Gaslighting je forma psychické manipulace a citového zneužívání, při které se manipulátor snaží oběť přimět k pochybnostem o vlastním vnímání reality, paměti, úsudku nebo duševním zdraví. Tento termín pochází z divadelní hry Gas Light z roku 1938, která byla později zfilmována. Ve filmu manžel manipuluje svou ženou tím, že mění intenzitu plynových lamp v domě a tvrdí, že si to jen představuje, což ji přivádí k pochybnostem o vlastním rozumu.

Gaslighting se může objevit v různých prostředích, včetně romantických vztahů, rodinných vztahů, na pracovišti, často se také gaslightingu dopouští také lékaři na svých pacientech, nebo dokonce ve společenských a politických kontextech. Jeho cílem je získat nad obětí kontrolu a moc, často za účelem dosažení osobních cílů manipulátora.

Gaslighting není jednorázová manipulace, ale systematický proces, který se odehrává postupně a zahrnuje opakované manipulativní techniky. Tyto techniky jsou navrženy tak, aby oběť ztratila důvěru ve své vlastní vnímání, paměť a úsudek, což ji činí zranitelnější a závislejší na manipulátorovi. Níže jsou jednotlivé techniky podrobněji rozebrány:

• Popírání reality – jednou z nejčastějších forem gaslightingu je popírání reality. Manipulátor tvrdí, že se určité události nikdy nestaly, nebo že oběť špatně chápe situaci. Například může říct: „To se nikdy nestalo, jen si to špatně pamatuješ,“ nebo „To sis vymyslela.“ Tímto způsobem manipulátor zpochybňuje oběť a její schopnost správně vnímat realitu. Často se to děje i v situacích, kdy má oběť jasné důkazy, například zprávy, e-maily nebo svědky. Popírání reality je obzvláště účinné, protože oběť začne pochybovat o svých vzpomínkách a může se cítit zmatená.
• Zlehčování pocitů – manipulátor často zlehčuje nebo bagatelizuje pocity oběti, čímž ji přesvědčuje, že její emoce nejsou oprávněné. Typické fráze zahrnují: „Přeháníš,“ „Jsi příliš citlivá,“ nebo „Jsi hysterická.“ Tímto způsobem manipulátor oběť přesvědčuje, že její reakce na situaci jsou nepřiměřené, což vede k tomu, že oběť začne své pocity potlačovat nebo ignorovat. Tento přístup je obzvláště škodlivý, protože oběť ztrácí důvěru ve své vlastní emoce, což je klíčová součást její identity.
• Překrucování faktů – další běžnou technikou je překrucování nebo zkreslování faktů. Manipulátor mění detaily událostí tak, aby odpovídaly jeho verzi reality. Například může tvrdit: „To jsem nikdy neřekl,“ nebo „To jsi pochopila úplně špatně.“ Tímto způsobem manipulátor vytváří alternativní verzi reality, která je pro něj výhodná. Oběť se pak cítí zmatená, protože si není jistá, co je pravda a co ne. Překrucování faktů je často doprovázeno přesvědčivým chováním manipulátora, což ztěžuje oběti rozpoznat manipulaci.
• Izolace – izolace je jednou z nejnebezpečnějších technik gaslightingu. Manipulátor se snaží oběť odříznout od podpory přátel, rodiny nebo jiných blízkých osob. To může zahrnovat přímé zákazy, například: „Neměla bys s nimi mluvit, jen tě proti mně poštvávají,“ nebo nepřímé metody, jako je vytváření konfliktů mezi obětí a jejími blízkými. Izolace zvyšuje závislost oběti na manipulátorovi, protože ztrácí přístup k alternativním názorům a podpoře. Bez této podpory je pro oběť mnohem těžší rozpoznat manipulaci a bránit se jí.
• Vytváření pocitu viny – manipulátor často oběť obviňuje z problémů, které sám způsobil. Například může říct: „Kdybys mě neposlouchala, tohle by se nikdy nestalo,“ nebo „To je všechno tvoje vina.“ Tímto způsobem manipulátor přenáší odpovědnost za své vlastní chování na oběť, což vede k tomu, že se oběť cítí provinile a snaží se manipulátorovi vyhovět, aby „napravila“ situaci. Tento pocit viny je silným nástrojem, který manipulátor využívá k udržení kontroly nad obětí.

