Rok 2009 je rokem významných výročí vztahujících se k právům dětí. V roce 1924, před 85 lety, Liga národů přijala první tzv. ženevskou Deklaraci práv dětí, která poprvé zakotvila skutečnost, že dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a zvláštní právní ochranu před narozením i po něm.

Liga národů byla v roce 1945 nahrazena Organizací spojených národů, která 20. listopadu 1959 vyhlásila Chartu práv dítěte, někdy označovanou jako Deklarace. Deklarace práv dítěte, kterou XIV. Valné shromáždění OSN před 50 lety prohlásilo, je předchůdkyní modernější Úmluvy o právech dítěte. Cílem přijetí Deklarace bylo, aby děti mohly prožít šťastné dětství, užívat práv a svobod v ní uvedených ku prospěchu vlastnímu i prospěchu společnosti.

Deklarace práv dítěte

Americká sociální pracovnice Florence Kelley v první polovině 20. století uvedla, že v důsledku zvýšení citlivosti vůči dětem, lze 20. století označit za století dítěte. Mezi odborníky pracujícími s dětmi se toto označení vžilo a naplnilo svoji symboliku tím, že problémy dětí se dostávaly do popředí stále většího zájmu. I toho je důsledkem, že rok 1979 se stal Rokem dítěte a většina států při svém rozhodování přihlížela k právům dětí a své veřejné politiky směřovala k vylepšování životních podmínek dětí. Při vědomí nutnosti lépe prosazovat zájem dětí a respektovat jejich základní práva byla přijata 20. listopadu 1989 Valným shromážděním OSN Úmluva o právech dítěte.

Deklarace práv dítěte i Úmluva práv dítěte vychází z respektu Charty Spojených národů, kterým je uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech, tedy i dětí. Úmluva o právech dítěte byla podepsána v New Yorku 30. září 1990 a ratifikována 7. ledna 1991 Federálním shromážděním ČSFR. Ratifikace přešla na oba nástupnické státy ke dni jejich vzniku, pro ČR 1. ledna 1993. Úmluva o právech dítěte je mezinárodní konvencí stanovující občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí. Dodržování Úmluvy kontroluje Výbor pro práva dítěte OSN.

Úmluva o právech dítěte poprvé definuje dítě, a to jako každou lidskou bytost mladší 18 let. Definice věku dítěte je významná zejména v otázkách práva dítěte na ochranu. Druhým, poprvé definovaným právem v Úmluvě, je právo dítěte vyrůstat v rodině. Zásadní změnou celé filosofie Úmluvy je právo respektovat a rozhodovat vždy v „Zájmu“ dítěte. (Mimochodem zde se všichni potýkáme s chybou překladu, který anglický text „the best interest“ přeložil jako „zájem dítěte“, což pro pochopení nejlepšího zájmu dítěte je někdy bariérou v porozumění, zejména pohledem různých profesí a různého časového horizontu.)

A je to právě nutnost posuzování „Zájmu“ dítěte při každém rozhodování v každodenní praxi, a to nejen v běžném životě dítěte, ale i při každém politickém rozhodování, které by vždy mělo znamenat kvalitativní změnu a posun v úctě a respektu dětí. Skutečnost, že respektem „Zájmu“ dětí mohou být, v jejich prospěch naplňovaná, jednotlivá ustanovení a uplatněná konkrétní práva, je významným přínosem Úmluvy.Existuje předpoklad, že rozhodování v „Zájmu“ dítěte postavené na znalosti vývojových zákonitostí dítěte, věkových zvláštností, rozvoje osobnosti a základních tělesných, duševních, sociálních, emocionálních a duchovních potřeb dítěte zvýší pocit osobní pohody dítěte, která je substrátem jeho kvality života.

A to je de facto spirit, éthos, esence celé Úmluvy o právech dítěte, která nemá na mysli nic jiného než zajištění šťastného života dětí. Pocit osobní pohody neboli tzv. well-being toho může být kritériem.

K Úmluvě o právech dítěte byly v roce 2000 přijaté dva Opční protokoly. 1. Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů byl v ČR také ratifikován, ale již řadu let je Česká republika černým bodem na mapě Evropy s dosud neratifikovaným 2. Opčním protokolem k Úmluvě o právech dítěte týkajícího se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie.

Pojetí Úmluvy o právech dítěte vychází z původní anglické verze „3 P – provision, protection, participation“. Můžeme si to představit jako tři skupiny práv, týkajících se zajištění dítěte (práva zaměřená na přežití, rozvoj, vývoj), ochranu dítěte (ochrana před násilím, vykořisťováním, zneužíváním, škodlivými vlivy) a jeho účasti na spolurozhodování o věcech, které se ho osobně dotýkají.
Máme-li zhodnotit úsilí českého státu na naplňování práv dětí, potom můžeme konstatovat, že tradičně nejlépe se daří zajistit podmínky pro přežití, rozvoj a vývoj dětí viděno optikou jejich zdraví, vzdělávání, zájmových aktivit apod.

