život nekončí….

  104. Míra18:36 dne 22.8. 2014 napsal/a

    Noo tak super měsíc po rozvodu 7 měsíců sám. Myslel jsem, že i když to tažívám po třetí ve svém životě je mi 47 ( po prvý po 10 letech po druhý po 5 letech a po třetí zase po 10 letech) tak se z toho dostanu snáze. Hovno, bolí to pořád a nemůžu se z toho dostat. Cvičim, chodím se bavit ex nevyhledávám, ale jak jsem večer sám doma všechno na hovno, fakt na hovno. Vlastně žiji neustále minulostí a nevím jak z toho ven, sežral jsem i pár antidepresiv, ale taky na hovno to mi nepomůže tak se s tím nějak peru. Pravda je to lepší než ze začátku, kdy mě bylo řečeno, že se semnou rozvádí (hmm kvůli kolegovi z její práce, který je stále ženatý a o 16 let starší). No tak teď poraďte co dál? k Psychologovi taky jít nechci hele na rovinu, přežil jsem smrt vlastního dítěte, kdy mé dceři bylo 2,5 let tak musím přežít i tohle coo si říkáte asi mnozí, ale to už přebolelo mám to v paměti jasná věc a pravidelně chodím na hřbitov, ale tohle je ještě čerstvý aspoň pro mě tak kdo ksakru pomůže? Asi nikdo jasný nebo někdo přeci čas ano čas mi pomůže, ale kurva mě to trvá cca 2 roky. Hmm, takže ještě přes rok vydržet a pak bude líp. Tak dobře nějak jsem se musel vykecat, kdyby mi chtěl někdo z vás dát rady pište na můj mail Gepete307@seznam.cz

  105. Marek :-)15:47 dne 3.8. 2014 napsal/a

    Vzhledem k tomu, že mě velmi zaujal tento článek a poctivě jsem přečetl i všechny komentáře, chtěl jsem všem zde zúčastněným tímto hrozně poděkovat.
    Ano, jsem v klubu! Je to přesně týden co jsme se rozešli s přítelkyní po 5,5 letech vztahu. Jako všichni, také mám pocit, že jsme si byli souzeni a moje srdce mi připomíná puzzle s 5000 kousky, na kterém je pouze černá barva… Potkali jsme se na Valentýna (nikdy jsem ten svátek neměl rád a teď ho asi budu ze srdce nenávidět), láska na první pohled a doteď ji mám rád jako předtím. Nikdy jsme se nehádali, na vztahu mi záleželo, tak jsem dělal, co jsem mohl – dokonce jsem kominkoval a vše se snažil řešit… Nestačilo. Asi po roce jsem zjistil, že mě podvedla (nic extra, ,,jenom“ se opila a líbala se s jiným), ale důvěrou to prostě velmi otřese. Po dalších dvou letech to udělala stejně a znovu (možná i mezitím, ale to jsem nezjistil). To už bylo horší, protože jsem se s ní na chvíli vážně rozešel, ale pořád jsem ji moc miloval a tak jsem její naléhání a sladký řeči nevydržel a vrátil se k ní…
    A zde je hlavní důvod, proč sem přispívám, ne anitak proto, abych se vyplakal, ale s menším varováním pro všechny ostatní. Tehdy jsem to nevydržel a rozhodl se jí ještě jednou věřit… A stačilo půl roku na zjištění, že už to nebylo jen tak. Sice tvrdila, jak mě miluje a chce to napravit, že se změní, že mě nechce ztratit, že já žádnou chybu neudělal apod… Strašný kecy!!! něco jako když mafie zabíjí svého člena, aby o tom nevěděl: sladký řeči, jak je vše v pohodě, jaká bude budoucnost skvělá a pak BUM!, rána ze zadu do hlavy, nebo do srdce… A tady taky: jediný, proč to říkala bylo, že nechtěla být ta opuštěná a sama a potřebovala si u ,,toho novýho“ zajistit silnější pozici… (tehdy sama nevěděla, jestli se jí podaří ho sbalit) A to se jí nakonec podařilo, takže když mi zase její ,,hodní a upřímní kamarádi“ pěkně za tepla donesli, co se dělo minulý víkend, nebylo vyhnutí. Takže já byl sice ten, kdo řekl definitivně KONEC, ale taky jsem ten, kdo toho druhého ve vztahu opravdu miloval až do konce a asi daleko za něj a tedy ten opuštěný… Moje rada však je: Jestli to udělala jednou, udělá to zase. Ukončit to po tom prvním roce, byl bych teď bůhví kde… A snažit se lepit vztahy, kde si vás ten druhý nezaslouží? Raději se chvíli věnujme sobě a ten pravý/pravá se ukáže a už teď se hrozně těším na to, až si budu moct říct: ještěže jsem ji tehdy poslal k šípku, proto že bez toho bych nepotkal tebe!
    Pro mě je teď týden 1. Věci už si odvezla, kontakt nikdo z nás nevyhledává, což mi to na jednu stranu trošku ulehčuje. Ovšem totální ztráta sebevědomí, ztráta víry v to, že ještě bude někdo koho bych mohl milovat a hlavně, kdo by opravdu miloval mě, komu bych mohl věřit, je šílená a zdá se zcela nereálná. V tom mi moc nepomohly ani zdejší komentáře, protože z nich nabyde člověk pocit, že sou všechny holky takový… Ale být na obdobným webu pro ženský, tak se dozvím, že jsou takový zase všichni chlapi. Já na tom vidím spíš to, že ani jedno není pravda a za to díky! A taky, je mi 25, zanedlouho vyjdu vysokou, pár dobrých přátel, kteří za poslední týden přišli na pomoc mám taky, tak vlastně nemám moc důvodů se trápit, spíš naopak! Být sám, dělat věci, který jsem vždycky chtěl bez ,,schavlování“ prostějškem je přeci super. Ale, srdci neporučí nikdo z nás, bolí to. A bolí to hodně! Radši bych si uřízl ruku, kdyby to zajistilo, že tohle bolet přestane.
    Nezbývá, než věřit a když jsem viděl časosběrné příspěvky některých tady, tak jsem věřit opět začal. Proto všem v podobné situaci: Hlavu vzhůru, bude líp, i když tomu já teď a vy v době, kdy tohle čtete, nemůžeme uvěřit! Určitě je to tak, musí to být tak! Jinak by po světě chdili jen utrápení lidi a pár opravdových sviní… A ze dna to jde už jen nahoru:-)

    1. Barča23:08 dne 26.11. 2014 napsal/a

      Váš komentář na toto téma mi dost pomohl se zvednout a za to Vám moc děkuju

  106. Míra20:14 dne 27.6. 2014 napsal/a

    Potřebuji pomoc pomůže někdo?

    1. Tom22:03 dne 3.7. 2014 napsal/a

      S cim potrebujes pomoct?

      1. Míra12:02 dne 11.7. 2014 napsal/a

        Dobrý Tome už snad dobrý, po přečtení všech komentářů, je mi už líp 24.7. mě čeká rozvod tak jsem chtěl pomoci ohledně rozvodu.Ale jak se tady píše začal jsem na sobě makat a život jde dál. Jen jedno nepochopim, že ta kráva moje ex šla ode mne k ženatému který je o 16 let starší a rozvádět se asi nebude. Jasný je to o píchání,ale to u nás vůbec nebyl problém.

  107. Saji09:08 dne 6.6. 2014 napsal/a

    Ahoj,
    jsem sice holka, ale před 3 týdny se se mnou rozešel přítel. No rozešel, nedá se tomu ani tak říct, protože ze dne na den odešel a neřekl ani BU. Byli jsme spolu 2,5 roku( každý den)Poznala jsem se s ním na střední škole, v té době jsem měla ale partnera, kterého jsem měla ráda, který byl i zároveň můj nejlepší přítel. Ovšem po půl roce, kdy jsem díky problémům s učitelem přešla na jinou školu se mi jednoho večera zjevil před dveřmi kluk, kterého jsem poznala na střední. Od toho dne jsme se začali vídat a já se do něj zamilovala, protože mi vykládal pohádky o tom, jak mě miluje. Se svým přítelem, jelikož jsem ho nechtěla trápit jsem se rozešla, ale zůstali jsme i nadále přátelé i když byl strašně zklamaný a nemohl se s tím smířit, vlastně mi dělal i problémy, ale chápala jsem ho.Po 3/4 roce jsme se začali s novým partnerem hádat, protože jsem vlastně už začali mít ponorku, asi po roce od začátku hádek se se mnou po dovolené u moře rozešel, cestovali jsme spolu a jezdili na výlety a já myslela, že je šťastný, no spletla jsem se. Rozešel se se mnou, strašně špatně jsem to nesla, ale on se na mě vůbec nedíval a užíval si se svými kamarády. Asi po 2,5 měsících se mi začal ozývat, sešli jsme se a zašli do kina, on brečel, že beze mě nechci být a já jak hloupá, zamilovaná jsem se k němu vrátila. Bydleli jsme spolu, ale jelikož jsem tento rok maturovala a jej učitelka nepřipustila k 1. termínu, tak jsme se často hádali, kvůli tomu, že jsem se učila. Po 8 měsících od jeho návratu se na mě vykašlal. Ráno se mnou a s mou mamkou posnídal, ještě byl u mojí babičky na obědě a potom se z ničeho nic sbalil a odešel. Neřekl nikomu ani půl slova. S mamkou i babičkou jsme mu volali, ale on nám nebral telefon. Vrátil se domu k rodičům, které strašně před námi odsuzoval, jako by se nic nestalo.. Jelikož jsem trávila veškerý můj volný čas s ním a mé kamarádky jsem kvůli něj úplně zazdila, tak jsem teď sama a utápím se v depresích a ve smutku. Dělala jsem pro něj první poslední, on mi vykládal, že mě miluje a pohádky a ještě týden před tím než odešel jsme spolu domlouvali dovolenou na Maledivách. Takže teď si připadám jako úplný cvok a vůbec nevím, co si mám o tom myslet. Je to až k neuvěření. Ještě podotýkám, že miloval své auto a Low and slow a vlastně mě vyměnil za své kamarády a auto.. Nikdy jsem tak nikde své pocity nepsala, ale jsem úplně na dně nebo spíš strašně zklamaná…

    1. Saji09:12 dne 6.6. 2014 napsal/a

      + volaly

  108. Petr23:53 dne 4.6. 2014 napsal/a

    Také se hlásím do klubu… Po sedmi letech vztahu, resp. 10 co ji znám, máme nějakých 60 dní po rozchodu, z její strany. Já 37, ona 26 – inu mladé holky :-), paralela s Markem je více než zřejmá. Před více jak rokem jsme začali stavět dům – bral jsem o pro sebe jako zásnuby, v 38 jsem se chtěl stylově oženit jako Arnold, nejdřív dům, potom ženu a pak už jen sociální jistoty… v průběhu stavby prý zesilovaly negativní tendence ve vztahu – moje pracovní vyčerpání a únava a další drobné „nic“, které ji prý od začátku vadily, ale přenášela se přes ně, ale teď to prý nejde a už nemůže dát… No, já samozřejmě do poslední chvíle vůbec nic netušil, o to horší pro mne pak bylo finále…

    Jako tele na vrata jsem bušil do zavřených vrat a pokoušel se dojít nějakého logického východiska, až jsem poznal, co zkušení dávno radili… Nechat to být. A pořádně se povařit ve vlastní štávě. Celých dlouhých x let budujete vše pro toho druhého a vaši společnou budoucnost, na vlastní zdraví kašlete, hlavně, ať se nepřetíží chudinka partnerka, navíc na studiích. Když pak dostuduje, přijde práce a kolektiv „tajně“ milujících ctitelů z práce, bouráků a chytrých kamarádek, co radí – a vy s jazykem na vestě běháte od práce ke stavbě a už nejste ten donchuán jako dřív…
    Zkrátka, má mě prý ráda, ale cit je pryč – nejde to. Chlapa nepřiznala, ale… Já miluju stejně jako před sedmi lety, jako by to bylo včera. Sorry, kaňour v posteli jsem po tom maratonu fakt už být nedokázal… Ale na každonoční dotek, slovo jsem si vždy čas našel, ale to se nepočítalo… Hmm…

    Barák před dokončením, ale se spoustou dodělávek okolo, pozemek sousedící s jejími rodiči, miliony proinvestované, před rokem to nevědela, teď to prý nejde… Člověk projde vším, od šoku, strachu, breku, deprese, vzteku, naštvání až po smutek, který ho neopustí, jenom poleví a na mně je, jak často a na jak dlouho.

    A nejtěžší, aspoň pro mě, je nehledat dokola chybu stále v sobě, to je fakt očistnej proces, dokázat to.

    A když už si člověk myslí, že je z nejhoršího venku, přijdou na řadu myšlenky co dál – nechat si krásný dům vymazlený pro oba se sousedy navěky připominající ten superbolestivej rozchod? A nebo to opustit s „lehkostí“ už to nejde, jako ona náš vztah. Bez komunikace. Bez sebemenší šance. Prokonzultováno s kamarádkami – dle mého stejně naivními, nebo ještě horší – tendenčními. Ona ve své naivitě, či snad radách nových pracovních kamarádů, mě možná vyplatí – bude splácet 30-40let – samozřejmě s podporou rodičl či snad nového boye? a barák do důchodu nedodělá, ani úklid nebyl její silnou stránkou, natož starost o dům… Ale to bych asi řešit neměl, což?

    Jak napsal Krmič, nabít si hubu je fakt někdy přínosné, ale tak bolet to fakt nemusí, zvlášť, když člověk pořád přemýšlí „my“, ale protějšek mluví „já“.

    No nic, jsem někde kolem 60. dne, ani to nepočítám, asi je to lepší, ale ten pocit zmaru, že jsme měli společnou skvělou budoucnost nadosah, s koncem rasoviny v práci s financováním stavění, všechno budoucí krásno bylo tak strašně nadosah… A je to…. v mých rukách, že ano?
    Díky všem za tyhle stránky.

  109. Míra09:13 dne 30.5. 2014 napsal/a

    Ahoj tak mě se to právě také stalo a vlastně po 3 kdy má žena 37 let se po 10 letech se mnou rovádí, je mi 47 let a čeká mě druhý rozvod. Holt to tak v životě chodí a nějak jsem si zvykl, že ty mé partnerky mě opustí, když si najdou někoho v práci. Tak si našla ženatého 51 letého. Ale s tím nic člověk nenadělá takový je život tak nač se trápit.Přežil jsem smrt vlastního dítěte, tak potom nač se trápit s čubkou, která za to ani nestojí. (rada pro opuštěné jsou horší věci na světě-přežít vlastní dítě). Jinak výborný článek a navíc dobrá rada nad zlato – přerušit veškeré kontakty, přestavět byt, zničit společná fota věci atd. Žádný kontakt žádné vzpomínky na minulost. Akorát mě bude čekat velký boj o majetek tak uvidíme. No a v mém věku? Holt život jde dál tak začnu po 4 :)). Všem přeji brzké uzdravení z lásky a nebojte se jít dál.

  110. Jarda22:52 dne 28.5. 2014 napsal/a

    Ahoj, tak právě se mi to stalo taky, já 39, ona 38, ve vztahu 23let (od svatby 16 let), prostě mi oznámila že mě nemiluje a nic ke mě necítí, máme 2 děti, takže se mnou bydlí, chová se ke mě před dětmi pěkně, ale odtažitě, mě to trhá srdce, byl jsem zvyklý na denní kontakt, mazlení, líbání, atd… Mám deprese a prožívám úzkosti, snažím se to zahnat sportem a prací, ale moc to nedávám, jsem jako tělo bez duše. Je mi hrozně. Nedokážu si momentáně představit svou budoucnost. Jarda

    1. jarda20:13 dne 2.6. 2014 napsal/a

      tak uplynul tyden (celkem mesic od jejiho oznameni) a moc to k lepsimu nesmeruje. vydrzim byt tak 2 dny v pohode a pak to zase nedavam. drzte mi palce

      1. Míra10:15 dne 3.6. 2014 napsal/a

        Jardo vydrž a hlavně se neponižuj nepros jí měj svoji hrdost jsi snad chlap néé? Vydrž.

      2. Jarda03:44 dne 6.6. 2014 napsal/a

        Tak se mi zacina zdat ze se vnitrne zklidnuju a jsem na tom den ode dne lip. Cas ma asi lecive ucinky. Uvidime jak se to vyvine dal. J.

      3. Jarda12:32 dne 10.6. 2014 napsal/a

        Zdar takze zadna zmena. manzelka si nasla chlapa. asi ji navrhnu at na par dni odjede. protoze nema kam jit bydlime spolu a pred detmi se jakoby nic nedeje. ja to vnitrne nedavam jakmile ji vidim je mi zle. preju si jedine at uz to skonci definitivne nebo at se vrati.Jarda

      4. Jiri18:13 dne 29.10. 2014 napsal/a

        Čau Jardo, jak se drzis? Přece jen už uplynul nějaký čas tak sonduju výhled na můj vývoj. Pokud ti to pomůže jsem ve stejne situaci. Všechno na pitchu…..bydlí doma a nechce pryč, jen s naši dcerou a to zase nechci já. Takže doma je elektrická klec, chvíli jsem nad věci a chvíli jsem úplně out, to když se třeba vydává na schůzku s manikem. Přijdu si jak boxer na kolenou, kolem kterého se dokola chodí a čeká na poslední osvobozující pecku….a ta kurva nepřichází.

  111. filip21:38 dne 26.5. 2014 napsal/a

    Panove predem omluva za hurbky pisnu na smartu mam tedy mnel sem krasnou 31 let zenu ktera ma 4 letou holcicku jsme spolu krradce byla domne strasne zamilovana ale asi po mnesici mi oznamila ze mne nemiluje ale ze semnou chce zustat a nedokaze si rpedstavit zivot beze mne no co uz pak mne zacalo nicit to ze jsem vlastne znekym kdo mne nemiluje jde tohle vubec? dnes temner doslo krozchodu psala … ze ja sem jiny o na take nedokazesi predstavyt semnou zit atd zebdue lepsi kdys se rozejdem jenze tak desne miluju elisku jeji dceru a ji take prave tet mne zarazila jedna vec krozchodu uz doslo jednou zme strany tesne potom co mi odznamila ze mne nemiluje rekla fajn ok bude to tak lepsi ale kdys uz pocitila ze to opravdu myslim vazne najednour ekla pojd nahoru nakafe ja rikal nenejdu musim domu ona prosim pojd tak sem sel pote kdys opravdu vycitila ze je konec zacala plakat a premlouvat mne dal sem tomu sanci a asi dva tydny na to se semnou rozesla ona tzn dnes je pravda ze pokud ji neudu kontaktovat a dam jicas myslim ze si uvedomi oco prisla ma obrovske dluhy zbyvaleho manzelstvy ja sem mladsi je mi 27 let jeji cera mne miluje a nedokaze bezemne bejt ani jeden den obklopoval sem ji stestim laskou co ji teda chybelo a proc doslo k rozchodu to asi proto ze sem ji mozna trosku utlacoval a obcas se choval jako pubertak nebo spise neomalene to znamena ze az doterne a td tento veb mi opravdu vmnoha vecech otevrel oci a panovy co jej zalozil opravdu dekuju silne to slova a hodne mtyvujici zeny jsou dodnes myslimsi nepochopene a jejich mentalita je velcie zvlastni no tak budu cekat co se bdue dit ps africanky sou dobre

  112. Marek20:00 dne 25.5. 2014 napsal/a

    Zdar, já si tady zoufám a pak si tady přečtu obdobné příběhy. Ne, že by mě to těšilo, ale tyhle stránky mi dnes hodně pomohly, teď jsem jen zvědav, jak své předsevzetí dodržím. Ale začnu od začátku, také s vlastním příběhem …
    Mám něco podobného, jako Honza nebo Pavel jen s tím rozdílem, že ta moje není ani smažka a ani to není kvůli jinému, alespoň tedy fyzicky ne, to vím stoprocentně, ale jestli má nějakého pisálka, to netuším a do telefonu bych jí nikdy nevlezl i při sebevětším podezření.
    Abych začal, jí je 25, mně 38 … jako každý jiný, nebudu popisovat období vztahu, moc nádherné, ale…
    Jsem podnikatel a jako ve většině podnikání nastanou občas krušné chvíle. Mě se bohužel ta krušná chvíle protáhla asi na půl roku, kdy jsem měl prostě nervy a doma jsem moc nekomunikoval (nechtěl jsem zatahovat práci domu) a tím se mé milované nevěnoval. Nedala na sobě nic znát, nebo jsem to možná neviděl, každopádně nikdy nic neřekla. Jednoho dne náš hovor vyústil v to, že jí prý v tom vztahu něco chybí a vzala si svých pár osobních věcí a odešla k rodičům (po asi třech letech)
    Nechal jsem to ten večer být a druhý den se snažil opět navázat komunikaci, což se mi sice dařilo, bohužel jen pomocí FB zpráv. Ledasco jsme si řekli, i to dobré, i to špatné, ale ona závěrem řekla, že potřebuje čas, že nevěří budoucnosti, že to má tak půl na půl a že sama neví, co se s ní teď děje.
    Třetí den jsme se už sešli, obejmul jsem jí, omluvil se a vyrazili jsme na procházku, kde jsme toho spousty probrali. Došla pak k závěru, že budeme dále beze změn partneři, ale že zatím zůstane bydlet u rodičů. Bolí to moc, ale vzhledem k tomu, že jí miluji, tak jsem měl aspoň šanci, že tomu není úplný konec.
    Pak jsme se dál scházeli, i chodila ke mně (k nám) domů, ale večer vždy odešla k rodičům. Z esemesek vymizelo takové to milostné oslovení, ale při setkání jsme se objímali, hubičkovali a smáli se spolu. Myslel jsem, že všechno čas vyřeší.
    Ten její odchod byl 13.5.2014, takže jsem čerstvej :( a vše klapalo až do včerejška 24.5.2014. Byli jsme spolu na celodenním výletě a ještě s mojí dcerou (spolu děti zatím nemáme) a bylo to fakt úžasné, chovali jsme se k sobě jako partneři, vodili se za ruce, objímali, no co víc si přát. Pak jsme přijeli domu a vzhledem k tomu, že máme společnou zálibu v hokeji, koukali jsme na MS. Při tom jsme se stále k sobě měli.
    Po skončení hokeje, kdy řekla, že půjde už pomalu k rodičům jsem to nevydržel a zeptal se, jestli už přišla na to, co jí v našem vztahu žralo, že odešla. Odpověď byla, že neví a že neví, jestli to vše se mnou dělá ze zvyku nebo z lásky. Ještě jsme chvíli povídali, dával jsem jí příklady, jestli je to láska nebo jen zvyk, ale těžko asi dostat odpověď hned. Měl jsem co dělat, abych se před ní nerozbrečel, ona při tom celou dobu plakala. Šel jsem jí tedy doprovodit k rodičům, mezitím ještě probíhalo nějaké povídání a moje vyznání, atd. Před brankou u jejích rodičů jsem se s ní rozloučil pusou a slovy Miluji Tě a odešel.
    Asi za půl hodiny mi došla zpráva, že si připadá jako mrcha, že nechce, aby jsme se trápili ani jeden z nás a že by mi z klidným srdcem řekla, že mě miluje, ale prostě to teď nejde. Má odpověď byla pak trochu delší a poslední, kde jsem řekl, že jsem jí vždy miloval, miluji a milovat budu a že tu budu pro ní pořád a že mi moc záleží na tom, aby byla šťastná, tak bude lepší, když na chvíli omezíme komunikaci. A ať je ke mně upřímná a až jí srdce řekne, jak to je nebo kdyby do jejího života vstoupil někdo nový, ať mi to řekne, že to můj pohled na ní nezmění. Na to mi ještě přišla ještě odpověď, že jsem suprovej člověk a že pro ní vždy budu a že děkuje za tuhle zprávu.

    Vůbec netuším, jak si tohle mám vysvětlit :( Máme šanci?, mám věřit na návrat?, nebo je konec? … mám čekat nebo nemám?
    Šíleně moc to bolí a i když je mi už 38, tedy bude mi za 8 dní, nikdy jsem tohle nepoznal … to svírání po celém těle, ten pocit bezmoci, ta touha po ní … no to už se tady píše mockrát.
    Jak tedy teď pokračovat?, má někdo podobnou zkušenost či radu? … chce opravdu jen nějaký čas a co mám v tom čase dělat já? … přestat úplně komunikovat nebo se stále bavit, jako by se nic nestalo? Průšvih je ještě ten, že její mamka je můj zaměstnanec a vůbec netuším, jak se před ní tvářit a chovat.

    Podotýkám, že většinu věcí tady stále ještě má, jako i klíče od baráku a zatím nepadlo slovo, že by si pro ně měla přijít, ale…
    … ale z toho sobotního výletu dala moje dcera společnou fotku na FB (dceři je 13 a FB dnes letí) a ona jí pravděpodobně ze svého profilu smazala, stejně tak jako status, že je se mnou zadaná, ale to udělala už v týdnu.
    Od včerejšího večera pak už nenapsala a ani já a asi bych to měl vydržet, než se ozve ona? … nebo jak mám (ne)pokračovat?

    Je to strašně bolestiví a nevím, jak se s tím teď vypořádat, i když mě defacto ještě úplně neřekla konec … prosím poraďte, jak to vidíte vy?
    Díky

    1. Krcmic.cz20:32 dne 25.5. 2014 napsal/a

      Ja bych to videl tak, ze ty bys ji mel rict, ze je to na ni a zavrit vratka a proste to nechat na ni. Proste dat jasny signal, ze mas zajem to dat dohromady. Ale nepujde to hned a ani by to nemelo smysl. Spouste lidem docvakne, co pro ne ten druhy znamena, az kdyz ho najednou nemaji po ruce. Takhle ji to rekni, proste se odstrihni a a nech cas, at to vyresi za vas. Protoze kdyz se budete porad vidat, tak to bude porad to same.

      Nebo muzes tlacit na pilu a nejspis se to cele posere (a taky nemusi). Na to ti nikdo radu od stolu neda, protoze by toho o vas musel vedet vic (od toho jsou partnerske poradny). To rozhodnuti musis udelat ty sam a pak si za tim stat. Zadna polovicata reseni (zadny kontakt, ale pak jdeme na prochazku), protoze polovicata reseni jsou na houby.

      Hlavne bud ty ten, kdo rekne, jak to bude. Nenech to na ni, pac ta ma v hlave gulas. Ty sam si rid vlastni osud, ty rikej, jak to bude a nebo nebude. Zeptej se sam sebe, jestli chces byt s clovekem, ktery ti po chvilce nezajmu odejde a jestli by spise prave v tech tezkych casech nemel byt oporou a nebo ti aspon rici, ze mame krizi. A take se zeptej sam sebe, jestli jste si akorat neprohodili role, ty jsi nekomunikoval predtim a nesnazil ses, ona ted dela totez = muzes se diky tomu leccos naucit. Urci si, co ti to ted dava, co ti to bere. Sepis si to treba na papir, at to mas pred sebou. A pak se podle toho zkus rozhodnout.

      Ale osobne bych necekal na to, zda prijde konec nebo ne. Ty rekni, jestli je konec a pokud ne, tak za jakych podminek. Tim se situace trosku otoci (a nebo uplne pohrbi = vis to ale aspon hned).

      S mamkou bych to vyresil tak, ze bych ji proste rekl, jak se veci maji a rekl ji, ze at uz to dopadne jakkoliv, tak doufas, ze te bude mit porad rada (hlavne at do sve dcerky nekafra, jaky jsi prima chlap, na to musi prjit sama :-))

      1. Marek20:59 dne 25.5. 2014 napsal/a

        Tlačil jsem na pilu, to je fakt a vím, že tím asi nic nedokážu, ba naopak
        Mockrát díky za odpověď, je mi jasné, že mi nikdo rady od stolu nedá, že se s tím musím vypořádat sám, ale potřeboval jsem to aspoň s někým rozebrat, s někým se podělit, protože nemám nikoho tak blízkého, komu bych to řekl a s rodinou to rozebírat nechci.

        Myslím, že své jsem jí už řekl tím, že přestaneme komunikovat, což se mi konečně docela zdárně daří, i když je to teprve jeden den, ale to jsem za celých deset dní před tím nevydržel a vždy jsem jí pozval na nějakou schůzku.
        Myslím, že když už teď držím, asi bych jí neměl znovu kontaktovat, ale už to nechat takhle být. Nebo bych přeci jen měl kontakt navázat a jasně jí říct konec?, to jsem ale myslím udělal tím, že jsem jí včera řekl, že až jí srdce poví, kde mám v něm místo, ať mi dá vědět.

        Bolí to strašně moc, ale ten článek tady je fakt suprovej a doufám, že se mi podaří tak vystupovat, prostě dávat najevo nezájem? … jak já to k ní mám, ona ví moc dobře. Chtěl bych ale, aby se vše uklidnilo a mohlo být vše jako dřív … ne naopak, ještě lepší.

        I když já nevím … co mi to teď dává a bere? … dává mi to dost za vyučenou, že nevšímavost a málo projevené lásky může mít takové následky … dává mi to kopanec, začít na sobě hodně pracovat a změnit postoj k partnerce od základu … asi jsem konečně poznal, co znamená milovat.
        A co mi to naopak bere? … bere mi to člověka, pro kterého bych udělal vše na světě, abych jí udělal šťastnou … trochu sobecky, šťastnou se mnou … bere mi to strašně sil, ale já v tuhle chvíli vůbec nevím, co je dobře a co špatně.

        Návrh na to, že jsme stále partneři už tady byl, přímo od ní, že jen zatím zůstane u rodičů, ale jinak za stejných podmínek. To bohužel asi nefungovalo, protože jak jsem psal, zmizelo z jejích úst a zpráv to milostné slovíčkaření, atd. i když přítulnost byla, ale jen v omezené míře :(

        Jestli jsem to tedy správně pochopil, mám zkusit žít zase naplno (dle místních rad), ukázat jí, že jsem tzv. nad věcí a buď ji budu chybět a vrátí se, nebo to nemá vůbec žádný význam a už od teď přijmout to, že je mezi námi konec? … protože jinak vůbec nevím, jak se s tím poprat a ta touha jí kontaktovat, je naprosto neuvěřitelná

      2. Krcmic.cz06:33 dne 26.5. 2014 napsal/a

        Nemusis dokazovat, ze jsi nad veci. O tom to neni. Ty se pouze musis citit vyrovnane. Pokud nevis, jestli jsi dal jasny signal, nic ti nebrani vzit telefon a rict ji to jeste jednou a skutecne naposledy :-). A pak to nechat na ni a proste zit si svuj zivot – jinak a lepe. To, co ti to ted dava, je prave ta zkusenost. Jestli ji vyuzijes v dalsim vztahu s ni a nebo s jinou, to ukaze cas, treba to zase pomrvis. Ale zivot je o zkusenostech a tohle je jeho soucasti – vyhry i prohry, z vyher se toho ale clovek moc nenauci, vyhravat je snadne.

        Zkus treba vice cestovat, my treba s kamarady letos chceme projet pulku Evropy a to na zenskou brzo zapomenes, pac budes mit na starosti tisice jinych veci :-) Zkratka – jak jsem psal, nauc se zit bez ni a pak se ukaze, co bude dal. Hlavne ty sam musis byt v pohode. To je to, na cem by ti ted melo zalezet predevsim…

      3. Marek07:38 dne 26.5. 2014 napsal/a

        Mám velkou zálibu v motorkách, loni jsme také cestovali, nj, ale s ní :( zkusím žít v pohodě, dle svého, ale je to šíleně těžké, což koneckonců potvrzují i jiní zde a hodně těžko se s tím vyrovnává :(
        Jak se mám soustředit na sebe, jak mi má záležet na sobě, když mám v hlavě jen jí? a hodně mi na ní záleží? … já vím, je to o čase a čas rány zahojí.
        Jsou tady neskutečně podobné příběhy tomu mému a v podstatě mě to tady přimělo, udělat rozhodnutí, které jsem udělal. Říct své poslední slovo a zavřít vrátka. V podvědomí ale budu stále doufat, že potřebovala jen opravdu ten čas a vše bude jako dřív. No, možná jsem naivní.
        Nic, díky za veškerou podporu, ať už v odpovědích, nebo vůbec tady těmi články a komentáři. Jdu se prát s realitou a snad to nějak přežiju, to uzavření do sebe není totiž vůbec dobré.
        Kdyžtak postupem času přispěju také svými poznatky a zkušenostmi, jak jsem se s tím dokázal poprat a snad i vyrovnat.

      4. Marek10:11 dne 26.5. 2014 napsal/a

        Den druhý

        Poté, co jsem takzvaně zavřel vrátka, došla mi tato zpráva:
        Myslela jsem, že se ten cit zase objeví, ale nepřišel. Mrzí mně, že se teď trápíš. Snad bude v brzké době líp na obou stranách.

        Tak z toho soudím, že je to asi definitivní a není návratu :(

      5. Marek21:30 dne 26.5. 2014 napsal/a

        Jak nad tím tak pořád přemýšlím, protože opravdu nevím, co dělat a rady nepomáhají, ale je to asi moc čerstvé, abych se začal dodržovat určité postupy, tak nevím, jestli jsem udělal správně. Jestli jsem spíš neměl udržovat ten kontakt, ty schůzky, atd. Jestli právě neotočila role a nečeká na mou iniciativu a výdrž … namísto toho jsem jí řekl o svém přáním návratu, ale že jí nebudu překážet, když neví a veškerý kontakt jsem utnul … fakt nevím, jestli je to správně :( Nevím, jestli by dokázala přijít sama od sebe, že jí třeba chybím, že udělala chybu, protože, jak jsem už uvedl, nedokázala krizi řešit a odešla. A teď si bude myslet, že když jsem řekl konec a nekomunikuji, tak to nebude raději ani pokoušet, i když jí to třeba bude trápit.
        Nerozumím tomu moc a fakt nevím, co si mám myslet … vím, je to dost čerstvé, ale ty pochybnosti ve mně strašně vřou, zda-li jsem udělal dobře nebo ne.

        Má někdo něco podobného za sebou?, jak jste tohle dilema řešili vy? a jak to případně dopadlo?
        Podotýkám, nevím, jestli je to důležité, ale stále má u mě většinu věcí, klíče a zatím neříkala, kdy si pro to má dojet. Na FB mě neblokovala, ani mě nesmazala, že je se mnou zadaná, i když na svém profilu to vidět nemá, ale na mém to vidět je. Dokonce mám v profilovém obrázku naší společnou fotografii a máme plno společných přátel, kteří to vidí a také zatím bez náznaku, že by jí to vadilo či bych to měl smazat, stejně tak jako většinu fotek, na kterých jsme převážně spolu … fakt nevím, mám hodně smíšené pocity a nevím, jestli to rozhodnutí bylo správné a co to vše znamená.

