Digitální vysílání je způsob šíření televizního nebo rozhlasového programu, při kterém jsou obraz, zvuk a doprovodné informace přenášeny v podobě digitálních dat. Od analogového vysílání se liší způsobem zpracování a přenosu informace i tím, jak využívá dostupnou přenosovou kapacitu.
Digitální vysílání přenáší program jako data
Při digitálním vysílání se obraz a zvuk převedou do digitální podoby, zakódují a přenesou k přijímači jako datový tok. U bezdrátového vysílání se přitom nadále používají elektromagnetické vlny. Digitální je způsob, jakým je v přenášeném signálu informace vyjádřena a následně zpracována.
Významným rozdílem oproti klasickému analogovému televiznímu vysílání je využití jednoho kmitočtového kanálu. Zatímco analogově se v něm přenášel jeden televizní program, digitální vysílání umožňuje spojit několik programových a datových toků a přenášet je společně. Tento princip se označuje jako multiplexace. Kolik programů lze přenášet, závisí na použité technologii a rozdělení dostupné kapacity.
Odlišně se projevuje také zhoršování příjmu. U analogového vysílání se slabší signál obvykle projevuje postupným zhoršováním obrazu nebo zvuku. Digitální příjem může zůstávat použitelný až do určité hranice, po jejímž překročení se objeví výpadky, rozpad obrazu nebo úplná ztráta příjmu.
Digitální vysílání využívá různé distribuční cesty
Digitální podoba programu sama neurčuje, jakým způsobem se vysílání dostane k divákovi nebo posluchači. Program může být šířen pozemními vysílači, přes satelit, kabelovou síť nebo prostřednictvím datové sítě.
Jednou z rodin technických standardů používaných pro digitální televizní vysílání je DVB. Pro pozemní televizní vysílání se používají například standardy DVB-T a DVB-T2, jejichž technické vlastnosti patří do samostatných hesel.
Digitální vysílání nelze automaticky ztotožňovat s internetovým streamováním. Digitálně může být přenášen také klasický lineární program, který diváci nebo posluchači přijímají podle předem stanoveného vysílacího schématu.
Digitalizace rozšířila programovou nabídku a změnila mediální prostředí
Efektivnější využití přenosové kapacity umožňuje šířit více programových služeb v prostoru, který byl u klasického analogového televizního vysílání využíván méně efektivně. Společně s obrazem a zvukem lze přenášet také doprovodné informace, například údaje o stanici a pořadech, titulky nebo další zvukové stopy.
Digitální vysílání samo o sobě nezaručuje vyšší kvalitu obrazu nebo zvuku. Výsledek závisí na použitém kódování, dostupné kapacitě a na tom, jak je tato kapacita rozdělena mezi jednotlivé služby.
Pro marketing a mediální plánování je důležitým důsledkem širší nabídka televizních a rozhlasových stanic. Publikum se může rozdělit mezi více všeobecných i tematicky zaměřených programů, takže při plánování kampaně roste význam kombinace více médií a práce s jejich společným zásahem. Digitalizace přispěla k této fragmentaci tím, že vytvořila technické podmínky pro větší programovou nabídku, není však její jedinou příčinou.
Digitální způsob vysílání zároveň automaticky neznamená adresnou reklamu, individuální identifikaci příjemce ani přesnější měření publika. Distribuce programu, způsob prodeje reklamy a měření sledovanosti nebo poslechovosti jsou samostatné části mediálního systému.
Digitální vysílání se odlišuje od souvisejících technologií a způsobů sledování
Digitální vysílání není synonymem pro DVB ani DVB-T2. DVB označuje rodinu standardů a DVB-T nebo DVB-T2 konkrétní způsoby digitálního pozemního televizního vysílání. Samotný pojem digitální vysílání je širší a zahrnuje více technologií a distribučních cest.
Stejně tak neplatí, že digitální vysílání musí být nelineární nebo dostupné na vyžádání. Televizní či rozhlasový program může být digitální a současně vysílaný lineárně podle pevného programu. Mylná je také představa, že digitální signál není ovlivněn rušením nebo slabým příjmem. Rozdíl oproti analogovému vysílání spočívá především v tom, jak se zhoršení přenosových podmínek projeví na výsledném obrazu nebo zvuku.
Související pojmy
- Analogové vysílání – způsob přenosu, vůči kterému se digitální vysílání vymezuje.
- DVB – rodina standardů používaných pro digitální televizní vysílání.
- DVB-T – standard digitálního pozemního televizního vysílání.
- DVB-T2 – novější standard digitálního pozemního televizního vysílání.
- Lineární vysílání – popisuje časový způsob vysílání programu nezávisle na tom, zda je přenos analogový nebo digitální.
- Multiplexace – umožňuje spojit více programových a datových toků do společného přenosu.
