Zelený marketing a povídání o tom, co všechno firmy dělají nad rámec svých povinností je v poslední době velmi oblíbené. O CSR aktivitách už jsem jeden článek psal. Teď bych se chtěl podívat na to, jak to vypadá, když firmy vytváří dojem, že jsou společensky odpovědné, ale ve skutečnosti svým zákazníkům lžou a jejich motivací není nic jiného než zvýšení zisku. Tento fenomén se nazývá greenwashing.
Co je to greenwashing
Greenwashing patří mezi marketingové praktiky, jejichž cílem je klamání spotřebitele. Greenwashing přesvědčuje spotřebitele o tom, že produkt je vyrobený ekologicky, ačkoliv to může být pravda jen zčásti či vůbec. Hranice mezi tím, co je greenwashing a co už ne, není pevně stanovena.
Přesto je jasným znakem greenwashingu to, že se značka staví do pozice udržitelné či ekologicky smýšlející, přičemž se dají dohledat faktické důkazy o tom, že její vliv na planetu je převážně škodlivý.
Příklady greenwashingu
Nejčastěji se v souvislosti s greenwashingem skloňuje slovo móda. Módní průmysl je totiž druhý nejšpinavější a značky se často snaží vypadat jako šetrnější než ostatní. To zákazníkům zaručuje označení „udržitelnost,“ se kterým jste se pravděpodobně už párkrát setkali například při nakupování online. To, že se značka označí jako udržitelná znamená, že způsob výroby i distribuce produktů neničí planetu vůbec nebo jen minimálně tak, aby se na naší zemi dalo s klidem žít i za desítky let.
Už jste četli? Vafle x wafle
V současnosti se však jako udržitelné označují i velké korporáty, které do svých produktů dají 5 % biobavlny a už se plácají po rameni. 🙂 Jednou z nich je také švédská společnost H&M, která materiály na oblečení napouští nebezpečnými chemikáliemi a oblečení následně šijí chudé vrstvy v Indii či Bangladeši, které za svou práci nedostávají ani minimální mzdu. Přesto H&M už několikrát uvedlo novou „udržitelnou“ kolekci s tím, že používá udržitelné materiály. Tyto materiály byly přitom úplně stejné jako v klasických kolekcích, pouze se například používaly o něco málo šetrnější chemikálie (které jsou však stále velmi škodlivé) nebo se na výrobu oblečení použila biobavlna, která by však certifikaci biobavlny, jakou mají jiné udržitelné značky, nikdy nezískala.
Značka H&M tak lže svým zákazníkům ve snaze se jim zalíbit a překonat trend nakupování v second handech či udržitelných obchodech. Samozřejmě, že takový velký korporát se nemůže ze dne na den stát udržitelným, ale greenwashing a dělání z lidí blbce rozhodně není cesta. 🙂
Nejhorší na tom je, že zákazníci tomu opravdu často bezmezně věří a greenwashing tak firmám nadále prochází. Je to tedy vše o marketingu. A greenwashing se zatím zdá být velmi užitečným a efektivním nástrojem.
