Tajemství dlouhodobého vztahu 3/3

Jste ochotní na sobě neustále ve vztahu pracovat – a to oba

Dlouhodobé vztahy

POkud jste nečetli předchozí část, tak skočte rovnou sem Vašemu partnerovi musíte nejenom dokonale rozumět (často jej budete znát lépe než on sám), ale při tom všem musíte ještě myslet také na sebe, abyste vy nestrádali. Musíte se toho zkrátka naučit hrozně moc, nepolevovat, učit se a se učit jako Mireček z Básníků. Je to opravdu věda a vlastně nikdy nebudete umět a znát vše (a už vůbec se nebudete umět podle toho správně chovat v kritických situacích). To ani nejde, ale co můžete udělat vždy – je se snažit. A věřit, že se tomu ideálu alespoň přiblížíte na 70 %.

Je to jako ve sportu, nikdo se nerodí dokonalým sportovcem. Někdo má možná talent, ale jen talent nestačí. Snaha, dřina, odříkání a zase dřina. Proto většinou ti nejvíc talentovaní neuspějí, protože je předběhnou ti, co jdou kupředu

Vztahy se vyvíjí stejně tak jak my rosteme a získáváme životní zkušenosti i kopance. Měníme názor na svět, lidi, mění se naše priority, zájmy, přátelé a někdy i nejbližší okruh rodinný (ne každý má prostě šťastnou milující rodinu a někdy je prostě třeba jít dál i bez rodiny, která vás tlačí k zemi).

Stejným procesem přerodu prochází i váš partner, naši kamarádi, kolegové a jiní další tvorečci, kteří vstoupili do našeho života (filcky, blechy, štěnice). Tohle všechno utváří nás, náš pohled na svět, ale i naše vztahy.

Proto nestačí ustrnout v období, kdy jste se poznali, ale je třeba se také dále rozvíjet a váš vztah někam dál posouvat (jinak zákonitě chcípne), ale zároveň u toho nezapomenou naslouchat i vaší drahé polovičce (Co zase chceš?! Teď ne, teď čumím na fotbal! :-D).

Pokud to nezvládnete anebo jen jednou těžce zaspíte natolik, že už si k sobě neumíte najít cestičku, nerozumíte a asi už nikdy rozumět nebudete, pak často přichází ona krize (anebo rovnou rozchod).

Proto je lepší řešit spoustu věcí preventivně – což se hrozně hezky říká, ale hůř dělá.

Všechno určitě nepohlídáte, proto budete mít slabší období a v tom přijde třeba někdo lepší, hezčí anebo jen – bude zkrátka jiný a vy se zamilujete. To se děje a dít bude.

Ale pak podle mě by se měl člověk zamyslet nad tím, jestli to není jen chvilkové pobláznění. A zda vám skutečně stojí za to riskovat vztah s někým, koho vůbec neznáte. To samé se však může stát i druhé straně. A pak právě začnou hrát velkou roli kvality a přednosti člověka, se kterým dlouhodobě žijete.

Když budete myslet na to, že nesmíte dopustit, abyste něco zanedbali, protože už jste to několikrát takto v minulosti dojebali, budete už více myslet na „vztahovou prevenci“. Více přemýšlet. A nejenom přemýšlet, ale i pro to něco dělat.

Budete více vnímat pocity své holky, budete více přemýšlet nad tím, že posledně jste se chovali tak či onak a ono to nefungovalo (tak příště by to možná chtělo více zariskovat / zkusit se zachovat jinak apod.). Budete více přemýšlet nad jednotlivými rozhodnutími (i jejich následky). Nebudete chtít dělat ty samé chyby (pokud si nechcete rozbíjet hubu pořád o ty samé schody).

Nebo aspoň já se je snažím nedělat – někdy se to daří, někdy ne, ale z dlouhodobého hlediska na sobě vidím neuvěřitelný progress. A je to jen díky tomuto přístupu…

Základ je prostě pohyb vpřed – v životě, v podnikání, ve vztazích, prostě všude. Je jedno, zda to bude krokem nebo sprintem. Důležité je, že nestojíte na místě. Když se zastavíte, někdo vás předběhne. Tohle je věta, kterou mám na paměti již od svých 18 let.

Umíte spolu mluvit – a hlavně – umíte mluvit o všem

Znáte to – kdo se moc ptá, moc se dozví. Někdy ale nepotřeba se na vše jen vyptávat, ale prostě nechat vaši drahou polovičku se vykecat. Nejenom, že se dozvíte vše o jejím / jeho momentálním rozpoložení, ale pomůže vám to pochopit, jak přemýšlí, co během dne řeší, více o jejím / jeho životě.