Příklady gaslightingu

Gaslighting se může objevit v různých oblastech života – od osobních vztahů přes pracovní prostředí až po širší společenské a politické kontexty. Jeho podstata spočívá v tom, že manipulátor zpochybňuje realitu oběti, což může mít vážné důsledky pro její psychické zdraví. Níže najdete konkrétní příklady, které ilustrují, jak se gaslighting projevuje v různých situacích.

Gaslighting v mezilidských vztazích

V mezilidských vztazích je gaslighting jednou z nejčastějších forem psychického zneužívání. Manipulátor, často partner, se snaží oběť přesvědčit, že si špatně pamatuje určité události, nebo že její pocity nejsou oprávněné. Tímto způsobem manipulátor oběť postupně přesvědčuje, že její vnímání reality je chybné. Oběť pak začne pochybovat o sobě samé, což ji činí zranitelnější a více závislou na manipulátorovi.

Příklady z praxe:

• Partner tvrdí, že oběť „přehání“ nebo „hysterčí“, když vyjadřuje své pocity, například: „Proč to tak dramatizuješ? Vždyť o nic nejde.“
• Manipulátor obviňuje oběť z problémů ve vztahu, které sám způsobil, například: „Kdybys mě neposlouchala, tohle by se nikdy nestalo.“
• Partner záměrně překrucuje minulost, aby oběť zmátl, například: „To se nikdy nestalo, jen si to špatně pamatuješ.“

Jak se bránit:

• Získejte odstup – pokud máte pocit, že vás partner manipuluje, je klíčové získat odstup, a to nejen fyzický, ale i časový. Když jste přímo uprostřed manipulace, je velmi těžké vidět situaci jasně, protože manipulátor vás může neustále přesvědčovat, že si něco špatně pamatujete, nebo že vaše pocity nejsou oprávněné. Časový odstup vám umožní uklidnit se, promyslet si situaci a vrátit se k vlastním myšlenkám a pocitům bez vlivu manipulátora. Například pokud partner tvrdí: „Nikdy jsem to neřekl, to sis vymyslela,“ zkuste si vzít chvíli na rozmyšlenou. Odejděte do jiné místnosti, projděte se venku nebo si dejte čas na to, abyste si situaci promysleli. Zeptejte se sami sebe: „Opravdu si to nepamatuji, nebo mi to jen tvrdí?“ nebo „Je možné, že se mě snaží přesvědčit o něčem, co není pravda?“ Tento odstup vám pomůže získat nadhled a lépe si uvědomit, co se skutečně děje. Často si v klidu uvědomíte, že vaše vzpomínky a pocity jsou oprávněné, a manipulátor se vás jen snaží zmást.

• Zaznamenávejte situace – pokud se opakovaně cítíte zmatení, pište si poznámky o tom, co se stalo. Zaznamenávejte konkrétní výroky, činy a své pocity. Například: „Partner mi řekl, že jsem mu nikdy neřekla o plánech na víkend, ale já si jasně pamatuji, že jsme o tom mluvili minulý týden.“ Když se k těmto poznámkám později vrátíte, pomůže vám to ujasnit si, co je pravda, a lépe rozpoznat vzorce manipulace. Zapisování vám také dodá jistotu, že vaše vnímání reality je správné, a pomůže vám lépe argumentovat, pokud se situace bude opakovat.

• Mluvte s někým, komu důvěřujete – sdílení vašich zkušeností s blízkým přítelem nebo členem rodiny vám může pomoci získat jiný pohled na situaci. Někdy je těžké vidět manipulaci, když jste přímo v ní, ale někdo zvenčí může snadno rozpoznat, že něco není v pořádku. Například můžete říct: „Partner mi tvrdí, že jsem mu nikdy neřekla o tom, že chci jít na tu schůzku, ale já si to jasně pamatuji. Myslíš, že si to jen špatně pamatuji, nebo mě manipuluje?“ Blízká osoba vám může potvrdit, že vaše pocity a vzpomínky jsou oprávněné, a pomoci vám lépe pochopit, co se děje. Pokud se stydíte nebo bojíte o situaci mluvit, zkuste začít s někým, kdo vás dobře zná a komu plně důvěřujete.