        Asi tomu dát více času, jak chtěla na začátku rozchodu … ale čas mlčením? nebo snahou si jí získat zpět … nečeká třeba na to? … nevím a jsem těžce zoufalej, protože jsem do teďka zřejmě posral, co jsem mohl :(

      6. Marek13:02 dne 27.5. 2014 napsal/a

        Tak si odpovím už sám … právě teď a zase kvůli debilnímu kontaktu s ní, se mi snad povede přejít do třetí fáze.
        Je rozhodnuto a mám pocit, dle její komunikace, že v tom je prostě někdo jiný. Ne hned, ale myslím, že objekt je nadohled.
        Jak bylo psáno, objevil se ve správný čas na správném místě. Já teď budu tajně doufat, nikoliv přát, aby zjistila, že si tím nepomohla a vrátila se, to je zřejmě ta fáze 3 … jsem na sračky, už i řekla, že si přijede pro věci. Na druhou stranu zase řekla, že třeba zjistí, že udělala chybu a bude chtít zpět, což mi místo toho, abych se srovnával s realitou, nechává v dojmech, že to není ještě konec a ještě samozřejmě dodala, že chce být přáteli.
        Jak neuvěřitelné, jak ten článek naprosto sedí, i s komentáři … je dost složité se tím ale řídit, když člověk miluje, opravdu dělá asi věci, které by měl nechat uzrát a rady jsou sice krásné, ověřené, ale pořád to přesvědčení, že právě on to dělá dobře … hold láska si nevybírá :(
        Podotýkám, že dnes je to čtrnáctý den po jejím přesunu k rodičům a zatím asi nejhorší den ze všech … ty pocity, které se ve mně mísí, jsou nepopsatelné
        A pocit bezmoci mi dává ještě i to, ža ač jsem poslední dobou pročetl hodně článků o rozchodech, o příbězích, zatím nikde nepsali o samotném konci. Tím myslím pozitivním konci, že by se vztah obnovil … vím, že tomu mám přestat věřit, ale je to moc brzy, přeci jen přecházím teprve z fáze dvě do fáze tři.
        Navíc jsme měli jít ještě příští týden mezi partu společných přátel, kam řekla, že nepůjde, že mě nechce trápit ještě víc … vůbec si neumím představit, jaké to bude, protože jsme si tuto partu našli společně a teď tam nebude a já jí mám s tím hodně spojenou. Nevím, jak se dokážu bavit, asi brzy uteču, nevím … a kdyby tam byla? … no, to také nevím, asi by to vyšlo na stejno, ba možná i hůře.
        Tak toť můj příběh, zatím, a mé pocity … nevím, co bude dál, nevím, jak se mám donutit k zábavě, k tomu, abych se na své okolí usmíval, protože se tvářím jak na funuse, nevím nic. Každou vteřinu na ní myslím a nemohu si pomoci … jsem teď právě ve stádiu těžkého zoufalství.
        Tak zatím čau a držte se, vy, co jste na tom podobně, také se pokusím.

      7. Marek18:03 dne 28.5. 2014 napsal/a

        Den čtrnáctý …

        V noci a ráno mě přepadla zase těžká bezmoc, zoufalost, stesk a kdo ví, co ještě.
        Na doporučení jsem si koupil knihu od Jeronýma Klimeše, Partneři a rozchody … mohu jen doporučit, je to opravdu skvěle, psychologicky stavěná kniha, která vám dá jistý smysl života a hlavně rozebírá veškeré vztahové problémy, cítění a příklady obou stran, jak toho co je opuštěn, tak i té, co opouští. Fakt hodně doporučuji.
        Dále, jak tady bylo řečeno, opravdu pomáhájí přátelé. Člověk i při tom zjistí, kdo vlastně přítel je a kdo ne a divili by jste se, ale přítel se objeví tam, kde by jste ho nečekali … také zajímavé poznání. Tento človíček mi neskutečně moc pomohl, i když jsme se v podstatě viděli jen jednou v životě, ale pomoc je neocenitelná a fakt to pomáhá.
        Takže, jak jsem psal výše, zkouším přejít do fáze třetí. Doma jsem zlikvidoval veškerý zbytek jejích věcí do jedné skříně, abych je neviděl. Kontaktovat jí nebudu, kdy si pro ně přijde, až přijde, tak přijde. Sundal jsem společné a její obrázky ze stěn a odprostil se od všeho, co by mi mohlo vytvářet dojem její přítomnosti. Ještě jsem vymazal naše společné foto z profilové fotografie na FB, nechal jsem to prázdné, z přátel jsem jí však nevymazal.
        Za těchto opatření, doufám, že se mi z toho podaří vylézt, protože jsem se do teď nedokázal sebrat z té deprese. Mám předsevzetí začít žít, nemyslet na to, i když to sotva půjde, ale jak řečeno, čas to spasí.
        Tím samozřejmě jí nepřestávám milovat. Miluji jí neskutečně moc, nedá se na ní nemyslet a ani jsem na ní nezanevřel, ale prostě se budu snažit vše minimalizovat a smířit se s definitivním rozchodem. I když dle knihy, zhora jmenované a dalších názorů, to nemusí skončit definitivně, ale je důležité, přestat věřit, že se vrátí.
        Cítím se sice strašně, ale jistá úleva opadla a chci to dohnat někde jinde … prací, sportem, aktivitou s dětičkama … doufám, že bude ve mně taková síla, abych toho všeho byl schopen a hlavně vytrvalý.

      8. Tomas14:43 dne 29.5. 2014 napsal/a

        Ja jsem ve druhem tydnu, uz je to lepsi, kratky vztah, ale nejak me to vzalo. Ale s prerusenim kontaktu jsem to udelal absolutne, vcetne toho FB – nic nenastve vic, jak jeji prispevek, jak se nekde bavi. Doporucuji smazat. Drzim palce.

  113. Matis19:36 dne 17.5. 2014 napsal/a

    Matis

    ahoj všem, četl jsem celý článek a velmi mne zaujal, také se podělím o svůj příběh, neumím psát a tak mě omluvte za chybky a styl.

    Před dvěma a půl rokem, jsem se s přítelkyní seznámil na jedné VIP akci a prohodili pár slov, dobře se bavili, a bylo nám spolu super. v Té době jsem nechtěl žádnou přítelkyni na stálo, nechtěl jsem se vázat a tak jsem to bral jako povyražení a zábavu. Za týden nato mi volala zda bych jí neodvezl domů z jednoho večírku a tak jsem souhlasil. Co mám povídat, byla nádherná a ještě k tomu velmi přítulná a trochu v náladičce. Cestou domů k ní jsme se dobře bavili a najednou mezi námi něco zajiskřilo. Když jsme přijeli k ní domů pozvala mě na kafe, samozřejmě jsem neodmítl. Povídali jsme si ještě hodinu a pak řekla že si jde lehnout, ale pokud chci můžu přespat, byla to nejkrásnější promilovaná noc, jakou jsem prožil, ráno jsem vstal a udělal snídani a skočil utrhnout ven růži abych jí překvapil, snídani měla samozřejmě do postele. Vstali jsme v 8 hodin ráno a bylo nám oběma jak v ráji, dodnes vzpomínám na to ráno, jak jsme se oba cítili.

    A tehdy začal náš partnerský život, vše bylo nádherné 6 měsíců než začali povinnosti, práce, skloubení společného času, její dvě 13 ti leté děti, začali jsme řešit jak s nimi mám komunikovat a stát se jejich kamarádem, nebylo to snadné. Po roce jsme se dohodli že začnu podnikat, protože partnerka viděla ve mě člověka, který zvládne velké věci a dohoda byla jasná musíme si pomáhat a vše zvládneme. Jenže jaksi celé nadšení z její strany vydrželo 3 měsíce a já jsem na všechno zůstal tak nějak sám, a také jsem se z dětmi více sblížili, tak jsem je začal brát jako svou rodinu. Najednou těch povinností přibývalo, ale její angažovanost v podnikání byla stále stejná, a já jsem se začal stresovat a ztrácet trpělivost jejím přístupem. Domlouval jsem, dělali jsme dohody, hádali jsme se, nic nezabíralo, vše bylo tak nějak stejné, o ničem. Jelikož jsem člověk tvůrčí a kreativní hledám nové možnosti, jak zvýšit finanční potenciál rodiny, ale nejde na to být sám, potřebujete k sobě partnerku, která vás bude podporovat a pomáhat, u ní to bylo jen ve slovech, jinak skutek utek, musím přiznat že milování je s ní fantastické, v tom jsme si skvěle rozuměli, dokonce jsme měli i společné vyvrcholení, to je to co mě stále na partnerce přitahovalo, ta fantastická sexuální energie, kterou kterou jsme oba prožívali.

    Musím přiznat, že to je asi velký důvod proč jsem s partnerkou toužil být, fantastický sex a její úsměv. Kvůli těmto pocitům a potřebám, jsem zapomínal na všechny hádky a nedokonalosti, které jsme ve vztahu měli. Opravdu chlap je ochotný kvůli sexu udělat cokoliv.

    A jak tak čas plynul, přestal jsem mít na partnerku kvůli podnikání čas, protože jsem byl na všechno sám, i když naše společná dohoda byla vše společně, v podstatě jsme se vídali už jenom na ten stále fantastický sex a to je to co mě stále k partnerce dodnes přitahuje.

    Začala si také stěžovat že jí bolí záda a tak si vyřídila pobyt do lázní, a jak to tak bývá, potkala se tam s mužem který má čas A spoustu peněz.

    O tomto jsem neměl ani páru, a já se rozhodl že jí po dvou letech požádám o ruku, a řeknu jí to až přijede z lázní že si jí v létě vezmu.

    Zašli jsme setkání na oběd, a tam jsem jí požádal o ruku, šok přišel náhle, ona mi sdělila že se zamilovala do jiného muže, kterého potkala v lázních, ta zpráva mi doslova utrhla srdce, ten pocit bych nepřál nikomu.

    Je to už 2,5 měsíce,ale stále mě to dostává a stále na ní myslím. Ty pocity z rozchodu jsou přesně takové, jak je to popsané v článku.

    první měsíc jsem nemohl vůbec jíst, spát, přestal jsem se zajímat o okolí a značně jsem se uzavřel do sebe, Druhý měsíc se to pomaličku zlepšovalo. Dodnes spolu komunikujeme telefonem a občas se vidíme, vždy mě to rozhodí na den až dva. Neměli jsme spolu obyčejný vztah, byla to první osoba co ve mě viděla potenciál a velmi milá žena, která má velké srdce, proto jí stále miluji a její děti mám velmi rád, zažil jsem díky ní i velmi krásné chvíle a na to se těžko zapomíná, ale život jde dál a my bychom měli jít také dál.

    Nevíme co nás v životě čeká a jakou lásku potkáme, ale věřme že vše v životě má svůj důvod, proto budu věřit i já.

    Ten člověk jí nabídnul to po čem toužila a nabídnul to okamžitě, a pokud jí miluji, a já jí miluji, chci aby se jí splnili všechny její sny.

    Buďme k sobě upřímní, za vše ve vztahu můžou dva, nikdy to není jen chyba jednoho, ať se to týká čehokoliv.

    Žena nechce jen pozornost, žena chce drahé dárky, cestovat, rozmazlovat, silného muže který ji zajistí vše a pokud to nejsme schopni své partnerce dát, dřív nebo později půjde jinam, takový je zákon přitažlivosti.

    Na druhou stranu aspoň víme na čem bychom měli zamakat, aby ta další partnerka dostala to, proč ženy jsou s muži, naprosto vše.

    Když o tom tak přemýšlím, přeci jenom v luxusu a pohodlí se žije lépe, Mám na čem zamakat.

    Ještě jedna věc co určitě ženy milují NASLOUCHEJTE JIM, pokud to neděláte, začněte co nejdříve, jinak vás i další partnerka opustí, to je jisté jako že jsem muž.

    Můžu litovat, můžu brečet, můžu být naštvaný, ale moc mi to nepomůže, život jde dál a je na čase začít znovu žít. Odpusťte své partnerce a poděkujte jí, že z vás chtěla mít silného chlapa na kterého se může spolehnout.

    A proto Miluji Tě, Omlouvám se, Prosím odpusť mi, Děkuji Ti.

    Správný chlap by to měl udělat, myslete na ženu kterou milujete jen v dobrém, vše zlé zapomeňte, jinak vás to zničí, život nestojí za to abychom se trápili, muži my máme city, ale také jsme galantní a jsme muži a na nás je, aby partnerka kterou potkáme příště se do nás bláznivě zamilovala, právě kvůli našim kvalitám ne jen kvůli našemu egu, to už mnoho z nás zjistilo že nefunguje, přesto stále opakujeme stejné chyby, proč? Protože ženám nenasloucháme.
    Upřímně, najděte si na ženu čas vyslechnout a buďme pozorní, protože ženy to milují, a žena nám to oplatí stejným způsobem, dejte ženě co jí náleží POZORNOST.

    Děkuji že tento blog vzniknul a mohl jsem se podělit o svůj příběh.

    Všem přeji, aby našli lásku a partnerku kterou si přejí Matis

    ,

  114. Belleza16:25 dne 17.5. 2014 napsal/a

    A uprimne…jak dlouho trva,nez se z toho clovek aspon prijatelne vyhrabe? Byli jsme spolu rok a dva mesice, takze uz preci jen nejaka doba. A ex se ted chova ke me hodne hnusne, ponizuje me, vysmiva se mi, a porad me presvedcuje o tom, ze se proste vracet nechce, at s tim nepocitam..neskutecne, co s clovekem muze udelat rozchod…

  115. Belleza16:23 dne 17.5. 2014 napsal/a

    Já se také připojím do klubu smutných, rozeslych a stale doufajicich v navrat. Pritel se se mnou rozesel pred tremi mesici, s tim, ze jsem porad negativni, smutna a vystresovana. Nutno ale dodat, ze se tohle vse delo v dobe mych zkousek, jsem na vysoke. Do te doby, nez jsem zacala pozorovat, ze se chova jinak, nez bych chtela (to uz asi znacilo to, ze ho neco s…re), byl to vztah jak z pohadky. Meli jsme naplanovana jmena pro deti, svatbu, proste znacka ideal. Jsou to tri mesice, co nejsme spolu a ja se citim den ode dne zoufala. Pritel mi rekl, ze si by si rad „zustal blizky“, jakoze realne se vidal, povidal si, jak se mame a co delame..ale k cemu to povede? Vyslovene mi rekl, ze se vracet nechce..alespon TED ne..jenze myslim, ze i to ted je u chlapa nikdy.. castokrat jsem ho prosila o vysvetleni, co jsem udelala tak spatne, ale vzdycky NEBUDU To resit, nechci, nemuzeme..same ne ne ne..duvody mi v podstate nikdy neobjasnil. Delala jsem rizne veci, jak ho ziskat zpatky..ted uz ale vidim, ze to nema cenu. Ted ale stojim pred otazkou – zustat s nim v kontaktu nebo ne? Pokud tak udelam, udela ze me tedy kamaradku, najde si nekoho jineho a bude to brat tak jako ze ja jsem v pohode…nebo zmizim uplne a jemu to stejne bude jedno? jak tohle u chlapu funguje? Poradi zkusenejsi? Pro me je asi nejhorsi smirit se s myslenkou ze uz spolu nikdy nebudeme, nebudeme mit tu svatbu, deti, jak jsme planovali a ze tohle vsechnp bude patrit jine..jsem zrala na psychouse..dekuji!!!

    1. Tom18:27 dne 21.5. 2014 napsal/a

      Ja bych s nim kontakt rozhodne nedoporucoval, jinak se pres tu bolest nepreneses nikdy a tim, ze s nim budes kamaradka, tak to bude jeste horsi. Hold tim vlastne rekl, ze chce mit moznost se k Tobe vratit,kdyz mu to s nekym jinym nevyjde…Aby se mel kde vyplakat, sverit se a ty budes trpet….Ja radsi s byvalou pritelkyni veskery kontakt utnul, parkrat jsme si napsali a byla prekvapena jak jsem se zmenil (6 mesicu od rozchodu). Mel jsem ji na facebooku v pratelich, ale kdyz jsem videl jak si tam dava vysmaty fotky, ci statusy, bylo mi jeste hure.Tudiz jsem si ji vymazal a mam klid. Nerikam, ze na ni nemyslim, nebo na to proc se to stalo. Ale diky tomu rozchodu, jsem pochopil jak silny jsem a co vsechno dokazu…. Drzim ti palce, at uz to vyresis nebo udelas jakkoliv :)

      1. Belleza19:28 dne 25.5. 2014 napsal/a

        Ahoj Tome, i tobě děkuju. Tvá zkušenost mi mou pripomina. Ten facebook je zlo. Taky me desi, s kolika lidmi je tam najednou kamarad, co tam pise, jak je aktivni a koho si pridava do pratel. Znesnadnuje to proces „lecby“. Bohuzel jsme i z jednoho mesta, a tak neni divu, kdyz ho potkam, on se se mnou normalne bavi, jakoby nic a ja prijdu domu a jsem zase v pr…no ty vis kde. Porad me sziraji vselijake myslenky, proc, nac, za co, co kdyby. Musim rict ze to prozivam opravdu hodne intenzivne a za chvili to budou 4 mesice a ja porad nejsem v pohode…ne tak, abych na nej nemyslela 24/7. Navazovani novych vztahu se mi zatím příčí. Nevím proč, asi i to chce svuj cas. jinak je má odpoved stejná jako pro Honzu…a máte pravdu…bere mě jako „zálohu“..kdyby nic lepšího, tak ona tu bude čekat vždycky…

      2. Honza 223:05 dne 25.5. 2014 napsal/a

        Ahoj, možná jsi četla můj příběh níže, a nezbývá mi nic jiného než souhlasit. Prvních 10 dní byl ocistec nedokázal jsem spát, jíst ani v práci vytvářet hodnoty. Ale řídil jsem se zde již zmiňovaným pravidlem utnout veškerou komunikaci a komunikovat jen v nejnutnějších případech rozvod, sjm apod. Den ode dne to bylo lepší našel sem si činnosti které mě zaberou celý den a jakmile mě přepadla depka tak jsem šel běhat nebo cvičit kde mě podobné myšlenky opustili. Málem jsem se ubehal k smrti :D ona mi píše pořád ale nereaguji, upnul jsem se na něco smysluplného než doma sedět v lítosti. A když je potkám jen se nad to povznesu a řeknu si jen si ji užij. A je vidět že je na tom hůř než já protože ona je ta slabá která nedokáže pretnout pouto a jako záložník opravdu být nechci. A tobě to radim taky, povznést se nad to a když to bolí hrozně moc, nikdy nevíš kdo na tebe čeká za rohem a i přesto že zrovna na vztah nemáš náladu co ty víš vždyť ten pravý vztah může začít úplně nenápadně v tu nejméně vhodnou dobu. A čím dřív zapomenes a odpustis mu tím dříve se ti uleví. Přeji hodně síly a vůle, pro jedno kviti slunce nesvítí a ty máš celou louku stačí si vybrat a utrhnout.

      3. Belleza09:35 dne 26.5. 2014 napsal/a

        Ahoj Honzo, ano tvůj příběh jsem četla a taky síla… Obdivuju tě, že jsi v sobě našel sílu začít jinak a „povznést se nad situací“, jak výše popisuješ, protože o to já se soustavně snažím už tři měsíce a marně. Co se týče té neschopnosti – tobě to trvalo 10 dnů, mně asi tak měsíc, dva? než jsem zase začala plně fungovat. Teda plně – přijatelně, abych byla schopna odvést to, co bylo potřeba. Psychicky jsem na tom pochopitelně stále mizerně. Navštívila jsem už i psychologa, ale nemohu říci, že by to výrazně pomohlo. Každý ti k tomu řekne to stejné, a v tu chvíli se možná cítíš nad veci, ale potom prijdes domu a je to tu zase. takze je asi zbytecne vyhazovat za to penize, navic jeste za cloveka, co te nechal a dost mozna uz by pro tebe neuronil slzu. ja jsem na to v prvnich mesicich sla metodou litostive zpravy, psala jsem mu kdesi cosi, jak me to mrzi a ze pro me byl vsim, ale odpoved byla stejne vzdy bez citu a s tim, ze to nechce resit, takze takovy hazeni perel svinim. az vcera, jak jsem tu uz psala, mi napsal, ze mu CHYBIM – proc tohle proboha pise, ale ze VZTAH uz nechce. Tahle kombinace me docela zase srazila do kolen a napsala jsem mu, ze jestli uz opravdu z me strany nechce nic, takze kamaradka byt nedokazu…byt bych tu silu nasla rada, nerikam ze on je spatny clovek, nerikam ze se s nim dobre nepovida, nicmene neumim si predstavit tu frasku, ze bych za par mesicu, stale se zlomenym srdcem, sla na kafe s nim a on mi tam vypravel jak uz je treba stastny s nekym jinym a kdovi co jeste. zatim ho s nikym nepotkavam, ale tohle je vice nez pravdepodobne a je to jen otazja casu, protoze jsme na stejne skole. taky jsou hrozne ty vzpominky spojene s misty. projdes po nadrazi vzpomenes si..jdes do obchodu, vzpomenes si..podle me tohle neustane nikdy, asi casem otupis a bude ti to jedno, ale byvale lasky, pokud ti vylozene neudelaly neco fatalniho, asi nemuzes nikdy plne vymazat z hlavy. Mne se dodnes zda o lidech ze skolky, zakladky..no a o nem dnes a denne, to je jasny. protoze to mam porad v hlave.

        Rozhodla jsem se, byt je to jedno z nejhroznejsich rozhodnuti ever, smirit se s myslenkou, ze on uz mi proste nepatri, ze nebudeme mit ty deti, svatbu atd. jak jsme planovali a ze tohle ma asi patrit jine.
        Nevim, jestli v lasce funguje osud, podle me funguje v tom ze se dva lide maji potkat, ale uz nevim, zda se k sobe vratit.
        Stejne by to po tom navratu asi uz nikdy nebylo stejne , to taky netusim…
        musim rict, ze rozchod s clovekem zamava, byt to zni jako klise a prirozena vec, coz nepochybne je, jako smrt.
        nemluvi se o ni, ale kdyz prijde, neci smrt, zasahne to cloveka vic nez by cekal.
        Na tohle nas zkratka nikdo nepripravi.

      4. Honza 212:02 dne 26.5. 2014 napsal/a

        Ano vím přesně jak je to pro tebe těžké, já mám možná tu výhodu že mi stačí kratší doba na překonání a dokážu to rychle hodit za hlavu, protože si říkám že život je hrozně krátký aby člověk ztrácel čas nad planoucí nadějí. A pokud se problém nevyřeší sám tak ho nemá cenu řešit protože je neřešitelný. V každém případě jsem změnil i obchody cesty kudy jsme chodili většinu návyků a celkově jsem přehodnotil život. A ikdyz to tak nevypadá tak té to neuvěřitelně posílí a pokud to prekonas tak určitě do dalšího vztahu budeš vstupovat s myšlenkou že ikdyz to nevyjde víš jak s tím bojovat. A pamatuj odrikaneho největší krajíc. A to že on té kontaktuje značí o tom že se s tím nedokáže on sám vyrovnat a chce si té nechat jako zadní vrátka a pochybuji že by jsi chtěla hrát druhé housle. Opravdu pokud můžeš zabouchni ty vratka změn si život delej co té baví a na co si neměla čas, zkus třeba něco nového a zapomeň na něj. Pokud máte být spolu tak vás osud zase dá dohromady ale do té doby si žij svůj život podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

      5. Belleza13:17 dne 26.5. 2014 napsal/a

        Ahoj Honzo, a nechces si o tom psat treba i po mailu? davas mi docela cenne rady :) raspberryday@seznam.cz

      6. Belleza13:21 dne 26.5. 2014 napsal/a

        Jinak te opravdu obdivuju, ja bych se uprosila aby se vratil, ale prijde mi ze cim vic a cim dyl uz se o to snazim, tim vice to posiram s prominutim, prave asi nemam v sobe to ze to hned uzavru, necham si tim clovekem hodne naublizovat a posledni kapka vetsinou byva ze si nekoho najde. :/ hele a nevim jestli by to zaroven nekdy mohlo byt stejne i kdyby se vratil, protoze taky neverim ze by mu clovek hned dokazal odpustit to co delal po tom rozchodu a nebylo toho malo a nebal by se toho znovu, i kdyz ta touha je obrovska, to jo;((((

      7. Tom19:37 dne 29.5. 2014 napsal/a

        Zadne proseni a ponizovani, na to se vykasli.Neni nic horsiho,nez kdyz si clovek nevazi sam sebe…Chlapu je hodne, holek taktez…Nech tomu volny prubeh, ono to po case nebude uz vzbuzovat skoro zadne emoce…Jo ja taky planoval s byvalou deti,casem svatbu,ikdyz jsem ji vzdy tvrdil ze se zenit nebudu :D (sranda musi byt), meli jsme spolecne bydleni…A pak bum a už jsem byl sám a důvod nebyl zadny, nejspise z dobreho rozmaru. Tech dnu co mi bylo zle nebo jsem brecel bylo dost.Pak jsem si rekl, ze takhle to dal nejde a co se ma stat,tak se stane..Clovek nektere veci neovlivni a nebyt toho rozchodu,tak nejsem dnes tak silny jak jsem…Mohl bych ji vlastne podekovat, ze ten rozchod ve me vzbudil impulz a toho impulzu se drzim doted :)) Taky verim na to, ze ta prava ma teprve prijit, citim to uvnitr, ze je tady nekdo vyrobeny pro me a ja pro ni. Klidne a rad si pockam :)) Hlavu vzhuru, tyhle zkusenosti jsou darem,protoze pak zjistis,co v tobe je.. :))

    2. Honza19:03 dne 21.5. 2014 napsal/a

      Ahoj,
      přidávám se k Tomovi… žádný kontakt, dobrý kontakt :-) Po třech měsících by jsi měla být již z nejhoršího venku, ale to, že se od něj nedokážeš naprosto odpoutat tě neustále vrací zpátky. Prošel jsem si taky peklíčkem, ale to, že o ní neslyším, nevidím jí, nevyhledávám ji mi situaci výrazně zlepšilo a proces návratu k normálnímu životu a dalšímu vztahu o hodně zkrátilo.
      Je to jen a jen na tobě.. Držím palce

      1. Belleza19:23 dne 25.5. 2014 napsal/a

        Ahoj Honzo, moc díky! :) bohužel jsme to asi udělali opačně, na jeho popud jsme spolu v kontaktu byli dcl dlouho, ale vždy to buď dopadlo hádkou nebo mým domacím brečením. Včera jsme si po dlouhé době bez výčitek napsali a zase v tom pro mě zavanula nějaká naděje, byl milej, ptal se co dělám, to ho před tím nezajímalo. Nicméně tohle člověka zničí ještě víc..zase si něco maluje. Narovinu jsem mu řekla, že kamarádka být nedokážu a že jestli v tom už nic nehledá, ať mě netrápí. Odpovedel, že vztah už nehce (oh, how that hurts), nicméně mu chybím (???), a tak by se rád v budoucnu normálně „scházel“ a povídal si jak se máme, co je nového atd. Napsala jsem mu, že pokud si bude chtít povídat o jeho nové nebo tak, na to že nemám..a on, že tohle nebude řešit…jak jinak..pak napsal, že mě má moc rád a že mě už nechce trápit, ale že ten vztah už prostě nechce, nicméně na mě nikdy nezapomene. Myslím, že tyhle věty jsou pak většinou bolestivejsi nez ten rozchod sám, protože i když tě ten clověk nechá, pořád doufáš, pořád čekáš, že se mu začne zase stýskat a najde si k tobě zase cestu..koneckoncu duvody toho rozchodu nebyly natolik vazny, aby to mezi nama bylo tak spatny, si myslim. pro nej ale zrejme jo. Hrozně rychle na všechno zapomněl, hrozně rychle. Blbý je, že jsme spolu navíc na stejné vysoké. Neumím si představit, že ho třeba od října budu potkávat – a to se klidně stane – za ruku s jinou. Podle mě v té době mě to ještě bolet bude, soudě podle toho jak dlouho se v tom už plácat. Tak je tady další otázka – měnit kvůli němu školu, neměnit? Jak vůbec přežít to, že ho třeba potkáte za ruku s jinou? Vy chlapi to berete jinak než my plačky ženský, ale cením si každé vaší rady. díky :)

  116. Honza 205:25 dne 7.5. 2014 napsal/a

    Připojím se se svým příběhem, možná mi to trochu pomůžete rozluštit, protože já sám v tom docela plavu.

    S bývalou manželkou jsme se seznámili jako ve filmu ……prostě náhoda. Padli jsme si do oka a začali spolu vytvářet vztah oba jsme věděli co chceme a i když jsme byli mladí já 20 ona 18 vše nám šlapalo ikdyz hlavním tahounem byla většinou ona, protože byla ve vztahu dominatnejsi. Jak už to klasický bývá scénář byl stejný, stěhovali jsme z jednoho podnájmu do druhého podle toho jak jsme ve vztahu pokračovali a budovali lepší zázemí. Po letech jsme se vzali a koupili být který jsme zrekonstruovali a byli spolu 8 let manželé, prožili jsme hezké špatné věci ale drželi jsme se navzájem a překonali jsme je.

    Po nějakém čase manželství přišla řeč na dítě a protože jsme rodinu chtěli pokoušeli jsme se o něj, ale bez úspěchu. Následoval klasický postup vyšetření, imseminace, a dvě umělé oplodnění. První pokus ukázal že k těhotenství došlo ale hned také skončilo, druhý byl již bez vysledku. Zbylá embrya jsme nechali uloženy pro další pokusy, bohužel k ním nedošlo.

    Smířili jsme se s tím že to nejde a že tomu necháme volný průběh a po nějakém čase to opět zkusíme.

    Žena začala číst divné knihy o andelech apod. zajímat se o esoteriku a duchovno. Takže ve vysledku vztah začal upadať a rozhodně to nezlepšily její kamarádky, se kterými začala trávit víc času a více s nimi komunikovala. Já jsem se začal dostávat do pozadí a vůbec jsem to nemohl vyřešit, protoze i přes komunikaci a naleznuti řešení stejně se nic neresilo. Všechno se spíše zhorsovalo. Nebudu vás napínat jak to dopadlo. Nakonec se asi půl roku scházela s kamarádem který je o 11 let starší a bydlí s dospělým synem (chápete dnes je ji 31), byli to jen přátelské služby , někam odvézt, prohodít pár slov apod. Určitě spolu nepichali na to zase je žena zasadova a můžete si myslet co chcete. Každopádně jsme ten vztah řešili a možná i doresili protože ona nebyla zcela rozhodnuta, kdyby ……

    V jeden krásný den ji vzala kamarádka ke kartarce, která jí řekla že se rozvede, a následující den mi to také oznámila a odešla k němu, když jsme to probírali a řešili rozvod, bylo mi řečeno že mě má hrozně ráda, váží si mě ale už mě nemiluje a oni že jsou zamilovaný. A že mě nechce ztratit jako kamaráda, protože jsem hodný a super.

    Pro mě je to záhadou, protože to je docela rozporuplný, na jednu stranu tak a na druhou onak. Nevím co ji chybělo, měli jsme svůj být, zařízený, auto, oba zaměstnání, dostatek peněz, chatu, prakticky všechno, a já jako nekonfliktní člověk a milující manžel jsem ji na rukou nosil. Řekla že se ji sice nelíbí a je hubený ale že si s ním rozumí.

    V klidu se odstěhovala, žádné scény se nekonaly a rozešli jsme se jako dospělý rozumní lidé, s majetkovým vyrovnání byla více než lidská takže jsme se domluvili.

    Prošel jsem si prvními dny které byli peklem a nejhorší byli noci, protože přes den jsme se normálně pracovně míjeli ale v noci jsem se přistihl že rukou satram kolem sebe a hledám ji. Pořád na ní myslím ale necítím, zlost, zášť nebo hněv. Jenom smutek a lítost, snažím se jí pochopit ale nějak to nejde. Nejhorší je že se mi ozývá sama od sebe “ že ji je smutno“ jestli jsem doma že by přišla na kafe a že mě má ráda. Když si byla pro věci tak mě chtěla obejmout což jsem nedopustil ale nezabránil jsem tomu aby mě nedala pusu. Vzhledem k tomu že ji stále miluji jsem ji dal šanci aby své rozhodnutí rozvodu ještě přehodnotila, ale dostalo se mi odpovědi „že stejně nemá u něho vybaleno“ ale rozvod pokračuje. Přijde mi že onen jakoby kamarád přišel ve chvíli kdy ona něco potřebovala slyšet nebo pomocí a on trefil se do černého tím že se začal starat a tím ji popletl hlavu.

    Začala hrozně rychle pálit mosty a dávali sme i souhlasy ke zničení embryí i přesto že ještě mohli být uchovany. Vysvětluje mi že by sme stejně dítě neměli, když za celou dobu nepřišlo a jsme oba zdraví. A po cestě autem do prahy mě držela za ruku a řekla, že se na tu cestu se mnou těšila že ji je se mnou dobře, a v bytě to samy. NECHÁPU.

    Celé tomu nerozumím a nechápu to. Je to těžké a hrozně to bolí. Vím že to chce čas, je na vše ještě brzy protože celé to probíhá je to čerstvý a ani rozvodové papíry nejsou vyplněné podané. Ale nějak to nemůžu pochopit bojím se že si ublíží, protože mi to přijde jako hurá akce a po pul roce až je ta zamilovanost přejde a sklouznou do běžného života zjistí že je na tom úplně stejně. Akorát u mě měla jistotu a něco vybudovaného. Teď o to přichází nevím jestli si to uvědomuje co zahajuje, a co ztratí, bojím se že až si to uvědomí bude už pozdě. Pořád mi říká že jsem její osudový partner. Ale že ji rozum říká aby zůstala ale srdce aby odešla.

    Zajímavé je že na mě něco uvnitř křičí že ať se nebojím, že nakonec stejně budu s ní. A tento vnitřní hlas mě chrání a dává pozor celý život. Mám to vyzkouseno,.

    Tak nevím, jaký máte názor na to vy, vím že nejsem první ani poslední kdo tím prochází.