Mluvte o svých pocitech, aktuálních myšlenkách i plánech do budoucna (jak společně po týdnu známosti založíte rodinu a budete mít pět dětí :-)).

Zde si dovolím opět malou poznámku – podle mě jít si pořizovat děti po pár měsících vztahu je prostě jednoduše čiré šílenství, protože člověka na opačné straně ještě v podstatě neznáte. A vystavujete se tak zvýšenému riziku, že se rozejdete a odnesou to hlavně děti. Protože budou žít neúplné rodině.

Stejně tak je blbost si pořizovat dítě, když jste nevybouření (pak to dopadá tak, že některý z rodičů běhá po venku, kalí “jako zamlada” a na výchovu svého potomka úplně kašle), příliš mladí, nezabezpečení (neumíte zaopatřit ani sebe, natož další hladový krk), nic jste si v životě neprožili (pak vás to bude vždy táhnout někam pryč, protože “co kdyby to tam za humny bylo o něco lepší?”).

Měli byste podle mě jít plodit děti, až jste na to připravení…. Což nikdy nebudete a s takovou byste neměli děti nikdy. Jen si myslím, že prostě by si člověk měl uvědomovat tato rizika (bude se muset HODNĚ omezovat, nemyslet jen na sebe), protože už tím nedokurvíte jen svůj vlastní život. Ale ještě někomu dalšímu. Někomu, kdo by třeba jinak mohl mít šťastné dětství. Stejně tak můžete svému dítěti pokazit život i tím, když si zkrátka vyberete vy špatného životního partnera, který bude nezodpovědný. Obecně budete mít v mnoha ohledech život složitější (zejména v situacích, kdy zůstanete s dítětem sami, protože vás partner opustil, nepomáhá vám, nepřispívá na výchovu dítěte – i to se může v klidu stát). Na druhou stranu znám docela dost rodičů, co to i přes tuto nepřízeň osudu zvládají bez ztráty kytičky a za to máte můj neskonalý obdiv, protože sám nevím, jestli bych to dokázal takto skvěle zvládat – někteří asi víte, o kom mluvím……..

Mluvte o vás, vašem vztahu, o věcech, které se třeba ani vůbec netýkají vašeho vztahu, ale mluvte spolu. Budete spolu trávit někdy více času, než je zdrávo a komunikace je jediný prostředek, jak si stále perfektně rozumět.

Nejhůř se mluví o těch nepříjemných věcech. Bohužel i tohle je třeba se naučit. Přijít na cestu, jak tyto věci dostat ze svého protějšku a jak se o nich naučit mluvit.

Třeba tak, že se společně totálně najebete…. a komunikace hned nabere zcela jiný rozměr :-D

Přišel jsem už na to, že nejvíc důležitá je upřímnost – co na srdci, to na jazyku. Od určité doby to praktikuju, jak v podnikání (tam mi to nikdy nedělalo problém prostě být až přehnaně upřímný a klidě se s klienty dohádat do krve, abychom si některé věci vyjasnili).

Snažím se to praktikovat s kamarády, kde je to o dost těžší (jsou to lidé, na kterých vám záleží). A musíte tak někdy hodně přemýšlet nad tím, jak něco říci tak, abyste toho druhého neurazili, on vaši zprávu správně pochopil apod. To samé ve vztahu.

Opět – chtěl bych tímto moc poděkovat všem, co jste si se mnou dali tu práci a tyhle věci mě naučili, protože vím, že jste to se mnou měli někdy “setsakramentsky těžké”. Ale nějaký posun za ty roky vidím, doufám, že vy taky. Protože jestli ne, tak si kupte brýle, vy dementi :-D.

Další věc je, že nikdo z nás neumí číst myšlenky. Nikdo z nás nevlastní čarovnou kouli (já jo, ale neprodám ji ani za tisíc sviní….za 1001 už jo….).

Nikdo z nás neumí předvídat úplně vše. A proto je třeba věci, které nás trápí, tíží – prostě říct. A ideálně volit i tu správnou formu, jak to říci dostatečně nahlas. Protože jen mluvit nahlas někdy nestačí k tomu, abyste byli slyšet (anebo byli vyslyšeni). Někdy forma prostě udělá daleko více, než samotný obsah.

Když bych to shrnul – otevřenost je na první místě. A být tak trochu za všech okolností diplomat. A taky trošičku svině a manipulátor (ale fakt jen trošičku), protože druhou stranu musíte nějak dostat k tomu, co chcete vy. A to stojí někdy fakt hodně úsilí….

A poslední bod na závěr k tomuto tématu – sledujte ostatní, jak se chovají, co dělají dobře (anebo špatně). Alespoň mně to pomáhá potom některé chyby nedělat, protože jsem je už viděl milionkrát u ostatních (anebo je dělat, ale aspoň si ty chyby uvědomovat, více je budete zkrátka vnímat).

