Fake news, nebo-li falešné zprávy, představují v dnešní době významný problém ve světě informací. Jedná se o záměrně vytvářené a šířené nepravdivé nebo zavádějící informace, které mají za cíl manipulovat veřejným míněním, získat finanční zisk, nebo poškodit jednotlivce, organizace či instituce.

Tento fenomén se stal obzvláště viditelným s nástupem sociálních médií, která umožnila bleskové šíření informací bez ohledu na jejich pravdivost. Tento článek si klade za cíl detailně vysvětlit, co fake news znamenají, jaké formy mohou mít, jak je rozpoznat, a jaký mají dopad na společnost.

Co jsou fake news?

Fake news lze definovat jako informace, které byly vytvořeny s úmyslem klamat. Nejčastěji jsou navrženy tak, aby vyvolaly emocionální reakci, zvýšily interakci na internetu nebo ovlivnily názory lidí na určité téma. Mohou mít různé podoby, od smyšlených příběhů až po manipulace skutečných faktů.

Klíčové znaky fake news:

• Záměrná manipulace – fake news jsou záměrně vytvářeny s cílem ovlivnit veřejnost.
• Emocionální apel – často vyvolávají silné emoce, jako je strach, hněv nebo pobouření.
• Zavádějící obsah – mohou obsahovat zcela smyšlené informace nebo zkreslovat skutečnost.
• Rychlé šíření – díky sociálním sítím se fake news mohou šířit exponenciálně rychle.

Formy fake news

Fake news se vyskytují v různých podobách, které se odlišují svým účelem a způsobem šíření. Každá forma má své specifické rysy a dopady, a proto je důležité porozumět tomu, jak fungují a proč jsou šířeny. Níže jsou uvedeny nejčastější formy fake news, které si podrobně rozebereme.

• Dezinformace – jedná se o záměrně šířené nepravdivé informace, jejichž cílem je klamat a manipulovat veřejností. Tyto zprávy bývají pečlivě navržené tak, aby vypadaly věrohodně, a často obsahují smyšlené příběhy, falešné citace odborníků nebo zkreslené údaje. Příkladem může být falešná zpráva o tom, že určitá politická strana plánuje radikální opatření, což vyvolává strach nebo odpor mezi voliči.
• Misinformace – nepřesné nebo chybné informace, které jsou šířeny bez zlého úmyslu. Na rozdíl od dezinformací nejsou tyto zprávy vytvářeny za účelem manipulace, ale mohou být výsledkem nedbalosti, nedorozumění nebo špatného výkladu. Například když někdo sdílí starou zprávu o přírodní katastrofě v domnění, že jde o aktuální událost, může to způsobit zbytečnou paniku.
• Propaganda – tento typ fake news je šířen za účelem ovlivnění veřejného mínění ve prospěch určité ideologie, politické strany nebo organizace. Propaganda často využívá emocionální apel a zjednodušené sdělení, které má přesvědčit lidi o „správnosti“ určitého názoru. Historicky byla propaganda hojně využívána ve válečných konfliktech, ale dnes se běžně vyskytuje i v politických kampaních nebo komerčních marketingových strategiích.
• Hoaxy – smyšlené zprávy nebo poplašné informace, které mají za cíl vyvolat paniku, strach nebo nenávist. Typickým příkladem může být falešná zpráva o údajné chemikálii v potravinách, která je škodlivá pro zdraví, ačkoliv neexistují žádné vědecké důkazy.
• Deepfake technologie – použití umělé inteligence k vytvoření realisticky vypadajících videí nebo zvukových nahrávek, které zobrazují nebo napodobují skutečné osoby. Tyto materiály mohou být zneužity ke skandálům, vydírání nebo manipulaci veřejnosti, například během volebních kampaní.
• Konspirační teorie – spekulace, které spojují nesouvisející události nebo zkreslené informace, aby vysvětlily složité jevy jednoduchým, často nepravdivým způsobem. Konspirační teorie zneužívají nedůvěru veřejnosti vůči autoritám a mohou podněcovat k nedůvěře ve vědu nebo k odmítání oficiálních opatření, například během pandemie.
• Astro-turfing – vytváření falešného dojmu o veřejném mínění pomocí automatizovaných botů nebo falešných profilů na sociálních sítích. Tento postup často používají politické strany nebo korporace k manipulaci s názorem veřejnosti nebo k šíření propagandy.
• Překroucené statistiky – manipulace s daty nebo jejich prezentace mimo kontext s cílem podpořit určitý názor nebo argument. Čísla působí věrohodně, což je činí silným nástrojem pro šíření zavádějících zpráv.
• Scamové články a podvodné reklamy – zprávy, které slibují rychlé zbohatnutí, zázračné léčebné metody nebo jiná nereálná řešení. Často jsou spojeny s phishingovými útoky nebo pokusy o získání citlivých údajů čtenářů.
• Emocionální manipulace – obsah, který je záměrně vytvořen tak, aby vyvolal silné emoce, jako je hněv, strach nebo radost. Tyto zprávy oslabují schopnost kritického myšlení a zvyšují pravděpodobnost sdílení bez ověření pravdivosti.
• Memetické šíření (meme news) – zavádějící informace šířené prostřednictvím memů, které jsou jednoduché, snadno pochopitelné a rychle sdílené. I když mohou vypadat neškodně, často obsahují zkreslené informace, které se stávají virálními.
• Falešná vědecká zjištění – články nebo zprávy, které se tváří jako vědecké studie, ale ve skutečnosti vycházejí z neověřených nebo záměrně zkreslených informací. Tyto zprávy mohou například propagovat falešné léky nebo zpochybňovat klimatickou změnu.
• Clickbait – lákavé a přehnané titulky sloužící k přilákání čtenářů na webovou stránku. Obsah článku často neodpovídá tomu, co titulek slibuje, a místo hodnotných informací čtenář najde povrchní nebo irelevantní obsah. Cílem clickbaitu je zvýšit návštěvnost stránek a generovat zisk z reklamy, ale dlouhodobě podkopává důvěru v média. Například titulek „Šokující pravda o oblíbeném výrobku“ může vést k článku, který pouze opakuje obecně známé informace.
• Satira a parodie – tyto formy fake news jsou vytvářeny za účelem pobavení nebo kritiky a obvykle nejsou míněny vážně. Příkladem jsou satirické portály, které zesměšňují aktuální události nebo společenské problémy. I když jsou tyto zprávy často snadno rozpoznatelné jako fiktivní, někteří lidé je mohou považovat za pravdivé, pokud neznají kontext nebo zdroj. To může vést k nedorozuměním nebo šíření nepravdivých informací.

