Zejména pro začínající podnikatele je často oříšek, zda vést daňovou evidenci či účetnictví.
Daňová evidence
Daňová evidence je upravená zákonem o dani z příjmů. Je jednodušší než účetnictví, obsahuje údaje o uskutečněných zdanitelných příjmech a daňově uplatnitelných výdajích, současně je sledován stav majetku a závazků na konci daného roku (zdaňovacího období).
Daňovou evidenci musíme vést, pokud máme příjmy ze samostatné činnosti a chceme v přiznání k dani z příjmu uplatnit výdaje podle skutečnosti, tedy podle dokladů.
Daňová evidence není potřeba, pokud budeme uplatňovat paušální výdaje, tedy výdaje procentem z příjmů. Nepotřebujeme ji ani tehdy, když jsme přešli na paušální daň.
Výdaje procentem z příjmů
Paušální výdaje procentem z příjmů jsou nejjednodušší a často i nejvýhodnější způsob, jak v daňovém přiznání uplatnit výdaje z podnikání nebo jiné samostatné činnosti.
Procenta podle druhu činnosti:
- 80 % (nejvýše 1 600 000 Kč za rok) z příjmů z řemeslných živností, zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství vykonávaných jako samostatná činnost. Také z ostatních příjmů ze zemědělské výroby.
- 60 % (nejvýše 1 200 000 Kč za rok) z příjmů z živností volných, vázaných i koncesovaných.
- 40 % (nejvýše 800 000 Kč za rok) z příjmů ze samostatné činnosti na kterou nemáme živnost (OSVČ bez živnosti).
- 30 % (nejvýše 600 000 Kč za rok) z příjmů z pronájmu a z příjmů z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku.
Už jste četli? Palindrom
Jak vést daňovou evidenci
Vzhledem k tomu, že je daňová evidence jednodušší než účetnictví, často si ji podnikatelé vedou sami. Stačí totiž evidovat příjmy a výdaje a majetek a závazky. Při vedení daňové evidence je nutné shromažďovat veškeré doklady a jejich souhrnnou evidenci vést například v excelové tabulce. Vždy je důležité uvést druh účetního dokladu, datum vystavení dokladu, popis transakce, rozdělení příjmů a výdajů na daňové a nedaňové.
I přesto, že byl termín jednoduché účetnictví nahrazený pojmem daňová evidence, stále se oficiálně používá. Nejedná se však o totéž. Označuje totiž způsob účtování, který mohou využívat pouze neziskové organizace typu odbory, církve nebo zapsané spolky.
Účetnictví
Účetnictví, dříve nazývané jako podvojné účetnictví, je upravené zákonem o účetnictví a vedou ho právnické a fyzické osoby, které se staly účetní jednotkou. Účtuje se takzvaným podvojným způsobem, účetnictví je podstatně rozsáhlejším a komplikovanějším procesem než daňová evidence, proto se s ním také podnikatelé často obracejí na účetní.
Kdy musí fyzická osoba vést účetnictví
Fyzická osoba se stane nejčastěji účetní jednotkou (tedy tím, kdo má povinnost vést účetnictví) ve chvíli, kdy její obrat za předcházející rok přesáhne 25 milionů korun. V tomto případě podnikateli vzniká povinnost vést účetnictví od prvního dne účetního období, jež následuje po kalendářním roce, ve kterém se stal účetní jednotkou. Účetní jednotkou jsou také fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku.
Podnikatelé musí vést účetnictví také pokud:
- jim povinnost vést účetnictví ukládá zvláštní právní předpis,
jsou společníky ve společnosti, kde alespoň jeden ze společníků vede účetnictví, - se rozhodnou ho vést dobrovolně, i když nesplňují výše uvedené podmínky.
Je také důležité vědět, že pokud se fyzická osoba stane účetní jednotkou, musí vést účetnictví nejméně po dobu 5 let.
Kdy se musí podnikatel zapsat do obchodního rejstříku
V případě, že výše jeho příjmů nebo výdajů dosáhla či přesáhla za dvě po sobě jdoucí účetní období částku 120 milionů korun nebo provozuje živnost průmyslovým způsobem. V případě, že se podnikatel zapíše do obchodního rejstříku dobrovolně, má povinnost vést účetnictví, stává se totiž dnem zapsání do rejstříku účetní jednotkou.
Rozdíl mezi účetnictvím a daňovou evidencí
Jak už jsme nastínili výše, daňové evidenci se dříve říkalo jednoduché účetnictví a účetnictví, které známe dnes, podvojné účetnictví. Z toho také vyplývá, že je daňová evidence jednodušší než účetnictví. Pokud tedy nemáte povinnost vést účetnictví, bude pro vás snazší vést daňovou evidenci.
Daňová evidence
Účelem daňové evidence je zjištění správné výše základu daně z příjmů. Základ daně se určuje jako rozdíl mezi zdanitelnými příjmy a odčitatelnými výdaji. Příjmy jsou přijaté peníze v pokladně nebo na bankovním účtu, přičemž je rozhodující okamžik zaplacení. Výdaji se rozumí úbytek peněžních prostředků v pokladně nebo na bankovním účtu, rozhodující je doba zaplacení.
Účetnictví
Základ daně v případě účetnictví se zjišťuje jako výsledek hospodaření (tj. rozdíl mezi výnosy a náklady) upravený o odpočitatelné a připočitatelné položky určené zákonem o daních z příjmů. Výnosy jsou výkony vyjádřené v korunách, rozhodující není okamžik zaplacení, ale okamžik provedení výkonu. Za náklady je považovaná výkonová spotřeba, nákup služeb nebo práce pracovníků podniku, není rozhodující okamžik zaplacení, ale okamžik vynaložení nákladů.
