Tento den by měl být nejvíznamnějším dnem pro každého občana České republiky. Právě 28. října 1918 zástupci Národního výboru československého zveřejnili provolání o vzniku Československa a vydali zákon o zřízení samostatného státu. Právě v tento den také preziden uděluje státní vyznamenání. Na mnoha místech republiky probíhá kladení věnců na památníky 1. světové války.

Kdy se Den vzniku samostatného československého státu slaví?

Den vzniku samostatného československého státu se slaví každoročně 28. října (28. 10.).

Vyhlášení samostatného československého státu

Samostatný československý stát byl vyhlášen 28. 10. 1918. Jedalo se o jeden z nástupnických států rozpadlého Rakousko-Uherska.Tehdejší Československo zahrnovalo území Čech, Moravy, Slezka (konkrétně jeho jihovýchodní část, tzv. České Slezsko), Slovensko a Podkarpatské Rusi (dříve nazývané Horní Uhry.)

Rakousko-Uhersko

Jako Rakousko-Uhersko (Rakousko-uherská monarchie) se označuje státní útvar, který existoval od 8. června 1867 do 31. října 1918. Toto soustátí vzniklo přeměnou Rakouského císařství na základě rakousko-uherského vyrovnání v únoru 1867.

Rakousko-uherské vyrovnání

Rakousko-uherské vyrovnání byl ústavněprávní akt, na základě něhož se v roce 1867 přeměnilo Rakouské císařství v Rakousko-Uhersko a současně se obnovila suverenita Uherského království. Dynastie Habsburků panovala od tohoto momentu říši tvořené dvěma svébytnými politickými celky:

• Rakouskem (Předlitavsko) a
• Uherskem (Zalitavsko),

které disponovaly vlastními parlamenty a právními řády. Obě poloviny říše sdílely některá společná ministerstva a jisté instituce a reprezentovala je jediná hlava státu císař rakouský a král uherský, ve známé zkratce „c. a k.“.

Rozpad Rakouska-Uherska

Kolaps Rakousko-Uherska dnes považuje řada historiků vzhledem k národnostním rozporům za nevyhnutelný proces. Zárodky budoucího rozpadu Rakousko-Uherska lze vysledovat hluboko do minulosti tohoto soustátí, a to ještě do doby, která předcházela rakousko-uherskému vyrovnání. Počátkem konce monarchie byla první světová válka v letech 1914 až 1918. Hospodářská a především potravinová situace v monarchii stejně jako v Německu se dostala do kritického bodu v druhé polovině roku 1918. Toto období se vyznačovalo nedostatkem potravin, životních potřeb a vojenskou bezvýchodností.

Hladem trpící obyvatelstvo totiž začínalo otevřeně reptat a také v českých zemích to vřelo. Nebylo divu, vždyť denní příděl mouky tehdy dosahoval pouhých 165 gramů. Hladové demonstrace probíhaly už v roce 1915 a jejich počet pozvolna stoupal. Státní aparát je potlačoval pomocí vojenských a policejních jednotek, přičemž se často střílelo a byli i mrtví. V průběhu ledna 1918 se bouřili dělníci ve Vídni a město posléze paralyzovala generální stávka. Úřady sice ještě situaci zvládly, ale otázkou bylo, na jak dlouho.

Vzhledem k celkovému vojenskému zhroucení a vnitřnímu rozpadu podunajské monarchie zřekl se císař Karel I. 11. listopadu 1918 v rakouské části monarchie „jakékoli účasti na státních záležitostech“ a zprostil svou (mezitím již nefunkční) rakouskou vládu úřadu. (Prohlášení bylo navrženo c. k. ministry společně se zástupci německorakouské státní rady). Následujícího dne byl v říjnu 1918 nově vzniklý stát Německé Rakousko prohlášen republikou. Podobným prohlášením byl Karel dne 13. listopadu na nátlak maďarských politiků donucen zříci se svých panovnických práv v Uhrách. To bylo pomyslnou tečkou za monarchií.

Podoba nově vzniklého Československa

Celková rozloha Československé republiky po jejím vzniku činila 140 508 kilometrů čtverečních.

Hranice Československa v první polovině 20. století (zdroj: Wikipedie).

• Země Země Česká: 52.062 km čtverečních,
• Země Moravskoslezská: 26.808 km čtverečních,
• Země Slovenská: 49.021 km čtverečních a
• Země Podkarpatoruská: 12.617 km čtverečních.