Proč jsou fake news tak úspěšné?

Úspěch fake news spočívá v jejich schopnosti manipulovat lidským chováním a využívat psychologické a sociální faktory, které ovlivňují způsob, jakým lidé zpracovávají informace. Fake news nejen že apelují na lidské emoce, ale také využívají přirozené tendence k zaujatosti, rychlým soudům a důvěře ve známé zdroje. Pochopení všech těchto mechanismů je prvním krokem k tomu, jak se jim efektivně bránit a zabránit tak jejich šíření do budoucna.

Psychologické faktory

• Potvrzovací zkreslení (confirmation bias) – lidé mají přirozenou tendenci věřit informacím, které potvrzují jejich stávající názory a postoje. Fake news jsou často navrženy tak, aby rezonovaly s určitými skupinami obyvatel a posilovaly jejich předpojatosti, což zvyšuje pravděpodobnost jejich přijetí a šíření.
• Apel na emoce – fake news často obsahují šokující, pobuřující nebo dojemné informace, které mají za cíl vyvolat silné emoce, jako je hněv, strach nebo radost. Emoce potlačují kritické myšlení, což usnadňuje bezmyšlenkovité sdílení těchto zpráv.
• Efekt iluze pravdy – pokud lidé slyší nebo čtou stejnou informaci opakovaně, mají tendenci ji považovat za pravdivou, i když je nepravdivá. Fake news se často šíří prostřednictvím sociálních médií, kde je pravděpodobnost opakovaného vystavení vysoká.
• Důvěra ve známé zdroje – důvěra ve známé zdroje je jedním z klíčových důvodů, proč se fake news šíří tak snadno. Uživatelé sociálních sítí často sdílejí obsah, který pochází od jejich přátel, rodiny nebo známých. Tento sociální kontext dodává zprávě na věrohodnosti, i když původní zdroj informace není spolehlivý nebo vůbec ověřený. Lidé mají tendenci důvěřovat těm, které znají, a málokdy si dávají tu práci, aby sami ověřili pravdivost sdílené informace.Dalším problémem je nedostatek času a kapacit k tomu, abychom kriticky zhodnotili všechny informace, kterým jsme během dne vystaveni. Sociální sítě a digitální média bombardují uživatele velkým množstvím obsahu, což nutí lidi filtrovat informace rychle a povrchně. V takovém prostředí si často zapamatují pouze titulky nebo úvodní věty článků, aniž by četli celý obsah. To je zvláště nebezpečné, když titulky obsahují zavádějící nebo nepravdivé informace, které nemusí odpovídat skutečnému obsahu článku.

  Za tuto situaci nesou díl odpovědnosti i samotná média, která se v honbě za čteností a vyššími zisky někdy uchylují k senzacechtivým titulkům. Tato praxe, známá jako clickbait, často obětuje novinářskou etiku na úkor vyšších příjmů z reklamy nebo většího dosahu. Titulky jsou navrženy tak, aby vyvolaly emoce, upoutaly pozornost a přiměly uživatele ke kliknutí, a to i za cenu zkreslení reality nebo záměrného přehánění, což jen vede k tomu, že lidé pak vnímají sdílené informace jako pravdivé, aniž by si uvědomili jejich možnou zavádějící povahu. Tento efekt umocňuje skutečnost, že mnoho uživatelů sociálních sítí spoléhá na rychlou konzumaci obsahu a automaticky předpokládá, že informace sdílená blízkými musí být ověřená a správná.