Zvládáte používat kritické myšlení, i když to bolí….

Znáte takové ty příběhy, kdy se z velké lásky stane po rozchodu jedna velká válka? On mi provedl to, ona se chovala takhle….. Všechno to byla jeho chyba! Ne, za všechno může ona! Chyba je vždy na obou stranách a pokud si tohle umíte připustit, bude schopní řešit konstruktivně všechny konflikty a předcházet jim.

Právě třeba tím, že si na chvíli sednete a zamyslíte se nad tím, co vám nevyhovuje a co by zase na vás rád změnil váš protějšek, to je to, co vy mu můžete nabídnout na oplátku za to, že se budete snažit změnit to, co jej tak neskutečně sere.

Já třeba jednou týdně dělám to, že si opravdu sednu na zadek a začnu přemýšlet nad tím, co dělám správně, kam jsem se posunul, co bych měl změnit. Je to taková mentální očista, kdy prostě jste pak schopni vidět své vlastní chyby, které přes ten celotýdenní shon nevnímáte, v jiném světle. Najděte si prostě chvíli sami na sebe a někdy zkuste někdy sami sebe podrobit vlastní kritice. Rozhodně tím nic nepokazíte, ba právě naopak. Lidé, co nad sebou přemýšlí a znají své chyby, jsou většinou pokorní, nemají přebujelé ego a nejsou hloupí. Hloupého člověka ani totiž nenapadne, že by něco mohl dělat blbě…. A proto pak takový blb zůstává (překvapivě) stále blbem.

Snažte se nepřemýšlet nejen sami nad sebou, ale i nad tím druhým ve vztahu.

Proč se zachoval tak, jak se zachoval. Jak se asi cítí, co jej trápí (a jestli jej něco trápí). Když se budete snažit se pohlížet na všechny situace očima toho druhého, tak vám to pomůže pochopit celou jeho osobnost se vším všudy. Budete jej znát natolik dobře, že se v pocitech svého životního partnera vyznáte lépe, než on sám. Budete v něm umět číst jako v otevřené knize a někdy i dopředu předvídat jeho kroky i myšlenky.

Každé naše chování ve vztahu je totiž důsledkem něčeho – odráží naše mindráky z předchozích vztahů, dětství, naše strachy i obavy (že o někoho přijdeme = žárlivost, že je někdo lepší jak my = závist), i naše silné stránky a hlavně někdy – i velikost našeho ega. A až budete všechny tyhle stránky vašeho životního partnera dobře znát, budete lépe předvídat a budete vždy o krok napřed.

A to vám pomůže udržet váš vztah zdravý.

Umíte se hádat i odpouštět – a přesto to nevzdáváte

Vztahy jsou jako podnikání. Nahoru a dolů, nahoru a dolů. Jen silní přežijí a uspějí a nesloží se z tíhy celého toho okolního světa. A hlavně – musíte bojovat, řešit dennodenně věci, které byste nejraději hodili za hlavu, tak ve vztahu chtě nechtě – za hlavu hodit nemůžete.

Během každého vztahu a zejména v období krizí někdy řekneme anebo uděláme věci, kterých později litujeme. Základ je prostě nevytahovat na světlo při hádkách staré dobré šlágry z let minulých. Ale prostě co bylo, bylo – staré rány, pokud stále přebolívají a nemůžete to přenést přes srdce, tak je lepší vyřešit v klidu a bez emocí (mně se prostě osvědčilo, když už byly hádky na ostří nože, kdy ani jeden prostě nevnímáte, co vám ten druhá chce říct, se sebrat a jít do prdele, jednoduše jsem se šel projít…. u toho jsem vychladl a už to nebyla prostě píča, ale zase můj starý dobrý miláček :-D A začal jsem přemýšlet nad tím, co mi vlastně chtěla má holka říct. A když jsem se pak z „nucené procházky“ vrátil, byli jsme už schopní si to tom všem normálně promluvit.

A pokud už řeknete něco, co je přes čáru :-D. Tak by bylo hezké se omluvit a nějak to odčinit (ten, kdo udělá první vstřícný krok, byste měli být vy, protože vy jste právě něco posrali a i když je to někdy těžké – musíte někdy spolknout celé své ego – ale co byste pro svého milovaného člověka neudělali, že? :-)

Stejně tak je velice důležité se naučit odpouštět. Zapomenout na staré křivdy, nedívat se dozadu, ale dopředu. Protože jen tak budete moci být ve vztahu oba šťastní.