• Vyhledejte odbornou pomoc – terapeut vám může pomoci rozpoznat vzorce manipulace a naučit vás, jak se s nimi vypořádat. Není to známka slabosti, ale krok k ochraně vašeho duševního zdraví. Terapeut vám může například pomoci odpovědět na otázky jako: „Jak poznám, že mě partner manipuluje?“ nebo „Jak mohu nastavit hranice, aby mě partner nemohl ovládat?“ Stejně tak vám ale mohou pomoci i kamarádi, kteří vám rádi podají svůj nezaujatý náhled na situaci. Někdy už jen rozhovor s někým, kdo vás vyslechne, může být velkou úlevou.

• Musíte také znát své hranice (případně je lepší takový vztah ukončit) – pokud manipulace pokračuje a partner není ochoten změnit své chování, je na místě zvážit, zda ve vztahu zůstat. Vaše duševní zdraví a sebeúcta by měly být prioritou. Nastavení jasných hranic je klíčové – například můžete říct: „Nepřijímám, když zlehčuješ mé pocity. Pokud to bude pokračovat, budu muset přehodnotit náš vztah.“ Pokud partner vaše hranice nerespektuje, je důležité si uvědomit, že máte právo odejít. Zdravý vztah by měl být založen na vzájemném respektu, důvěře a podpoře, nikoli na manipulaci a zpochybňování vaší reality.

Gaslighting na pracovišti

Na pracovišti může gaslighting zahrnovat situace, kdy nadřízený popírá, že by dal určité pokyny, nebo obviňuje zaměstnance z chyb, které sám způsobil. Například: „Nikdy jsem ti neřekl, abys to udělal takhle. To je tvoje chyba.“ Tento typ manipulace může vést k tomu, že zaměstnanec je pak často za blbce neprávem. Případně takové svalování vinny ze strany nadřízeného může v případě, že nemáte jak prokázat opak, skončit i vaší výpovědí. Prostě vás na tom takový čurák uvaří.

Příklady pracovního gaslightingu z praxe

• Změna pokynů a obviňování
  Představte si situaci, kdy vám nadřízený zadá konkrétní úkol, ale později tvrdí, že vám dal úplně jiné pokyny. Když se pak úkol nevydaří podle jeho představ, obviní vás z nekompetentnosti. Například vám řekne: „Nikdy jsem ti neřekl, abys to udělal takhle. To je tvoje chyba.“ Takové chování vás může přimět pochybovat o tom, zda jste si pokyny správně zapamatovali, i když jste postupovali přesně podle zadání.

• Šíření nepravdivých informací
  Kolegové nebo nadřízení mohou o vás šířit lži nebo zkreslené informace, aby vás poškodili v očích ostatních. Například mohou říkat, že jste nesplnili důležitý úkol, i když to není pravda, nebo že jste udělali chybu, kterou ve skutečnosti způsobil někdo jiný. Takové pomluvy mohou narušit vaši pověst a vztahy na pracovišti.

• Zlehčování úspěchů
  Když se vám něco podaří, manipulátor může vaše úspěchy bagatelizovat. Místo uznání vám řekne něco jako: „To nebylo nic těžkého, kdokoli by to zvládl.“ Tímto způsobem vás připraví o pocit uspokojení z dobře odvedené práce a může vás přimět k pocitu, že vaše úsilí nemá žádnou hodnotu.

• Popírání reality
  Manipulátor může tvrdit, že se určité události nikdy nestaly, nebo překrucovat fakta tak, aby vás zmátl. Například vám může říct: „Nikdy jsme se na tom nedomluvili,“ i když si jasně pamatujete, že jste o tom spolu mluvili. Takové chování vás může přimět pochybovat o vlastní paměti a úsudku.