  Tímto způsobem se fake news šíří virálně, často bez jakékoliv korekce nebo zastavení. Čtenáři, kteří titulek považují za pravdivý, jej dále sdílejí, což vytváří dojem širokého konsenzu. Tento řetězec sdílení pak podporují i algoritmy sociálních sítí, které zvýhodňují obsah s vysokou mírou interakce, a fake news tak získávají další dosah. Je to zkrátka začarovaný kruh, který ještě umocňuje i algoritmus tak, že když už vidí, že s daným příspěvkem interagujete nebo podobný obsah navštívíte, začnou vám vaše sociální sítě najednou nabízet podobný témata stále více a více častěji, čímž se jednoduše vytváří takzvané sociální bubliny.

Sociální faktory

• Rychlost šíření – fake news se šíří mnohem rychleji než pravdivé zprávy, protože jsou navrženy tak, aby byly šokující a poutavé. Sociální média podporují virální šíření, které umožňuje, aby se fake news dostaly k milionům lidí během několika hodin.
• Echo komory a filtrační/sociální bubliny – algoritmy sociálních médií zobrazují uživatelům obsah, který odpovídá jejich zájmům a názorům. To vede k uzavřeným skupinám, kde se fake news snadno šíří, protože nejsou konfrontovány s opačnými názory nebo fakty.
• Záměrné cílení na zranitelné skupiny – fake news často cílí na specifické skupiny obyvatel, například seniory, kteří mohou mít omezenější přístup k faktickým informacím nebo nižší digitální gramotnost. Zranitelné skupiny jsou tak náchylnější k manipulaci a šíření nepravdivých zpráv.
• Zneužití psychologických mechanismů – fake news jsou často vytvořeny tak, aby zneužívaly přirozené lidské sklony, jako je strach, zvědavost nebo touha po potvrzení vlastního názoru. Například zprávy o zdravotních rizicích nebo politických skandálech mají vyšší pravděpodobnost být sdíleny než neutrální nebo pozitivní informace.
• Nízká mediální gramotnost – mnoho lidí nemá dostatečné dovednosti k tomu, aby kriticky posoudili pravdivost informací nebo důvěryhodnost zdroje. To zvyšuje pravděpodobnost, že fake news přijmou za pravdivé.

Technologické faktory

• Využití algoritmů – algoritmy sociálních sítí a vyhledávačů jsou navrženy tak, aby podporovaly obsah, který generuje vysokou míru interakce, bez ohledu na jeho pravdivost. Fake news mají často atraktivní titulky, které přitahují pozornost a zajišťují vysoké zapojení uživatelů.
• Deepfake technologie – s pokrokem v umělé inteligenci je stále snazší vytvářet realisticky vypadající falešná videa a zvukové nahrávky. Tyto technologie ztěžují rozpoznání pravdivých informací od podvržených.
• Automatizace šíření – botnety a automatizované účty na sociálních sítích mohou šířit fake news masivním tempem, čímž vytvářejí iluzi jejich důvěryhodnosti a širokého přijetí.
• Personalizace obsahu – personalizované algoritmy sociálních sítí a vyhledávačů analyzují uživatelská data, jako jsou předchozí interakce, zájmy nebo názory, a podle nich zobrazují obsah. To vede k vytvoření tzv. filtračních bublin, ve kterých jsou uživatelům předkládány pouze informace odpovídající jejich názorům. Tyto bubliny zesilují účinek fake news, protože lidé nemají možnost konfrontovat se s opačnými názory nebo objektivními fakty.
• Virální potenciál – fake news jsou často navrženy tak, aby měly vysoký potenciál šíření. Obsah s emotivními nebo šokujícími titulky je sdílen rychleji než neutrální nebo složitější informace, což vede k jejich masivnímu šíření během krátké doby. To opět boostuje algoritmus sociálních sítí, který samozřejmě takový obsah zobrazuje většímu množství lidé do té doby, dokud s daným obsahem v podobné či větší míře stále interagují.
• Nedostatek nástrojů – pro ověřování informací zatímco profesionální fact-checkingové platformy existují, běžní uživatelé sociálních sítí nemají přístup k jednoduchým a rychlým nástrojům pro ověřování pravdivosti obsahu. To podporuje nekritické sdílení neověřených zpráv.
• Škodlivé využívání umělé inteligence – kromě deepfake technologií existují i další nástroje založené na umělé inteligenci, které mohou generovat realisticky vypadající texty, obrázky nebo dokonce celé webové stránky. Tyto nástroje umožňují šíření fake news ve velkém měřítku, přičemž je stále obtížnější rozlišit autentický obsah od podvrženého.
• Chybějící účinná regulace a pravidla v digitálním prostoru – legislativa a regulace zaměřená na kontrolu obsahu na sociálních sítích zaostává za technologickým vývojem. Nedostatek efektivních sankcí za šíření nepravdivých informací umožňuje aktérům vytvářet a šířit fake news bez obav z následků.
• Ekonomická motivace/zisk – šíření fake news může být lukrativní podnikání. Webové stránky s falešnými zprávami často generují příjmy z reklamy, přičemž provozovatelé těchto stránek nejsou motivováni ověřovat pravdivost obsahu. Fake news se stávají nástrojem pro generování zisku na úkor pravdy.