Státní hranice stanovily mezinárodní smlouvy. Čsl.-polskou hranici určilo rozhodnutí konference velvyslanců v Paříži z 28. července 1920 a hraniční smlouva v Sévres z 10. srpna 1920. Tatáž smlouva definovala také čsl.-maďarskou hranici. Hranice Československa s Maďarskem byla součástí mírové smlouvy v Trianonu, uzavřené 4. července 1920. Delimitace hranic ČSR, zejména vnějších hranic území Podkarpatské Rusi, proběhla v letech 1920 až 1927. Pro všechny hranice byly přijaty hraniční kameny stejných typů kromě trojstátních hraničních kamenů, které byly monumentálního typu. Na některých bažinatých úsecích čsl.-maďarské hranice byly hraniční kameny nahrazeny dubovými kůly. Československá republika měla společné hranice s Německem v délce 1545 km, s Polskem v délce 984 km, s Rumunskem v délce 201 km, s Maďarskem v délce 832 km a s Rakouskem v délce 558 km. Celková délka hranic činila 4120 km.

První prezident Československa

Prvním prezidentem byl jmenován Tomáš Garrigue Masaryk a prvním premiérem Karel Kramář.

Tomáš Garrigue Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo prezident Osvoboditel se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“, a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo.

Návrat do Československa

Čerstvě vytyčené československé hranice překročil Masaryk se svým doprovodem (jeho vlak měl 19 vagonů a dvě lokomotivy, před ním jel vlak s legionáři) v pátek 20. prosince 1918 v Horním Dvořišti na rakousko-české hranici.

První veřejné vystoupení měl v Českých Budějovicích na zcela zaplněném hlavním náměstí, které bylo po něm pojmenováno.

V neděli 22. prosince 1918 přednesl na Pražském hradě své „První poselství“.

Podruhé prezidentem

Dne 27. května 1920 byl zvolen TGM prezidentem republiky podruhé. Prezident Masaryk otevřeně podporoval sionismus, tedy ideový směr, jeho cílem bylo dobrovolné přesídlení Židů do země izraelské a vybudování a udržení židovského státu. I díky vstřícnosti TGM a Československa jako takového, se v ČSR konaly hned tři světové sionistické kongresy.

Masaryk představoval světu jeden z moderních a vyspělých států meziválečné Evropy. Pokud jeho síly dovolily, přispíval i k jeho dalšímu rozvoji. V Edvardu Benešovi měl ideálního ministra zahraničí. Další jeho spojenec Milan Rastislav Štefánik, ministr obrany, zahynul v květnu 1919, když se jeho letoun za války s Maďary za nejasných okolností zřítil. Alois Rašín, ministr financí, Masarykův někdejší protivník ale nyní spolehlivý spojenec, předčasně zemřel 1923 na následky atentátu a ve stejném roce zemřela i Masarykova žena Charlotta. V Antonínu Švehlovi (agrární strana), předsedovi vlády, měl dalšího spojence. Na druhou stranu se stal Karel Kramář, předseda (Národně demokratické strany), Masarykovým politickým odpůrcem, i když zůstali osobními přáteli.

Do třetice všeho dobrého

V květnu 1927 byl zvolen prezidentem republiky potřetí. Rok poté se zúčastnil osobně slavnostního položení základního kamene k nové budově právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Prezidentem počtvrté

Prezidentem byl zvolen i 24. května 1934, počtvrté a naposledy i přes svůj špatný zdravotní stav, ve Velké síni Rudolfina. Tam Masaryk osobně vykonal slib prezidenta republiky.
Masarykova osoba bývá spojována většinou pouze s obdobím první republiky, ačkoli značnou část svého díla vytvořil již před ní, zvláště pokud jde o filozofickou realizaci jeho díla knižně, literární časopiseckou činnost a vynikající aktivitu v jeho třech poslaneckých obdobích ve vídeňské říšské radě. Masaryk byl označen za „Prezidenta Osvoboditele“ (oficiální titul zákonem č. 232/1935 Sb. z. a n., z 21. prosince 1935). Ještě za jeho života a prezidentování, k jeho osmdesátým narozeninám 7. března 1930, se národní shromáždění usneslo na zákoně „Masaryk se zasloužil o stát“ (Lex Masaryk).

Úmrtí

Na začátku září 1937 vážně onemocněl a ačkoli bylo oznámeno, že se jeho stav zlepšil, Masarykovi se přitěžovalo. V pondělí 13. září nakonec vzdali lékaři, v čele s osobním lékařem Adolfem Maixnerem, v pozdních nočních hodinách další boj o jeho život. Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937 ve 3 hodiny 29 minut středoevropského času za přítomnosti své nejbližší rodiny a Edvarda Beneše a jeho manželky Hany Benešové.

Státní pohřeb se konal v úterý 21. září 1937 za zvuku Svatováclavského chorálu z Plečnikovy sloupové síně Pražského hradu a končil po více než devíti hodinách za modlitby „Otčenáš“ uložením do hrobu na Lánském hřbitově.