    1. Krcmic.cz09:20 dne 7.5. 2014 napsal/a

      Ahoj Honzo. Vítám tě u nás, jak říká můj kamarád – v poradna.cz :-) Myslím, že jsem to tady již psal několikrát. Ona se má kam vrátit. Využívá toho. Kam se můžeš vrátit ty? Nikam. Když jí dnes zavoláš, že ji chceš vidět, myslíš, že by řekla ano? Proč se chces vídat s člověkem, který si ze dne na den odejde a pak si dělá co chce? Je to partner? Ne? Máš ji na sex? Ne. Máš ty z toho něco, kromě trápení? Robert Rosenberg v rozhovoru, který jsme dávali nedávno dohromady (a vyjde na těchto stránkách za pár dní), řekl, že chodí s dívkami, které jej baví. Já to mám stejně. Musí mě ta dívka bavit, musím cítit, že mi ten vztah něco dává. Co dává tobě kromě toho, že se pak trápíš? Poradím jednu věc, riskuj. Lidé, co se nebojí riskovat, většinou získají více, než ti, co se pořád bojí. Zkus si sepsat na papír, co ona přinásí do tvého života a čím ten tvůj život naopak kurví. A asi pak budeš vědět velice rychle, jak s takovou známostí naložit. Je to těžké se od někoho, koho jsi znal roky, odpoutat. Všechno se nám zdá hrozně těžké, než to jednou nezkusíme. Pamatuješ, když jsi šel ze zákkladky na střední a musel ses rozloučit s kamarády? Brečís snad kvůli tomu teď? Ne, protože časem si na tyto lidi ani nevzpomeneš. Zkrátka – když vidíš, že tě to nicí, tak nebuď masochista a udělej radikální řez ty, protože tz už nemáš co ztratit. Můžeš jenom získat (dostat se z toho a nebo, až se bude chtít vrátit, tak si vybrat, zda do toho znova jít – což ostatně moc nedoporučuji, protože takové vztahy stejně po čase zabřednou do těch samých kolejích ve většině případů). Vyzkoušeno za vás :-)

      1. Honza 209:35 dne 8.5. 2014 napsal/a

        Určitě máš pravdu, musím říci že první týden byl na prášky, ale zvládl jsem to bez pomocných iluzorních berliček (alkohol, prášky,…) sice jsem nevyspalej, zhubl jsem ,ale jsem poměrné klidnější a začínám vidět celou situaci trochu jinak.

        Musím uznat že ač je to těžké jak chce člověka to posílí a ikdyž jsem ještě na začátku a ještě mnoho práce mě čeká, přineslo mi to sílu, sílu bojovat a přehodnotit celý svůj život. Najednou se začínají objevovat nový přátelé nebo najednou potkávám lidi které jsem roky neviděl, začínám více chodit do společnosti, jsem zvaný na různý akce. Vlastně nechápu co jsem celý ty roky dělal.

        A hlavně jsem poznal kdo je opravdový PŘÍTEL, protože v těchto chvílích se objevují přátelé kteří mi podávají pomocnou ruku, dávají podporu a snaží sdílet se mnou tu bolest a i když si to člověk musí protrpět sám tak je fajn vědet že jsou tu lidé kterým na mě záleží a chtějí mi ulehčit. Nepíšu jí ani jinak nekontaktuju, dal jsem si práci a přestavěl a uspořádal jinak byt, udělal soupis co mi dala co jsem jí dal a došel jsem k zajímavému výsledku a ještě jsem se zamyslel co by mi to přineslo kdyby se chtěla vrátit – NIC, možná jen další bolest.

        NA ŽIVOT, BOLEST A SMRT JSI A BUDEŠ VŽDYCKY SÁM!!!!!! ZÁLEŽÍ ALE JAKÉ MÁŠ PŘÁTELÉ KTEŘÍ TI POMŮŽOU, ALE VŽDY SI TO MUSÍŠ ODNEST SÁM AŽ DO KONCE!!!!

        Chci začít zapracovat na sobě, poučit se z toho a věřím že se jednou objeví člověk který bude stát za to aby jsem mu dal kus sebe a kus svého života a i přesto že to nikdy doopravdy nepřestane bolet a nikdy nezapomenu na ní a na těch 13 let, které jsem ztratil tak stejně vím že ta správná osoba udělá vše aby mi pomohla těch 13 let nést životem a možná naopak se budu divit jak pevný most dokážeme vytvořit.

        Udělal jsem si seznam věcí které chci dodělat nebo udělat, hlavně všechno chci dělat pro sebe a až jednou ONA pochopí jak to zkur…. a o co přišla tak to já už budu někde jinde a možná s někým jiným.

        Bude to teď těžké ale sílu bojovat mám a nechci se utápět ve falešné naději nekdé v koutě, když venku svítí sluníčko a čeká tam venku na mě celý svět. Vím že těch 13 let bude těžké opustit ale snažím se to vytěsnit z hlavy a zabavit hlavu jinak aby neměla čas přemýšlet nad pí….

        Začnu zase běhat a chodit cvičit ať tělo dostane zabrat a pochopí že život jde dál a když to teď zabalí tak se nikdy nedozvím jaký to mohlo být a já jsem hrozně zvědavej, beru to jako hru, hážeme si kostkou postoupíme na políčko a čekáme jakou kartu si z baličku sejmeme. Lidi jedno jsem pochopil, a to že není na světě jediná a všechny holky to mají tam dole více méně stejné takže hardware je daný teď vybrat správný software.

        ŽIVOT JE JAKO ŽENSKÉ PŘIROZENÍ, ČLOVĚK SI MYSLÍ ŽE JE BŮHVÍ KDE A PŘITOM JE DVA CENTIMETRY OD PRD…. A POKUD TO UJEDE TAK TAM SKONČÍ CELÝ A VE SRA…….!!!!!!!

        Možná vám to přijde předčasné že takto uvažuji po týdnu po odchodu, ale vůle člověka je silná a já chci hlavně ŽÍT!!!!!

        Honza

  117. BR07:48 dne 30.4. 2014 napsal/a

    Pěkný soupis, ale když v tom všem jsou ještě děti a společný majetek, tak to všechno dostává ještě další rozměr, Jak se od toho odříznout, když manželku, která Vám dala kopačky i děti stále milujete? Mám pocit, že nejlepší by bylo přerušit kontakt s nimi všemi a začít někde jinde úplně od nuly, nechci ale ublížit dětem. Na druhou stranu si nedokáži představit, že teď s ní budu spojen byť jen prostřednictvím dětí. Poradí někdo, kdo řešil podobné dilema?

    1. Jiri20:10 dne 27.10. 2014 napsal/a

      Vazne by mě zajímalo jak jsi situaci poresil. Mám to stejně a jsem bohužel na zacatku té dlouhé zkur.. cesty. Izolace je patrně nezbytná a zkracuje čas rekonvalescence z toho celého šoku, ale když se ti doma motá dcera, kterou nemáš v úmyslu pustit k nějakému pasrovi co ti brousí ženu tak je dost ouzko. Není jak še od ni izolovat. Přiznám, ze jak to hodnotim po týdnu nonstop premitani, srotovani a úvah, tak jsem ve fázi „nechceš mě, Ok, jdi si za svým snem a buď šťastná“ …..“je dobře ze se to stalo teď, když jsem zdravý, co kdybych měl třeba rakovinu nebo někoho přejel a šel na 3roky do tepláků? Kdo by byl ma opora? Můj maják? “ ale pořad mě brzdí dcera….je ji 6:o(

  118. Simča16:58 dne 27.4. 2014 napsal/a

    Znovu se ozývám :) Je to už 4 měsíce po rozchodu. Zhruba pře měsícem jsem si s bývalým psala. Chtěla jsem vědět, jak se má a jak se mu vede. No, psali jsme si sice chvilku a normálně odpovídal, ale bylo z toho cítit, že už se nějak moc bavit nechce. Mrzelo mě to i přes to, že jsem tehdy byla více méně v pohodě. Tak jsem si řekla, na co se pořád trápit tím, že vidím, jak komentuje fotky jiným holkám a na mě se ani nevzpomene. Nechtěla jsem to dělat, ale smazala jsem si jeho číslo, odebrala z přátel a musím říct, že je mi líp a měla jsem to udělat už dávno. Jasný, párkrát jsem se podívala ještě na jeho profil, ale naštěstí měl soukromí nastavení tak, že nebylo vidět, co přidal nového.
    Musím říct, že zatím nebyl den, kdy bych si na něj vůbec nevzpomněla. ale jak už Krčmič psal, už v tom nejsou ty emoce. Nechce se mi brečet, nesvírá se mi srdce, je to jako bych si vzpomněla na kteréhokoliv jiného člověka. Sice je to blbý pocit vidět každý den jeho prarodiče, ale už je mi to celkem jedno. Jsou dny, kdy si říkám, že mě to fakt mrzí a chtěla bych všechno vrátit zpátky tam, kdy jsme spolu byli šťastní. Ale vím, že to je jen kvůli tomu, že mi chybí ten pocit, kdy můžu někomu dát pusu, cokoliv mu svěřit, mít někoho ráda víc, než jen jako kamaráda. Ne kvůli tomu, že by mi chyběl přímo on.
    Myslím, že už jsem z toho celkem venku, dlouho už se dívám po jiných klucích. S jedním klukem který se mi už dlouho líbil, jsem se snažila zkontaktovat, ale nebylo to ono. Tak jsem to na chvilku nechala náhodě a ono to zafungovalo. Nechci nic zakřiknout, ale myslím, že se něco rýsuje :) Zažívám přesně to samé, co na začátku s bývalým. Mnohahodinové psaní, rozumíme si, máme si pořád co říct, sice je opět o 6 let starší, ale myslím, že to má větší šanci, protože bydlí ve městě, kde jsem každý den, nebyl by to už vztah na dálku.
    Jsem zvědavá, jak se to všechno ještě vyvine, nicméně teď už můžu říct, že jsem z toho venku, když jsem potkala člověka, díky kterému už na to nemám čas myslet. Přišlo to nečekaně, sama se divím. Ale jsem ráda za předchozí zkušenost, určitě se mi teď bude hodit.
    Držte nám palce, snad to vyjde :)

    1. Honza07:51 dne 1.5. 2014 napsal/a

      držím :-)

      1. Simča19:26 dne 1.5. 2014 napsal/a

        Děkuju :) A co ty? Jak to jde? :)

      2. Honza08:57 dne 4.5. 2014 napsal/a

        nová přítelkyně, nový život… všechno jde tak, jak má:-) Takže vlastně super:.-)

      3. Simča23:52 dne 18.5. 2014 napsal/a

        To jsem moc ráda :) Doufàm, že tentokrát už ti to vyjde, moc ti to přeju :)

  119. Simča22:38 dne 25.1. 2014 napsal/a

    Ahoj, také právě teď procházím rozchodem a když jsem si přečetla článek, i většinu komentářů k němu, rozhodla jsem se, že svým příběhem také přispěji. Než začnu, je mi 16 let a každý si teď určitě řeknete, že jsem jenom malá holka, která ještě nemá ani páru o světě, natož o lásce. Ano, možná to tak je, ale prostě se chci vyzpovídat ze své bolesti a těch smíšených pocitů po rozchodu s mou první láskou. Tak abych už začala..

    Je mi tedy 16 a půl let. Jsem velmi citově založená a už od nějakých 13 let jsem snila o vztahu, protože jsem věděla, že jedině láska mi chybí k tomu, abych byla opravdu šťastná. Jako každá holka jsem si tak nějak vysnila i toho ideálního kluka pro mě, ale nikdy jsem nevěřila tomu, že by nějaký takový na světě byl, takže jsem to opravdu nebrala vážně a dále jsem čekala, kdo se mi připlete do cesty :)

    Abyste tento příběh opravdu pochopili, musím začít úplně od nuly. Od narození jsem s rodiči a sestrou bydlela v jednom městě v paneláku. Bydleli jsme zde 11 let a naši se rozhodli, že je čas si konečně pořídit vlastní dům, a tak jsme se přestěhovali do jedné malé vesničky asi 90 km daleko od města, kde jsme bydleli. Po čase jsme zjistili, že naši sousedi, od kterých nás dělí jediný plot, pochází z toho města, ze kterého jsme se přestěhovali. Neskutečná náhoda :) Byli to důchodci, kteří v tom domě vedle nás bývali od jara do podzimu a na zimu se vraceli zpátky domů, do toho města (tam bydleli v paneláku a sem jezdili jako na chalupu) . Asi před třemi lety v létě k nim na chalupu přijela rodina. Poté si mě nějaký kluk chtěl přidat do přátel na facebooku, tehdy mu bylo 20 let. Po fotce jsem ho nepoznávala, ale jako bydliště měl uvedeno město, ve kterém jsme předtím žili, tak jsem si ho přidala s tím, že to je asi nějaký starý známý, kterého jsem asi znala :) Napsal mi a ptal se, jestli vůbec vím, kdo je. Odepsala jsem, že nevím, ale že ho asi znám, když jsme oba z toho města, jenom jsem ho nepoznala. Napsal, že mě viděl na naší zahradě přes plot a že je vnukem našich sousedů a že se se mnou chtěl seznámit, když jsme něco jako sousedi. Tímto mě překvapil, tehdy jsem si vůbec nevšimla toho, že by vedle u sousedů byl nějaký takový kluk, ale byla jsem ráda, že napsal, protože jsem se ho klidně mohla ptát, jestli se v tom městě něco změnilo, co je nového a prostě to byl vždycky takový fajn kamarádský pokec :) Párkrát jsme si ještě napsali, slíbil, že až sem někdy zase přijede, tak mi dá vědět, ale asi po měsíci mi tím, co psal naznačoval, že má holku a prostě si už psát nechce, tak jsem to vzala a víc jsme si nepsali.

    Přešly 2 roky a já už skoro ani nevěděla, že existuje. Až najednou na konci června roku 2013 napsal, že přijede. Byla jsem hodně překvapená, že na to nezapomněl a opravdu mi napsal, jak mi před těmi třemi lety slíbil :) Od toho dne, kdy mi napsal, jsme si psali každý den. Strašně dobře se mi s ním psalo a vím, že mu se mnou taky :) Vždy jsme si prostě měli o čem psát s moc jsme si rozuměli, a tak jsem si ho opravdu moc oblíbila, k zamilovanosti byl jen krůček :)

    Asi po dvou týdnech přijel. Konečně jsem ho viděla na vlastní oči po těch dvou letech, co jsme se „znali“ :) Ten pocit, kdy jsme se poprvé (byť jen z několikametrové dálky přes plot) viděli, nezapomenu. Hned jsem zacítila ty pověstné motýly v břiše a říkala jsem si, že to snad nemůže být láska na první pohled :) Pořád jsem měla potřebu ho aspoň zahlédnout a vím, že to bylo oboustranné. Všimla jsem si, že po mně taky pořád pokukoval a také jsme si i zamávali :) Jednou hrál na jejich zahradě s bráchou fotbal a byl zrovna na té straně zahrady, kde jsem ho nemohla vidět, ale kdybych náš dům obešla z druhé strany, byla bych skoro u něho. tak jsem s sebou vzala i odpadkový koš (protože na tom místě jsme měli popelnice) a šla jsem, abych měla šanci ho zase vidět. Když jsem tam přišla, tak se na mě podíval a usmál se :) Polila mě vlna radosti, protože jsem prostě cítila, že mezi námi je nějaké napětí, fungovala nějaká chemie.

    Po pár dnech odjel a my si zase každý den psali. Psal, že mám krásný úsměv a že byl moc rád, že mě mohl vidět. Potom se mě také ptal, jestli to, jak jsem šla s tím košem, bylo schválně, abych ho mohla vidět, nebo jestli to byla náhoda :) Řekla jsem, že to náhoda nebyla a že jsem ho opravdu chtěla vidět :) Odepsal, že věděl, že to nebylo jenom tak a že mám něco zalubem :D Každopádně to poznal správně :) ..Psali jsme si každý den a čím dál déle. Trvalo to už skoro 2 měsíce. Nejdřív to byly 3 hodiny, potom 5, psali jsme si od večera až do rána, jednou jsme si psali dokonce i 12 hodin :D Prostě jsme oba věděli, že se jeden druhému líbíme a že si opravdu moc rozumíme. Já se ale bála se zamilovat, protože přece jenom byl o 7 let starší než já. Mně je 16, jemu 23 a také by to byl vztah na dálku, což jsem věděla bez jakýchkoliv zkoušeností s kluky, že by bylo pro nás oba těžké. Ale stejně jsem si uvědomila, že se tomu ubránit nemůžu a že jsme zamilovaná až po uši :) Bodejť by ne, když to byl přesně ten kluk, kterého jsem si kdysi dávno vysnila! Nemohla jsem vůbec uvěřit tomu, že existuje :) Splňoval úplně všechno, jak povahově, tak vzhledově! :) Byl hodný, inteligentní, rozumný, vtipný, naslouchavý, úplně stejně citově založený jako já :) Ještě k tomu měl krátké hnědé vlasy s hnědýma očima (přesně tak, jak jsem si vysnila) :) A dokonce jsme měli narozeniny hned den po sobě! :) Prostě neskutečná náhoda ..

    Postupně mi přes facebook vyznával lásku, psal, že se tentokrát skutečně zamiloval, nikdy nepotkal takovou holku, se kterou by si rozuměl tak moc jako se mnou, že na mě nemůže přestat myslet, že psaní se mnou už je jeho každodenní potřeba, protože ho nikdy nikdo tak nechápal jako já, že nikdy žádné holce hned nevěřil tak jako mně, že jsem taky přesně ta slečna, o které dlouho snil a že jsem jeho spřízněná duše, se kterou chce strávit zbytek života.. Byla jsem šťastná jako blecha, když jsem tyhle věty četla :) Sice jsem si říkala ať nejsem naivní, ale zase jsem myslela, že asi ví co říká po šesti nepovedených vztazích :) Já mu na to psala, že nemůžu uvěřit tomu, že jsem právě poznala svůj vysněný ideál a že to cítím stejně jako on. Tak jsme začali řešit otázku, kdy se zase uvidíme. Bála jsem se, že by to klidně mohlo být zase až za rok, protože v ten čas jsem byla u babičky na Slovensku a měla jsem se vrátit až poslední týden prázdnin a on tam přece jen přijel až po dvou letech na pár dnů..Naštěstí napsal, že právě ten poslední týden v srpnu má v práci volno, takže by zase mohl přijet :) Byla jsem za to opravdu moc ráda :) Taky jsem se ho ptala, jestli mu nevadí, že jsem o tolik mladší a že kdybychom spolu chodili, tak za ním dojíždět nemůžu, protože naši by mě určitě jen tak nepustili a ani bych z nich nechtěla tahat peníze na cestu a samozřejmě svoje nemám, protože chodím do školy a nevydělávám. Na to napsal, že věk mu nevadí vůbec, protože na svůj věk jsem prý hodně vyspělá a mám víc rozumu než dnešní dvacetileté holky a s tím dojížděním za mnou prý problém nemá, když tam má i své prarodiče a on už pracoval, takže by to bylo v pohodě.

    Když už jsem dorazila domů od babičky, měl už nastat ten náš dlouho očekávaný týden, kdy jsme se měli potkat :) Domluvili jsme se na srazu, měli jsme naplánovanou procházku po vesnici, zatím tak, aby nás spolu nikdo neviděl (přece jenom na vesnici se drby šíří rychle a nechtěli jsme, aby si lidi domýšleli to, co zatím není ani pravda). Kupodivu jsem z našeho setkání nebyla ani moc nervózní, moc jsem se těšila :) A bylo to tady.. Vyšla jsem z domu a on už mě čekal na smluveném místě. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy jsme se poprvé a zároveň dlouze a silně objali :) Bylo to něco nepopsatelného! Prostě poprvé jsme se viděli zblízka, poprvé jsme si řekli ahoj, poprvé po těch 2 měsících každodenního psaní jsme spolu konečně mluvili naživo :) Musím říct, že jsme se oba báli toho, jestli to naživo bude stejné jako když jsme si psali, jestli si vůbec budeme mít co říct a tak.. Ale tyhle obavy byly opravdu zbytečné. Bylo to i mnohem lepší :) Procházeli jsme se vesnicí, hezky jsme si povídali a nakonec jsme si sedli na jednu lavičku. Tam mi vzal ruku a začal mi ji hladit :) Pro mě jako nezkušenou holku, která takhle s klukem ještě nikdy nebyla, to bylo něco úžasného :) Když jsme šli zpátky domů, už jsme šli ruku v ruce :) Potom jsme se zase dlouze objali a rozloučili se. Další den jsme spolu zase šli ven. Tentokrát jsme šli za ruce už celou dobu :) Pořád jsme se objímali a povídali, na pusu ještě nedošlo :) Třetí den ,při našem objetí na přivítanou, jsem mu dala pudu na líčko.. V tu chvíli se na mě usmál a dali jsme si naši ( a taky mou ) první pusu :) Teď už jsem byla opravdu šťastná :) Od téhle chvíle jsme si dávali pusy skoro pořád a taky se to začalo stupňovat :) .. Další den už to byl francouzák a taky líbání u koní při západu slunce a takhle to bylo už po zbytek našeho týdne. Poslední den kdy jsem se viděli mě objal, políbil a do ucha mi pošeptal, že mě miluje :) Že jsem se mu líbila už dlouho předtím, než mi po těch 3 letech napsal, že když zjistil jaká jsem, tak se prostě zamiloval a když jsme spolu strávili celý ten týden tak, jako bychom se znali už roky, tak si uvědomil, že mě miluje :) Trochu mě to zaskočilo, protože jsem myslela, že tohle se říká až po trochu delší době než po týdnu, ale byla jsem šťastná :) Přece jenom každý je rád, když tohle slyší od své milované osoby :) Byl to ten nejkrásnější týden v mém životě :) Prostě pohádka, o které jsem si myslela, že snad nemůžu zažít.. Najít svůj vysněný ideál, vědět, že on mou lásku plně opětuje, nemohla jsem uvěřit ani té náhodě, že oba jsme ze stejného města, ale potkali jsme se až tady na vesnici, že máme narozeniny den po sobě, prostě jsme si oba mysleli, že to je osud a že patříme k sobě :) Dlouho jsem si i myslela, že to je jenom nějaký krásný sen a potom se jen vzbudím a všechno bude zase při starém…

    Po tomto týdnu odjel domů a my si zase psali :) Strašně moc jsme si chyběli, nemohli jsme se dočkat, až se zase uvidíme…Přijel po dvou týdnech na víkend. Už se začalo stmívat a hned po jeho příjezdu jsme se museli vidět.Bylo to opět nádherné setkání :) Všechno probíhali stejně jako předtím, jen s tím rozdílem, že líbání bylo vášnivější a nemohli jsme se jeden druhého nabažit Takhle to bylo celý víkend. Najednou už to byl měsíc, co jsme spolu chodili :) Byl to opravdu nejkrásnější měsíc v životě a nikdy na něj nezapomenu :) Naši se tehdy dozvěděli, že s někým chodím. Ptali se mě jak se jmenuje, kolik mu je a další takové ˇpříjemnéˇ otázky. Když se dozvěděli, že je mu už 23, tak mi řekli, že ho musím přivést, aby věděli, co je to zač. Samozřejmě jsem nechtěla ho tahat k nám po měsíci chození, ale naši byli neoblomní. Řekla jsem mu, jak se věci mají a že asi bude opravdu muset jít k nám. Bála jsem se mu to říct, protože jsem si byla vědoma toho, že někteří kluci by to nemuseli překousnout a radši by utekli, ale on neutekl a rozhodl se, že se vzchopí a bude bojovat :) Tím mě zároveň ujistil o tom, že to se mnou opravdu myslí vážně a nenechá se tím odstrašit :)

    Nastal den, kdy jsem ho měla přivést ukázat rodičům. Předtím jsme spolu byli venku a já ho připravovala na to, jací jsou mí rodiče, navrhla jsem nějaká témata, o kterých by mohla s našima mluvit, popsala jsem mu, jak by to mohlo proběhnout až do úplných maličkostí (byla to venkovní grilovačka u nás na zahradě). Viděla jsem na něm, že se bojí, jestli se mým rodičům zalíbí, dokonce se i třásl z toho, jak byl nervózní. Ale utěšovala jsem ho, protože jsem mu řekla, že je ten typ kluka, kterého by si snad každí rodiče pro svou dceru přáli :) Sama jsem se toho setkání bála, protože taková situace u nás nikdy nenastala. Kluci u nás byli tabu, nikdy se o nich nemluvilo, dokonce i moje o 6 let starší sestra nikdy nikoho domů nepřivedla, takže jsem měla fakt velký strach z toho, jak to všechno bude. Abych to zkrátila, setkání dopadlo výborně :) Rodičům se zalíbil, dokonce s tátou si moc rozuměl, protože oba jsou velcí sportovní fandové a táta hrál v mládí hokej stejně jako on :) Jen nás oba tát zaskočil tím, že ještě ten večer s ním chtěl jít o samotě na pivo „pokecat“ – Z toho mi bylo jasné, že mu tam bude vtloukat do hlavy, že na mě nemá nic zkoušet, že mi je teprve 16 a že si nepřeje, abychom spolu dělali něco, na co jsem prý ještě malá (samozřejmě tím myslel sex). Vrátili se až někdy kolem jedné ráno, ale i tak jsem od něj vyzvídala, co všechno mu táta říkal. Prý se nejdřív pořád bavili o sportu, potom mu řekl přesně to, co jsme si oba mysleli a potom zase samý sport a dokonce táta přihodil i nějaké historky o tom, jak v mládí taky byl několikrát u rodičů svých tehdejších holek a že ví, jak se cítí. Takže všechno nakonec dopadlo moc dobře, oběma se nám ulevilo, že je to konečně venku a nemáme co skrývat :) Byli jsme šťastní :)

    Čas šel dál a my spolu byli 2 měsíce. Trochu už se to naše setkávání pohnulo kupředu a už to nebyly jenom takové ty nevinné pusy :) Teď už to bylo několik desítek minut trvající vášnivé líbání, samozřejmě u toho nechyběly různé dotyky :) Potom už to nezůstalo ani u těch dotyků a začali jsme se i vzájemně uspokojovat. Všechno to bylo nepopsatelně krásné a já si to o to víc užívala, protože to všechno bylo pro mě úplně poprvé a věděla jsem, že poprvé je všechno jen jednou, takže na to všechno nikdy nezapomenu. Když už jsme spolu byli 3. měsíc a začal listopad, začali jsme řešit otázku toho, že už brzo bude zima a jeho prarodiče na zimu odjedou domů do města, na chalupě už nebudou a nevěděli jsme, jak to s námi bude. Na chalupě bývat nemohl, protože není stavěná na to, aby v ní někdo byl i v zimě, tak nezbývalo nic jiného než aby v zimě víkendy trávil u nás. Byl to pro nás další důležitý krok. Poprvé u nás doma, poprvé viděl, kde bydlím, jak vypadá můj pokoj, poprvé seděl na mé posteli. První víkend u nás byl napjatý, nevěděli jsme, co si můžeme před našima dovolit a taky jsme spolu poprvé byli pořád a taky jsem se o něj plně starala. Dělala jsem všechno (krom vaření obědů, to dělávala mamka :D ) – dělávala jsem mu snídaně, vařívala večeře, chystala my všechno, dělala všechno pro to, aby se u nás cítil dobře. Takhle to šlo celý listopad. Bylo to krásné :) Oba jsme se viděli v po ránu v pyžamu a i tak mě vždycky v koupelně objal a řekl, že jsem krásná :) Přes den jsme se dívali na televizi, dokonce mě u toho i krmil popcornem :D Nebo jsme šli ven se psem, hráli různé hry – přece jen byla zima a my byli rádi, že jsme v teple :) Večer před spaním jsem mu vždy nachystala postel (spolu v jedné místnosti nás rodiče samozřejmě spát nenechali) a když už všichni odešli spát, tak jsme byli ještě spolu sami, dokud to šlo a užívali jsme si krásného mazlení a všech těch intimností :) Byli jsme opravdu šťastní, dokonce mi řekl, že jsem jeho životní láska, o které si nemyslel, že ji někdy potká po tolika zklamáních v lásce, řekl, že jeho životním snem je mít slečnu, která by ho milovala tak jako on ji a po čase s ní mít krásnou rodinu, na kterou by byl pyšný. Dodal, že si je jistý tím, že tohle se mu splní jedině se mnou, že mě nikdy nechce ztratit a bude mě už napořád milovat :) Skoro jsem brečela štěstím, protože já si nepřeji nic jiného :) Sice si asi řeknete, že bych si měla ještě „užívat“ a vystřídat víc kluků. Ale mně by ani nevadila ta představa, že bych byla s jedním klukem už celý život. Prostě tohle „užívání si“ pro mě vůbec není a klidně bych to „užívání“ obětovala za vztah, který by trval možná navždy.

    Pak přišel prosinec. Byl nemocný, takže jsme se nemohli vidět. Potom byly Vánoce a na Vánoce byl samozřejmě doma s rodinou, a tak jsme se měsíc neviděli. Pro mě to byl těžký měsíc, strašně moc mi chyběl a psaní na facebooku ten fyzický kontakt určitě nenahradí. Pořád jsme si každý den psali. Psala jsem mu, jak je to pro mě těžké a jak moc mi chybí. Ale z jeho psaní jsem cítila, že i když mi napsal, že mě miluje, tak že to bylo takové jiné než vždycky, už to nebylo takové upřímné. Taky jsem viděla, že když mu nenapíšu, že mi chybí, tak on by mi to nenapsal vůbec.. Prostě jsem z toho byla špatná, ale moc jsem se v tom nešťourala..Do poslední chvíle mi psal, jak se na mě těší a že se nemůže dočkat, až mě zase uvidí.Pak přijel na víkend před Silvestrem. Byla jsem šťastná, že ho zase můžu vidět, obejmout, dát mu pusu. Vypadal spokojeně. Všechno bylo zase tak jako dřív, i rodiče byli rádi, že ho zase po dlouhé době vidí. Ale i tak se mi zdál takový zamlklý a sám mi ani pusu skoro nedal. Myslela jsem, že si třeba potřebuje zase zvyknout, že jsme spolu nebo že má třeba jen špatnou náladu. Jednou jsem se ho i zeptala, proč je tak zamlklý, ale popřel to a řekl, že se nic neděje. O tom víkendu jsme jeli do města si zabruslit na náměstí. Měli jsme to v plánu už dlouho a moc se tam těšil a říkal, že mě naučí bruslit, protože já na bruslích nestála více než 3 roky a on sám, když je hokejista bruslit umí dokonale. Když jsme tam dorazili, tak si bruslil sám pro sebe, mě si skoro nevšímal, trochu mě to zarazilo, ale pořád jsem nic neřešila. Ten večer, když jsme spolu byli sami, jsem mu řekla, že ten měsíc co jsme se neviděli byl pro mě opravdu těžký a že bych taky chtěla, aby mi občas sám řekl, že mě miluje nebo by mi dal jakýkoliv náznak toho, že mu taky chybím, nebo by mi stačilo, kdyby mi občas sám od sebe dal pusu. Na to mi řekli, že se omlouvá, že to nedělal a že už to bude lepší. Uklidnilo mě to.

    Nastal den jeho odjezdu a ptala jsem se ho, kdy zase přijede. Řekl, že neví a že se domluvíme na facebooku (ostatně tak, jako vždycky). Potom odjel a já tehdy netušila, že ho vidím naposledy. Další den jsem netrpělivě čekala, kdy si zase napíšeme. Ale hned, když jsme si začali psát, mi oznámil, že se chce rozejít, protože prý ten věkový rozdíl a daleké dojíždění nebylo ideální, ale že mě má rád. Absolutně jsem nevěděla, co mu na to mám napsat. Byla jsem v šoku, vůbec jsem to nečekala, protože den předtím mi ještě říkal, jak moc mě miluje. Byla jsem v tom, jak jsme oba šťastní. Dokonce mi to i často říkal a najednou tohle.. Samozřejmě jsem po něm chtěla vysvětlení, ale víc už to rozebírat nechci. Podstatné je, že jsme se usmířili a řekli jsme si, že si můžeme občas napsat a taky že můžeme být v kontaktu jako sousedi. Jsem ráda aspoň za to.

    Za týden už to bude měsíc od rozchodu. a já cítím, že ho pořád miluju a myslím, že nikoho takového jako on už nepotkám. Obdivuju vás všechny za to, jak se s rozchodem vyrovnáváte po několikaletých vztazích. Já jsem na dně a to jsme spolu byli pouhé 4 měsíce. Říkám si, že proti vám je tohle úplně směšné. Chvílemi si myslím, že už jsem v pohodě, ale potom si zase vzpomenu na to, že před tím měsícem tady ještě byl a sevře se mi srdce. Sice mě šíleně zklamal tím, že nebyl upřímný a že se se mnou rozešel přes facebook a neměl na to mi to říct osobně, ale i tak bych ho vzala zpátky kdyby chtěl. Sice by se musel hodně snažit, nevěřila bych mu hned, ale stejně ho pořád miluju. A i kdyby se nevrátil, tak mě štve, že na něj nezapomenu, protože jeho rodinu vidím denně kromě zimy a taky byl moje první láska, na kterou se prostě nezapomíná. Ten měsíc nejsme vůbec v kontaktu (což je myslím moc dobře). Sice mě má v přátelích, ale od té doby jsem hu na facebooku ani neviděli, nemá ani žádné nové příspěvky. Nevím, jestli tam fakt už nechodí nebo jestli si mě prostě jen zablokoval.

    Nevím, co dělat. když o tom s někým mluvím, tak to vždycky zabere jen na chvíli a potom to na mě zase všechno dolehne. Nemám ani čas na něj myslet, protože na gymplu je toho učení dost a taky nemám jen školu. Hraju na housle, což taky zabere spoustu času. Ale stejně ho mám pořád v srdci i hlavě. Píšu to už skoro 3 hodiny, takže se ani nebudu divit, když tohle nikdo nedočtete do konce. Ale jestli se přece jen někdo takový našel, tak napište, co si o tom všem myslíte, poraďte, co mám dělat. Budu vám moc vděčná :)

    1. Honza09:35 dne 26.1. 2014 napsal/a

      Ahoj Simčo,

      jsi v naprosto stejné situaci, jako já. Už nám asi došlo, že poslední ujišťování o lásce nebyla pravdivá. Už nám oběma došlo, že naše protějšky nad rozchodem přemýšlely delší čas a den rozchodu bylo jen logické vyústění těchto myšlenek.

