Psychologii řadíme mezi vědní obory. Studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí a snaží se je popsat, vysvětlit a predikovat.
Psychologii řadíme mezi vědní obory. Studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí a snaží se je popsat, vysvětlit a predikovat.
Cílem psychologie je také získané poznatky využít k zvýšení spokojenosti a zlepšení zdraví člověka, prostřednictvím psychoterapie jich navíc lze využít k léčebným účelům.
Člověk zabývající se psychologií výzkumně i prakticky bývá označován jako psycholog, člověk provádějící psychoterapii je psychoterapeut (v běžné řeči bývají tyto pojmy směšovány, přičemž jedna a tatáž osoba může současně působit jak v roli psychologa, tak v roli psychoterapeuta).
Psychologové se snaží porozumět roli kognitivních funkcí v individuálním i sociálním chování včetně porozumění fyziologickým a neurobiologickým procesům podmiňujícím konkrétní funkce. Psychologové objevili a vysvětlili řadu klíčových pojmů a konceptů, jako například percepce, kognice, pozornost, emoce, motivace, osobnost, interpersonální vztahy či podvědomí. K jejich získávání jsou vyvíjeny empirické metody výzkumu pro objevování a vysvětlování příčinných i korelačních vztahů mezi proměnnými, i k jejich prostému popisu a interpretaci.
Psychoterapie obvykle probíhá mezi psychoterapeutem a jeho klientem (individuální psychoterapie), klienty z jedné rodiny (rodinná terapie) nebo z nejbližšího společenského okolí, případně skupinou klientů (skupinová psychoterapie). Mluví o svých tématech ve snaze dostat se k jejich hlubším souvislostem, lépe je pochopit, přijmout a někdy i nalézt vhodná vysvětlení nebo řešení.
Vnitřní rovnováhu nejčastěji zvládáme obnovit sami, nebo tím, že se svěříme svým partnerům a přátelům. Někdy ale mluvení s blízkými nestačí. Následující seznam otázek Vám může být nápomocný, pokud přemýšlíte, jestli je individuální psychoterapie pro Vás (i mimo sebepoznání a seberozvoje):
Tohle nejsem já… změnil se můj pocit ze sebe sama?
Znepokojuje mě tahle změna?
Mám pro ni vysvětlení?
Je to vysvětlení náležité délce a intenzitě mých obtíží?
Mám pocit, že přestávám zvládat svoji práci nebo vztah?
Obávám se neustále něčeho a zažívám spoustu úzkosti?
Trpím nějakými fyzickými potížemi?
Zhoršila se kvalita mého spánku? Spím příliš mnoho nebo málo?
Cítím se často iritovaný / naštvaný? Bývám hodně netolerantní?
Bývám často na nemocenské?
Mám myšlenky na sebevraždu?
Nemám téměř s kým mluvit o svých problémech?
A když si promluvím, zabírá to?
Vidí na mně změnu i lidé kolem mě?
Je to už víc jak tři měsíce?
Mám pocit, že mi už na ničem nezáleží?
Pokud zvažujete párovou terapii, běžné důvody, které naznačují, že by Vám mohla být užitečná, jsou:
Ztráta důvěry
Častější dohadování se
Špatná komunikace
Něco je špatně, ale nevíte co nebo proč
Chtěli byste, aby ten druhý něco věděl, ale nevíte, jak to říct
Jeden nebo oba nezvládáte vzájemné odlišnosti nebo konflikty
Z Vašeho vztahu se vytratila emoční intimita, nebo je minimální
Problémem se stala fyzická intimita
Cílem psychologie je také získané poznatky využít k zvýšení spokojenosti a zlepšení zdraví člověka, prostřednictvím psychoterapie jich navíc lze využít k léčebným účelům.
Člověk zabývající se psychologií výzkumně i prakticky bývá označován jako psycholog, člověk provádějící psychoterapii je psychoterapeut (v běžné řeči bývají tyto pojmy směšovány, přičemž jedna a tatáž osoba může současně působit jak v roli psychologa, tak v roli psychoterapeuta).
Psychologové se snaží porozumět roli kognitivních funkcí v individuálním i sociálním chování včetně porozumění fyziologickým a neurobiologickým procesům podmiňujícím konkrétní funkce. Psychologové objevili a vysvětlili řadu klíčových pojmů a konceptů, jako například percepce, kognice, pozornost, emoce, motivace, osobnost, interpersonální vztahy či podvědomí. K jejich získávání jsou vyvíjeny empirické metody výzkumu pro objevování a vysvětlování příčinných i korelačních vztahů mezi proměnnými, i k jejich prostému popisu a interpretaci.
Psychoterapie obvykle probíhá mezi psychoterapeutem a jeho klientem (individuální psychoterapie), klienty z jedné rodiny (rodinná terapie) nebo z nejbližšího společenského okolí, případně skupinou klientů (skupinová psychoterapie). Mluví o svých tématech ve snaze dostat se k jejich hlubším souvislostem, lépe je pochopit, přijmout a někdy i nalézt vhodná vysvětlení nebo řešení.
Vnitřní rovnováhu nejčastěji zvládáme obnovit sami, nebo tím, že se svěříme svým partnerům a přátelům. Někdy ale mluvení s blízkými nestačí. Následující seznam otázek Vám může být nápomocný, pokud přemýšlíte, jestli je individuální psychoterapie pro Vás (i mimo sebepoznání a seberozvoje):
Tohle nejsem já… změnil se můj pocit ze sebe sama?
Znepokojuje mě tahle změna?
Mám pro ni vysvětlení?
Je to vysvětlení náležité délce a intenzitě mých obtíží?
Mám pocit, že přestávám zvládat svoji práci nebo vztah?
Obávám se neustále něčeho a zažívám spoustu úzkosti?
Trpím nějakými fyzickými potížemi?
Zhoršila se kvalita mého spánku? Spím příliš mnoho nebo málo?
Cítím se často iritovaný / naštvaný? Bývám hodně netolerantní?
Bývám často na nemocenské?
Mám myšlenky na sebevraždu?
Nemám téměř s kým mluvit o svých problémech?
A když si promluvím, zabírá to?
Vidí na mně změnu i lidé kolem mě?
Je to už víc jak tři měsíce?
Mám pocit, že mi už na ničem nezáleží?
Pokud zvažujete párovou terapii, běžné důvody, které naznačují, že by Vám mohla být užitečná, jsou:
Ztráta důvěry
Častější dohadování se
Špatná komunikace
Něco je špatně, ale nevíte co nebo proč
Chtěli byste, aby ten druhý něco věděl, ale nevíte, jak to říct
Jeden nebo oba nezvládáte vzájemné odlišnosti nebo konflikty
Z Vašeho vztahu se vytratila emoční intimita, nebo je minimální
Problémem se stala fyzická intimita