Proč fake news ovlivňují různé skupiny lidí?

Fake news neovlivňují všechny lidi stejným způsobem. Způsob, jakým jsou přijímány, závisí na několika faktorech (které v podstatě dost kopírují faktory zmíněné výše). Jsou to zejména:

• Demografické rozdíly – určité věkové skupiny, například starší generace, mohou být náchylnější k uvěření fake news, protože méně často ověřují informace online. Mladší generace, která tráví více času na sociálních sítích, je zase ovlivněna tím, jak je obsah vizuálně a emocionálně prezentován.
• Politické přesvědčení – fake news jsou často záměrně cíleny na politicky vyhraněné skupiny. Cílem je buď posílit jejich názory, nebo oslabit důvěru v politické oponenty. Tento přístup prohlubuje polarizaci společnosti a ztěžuje věcnou diskuzi.
• Kognitivní styl – lidé, kteří spoléhají na rychlé a intuitivní myšlení, jsou náchylnější k tomu, aby uvěřili fake news, než ti, kteří si informace ověřují a přemýšlejí kriticky. Jedinci s nižší mediální gramotností často postrádají nástroje k odhalení manipulace.
• Emocionální náchylnost – lidé, kteří procházejí stresem, úzkostí nebo jinými emočně náročnými obdobími, mohou být náchylnější k uvěření fake news. Emoční apel, například vyvolání strachu, hněvu nebo naděje, často zvyšuje důvěryhodnost falešných zpráv.
• Kultura a hodnoty – kulturní prostředí a hodnoty, které člověk vyznává, hrají klíčovou roli v tom, jak jsou fake news přijímány. V některých kulturách může být silná důvěra v autority nebo tradice, což usnadňuje šíření dezinformací, které se odkazují na tyto hodnoty.
• Sociální postavení – lidé z marginalizovaných nebo sociálně znevýhodněných skupin mohou být snadněji ovlivněni fake news, zejména pokud tyto zprávy rezonují s jejich každodenními problémy nebo zkušenostmi.
• Sociální bubliny – algoritmy sociálních sítí často předkládají uživatelům obsah, který odpovídá jejich předchozím preferencím a názorům. Tyto bubliny mohou posílit důvěru ve fake news tím, že uživatelé nevidí žádné protichůdné informace.
• Důvěra (a nedůvěra) v tradiční média – lidé, kteří mají nižší důvěru v tradiční média, jsou náchylnější k tomu, aby věřili alternativním zdrojům informací, včetně fake news, protože vnímají tradiční zdroje jako zaujaté nebo manipulativní.
• Nedostatečná mediální gramotnost – uživatelé internetu, kteří nerozumí, jak informace vznikají, nebo nemají schopnost rozpoznat dezinformace, jsou snadnějším cílem pro šíření fake news. Tento problém je obzvláště výrazný u starších lidí nebo těch, kteří nejsou obeznámeni s digitálními technologiemi.
• Úroveň vzdělání – lidé s nižším vzděláním nebo omezeným přístupem k informacím mohou mít menší schopnost rozlišovat mezi důvěryhodnými a falešnými zprávami, což je činí zranitelnějšími vůči manipulaci.

Úroveň vzdělání a fake news – hraje to skutečně roli?

Úroveň vzdělání hraje určitě nějakou roli při rozpoznávání dezinformací a schopnosti kriticky zhodnotit informace. I některé výzkumy z posledních let z ČR potvrzují, že lidé s vyšším vzděláním mají větší schopnost odlišit pravdivé informace od fake news, zatímco osoby s nižším vzděláním bývají vůči dezinformacím zranitelnější (ale také zmiňují, že roli hraje také míra využívání médií – podstatné je především využívání více zdrojů informací).

Je však důležité poznamenat, že i lidé s vyšším vzděláním mohou být náchylní k dezinformacím, zejména pokud informace potvrzují jejich existující přesvědčení nebo názory.