      Musíme se s tím smířit a naučit se s tím žít. Jsi o týden dál, než já. Nějaký ten vztah na dálku jsem už zkusil a žádný z nich mi nevyšel. Je až příliš mnoho dalších lidí, dalších chvil radostí. Pokud je nesdílíš s ním, pokud se vidíte jednou za čas, bohužel to nemůže fungovat.
      Nikdo mu nevidí do hlavy, nikdo, kromě něj samotného neví, co je pravý důvod… Jiná holka? Pocit, že je na tobě něco, co by v budoucnu nezklousl? Pocit, že možná někde je ještě lepší než jsi ty? Roli může hrát tisíc věcí, ale vždy je v tom nějaký důvod.

      A nejhorší na tom všem je, že i když se ho dopátráš, tak ti to neuleví. Musíš to prostě přetrpět.

      Mamka mi vždycky říká, že si nosí s sebou svou první lásku v srdci celý život, ale že by ji nikdy nevyměnila za mého tátu. Prostě jdi dál, ten pravý na tebe totiž ještě čeká…

      1. Simča11:49 dne 26.1. 2014 napsal/a

        V prvé řadě děkuji, že ses k tomu vyjádřil a obdivuju tě, žes to nejspíš dočetl až do konce :D Já vím, je to opravdu dost dlouhé, ale i tak v tom není obsaženo úplně všechno. Ale myslím, že všechno podstatné jsem napsala :)
        Právě teď jsem v tom rozpoložení, kdy si zase říkám, že už jsem v pohodě, že ho i z části chápu, protože v jeho věku už od své holky asi očekává něco jiného. Přece jen on už s rodiči nebydlel, měl práci a já chodím teprve do druháku, nejsem ani dospělá, jsem na rodičích závislá (v tom smyslu, že za mě ještě nesou odpovědnost a starají se o mě),nemůžu si dělat co chci. Ale právě proto jsem se bála si s ním něco začít a on mi i tak řekl, že s tím vším fakt problém nemá. A potom mi napíše, že je mu to líto, ale potřebuje k sobě nějakou starší a aby byla nejlépe blíže. Tímhle mě naštval, protože přesně kvůli tomu jsem se bála s ním chodit a on to moc dobře věděl.
        No šťourat už se v tom moc nechci, prostě jsem měla krásnou první lásku, o které se mi ani nesnilo :) Z toho jsem si odnesla nějaké zkušenosti, které se mi budou určitě hodit a taky už vztah na dálku více nechci. Oba jsme si dokonce za všechno poděkovali a popřáli si hodně štěstí.
        Ale zase někdy mám takovou náladu, že mu chci ukázat, že bez něj dokážu žít a chci, aby toho začal litovat a kdyby mi napsal, že chce zpátky, tak bych ho v tom pěkně vymáchala (i když si vůbec nemyslím, že by se chtěl někdy vracet). Ani nevím, kde se to ve mně bere, protože si myslím, že jsem vcelku hodný člověk (ale na to jsem možná i doplatila, protože jsem pro něj dělala fakt všechno).
        Tak rádabych už na to nechtěla myslet, ale jediné, co mě zdržuje je to , že pořád mám v hlavě všechny ty neskutečné náhody, které nás svedly dohromady a pořád nemůžu uvěřiz, že to může najednou takhle skončit, když jsme si mysleli, že to je prostě osud.
        No snad mi třeba za další měsíc bude ještě líp než teď. Vím, že ten pravý na mě teda ještě asi čeká, ale moc nevěřím tomu, že bych v dnešní době našla někoho, jako byl on :/ Myslím, že takových kluků není moc a nikoho jemu podobného neznám.
        Honzo, jsem ráda, že v tom nejsem sama a my to prostě zvládneme!!! :)
        Soucítím s vámi všemi a přeju hodně štěstí :) Určitě sem budu chodit často, protože články jsou skvělé a komentáře jsou dost zajímavé :) Jen tak dál :)

      2. Honza15:32 dne 26.1. 2014 napsal/a

        Víš já moc na osud nevěřím… Prostě jste se potkali vy dva a stačilo málo, abys ho nikdy nespatřila. Měsíc na to bys třeba potkala někoho jiného a třeba i lepšího… Byl by on ten osudný? Asi ne.
        Věřím na příležitost a ta se musí vyhledávat. Třeba jsem zrovna včera přišel do obchodu jen minutu potom, co z něj odešla holka, se kterou bych strávil celý život a já tu příležitost propásl. Ale to se nikdy nedovím, můžu jen zkoušet maximalizovat počet příležitostí. O tom to je. Nemá cenu si myslet, že je nám někdo určen. Potkali jste se, užili si to a rozešli se. Je to smutný, ale naprosto přirozený. On by to neudělal, kdyby nechtěl, kdyby nebyl přesvědčený, že mu bez tebe bude líp. Tak jako moje holka. Je to stejný příběh. Jeden den mě milovala (to už byla ve fázi dodávání si odvahy k rozchodu) a druhý den přišla domů s cucflekem na krku. A ještě měla tu drzost mi říct, že jsem její životní láska… Tak to holt bývá. Co já vím, třeba ti lidé s tím bojují, nechtějí opustit svého partnera a proto se snaží to v sobě přidusit. pak stačí maličkost a bouchne to. Já našel sexuální sms s jiným a tohle byl impuls pro ni… Už to vím, už je to venku, už bys mi nevěřil… odcházím… řekla mi, že kdybych se to nedověděl, zůstala by se mnou. Ale chtěl bych žít ve lži a dospět ke konci třeba jen o pár měsíců později? Asi ne… Určitě ne. Chtěl bych být objektem soucitu? NE.

        Mezi námi je jeden zásadní rozdíl. Já už chci zakládat rodinu, ty teprve ten dospělý život startuješ… Vím, že to nechceš slyšet, ale užívej si to. Uteče to strašně rychle. Nech se lovit, poznávej, jací chlapi jsou, abys až jednou potkáš toho pravého mohla říct „Žádnej není dokonalej, to vím, ale tenhle je skvělej pro společný život“… Čím víc těch zkušeností totiž budeš mít, tím větší je tvá šance si pak dobře vybrat.

        A ještě jedna rada: Když ucítíš, že ten, se kterým zrovna jsi ti něčím vadí a jsi přesvědčená, že se to nezmění, zabal to… Nepřipravuj se zbytečně o roky s někým, kdo za to nestojí. Já na svůj vnitřní pocit nedal a stálo mě to tři roky…

      3. Simča16:47 dne 26.1. 2014 napsal/a

        Asi máš fakt pravdu :) Sice po tomhle, co jsem s ním zažila, věřím už na všechno, ale asi to byla pro mě fakt lekce, abych si nemyslela, že když s někým začnu chodit za takových okolností, tak že to bude trvat věčně a bude to bezchybné.

        Asi tak.. Vím, že bych nebyla šťastná, kdybych pořád měla ten pocit, že to, co říká nemyslí vážně a je asi i dobře, že to radši skončil, než aby mě ještě déle tahal za nos. Jen mě štve, že to udělal tak nečekaně a vůbec mi neřekl, že je něco špatně.

        Nejspíš už je fakt nejvyšší čas se na to všechno vykašlat a dělat tragédii z blbých 4 měsíců :D Smutku už bylo dost, taky mě to i dost unavuje. Asi bych si fakt měla konečně začít užívat mládí, dokud můžu. Vím, že kdybych si to neužila, tak bych toho nejspíš litovala a bylo by už pozdě to napravit.

        Moc děkuju za rady :) Vážím si jich, protože máš mnohem víc zkušeností a jistě víš, co říkáš :)

        Přečetla jsem si celý tvůj příběh a vůbec si nedokážu představit tu bolest, co musíš teď zažívat :/ Přeju tí a doufám, že se z toho co nejdřív dostaneš! :)

      4. Krcmic.cz21:27 dne 26.1. 2014 napsal/a

        Na to, ze ti je teprve 16, pusobis dospeleji, nez vetsina tricatniku. Vetsina lidi zacne nad tim, co udelali spatne, premyslet az pozdeji, neanalyzuje a nehodnoti vztahy tak brzo. Tim lepe pro tebe, pac se drive otrkas a naucis se videt ty chyby i si racionalne zduvodnit, proc to nevyslo. Naucis se chapat zakonitosti vztahu. To je super. Tim lepe pro tebe, z tebe bude casem super baba :-) Jo a hlavne makej v posilovne, at mas vymakany hrudnik, pak z tebe bude slecna bozska numero uno :-)

      5. Simča22:19 dne 26.1. 2014 napsal/a

        No vetsina lidi by mi i podle vzhledu tipovala minimalne 18 :) A ze tak pusobim i chovanim , jsem uz taky parkrat slysela :) Dokonce i takove ty vesnicke drbny se me na zastavce ptaji, jakou ze to delam vysokou :D Akurat nevim, jestli je to teda dobre nebo spatne :D Prave proto bych i chtela starsiho kluka, ale ted uz se bojim, ze mi zase rekne, ze potrebuje starsi holku :/ Ja prave vzdycky byla ta vrba, ktere se lidi sverovali. Takhle se poucuju z jejich chyb a timto jsem se i naucila o tech vztazich premyslet.. Tak snad mi to opravdu k necemu bude :) Mockrat dekuji :) Jinak co mate porad s tou posilovnou? :D Me staci, ze uz tak mam vymakane prsty z housli :D

      6. Krcmic.cz22:44 dne 26.1. 2014 napsal/a

        Ale tady nejde o to byt zena s namakanymi prsty, ale s poradnymi prsy :-D

      7. Simča14:57 dne 27.1. 2014 napsal/a

        Ty budeš asi velky milovník, jak tak koukám :D

      8. Tom21:37 dne 29.1. 2014 napsal/a

        Prsa jsou třeba :D Fakt že jo :D

      9. Ladislav16:59 dne 24.2. 2014 napsal/a

        Ahoj Honzo-Reaguji na to,jak jsi to perfektně napsal-Hlavně nepátrat –izolovat se a přetrpět-ono si myslím ikdyž je to těžké–kontaktovat a prosit svou lásku která tě již nechce–o návrat do vztahu –je to největší ponížení za které se později budeš sám stydět-a navíc to vůbec nic nezmění -nikam to newede-navíc si tebou bude jistá a ztrácíš na hodnotě zcela-Pomůže opravdu jediné–přerušit všechny kontakty a zmizet pro milovanou z povrchu zemského–je to tvrdé -leč naprosto účinné–jinak se v tom bude člověk točit jak v bludném kruhu.Já sám jsem čerstvě raněný -již to bude čtvrtý týden ročního vztahu–tak složitého že bych asi popsal min. tři stránky–A nejhorší na tom je že mi tak jednou za 3-5 dní zavolá a vnucuje mi přátelství–Jasně tady tvrdím–nejde se svou milovanou ke které stále velmi cítím být kamarád–To je přece nesmysl aspoň ted pokud je to tak čerstvé—Jinak její pravý důvod je ten -že si prý prostě nerozumíme.-Všem smutným a zde jsou přeji hodně sil a ať brzy najdou ten svůj milovaný čistý plamínek–

      10. Honza17:56 dne 24.2. 2014 napsal/a

        :-) kamarádství = zadní vrátka. Kdyby mi to napsala nebo zavolala ta moje, tak bych jí řekl, že to skončila a musí si nést všechny následky. Kdyby ji totiž chtěl každý chlap na světě, tak tady vždycky bude jeden, který je pro ni navždy nedostupný a to jsem já… Skončila jsi to? Fajn, tak buď taková frajerka, že dokážeš přijmout i negativa svého rozhodnutí.. Já trpím a zvládám to a ty nedokážeš ani snést pomyšlení, že už jsi pro mě minulost? Jsi slaboch. Nesaháš mi kotníky… Díky, že jsi pryč…

        :-) Ale ta moje mi tohle nenapíše, leda bych měl u sebe nějaký perník zdarma:-))

      11. Krcmic.cz08:00 dne 2.3. 2014 napsal/a

        Kámo, myslím, že jsi jasná ukázka toho, že když se chce a nechybí víra, může být brzy po rozchodu lépe. Kudos! Dej vědět, až se objeví ta pravá princezna :-)

    2. Simča18:19 dne 11.2. 2014 napsal/a

      Tak se zase ozývám :) Je to už měsíc a půl po rozchodu. Před dvěma týdny už jsem se cítila fakt v pohodě a říkala jsem si, že už je to asi za mnou. Sice jsem si na něj každý den vzpomněla, ale už se mi při tom nesvíralo srdce a říkala jsem si, že bylo vlastně dobře, že jsme se rozešli :) No jenže teď mám pocit, že se to všechno zase vrací na začátek :/
      3 noci po sobě se mi o něm zdály sny. Nevím proč, protože v tu dobu jsem na něj nemyslela víc než v předešlých 2 týdnech, kdy mi bylo dobře. První 2 sny jsem ignorovala a neřešila je, ale 3 sny po sobě už jsou na mě fakt moc. Byly vesměs o tom, že spolu jsme už delší dobu, bydlíme spolu a řešíme každodenní starosti. Pořád jsem v těch snech měla pocit, že takhle to mělo být doopravdy a že jsme spolu ještě neskončili. Jako by mi to říkalo, že třeba za pár let se dáme znovu dohromady. Nicméně, nevěřím na to, že by sny přinášely nějaká poselství a také to, co se mi kdy zdálo, se mi v reálném životě nikdy nestalo. Jen mě štve, že tyto sny mě donutily zase o všem přemýšlet a nemůžu se tomu vůbec ubránit. Úplně zničily to, o co jsem se celý ten měsíc a půl snažila.
      Zase na něj myslím, přemýšlím o tom, jestli ten rozchod byl opravdu nutný a také o tom, co právě dělá, jestli si na mě taky někdy vzpomene nebo mě už odepsal, i když jsme se domluvili na kamarádství. Tomu poslednímu bych se ani nedivila, protože jak už jsem předtím psala, v kontaktu jsme byli hlavně přes facebook a na něm jsem ho od rozchodu neviděla. Neřekla bych, že by na něj najednou přestal chodit, a tak si myslím, že si mě prostě zablokoval. Jestli je to pravda, tak mě to moc mrzí, protože jsme se domluvili na kamarádství a sám říkal, že si můžeme občas napsat, abychom věděli, jak se nám oběma vede a co je nového. Nevím, co si o tom mám myslet. Na jednu stranu jsem ráda, že ho tam nevidím, protože mě potom nemrzí to, že mi nenapíše, ale na druhou stranu mi to přijde hodně divné a opravdu tomu nerozumím.
      Teď jsem zase zpátky ve fázi, kdy se ze všeho potřebuju znova vybrečet a vypovídat – to je také ten důvod, proč sem píšu. Neříkám tím, že bych neměla nikoho, komu bych to řekla, ale myslím, že všichni kolem mě si toho vyslechli už dost a být v jejich kůži, taky by mě štvalo to zase všechno poslouchat.
      Fakt nevím, kdy tohle všechno skončí. Nejspíš až když si najdu někoho dalšího. Ale tomu zatím moc šancí nedávám, protože jsem většinou v prostředí, kde jsou jen mí vrstevníci. I když o mě někteří zájem mají, já je nechci, protože vím, že bych byla jedna z mnoha a jediné, co od holky očekávají, je sex, který bych jim určitě jen tak neposkytla. Takže mi nejspíš nezbývá nic jiného, než čekat zase na zázrak, jako tomu bylo u mé první lásky.

      1. Krcmic.cz23:20 dne 11.2. 2014 napsal/a

        Lidi, probuďte se. Měsíc je fakt krátká doba. I za rok si vzpomente, ale už v tom nebudou ty emoce. Nebude se vám pak chtít brečet, nebudete se litovat. Budete se na to dívat jinak. Budete to brát jako zkušenost. V něčem dobrou, v něčem špatnou. Blok si tě třeba kvůli tomu, že to taky nemohl rozchodit, myslím, že celkem běžné :-)

        Buď můžeš čekat a nebo tomu štěstí jít trochu naprosti. Makat na sobě, snažit se vypadat atraktivně, zvýšit si sebevědomí, prostě dělat vše pro to, aby tě někdo sbalit chtěl. A nebo zkusit někoho sbalit sama. Vím, že to zní divně, ale proč by holka nemohla sbalit kluka? Když budeš balit ostatní kluky, máš to jednodušší, protože si můžeš vybírat a najít si někoho, koho ty chceš. A nečekat jen jako lovná kořist na to, až tě někdo zakousne. Pokud se stydíš, tak jako holka můžeš použít známou fintu s nechtěným vypadnutím kozy ven z podprdy a čekat, kdo se chytne. Většinou to zabere…

        Kdyby sis to s tím poskytování sexu náhodou rozmyslela, tam vpravo je taková záložka kontakt :-)))

        Jo a na sny se vys…vykašli. Občas se ti bude zdát i o lidech, které jsi roky neviděla.

        PS: Jak se říká, dobří holubi se vracejí :-)) Vítej zpět!

      2. Simča21:37 dne 12.2. 2014 napsal/a

        No, já vím, že vzpomínat už budu celý život. Ale jsem fakt ráda za tak krásné vzpomínky a jednou o něm budu vyprávět svým vnoučatům. (Zní to směšně, že? :D ) Jinak ničeho nelituju a i kdybych předem věděla, jak to dopadne, šla bych do toho určitě znova. Aspoň už vím, jaké to je s někým sdílet i ty nejtajnější sny, jaký je to krásný pocit milovat a být milovaná, ale taky už vím, že to mnohdy není lehké, oba musí pro vztah něco obětovat.a překonávat společně různé překážky, což jsme očividně nezvládli. Ale to nevadí, jednou snad najdu toho, se kterým překonám všechno, ať se děje co se děje. Nebo si to jen naivně myslím?
        Jinak s tím sebevědomím…Čekala jsem, že bude, ale opak je pravdou :) Pár dnů po rozchodu mi lidi kolem mě začali říkat, jak mi to sluší a že prý vypadám skvěle :) Dokonce mi to řekli i nějací kluci, takže o to víc mě to i potěšilo ( :D ) Nevím, co se tak najednou stalo :) .. Teď jsem se konečně po x letech rozhodla ostříhat se. Chtěla jsem to udělat už dlouho, ale pro mě bylo vždycky něco takového těžké, protože se bojím změn. Ale teď už mi to je jedno. Řekla bych, že mi ten rozchod dodal trochu víc síly a odvahy. Odvahu k tomu, abych konečně udělala to, čeho jsem se bála a sílu, abych na sobě pracovala a byla možná i lepším člověkem.
        Finta je to dost zajímavá :D Už ji na tobě někdo vyzkoušel, jo? :D
        No já bych byla schopna ho poskytovat, ale jen někomu, kdo by to se mnou myslel vážně :D
        A jsem fakt ráda, že jsem na tuhle stránku narazila :) Všechny rady si beru k srdci, protože vím, že máte určitě více zkušeností než já a taky víte o čem mluvíte :) Takže jsem se snad i něco přiučila :) … A vracet se budu moc ráda :)

      3. Simča21:39 dne 12.2. 2014 napsal/a

        Opravuju: Čekala jsem, že bude na nule, ale opak je pravdou..

      4. Krcmic.cz01:03 dne 13.2. 2014 napsal/a

        Tak jak? :-D

      5. Honza22:48 dne 12.2. 2014 napsal/a

        Ale já bych se vůbec nebránil vztahům, kdy jde klukovi jen o sex protože za a) tobě snad o něj jde taky (po dětech už budeš pravděpodobně na to vzrušení jen vzpomínat) a za b) ty zkušenosti, které získáš se ti budou sakra, ale opravdu sakra moc hodit, až budeš posuzovat svého případného manžílka. Koneckonců pokud se ti Krčmič nabízí, tak z něj možná dostaneš i nějaký finty ;-))
        Neřeš ty fráze jako „chci se milovat jen z čisté lásky“ Protože milovat můžeš třeba jen dvakrát, třikrát za život, ale užívat si sexu, poznávat, objevovat je skvělé. Navíc když pak potkáš kluka svých snů, bude lepší, když budeš vědět, jak, kam a co:-))

        A k těm emocím: Fakt se na ně musíme vykašlat. Prostě si zkus ten život víc užívat. Hele na mě, na starýho vola… Do práce už vstávám v pět ráno, abych mohl dřív vypadnout a stihnout všechny ty posilky, kafe, hokeje, šipky, výlety, večeře a já nevím, co ještě. Obklop se lidmi, se kterými ti je fajn, mě to moc pomáhá. A je jedno, jestli je to rodina, přátelé apod. Nakonec zjistíš, že jsou dny, kdy prostě musíš i nějaké akce odmítat pač je jednoduše nestíháš. Krizovky pak budou přicházet jen večer před spaním. A jestli to začne být nesnesitelný, zajdi k doktorce, napíše ti Atarax na němž nelze vypěstovat závislost a přitom ti umožní normálně fungovat. Popř. nějaká antidepresiva (to když to bude fakt průserový)… Zvládneš to. Věřím ti.

        A když všechno selže, napiš mi do mailu „junglejuice@seznam.cz“ Pošlu ti odkaz na audioknížku, která mě naprosto mění život.. poslouchám ji a už po pár kapitolách začínám chápat a učit se, jak s tou situací naložit. A je mi fakt líp

      6. Simča16:30 dne 13.2. 2014 napsal/a

        Asi máš pravdu.. Vždycky jsem to „užìvání si mládí“ brala jinak než ostatní. Pro mě to momentálně znamená „sklízení ovoce“ po 12-ti letech cvičení a někdy i trápení na housle. Kolikrát jsem chtěla přestat, ale nikdy jsem to neudělala a teď už vím, že by to určitě byla jedna z největších chyb v životè. Takže jsem i pyšná sama na sebe, že jsem vytrvala a teď, po tolika letech už si užívám toho, že konečně něco umím , hraju se super lidma v kapele a není lepší pohled, než když vidíš lidi, jak se jim naše hraní líbí a nadšeně tleskají. Tohle mě naplňuje a takhle si prostě užívám (zvlàšť když za kšeft dostaneme ještě celkem slušně zaplaceno a můžeme se tam zadarmo najíst a napít :D ) .. Už jsem asi dost odběhla, takže se mi prostě nelìbí to, že když řeknu, že si užívám, tak tím všichni myslí sex.
        No nejspíš bych už taky mohla nabrat nějaké ty zkušenosti a nečekat na nějakého prince. Ale zas bych se asi nechtěla vyspat s někým, s kým si nemám vůbec co říct, což jsou všichni kluci, kteří se nabízejí :/ :D To bych si připadala asi divně :D . Navíc jsem panna a asi bych nechtěla, aby to napoprvé bylo s někým, s kým si vůbec nerozumím. Takže Krčmiči, zkušenost by se mi určitě hodila, ale vůbec se neznáme, tak nevím no :D Ale nabídka je to zajímavá :)

  120. Pavel01:35 dne 25.1. 2014 napsal/a

    den 33
    sebral jsem zbytek hrdosti a sil , sbalil jí saky-paky, úplně všechno a vyhodil jí z domu, vyměnil fabku, všechny její věci jsem jí odvezl k tomu jejímu, nečekala to, byla v takovém šoku, že ani nestačila nic pořádného říct. Psala mnoho esemesek, volala, vydržel jsem to a neodpověděl jsem, nezvedl to. To bylo včera.
    Dnes brzy ráno volala, že celou noc nespala a brečela, že se chce vrátit , zeptal jsem se na jak dlouho, jestli napořád, řekla asi. nejsem si zcela jist, zda ji chci zpět. Je 1:20 a sedím doma sám u komplu a píši tyto řádky, synek spinká vedle v pokojíčku, spokojeně, nic netuší, proč by taky měl. Nadcházející měsíce budou pro mne i pro mého chlapečka velice těžké, ale my to zvládneme.
    Podal jsem žádost o rozvod, také žádost o svěření dítěte do výhradní péče……

    1. Krcmic.cz16:23 dne 25.1. 2014 napsal/a

      Si holčina asi uvědomila, že to už není o tom, zda se bude chtít vrátit
      zpět, ale o tom, zda ty ji budeš chtít zpět. A to je rozdíl. Teď se to v tobě bude asi chvíli trochu mísit. Jednou ji budeš chtít zpět, jednou ne :-) To je vlastně to, co se musíš teď ty sám rozhodnout. Jestli chceš zkusit jít zpátky do vztahu, který nefungoval a ze kterého ona odešla a nebo zavřít dveře a za čas hledat jinde. Na to ti odpověď nedám, na to si budeš muset přijít sám. Ať tak či tak, přeji ať se rozhodneš správně. Tak, abys hlavně ty sám byl spokojený a netrápil se kvůli někomu, kdo za to nestojí….

    2. Honza09:03 dne 26.1. 2014 napsal/a

      držím palce Pavle…

    3. Ruda18:31 dne 26.1. 2014 napsal/a

      to dáááš, drzim palce , dole sem okomentoval članek, nevšiml sem si tady toho nahoře :D ale jak kdybys mě poslouchal co máš udělat :DDDD , dobře si udělal, jen se vydej spravnym směrem:)

    4. Ladislav17:14 dne 24.2. 2014 napsal/a

      Ahoj Pavle -napíšu to po chlapsku –Tvůj postup je ta největší frajeřina a já před Tebou smekám –Ted se trošku stydím nad svým příběhem–

  121. Tom20:39 dne 20.1. 2014 napsal/a

    No já zažil neco podobneho pred cca 2 mesici.Byl jsem s ex cca 3,5
    roku…behem toho vztahu si udelala VS skolu kveten 2013 (je ji 24, me
    bude za mesic 27). Jakmile udelala skolu…zacali jsme premyslet co
    dale…byly tam i uvahy ze budeme mit dite a pujde na materskou…ale to
    jsme si rekli,ze to neni ono,tak si hledala praci a ale nic se
    nenaslo….

    Mezi tim me porad premlouvala at uz bydlime
    spolu,ne ze bych nechtel…ale vidina nejakyho malyho bytu me moc
    nenaplnovala a s mym mesicnim prijmem platit vse a zivit 2 osoby je
    nadlisky ukon,kor kdyz vim,jak oba radi nakupujeme :D .

    Takze
    jsme se domluvili s jejimi rodici,kteri maji 2 patrovy rodinny dum, ze
    vrchni patro bude nase…Tak jsem zacal s rekonstrukci a udelala se
    rekonstrukce koupelny,kuchyne a zachodu…To nam stacilo..

    Pak ex
    napadlo,ze by si chtela otevrit zenske fitness,coz se za 2 mesice stalo
    skutecnosti…Vsechno jsme zaridili,ja vymaloval,domluvil
    lidi,nastehoval veci,atd…Fitko se otevrelo zacatkem rijna a od te doby
    zacal byt problem. Ne ze by mi nevadilo,ze byla od rana do vecera v
    praci, ale bral jsem to, jelikoz je to ze zacatku treba…

    Kazdopadne
    jak bylo jejim konickem vareni a peceni, tak najednou zacala tvrdit ze
    nechce byt zadnou sluzkou, nacoz jsem odvetvil,ze ok, ze najdu uklizecku
    + nekoho kdo navari,proste nejakou hospodynku (Neslo nikdo o to,aby se
    varilo kazdy den,ale obcas 1x tydne proc ne,kdyz ja jsem mohl tak jsem
    uvaril,ale to je fuck) Takze najednou veci ktere je predtim bavily,uz ji
    prestaly bavit…Coz jsem taky chapal,me uklizeni taky nebavi , ale
    bordel proste nestrpim..

    Veskere veci se zacly najednou
    komplikovat, az jednoho dne prisla a rekla mi, ze ke me uz vubec nic
    neciti a ze si nedokaze predstavit jak by semnou mohla mi rodinu a deti,
    pricemz cele 3 roky nechtela nic jineho…Byl to pro me sok jako
    krava,v tu chvili jsem nebyl schopny slova..Po par minutach jakmile jsem
    prisel k sobe a byl schopny (v ramci moznosti) logickeho uvazovani, tak
    jsme se o tom bavili.

    No neveril jsem svym usim ani ocim…z
    holky,kterou jsem miloval a znal 3 roky, se najednou stal uplne nekdo
    jiny,chladny,kalkulativni clovek….Takze jsem si sbalil svych par
    svestek a odstehoval k rodicum na prechodnou dobu nez si neco najdu….

    Prvni
    tydny jsem nemohl byly neco neskutecneho a uz bych to nejradsi nezazil,
    samozrejme jsem se nekolikrat pokusil jeste o kontakt ci
    vysvetleni,jestli nahodou to nebyl nejaky error v jejim mozku…ale
    nejspis nebyl….zavrsila to tim,ze mi napsala,ze mela na sobe cele 3
    roky masku,cemuz ja stejne neverim…Tak dobry herec by byt nemohla a ja
    tak blby taky ne :D

    Kazdopadne jeste do ted nejsem z toho uplne
    venku. Citim zradu a hlavne jak jsem se naucil nekomu verit, tak bude
    hodne dlouhou dobu trvat nez nekomu zase zacnu verit , pokud to vubec
    jeste pujde…Nebudu tady psat jak to vsechno bylo predtim
    skvele,nadherne,atd… to vetsinou byva u vsech stejne :D

    Mam
    pocit,ze vsechny zenske jsou svine….nikdy jsem nikoho tak dobreho
    jako ona nepoznal,az do toho rozchodu, tudiz mam pocit, ze pokud ona
    mohla byt takova jako na tom konci, tak si ani nechci predstavit jake
    „svine“ muzou byt bezne normalni holky….

    Jinak taky
    jsem nebyl vzdy ve vsem perfektni a dokonaly a udelal jsem par chyb, ale
    tim neni mysleno,ze bych ji nekdy podved. To ne. Tak preji vsem hodne
    sily a hlavne pozitivni nalady,protoze ta je opravdu potreba, kor v
    tehle zimnich mesicich, uz aby bylo jaro ….

    1. Tom20:56 dne 20.1. 2014 napsal/a

      btw pak mi taky poslala sms,ze za vsechno muze ona, ze je ona spatny clovek, ze ja jsem ten posledni komu kdy chtela ublizit . Takze vidim,ze vetsina roczhodu je hodne podobna…. prvne je chlap ten nejhorsi a pak nakonec napisou ze za vsechno muzou ony…. No 14 dni zpatky jsem si smazal z FB,protoze vidina fotek a statusu co tam davala me docela zabijela…Je fakt,ze se obcas na jeji profil podivam,ale ono je dobre,ze ho ma nastavene viditelne jen pro sve pratele…teda krome profilove fotky,ktera je k videni…
      Rikam si, jestli jeste vubec nekdy nejakou peknou a sympatickou holku najdu,ktera me bude mit rada takoveho jaky jsem a bude to tak navzajem a budu s ni zit stastne az do smrti :))
      Proste ten rozchod nechapu,neni v tom zadny jiny chlap….Ono docela hnus,jak clovek vidi,jak se mu ten domecek z karet,ktery se snazi budovat v okamziku zhoruti :(

      1. Tom16:21 dne 21.1. 2014 napsal/a

        Nemuzu na to neprestat nemyslet….A to jsem si vzdycky rikal,ze byla vyrobena pro me a ja vyrobeny pro ni….Zatim pro me nejhorsi obdobi v mem dosavadnim zivote..Co se tyce takoveho citoveho zasahu :(

      2. Honza17:54 dne 21.1. 2014 napsal/a

        tak to je fakt skvely cist… ja mam za sebou teprve deset dnu a ted si prectu, ze ani za dva mesice to nebude lepsi:-) Mazec…
        Drž se kámo. Snad to přežijem

      3. Tom18:51 dne 21.1. 2014 napsal/a

        Díky , no je to individuální. Jako není to tak jak ty první tydny. Normálně funguju,jen prostě furt přemyšlím co se stalo,proč to skončilo,co jsem mohl udělat lépe, jestli ještě někdy budu schopný cítit k jiné slečně to samé co jsem cítil. Je jasné že mi chybí, ikdyž bych měl být nejspíše rád,že to skončilo teď a ne někdy během manželství a dětech…
        Jen se cítím strašně osamocen uvnitř, citově. Když vím, že tě nikdo nepochválí,nepohladí, nevidíš ten úsměv na tváři člověka,kterému bych daroval ledvinu…
        Není to o šukání cizích holek,toho jsem zažil kvantum před vztahem a člověk stejně pořád porovnává :D

        Taky se drž, lepší to bude, to vím určitě :)

      4. Honza19:26 dne 21.1. 2014 napsal/a

        Jak já ti rozumím… Všechny ty věci mi taky šíleně chybí… Vždycky když jsem přišel z práce, zachumlala se do peřinm a dělala, že spí. Hra pokračovala tak, že já stál na prahu ložnice tak dlouho, dokud nevykoukla a roztomile se mě nezeptala „jak víš, že nespím?, pojď mi dát rychle pusu“

        A spousty a spousty dalších maličkostí… Strašně mi to všechno chybí. Upínám se fakt jen na vidinu lepších zítřků… Věřím, že přijdou. I kldyž nemám ani páru, kde budu hledat:-(

      5. Tom20:00 dne 21.1. 2014 napsal/a

        Jo to jsem, nezbývá nic jiného než doufat….nic jiného zatím není a asi jen tak nebude…Kdyz si vzpomenu,ze bude s jinym chlapem a na me uz si ani nevzpomene, boli z toho u srdce, nebo spise u zbytku, co z neho zbyly…. :(

  122. standa21:32 dne 19.1. 2014 napsal/a

    Nazdar zlomená srdce.Jak tak čtu je to stále stejné.Vy jste všichni mladí a to je to co já nemám.Už mě bude 60 a rozchod s přítelkyní 39let před 5 dny byl pro mě taky šok.A to jsem se v mládí dočkal rozvodu a měl děti.To jen naokraj.S touhle jsem si ani záčinat nechtěl,byl jsem ženatý podruhé a docela štasný.Ale ukecala mě a bylo to fakt super.Doma jsem manželce lhal že na dovolenou lítám raději sám a tam turistika a poznávání,což ona nechtěla.A tak jsme byly devětkrát na dovolené a přítelkyně byla nadšená,nikde nikdy nebyla.Taky mě ze začátku říkala“jsem celá mokrá“.Utajený sex super,ale s manželkou 2 šel sex do háje.bylo to jen žití v našem baráku.Před rokem a půl jsem začal mít podezření že milenka někoho má.Říkala že ne(ale to už vycítíte).přestože jsem na to byl připraven a říkal jsem jí jestli si někoho najdeš tak mě to ale řekneš.Ne nikoho nemám.Ale před rokem mě náhle zemřela druhá manželka. byl jsem smutný ale teď jsem mohl milence nabídnout bydlení a zajištění. A odpověd“k tobě se nikdy nenastěhuji!“ tak jsem si řikal to chce čas.Koupil jsem ji nový počítač at se vidíme na skype, další dovolená ale už na prd a před vánoci mě celá zničená volá odešel mě mobil,Tak jsem ji koupil nový jen za 5tis.A doufal.Ona na facebooku,učet tel jsem platil,máme slevu od zaměsnavatele za pakatel ale taky jsem dostával plné výpisy(na jaké číslo čísla volá posilá sms včetně časů).Teď už jsem to nevydržel a šel k ní co teda bude.Nepere mě,nežehlí,neuklízí,nevaří a když u mě měla přespat tak trauma.Z výpisu jsem věděl na jaké číslo stále volá a z práce mě jen sms“jsem utahaná jdu spát miláčku.miluji tě“Zítra se uvidíme až odpledne jo?Tušil jsem že už má sex do rána a tak se musí ráno vyspat.Dal jsem ji tedy otazku co bude.Takový jsem byl blbec.Budeš se mnou nebo ne.Odpověd ne!rozejdem se.Byl jsem v šoku.Kupoval a dal jsem ji skoro vše,ale za to lásku nekoupíš.A to je na tom ona špatně.Tady aspon vidíte že jsem ve stáří stejný vůl jako všichni.Jen mě mrzelo při rozchodu že do poslední chvile lhala že nikoho nemá a jesltli ji necham tel,tarif že mě to bude nejak dávat..Měl jsem sto chutí ji telefon a notas hodit o zeď.ze vzteku. Ale odešel jsem jako chlap,a číslo převed na placené na její jméno.(přeci jen je na pracaku ted a tak ji nechtěl dělat naschvály).Ještě mě bolí srdce,ale vemte to z té druhé stránky.Já byl vlastně hajz a svým způsobem nafackoval a nakopal svojí manželce,teď jsem nakopáno a nafackováno dostal já.A přijde doba kdy dostane nafackováno i má bývalá milenka.Je to taková spravedlnost,Vše musí být v rovnováze.Jednou rozdáváte,podruhé dostáváte. Jen mám prosbu.VYBOUCHEJTE mě jí z hlavy!Kladivo mám.Tak úsměv na rtu dokud jste mladí.

