Abstraktum (z latinského abstractum, „odtažený, nehmotný“) je lingvistický termín označující abstraktní podstatné jméno (v češtině označují abstraktní pojmy).
Jedná se o slova, která pojmenovávají něco, co nemá fyzickou podobu – tedy pojmy, stavy, děje nebo vlastnosti, které nelze uchopit rukou ani vidět očima.
Jak poznáme abstraktum v praxi?
Mezi abstrakta patří například slova láska, štěstí, přátelství, odvaha, zpívání, krása, radost, spánek, sen, touha, myšlenka, představa nebo víra.
Všechny označují jevy, které nejsou hmotné. Nelze je změřit ani zvážit, ale přesto hrají v našem životě zásadní roli.
Proč jsou abstrakta důležitá?
Abstrakta umožňují vyjadřovat složitější myšlenky, pocity, hodnoty a vztahy. Díky nim můžeme mluvit o tom, co cítíme, o svých snech, tužbách či životních postojích. Rozšiřují slovní zásobu a zvyšují vyjadřovací možnosti každého jazyka.
Abstraktum versus konkrétum
Opakem abstrakta je konkrétum – konkrétní podstatné jméno. To označuje předměty, osoby, zvířata nebo jevy s hmotnou, reálnou podobou (auto, strom, pes, stůl).
Mezi abstrakty a konkréty může docházet k přechodům – tento proces se nazývá abstraktizace (když se z konkrétního slova stává pojem, např. brouk v hlavě) a konkretizace (naopak, když se z pojmu stane konkrétní označení).
Příklady abstrakt a konkrét
- Abstraktum: láska, nenávist, vzdělání, štěstí, přátelství, smrt, radost, touha, zdraví, trpělivost, vytrvalost, odvaha
- Konkrétum: pes, kniha, auto, květina, strom, stůl, míč, telefon, hory, kočka, dům, jablko
Už jste četli? Šárka
Přechod mezi abstraktem a konkrétem
Obě skupiny nejsou vždy striktně oddělené.
V češtině běžně dochází k abstraktizaci (například když slovo původně označující konkrétní věc začne označovat nehmotný pojem – „brouk v hlavě“ už není hmyz, ale myšlenka).
Naopak konkretizace je proces, kdy se z abstraktního pojmu stává něco konkrétního (například ve spojení „mít strach v očích“ dostává abstraktum konkrétní obraz).
