V tomto článku se podíváme na to, jak málo stačí k tomu, aby došlo k úplně proměně slova ve slovo jiné. A také jak snadno nás naše milá čeština může dostat do maléru.

• Přídavné jméno bílý všichni známe a používáme ho, když chceme vyjádřit, že má něco bílou barvu. Tvar bílý je pro mužský rod jednotného čísla (podle vzoru mladý).
• V množném čísle slova bílý pak musíme na konci psát měkké i – bílí (jako mladí).
• Pokud ovšem obě „íčka“ ve slově bílý přehodíme, dostaneme býlí, tentokrát podstatné jméno označující plevel, rostlinu (dříve slovo označovalo jakékoliv rostliny, hlavně léčivé byliny). Spojit si je tedy můžeme s vyjmenovaným slovem bylina. Býlí patří ke vzoru středního rodu stavení, proto na konci píšeme vždy měkké i.

Příklady SPRÁVNÉHO použití slova bílý:

• Byl bledý jako stěna, skoro až bílý.
• Měla na sobě krásný bílý svetr.
• Nejvíc se mi líbil ten bílý pejsek s červeným obojkem.
• Bílý se mi sem hodí víc než ten žlutý.
• Venku ležel krásně bílý sníh.

Příklady SPRÁVNÉHO použití slova bílí:

• Všude po laboratoři pobíhali bílí potkani.
• Všichni byli z toho šoku v obličejích skoro bílí.
• Albíni jsou celí bílí.
• Bílí panáčci se na hrací desce vyjímali.
• Ve hře zvítězili bílí.

Příklady SPRÁVNÉHO použití slova býlí:

• Zahrada zase vypadá strašně, musím to býlí jít vytrhat.
• Býlí roste všude, nikdy se ho úplně nezbavíš.
• V dřívějších dobách se léčivé byliny označovaly jako býlí.
• Naše babička se vyzná ve všemožném býlí.
• Z obtěžujícího býlí není nadšená žádná zahradnice.