  123. Sohpia13:45 dne 14.1. 2014 napsal/a

    Zdravím vás všechny na této stránce mi to přináší tolik radosti a štěstí dnes, takže jsem se rozhodl podělit o své štěstí a svědectví vám všem , jmenuji se Sophia jsem z New Yorku, jsem 52 let vdaná i pana George Cranor je na sever Amerika jsme 3 vyrostli děti a vnoučata , před 2 lety můj manžel řekl, že potřebuje rozvést , že již nemá zájem v manželství, které bylo , jak mě můj manžel opustil s dětmi , i cestovat do Afriky s přítelem na návštěvu jeho manžel v Africe Vánoční oslava tam dostat jsem narazil na mocné kouzlo kolečka , která pomáhají lidem opravit své rozbité manželství a vztah ,kouzlo kolečko se nazývá DOCTOR OBALLA , že je velmi silný , že kouzlo pro mě a řekl mi, že i by se měl vrátit do své země můj manžel se na mě čeká doma , když jsem se vrátil do New Yorku, myslel jsem, můj manžel s dětmi čeká na můj příchod můj manžel se mi omlouvat , a my jsme šťastně ženatý teď jsem velmi rád, že jsem se nikdy nezapomene tento mocný kouzlo ošetřit , pokud i vy potřebujete jeho pomoc mu kontakt se svým e-mailem : oballaspelltemple@hotmail.com

  124. Honza02:16 dne 12.1. 2014 napsal/a

    Šílený,

    všechno je to prostě šílený.
    Chodil jsem s přítelkyní 3,5 roku. Do poslední chvíle mi vyznávala lásku, jak se to jen dalo. Denně sms, dokonce i když jsem byl v jiné místnosti než ona, chodily mi sms typu „ja chci pusu, pojď ke mě“. Naprosto harmonický vztah, fantastický sex, perfektní situace pro svatbu, kterou jsem chtěl v těchto dnech navrhnout.
    Jenže na nový rok šla do práce a vrátila se pozdě ráno s tím, že už večer mi psala, že se zdrží u kamrádky, Prý popíjejí a baví se. „přijdu za tebou ráno lásko…
    Přišla, dala mi pusu, svalila se ke mě do postele a řekla mi, jak je ráda, že už je konečně u mě. Dostala další pusu a prožili jsme standardní hezký den. Večer ji zase čekala práce. Dali jsme si společnou sprchu a já najednou celej zdřevěněl. Na krku měla cucflek.

    „můžeš mi prosím vysvětlit, proč máš na krku cucflek“? Zmateně odešla k zrcadlu a prohlédla si to… „to není cucflek zlato, ale nějaká vyrážka asi“
    Pak už to šlo ráz na ráz. Další noc u „kamarádky“ a sms, že se nechce rozejít, že mě strašně miluje.
    Fungovalo to dva dny… skvělej sex a večer jsem nevydržel, šel za ní a rozhodl se pořádně si promluvit. Vypadlo z ní, že už to tak necítí a že chce týden čas na rozmyšlenou co dál.
    V naprostém zoufalství jsem odešel k rodičům a všechno jim svěřil. Mamča mi po hodinovém naslouchání říká. „Honzíku, je mi šedesát a jedno ti řeknu, je v tom chlap“
    „to přeci není možný mamko, pleteš se, milujem se, ještě před 3 dny bylo všchno skvělý, dnes jsme měli úžasnej sex…“
    Odešel jsem domů… už spala. Poprvé v životě jsem udělal něco, co z duše nenávidím. Vzal jsem její telefon a podíval se do sms zpráv. Bylo tam asi 30 zpráv od nějakého Tomáše a stejný počet odpovědí. Přečet jsem si jen jednu zprávu od něj: „je mi smutno“
    A jen část jedné sms od ní „jen tě vidím a jsem celá mokrá“

    Dál jsem nemohl. zahodil jsem ten telefon a už se nikdy nedovím, co všechno si psali. Tohle mi dokonale stačilo. Zvuk telefonu, dopadajícího na skleněnou výplň okna ji probudil. „co se dějě?“
    „dějě se to, že jsem se ti podíval do telefonu a teď se mi chce zvracet“

    Odešla spát do jiné místnosti a ráno mi jen řekla, že mi dá do večera vědět, jak to bude dál. Večerní sms “ mám odpověď a líbit se ti nebude…“

    Je to dva dny a já jsem v absolutním vzduchoprázdnu. Jako by mi někdo vytrhnul z těla kus něčeho a já to nemůžu najít, abych si to dal zpátky. Odešla a už se nevrátila a nevrátí. Probrečel jsem se prvním dnem a ten druhý nebyl o nic lepší. V noci jsem ještě psal letité kamarádce, že s ní musím mluvit. Ozvala se ráno a odpoledne za mnou přijela. Po pětihodinovém rozhovoru mám na stole plán: Zítra šipky, od pondělí posilka do které chci dávno začít chodit. Obnova všech kontaktů s přáteli, které jsem opustil, protože jsem všechny dny trávil se svou láskou…
    Co bude dál? Nevím, teď jsem zlomený, zoufalý, šíleně smutný. Na stole mám poprvé v životě prášek na spaní, abych si alespoň trochu odpočinul. Kouřím tolik cigaret, co jindy za týden. Nejím, na stole je večeře od táty, kterou jsem slíbil sníst… Nejde to, sousta se mi příčí v puse.

    A moje láska? Pravděpodobně se někde teď baví. Užívá si mejdany, užívá si svého šéfa, užívá si nového začátku. Napsala mi jen: „Netrap se, chybu jsi žádnou neudělal, to já to posrala“

    Jak popsat duši a srdce rozervané na milion kousíčků?

    Myšlenek je mraky „už nikdy nebudu mít nikoho jako ona“, stále ji miluji a určitě ještě milovat budu. Ten svírající intenzivní pocit se nedá vydržet. Sebevražda? Určitě ne, neublížím všem, kteří mě mají rádi jen abych skončil trápení… Drogy, chlast? Nepil jsem a nefetoval nikdy, tak proč bych měl teď začínat.

    Ale co teda? Jak z toho ven? Pročítám si o tomto tématu všechno možné a stále narážím na to, že to prostě musím přečkat. Bude líp.

    Snad ano. Ale telefon mám v ruce každých pět minut, bojuju, abych ji nevolal, nepsal a zatím vyhrávám. Nevolám, nepíšu.

    Bolí to, bolí to tak strašně moc, že mám pocit, že musím přeci něco udělat… sebevražda? To už jsem přeci řešil, chlast, drogy? To už jsem řešil taky… tak co? Jsem zacyklený, nemám nápady, jen příšerně trpím. Chodím po bytě a všude je ona, vypadnu z bytu, potkám kohokoli a zcela spontánně dostávám záchvaty pláče.

    Jsem zraněný, jsem zrazený, jsem zoufalý, milující, doufající.

    jsem na dně… Plně si uvědomuji realitu… je konec. Nevrátí se, vím to. Nikdy by to neudělala, kdyby si tím nebyla jistá. A když už se k tomu odhodlala, proč by se měla vracet do života, který ji už nebaví? Neudělá to. Dal bych jí ledvinu, ona už mi nedá ani pusu. Tak to je.

    Nechci, aby měla výčitky, takže nevyčítám, nechci, abych jí kazil její současné štěstí, tak dělám, jako bych nebyl. Pouštím si skotský balady na youtube a nějakej debil tam najednou začne něco mektat o perfektním vybavení do kuchyně… zasraný reklamy. připomínají mi, že jiní lidé jsou teď v pohodě a milují se, prožívají to, co já ztratil.

    A moje prosba pro vás? Řekněte mi, jak dlouho se tohle dá vydržet? Jak dlouho se dá snášet ten urputný pocit ztráty, pocit že už není pro co žít?

    1. Krcmic.cz23:38 dne 12.1. 2014 napsal/a

      Honzo, sejde z očí, sejde z mysli. Sebevražda není řešení. To je řešení pro slabochy, pro lidi, co nechápou, že sice teď v nich něco umřelo, ale brzy zase mohou být šťastní. První velký rozchod vždycky bolí. Kdyby nebolel, tak bys věděl, že ten vztah stál celý za houby :-)

      Bolí to tak moc, protože to je něco nového, nepoznaného. Je to situace, která se snad každému prvně zdá neřešitelná. V jednom měla pravdu, posrala to. A ty taky, příšte si holku k sobě víc uvaž. Buď zkrátka lepší, drsnější, přestaň být jen ten pan hodný. Nedělej první pro ni první poslední. S takovými se holky vždycky nudí. S takovými vždy vydrbou. Já bych taky odešel ze vztahu, kde není žádné vzrůšo. Nevím, jestli takový jsi, ale podle toho, co píšeš, tak to tak vypadá. Ty jsi neměl být ten, kdo bude čekat, až se slečna rozhodne, měl jsi s ní vyrazit dveře. Měl bys to teď jednodušší.

      Lépe bude, každý se ten velký rozchod musí prožít a musí ho přežít. Já jsem příklad toho, že to jde. Za dva měsíce to bude o dost lepší, za rok nebudeš ani vědět, jak vypadala. Je to smutné, ale to je realita. Lidé přicházejí a odcházejí, vždy nás něco naučí a my je. Abychom pak mohli najít člověka, u kterého tyto zkušenosti zúročíme, aby nám už nikdy nikam neutekl.

      Nic netrvá věčně, ani láska. Láska je věčná pouze v pohádkách. Nevím, kolik ti je, 20-21? Tolik let jsi vydržel bez ženské a hrál sis s Legem. A nervalo ti srdce, že u sebe žádnou holku ted nemáš. Tedy jde to. Až budeš připravený, tak se zase nějaká objeví, stačí čekat, učit se, sbírat zkušenosti…. A pak jen picnout další kočku obuškem po hlavě.

      Vím, že tě teď to, co napíšu, možná teď neutěší. Ale časem mi možná dáš za pravdu.

      Teď můžeš opíchat celý svět. Na stará kolena na to už nebudeš mít sílu a budeš vzpomínat na dalších x desítek slečen. A budeš rád, že tě tahle poslala na další cestu. Na cestu za poznáním. Tedy uč se, poznávej. Vždyť ženských je na světě jako sraček…

      1. Honza22:25 dne 13.1. 2014 napsal/a

        Až si přečteš tyto řádky, budeš kroutit hlavou… všechno je malinko jinak.

        První vážný vztah jsem navázal v 21 letech a trval 7 let. Došlo i na svatbu. Já byl ten, kterým si nemohla být ve vztahu jistá, já byl ten, který měl poslední slovo, byl občas drsnej, ale nikdy agresivní. Já byl ten, který když se mnou odmítla jet na dovolenou (citový vydírání, abychom jí napsal půl bytu) jel s rodinou a jí nechal doma… Za to všechno se se mnou rozešla a já chcípal 3 roky. Ale ne tak, jako teď.

        Léčil jsem se z rozvodu jak říkáš, pícháním. Měl jsem jich odhadem 40 a Pája (moje teď už expřítelkyně) byla prostě jen další trofej, další pomsta manželce. Nádherný 18 letý koťátko. Jenže já najednou zjistil, že ona je ta, ve kterou jsem už nedoufal. Ta, do které se zamiluju a ona do mě. Strávili jsme spolu fantastický časy, prakticky hned se ke mě nastěhovala a po celý ty tři roky jsem cítil, jak moc je našemu vztahu oddaná… dovolená u moře… běžný starosti… Podporovala mě, milovala mě, v sexu se z ní během roku stala bohyně, která přesně věděla kam, jak, kdy a kolikrát. Kromě píčovin, jako že byla bordelářka byla vlastně perfektní. A já věděl, že to nesmím posrat, že na ni nesmím být takový, jako na exmanželku. A líbilo se mi být na ní hodný. Samozřejmě jsem ji několikrát musel slovně korigovat, ale naprosto v klidu a bez urážek… Vždy věděla, kde jsou její hranice.

        Měli jsme nastavenou svobodu.. já občas zajel do Prahy na poker, ona občas mejdan s kámoškami. Nikdy nepadlo jediné slovo podezření, nebo výčitky. Vždycky jsme byli šťastní, že si ten druhý dopřál zábavu.
        A pak najednou konec. Je jí 21, mě 34 a bolí to neskutečně. Když jsem tenkrát trpěl rozvodem a říkal si, že není nic horšího, nevěděl jsem, že to pravý peklo na mě teprve čeká. Prožívám ho zrovna teď.

        Je mi na chvíli malinko líp, přišel jsem z fitka ztahanej jak pes. Cvičil jsem poprvý v životě. Ještěže mám pár opravdu dobrých přátel, kteří to prožívají se mnou. A rodinu samozřejmě…

        Přesto, že dělám vše tak, jak čtu v tvém článku, kterému fakt věřím, úspěchy se dostavují velmi pomalu a jen po malinkých kousíčkách. Je mi opravdu líp, když vyjdu ven, když to ze sebe dostanu, když si zacvičím.
        Ale jedna věc mi stále chybí. Smíření. Nedokážu se s tím vyrovnat. Předsevzetí nevolat, nekontaktovat poctivě dodržuju, přesto mám telefon v ruce snad tisíckrát za den. A stále mám na rtech tu nezodpovězenou otázku „proboha PROČ“? Proč jsi to všechno zahodila, kvůli povrchnímu a pomíjejícímu pocitu, že se chceš ještě bavit? Proč jsi všechno zahodila, jen proto, že cheš na chvíli znovu cítit to příjemný vzrušení z novýho kluka? PROČ jsi mě nechala stát se na tobě závislým a pak jsi mi zbořila celý svět? PROČ jsi mě bez vyzvání neustále, prakticky do posledního dne říkala, že mě cituji „extrémně miluješ“? PROČ jsi ještě 3 týdny před rozchodem, když se moje mamka se ségrou stavili v baru, kde pracuješ, za nimi chodila každých deset minut, kdy už přijedu a stále mě vyhlížela? Jak je možné, že se ty city v tobě obrátily vlastně během pár hodin? PROČ???

        Otázky za milion a jejich nezodpovězením trpím. Trpím nejistotou, nepochopením. Ta příšerná bolest mě zabíjí. Nemůžu pracovat (jak mám řídit lidi se slzami v očích)?, nemůžu se na nic soustředit (přečíst a odpovědět v práci na email mi trvá i hodinu). Můžu jen čekat. Bezmocně, jako raněný zvíře, který čeká na boží smilování. Nic nepomůže. Jen čas a to já vím. I tak ale přestávám doufat, že to zvládnu.

        Krmici, díky. Díky za tvá slova povzbuzení. Jsi mi cizí, ale přesto pomáháš. To tě ctí. Věř mi, nejsem hodnej blbeček, který sebou nechá manipulovat. Jsem Chlap, třeba někomu přijdu ubulenej, tak ať. Bolí to a skrývat to nechci. To víš, že to párkrát zkusila (vyžehli si to sám). Oukej, vyžehlil jsem si to triko, ale bylo to naposledy. Ten výlet, na který jsme měli jet, jsem absolvoval jen s přáteli. Nechal jsem ji doma. Na otázku proč jsem to udělal dostala jednoduchou odpověď „a cos čekala?“ Omluvila se a celý jsme to uzavřeli skvělým večerm…

        Všichni říkají, že chyba je v jejím věku. Já měl v jejím věku jasno, co od života chci a myslím, že věkem to není.
        TAK kde jsem udělal chybu? Ona říká, že nikde, že je to v ní. OK, tak co jsem měl dělat, aby to takhle nedopadlo? Neví…

        Jsem asi docela atraktivní, mám slušnou práci, nepiju, nejsem agresor, magor, feťák… Já tomu fakrt nerozumím. Budu rád, když mi písneš do mailu nebo i sem. Tvého názoru si cením…

        děkuju
        Honza

      2. Krcmic.cz11:11 dne 14.1. 2014 napsal/a

        Já myslím, že sis na to odpověděl sám. Nemá odžité totéž co ty. Ty máš, jak jsi říkal vypícháno :-). Ona ještě ne. Tím si musí každý prožít, když nemáš za sebou x vzahů, tak budeš asi vždy pochybovat nad tím, zda za humny nečeká něco lepšího, i když budeš žít v harmonickém vztahu. Až časem buď člověk pochopí, že jinde je to stejné a nebo si najde skutečně to, co mu vyhovuje více. Ty jsi to již zažil. Ona ne, musí si na to přijít sama. Třeba pak jí to časem docvakne, možná ne. To není o věku, ale o zkušenostech. Ty je máš, já už taky, lidé v 18 nebo 20 jich tolik logicky mít nemohou. Alespoň tak to popisuješ, tak vzpomínej na to pěkné, tyhle sračky vymažeš za chvíli z hlavy. Až najdeš dalších 10 hezčích, lepších, budeš se pak smát tomu, jak jsi křepčil kvůli téhle dívce. A neboj, najdeš. Kdo hledá, najde vždy.

        A jen tak btw. když mám kurva problém, tak jej řeším. Což ona asi nechtěla a nebo nevěděla, že se problémy ve vztahu taky musí probrat s tím druhým. Na tom to většinou padá.

        Ber to jako další kapitolu tvého života, jedna kapitola skončila, stačí obrátit list a je tu hned druhá. Aspoň tak se na život dívám já. Byly to krásné roky nebo ne? Tak na ně vzpomínej s láskou, rozchod je hrozný – teď, protože je to čerstvé. Věř mi, že když bys teď začal třeba cestovat, užívat si, poznal další, tak si na nějaký rozchod ani nevzpomeneš. Bolet by tě to mělo, ale zase bys při každém rozchodu neměl ztratit x měsíců života. Život je příliš krátký na to, abychom s ním takhle mrhali. Každého to určitě sebere, ale nemělo by to trvat dlouho.

        Co jsi měl udělat jinak? Třeba nic. Třeba to prostě není tvá chyba. Jednu věc jsem se naučil, nikdy nepřemýšlet dlouho nad tím proč a nedávat si to za vinu. VIna sžírá duši člověka :-). Proč se kvůli tomu trápit? V dané situaci jsi se zachoval tak, jak jsi to cítil, choval ses po celou dobu toho vztahu tak, jak ti připadalo nejlepší. Proč si dávat za vinu tohle, když ona ani neprojevila zájem něco řešit? Že odešla? Tak ať. Přijde další, lepší a nebo se vrátí. Nikdy nevíš, kam nás osud zavede. Důležité je věřit a snažit se, aby bylo lépe. Nepropadat panice, ať je ti 20, 40 nebo 60 let. Pak sem klidně napiš, jak probíhá „tvá terapie“, určitě to pomůže i dalším, aby nepáchali sebevraždy a podobné blbosti….

        Stay strong!

      3. Honza17:23 dne 14.1. 2014 napsal/a

        Ok, I will be strong. Strongest :-)
        Dnes jsme spolu mluvili, odvážela si věci. Najednou mám v sobě podivný klid. Konečně totiž vím jistě, co se stalo.
        Na začátku jsem ji požádal o upřímnost, ať je jakákoli.
        Z pravdy se vyklubalo něco neskutečně jednoduchého a logického. Sex super, vztah super, ale cítila, že si chce ještě v životě něco užít. Řekl jsem ji „chlapským hlasem“ :-), že jsem všechno pochopil a že si jdu také svou cestou. Vše proběhlo v klidu až do chvíle, kdy mi řekla, že to tam pořád v té hlavě je. Že pořád po té rodině se mnou touží, ale že je prostě ještě brzy.
        Nebydlí u něj, ale u sestry. Píchá s ním, protože je to prostě dobrodružství. I když jak mi řekla, tak když už v tom není ta příchuť zakázaného ovoce, tak už to není ono. Prostě chce být sama, bavit se, kalit, šukat…

        Rada pro hotový chlapy:
        Počítejte s tím, že když si najdete holku pod 24 let, je velká pravděpodobnost, že to takhle dopadne. Probíral jsem to s celkem 4 lidmi, kteří nemají ptáka (páč mají kasičku :-) ) ve věku od 30 do 60 let a všechny se shodly, že v tomto věku to tak má každá. Jak psal Krmic. Ještě prostě chtějí něco prožít a vy, i když budete sebelepší, budete jednou na mém místě.
        No nic, jdu se dřít do posilky:-)

        Ok, občas napíšu, jak se to vyvíjí, jak se s tím srovnávám, jak mi je, jak se prodlužuje čas mezi jednotlivými vlnami pocitů popsaných v příspěvcích výše a jak jsou intenzivní. A taky Vám sem občas napíšu, jestli jsem nějakou sbalil a jaký to bylo:-)

        KLUCI DRŽTE SE. VĚŘTE JAKO JÁ, ŽE BUDE LÍP.

        Ciao

      4. Krcmic.cz00:39 dne 15.1. 2014 napsal/a

        Good for you :-)

        Neboj, ona v tom má také zmatek, možná ještě větší než ty. Pak bude bušit hlavou do zdi a říkat si, jaká je to kráva. Tak to je, za blbost se platí, jí to dojde až později, jak vysokou cenu zaplatila – třeba až ve třiceti, až bude s nějakým debilem, ale docakne jí to. Je to smutné, ale to je život, není to pohádka, je to krutá realita. Ser na ni, otevři oči a začni si vyhlížet další oběť :-)

        Pokud spolu máte být, osud vás svede dohromady. A pokud ne, svedeš nějakou jinou kasičku.

      5. Honza17:44 dne 17.1. 2014 napsal/a

        první týden za mnou.

        Začínám se pomalu rozhlížet po nějaké převoznici. Absolutně nevěřím, že mě dokáže jiná holka přes tu bolest přenést, ale nějaké rozptýlení by bylo možná fajn.
        Na jednu věc se připravte… Je pravděpodobné, že když budete poctivě dodržovat klid zbraní, tedy žádný kontakt, v naději, že se ozve ona, tak se neozve… Říkáte si „To jsem fakt tak na vedlejší koleji?, to je fakt tak bezcitná, že ji ale ani malinko nezajímá, jak žiju?, Jak to zvládám?“ Ne, nezajímá. Nebýt jedné sms, když potřebovala věci, tak se už od rozchodu neozvala. „Kdyby alespoň jedna zpráva, že je jí líto, jak mi ublížila, jak je jí líto, když viděla brečet i mou mamku… Nic. Prostě Vám ten člověk napíše, že Vás šíleně miluje a za týden už jste pro něj vzduch. Nepokoušejte se to pochopit, protože tohle se pochopit nedá… Kdybych jí třeba řekl, že už nechci, aby mě kontaktovala, tak ok, ale já se ji na to při posledním roízhovoru zeptal a ona mi odpověděla, že nevěděla, jestli mi může napsat. Řekl jsem jí, že samozřejmě může, že budu rád… Byl to smyšlený důvod. Ví, že může a nenapíše stejně…

        Objevuju v sobě skryté rezervy o nichž jsem neměl ani tušení. Pořád to zvládám, pořád bojuju, pořád se mi stává, že se ve svém věku a při své povaze rozbulím jak holka… Nicméně trochu mě uklidňuje představa, že život po ní bude vlastně o něco kvalitnější… Začal jsem se věnovat sobě. Na internet, PC hry, filmy apod už vůbec není čas… támhle kafe, támhle návštěva, rodina, kamarádi, posilka… člověk nechápe, jak je možné, že dřív měl tolik času a teď se doma skoro neukáže.
        Důležitá věc, která vám vždy dokáže ulevit: Svěřujte se okolí.. Nedržte to v sobě. Sice se to nesmí přehánět, ale je kolem vás spousta lidí, kteří si tím prošli a přesně ví, o čem mluvíte. Je zajímavý slyšet ty příběhy… Klidně to nadhoďte i v podstatě cizím lidem a podle reakce už poznáte, jestli si u něj ulevíte… Vlastně si vytvářejte takové nahodilé vrby. Velmi často vás jejich zkušenosti a jejich příběh natolik zaujmou, že na ten svůj třeba několik hodin ani nemyslíte.

        Další rada: Hlavně si nenalhávejte, že můžete najít něco, čím to vrátíte zpátky. Nic takového neexistuje.
        Objevil jsem parádní věc, jak si všechno zanalyzovat, ještě než to udělám:
        Představuju si, že by se otočily role. Já byl ona a ona byla já… Existuje snad možnost, že bych se s ní rozešel, chtěl jiný život a vrátil se k ní jen proto, že ona je v hajzlu? Že je jí smutno? NE!
        Kdyby mi volala, psala, že to nechápe a bla bla bla, zamyslel bych se nad tím a vrátil se? NE!
        Kdybych byl zamilovanej až po uši do někoho nového a předchozí vztah ukončil (já bych to tedy měl důkladně promyšlené, zda mi to za to stojí) a bývalá partnerka by mi psala, abych přišel na kafe, abych to ještě zvážil… zvážil bych to? NE!
        Mohl bych se do ní rychle znovu zamilovat? NE! a zkoušel bych to vůbec? NE! proč taky, vždyť jsem šťastný a ta bývalá mi to štěstí jen bere. Spíš by mě začala srát.

        A z toho vyplývá: Nemučit se naivní a nesmyslnou představou, že jí všechno dojde a najednou Vám přijde sms, že chce zpátky, nebo že ji donutíte k setkání, na kterém se Vám ji podaří zlomit k návratu. Prostě je v hajzlu a nemůžete s tím dělat ani hovno. Jen si přiznat realitu a držet se rad, které sem Krmic napsal… Ty myslím naprosto přesně říkají, jaký je stav věcí a jak s tím bojovat. Ono je to totiž nejspíš tak, že vy sice milujete a vždy jste milovali, nicméně ona ne. Ona to jen hrála, nebo takového hlubokého citu vůbec není schopna.

        Kladete si otázku, proč tak náhle? Proč Vás podvedla? Proč se nezachovala normálně, ale jako štětka? Proč ráno píchala s ním a odpoledne s Vámi? Proč to v klidu neukončila a pak si nešla zamrdat? Pravděpodobně proto, že je vypočítavá a dokud se pevně nedržela jiné větve, tak se nechtěla pustit té předchozí. Jinými slovy: Dokud si ho neomotala kolem prstu, dokud si nebyla jistá, že s ní bude, tak se Vás nechtěla pustit… pak stačí, aby jí řekl něco ve smyslu, že s ní chce strávit život (nejspíš ji chtěl jen opíchat), ona na to samozřejmě skočí a vás ještě tentýž večer čeká nepříjemný překvapení…
        Realita je nechutně odporná, zjištění, že člověk, ketrému jste věřil, s kterým jste to plánovali, mysleli vážně, hluboce ho milovali byl vlastně někdo, koho jste vůbec neznali je prostě šílený… Zjištění, že jste všechno sdíleli a všechnu svou sílu a životní energii investovali do člověka, který není ani natolik fair, aby vás nejdřív opustil a pak si šel svou cestou je k poblití.
        Cítíte z mých slov nasranost? Tak to cítíte správně, tak rád bych ji do ksichtu vykřičel, že pro mě je jen hovno na schodech, jen morální bahno, jen odporná bakterie, ale nemůžu. Protože tu odpornou bakterii nemůžu vyhnat z hlavy, protože neustále přeskakuju z lásky k nenávisti a zpátky. Nevím, jestli jí přeci jen nekřivdím, nevím, jestli si přeci jen neříká, že jsem byl skvělej a že mě třeba jen nechce trápit.

        Nevím… Pocity se ve vás budou pořád střídat a proto má rada po prvním týdnu:
        ŽÁDNÝM Z TĚCH POCITŮ SE NENECHEJTE VYPROVOKOVAT KE KONTAKTU. Za pět minut by vás to totiž myslím docela sralo…

        Mimochodem i psaní těchto příspěvku je jistá forma úlevy… i když vím, že to asi moc lidí nečte, přesto jen myšlenka, že to pomůže třeba jen jednomu z Vás mě k tomu silně motivuje… Pro dnešek se mějte fajn… Zase se ozvu;-)

      6. Honza20:36 dne 17.1. 2014 napsal/a

        Tak chlapi… po napsání příspěvku jsem šel do fitka (dnes jen kardio)… Za chvilku je u mě kamarád, tak jen doplním jednu myšlenku:
        VĚŘTE MI a začněte cvičit. Hodinu jsem jezdil na rotopedu s muzikou puštěnou do uší a není nic, co mi dokáže lépe ulevit. Je to pomíjivé a krize se vrátí, ale ten pocit při cvičení a asi tři hodky po něm… Obrovská úleva a mentální odpočinek:-)

      7. Popo14:09 dne 18.1. 2014 napsal/a

        Mě to taky moc pomáhá když si du zacvičit člověk pak zapomene úplně na vše

      8. Honza17:53 dne 18.1. 2014 napsal/a

        Tak pánové den osmý… Nevydržel jsem. Našel jsem nějaký info o tom frajerovi… Klasickej partyboy, kterej loví jednu mladou holku za druhou a když si s ní dostatečně užije, skončí to s ní… Je asi fakt pěknej… blonďák, modrý oči… krasavec, metrosexuál.
        Nebude to mít dlouhý trvání a skončí to s ní. Jenže co to znamená pro mě?
        Že jsem ji nadobro ztratil? Že se pak vrátí?
        Zavolal jsem jí, má si zítra přijít pro zbytek věcí a já potřebuju vědět v kolik. Nebere telefon… Asi je s ním. Nedělejte to… Nesnažte se nic na
        jít. Po osmi dnech jsem udělal první chybu a našel i její profil na FCB, má tam nádhernou fotku… A vše jede od začátku. Dnešek je návratem do dne 1.

        Fakt mi to za to nestálo

      9. Honza00:07 dne 20.1. 2014 napsal/a

        Konečně… mám za sebou fázi 1. Už nejsem v šoku, už se nepokouším vymyslet, jak ji dostat zpátky. Je pryč. Nadobro.
        Přecházím do fáze dvě.

        btw. Dnes jsem se dověděl, že moje milovaná čistá, nevinná kočička po celou dobu vztahu tajně užívá pervitin. Takže jsem fakt asi totální debil, že jsem si toho nevšiml. Tak toto fakt zpátky nechci. Bylo to hezký, bylo to fajn, ale chci mít doma rodinu, ne feťáka… Neskutečný

      10. Krcmic.cz17:24 dne 20.1. 2014 napsal/a

        Tak aspoň víš, že by takový vstal neměl cenu. On většinou člověk, jakmile mu někdo nebo něco otevře oči, tak přejde pak z fáze „chci ji“ do fáze „je to pitcha“…

      11. Honza18:20 dne 21.1. 2014 napsal/a

        Den desátý
        Bojím se jí. Včera jsem ji viděl a i přes mou úpornou snahu na mě poznala jak na tom jsem. Přišla mi sms, že jí je hrozně, když mě takhle vidí. Asi jsem zhubnul nebo co… No nic, vyplývá z toho jen jediné. Držet se zásady „bez kontaktu“ a doufat, že se tím proces trochu urychlí. Zašel jsem za lékařkou a nechal si napsat nějaký prášky na spaní. Už si potřebuju odpočinout. Taky mi doporučila nějaký sezení u psychologa, který mi vysvětlí techniky, jak se co nejrychleji vrátit do normálního života. Bohužel tam jdu až za deset dnů. Mají hodně práce asi:-)
        A pocity? Celý den prakticky stejný, jako ten první. Svírání u srdce, bolest, stesk, zármutek… Neustále ji mám před očima, jak je krásná.. Přes držku jsem si dal tolikrát, že už musím jíst jen banány, nic jiného nerozkoušu:-)
        A proč se jí bojím? Protože mi může mou bolest kdykoli znásobit. Stačí se o něm zmínit v nějaké sms, která díky bohu nepřichází. Můžu ji s ním potkat, může o mě někde něco říct a já se to třeba dozvím… Bolí to. Stále to příšerně bolí…

      12. Honza16:40 dne 24.1. 2014 napsal/a

        Po dvou týdnech…
        Dosly slzy. Uz se mi nestalo, ze by mi ukapla asi tri dny. Coz je posun dopredu. Ufnukany obdobi je tedy za mnou a zustava pouze strasna, vsudypritomna dusevni bolest. Muka, utrapy…
        Vcera prvni rande… Hezka 23 leta blondynka, stredni skola, dva jazyky, moc prijemna, mila a fakt vtipna. Libuje si v ironickem a sarkastickem humoru jako ja. Fakt skvela holka…

        Cely to rande jsem stravil myslenkami na byvalou:-/ Uz me to sere
        btw dnes se mi Paja ozvala… pry se stavi na caj. Asi potrebuje zbytek veci…

      13. Krcmic.cz19:11 dne 24.1. 2014 napsal/a

        Jestli tu triadvacitku nechces, posli ji ke mne. Ja mam podobny smysl pro humor :-) Vydrz, zachrana je blizko…

      14. Honza00:40 dne 25.1. 2014 napsal/a

        :-)) reknu ji o tvych strankach… definitivne se tim odepisu a bude jen tvoje:-)

      15. Honza23:41 dne 30.1. 2014 napsal/a

        Po třech týdnech…

        Právě teď je to přesně tři týdny, kdy mi oznámila, že mě nemiluje.
        Kompletně jsem změnil svůj životní styl. Dřívější obvyklý jídelníček před měsícem:
        první jídlo v 12:30 – burger, hranolky, večer párky a chleba, nebo něco co uvařila.
        Jídelníček dnešního dne: Ráno chleba se šunkou, rajče, okurka, svačina – jogurt, oběd – těstoviny s houbami a masem, druhá svačina – banán, večeře – kuřecí steak se zeleninou…
        Posilka 4 x týdně, dříve jen kancelář, PC, TV
        Vysadil jsem veškeré oblíbené nápoje a piju pouze vodu. 5-10 káv denně jsem omezil na 1-2
        stýkám se s přáteli a hospodařím s penězi mnohem zodpovědněji než dřív. Věnuji se rodině, kterou jsem dříve zanedbával, obnovil kontakt s exmanželkou, která má mezitím dům a dvě děti…

        Prostě je všechno jinak. Jen jedno se za ty tři týdny nezměnilo a to je bolest, která me sžírá, ukrajuje mi životní energii, krade mi štěstí, krade mi spokojenost… Páju stále hluboce miluji.