Jak se během 20. století měnil název mladé republiky

Oficiální název státu procházel vývojem dle toho, jak se měnilo jeho politické zřízení. Oficiální název v letech 1918 až 1920 byl Republika Československá (RČS) nebo Česko-Slovenský stát. V letech 1920 až 1938 se používal název Československá republika (ČSR). Ještě během dvacátých let se ale běžně objevovalo i označení Československý stát. Za druhé republiky (1938–1939) byl používán název Česko-Slovenská republika (pod vlivem sílící ľuďácké autonomie podporované Německem).

• 1918–1938: Československá republika (zkráceně ČSR), nebo Československo, před formalizací názvu v roce 1920, známé také jako Česko-Slovensko nebo Česko-Slovenský stát.
• 1938–1939: Česko-Slovenská republika nebo Česko-Slovensko.
• 1945–1960: Československá republika (ČSR) nebo Československo.
• 1960–1989: Československá socialistická republika (ČSSR) nebo Československo.
• 1990–1992: Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR) nebo Československo.

Státní vyznamenání České republiky

S oslavami Dne vzniku samostatného Československa je neodmyslitelně spjato udělování Státních vyznamenáních.

Státní vyznamenání České republiky je vyznamenání udělené státem. Propůjčením nebo udělením státních vyznamenání České republiky jednotlivcům oceňuje stát jejich vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti, výsledky práce, úsilí o obranu vlasti, hrdinské a jiné výjimečné činy.

Vyznamenáními jsou řády a medaile. Řády jsou vyšší formou vyznamenání; propůjčují se občanům České republiky a udělují se těm, kteří nejsou občany České republiky. Medaile jsou nižší formou vyznamenání; uděluje se.

Řád Bílého lva

Řád Bílého lva je nejvyšší státní vyznamenání České republiky. Původně byl udělován osobám, které se zvlášť vynikajícím způsobem zasloužily o Československo, a to od roku 1922. V letech 1922–1990 se tento řád oficiálně nazýval „Československý řád Bílého lva“. V současné podobě, jejímž výtvarným autorem je Michal Vitanovský, je udělován v České republice od roku 1994.

Řád Tomáše Garrigua Masaryka

Řád Tomáše Garrigua Masaryka je vyšším státním vyznamenáním České republiky a bývalého Československa. Prezident republiky je uděluje nebo propůjčuje osobám, které se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv.

Medaile Za hrdinství

Medaile Za hrdinství je nižší státní vyznamenání České republiky.

Je udělováno jako vyznamenání osob za hrdinství v boji a vyznamenání těch osob, které se s nasazením vlastního života zasloužily o záchranu lidského života nebo značných materiálních hodnot.

Má podobu stříbrné medaile s vyobrazením dvouocasého lva a žluté stužky, na které je uprostřed trikolóra. Autorem výtvarného řešení je Vladislav Mašata. Medaile vznikla v roce 1990, totéž vyznamenání se ale udělovalo i před rokem 1989.

Medaile Za zásluhy

Medaile Za zásluhy je nižší státní vyznamenání České republiky.

Vznikla v roce 1990. Medaili Za zásluhy uděluje prezident republiky osobám, které se zasloužily o stát nebo územní samosprávný celek v oblasti hospodářské, vědy, techniky, kultury, umění, sportu, výchovy a školství, obrany, bezpečnosti státu a občanů. Dělí se do tří stupňů, kterým odpovídá materiál a počet fialových pruhů na stužce.

Udělování vs propůjčování řádů a medailí

Propůjčení řádu znamená, že po smrti vyznamenané osoby se insignie vyznamenání vrací Kanceláři prezidenta republiky. Při udělení zůstává po smrti vyznamenané osoby insignie v držení pozůstalých.

Kdo propůjčuje a uděluje vyznamenání

Právo propůjčovat a udělovat vyznamenání přísluší prezidentu republiky. Návrhy na propůjčení nebo udělení vyznamenání předkládají prezidentu republiky Poslanecká sněmovna, Senát a vláda; prezident republiky může propůjčit nebo udělit vyznamenání i bez takového návrhu (rozhodnutí o tom ale vždy podléhá kontrasignaci předsedy vlády). Řádovými dny pro propůjčování a udělování vyznamenání občanům České republiky jsou 1. leden a 28. říjen.

Jak vyznamenávání probíhá

Vyznamenaný převezme insignii vyznamenání a listinu o jeho propůjčení nebo udělení. Insignie vyznamenání je oprávněn nosit pouze vyznamenaný. Jestliže se propůjčuje nebo uděluje vyznamenání občanům České republiky in memoriam, převezmou pozůstalí v případě propůjčení řádu listinu o propůjčení vyznamenání a v případě udělení medaile insignii vyznamenání a listinu o udělení vyznamenání. Jestliže se uděluje vyznamenání tomu, kdo není občanem České republiky in memoriam, převezmou pozůstalí insignii vyznamenání a listinu o udělení vyznamenání.