Ve srovnání s tím musíme konstatovat, že se nejméně daří naplnit práva dětí na jejich ochranu např. před tabákem, alkoholem (legální drogy), všemi formami interpersonálního násilí, úrazy apod.

Na základě skutečnosti, že děti na celém světě jsou častou obětí násilí, OSN přijalo k 1. Světové zprávě o násilí na dětech doporučení, aby státy vypracovaly národní strategie prevence násilí na dětech, jejichž cílem je zvýšit ochranu dětí před násilím, jakožto jednoho ze základního práva dětí. Česká republika jako jedna z prvních zemí vypracovala a schválila Národní strategii prevence násilí na dětech.

Spoluúčast dětí na rozhodovacích procesech, které se jich dotýkají, a to na všech úrovních – v rodině, škole, při zájmové a klubové činnosti, na táboře, v nemocnici, během pobytu v ústavech, v médiích, ale i při prosazování a obhajobě svých práv ve společnosti je leckdy formální a nedostatečná.

Konference Evropa přátelská dětem pod záštitou ministra pro lidská práva, Michaela Kocába, uspořádaná v rámci Českého předsednictví v Radě EU přijala doporučení o ustavení ochránce práv dětí ve všech evropských zemích. Dlužno dodat, že náš stát patří k menšině těch, které dosud ochránce práv dětí nemají a proto je jejich hlas v naší společnosti jen obtížně slyšet, což jen dokresluje, pro naši společnost tolik typické podceňování dětí.

Ministr pro lidská práva téměř symbolicky u příležitosti 50. výročí Deklarace a 20. výročí Úmluvy o právech dítěte bude vládě předkládat návrh věcného záměru zákona o ustavení ochránce práv dětí v ČR.

Není možné nevzpomenout, že letošní rok je také rokem 60. výročí vzniku Rady Evropy, instituce, pro kterou jsou lidská práva jedním ze základních pilířů. Rada Evropy v rámci programu „Budujeme Evropu pro děti a s nimi“ na období 2009 – 2012 vytyčila dvě priority, kterými jsou naplňování „Zájmu“ dětí v politické praxi a veřejném životě a prevence násilí na dětech. Rada Evropy v letošním roce vyhlásila participaci dětí a respekt práv dětí umístěných do ústavů jako svoji prioritu.

Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Výborem pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva ČR a informačním střediskem OSN připravily národní oslavu 50. výročí Deklarace o právech dítěte a 20. výročí Úmluvy o právech dítěte.

Výbor pro práva dítěte na slavnostním zasedání dne 19.11. 2009 přijal Deklaraci týkající se práv dětí v ČR, se kterou seznámí účastníky setkání ochránců práv dětí dne 20.11. 2009 v Černínském paláci. Národní oslava by nebyla úplná, kdyby se na ni nepodílely děti; před zahájením projektu RE týkajícího se participace dětí 2.12. 2009 v Helsinkách, zasedne 21. 11. 2009 Národní parlament dětí a mládeže jako součást národních oslav, kde bude slyšen hlas dětí, jejich názory, potřeby a přání, která budou tlumočena na celoevropském setkání ve Finsku.

Úmluva o právech dítěte

Úmluva o právech dítěte (The United Nations Convention on the Rights of the Child je mezinárodní smlouva stanovující občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí. Dodržování úmluvy kontroluje Výbor pro práva dítěte OSN (Committee on the Rights of the Child). Byla přijata Valným shromážděním OSN 20. listopadu 1989. Ratifikovalo ji 196 států, neratifikovaly pouze Spojené státy americké. Jde o „běžnou mezinárodní smlouvu“ a tudíž zavazuje státy, nikoliv jednotlivce k jejímu plnění. Pokud stát některé své závazky vyplývající pro něj z „úmluvy“ přenáší na jednotlivce, musí tak činit s ohledem na jejich práva a povinnosti (čl. 3 odst. 2). Upravuje například uznávání osvojení.

Práva dítěte

• právo na život,
• právo na jméno,
• právo poznat své rodiče a být jimi vychováván,
• svoboda projevu a svobodný přístup k informacím,
• svoboda myšlení a náboženského vyznání,
• svoboda sdružování a pokojného shromažďování,
• právo na ochranu soukromí,
• právo na ochranu před násilím, ponižováním a vykořisťováním,
• právo na zajištění ochrany a pomoci poskytované státem, pokud je dítě zbaveno rodinného prostředí,
• duševně nebo tělesně postižené děti mají právo prožít plný a řádný život,
• právo na ochranu zdraví a využívání zdravotnických zařízení,
• právo na výhody sociálního zabezpečení,
• právo na životní úroveň potřebnou pro jeho rozvoj,
• právo na vzdělání,
• právo na používání vlastního jazyka,
• právo na odpočinek a volný čas,
• právo na ochranu před nebezpečnou prací,
• právo na svobodu projevu.