Je také zřejmé, že kromě vzdělání hrají důležitou roli i další faktory, jako je politická orientace, mediální gramotnost a kritické myšlení. Pro efektivní boj proti dezinformacím je proto nezbytné zaměřit se na komplexní přístup zahrnující vzdělávání, rozvoj kritického myšlení a posilování důvěry v kvalitní žurnalistiku.

Ačkoliv se názory na to, jak má stát postupovat při eliminaci dezinformací, i u odborníků často rozcházejí (zejména v otázkách, zda by měly být některé informace cenzurovány, kdy a jak by k tomu mělo docházet, a zda takové kroky nepředstavují riziko návratu k plíživé cenzuře, jak tomu bylo za komunistických režimů či v diktaturách), je potřeba si uvědomit, že proces „filtrování“ informací už pro nás z velké části probíhá.

Tuto cenzuru a filtrování za nás v mnoha případech provádějí technologie a platformy, které denně používáme – od sociálních sítí, jako jsou Facebook a Twitter, přes vyhledávače typu Google až po algoritmy navržené ke správě obsahu. Tyto systémy využívají složité matematické vzorce a strojové učení, aby nám nabízely obsah, který je pravděpodobně v souladu s našimi zájmy a preferencemi. Problémem však je, že tato selekce není neutrální.

Algoritmy jsou optimalizované pro maximalizaci času, který uživatel stráví na platformě. Výsledkem je často tzv. echo chamber efekt, kdy nám jsou opakovaně předkládány informace, které podporují náš již existující pohled na svět, a my se tak utvrzujeme v našich názorech. To ztěžuje přístup k odlišným perspektivám a může vést k polarizaci společnosti. Navíc algoritmy nerozlišují mezi pravdivými informacemi a dezinformacemi – upřednostňují to, co je populární a generuje vysoké zapojení. A právě to jsou často dezinformace, které vzbuzují emoce, šokují a přitahují pozornost.

Tato technologická „cenzura“ však probíhá mimo jakoukoliv demokratickou kontrolu. Kdo rozhoduje, co se vám zobrazí na Facebooku nebo co se objeví na první stránce výsledků vyhledávání Googlu? Nejsou to etičtí novináři nebo demokraticky volení zástupci, ale korporace se zájmem o zisk. Navíc chybí transparentnost – málokdy víme, jak algoritmy fungují a proč se nám zobrazují konkrétní informace.

Tento stav vyvolává vážné otázky o tom, jak zajistit vyvážený přístup k informacím a zároveň chránit svobodu projevu. Zatímco někteří odborníci argumentují pro větší regulaci technologických gigantů, jiní varují před tím, že jakákoliv regulace se může snadno zvrhnout v nástroj kontroly a potlačování svobodného myšlení. Tento problém není snadno řešitelný a vyžaduje zapojení technologických expertů, politiků, novinářů i samotné veřejnosti.

Informace, které jsou veřejnosti dostupné, nejsou jen otázkou volného šíření nebo technologických algoritmů – jejich dostupnost ovlivňuje také regulované prostředí a legislativní rámce. Existují témata, o kterých se veřejnost dozvídá jen omezeně nebo zkresleně, protože spadají do oblastí, které podléhají přísné regulaci či kontroverzím.

Například informace o konopí a jeho využití v medicíně či jiných odvětvích bývají značně omezené. Ačkoliv vědecké studie potvrzují potenciální přínosy konopí při léčbě určitých zdravotních stavů, například chronické bolesti nebo epilepsie, toto téma zůstává mnohde tabuizované. Konopí je totiž stále vnímáno primárně jako droga a spadá pod přísné právní regulace. Tato klasifikace způsobuje nejen omezený přístup k relevantním informacím, ale často i cílené potlačování pozitivních aspektů jeho využití, což vede k nedostatečnému povědomí veřejnosti a opět démonizaci této látky a tedy vzniku dalších misinterpretace a mylných závěrů z řad laické veřejnosti.

Podobná situace nastává v oblastech, jako je zdravotnictví, kde jsou některé informace o léčebných postupech, lécích nebo alternativní medicíně cíleně regulovány. Například zdravotnické regulace mohou omezovat sdílení informací o léčivých látkách, které nejsou schváleny oficiálními regulačními orgány, jako je FDA (v USA) nebo EMA (v EU). Informace o experimentech, nových metodách léčby nebo alternativních přístupech se proto k veřejnosti dostávají jen omezeně nebo vůbec, což může zpomalovat šíření inovací a poznání.

Kde ale panuje zatím vzácná a vcelku jednotná shoda i u odborníků, jak se bránit proti fake news, tak je to podpora kritického myšlení a mediální vzdělávání společnosti. To jsou, jak se zdá zatím asi jedny z mála velmi účinných metod, jak zabránit šíření falešných zpráv (a možná jsou to také jedinými alternativami, co dělat, pokud nechceme začít ještě více cenzurovat a filtrovat informace pro dobro nás uživatelů :-)).

