Fanfára, nebo famfára? Toť otázka, kterou v následujícím textu zodpovíme.

V češtině je jediná správná varianta a tou je fanfára. Jedná se o slovo, které pochází z německého Fanfare a francouzského fanfare. Slovo fanfára se v českém jazyce plně zabydlelo, ale udřelo si svou původní podobu, tedy fanfára.

Famfára je patvar, který do spisovné češtiny nepatří, takže se mu vyvarujte!

Fanfára má dvojí význam

Možná by nebylo od věci říct, co pojem fanfára označuje. Fanfára ve svém prvotním významu označuje krátkou skladbu nebo melodii pro žesťové nástroje (trubka, lesní roh …).

Postupem času došlo také k zobecnění významu slova fanfára. Z tohoto důvodu může fanfára označovat krátkou slavnostní znělku nebo vytrubování.

Pokud bychom chtěli utvořit odvozené přídavné jméno, je nutné dodržet pravopis a ponechat ve slově fanfára písmeno „N“. Přídavné jméno může být například fanfárový, fanfárová atd.

SPRÁVNÉ užití slova fanfára:

• Když mi prezident Zeman předával vyznamenání, hrály oslavné fanfáry.
• Proč by se to jednou nemohlo obejít bez fanfár?
• Melodické fanfáry dodají slavnostní události úplně jinou atmosféru.
• Na trubku umím zahrát pouze krátké fanfáry.
• O fanfárách si můžeš říkat, co chceš, ale k slavnostním okamžikům prostě patří.
• Klaus udělil amnestii a ještě nechal hrát fanfáry.
• Trochu mě to překvapilo, že na té přehlídce hrály i fanfáry.