        Na čaj nepřijela. Už se neozvala… Jsem pro ni asi tak důležitý, jako koberec, po kterém v práci chodí. Po všech těch nádherných chvílích, po slovech o věčnosti, o tom, že jiného chlapa už nikdy nechce vidět…
        Zamilovala se do něj rychleji, než bych si dokázal zavázat boty. Šukala s ním a pak mi do ucha šeptala, že je jen má… Hrozně mě ta zrada bolí. Nedokážu prostě přenést, že mi dokázala do očí lhát. Ve všem. Když si teď vzpomenu, jak se jednou urazila, když jsem jí řekl, že jí něco nevěřím a přitom mi vlastně lhala po celou dobu vztahu, je mi hrozně… Bezmoc, vztek, pocit křivdy, nespravedlnosti…
        Mám do detailu vymyšlených tisíc plánů pomsty. Přesně vím, na které místo zacílit. Nechat ji vyrazit z práce… On je její šéf a přesto vím jak. Dvě mouchy jednou ranou… Bude bez něj i bez prostředí, ke kterému utekla… Ale stojí mi to za to? Vím, že bych se potom nenáviděl. Vím, že by se mi stejně neulevilo, že bych se shodil sám před sebou. Nemám dost zbabělé a zákeřné povahy, abych tohle udělal a tak jsem ten plán zastrčil v hlavě někam daleko. Tak daleko, že ho nikdy neuskutečním. Je to paradox, když si uvědomím, že mě záleží jen na jejím štěstí a ona už ani neví, jestli vůbec žiju.

        Držím se svých zásad… bez kontaktu, bez objíždění míst, kde bych ji mohl spatřit.

        Mám novou spasitelku… Svou 15ti letou neteř, která je naprosto fantastický člověk. Mám k ní blíž, než jsem si kdy dokázal představit. Vždycky jsem ji miloval, ale v těchto chvílích je to jiné. Už ji nepřebaluji, nekrmím, neuspávám, nemyju jí její roztomilé dětské vlásky. Teď je to člověk, který mě svou morální a emocionální silou podporuje víc, než kdokoli jiný. Obdivuju, jak ve svém věku dokáže člověka nabít optimismem. Je to totiž tak, že já potřebuji cítit lásku a ona mi ji dává.

        Dost ale rozněžnělých úvah a zpět k realitě… Musím přiznat, že je to malinko lepší co se týká spánku, jídla a práce. Už funguju v podstatě normálně… Jen ty myšlenky na ni nedokážu vyhnat z hlavy. Miluju ji. Stále by stačilo jedno slovo a všechno bych jí odpustil. I když v hlavě mi blikají všechny kontrolky a mozek dobře ví, že je to vlastně takhle nejlepší… bojuju dál. Nevzdám to. Strašně se těším na budoucnost. Ona je pryč. Nenávratně. teď je čas založit rodinu. Bez ní…

      16. Jarek09:53 dne 4.2. 2014 napsal/a

        Ahoj Honzo,

        Máš zajímavý příběh, ale věř, že v tom nejsi sám. Já jsem sice o dost mladší než ty (bude mi 22 let), takže jsem spíše ve věku tvé EX, ale zažil jsem něco podobného. Podobný průběh jako si popisoval ty, hodnotný vztah se vším všudy, ale nakonec jsem zjistil, že moje přítelkyně vlastně ani nebyla schopná tak hlubokého citu, sice navenek to vypadalo, že ano, ale nebylo to tak… Nakonec se ukázalo, že mě sice milovala asi i tak jak je nejlépe schopná, ale povahou je to vypočítavý sobec, který jen jel jak se mu to hodilo, který dokáže zradit a otočit se zády… Když si 3 měsíce po našem rozchodu vzala za muže někoho jiného, jen mi to tento fakt potvrdilo :) nehledě na to, že mi doslova sebrala i našeho společného pejska, kdybych to tu měl celé rozepsat tak je to minimálně na 8x A4 a myslím, že to ani není potřeba již je to kolem 4 měsíců od našeho rozchodu a snažím se zapomenout… Člověk by se měl soustředit na věci, které může ovlivnit a které se dějí právě teď a ne na věci, které již jsou za ním a které ovlivnit nikterak nemůže. Lidi se schází a rozchází a jestli je ti někdo souzený tak s tebou bude a nikdy neodejde, nikdy se neotočí zády. Nelituj toho jak jsi se choval, protože jsi se choval přesně tak jak si to v dané chvíli cítil.

        V životě je tolik hezkých věcí, tolik hezkých chvil, který lze prožít, že zabývat se těmito problémy je nesmysl… Zajeď se někdy podívat do Afriky, bež se podívat do dětského domova, podívej se na handicapované lidi, lidi bez domova, lidi bez rodiny, lidi s rakovinou jimž tikají každým dnem hodiny a pak zjistíš, že to co řešíme my jsou jen a jen banality. Jasně bolí to a hodně, ale musíš si říkat, že když se ten druhý tak rozhodl a odsunul nás na druhou kolej, tak za to nestojí. Udělá to jednou, udělá to znovu (o tom jsem se sám přesvědčil na vlastní kůži) tak to prostě je. To je asi tak celé co ti k tomu řeknu :-). Přijde někdo další, někdo lepší, s kým budeš moci sdílet to stejné jako s tou předchozí a nejspíše ještě i něco navíc :-). Hlavně se nevzdávat a nedělat chudinku, pokud máš kolem sebe dobré přátelé, skvělou rodinu, relativně ti slouží zdravý, můžeš si denně pustit teplou vodu, být teple, zapnout si v TV, dovolit si koupit v krámu něco hezkého na sebe tak patříš mezi těch 20% šťastných na zemi, už jen toho si važ :-)

      17. Honza17:46 dne 4.2. 2014 napsal/a

        Já zírám:-) proč proboha nema moje ex tvoje mysleni a tvuj intelekt? Proste to nemuze byt o veku, ale o jeji naivite:-) Dekuju Jarku, pomaha mi, kdyz vidim, ze na to nejsem sam a ze V TOM nejsem sam. Do afriky asi nepojedu, pac musim zitra do prace ale vim o cem mluvis. Je mi lito, ze ti to nevyslo s tou tvou, ale jak rikas, musime si proste najit lepsi holky. Takove, ktere za to stoji.
        Ja tu svou dnes poslal slusne vis kam. Chtela se zitra stavit, tak jsem ji napsal, ze nemam cas. A opet uz se neozvala… Proste jsou jinde a my jsme jen vzpominky.
        Ale o jednom jsem cim dal tim vic presvedceny, ze my budeme brzi stastni v dalsim vztahu a ony nebudou stastne nikdy. Ta tvoje proto, ze driv nebo pozdeji bude mit dite a utece od dalsiho i s tim prckem a ja v podstate totez. Pokud ovsem nejdriv neskonci na ulici, pac kdo by chtel doma, nebo v praci fetaka…
        Je to hnusna doba pro nas oba. Boli to, ale verim, ze bude lip.
        Mimochodem psal mi kamarad, ktery bydli kousek od toho jejiho, ze kdyz ji odvazi do prace, tak si ho obcas potka jak si tam vede nejakou dalsi slecnu a ze se na ni mam „vysrat“ protoze je naivni krava:-)
        V tom spocivaji ty zivotni paradoxy. Ja ji byl 3 roky verny a on ji nevydrzel byt verny ani tri tydny:-)
        lehce me ta myslenka, za koho me vymenila uspokojuje… Vsak ony si tu tlamicku rozmlati samy…

      18. Jarek19:03 dne 4.2. 2014 napsal/a

        Tak věk je jedna věc a povaha druhá. Jasně, je to také o zkušenostech a jestli je tvoje EX neměla tak jí možná lákalo něco nového, nevěděla co jí bude čekat a přesně jak psal Krčmič měla ten pocit „že tam někde je někdo lepší“. Ono vlastně všechno co napsal Krčmič je skvělé, píše fakt výstižně a přesně.

        Další věc je povaha, ta není dána věkem, ta je prostě v člověku zakořeněná a časem vyjde na povrch tak to prostě je…

        Jinak určitě se sní nescházej či něco podobného, to tomu nepomůže, navíc jestli se jednou důvěra proboří, bude trvat roky než se znova navrátí a většinou se to už prostě ani nepodaří… Do jedný řeky 2x nevstoupíš a to je holý fakt, vím to z vlastní zkušeností… Když jí budeš ignorovat možná jí to začne srát a obrátí se to, ona bude ta co chce zpět a ty ne. Ovšem nedoporučuji to, je to na Tobě, ale stejně to nedopadne dobře, to je téměř jisté…

        Přesně jak říkáš, člověk co je schopný se naplno otevřít a je schopný hluboce milovat přitáhne časem člověka podobného přesvědčení a povahy. Jen být sám sebou a ono to přijde. Kdežto takto vypočítavé slečny z největší pravděpodobností skončí nakonec 3x rozvedené s 3 dětmi (každé s jiným) – tím neříkám, že to musí být pravidlo a neříkám, že nám se to stát nemůže, ale často to tak je. Jen si prostě najdou nějaký cíl, který jim dá co současně potřebují a když jsou tím naplněný jdou zase dále. To že bude čekat dítě, čekám každý dnem. Ono tady hraje v potaz u nás hodně faktorů, my jsme měli prakticky hned vše v 19 vlastní byt od rodičů, 2x auto, hodně peněz, samé dovolené, já mám velice slušnou práci, tím neříkám, že sem na ní byl nějak přehnaně hodný to vůbec, ale měli jsme zkrátka vše a někdo se s tím dokáže srovnat a jí asi i trochu pálilo dobré bidlo jak se říká :-). Ale to je na dlouho a je zbytečné to rozebírat. Důležité je jak se ten člověk zachová právě v těchto krajních situacích jako rozchod apod. a to jak se zachovala ona mluví za vše, teprve tam se ukáže skutečný charakter člověka a charakter je něco co se nedá změnit ani odnaučit.

        Jo přesně jak píšeš to je ten paradox :) ta moje si našla nějakého frajera, který je známý kurevník a ten si jí hned za 3 měsíce vzal – jak si někdo může někoho vzít za 3 měsíce??? Vždyť se ty lidi vůbec neznají, neznají se v žádných situacích, chvílích apod. je to šílený a celý na hlavu prostě. Člověk se s ní ještě před 5 měsíci váli na pláži a teď je ženatá s jiným :-D síla no. Musí si nabýt huby no, pak možná zjistí že nám s námi zase nebylo tak špatně. Jinak nic si nedělej z toho co ti řekne po rozchodu ženský si to vždycky musí nějak odůvodnit a taky vytáhnou i ty sebemenší kraviny aby ti řekli co je hrozně štvalo apod. prostě sama sebe utvrzují v tom že dělají dobře to je klasika až později se jim to asi trochu rozdělí. Jestli tě to štve tak pomáhá vypsat si na papír vše co by jsi jí chtěl říct kdyby jsi jí potkal, vypsat si myšlenky… Samozřejmě ten papír ji nikdy nedáš, ale jen pro sebe, mě to dost pomohlo.

        Ale jak říkám oproti jiným životním situacím je to ještě malichernost a nejsou v tom děti tak to ještě jde. Víš jak se to říká, nejde o to jak inkasuješ, jde o to kolik ran uneseš a přesto se znovu zvedneš. Kolik ran dokážeš přijmout a nezastaví tě. Jenom tak se vítězí! A tak to prostě je nevzdávat se, koukat na věci optimisticky, všechno zlý k něčemu dobrý a to je taky fakt :-) zavřou se jedny dveře a otevřou se nové a až za pár let budeš ležet někde u moře se svojí vyvolenou budeš jen s úsměvem vzpomínat… Neříkám, že zapomeneš, nezapomeneš nikdy, to ani nejde a ani není dobrý to po sobě chtít, každý člověk co pro nás něco znamenal v našem srdci navždy zůstane a já se nebráním hezkým vzpomínkám ikdyž mi to občas vžene do očí slzy… Věřím že i ona na to vzpomíná popřípadě jednou bude… Silných chvil tam bylo hodně, ale asi jí to za to prostě nestálo a takový člověk si mě nezaslouží. Vyměnila mě a tak to je a je dobré se s tím smířit a věřit v lepší zítřky :) tak hodně štěstí a hlavu hore :)

      19. Honza20:07 dne 9.2. 2014 napsal/a

        Měsíc… zítra to bude měsíc a já na ni myslím prostě pořád. Snažím se, co mi síly stačí to zvládat, snažím se chodit mezi lidi, normálně jíst, spát, cvičit, ale ona mě neustále pronásleduje jako nějaký přízrak… Tolik mi chybí, že se to prostě snad ani nedá popsat. V jednu chvíli jsem nevydržel a napsal ji, co všechno cítím. Neodpověděla. Druhý den mi bylo o kousek lépe a rozhodl jsem se to v sobě prostě uzavřít a napsal rozlučkovou sms, ve které jsem jí vyblil něco v tom smyslu, že to v sobě uzavírám, ukončuji všechny myšlenky na společný život a návrat. Neodepsala. Je pod jeho vlivem a vlivem okolí? Je tak bezcitná? Nevím… Ale pravdou je, že měsíc po rozchodu jsem prakticky stále na stejném místě.

        Trápí mě malé příhody, jako třeba když mi v noci volal kamarád, co se prý stalo, že je na bowlingu a ona mu řekla, že jsme se rozešli. „podvedla jsem ho“ Na to se jí kamrád zeptal, zda jí to za to stálo, zda toho nového miluje. Odpověděla, že zatím ne… a já nespal celou noc.
        Další příhoda dnes, když jsem uklízel byt a našel kusy papíru, na které si vylévala své city. Psala, že o nich neumí mluvit, tak aspoň píše… ten text byl celý o mě, o tom, jak moc mě miluje, bojí se, že by neunesla případný rozchod a nikdy o mě nechce přijít.
        Okamžitě mě to přibilo zpátky k zemi:-(

        Uvidím, co bude dál, ale zatím terapie zamrzla ve fázi smutku a snahy to přijmout.

      20. Krcmic.cz02:50 dne 10.2. 2014 napsal/a

        Měsíc je stále dost krátká doba na to, abys úplně zapomněl. Narážet na ní budeš stále, vybavovat se ti bude stále, ale časem to na tebe bude mít stále menší a menší destruktivní dopad. Až časem zjistíš, že už to nebolí. Neužírej se myšlenkami, jestli jej miluje a nebo zda byste měli šanci. Teď by to stejně nemělo cenu. Při první chvíli bys jí to vyčetl, jaká je to coura :-)

        A to, že ti neodepisuje? Běžná věc, cítí se taky pod psa a je jí možná blbé to přiznat, že si to asi tak sama asi taky nepředstavovala. To ti ale může být jedno. Protože ona je ten, kdo by měl žádat o druhou šanci. Ne ty. Pokud bude chtít, přijde. Pokud to nezvládne, tak si tě takový člověk nezaslouží. Pokud tomu tak má být, osud vás svede zase dohromady. Není třeba tomu nijak pomáhat, hlavně jí furt nepiš. Prostě ten telefon vyhoď do hajzlu, změň si číslo, co já vím. Ale nepiš :-)

        Jdi někam mezi lidi, my jdeme třeba v pátek taky v Praze chlastat :-D

      21. Honza10:11 dne 10.2. 2014 napsal/a

        Kámo, co se týká toho psaní, tak za měsíc jsem nevydržel jen jednou a hned druhý den napsal takovou sms, která mi jakýkoli další kontakt znemožňuje. To jen pro jistotu. Vážně se snažím tomu vyhýbat a setkání, které navrhla jsem defacto odmítl. Vím z tvého článku, že se jí mám vyhýbat a doufám, že to opravdu ten proces urychlí.

        Myslím bohužel, že ona je celkem v pohodě, nebo tak aspoň působí na lidi kolem sebe. Koneckonců jestliže odešla z takového vztahu, musela k tomu mít sakra důvod. A ten nejspíš nepominul a nepomine. Proto se seč můžu snažím se přes to dostat a připravit se na někoho nového. Bohužel jak říkáš, měsíc je opravdu málo. Ale utíká to:-)

        A co se týká zábavy, tak jí mám dost, prakticky nikdy nejsem sám, ale myšlenky na ni mě potkávají stále v několikaminutových intervalech… Ať se ti akcička vydaří, já si chlast zakázal, takže jsem od rozchodu neměl ani mililitr… nechci, abych to v tom pití začal utápět:-)
        Zase písnu:-)

        A každého kdo to čte chci povzbudit!!! Buďte silní, přeci to nemůže trvat věčně;-)

      22. Jarek12:20 dne 10.2. 2014 napsal/a

        Jarek – ano měsíc je ještě prd, já sem 4 měsíce po rozchodu a taky to občas bolí, ale je to lepší a lepší. Neutápěj se v tom stejně to neovlivníš a jednou by tě děsně sralo, že si mrhal tolik času v minulosti… Jak píše Krcmic jestli máte být spolu osud Vás znovu svede, jestli ne tak ne… Já mám taky na srdci tolik věcí co bych jí chtěl říct a nevím zda budu moct a za nějaký čas možná už ani nebudu mít chuť, stejně by to bylo dost výčitek na konto toho jak se zachovala, takže by to asi smysl nemělo. Taky si často vzpomenu na pěkný chvíle, ale to je normální spíše se nad to chce povznést… Třeba jí chybíš, třeba jí chybět budeš těžko říct, třeba jí to jednou dojde co ztratila a ozve se sama, třeba ne… To prostě neovlivníš, každopádně ten první krok musí udělat ona, ne ty, ona to rozsekla ona se musí snažit ne naopak… To by to pak nikdy nefungovalo, kdyby věděla, že se furt vtíráš a kdykoli si pískne si u ní.. Jo lehko se to píše, ale hůře dělá no :-)

        Další věc jsou další vztahy, doporučuji si dát chvíli oraz, samota má něco do sebe, sice to není po letech ve vztahu úplně ono, ale na chvíli to neuškodí srovnáš si myšlenky, sny, cíle, priority, uzavřeš minulost a můžeš jít dál. Já udělal tu chybu, že jsem hned po rozchodu vlítl do dalšího vztahu a byla to bohužel jen náplast a dotyčné sem docela ublížil, naštěstí sem to ukončil za včas, nebylo to zkrátka to pravé ořechové a stále sem porovnával a ve všech ohledech vyhrávala EX, zkrátka sem to v sobě neměl uzavřené.

        Teď sem si vyhlídl jednu novou „oběť“ :-D a půjdu to asi zkusit a uvidíme, nyní po 4 měsících už cítím, že sem schopný opětovat city i k někomu jinému :-) po měsíce to zkrátka nešlo, ale to je normální to je důkaz jak moc člověk miloval…

        Tady kopíruji úryvek z článku http://www.firstclass.cz/2014/02/9-chyb-v-ceste-za-uspechem-na-ktere-nejcasteji-zapominame/ – je to docela výstižné a to nejen na vztahy.

        Pokud jde o vztahy, životní kroky a rozhodnutí, zásadně platí: Co je rozbité a neslepitelné, je dále nepoužitelné a patří do kontejneru. Nenoste to s sebou, dostanete kýlu. Negativní názory a lidé jsou děsně těžcí. Z minulosti si berte jen cennosti, které za to stojí a dají se zpeněžit. Lekce, poučení, zkušenosti. Člověka, který Vás zklamal, hoďte na skládku, beztak by ho nikdo nechtěl.

        Základem úspěchu je pozitivní náhled. Dobrý pocit můžete mít jen z toho, co může ovlivnit. Přestaňte tak řešit minulost, ta nemůže být změněna, smazána ani zapomenuta. Jiné ale může být Vaše jednání, poučené minulostí. Pusťte z hlavy chyby, které se staly, spíše se zaměřte na to, aby Vás nově posunuly.

      23. Honza23:03 dne 22.2. 2014 napsal/a

        týden šestý

        Docela to už ujde. Intervaly bolesti se zkracují a pauzy mezi nimi také. Dnes byl sice jeden z horších dnů (zdál se mi o ní neskutečně živý sen), ale už v těch sračkách tak nějak umím chodit a vím, že to pomine a zas bude několik hodin klid.
        Mám úplně nový životní režim, zvykl jsem si na spoustu věcí, po kterých jsem dřív toužil a neměl je a to mě naplňuje. Ať je to cvičení, pravidelná a mnohem zdravější strava, pořádek doma, kontakt s přáteli, lepší výkony v práci…. všechny ty věci mi jdou tak nějak samy, bez nucení, bez přemlouvání.
        Zajímavé je, jak se plní Krčmičova slova a opravdu musím přiznat, že mě ten rozchod jednoznačně udělal lepším člověkem.
        Všechna ta lehkomyslnost, finanční negramotnost, nepořádnost, lenost… všechno to prostě zmizelo a já se cítím neskutečně svobodný a konečně také spokojený. Sice stále zklamaný a zacyklený, nicméně svým způsobem šťastný.Když přijdu domů, do voňavého bytu, lehnu si do čistých peřin a unavený z fitka usínám, zjišťuju, že jediné, co mi schází je potkat někoho, kdo to všechno bude chtít sdílet se mnou a Pavlína bude jen úsměvná minulost.
        Hodně pomáhá nulový kontakt, který bez problémů dodržuji.

        Jedna zásadní věc: Po 1,5 měsíci má už mozek vše zanalyzováno a došel k závěru: Kdyby se dnes objevila ve dveřích s tím, že byla blbá, že jí všechno došlo a že chce zpátky, má odpověď by byla: „miluju tě, chybíš mi a stýská se mi. A taky jsem si něco uvědomil. To, že s tebou nechci být. NECHCI TĚ ZPÁTKY“

        Prostě bylo až moc špíny doma, až moc mi ublížila tím, jak píchala s jiným a přitom mi říkala, že nemá na jiného ani pomyšlení. A samozřejmě ty drogy. Mluvil jsem o nich s psycholožkou, pročetl spousty článků a došel k závěru, že je nemožné, aby mohla vést normální život s lajnou na stole. Priorita je pro ni další dávka a já chci partnerku, pro kterou bude priorita rodina, vztah a přirozený život. Ne život, jehož spokojenost řídí jen tři faktory. Euforie, dojezd a absťák… Je závislá a stejně jako všechny ostatní smažky si dementně myslí, že to má pod kontrolou. Ať jsem hledal jak jsem hledal, tak jsem nenašel nic, co by připouštělo možnost, že po třech letech není závislá. Jen si to stejně jako všichni feťáci prostě nalhává. A taky těm svým bludům o droze pod kontrolou i věří… Hrůůza.

        Zpět ke mě.
        Dnes první sex… Holka šikovná, za normálních okolností bych byl nadšený, ale je ještě brzy. Příliš srovnávám. Je divný koukat na to, jak mám ptáka v něčí puse a přistihnout se, jak mi myšlenky letí o několik týdnů zpátky.
        S další akcí ještě počkám. Koneckonců můj cíl je životní partnerka a to se asi opravdu uspěchat nedá.

        Shrnuto, podtrženo: S prvními dny se můj současný stav nedá srovnat. Poměr smutku a zoufalství k neutrálním či spokojeným chvílím byl v prvních dnech cca 95 ku 5. Dnes jsem někde kolem 35 ku 65.

        A co je nejdůležitější. Konečně se mi vrátil optimismus. Už vnitřně věřím a jsem přesvědčený, že budu brzy v pohodě. Teda věděl jsem to i na začátku, ale teď to není jen vědomí, či myšlenka, ale vnitřní přesvědčení, pocit… Prostě teprve teď to vím.

        Mimochodem ještě jedna zásadní věc. Dnes poprvé píši s čistou hlavou, pragmaticky uvažujíc, neovládán smutkem. Všechny předchozí příspěvky jsem šel psát, když mi bylo nejhůř. Právě v tuto chvíli mám emoce na neutrálu a z toho textu to asi bude znát:-)

        všichni, kdož toto čtete a trápíte se vězte, že to uteče, ani nebudete vědět jak a najednou zjistíte, že ty první dny, či týdny prostě přebolely. Ano, vzpomenete si na ni (něj), zabolí to, zasteskne se, ale pracujte se svými myšlenkami, se svým egem. Velmi doporučuji knihu „Moc přítomného okamžiku“ napsal ji Eckhat Tolle. Dá se stáhnout i české audio, což je prostě super.

        Pro dnešek je to vše. Zase se ozvu:-) Vaya con dios ;-)

      24. Honza12:18 dne 28.3. 2014 napsal/a

        Dva měsíce a tři týdny za mnou…

        Původně jsem chtěl napsat po třech měsících, ale dnes je ideální den:-) Jsem dobře naladěn, mám za sebou pracovní týden a chuť se s vámi podělit o pocity, které teď po té době provázejí můj život…
        Vlastně se dá říct, že jsem z toho již venku. Cítím velmi šťastné a naplňující chvíle. Pomáhá mi k tomu jak literatura, tak můj zcela proměněný život. Rodina i přátelé jsou nyní pro mě nejdůležitější.
        Dopustil jsem se však chyby a rozjel nový vztah, prostě nechci být sám. A je to přesně tak, jak jsem tušil, že to bude. Ve všech srovnáních má nová přítelkyně jednoznačně vede. Je inteligentní, pracovitá, velmi vtipná, zralá (29 let), rozumná. Má naprosto jasně srovnané hodnoty, je krásná, absolutně na nikom a na ničem nezávislá… Ale bohužel nejsem schopen ji milovat. Nejspíš to nedopadne dobře, uvidíme. Jako všechno funguje výborně, stará se o sebe dobře, pravidelně navštěvuje všechny potřebné lékaře… je prostě ideální pro zakládání rodiny, ale není to tam. Z její strany ano, z mé ne. Stojím před dilematem, zda čekat, jestli se ve mě city k ní probudí, nebo ne. Nechci nikomu ubližovat ani se přetvařovat, natož pak lhát sám sobě, to dělají děti, takže s ní mluvím naprosto otevřeně o tom, v jaké jsem situaci, co cítím… chápe to, ignoruje to a trpělivě čeká…

        Co se týká bývalé přítelkyně. Nadále ve mě zůstávají emoce, ale převládá vztek a lítost nad ní. Nedávno jsem ji viděl a nevěřil jsem vlastním očím… Mastné vlasy, úplně bílá kůže, jakási záhadná vyrážka (prý lupenka), prostě fakt divný. Rozhodně to není ta kočka, kterou jsem sbalil a která mi vrněla doma v posteli… Vždy když jsem jí masíroval celé tělo, obličej, chodidla, byl jsem nadšený z každého centimetru, kterého se mohu dotknout, dnes bych jí tu masáž neudělal ani za peníze… Hrozně za tu dobu sešla, změnila se. K horšímu bohužel… Prohodili jsme pár slov a ač jsem udělal vše, co bylo v mých silách, abychom si zachovali jakž takž vztah, ona mě bůhvíproč obvinila, že se dostala na veřejnost pravda o její závislosti… Hm, asi jsem k tomu přispěl, musím to fair přiznat, nicméně opravdu jen přispěl. Navíc nerozumím tomu, proč se někdo stydí za to, co dělá… Tak užívám si život s drogou, tak proč se stydím za to, že jsem smažka? Protože mě to uvnitř sere? A pokud mě to uvnitř sere, tak proč s tím kurva něco neudělám? Proč odháním těch pár lidí, kteří to se mnou myslí dobře a chtějí mi pomoci?
        Nevím, asi to tak feťáci prostě mají, že si nedokážou přiznat realitu a nedokážou na sobě začít makat…

        Kdybych měl bilancovat, řekl bych, že jsem již vyrovnaný, smířený a připravený k lepšímu životu než s ní. Bohužel nadále přetrvávají emoce a občasný stesk. Ze tří částí těla, která člověk používá ve vztahu, tedy mozek, péro a srdce už je s ní pouze srdce a to jen zřídka. Co se racionálního uvažování a sexu týká: Už to mám za sebou a vím, že ji nechci. Bohužel myšlenky, které mne občas napadají, jsou stále spojené s ní.

        No nic, bojuju dál, i když už to vlastně není ani boj, ale čekání na osvícení. Už jen potřebuju strávit ten tolik potřebný čas bez ní, abych z toho byl venku nadobro. Holky, kluci, dámy a pánové: Nebojte se rozchodu, prožijte si naplno bolest, bude to jen a jen lepší a nakonec budete opravdu rádi, že odcházíte ze vztahu lepší, bohatší, zkušenější… Už dnes mohu s klidným srdcem říct, že jsem za ten rozchod rád.

        Úplné odpuštění, jako poslední krok k očistě, tak jak ho popisuje Krčmič však je teprve přede mnou. Očekávám ho někdy v létě :-)

        Držte se;-)

      25. Honza17:08 dne 11.5. 2014 napsal/a

        PO ČTYŘECH MĚSÍCICH:
        Opovržení,

        to
        je asi nejvýstižnější slovo, kterým bych mohl popsat pohled na mou
        bývalou a jejího nového přítele. Požádala mě, abych nikde neventiloval
        její feťácké jízdy, tak tedy nebudu, nicméně přesto jsou ve mě pocity,
        které s tím souvisí.

        Nyní je to více než měsíc, kdy jsme měli
        poslední kontakt a když si ji vybavím, tak je to jak jsem ji viděl
        naposledy. Ruce a nohy obsypané nějakou záhadnou vyrážkou (ale vyrážkou
        ona nazývá i cucfleky, takže její původ těžko odhalím :-) )

        Byli
        jsme spolu na výletě. Po necelých třech měsících jsme se kontaktovali a
        ona jak je jejím zvykem ihned začala obelhávat nového přítele a čekala,
        až odjede z domu, aby mohla se mnou odjet. Ale vzhledem k tomu, že si
        oba uvědomují, že nejsou nijak důvěryhodní, tak si navzájem checkují
        telefony a on jí na to přišel. Dobře ví, že jedna věc je někoho někomu
        odloudit a druhá věc je takovému člověku po jeho získání věřit… to se
        asi nedá. Dobře ví, že to co udělala mě, hrozí i jemu a vlastně
        komukoli…
        Vyrazil ji z bytu, takže se náš odjezd o hodinu posunul. Strávili jsme spolu ale zbytek dne.

        Bylo
        to zvláštní. Na jednu stranu jsem ji hrozně chtěl zpátky, na druhou
        stranu jsem se na ni nemohl ani podívat, abych si hned neuvědomil, že
        vlastně se svým bývalým podvádí kluka, se kterým zase podváděla
        bývalého. Morál asi opravdu nemá :-)
        Protichůdné pocity dominovaly
        celému tomu dnu. Ego ji chtělo zpátky, rozum si uvědomoval její zkalené
        oči a boláky posypané tělo. Hnus. Bylo mi jí líto, ale rozhodně se nedá
        říct, že tam byla láska. Z její strany jednoznačná snaha si mě udržet
        jako zadní vrátka, což se projevovalo větami jako
        „já vím, že jsi ten
        nejlepší chlap pro mě“ nebo „My dva jsme si souzení, vím, že spolu
        stejně nakonec skončíme, ale teď to prostě nejde“
        Zajímalo by mě,
        jestli tohle oznámila i svému klukovi. Trochu to vyhození z bytu
        obrečela, ale jinak byla v naprosté pohodě. Říkal jsem jí, ať si z toho
        nic nedělá, že ji vezme do týdne zpátky, že jen teď musí hrát tvrďáka,
        aby se neshodil… Do týdne ji vzal zpátky :-))
        Jakmile ji vzal na
        milost, požádala mě, zda bychom na chvilku nemohli přerušit kontakt, než
        se to všechno uklidní (nejspíš by nějaká sms neunikla jeho důkladné
        kontrole telefonu a zase by ji demonstrativně vyhodil)
        Promyslel jsem
        si to a odepsal, že s tím nesouhlasím, že bych ten kontakt rád přerušil
        už nastálo. Nechci takovou holku a proč tedy zkoušet být její kamarád.
        Kdyby byla v hajzlu, asi bych jí dokázal pomoci, ale nemám potřebu s
        člověkem jejího typu udržovat nějaký vztah. Jediné, co mi nás dva
        vlastně dneska připomíná jsou kamarádi, kteří občas zajdou do podniku,
        kde oba pracují a vyprávějí mi humorné historky o tom, jak ona tam
        roznáší jídlo, do kterého má nechutně zabořený prst i s bolákem, nebo
        jak on se pohybuje po podniku s roztaženýma rukama, kterými nahrazuje
        skutečně vysportované tělo. Je mi jich jaksi líto. Manažer s rezavou
        felicií a servírka bez vlastních emocí, jen s těmi propůjčenými nějakou
        „látkou“
        Ona naivní dítě, on zoufalec a chcípák…

        Toť mé
        pocity s ní spojené. Jistě z nich cítíte jistou dávku frustrace, která
        je spojena s tím, že jsem s takovým člověkem ztratil zbytečně 3,5 roku
        drahocenného mládí :-)

        Nyní ke mě… Jsem šťastný. Mám již skoro
        měsíc novou přítelkyni. Krásná a čistá blondýnka. Poznali jsme se přes
        její kamarádku a od toho dne jsme spolu skoro každý den. Nevím co dřív,
        ona, posilka, Krav Maga, dnes jdu poprvé na florbal. Mé dny jsou nabité
        aktivitami, výbornou společností skvělých přátel a mé nové holky. V
        životě mi vlastně nic nechybí. Šipky, výlety, grilovačky, gastroakce v
        mém oblíbeném baru, minigolf a desítky dalších menších, či větších
        podniků, které člověka naplňují pocitem, že konečně žije… Za měsíc
        odjíždíme na společnou dovolenou, na kterou se oba moc těšíme. Nevím,
        kde jsem měl oči celou tu dobu. Simča je skvělá, její rodina, kterou už
        jsem stihl poznat taky. Rozhodně je důležité, že vyrůstala v normálním,
        hezkém, fungujícím prostředí. Je tedy předpoklad, že nebude mít tu smůlu
        a trpět nějakým emocionálním defektem, který by znemžňoval dlouhodobý
        vztah. Jsme na začátku, ale vyvíjí se to dobře, tak uvidíme. Jediné, z
        čeho mám malinko obavy je ta krátká doba, která od rozchodu uplynula.
        ˇUspěch a brzké „vyléčení“ přičítám využítí všech dostupných prostředků,
        jak se ze sraček dostat. Poslechl jsem všechny rady, které jsem
        považoval za prospěšné, inspiroval se lidmi, kteří si prošli něčím
        podobným a zvládli to… Prostě jsem neseděl doma, ale aktivně makal na
        tom, abych z toho byl co nejdříve venku. Prvotním impulsem mi byl
        Krčmičův článek. Ten mi vlastně dokázal obrátit život naruby. Za to
        Michalovi velký dík.