Já jsem zastánce toho, že by si sami lidé měli zvolit a umět zvolit, co je pro ně dobré a co ne. A ne neustále mít za zadkem někoho, kdo bude rozhodovat za ně. Nehledě na to, že i v tomto současném přeregulovaném prostředí musíte informace ověřovat a dohledávat a vyhodnocovat, protože vám lžou již v reklamě, samotný prodejce vám často nevědomky lže taky, protože o produktu ví kulové, jelikož takových produktů prodává statisíce a neřeší nějakou potřebu, ale jen zisk (zdravím do Alzy) a jakmile uteče nějaká zákonná lhůta na ochranu spotřebitele, tak se s vámi stejně nikdo bavit nebude na téma, zda to, co vám někdo někdy z dané firmy tvrdil, že to jaksi (už) není pravda. Zkrátka regulace ničeho nic úspešně neřeší, pouze ve finále dělá celý život člověku stejně komplikovaný a vede to jen k zavádění nelogických pravidel, která vše ještě více zesložiťují, protože se v nich už nikdo nevyzná (nebo jsou zcela protichůdná a nedávají smysl a původní problém nijak neřeší).

Celý proces kolem zavádění HHC (hexahydrokanabinolu) v České republice je ukázkou, jak nejednotné a chaotické mohou být legislativní kroky v regulaci nových látek. Nejprve vláda zavedla úplný zákaz prodeje HHC, a to i přesto, že bylo zřejmé, že zákazem se problém nevyřeší, ale spíše vzniknou odnože HHC nebo ještě silnější a nebezpečnější sloučeniny.

Pan Jindřich Vobořil, vládní zmocněnec pro oblast závislostí, opakovaně navrhoval alternativní řešení, která by byla rozumnější než plošný zákaz. Mezi jeho návrhy patřilo například:

• regulace prodeje HHC, aby nebylo dostupné skrze automaty;
• zákaz výroby a prodeje produktů, které svým vzhledem připomínají cukrovinky a lákají zejména děti;
• jasná pravidla pro distribuci, která by umožnila kontrolovaný prodej dospělým osobám.

Namísto toho však vláda sáhla po nejjednodušším řešení – úplném zákazu, čímž de facto zlikvidovala podnikání v této oblasti. A zatímco v zahraničí, například v USA, vznikají legální farmy na pěstování konopí a produkty z něj se běžně využívají pro léčebné účely, u nás je stále preferována strategie plošného zakazování místo zavádění smysluplných regulací inspirovaných fungujícími modely v zahraničí.

Další kontroverze nastala, když ministerstvo zdravotnictví pod vedením stejného ministra, který dříve prosazoval zákaz HHC, později povolilo prodej HHC za určitých podmínek. Tyto podmínky zahrnují například povinnost zaplatit poplatek za registraci (ochrana jako sviňa pro koncového uživatele, kdy se tedy zavedla alespoň nějaká smysluplná pravidla, které navrhoval pan Vobořil – omezení automatů, nemožnost vyrábět a prodávat výrobky z HHC, které budou připomínat cukrovinky a budou pro děti snadno zaměnitelné s běžnými bonbóny.

Co mohou lidé dělat, aby se bránili?

Fake news budou pravděpodobně i nadále součástí informačního prostředí, ale existují způsoby, jak snížit jejich dopad:

• Ověřujte zdroje – před sdílením zprávy si ověřte, odkud pochází. Preferujte důvěryhodné zdroje s historií kvalitní žurnalistiky.
• Zůstaňte skeptičtí – nepřijímejte každou informaci automaticky jako pravdivou, zejména pokud vyvolává silné emoce nebo slibuje šokující odhalení.
• Podporujte mediální gramotnost – vzdělávejte sebe i ostatní, jak rozpoznat fake news a ověřovat fakta.
• Zapojte se do konstruktivního dialogu – pokud narazíte na někoho, kdo sdílí fake news, zkuste jej upozornit na pravdivé informace místo útoků nebo zesměšňování.

Dopad fake news na společnost

Fake news mají dalekosáhlé důsledky, které zasahují jednotlivce, společnosti i celé státy. Tyto důsledky mohou být různého charakteru, od politických a ekonomických až po zdravotní a společenské. Rozbor jednotlivých dopadů odhaluje, jak vážně mohou fake news narušit stabilitu a funkčnost společnosti.

Politický dopad

Fake news mají schopnost zásadně ovlivnit politické procesy, zejména volby a veřejné mínění.

• Ovlivnění voleb – zavádějící informace o politických kandidátech nebo stranách mohou změnit vnímání voličů. Může se jednat o šíření nepravdivých skandálů nebo manipulaci s jejich výroky. Výsledkem může být neadekvátní výběr politického lídra a zpochybnění demokratických procesů.
• Destabilizace demokratických institucí – fake news mohou oslabit důvěru veřejnosti v základní demokratické instituce, jako jsou soudy, parlament nebo vláda. To může vést k šíření konspiračních teorií a narušení právního státu.
• Posilování autoritářských režimů – některé vlády využívají fake news k potlačování opozice, šíření propagandy a upevnění vlastní moci.