Jak na to reagovat a co dělat

• Zaznamenávejte komunikaci – nejlepší obranou proti popírání reality je mít důkazy. Pokud je to možné, zaznamenávejte si důležité rozhovory, schůzky nebo pokyny (ideálně v písemné formě a pokud to jde, nechce si je od nadřízeného potvrdit, pokud víte, že si na vás zasedl, zároveň – pokud nemáte jasné pokyny, tak jednoduše danou práci nevykonáte – dokud nedostanete pokyny). Můžete si například po schůzce poslat e-mail, kde shrnete, na čem jste se dohodli, například: „Jen pro shrnutí, domluvili jsme se, že úkol A dokončím do pátku a úkol B převezme kolega.“ Takový záznam vám poskytne jasný důkaz, pokud manipulátor později popře, že se něco dohodlo.

• Buďte asertivní – pokud manipulátor popírá realitu, klidně, ale pevně trvejte na svém. Můžete říct například: „Pamatuji si, že jsme o tom mluvili, a mám to i poznamenané. Mohu vám to ukázat.“ Důležité je zachovat klid a nenechat se vtáhnout do emocionálního konfliktu. Manipulátor často spoléhá na to, že vás vyvede z rovnováhy, takže klidná reakce je klíčová.

• Ptejte se na detaily – pokud manipulátor tvrdí, že se něco nestalo, zkuste se ho zeptat na konkrétní detaily. Například: „Dobře, pokud jsme se na tom nedomluvili, co přesně jsme tedy řešili?“ Tímto způsobem můžete odhalit nesrovnalosti v jeho tvrzeních a ukázat, že jeho verze nedává smysl.

• Hledejte svědky nebo podporu – pokud se manipulace opakuje, zkuste do důležitých rozhovorů zapojit další osoby, které mohou potvrdit, co bylo řečeno. Například můžete požádat kolegu, aby byl přítomen na schůzce, nebo sdílet důležité informace v týmových e-mailech, aby byly zaznamenány. Jen zároveň počítejte i typickým českým přizdisráčstvím (jak se mě to přímo netýká, tak raději ostatní lidé dělají, že se nic takového nestalo – tedy až do té doby, co se jim děje to samé a pak se díví, že jim nikdo nepomáhá a jsou v tom také sami – to je karma za to, že byli zkrátka už dopředu ze všeho připosraní).

• Nenechte se znejistit – manipulátor se snaží, abyste pochybovali o sobě. Připomeňte si, že vaše paměť a úsudek jsou v pořádku, zvlášť pokud máte důkazy nebo si situaci jasně pamatujete. Pokud si nejste jistí, zeptejte se sami sebe: „Mám nějaký důvod věřit, že si to pamatuji špatně?“ Ve většině případů zjistíte, že manipulátor jen překrucuje realitu. V neposlední řadě – i na tohoto člověka vždy „dojde řada“, i když už třeba ve firmě nebudete. Manipulátoři často nezůstávají bez povšimnutí navždy. Jejich chování dříve nebo později začne ovlivňovat i další kolegy nebo nadřízené, což může vést k tomu, že jejich manipulace vyjde najevo. Firmy si obvykle všimnou, že takový člověk narušuje týmovou spolupráci, snižuje morálku a vytváří toxické prostředí. I když se vám může zdát, že manipulátor „vítězí“, jeho chování má dlouhodobě negativní dopad na jeho vlastní pověst a postavení. Vždy se proto vyplatí proti bezpráví bojovat, protože jinak toto chování bude dále akceptováno nekonající většinou a bude se pak dít někomu dalšímu, pokud nyní nezakročíte. Vždy proto bijte na poplach jako první – s čímž souvísí také další bod…

• Zvažte eskalaci problému – pokud manipulace na pracovišti dále pokračuje a ovlivňuje vaši práci nebo psychickou pohodu, obraťte se na HR oddělení nebo nadřízeného, kterému důvěřujete. Přineste s sebou důkazy, například e-maily nebo poznámky, které potvrzují vaši verzi událostí. Buďte připraveni jasně a klidně popsat situaci a vysvětlit, jak vás ovlivňuje.