V tomhle máme obrovskou výhodu my flegmatici :-D, prostě nás jen tak něco nerozhodí a máme spoustu věcí u prdele…. Zkuste to taky v některých ohledech, někdy na ty nejhorší a nejtrapnější situace (a že jich bylo :-D) nakonec budete oba společně vzpomínat a budete z toho mít děsnou prdel, pokud….. pokud se naučíte opravdově odpouštět.

Super je, pokud to máte ve vztahu takto oba nastavené. Pokud ne, bývá to většinou problém – po čase vás bude unavovat být pořád ten, co se snaží ty věci urovnat a hledá chybu v první řadě u sebe. Zatímco ten druhý jen rozdmýchává další a další ohýnek na střeše, abyste toho náhodou neměli na řešení málo :-).

Ve vztahu (zvláště v tom dlouhodobém) budou prostě konflikty a hádky na denním pořádku. Jsou třeba, bez nich to nejde. Ale také nejde se hádat kvůli každé prkotině. Prostě je třeba správně volit, co má cenu řešit a za co se klidně porvete až do krve, protože je to pro vás i váš vztah opravdu důležité. A kdy je lepší se nad to povznést.

Zároveň ne všechny problémy musíte vyřešit hned. Někdy to prostě hned nejde a musíte postupnými (manipulativními :-D) krůčky váš protějšek dobrat k tomu kýženému stavu. Nemůžete jednoduše čekat, že to, co dělal posledních 20 let blbě, změní za jeden večer.

Vy sami jste se sebou spokojení

A nejenom, že musíte umět rozumět svému protějšku, ale při tom všem musíte ještě myslet také na sebe, abyste vy nestrádali. Abyste se vy sami cítili, že nežijete v kleci, ale žijete podle svých představ.

Což někdy znamená také to, že prostě budete umět být nezávislý na svém partnerovi. Budete umět žít spokojeně s ním, ale i bez něj. Jste sice závislý svým způsobem jeden na druhém a zároveň dokážete fungovat zcela samostatně i bez sebe. Bude z vás vyzařovat pohoda. Nejste uzlíček nervů, který hledá všude něco špatného, umíte se bavit a nemáte potřebu váš protějšek shazovat, ubližovat mu nebo ho nedejbůh třískat paličkou na maso.

To je pro vztah také hodně důležité. Protože když jej dobijete paličkou na maso, asi už kámoši moc nebudete….

Mrdání

Spousta problémů a neshod se většinou projeví tak, že spolu prostě nebudete spát. Anebo budete, ale každý jinde :-D Proto je právě nutné, prostě umět problémy řešit a v ideálním případě každý vyřešený problém oslavit mrdáním :-D.

Znáte ten slogan – Nokia. Connecting people. Tak šukání taky…. Je to vlastně takový chemický proces, který vám pomůže k tomu, že si budete prostě zase více naklonění. Je to v podstatě to samé, jako když si dáte extázi, vybuduje to ve vás dojem opojení, který vám pomůže zapomenout na vše špatné a uvidíte zase to světýlko na konci tunelu. A tak snáze na to špatné zapomenete a budete zase myslet pozitivně. Je to v podstatě taková legální forma drogy, která vám pomůže zahojit jakékoliv rány.

Je jen potřeba prostě nemít neshody, protože pak se do toho budete muset trošku nutit (hlavně to tak mají holky, které jsou prostě více citově založené). Ale díky mrdání se problémy už nebudou zdát tak velké a budete se mít zase rádi… Anebo taky ne…. :-D

Ale zase takový hatefuck také není k zahození a navíc ji při tom můžete vlastně i trošku beztrestně proplesknout za to, že se chovala jako kráva… :-D Navíc se holky po sexu zamilovávají, čehož se dá také dobře využít, pokud jste svině :-D.

Prostě opět – u ženských více pracují emoce, chemie v jejich palici, navodí to u nich láskyplný stav. Kluci to tak moc často nemají, jsme v tomto ohledu prostě více jednoduchá stvoření :-D. Možná ale právě proto se většinou umíme chovat více racionálně, protože nás tolik neovliňují chemické pochody, výkyvy nálad… a krámy :-D.

Poslední bod

Poslední podmínkou dlouhodobého vztahu je, aby ani jeden z vás nebyl debilní kráva :-D. A to včetně vás samých….

Na závěr bych na tomto místě nechal vzkaz pro mého dobrého kamaráda: prcat, jebat, stříkat, kokot, velbloudí piča, kundí mrdka, posyflený bacil a chleba s máslem rozmazaným po stěně… Promiň, Honzo, nemohl jsem si to odpustit….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Current ye@r *

Jeden komentář k článku “Tajemství dlouhodobého vztahu 3/3”

  1. David18:34 dne 31.10. 2017 napsal/a

    Myslím, že ten poslední bod sedí nejvíce.. ani jeden ze dvou nesmí být ve vztahu debilní kráva.