Dopad na veřejné zdraví

Fake news na téma zdravotnictví mohou mít velmi vážné důsledky, zejména v krizových situacích, jako je pandemie.

• Dezinformace o očkování – šíření falešných informací o údajné škodlivosti vakcín může vést k poklesu proočkovanosti, což zvyšuje riziko šíření nebezpečných nemocí, které lze snadno předejít očkováním. Na druhou stranu právě období pandemie covidu-19 ukázalo, jak obtížné je jednoznačně definovat, co je „správná“ a „pravdivá“ informace. Vládní rozhodnutí byla často chaotická, nekonzistentní a založená na různých přístupech, které se měnily v průběhu času. Stejně tak se neshodli ani odborníci z řad lékařů a vědců na jednotném přístupu k očkování, jeho efektivitě a možných rizicích (třeba jíž na několik očkování do roka by vám spousta lékařů zcela nedoporučila a druhá polovina naopak by vám v klidu doporučila jít na 20 vakcinací za rok – což asi bude pro vaše tělo větší záhul než samotné onemocnění). Tato roztříštěnost názorů nejenže oslabila důvěru veřejnosti ve zdravotnické instituce, ale také poskytla živnou půdu pro dezinformace a je také jasnou ukázkou, že tady žádná cenzura stejně nepomůže.
• Neochota dodržovat opatření – fake news o neefektivitě nebo nesmyslnosti zdravotních opatření, jako je nošení roušek nebo dodržování karantény, mohou narušit veřejné zdraví a přispět k prodloužení krizových situací. Roušky, zejména chirurgické a respirátory typu FFP2/FFP3, byly doporučovány jako klíčový prostředek ke zpomalení šíření viru. Jejich účinnost spočívá především ve snížení rizika přenosu infekce skrze kapénky, a to jak pro nositele, tak pro okolí. Studie publikované například v prestižních časopisech The Lancet nebo JAMA potvrdily, že správné nošení roušek může významně snížit riziko přenosu respiračních onemocnění (ale ne mu zcela zabrátit). Na druhou stranu – myslet si, že mi nošení roušky zaručí 100 % ochranu před viry v uzavřené místnosti, že se nenajde někdě nějaká skulina u líců a že dává smysl nosit roušku také venku, to by se dalo také úspěšně považovat za něco, co bych si dovolil rozporovat. Prodloužené nošení roušek může způsobit podráždění kůže, akné nebo vznik kožních infekcí, o tom, že stát také moc nemyslel v tomto na astmatiky svými zákazy a nařízeními ani nemluvě. O podnikatelích, kterým stát vše zavřel, pak nechtěl nic kompenzovat a zase začaly vznikat tisíce vyjímek, o tom by se také daly vést dlouhé diskuze, které by asi zase jen potvrdily, že podobné stupidní zákazy dlouhodobě k ničemu nevedou. Když se podíváte dnes, co zůstalo z této paniky, tak zjistíte, že vlastně skoro nic. Zbytečná panika pro nic. Protože před viry se zkrátka asi nedokážeme bezpečně zcela ubránit nikdy a je třeba to přijmout jako fakt – stejně jako to, že můžeme někdy umřít. To umírání totiž k tomu životu také patří.
• Propagace neověřených léčebných metod – zprávy o zázračných lécích nebo alternativních léčbách mohou vést k odmítání odborné zdravotní péče a k ohrožení života.

Ekonomické dopady

Fake news mohou mít negativní vliv na ekonomiku, a to jak na úrovni jednotlivých firem, tak na celé trhy.

• Zkreslení reálné situace – fake news tak nejen zkreslují realitu, ale také podkopávají důvěru v ekonomické a obchodní systémy. Jejich šíření vede k finančním ztrátám, destabilizaci trhů a brzdí hospodářský rozvoj. Firmy i celé ekonomiky proto čelí stále větší potřebě chránit se před těmito riziky, ať už pomocí regulací, zvyšování mediální gramotnosti nebo technologií na detekci dezinformací.
• Poškození reputace firem – falešné zprávy o údajných skandálech, neetickém chování nebo nebezpečných produktech mohou způsobit ztrátu důvěry zákazníků a pokles tržeb.
• Manipulace finančních trhů – fake news však neovlivňují pouze vztah firem se zákazníky, ale mohou také destabilizovat finanční trhy. Šíření nepravdivých informací o ziscích, ztrátách, změnách ve vedení nebo dalších klíčových aspektech společností může vést k masivním výkyvům na akciových trzích. Negativní zprávy často vyvolají panický prodej akcií, což snižuje jejich hodnotu a oslabuje důvěru investorů. Naopak falešně pozitivní informace mohou uměle zvýšit ceny akcií, což využívají podvodníci k rychlým ziskům na úkor ostatních. Tyto manipulace destabilizují trh a mohou mít dalekosáhlé důsledky pro celé ekonomiky, zejména pokud se týkají klíčových sektorů, jako jsou banky nebo energetika. Pokud jsou falešné zprávy zaměřeny na konkrétní region nebo odvětví, mohou vyvolat strach a nejistotu mezi investory. To vede ke snížení objemu investic, což může negativně ovlivnit hospodářský růst a omezit inovace. Například pokud jsou šířeny dezinformace o politické nestabilitě nebo o ekologických rizicích v určité oblasti, investoři mohou preferovat bezpečnější trhy, což daný region ekonomicky oslabí.

