Ne, že bychom toto slovo užívali denně, ale občas na něj natrefíme všichni. Jeho pravopis, respektive správné hláskování může někoho plést. Proto si to vysvětlíme. A to jako vždy na příkladech.

Správně je francouzština

Jedinou správnou variantou je francouzština. Můžete si to zapamatovat podle toho, že nejprve máte slovo Francouz jako příslušník národa a k tomu se jen přidává koncovka, která je stejná pro všechny názvy jazyků (např. španělština, polština, čeština). Takto jednoduché to je. Není třeba přidávat nějaké další háčky.

Proto správně píšeme vždy a jedině francouzština.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova francouzština:

• Příští týden začínám s výukou francouzštiny.
• Při matematice mám pocit, že naše učitelka hovoří francouzsky.
• Než odjedu na dovolenou, chci si s sebou pořídit slovník francouzštiny.
• Na tenhle film se budeme dívat s francouzským překladem.
• Z francoužštiny se mi nepodařilo odmaturovat ani napotřetí.
• Stejně se mi nikdy nepodaří upéct pravý francouzský croissant.
• S tímto přístupem se francouzsky nikdy nenaučíš.
• Nedomluvím se francouzsky ani slovo.
• Francouzský buldoček je rasa, kterou si chceme pořídit.
• K večeři mám nejraději francouzské brambory v troubě.
• Francouzštinu jsem si zamiloval na první poslech.