Povinnosti státu

Stát musí přijmout opatření:

• ke snížení dětské úmrtnosti,
• k zajištění lékařské pomoci dětem,
• k zajištění odpovídající péče matce před porodem,
• k rozvoji zdravotní osvěty,
• k poskytování pomoci rodičům se zabezpečením životních podmínek dítěte,
• k zajištění bezplatného základního vzdělání pro všechny děti,
• k zajištění podpory středního vzdělání, které je buďto bezplatné, nebo je dítěti v případě nutnosti poskytnuta finanční pomoc,
• k zajištění poradenské služby v oblasti vzdělání a profesní přípravy,
• k zajištění ochrany před užíváním narkotik,
• k zajištění ochrany před sexuálním vykořisťováním (prostituce, dětská pornografie apod.),
• k zabránění únosů a obchodování s dětmi,
• k ochraně dětí před mučením, omezování osobní svobody,
• k zákazu trestu smrti vztahujícímu se na nezletilé,
• k tomu, aby děti, které byly zadrženy pro trestný čin, byly zadrženy po nejkratší nutnou dobu a to odděleně od dospělých, a aby se jim dostalo právní pomoci,
• k tomu, aby se děti do 15 let nezúčastňovaly válečných akcí,
• k podpoře začleňování dětí, se kterými bylo nelidsky zacházeno,
• ke stanovení věkové hranice pro vstup do zaměstnání a délky pracovní doby nezletilých.

Další zásady

• Rodiče mají zodpovědnost (avšak s ohledem na jejich vlastní práva a povinnosti podle čl. 3 odst. 2)
  • za výchovu dítěte,
  • za zabezpečení životních podmínek potřebných pro rozvoj dítěte.

  Už jste četli? Na shledanou x nashledanou x na schledanou x naschledanou

  Na schledanou je pozdrav, se kterým se každý setkává dnes a denně. Jedinou jeho správnou variantou je tvar „na shledanou“ (zvlášť a se „s“). Pokud uvidíte někde tvar jiný, jedná se o tvar češtinářsky chybný. Všechny pozdravy jako nashledanou, na schledanou a naschledanou jsou tedy úplně špatně, stejně tak jako jsou špatně slangové a hovorové výrazy...
• Dítěti, které žádá o postavení uprchlíka, musí být poskytnuta humanitární pomoc.
• Výchova dítěte má
  • směřovat k rozvoji talentu a schopností dítěte a přípravě na zodpovědný život,
  • posilovat úctu k lidským právům, vlastní kultuře a jazyku a k životnímu prostředí.

Výbor pro práva dítěte

Výbor pro práva dítěte je založen na základě Čl. 43. Skládá se z 10 členů „vysokého morálního charakteru a uznávaných schopností“. Jsou voleni tajně na 4 roky (každé dva roky se volí polovina členů), každý stát může navrhnout jednoho kandidáta.

Úmluva o právech dítěte v ČR

Od okamžiku svého vzniku tak je ČR smluvní stranou Úmluvy o právech dítěte, kterou bývalá Česká a Slovenská Federativní republika podepsala dne 30. září 1990, ratifikační listina byla po vyjádření souhlasu Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky a ratifikaci prezidentem uložena dne 7. ledna 1991. Úmluva byla publikována ve Sbírce zákonů jako sdělení Federálního Ministerstva zahraničních věcí pod č. 104/1991 Sb.

Úmluva disponuje vlastním kontrolním mechanismem, kterým je Výbor pro práva dítěte. Výbor je orgán příslušný pro posuzování dosažené úrovně implementace Úmluvy. Samotná kontrola probíhá pravidelným předkládáním zpráv smluvních států Výboru a hodnocením těchto zpráv Výborem.

K Úmluvě byly přijaty tři opční protokoly – Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů, Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii a Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte zavádějící postup předkládání oznámení.

Česká republika přistoupila k Opčnímu protokolu k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů ke dni 12. února 2002. Opční protokol zavazuje státy, aby nepovolávaly mládež do 18 let do ozbrojených sil a zajistily, aby se dobrovolníci v tomto věku přímo neúčastnili boje. Také jiné ozbrojené skupiny nemají povolávat dětské vojáky mladší 18 let a používat je v bojových akcích. Úvodní zpráva o plnění Opčního protokolu byla Výboru předána v roce 2005.

Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii  ratifikovala Česká republika dne 26. září 2013. Opční protokol stanoví závazné mezinárodní standardy k prevenci, potlačování a trestání činů spojených s prodejem dětí za účelem jejich sexuálního zneužívání, nucené práce či nelegální adopce, činů spojených s dětskou prostitucí a dětskou pornografií.

Třetí Opční protokol zavádějící postup předkládání oznámení Česká republika ratifikovala v roce 2015.

Koordinačním orgánem vlády, v jehož působnosti je vnitrostátní sledování a vyhodnocování plnění závazků z mezinárodních smluv o lidských právech, je v České republice od roku 1998 zmocněnec vlády pro lidská práva a Rada vlády ČR pro lidská práva. Úvodní zpráva o plnění Úmluvy za období 1993 – 1994 byla Výboru předána v roce 1996. Druhá periodická zpráva za období 1995-1999 byla Výboru předána v roce 1999. Třetí a čtvrtou periodickou zprávu, včetně Informace o plnění Opčního protokolu o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů Česká republika předložila Výboru v roce 2008.