        4 měsíce normální stravy a cvičení přinesly
        kýžené výsledky. Shodil jsem 15 kilo tuku a nabral cca 5 ve svalech.
        Zaćíná se mi zpátky rýsovat atletická postava, což mi ve spojení se
        zvýšeným zájmem žen značně zvedá sebevědomí, jež rozchodem tak
        utrpělo:-)

        Můj stav po čtyřech měsících se tedy dá
        charakterizovat slovy „jsem z toho skoro venku“ To skoro tam je proto,
        že stále nejsem schopen odpustit své bývalé ty lži a ty podrazy a to ani
        když si uvědomuji, že lže a podráží všechny kolem sebe od útlého
        dětství a nic jiného tedy ani nezná. Ani když vím, že za svůj pokřivený
        charkter nemůže, tak zatím nedokážu odpustit. Myslím si totiž, že kdyby
        chtěla, dokáže s ním bojovat. Snad i přesto definitivní odpuštění brzy
        přijde a ukončí poslední fázi rozchodu…

        Pro začátečníky, neboli jedince, které život (záměrně nepíši osud, neb na ten nevěřím) obdařil ztrátou milované blízké osoby:

        Strašně
        rychle to uteče. Ale jen pokud si natřískáte dny aktivitami. Pokud
        budete sedět na prdeli doma, bude se to táhnout jako smrad:-) Nehrňte se
        do žádných pomst, dneska jsem rád, že jsem byl dost chlap, abych toho
        chcípáka neseřezal a věřte mi, že jsem od toho byl milimetr:-) Jsem rád,
        že nyní nemusím řešit nějaká trestní oznámení, nebo ubrečené sms od
        bývalé, že se ten její nemůže bez zubů najíst. Takhle to je lepší. Mají
        svůj život a ať si ho žijí, jak chtějí. Je jen otázkou času, než si
        připraví život nějakou perličku i pro ně. Já mám také svůj a žiju ho jak
        nejlépe umím. Seberte se, bude zase dobře. Budete-li chtít, bude
        dokonce mnohem lépe. Člověk, který Vás opustil nestojí za dlouhé
        trápení, buďte lepší než on/ona. Budete-li se totiž cítit lepším
        člověkem než je expartner/ka, dostane se vám uklidňujícího pocitu úlevy.
        Úlevy z toho, že je pryč. Přestanete toužit po satisfakci za utrpěnou
        bolest, ta satisfakce totiž spočívá v tom, že vidíte svého/svou ex jako
        člověka, který si vás nezaslouží a který vám nesahá po kotníky. Máte to
        ve svých rukou. Držím všem palce a jakmile budu cítit že jsem se zase
        někam posunul, ozvu se.

        Honza

      26. Krcmic.cz19:58 dne 11.5. 2014 napsal/a

        Kdysi jsem si rekl, že kdyz tento clanek pomuze aspon jednomu cloveku, tak to bude fajn. Nakonec pomohl par desitkam / stovkam lidi soude podle mailu, co mi chodi. A podle reakci tady u clanku. Jsem rad, ze jsi jeden z nich, Honzo. Je fajn vedet, ze se z toho vsichni postupem casu dostavate a pomahate i dalsim prekonat tyto nebo jine problemy. Je prijemne vedet, ze clovek dokazal rozjet takove to nekoncici kolecko, kdy si lide pomahaji navzajem jako driv :-)

        Az budes nekdy v Praze, tak napis a muzeme skocit na pivo. Odkaz na muj FB je dole a nebo nahore v kontaktech je muj telefon (radeji pis SMS, pac co se tyce zvedani telefonu, tak jsem neschopny, denne mi volaji fakt desitky lidi a ne vzdy vse zvedam :-)). Budu se tesit na dalsi report :-) A uprimne – jsem hrdy na to, jak ses s tim popral. Zaslouzis obdiv. Hlavne nezapomen, co ses naucil pro pripad, ze by se to nedejbuh nekdy zase pomrvilo…

      27. BernardDolecek@seznam.cz07:18 dne 17.5. 2014 napsal/a

        Honzo, nevím, jestli sem ještě po takové době zavítáš, ale každopádně musím napsat, že tvoje příspěvky jsou pro mě v téhle diskuzi nejlepší. Máš parádní styl psaní, navíc gramaticky na úrovni, fakt se mi to dobře čte:) Tak bych byl rád, kdybys zase napsal, jak jsi na tom teď, taky proto, že včera se se mnou rozešla přítelkyně po šesti letech kvůli jinému. Rád bych věděl, jak to aktuálně zvládáš ty.
        Jestli to čteš, tak přeju hodně síly!

      28. Honza00:05 dne 14.8. 2014 napsal/a

        Ahoj všem,

        zcela záměrně jsem nějakou dobu nepsal s tím, že další report, na který se Michal těší ;-) přijde přesně po šesti měsících. Nakonec jsem prostě zapomněl:-) Neodpočítával jsem dny k dalšímu příspěvku. Prostě mě semlel normální život a já najednou čumím, že jsem po rozchodu už více než sedm měsíců. To to kurva letí :-)
        Dovolená za mnou (by the way bylo to naprosto famózních 14 dnů) a já mám samozřejmě několik novinek, poznatků a zjištění..

        Asi bych měl začít tím, jakým způsobem teď žiju a jak se cítím. Tedy vězte, že dodnes si na bývalou partnerku vzpomenu, nicméně duševní bolesti ani otřesy mi to již dávno nezpůsobuje a pokud ve výjimečných případech ano, pak jen na pár minut. Jsem na konci cesty a tento příspěvek bude nejspíš jedním z posledních. Pochopil jsem a došlo mi, že cesta rozchodu je černá, smutná, depresivní, destruktivní a hlavně slepá. Na jejím konci není nic, než vzpomínky. Jen Vám prostě dojde, že jdete již od začátku paralelně s ní po mnoha a mnoha dalších cestách a některé z nich již smysl dávají. Hlavní ulicí je život a ta se více a více od cesty rozchodu odklání, až prostě nadobro zmizí. Zůstává jen to nejdůležitější: PŘÍTOMNOST. Možná to bude znít z mé nevymáchané držky až příliš nadneseně, ale pravdou je, že Eckhart má pravdu. Minulost je jen již prožitý přítomný okamžik, který se nikdy nevrátí a nemá smysl se k němu vracet, pokud z něj nemůžete čerpat něco pozitivního, jako je třeba nějaká zkušenost, či příjemná vzpomínka.

        Život mi přinesl nový vztah, který už nějaký ten měsíc trvá a ze kterého se má ex jako rušivý element již vytratila.
        Dnes si říkám přesně to, co predikoval Michal: Proč se já kretén trápil kvůli jedné holce, když jich je na světě mnohem víc a dokonce lepších? Proč jsem ryl držkou zem kvůli nedospělé servírce? :-) Jako chápu reálný důvod a vím, že to tak mělo být, ale dnes to prostě už necítím a přijde mi to jako nesmyslně ztracený čas. Nesmyslně jsem svý tělo a duši zatížil bolestí. Je to prostě tak, že dnes jsem v cajku, bohatší o zkušenost pro další případný pád.

        Přicházejí další lepší i horší životní situace a rozchod je více a více v pozadí. Z těch lepších jednoznačně musím vypíchnout tu, že jsem dostal skvělou a výborně zaplacenou práci poblíž Prahy. (Takže na toho panáka Michale dojde ;-), budu se tam stěhovat). To mě nalilo další životní energií, je to pro mě obrovská výzva a musím přiznat, že se na to strašně těším. ( Jen je mi líto opustit současného šéfa – je to skvělý chlap ). V říjnu jdu na to, takže držte palce.

        Víte ono je to celý tak, že když vás někdo opustí, máte pocit, že se všechno zhroutilo. Nic nedává smysl a všechno končí. Tak proč v tom zkurveným životě pokračovat? Proč to nezabalit a neskočit z mostu? Protože to fakt nekončí. Je to jen blud. Naopak, jede se dál. Přijdou zase jiný chvíle, které vám ukáží, že je na světě spousta radosti a nikdo, kurva nikdo vám ten život prostě posírat nebude. Tak to obrečíte, postěžujete si, prožijete si bolest a hotovo. Bude dobře.

        Já strávil spousty času hledáním rady, která by mě zbavila bolesti a víte na co jsem přišel? Že ani já nenašel nic geniálního, co bych vám tady mohl teď napsat. Oni fakt měli všichni pravdu s tím, že jediným lékem je čas. Neexistuje žádný okamžitý pomocník. Je to celý o tom, že se z citové závislosti dostáváte po drobných krůčcích. Pomalu, ale jistě. Je to lepší a lepší. Ten kdo vám bolest způsobil prostě zmizel a vy se s tím vyrovnáváte jak nejlíp umíte. Proč by ale vaše hlava měla neustále destruktivně vše směřovat k ex? Ono to ego a mysl chtějí jen něco zpátky, ale postupem času, jak to nedostávají, tak se to všechno otupí až vás nakonec ego i mysl přestanou trápit úplně.

        ODPUSTIL jsem jí. To je podle Michala poslední krok k ukončení tohoto smutného dramatu. Vážně. Odpustil jsem jí to všechno a dnes bych se s ní klidně dokázal setkat a pokecat si. Být uvolněný, v pohodě. Už si nevykresluji v hlavě scénáře, co bych jí řekl. A víte proč? Protože už je mi to prostě jedno… mluvil bych s ní jako se spolužákem, kterého bych potkal třeba po dvaceti letech. Na tuhle chvíli jsem čekal a když na to kouknu zpětně, tak to zase tak dlouho netrvalo. Fantastickým urychlovačem byl opravdu nulový kontakt. To je váš největší kamarád, i když se může tvářit nepředstavitelně. Kolikrát já už se setkal s milionem důvodů, proč se podobně postižení neustále trápí tím, že píší, volají… Pičovina. Vyřešit děti, majetek a pak ani hovno. Ani řádku, to je nejlepší lék a největší pomocník. Chtěla jsi odejít? Oukej, tak padej a hlavně nevolej, nic po mě nechtěj. Většina z expartnerů občas nějaký kontakt zkusí, ale nic si nenamlouvejte… oni potřebují jen zjistit, jak jste v hajzlu a jak moc vám chybí. A vy tady nejste proto, aby se ony cítili skvěle. Jste tady od toho, abyste se skvěle cítili sami. Proto ten telefon nezvedejte, na sms neodpovídejte. Zmizela jsi? Tak si kočko hlavně nemysli, že já jsem sračka, která bez tebe neumí žít. Umím a třeba i líp než s tebou… Takhle si to v hlavě zkuste nastavit do doby, než si budete jistí, že je to celé za vámi.

        Stal jsem se lidovým terapeutem :-D Tak jako mi jeden skvělý kamarád pomohl tím, že mi vše trpělivě vysvětloval a naslouchal mým nářkům, tak já to teď dělám pro ostatní. Jen během minulého týdne jsem objevil v práci dva nové pacienty. Jeden to schytal po osmi letech, druhý sice „jen po čtyřech, ale zase mu jako bonus nechala na krku dítě, kterému on teď musí vysvětlovat, kde je maminka (ani děcku chudák nemůže říct, že maminka je naivní kráva, která někde píchá s nějakým strejdou).

        Vzhledem k tomu, že za tyto terapie nepožaduji žádný honorář, začínám obvykle tím, že pacienty odkazuji na tento článek :-D. Vždycky říkám, chceš vědět, co mi nejvíc pomohlo? Kluk kterého jsem nikdy neviděl a který nikdy neviděl mě. Napsal perfektní článek a ten je pro tebe teď povinnou četbou. :-)) Pak teprve jedeme dál:-)
        Abych taky mluvil chvilku zcela vážně: Pomáhání ostatním mě hodně naplňuje. Jsem velmi empatická osobnost a prožívám to s nimi. Je mi jasný, že jediný, co pro ně můžu udělat je prostě být na telefonu a ochotný kdykoli zajít na kafe a poslechnout si stále ty stejné, jen v detailech se obmněňující příběhy.

        To by asi tak bylo shrnutí mého stavu po sedmi měsících:-)
        Držte se lidičky, svět je plný nádherných věcí a vy nikdy nestihnete všechny vidět a všechno prožít. Tak se neokrádejte o čas a bojujte. Ať je ten porozchodový čas co možná nejkratší.

        Michale děkuji ti ještě jednou za to, co jsi nejen pro mě udělal. Uvidíme se…

        Pokud budu cítit, že to má ještě nějaký smysl, zase se ozvu.

        Honza

      29. Honza22:05 dne 15.1. 2014 napsal/a

        den pátý:

        celý den standardní svírání kolem srdce. Odpoledne kafe s kolegou (a kamarádem). Setkání skvělý, probírali jsme vztahy, jeho manželství, práci. Pak mi došlo, že mám v jedné složce v telefonu pár fotek z dovolené. Nic zlého netuše jsem se zeptal, jestli ji chce vidět… Ukázal jsem mu tři, civěl na ně jako cvok a když se slovy „hm, tak ta je fakt hezká“ odvrátil od toho telefonu oči zpět ke mě, já byl zhroucenej… Brečel jsem jak malej kluk.
        Jedna z fotek mi v živých barvách a se vší zrůdností připomněla ten večer.
        Byli jsme na dovolené a v jedno starobylém městě jsme procházeli uličkami tak úzkými, že nás nutily se k sobě tisknout ještě víc, než obvykle. Najednou jsme narazili na malinkatý obchůdek, kde nějaká slečna prodávala šaty, které ručně vyráběla… Rozhodně jsem si nepřipadal jako před výlohou krámu s hadry, ale spíš jako v galerii. Z výkladní skříně na nás křičely nádherný červený těsný šaty. Pája je sledovala jak elektrizovaná (a to rozhodně není marnivá, ke štěstí ji stačí tabulka čokolády).
        „pojď miláčku, zkusíme je“ podívala se na mě, usmála se a řekla „Jsou nádherný, můžu?“ „Jasně“
        Za minutku stála přede mnou… Bohyně s fantastickým tělem a takovým sexappealem, že se mi tajil dech. „Strašně ti sluší lásko“ Zeptali jsme se na cenu a Pája se zatvářila zklamaně, ale mrkla na mě a řekla „Kašli na to, šaty nepotřebuju“
        Šla si je svléknout a já slečně potichu s prstem na rtech předal ten balík. Potom jsem nahlas řekl „I’m sorry, but it is too expensive“
        Pája vyšla ven, objala mě a říká „tak pojď miláčku, jdeme“
        Když už jsme byli na schodech říkám „Něco sis tady zapomněla“ a natáhl se pro ty šaty, které mi už slečna v tašce a s úsměvem na rtech podávala“
        Viděl jsem na ní opravdové štěstí. Ne ze šatů, ale z toho, že máme jeden druhého… „jsi můj blázínek, děkuju“
        Šla si je znovu obléknout, a vyrazili jsme na tu nejkrásnější večeři v mém životě. Po návratu na hotel se ke mě jen otočila a řekla „svlékni mi je, strašně tě chci. Celý večer tě strašně moc chci“

        Tak tenhle příběh mám už několik hodin v hlavě a vzpomínky nedokážu potlačit. Neustále se mísí s představou, že v těchto chvílích už se těší na konec směny, letmo se ho dotýká, když s ní sedí na baru a čeká, až skončí, aby mohli odjet k němu, kde mu řekne „celý den tě strašně chci“

        Takže den pátý je snad ten nejhorší… Bláhový pocit, že už se to malinko lepší dnes zmizel jako pára nad hrncem… Bojuju dál… Trpím jak zvíře. Řvu do polštáře „Kurvaaaa, už ať to do prdele skončí, vždyť mě to žere zaživa“

        chcípám

      30. Krcmic.cz23:42 dne 15.1. 2014 napsal/a

        To je normální. Ono tě to fňukání po čase přestane tak brát. Je to jako
        se vším. Je to jako s jídlem, jeden den ti chutná, po týdnu je to
        obyčejné jídlo, za měsíc již na to chuťové buňky nebudou ani reagovat.
        Však to znáš, jednou sis tím již prošel…

        Neřeš pitchoviny. Ty tě z toho nedostanou, vím, že podobným myšlenkám se
        nedá ubránit, zvlášť, když je to čerstvé, ale prostě si dej vždy pár
        facek a začni myslet na něco jiného. Vem si knížku a čti si, za mě
        doporučuji Game of Thrones :-) Je tam taky docela hodně píchání. A lidi
        chcípaj jeden po druhém. Člověku pak docvakne, že zase tak žhavé nic
        není, když nejde o život :-)

      31. Hanka14:32 dne 2.6. 2014 napsal/a

        Tak jsem asi totálně divná. Právě si taky procházím pro mě těžkým rozchodem, ale reaguji spíš na to, že každá holka pod 24 let touží po dobrodružství a po tom spát s mnoha chlapy. Bude mi za nedlouho 20 let a po ničem takovém netoužím a myslím, že to můžu říct celkem s jistotou. Delší vztahy už jsem měla a nikdy jsem nepotřebovala nikam „zdrhat“. Ale je pravda, že poslední dobou opravdu uvažuji o tom, že jsem divná :D

  125. Pavel01:23 dne 5.1. 2014 napsal/a

    Připojím se s troškou do mlýna, jsme (byli jsme) s manželkou spolu přes 5 let, Já 38letý optimista s jasnými plány a cíli, ona 24letá mladá žena, ale jsem v nevím jaké fázi, pocity zoufalství, bezmoci, je to stále příliš živé, nevím co dělat, problém je v tom, že máme dítě, nádherné 4a půl roční dítě, chlapečka – Dominiček, Nevím co mu říci, když mi říká, že je mu po mamince smutno, sice jí můžeme zavolat – kdykoliv, ale není to ono. Zatím nechápe co se děje, proč by taky měl. Má milovaná manželka si našla „milence“ či jak to nazvat. Celý rok 2013 byl tak trochu, né opravuji, zcela špatný, z počátku roku jsem neměl práci, s tím souvisí řada problémů – bydlení, nákupy, složenky …., pak v průběhu roku jsem práci měl, ale špatnou, na pár hodin děnně za pár korun, chápal jsem to tak, že z něčeho musíme žít, snažil jsem se do té práce chodit, chodil jsem i když mě k smrti nebavila, hledal jsem jinou práci až jsem ji našel – 15.září 2013 jsem našel dobrou práci, dobře placenou a problémy které jsme si společně nastřádali za 3/4 roku se mi velice rychle dařilo vyřešit, ale za jakou cenu, úplně jsem zapomněl na svou ženu, nevšímal jsem si jí, neřekl jí jak ji miluji, místo toho jsem byl uzavřený sám do sebe. Pracoval jsem od rána do večera, soboty a neděle, protože jsem chtěl oběma udělat krásné vánoce. Vše jsem měl nachystané, a pak to přišlo. Na štědrý den, přes den jsme byli spolu a pak mi po obědě řekla, že odjíždí. Strašné, nepředstavitelné muka, která mne zachvátila, delší dobu jsem něco tušil, jen jsem si to nechtěl připustit, druhý den byla zpátky, měli jsme jít k jejím rodičů, šli jsme a večer zase odjela, a tak se to opakovalo až do pátku 27.12. Zeptal jsem se na rovinu jak to je a tajně doufal, že neřekne to co jsem si myslel, bohužel – z jejích úst zaznělo „je tady někdo kdo ……..“, a mě se zhroutil svět, během té tisíciny vteřiny jsem byl úplně na hadry, myslela si, že mi to nebude vadit, myslela si, že ji nechám jen tak odejít, myslela si, že o ni už nemám zájem. V tu chvíli jsem se nezmohl na jediné slůvko, nevím jak dlouho ta chvíle trvala, vteřinu-minutu, nevím, ale pak ze mě vypadlo snad úplně všechno, všechno co jsem jí už dlouho neřekl, ale asi pozdě. Sice už bylo po vánocích, ale ještě pořád tady byl konec roku – Silvestr, nový rok atd… Ptal jsem se jí snad tisíckrát, kde bude a s kým, chtěl jet sní, nechtěla, že bych si nerozuměl s jejími kamarády ….., byla sním. Do toho všeho navrhla, že chce měsíc času na to aby si udělala v hlavě jasno, co vlastně chce, čas do 31.1.2014, dát jí ho či nedát, toť otázka? Já teda si myslím, že buď vím nebo nevím. Doma se mnou být nechce a přemýšlet bude u svého amanta, tenhle boj se nedá vyhrát, je mi úplně jasný, že nemám sebemenší šanci. Je mi docela jasný jak to asi dopadne posledního ledna, ale mám pocit, že si není až tak úplně jistá, často volá, píše, už i to, že jí to vše mrzí, že jí chybí naše postel, že jí v ní bylo dobře, a ptala se mně proč se nám to všechno muselo stál. Já mám jasno co chci, ale manželka si jistá není. Co teď ?

    1. Ruda15:02 dne 5.1. 2014 napsal/a

      kámo, tobě je 38, ja sem mladej hajzl oproti tobě, když bude chtít ona tak se ozve, ty se jí ozvývej jenom skrz syna, když mu je smutno, jednou ses jí musel omluvit, nějak dobře a to jí musí šrotovat hlavou, jeslti volá a píše, a chce bejt z5 s tebou, šel bych si o tom promluvit k psychologovi na vztahy, ten vám řekne, jak máte postupovat, chyba je že si myslel jen na praci, a jí přišlo, že se o ní nezajímáš atd , ach jo, to sou holky, no, musí se víc komunikovat, a řešit každičká nespokojenost , a pritom mít trochu kouzlo nedostupnosti:) doufám, že to dobře dopadnem jak pro tebe, jí a malýho, prostě pro vás.. jako rodina

      1. Pavel01:33 dne 23.1. 2014 napsal/a

        Opět píši – den 31,
        přes všechnu snahu na ni zapomenout, jsem a tak si i připadám a cítím se jako v první den, díky synovi Dominikovi se „musíme“ vídat, syna mám u sebe většinu času já a nemůžu jí říct, že ho neuvidí nebo že jí ho nedám. Pokaždé když jí vidím, mě naplní duši pocity zoufalství a beznaděje. Dnes jsme byli v manželsko-rodinné poradně, podle délky porady s psychologem (já-35minut, ona 12minut) by mi už konečně mělo docvaknout, že je to v háji, že už je rozhodnutá, že se nevrátí, ale pokaždé když se snažím synovi dopřát i „maminku“ v tom zase začnu lítat, neznám větší muka. Díky synovi, který za nic nemůže, kterého nadevšechno miluji, jsem asi odsouzen k doživotnímu traumatu. Dle jejích slov je momentálně spokojená, vyhovuje jí to,ale chtěla by se 1x za 14dní setkat na kafe, občas si zavolat a pokecat, že prý, snad si k sobě někdy cestičku najdeme, ale teď to nejde. Rozvádět se nechce, Snaží se semnou vycházet, snaží se si nezavřít cestičku, dává mi pro mě dost šílené a bolestivé nápady jak by se to dalo řešit, částečné bydlení spolu, ale jen v dny kdy je v práci (dělá servírku – směny -krátký-dlouhý týden od 10 do 24hodin) že by bydlela (spala) u mne (protože jí do té tramtárie, kde se peleší, nic nejede) a v dny kdy má volno – tradá – hurá za amantem. Šílený, že ?
        Nevím jak z toho ven, asi pro mě není řešení, alespoň já ho nevidím

      2. Krcmic.cz08:51 dne 23.1. 2014 napsal/a

        Řešení je velice jednoduché, pošli ji do háje, žádná kafíčka a hledání cestičky. Rozvádět se nechce, manželka být taky nechce. Já mám pocit, že dělá jen to, co ji vyhovuje. Vyhovuje to ale tobě? Pokud ne, odpískej to. Uleví se hlavně tobě, netvrdím hned rozvod (i když to v něj asi podle mě časem vyústí), ale prostě ať jde bydlet jinam. Upřímně – dělá z tebe pěkného vola a ty jí to žereš i s navijákem.

      3. Ruda18:15 dne 26.1. 2014 napsal/a

        asi tak, je jak tank, prejizdi se po tobe, vubec ji nezajima, tvuj nazor, hlavne ze ji vsechno odsouhlasíš, rozvod bych hodil nebo bych se na ní vysral ví že ty si do ní kokot, a ona toho vyuziva, tvl jeste abych ji měl doma, ..ale co dítě, to je v prdeli tvl, kdo by na něho měl větší nárok, a kdo by ho mohl mít, když maká v barech atd.. moc času by neměla, mohl bys ho mít ty, ona at se klidně posere, vyhraj soud syn bude u tebe, občas u mámy.. sice to bude napíšu pro něho, ale co máš dělat, nenech ze sebe dělat vola

  126. David00:30 dne 4.1. 2014 napsal/a

    to je hrozný, to je šílený…. kdybych nebyl tak připosranej, už jsem dávno skočil ;(

    1. Ruda18:26 dne 4.1. 2014 napsal/a

      taky si rikam, rikal sem si pred tim proč sní teda jsem já, neměl sem na to jí dát kopy, ale ted mi je dala ona , a sem z toho v pici

  127. Ruda08:43 dne 28.12. 2013 napsal/a

    dobrej článek :) jen je hnusný zapomenout na to ,že by se mohla ozvat, rikala jak miluje, a pak ti dá kopačky, a ani do obličeje to neumí říct, a pak si jde hned na párty, ona chce klid, ma ho mít :) nebudem se zbytečně nervovat z piček, ty nervy za to povětšinou ani nestojej, jen sme asi byli slepí a to říkám už ted druhej den po kopačkách, dnes sem se probudil a znovu si rikam, jak mi mohla rikat ze mě miluje, a pak mi dát kopy a jít si na diskotéku :) asi mi tenhle přístup chybí :) a taky to že mi to nedokázala říct do obličeje, svědčí o tom, jak jí to trapilo, bo že je falešná nevim, ke konci se stejně dokopu k tomu, že je prostě lepší myslet na něco jinyho, víc si všímat sebe :) začít bejt větší kunda, abych se víc líbil :) vytunit si psychiku, a už očekávat, co chci od vztahu, a postavit si nějaky zaklady, na kterych se muze kvalitní vztah stavět , članek mi pomohl, jen je to prolínaní citů to špatný …
    jednou myslim pozitivně, po druhy hrozně negativně, , občas mám náladu se jí ozvat, ale presne tak, ukažes e jak sem slabej, a proto to nechci dělat, nechci klesnout, klesal sem už dost…je čas jít pomalu nahoru… :) tak držím palce všem co sou na dně jako já , snad to přejde rychle :)

    1. Ruda18:22 dne 4.1. 2014 napsal/a

      psal sem to před sedmi dny, psal sem si sní, byl sem sní u ní , ale prostě, porad sem se ozýval já, hoši nedělejte stejnou chybu jako já, nepiště jí, smažte si její fotky, bo si je schovejte tam abyste jí neviděli, smažte si číslo a všechno a netruchlete nad tím, jako ted já, snažím se hledat negativní stránky, celkově mám deprese jak pí*a až se mi z toho, přisahám bohu točí hlava, zkusim si začít užívat stejně tak jako holky, budu sem psát moje pokroky, dokud na to nezapomenu že to tu je :), myslim si že je to dobrej nápad HOLKY BYLI SOU A BUDOU, HEAD UP !!!!!!!

  128. Marty10:53 dne 19.11. 2013 napsal/a

    Ahoj, tak se chci také podělit. Jsem cca. 3 měsíce po rozchodu s přítelkyní (4 letý vztah, 2 roky společné domácnosti včetně pejska). Psát tu o našem vztahu je asi blbost, navíc by na to nestačilo ani 1000x A4 byl to krásný vztah plný lásky, harmonie, společných zájmů, výletů a dovolených. Ač jsme plánovali vše společně (svatba, děti) tak přítelkyně to cítila trošku jinak než já, chtěla to zkrátka dříve než já, otálel jsem a vyústilo to až v rozchod. Mě jen zaráží jedna věc, jak je možné, že to vše tak vypustila? Celá ty léta mi denně šeptala jak mě miluje, že jsem pro ní vše, její štěstí apod. byl to přesně ten typ co lásku dává denně najevo a to samé čeká ode mě ten typ co tráví všechny své volné chvíle nejradši právě se svým protějškem. Měli jsme vážně vše, zázemí, peníze, kvalitní vztah, velmi dobré vyhlídky do budoucnosti a pak najednou BUM. Po rozchodu najednou X výčitek, vytahování jen toho zlého (toho bylo minimum jen tak mimochodem) a i přesto z toho dělala buh ví co. Teď má nového přítele a veřejně se hlásí jak je strašně zamilovaná apod. Nerozumím tomu chování… Já nemám problém si někoho najít, ale nedokážu opětovat k někomu city, když je stále chovám k ní, kdežto ona s tím evidentně nemá problém. Rozešli jsme se s tím, že jestli se naše cesty mají jednou zase protnout tak se protnou, rozešli jsme se líbáním a slzami v očích, milovali jsme se i po rozchodu, strašně mě to sere, že to vlastně ani není nějak uzavřený, cítím, že mě má stále ráda, ale možná si to jen namlouvám… Každopádně nezachovala se po rozchodu úplně fér a jen to ukázuje co se říká, že až v těchto situacích se pozná pravý charakter.. Už se cítím lépe, ale stále mi chybí jak ona, tak naše společné bydlení, tak náš pejsek… Vtírat se nemá smysl já se chtěl vrátit, vzít si jí, pracovat na dítěti chvíli váhala, že chce ještě čas apod. ale podle mě spíše lanařila jiné a mě měla jen jako nějaký „nouzový východ“ kdyby to jinde nevyšlo…

  129. Jara12:55 dne 10.11. 2013 napsal/a

    :D Přidávám se do party opuštěných… u mě po 6-ti letech..Kdy jsme začali stavět vše od totální nuly… Přišla po čase stagnace, trochu mrtvý bod i když základy byly pevné – chemie, společné zájmy, důvěry, stejný způsob uvažovaní, stejný styl, velmi mnoho společného…Cíl jsme měli stejný, ale né úplně na stejném místě… Přišla pauza a rozchod… Doporučuji….1. vymluvit se někomu…2. pokud se dostanete trochu nad věc….zahájit protiútoky…ať se dostanete pokud možno na druhou stranu….3. postavit se a zařídit a jít dát… Hlavu vzhůru

    1. Ruda15:49 dne 5.1. 2014 napsal/a

      zahajit protiutoky znamena co ?

  130. Cantík09:28 dne 7.11. 2013 napsal/a

    Ahojte. Chtěl bych se s Vámi také podělit o svou, velice čerstvou zkušenost.
    Před 2 dny jsem se rezešel s přítelkyní, se kterou jsem byl 3 a půl roku. nikdy jsme se nepohádali.Ještě před začátkem našeho vztahu jsem jí asi 9 měsíců „uháněl“ a nabaloval. Hrozně jsem se do ní tenkrát zamiloval. Mě bylo 19, jí 21..Bydlela v bytě se svou spolužačkou a já ještě u rodičů, takže jsem u ní občas (a čím dál častěji) přespával. Tam jsme se dali dohromady. Poté se přestěhovala do jiného bytu, kde bydlela s dalšíma 5 holkama… i tam jsem občas přespal, až jsem si nakonec našel vlastní byt. (jakožto kluk jsem jim tam kdeco opravoval apod. a stejně to bylo akorát špatně :D ). Tím se situace obrátila a ona občas přespávala u mně, až už u mně zůstala. Pořád to ale bylo jen tak napůl, protože stále „bydlela“ u rodičů – tzn na víkendy domů atd.. asi rok jsme bydleli spolu a pak jsme se přestěhovali k naší společné kámošce. na podzim 2012 se mi ve vztahu několik věcí nelíbilo (málo sexu, …) a nejlepší věc, která mě napadla, bylo se rozejít.Měl jsem „záletnické myšlenky“ a nechtěl jsem,abych jí tím ublížil, kdyby k tomu třeba opravdu došlo.Promluvili jsme si a v slzách jsme se rozdělili.Nicméně jsem to nevydržel… nechal jsem se ovlivnit názorem její sestry, která říkala,že jsme málo komunikovali (což byla pravda). takže jsem jí po pár dnech navrhnul a požádal,aby mě vzala zpátky a dali se znovu dohromady.že začneme znovu a budeme se o těchto věcech více bavit.. zlepšilo se to,sexu bylo dost a vypadalo to všechno krásně.dokonce jsem už pokukoval po prstýnku :)
    Po půl roce jsme se přestěhovali do baráku jejich rodičů… a to byl nejspíš ten kámen úrazu.Chtěli jsme totiž našetřit peníze na „velké cestování“.mě vnitřní neshody s maminkou a k tomu velký otazník,co dále se svým životem, spojené s faktem, že jsme na sebe neměli čas..to vyústilo až k mým úvahám,co bude.všiml jsem si,že se mě nadšeně ptá,jak bylo v práci,vkládá spoustu energie do vztahu,ale já jsem to nedokázal opětovat.před 2 dny jsem začal rozhovor na téma „co dál“.ve zkratce:rozhodl jsem se,že musím odejít z domu a jsou pouze 2 varianty: buď půjde se mnou,anebo zůstane.řekla mi,že to mám zkusit jinde (s někým jiným).že kdybychom spolu odešli,nejspíš by se to mezi námi stejně nezlepšilo…
    věděl jsem,že pokud začnu tenhle rozhovor,něco se změní, že už to nebude jako dřív.možná lepší,možná horší,ale potřeboval jsem se pohnout z místa.nemohl jsem se dále dívat,jak ona vkládá energii do vztahu a já se jenom vezu.(tady nestačí si říct,teď jí to budu vracet,chovat se hezky.to musí jít zevnitř).několik dní jsem přemýšlel,jak jí to říct,jak to udělat.ale hlavně-odhodlat se.udělat krok.věděl jsem,že se musím něčeho vzdát (povrchně třeba komfort-vypráno,teplé jídlo 2x denně…),ale bez toho to nejde.bez toho nejde udělat ten správný krok kupředu-doporučuju se podívat na film Let (flight) s D.Washingtonem. ten mi byl velkou insiprací.v těhle situacích nejsem silný a možná jsem na to šel špatně.ale původně jsem se nechtěl rozejít.chtěl jsem s ní hledat cesty,řešení.uspořádat si zájmy tak,abychom na sebe mohli mít čas a jak se více věnovat vztahu.ale svým přístupem za poslední měsíc jsem jí odradil.už neviděla světlo na konci tunelu.nechtěla se dále trápit.
    první den PO mám za sebou.byl to nejtěžší den v mém životě.nikdy o ni nechci úplně přijít.přeju jí hodně štěstí v novém životě. snad ji to neodradí a do dalšího vztahu bude dávat tu lásku, kterou dávala do toho našeho. věřím a doufám,že se s tím oba popereme natolik, že budeme moct být přáteli.už jenom proto, že máme společné zájmy a je skvělá vedoucí.chce to čas.dám jí ho tolik, kolik bude potřebovat.a jestli to tak nemá být a nezvládneme být přátelé,tak na ty 3 a čtvrt roku budu vzpomínat jako na nejhezčí chvíle mémo dosavadního života.Děkuji ti, slečno „N“.

