Adjektivum – tento termín pochází z latiny (adiectivum), ale běžně se používá i v češtině vedle tradičního výrazu „přídavné jméno“.
Adjektivum (přídavné jméno) v češtině rozvíjí význam podstatného jména, shoduje se s ním v základních gramatických kategoriích a lze jej stupňovat. Bez adjektiv by byl jazyk strohý a málo výstižný – právě přídavná jména dávají větám barvu, cit i přesnost.
Adjektiva patří mezi ohebné slovní druhy a ve větě se zpravidla mění podle rodu, čísla a pádu, aby se shodovala s podstatným jménem, k němuž se vztahují.
Etymologie slova adjektivum
Slovo adjektivum pochází z latiny, konkrétně z výrazu adiectivum (nomen). Samotný latinský základ vznikl spojením dvou částí:
- ad- – předpona znamenající k, při, u
- iacere – slovní základ ve významu házet, přidávat (ve formě příčestí iectus – hozený, přidaný)
Z toho vznikl výraz adiectivum ve významu přidané, připojené (něco, co je přidáno k podstatnému jménu).
V úplném tvaru se v latině užívalo nomen adiectivum, tedy „přidané jméno“, což přesně vystihuje funkci přídavných jmen – rozvíjejí podstatná jména, jsou k nim „přidána“ a popisují jejich vlastnosti či vztahy.
Do češtiny a dalších jazyků se termín převzal v této odborné podobě – už v době prvních gramatik a jazykovědných pojednání, kdy se popisovala struktura latiny i novodobých jazyků.
Podobné slovo najdeme i v dalších evropských jazycích: anglicky adjective, německy Adjektiv, francouzsky adjectif.
Zjednodušeně řečeno: adjektivum je to, co se ke jménu přidává – odtud i jeho mezinárodní označení.
Jakou funkci mají adjektiva?
Přídavná jména popisují vlastnosti, stavy nebo vztahy podstatných jmen. Díky nim můžeme upřesnit nebo rozšířit význam pojmenování, například:
- dům → velký dům (→ adjektivum je slovo „velký“)
- pes → věrný pes (→ adjektivum je slovo „věrný“)
Už jste četli? Tenčí x tenší
Ve větě obvykle plní funkci shodného přívlastku (modré auto), případně doplňku (Dítě je šťastné.).
Druhy přídavných jmen v češtině
V češtině rozlišujeme tři základní typy adjektiv:
- Tvrdá adjektiva (vzor mladý): např. mladý, veselý, krásný
- Měkká adjektiva (vzor jarní): např. jarní, obecní, cizí
- Přivlastňovací adjektiva (vzory otcův, matčin): např. otcův, matčin, bratrův
Některá tvrdá adjektiva navíc umožňují tvořit tzv. jmenné tvary (např. šťastný → šťasten, zdravý → zdráv).
Stupňování adjektiv
Přídavná jména lze stupňovat a tím vyjadřovat různé míry vlastnosti:
- 1. stupeň (pozitiv): hezký
- 2. stupeň (komparativ): hezčí
- 3. stupeň (superlativ): nejhezčí
Komparativ využijeme při porovnávání dvou skutečností (Petr je menší než Jan.), superlativem vyčleníme jednu skutečnost z většího celku (Byl nejrychlejší ze třídy.). Některá adjektiva se stupňují nepravidelně (dobrý → lepší → nejlepší).