Společenská polarizace

Fake news mohou zásadně přispět k rozdělení společnosti a k prohlubování konfliktů mezi různými skupinami obyvatel.

• Vyvolávání konfliktů – zavádějící informace mohou podporovat předsudky, nenávist nebo nedůvěru mezi etnickými, náboženskými nebo sociálními skupinami. Zavádějící nebo záměrně nepravdivé informace často cílí na etnické, náboženské nebo sociální skupiny, aby mezi nimi vyvolaly předsudky, nenávist nebo nedůvěru či rozbroje mezi jednotlivými sociálními skupinami obyvatel. Tímto způsobem mohou fake news eskalovat existující napětí nebo dokonce vytvořit či vytvářet nové konflikty ve společnosti. Například šíření falešných zpráv o kriminalitě spojené s určitou menšinou může vést k diskriminaci a k podpoře radikálních postojů vůči této skupině atd.
• Vytváření sociálních bublin a echo chambers (komnaty ozvěn) – sociální média hrají klíčovou roli ve vytváření tzv. sociálních bublin, kde uživatelé interagují převážně s lidmi, kteří sdílejí jejich názory. Algoritmy navíc upřednostňují obsah, který posiluje již existující přesvědčení uživatelů. To vede k tzv. echo komorám, kde se stejné názory a informace neustále opakují a posilují, zatímco opačné názory jsou ignorovány nebo odmítány. Tento jev omezuje schopnost jednotlivců kriticky přemýšlet a otevírat se jiným perspektivám, což dále prohlubuje rozdělení společnosti.
• Narušení veřejné diskuse – fake news často komplikují konstruktivní debatu o důležitých otázkách. Veřejná diskuse se místo věcného dialogu mění v chaotickou konfrontaci, kde emoce a polopravdy převažují nad fakty. To podporuje radikalizaci názorů a snižuje schopnost společnosti dosáhnout konsenzu. Například šíření nepravdivých informací o změnách klimatu může rozdělit společnost na extrémní zastánce a odpůrce opatření, což zpomaluje implementaci potřebných politik.
• Eskalace radikalismu a extremismu – fake news mohou být účinným nástrojem pro šíření radikálních a extremistických ideologií. Zavádějící informace často manipulují emocemi, jako je strach, hněv nebo frustrace, což usnadňuje mobilizaci lidí pro násilné činy nebo extremistické hnutí. Tento jev lze pozorovat například u fake news, které šíří lživé informace o ohrožení určité skupiny obyvatel.
• Podkopávání důvěry ve společnost – časté šíření fake news podkopává důvěru nejen v média, ale také ve vládu, instituce a jednotlivé skupiny obyvatel. Tento jev vede k pocitu nedůvěry vůči celému systému a může narušit základní fungování demokratické společnosti. Lidé se místo věcných faktů přiklánějí k emocemi nabitým dezinformacím, což oslabuje soudržnost společnosti a její schopnost řešit komplexní problémy.
• Podpora populismu a polarizovaných politiků – fake news často napomáhají populistickým politikům, kteří využívají dezinformace k polarizaci společnosti a k získání podpory od určitých skupin voličů. Tyto taktiky často zahrnují šíření strachu a nenávisti vůči oponentům nebo určitým sociálním skupinám, čímž se zhoršuje politická situace a snižuje schopnost vlád řešit klíčové otázky.

Prohlubující se polarizace společnosti může mít dlouhodobý negativní vliv na budoucí generace. Děti a mladí lidé vyrůstají v prostředí, kde jsou dezinformace běžnou součástí mediálního prostoru, což může ovlivnit jejich schopnost kriticky myslet a účinně komunikovat s ostatními. Bez aktivního vzdělávání v oblasti mediální gramotnosti se tyto problémy budou dále prohlubovat.

Fake news tedy nepředstavují jen hrozbu pro jednotlivce, ale i pro celou společnost. Jejich šíření podporuje konflikty, narušuje veřejnou diskusi a prohlubuje rozdělení mezi skupinami obyvatel, což oslabuje celkovou soudržnost a stabilitu společnosti.