  131. Karel12:29 dne 28.10. 2013 napsal/a

    Ahoj. Mám starosti. Potkal jsem skvělou ženu, pro kterou jsem zjistil, že si přeji moc žít. Bohužel v době kdy jsem ji potkal, byl ve mě ještě ne zcela ukončený předchozí vztah, ale i tak jsem do toho nového šel. Po čase jsem zjistil, že myslím ještě na svoji předchozí ex a nešlo mi zcela opětovat lásku mé nové přítelkyně. Řekl jsem ji to, že to ve mě je a potřebuji více času, jí to pochopitelně velmi zamrzelo ale já si v ten moment nedokázal pomoc a nechtěl lhát. Po krátké době jsme se znova potkali a já zjistil, že je tolik fajn a zamiloval se do ní. V ní to už ale nebylo to pravé a řekla mi, že už to nejde. Já přitom ted o ní velmi stojím a řekl jsem ji, že mi to trvalo, ale miluji ji. Ona už ale zřejmě nechce. Ted nevím co mám dělat, zda jí ještě znovu oslovit..nevím.. Máte někdo podobnou zkušenost ? díky

  132. Henek11:41 dne 27.10. 2013 napsal/a

    Ahoj před měsícem mě opustila moje družka s kterou jsem byl 10 let z ničeho nic mi řekla po telefonu že se už ke mě nevrátí . Ja jsem kvuli ní opustil před 10 lety rodinu s kterou jsem nevychazel tedy s byvalou ženou .byl jsem vždycky problémovej typ kterej bral drogy a to ve velkem stylu ale nechal jsem toho protože jsem ji miloval a stale miluji .Před 2 roky se k nám nastěhovala bývalá přítelkyně meho bratra který ji vykopl a že nemá kam jít a že je to na 14 dní a dopadlo to jinak .Ona je s moji družkou velká kamarádka a s ní začala oblezat hospody atd …Ja jsem už nemohl táhnout domácnost protože obě nedělaji a prostě jsem ji vyhodil ještě ten den šli spolu ven a moje družka a celoživotní laska se už nevrátila jsem z toho uplně vedle a začal jsem brát zase drogy abych urychlil sebedestrukci . Napsal jsem ji že jedu do jiného města dělat s kamarádem a že už se neuvidíme že to bude lepší ona dojela a s pláčem mi sdělila že mě miluje ale že se mnou nechce žít a ráno zase zmizela k své sestře která mi dluží hromadu peněz a je totalně štastná že se jí podařilo rozvrátit mě s moji láskou niní jsem sám a totálně závislej na drogách a nechci mít s ženskejma nic společného ne všechny vaše rady končí happy endem ……

    1. michelllin15:45 dne 27.10. 2013 napsal/a

      Nikdo nikde netvrdí, že to musí skončit happy endem. Šťastý konec to bude mít ve chvíli, kdy se přestaneš utápěť ve vlastním neštěstí a začneš se sebou něco dělat. Chlastat, brát drogy a litovat se umí každý. To dělají slaboši. Jestli chceš takhle prožít zbytek života, tak v tom pokračuj. Nebo vytáhni hlavu z písku a začni jednoduše znova.

      Představ si, že jedeš na svůj první velký výlet sám do cizí země. Máš strach, protože jedeš někam do neznáma. Pak se vrátíš, bohatší o zážitky a dalšího výletu někam do Tramtárie se už toliki bát nebudeš. Až těch zemí „objedeš“ více, tak už ti to přijde normální. Stane se to součástí tvého života. S ženskýma je to stejné. Jedna odejde a ty se bojíš, že žádnou takovou nenajdeš. Ano, může se to stát – pokud ty sám pro to nic neuděláš. Stejně jako se nenarodíš jen tak milionářem, tak ti žádná další perefektní ženská nespadne sama do klína. Musíš se snažit. To první, co musíš na té cestě udělat, je dát se dohromady. Vylézt z těch sraček, protože teď jsi v nich až po krk (myslím, že hlavně vlastní vinou). Pokud nemáš ty sám miliardové dluhy, nejsi mrzák, tak stále máš šanci na ten happy end.

      Doporučuji se podívat na tohle, třeba pochopíš, o čem je řeč a že na tom nejsi tak špatně: http://www.youtube.com/watch?v=1zeb-k-XzaI

      Pak si možná uvědomíš, že všechno je jen o tobě a tvém přístupu k životu.

  133. Tempotic09:25 dne 27.10. 2013 napsal/a

    Zdravím,taky se musím podělit o svoji zkušenost máme to čerstvě týden dohodli jsme se na pauze,ikdyž to nás dva hodně bolelo,po týdnu už je to v pohodě ale snažíme se komunikovat,ikdyž jsme si řekli,že potřebujeme každý na sebe čas,takže to tak nějak beru,protože oddych jsem plánoval taky navíc se už tak nevídáme,tak jako dřív ona má práci já ještě studuju na VŠ bydleli jsme spolu dva roky,zvyklý na sebe a ted je to fuč…Ale nevidím důvod proč jí někdy nepozvat na kafé nebo vzít jí někam na procházku.Se článkem sice souhlasím ale u každého vztahu je to jiné…Budu jí prostě pořád milovat ale zároven nacházet lásku v tom co právě dělám a už se netrápit nad minulostí…

  134. Méďa Béďa22:30 dne 26.10. 2013 napsal/a

    Do háje, tenhle článek jsem měl najít už před 14 dny… Přinejmenším jsem mohl ušetřit pár stovek za ten chlast :-(.

  135. martin23:30 dne 8.10. 2013 napsal/a

    Zdravím.. dneska jsem se dozvěděl od dívky že mě už nemiluje ač já bych za ní dal život.. začalo to mezi námy zkřípat už tak před dvěma týdny.. odmítala se sejít a vvymlovala se stále na nějaké nesmysli.. v tu chvíly by mě nenapadlo že něco kuje,, :D a tak jsem proto měl pochopení.. ale v polovině druhého týdne až mi to bylo velice divné a když jsme si psaly začal sem jí pokládat určité otázky a sledoval sem zda na ně souvisle odpoví.. a poté jsem si její odpovědi daval dohromady a neseděly.. neměly žádný logický smysl.. v tu chvíly mi bylo jak to celé dopadne.. následoval telefonát odemě v tu správnou chvíly a ona mi zdělila že dnes se opět nemuže sejít že je nemocná.. a přitom jsem v telefonu jasně slišel že je venku s kamarády.. v tu chvíly samozřejmě přišel vztek a poveděl jsem jí.. hm. tak fajn no.. tak někdy jindy.. poté následovaly zase výmluvy a mě bylo jasné že už se dál nechce semnou stýkat ale neví jak to má mezi námy ukončit :D a dnes, když jsme si dopisovaly na fb tak vylezla s pravdou ven.. že mě nemiluje.. že chce dělat upe neco jiného a že se jí to líbí a nemuže bez toho být a já jí v tom překážim… :D v tu chvíly měl sem dost.. fakt :D a pravda byla taková že se jí líbí být na volné noze.. mít partnery na jednu noc.. noční život apod. zřejmě jí k tomu vedly její kamarádky které jsou pochybné… a tak zvaně užívat si…. a vztah pro ní byl jen otěží na noze.. každý si učitě domyslí výstižné ozznačení pro její jednání :) jediná věc která mě opravdu nejvíc teď trápí, je že si vybrala špatnou cestu.. a zbytečně si zkazí život.. normálně bych si řekl.. a co. .vem jí čert.. když je hloupá… ale stejně.. mi to působí starosti a plus k tomu to zklamání z lásky a rozchodu… velmi bych uvítal jakoukoliv radu :) prosím poraďte..

  136. Junecek17:17 dne 3.10. 2013 napsal/a

    DŮLEŽITÉ! Prosím administrátory o smazání mojich příspěvků – 10,11,12 tam je to celé rozkouskované, nechte jen příspěvek 9 – ten je celý. Děkuji!

    1. michelllin23:11 dne 5.10. 2013 napsal/a

      Hlavni admin to promazal :-)

  137. Janecek16:54 dne 3.10. 2013 napsal/a

    Ahoj,

    Já bych se chtěl taky podělit a zároveň Vás tímto i požádat o radu. Sice zatím nejsem po rozchodu, ale mám takový menší pocit, že to tam tak trochu směřuje… Potřebuji poradit hlavně od holek, co mám dělat, jak se chovat apod.

    Abych trošku popsal mou situaci s přítelkyní jsem cca. 3 roky z toho spolu téměř 2 roky bydlíme ve vlastním bytě. Přítelkyně je o rok starší než já (23 let). začátky našeho vztahu byly klasické – zamilovanost, láska, občas nějaká ta hádka, žárlivost (hlavně z její strany), ale bylo to krásné, přítelkyně je již povahou hodně aktivní a na vše dost „spěchá“ již po půlroce vztahu chtěla prstýnek (zásnubní) a nedělalo jí problém se bavit o svatbě, později i o dětech. Po roce vztahu přišel nápad na společné bydlení, který se nakonec realizoval koupí nového bytu (byt financovali rodiče přítelkyně) po cca. 1 měsíci bydlení přišla rána v podobě podvodu – přítelkyně se začala chovat divně (často byla na mě hnusná, žádná pusa, žádný sex nic…) nejdřív se s nápadníkem jen scházela (byl to její vedoucí z práce) a poté po prvním sexu na mě vše vybalila…

    1. Janecek16:54 dne 3.10. 2013 napsal/a

      Prý se zamilovala, já jsem byl z bytu vyhoštěn (s tím, že mě nevyhodila) ale byla blbost abych tam byl… Po rozchodu jsme byli neustále v kontaktu, našel jsem si jinou (byla to pouze náplast), ale neustále jsem na ní myslel, ona zjistila, že její vedoucí je debil a rozešla se s ním. Nakonec jsem jí dokázal odpustit a vrátili jsme se k sobě – slíbili jsem si, že o minulosti nikdy nebude mluvit omluvila se a vysvětlila to tím, že chtěl zkusit jaké to je, že nikdy nikoho nepodzvedla, že prostě neodolala té zkušenosti… nastala nová etapa našeho vztahu – rok a půl – snad moje nejhezčí období v životě – společné bydlení, dovolená u moře, výlety, koníčky apod. rozuměla si s mojimi rodiči a já s rodiči z její strany vše zkrátka ideální + jsme si pořídili pejska :-) – letos v létě mělo přijít požádání o ruku z mé strany, slíbil jsem to, ovšem byl jsem moc velký srab (zdálo se mi, že jsme moc mladý) a přeložil jsem to na příští rok, což se asi na přítelkyni podepsalo, ale překousla to a šlo se dál… Až do nedávna (cca. 2-3 týdny) zpět bylo vše OK. Ovšem momentálně začala škola + její práce a je vše jinak. Téměř se nevidíme, pracuje od rána do večera + škola, ovšem o to nejde, kdyby se ke mě chovala jako dříve nějak to přežiji (též chodím do školy a pracuji) ovšem její chování se rapidně změnilo – tolik mi nepíše, odsekává mi, vášeň je najednou pryč, sex taky, večer chce jen pusu dá mi ruku a jde spát… Zkrátka je to jiná dívka než ta před 3 týdny (vždy byla dost žárlivá, vyžadovala si stále mou pozornost, což se mi docela i líbilo) a nyní je vše jinak zcela se vše otočilo, začínám na ní naléhat

      1. Janecek16:54 dne 3.10. 2013 napsal/a

        , dolejzat, stále se ptám co se děje? Co se změnilo, co se stalo? Vzpomínám, jaké to bylo dřív a jí to neustále předhazuji, zkrátka nedokážu pochopit, že je vše jinak. To akorát vede k hádkám, kdy mi neustále tvrdí že nic a ať jí s tím neustále nezatěžuji, že jí to otravuje. Například na facebooku si o mě dříve stále dávala nějaké „statusy“ (vím, že je to dětské), ale je to maličkost která potěšila… Miluji Tě říkám již z pravidla já první, ona to sice opětuje, ale přijde mi, že dosti nuceným způsobem. Neustále tvrdí, že se nic neděje, že jen prostě hodně lítá a nestíhá… Jenže těžko tomu prostě věřit, SMS nebo něco takového jsem zatím neodhalil, ale vím, že jsi přidala na FB do přátel svého šéfa o kterém dříve tvrdila, že je celkem pohledný, což nemusí nic znamenat, ale já se zkrátka nemám čeho chytit. Každý den si říkám musím být silný a nic jí nepředhazovat, nebrečet a nedělat chudinku (to ona u chlapů naprosto nesnáší), ale moje suverenita, kterou jsme takovou dobu opěvoval rázem zcela vyprchala s jejím nezájmem… Nevím, co mám dělat, jak se k ní chovat, jeden den je to OK, ale pak večer zkrátka čekám něco více a když to nepřijde začnu jí to zase vyčítat… Co mám dělat? Jak se chovat aby o mě zase začala mít zájem? Co může být příčina jejího chování? Moc děkuji za každou radu! Obzvláště ženy určitě budou moci ze svého pohledu poradit. Děkuji! PS: Když teď zmíním svatbu nechce se o tom ani bavit, prý teď není čas a až za 2 roky – to samé děti, přitom kdybych tyto 2 věci zmínil před měsícem skákala by radostí do stropu…

      2. Janecek16:56 dne 3.10. 2013 napsal/a

        dolejzat, stále se ptám co se děje? Co se změnilo, co se stalo? Vzpomínám, jaké to bylo dřív a jí to neustále předhazuji, zkrátka nedokážu pochopit, že je vše jinak. To akorát vede k hádkám, kdy mi neustále tvrdí že

      3. Janecek16:56 dne 3.10. 2013 napsal/a

        nic a ať jí s tím neustále nezatěžuji, že jí to otravuje. Například na facebooku si o mě dříve stále dávala nějaké „statusy“ (vím, že je to dětské), ale je to maličkost která potěšila… Miluji Tě říkám již z pravidla já první, ona to sice opětuje, ale přijde mi, že dosti nuceným způsobem. Neustále tvrdí, že se nic neděje, že jen prostě hodně lítá a nestíhá… Jenže těžko tomu prostě věřit, SMS nebo něco takového jsem zatím neodhalil, ale vím, že jsi přidala na FB do přátel svého šéfa o kterém dříve tvrdila, že je celkem pohledný

      4. Janecek16:57 dne 3.10. 2013 napsal/a

        nic a ať jí s tím neustále nezatěžuji, že jí to otravuje. Například na facebooku si o mě dříve stále dávala nějaké „statusy“ (vím, že je to dětské), ale je to maličkost která potěšila… Miluji Tě říkám již z pravidla já první, ona to sice opětuje, ale přijde mi, že dosti nuceným způsobem. Neustále tvrdí, že se nic neděje, že jen prostě hodně lítá a nestíhá…

      5. Janecek16:58 dne 3.10. 2013 napsal/a

        nic a ať jí s tím neustále nezatěžuji, že jí to otravuje. Například na facebooku si o mě dříve stále dávala nějaké „statusy“ (vím, že je to dětské), ale je to maličkost která potěšila… Miluji Tě říkám již z pravidla já první, ona to sice opětuje, ale přijde mi, že dosti nuceným způsobem. Neustále tvrdí, že se nic neděje, že jen prostě hodně lítá a nestíhá… Jenže těžko tomu prostě věřit, SMS nebo něco takového jsem zatím neodhalil, ale vím, že jsi přidala na FB do přátel svého šéfa o kterém dříve tvrdila, že je celkem pohledný, což nemusí nic znamenat,

      6. Janecek17:00 dne 3.10. 2013 napsal/a

        nic a ať jí s tím neustále nezatěžuji, že jí to otravuje. Například na facebooku si o mě dříve stále dávala nějaké „statusy“ (vím, že je to dětské), ale je to maličkost která potěšila…

      7. Junecek17:02 dne 3.10. 2013 napsal/a

        Nejde mi to odeslat celé nevím proč….

      8. michelllin17:06 dne 3.10. 2013 napsal/a

        Spadlo to do spamu :-) S novym webem jiz tohle bude poreseno, neboj :-)

      9. Junecek17:09 dne 3.10. 2013 napsal/a

        Sakra, celé jsme to tu zaspamoval, snad to půjde dát nějak smysluplně pod sebe…

  138. Janecek16:52 dne 3.10. 2013 napsal/a

    Ahoj,

    Já bych se chtěl taky podělit a zároveň Vás tímto i požádat o radu. Sice zatím nejsem po rozchodu, ale mám takový menší pocit, že to tam tak trochu směřuje… Potřebuji poradit hlavně od holek, co mám dělat, jak se chovat apod.

    Abych trošku popsal mou situaci s přítelkyní jsem cca. 3 roky z toho spolu téměř 2 roky bydlíme ve vlastním bytě. Přítelkyně je o rok starší než já (23 let). začátky našeho vztahu byly klasické – zamilovanost, láska, občas nějaká ta hádka, žárlivost (hlavně z její strany), ale bylo to krásné, přítelkyně je již povahou hodně aktivní a na vše dost „spěchá“ již po půlroce vztahu chtěla prstýnek (zásnubní) a nedělalo jí problém se bavit o svatbě, později i o dětech. Po roce vztahu přišel nápad na společné bydlení, který se nakonec realizoval koupí nového bytu (byt financovali rodiče přítelkyně) po cca. 1 měsíci bydlení přišla rána v podobě podvodu – přítelkyně se začala chovat divně (často byla na mě hnusná, žádná pusa, žádný sex nic…) nejdřív se s nápadníkem jen scházela (byl to její vedoucí z práce) a poté po prvním sexu na mě vše vybalila… Prý se zamilovala, já jsem byl z bytu vyhoštěn (s tím, že mě nevyhodila) ale byla blbost abych tam byl… Po rozchodu jsme byli neustále v kontaktu, našel jsem si jinou (byla to pouze náplast), ale neustále jsem na ní myslel, ona zjistila, že její vedoucí je debil a rozešla se s ním. Nakonec jsem jí dokázal odpustit a vrátili jsme se k sobě – slíbili jsem si, že o minulosti nikdy nebude mluvit omluvila se a vysvětlila to tím, že chtěl zkusit jaké to je, že nikdy nikoho nepodzvedla, že prostě neodolala té zkušenosti… nastala nová etapa našeho vztahu – rok a půl – snad moje nejhezčí období v životě – společné bydlení, dovolená u moře, výlety, koníčky apod. rozuměla si s mojimi rodiči a já s rodiči z její strany vše zkrátka ideální + jsme si pořídili pejska :-) – letos v létě mělo přijít požádání o ruku z mé strany, slíbil jsem to, ovšem byl jsem moc velký srab (zdálo se mi, že jsme moc mladý) a přeložil jsem to na příští rok, což se asi na přítelkyni podepsalo, ale překousla to a šlo se dál… Až do nedávna (cca. 2-3 týdny) zpět bylo vše OK. Ovšem momentálně začala škola + její práce a je vše jinak. Téměř se nevidíme, pracuje od rána do večera + škola, ovšem o to nejde, kdyby se ke mě chovala jako dříve nějak to přežiji (též chodím do školy a pracuji) ovšem její chování se rapidně změnilo – tolik mi nepíše, odsekává mi, vášeň je najednou pryč, sex taky, večer chce jen pusu dá mi ruku a jde spát… Zkrátka je to jiná dívka než ta před 3 týdny (vždy byla dost žárlivá, vyžadovala si stále mou pozornost, což se mi docela i líbilo) a nyní je vše jinak zcela se vše otočilo, začínám na ní naléhat, dolejzat, stále se ptám co se děje? Co se změnilo, co se stalo? Vzpomínám, jaké to bylo dřív a jí to neustále předhazuji, zkrátka nedokážu pochopit, že je vše jinak. To akorát vede k hádkám, kdy mi neustále tvrdí že nic a ať jí s tím neustále nezatěžuji, že jí to otravuje. Například na facebooku si o mě dříve stále dávala nějaké „statusy“ (vím, že je to dětské), ale je to maličkost která potěšila… Miluji Tě říkám již z pravidla já první, ona to sice opětuje, ale přijde mi, že dosti nuceným způsobem. Neustále tvrdí, že se nic neděje, že jen prostě hodně lítá a nestíhá… Jenže těžko tomu prostě věřit, SMS nebo něco takového jsem zatím neodhalil, ale vím, že jsi přidala na FB do přátel svého šéfa o kterém dříve tvrdila, že je celkem pohledný, což nemusí nic znamenat, ale já se zkrátka nemám čeho chytit. Každý den si říkám musím být silný a nic jí nepředhazovat, nebrečet a nedělat chudinku (to ona u chlapů naprosto nesnáší), ale moje suverenita, kterou jsme takovou dobu opěvoval rázem zcela vyprchala s jejím nezájmem… Nevím, co mám dělat, jak se k ní chovat, jeden den je to OK, ale pak večer zkrátka čekám něco více a když to nepřijde začnu jí to zase vyčítat… Co mám dělat? Jak se chovat aby o mě zase začala mít zájem? Co může být příčina jejího chování? Moc děkuji za každou radu! Obzvláště ženy určitě budou moci ze svého pohledu poradit. Děkuji! PS: Když teď zmíním svatbu nechce se o tom ani bavit, prý teď není čas a až za 2 roky – to samé děti, přitom kdybych tyto 2 věci zmínil před měsícem skákala by radostí do stropu…

  139. Honza11:21 dne 1.10. 2013 napsal/a

    tyto dve casti textu po sobe patri k sobe..

  140. Honza11:19 dne 1.10. 2013 napsal/a

    resim to denodenne.Po rozchodu me totalne smazala z fb vsehcny fotky a zacala parit z kolegynema z prace ted tam ma jen miliardu fotek jak je nekde na akci.Tech prvnich 14dnu bylo nejhorsich nemel jsem na ni zadnej kontakt a jsem docela samotarsky typ,rady typu chodit mezi lidi byly k nicemu stejne jsem nikam nesel par dobrych kamosu chodi obcas ke me.Mel jsem i ty nejcernejsi myslenky… ,zustal jsem sam na byte vsechno si odvezla zustal jsem ve vsech nasich spolecnych vecech,v nasi posteli kde kazdy den spala,zustal tam po ni jen dulek.Momentalne rikam vidame se ale neustale obraci,uz jsi me i pridala na fb oficialne do vztahu takze na to zareagoval milion lidi,rodina atd,nekteri mi rekli ze jsem vul ze ji beru zpatky atd,byli jsme spolu ted kazdy den ,mluvila o bydleni o miminku co a jak udelame atd,ale ted zase obraci ze to bude nahovno,takze uz jsem z toho uplne rozebranej.Nevim jak toto dopadne,mam strach aby se ze me nestal blazen uz.Mam strach ze momentalne dela tak aby mi neublizila.Vubec se v ni uz nevyznam,mam ted odpoledni tak ji necham chvili byt,i kdyz nejsem schopny ji neustale nepsat.

  141. Honza21:07 dne 30.9. 2013 napsal/a

    Ahoj. Před 14 dny se se mnou po 6 letech rozešla přítelkyně. Na začátku se musím přiznat, že mojí vinou. Milovala mě a já si toho nevážil. Pořád jsem hledal chyby, problémy, způsoboval hádky, urážel se. Bojovala a nechtěla náš vztah ukončit. Poslední měsíc už byla sama nešťastná a trápila se. Myslel jsem, že mám vše pod kontrolou a náš vztah nikdy neskončí. Miluju jí a máme moc krásné vzpomínky. Hodně jsme cestovali, každý den po dobu 6 let jsme byli spolu. Nebylo dne, kdy bychom se neviděli! Měli jsme jen jeden druhého. Bohužel poznala někoho, kdo jí dal to, co v tu chvíli neměla. Po rozchodu jsem se složil. Brečel jsem před dní, prosil jsem o šanci, dolejzal. To způsobilo, že si změnila telefonní číslo. Je s jiným chlapem a já si uvědomuju, kolik toho ona pro mě dělala a jak byla skvělá. Vše jsem zkazil. Nejím, nespím, nemůžu se s tím vyrovnat a vím, že se s tím nikdy nenaučím žít. Nic mě nebaví, nemám ani za kým jít. Život se mi teď úplně otočil a změnil. Před 3 dny jsme byli spolu na obědě. Byla v pohodě. Je prý šťastná a nechce se ke mně vrátit. Já se s tím ale nedokážu vyrovnat. Nejde to. Pokud by tu byla holka nebo i kluk co třeba prožívají něco podobného a chtěli by si i tom popovídat, napište mi na kocka.honza@seznam.cz. Vyjádření všech pocitů by zabralo hodiny psaní… Jedno vím, ale jistě, už nikdy nemůžu být šťastný. Bez ní ne. Nikdo si to nedovede představit. Láska, opora, jen my dva proti celému světu!

    1. Honza10:44 dne 1.10. 2013 napsal/a

      Ahoj me se stalo neco velmi podobneho,my jsme spolu byli 7 let a chtel jsem si ji vzit za zenu a tesne pred tim nez jsem ji chtel pozadat jsem zjistil ze byla s jinym,takze jsem ji vyhodil z bytu a potom az si vse uvedomil dolizal jako blazen.Podobne okolosti jako ty zmenila si cislo uplne se odstrihla.uz je to mesic a pul.Prochazel jsem tim samym co ty nejedl jsem nespal,totalni psycho v hlave v praci se dodnes na nic nesoustredim delam chyby,nic me nebavi,ani kamaradi ani chodit do hospody.Od te doby postupem casu mi dala cislo zacli jsme se vidat,uz u nas nekolikrat spala,vzdycky mi rekne ze zacneme vse znovu ja se snazim zkousnout co se stalo(i kdyz jsem si vzdycky hral na hrdinu ze kdyby mi tohle udelala poslu ji do haje),ale je to divny vzdycky je treba dva dny se mnou v pohode varime cumime na filmy jako driv..spime spolu..a pak se zase zasekne ze ma strach ze to bude blby atd.Ver mi ze ted je to snad horsi nez kdyby me po rozchodu nechala na pokoji,pze zkrze tady to jeji jeden ano druhy ne a porad dokola se u me celkem rychle rozjely deprese a uzkosti,paranoia z toho ze mi trab nebere telkefon nebo neodpovi na sms.Nevim jak toto dlouho vydrzim ale vim jedno ze bez ni nemuzu zit.Vecer mozna napisu vic…drz se

  142. ivana04:08 dne 25.9. 2013 napsal/a

    Ahoj práve jsem ve fázi 6 dní po ukončení 18 letéhovztahu a to co píšeš to platí i pro nás ženský, ale děkuju ti , přidám si tě na face . Mám za sebou 3 dna urputného breku dnes 1. noc spánku v klidu . Jsem ve fázi kdy všechno vetuji práci školu sa funguji strvačností , čekám na telefon smsm ale nic.. Taky nevolám nepíšu a to bolí volání a smsm 5-6 x dnenně 18 let se nedá jen tak ze dne na den vymazat.. ukončil on .. Ale pročtením tvojeho článku děkuju ti zaněj .. ukládám díky,, Je toještě čersví a strašně to bolí .. v hlavě zmatek a ty škatulky tam mám přeházené nemůžu si to tam porovnat

  143. Olina11:15 dne 21.9. 2013 napsal/a

    Je to vše hezky napsaný. Nelituji se, někdy mám vztek na něj, na sebe. Pomáhala jsem mu s podnikáním. Prý by chtěl dítě, nakonec ho za ty dva roky stejně nemám. A já pomáhám dál, poslouchám jeho problémy, když mohu poradím. Nejhorší je, že jsem se přistěhovala za ním, pomohl mi najít byt. Nemám to známé nikoho. Jsem ve fázi 3 článku až na to koukání okolo.

  144. honzaJK18:35 dne 18.9. 2013 napsal/a

    Vážení kluci a holky (dámy a pánové), koukám, že v tom nelítám sám, v současné době se nacházím po „odchodné“ ve fázi 3 článku :-) a jak čtu ty Vaše psaní, prostě člověk bývá slepej a nevnímá co se děje kolem. No nic i pád na držku je pohyb v před :-) H.

  145. Miky03:27 dne 18.9. 2013 napsal/a

    Článek to popisuje docela dost přesně.Fáze úzkosti se střídá sinusoidou s fází hněvu-spíš vzteku.Člověk pro všechna tato rozpoložení nevidí a nevnímá okolí.Nastal čas sebelítosti,která je všeobecně nekonstruktivní.Než dojde k prozření a smíření se,uplyne něco času.Je to záležitostí,kolik ho uplyne, vcelku individuální,podle psychického stavu jedince.Domnívám se,že klást si otázky proč se to stalo,proč k tomu došlo je značně irelevantní.Zabývat se těmito fakty je zbytečné.Relevantním se to stane ve chvíli,kdy navážeme vztah nový.Ale ne z důvodu lítosti,či sebelítosti,ale čistě principielního,kterých chyb se v novém vztahu vyhnout,pokud ovšem z naší strany k nim došlo.Z převážného hlediska takovýchto chyb se dopouští oba partneři a spousta těchto chyb zapříčiní chybového chování druhého partnera.Další příčinou krachu vztahu již nového může být srovnávání partnera nového s tím předcházejícím.Neboť každý člověk má svou osobnost a dva lidé nikdy nebudou totožní.Maximálně si podobní,ale totožnost bude pouze zdánlivá.Nemůžeme nikdo charakterizovat pouze toho druhého či prvního,ale především se naučit vnímat sami sebe.Ted to může vyznít poněkud sobecky,ale domnívám se,že sobecké to není,pokud se jedná o sebekritický,ale i kritický ohodnocení předcházejícího.Nikdy nezměníme druhého,ale můžeme změnit sami sebe.Naučit se chápat,vyhodnocovat to proč ten druhý právě takhle něco.To jediné je reálné.Největší kravinou je snaha mermomocí ze zoufalství se vrhnout do vztahu dalšího.Přeci není nutné si ze sexualního hlediska zběsile zahájit nový vztah.Vrznout si lze i bez vztahu.Sex netvoří vztah,ale vztah evokuje sex.To si myslím je rozdíl.Přemýšlím jak ztvárnit textově rozdíl mezi sexem vášní a sexem-uspokojujícím potřeby.Asi to nechám napsané takhle.Domnívám se že to stačí.
    Znám i chvíle,kdy člověk pařil jak zběsilej,aby mu šlo se bavit a zapoměl na dilema.Jo!Blbost!Končilo to tak,že bez alkoholu jsem se nedokázal ani bavit a musel jsem se napít.Když jsem se nenapil,ani jsem se nebavil.Prostě jsem začínal cítit potřebu se napít.(začínající alkoholismus) Naštěstí jsem včas zatáh ruční brzdu.No a dál?!Změna přišla nečekaně.Začal jsem vnímat jiné věci a tedy tím i lidi a všímat si více jejich postojů vůči mě.Co to znamená?No jen to že kolem sebe začnete šířit pozitivní auru,protože vnímame li štěstí jiných,i šťastněji působíme,nehledíme si sami sebe a našich neúspěchů a tedy se nelitujem.Je zvláštní,že baby dokáží vycítit a rozpoznat naše osobní frustrace.Netuším jak to dělaj,ale poznají to.A to znamená co?!No že se pro ně staneme nezajímavými,slabými samci.Jestli chcete,brečte.Je to normální.Ale neotravujte tím své okolí,které zrovna právě chce žít víc,než vy samotní.Brečte doma,na veřejnosti sdílejte štěstí a radost s ostatními.Ono to samo pak vyšumí.Pokud se budete realitě bránit a chtít s ní bojovat,odeženete vše pozitivní,co by vás mohlo potkat.A pokud vás to nepotká,ale budete se koukat otevřenýma očima,potkáte to vy!

    1. ladislav18:11 dne 26.3. 2014 napsal/a

      S díky -respektem a úctou-za to co jsi zde napsal.V tomto je již něco víc-a tím myslím,že ne každý to pochopí a už vůbec ne každý s tím umí pracovat- Každý jedinec -totiž musí začít u sebe-zbavit se sraček v sobě a krutě na tom makat -protože tak jako kladná–stejně je i záporná energie–která se nabalila za život různým svinstvem -které člověk prováděl–ta kladná se nenabije sama-pokud je tam karmické zatížení–Podstata je snášet utrpení a opravdu to přijmout a prožít–je to jediná cesta k čistotě-Takže -přátelé Mikyho slova si vemte k srdci je to přesný—Jo Miky s Tebou bych šel někdy na pivko –asi by byl zajímavej pokec v jiném levelu,

  146. Martin19:15 dne 6.9. 2013 napsal/a

    jinak, pokud chcete pridejte si me na fb….Martin Myslivecek,
    povidat sis lidma, co jsou ve stejne situaci strasne pomaha…