  Je však důležité si uvědomit, že ne všechny firmy jsou ochotné nebo schopné takové problémy řešit. Může se stát, že HR oddělení bude situaci bagatelizovat (což je v korporátech běžně – zejména, pokud se gaslightingu dopouští nějaká vlivná osoba z firmy nebo z top managementu – zde opět počítejte s přizdisráčstvím ze strany i HR, protože se takový člověk bude bát jit konfliktu s někým vlivným, aby se nedejbůh nemusel také dostat k tomu, že by musel obhajovat něco, co se netýká přímo jeho) nebo nechce zasahovat do vztahů na pracovišti. V některých případech (upřímně – velmi často ve sračkoidních firmách, bez jakékoliv firemní kultury, kde se jede jen na obrat) se dokonce může stát, že se problém obrátí proti vám – například pokud firma chrání manipulátora kvůli jeho postavení nebo vlivu. To může vést k tomu, že budete označeni za „problémového zaměstnance“, což situaci ještě zhorší.

  Pokud zjistíte, že firma není ochotná problém řešit, nebo že se pracovní prostředí stává neúnosným, může být nejlepší volbou odejít. I když to může působit jako selhání, ve skutečnosti je to ochrana vašeho duševního zdraví a integrity. Navíc, pokud firma toleruje toxické chování a nechrání své zaměstnance, pravděpodobně byste ji opustili tak jako tak – jen by to trvalo déle a stálo vás to více energie. Odejití z takového prostředí není prohra, ale krok k lepším podmínkám a zdravějšímu pracovnímu prostředí. Určitě doporučuji nepodepisovat žádnou dohodu, protože můžete v klidu žádat bohaté odstupné. Sice vám bude nejspíše vyhrožováno, bude snaha o nátlak, že máte podepsat nyní apod. NIKDY TO NEDĚLEJTE. Při takovém jednání si klidně vezměte nabízenou dohodu na papíře s tím, že ji podepíšete po poradě se svým právníkem (i kdyby vám někdo říkal, že už zítra tato nabídka nebude platná a podobná hovna). Uvidíte, že jakmile zmíníte právníka (a ideálně je mít i sám už dostatečné povědomí o tom, co je legální, na co máte nárok a na co naopak nemá nárok zaměstnavatel a určitě žádný zaměstnavatel nechce mít u sebe žádnou kontrolu). V takovém případě je proto dobré zmínit, že chcete odstupné a to za současné potíže a psychický nátlak chcete napřílad v dvojnásobné výši, než je zákonný nárok. Určitě také není nic od věci upozornit, že tedy od určité chvíle si tedy budete tuto schůzku nahrávat, aby nezaznělo něco, co pak nebudete moci dokázat (třeba onen psychický nátlak). Pokud jste byli vystaveni psychickému nátlaku, šikaně nebo toxickému prostředí, můžete totiž lehce požadovat vyšší částku, než je zákonný nárok. Zaměstnavatelé často přistoupí na vyšší odstupné, aby se vyhnuli soudním sporům nebo špatné publicitě – zvláště ve chvíli, kdy ví, že mají máslo na hlavě (protože to už může ohrozit i samotného manipálatora a všechny ty nečinné osoby v tomto procesu). Zkrátka tady již dělejte problémového zaměstnance, protože to je jediná šance, jak z toho dostat na oplátky za všechno to příkoří alespoň něco – peníze.

Zákonné odstupné v ČR

Protože jsme již nakousli i téma odstupného, tak je určitě fajn také vědět, na co máte nárok ze zákona.

Podle zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) máte nárok na odstupné, pokud je váš pracovní poměr ukončen z důvodů, které stanoví zákon, například:

1. Organizační důvody – například zrušení pracovního místa, nadbytečnost, nebo pokud se zaměstnavatel či jeho část ruší nebo přemisťuje (§ 52 písm. a–c).
2. Zdravotní důvody – pokud nemůžete vykonávat práci ze zdravotních důvodů, například kvůli nemoci z povolání (§ 52 písm. d–e).

Výše zákonného odstupného závisí na délce vašeho pracovního poměru u zaměstnavatele:

• 1 měsíční plat, pokud jste pracovali méně než 1 rok.
• 2 měsíční platy, pokud jste pracovali 1–2 roky.
• 3 měsíční platy, pokud jste pracovali déle než 2 roky.

Pokud je důvodem ukončení pracovního poměru pracovní úraz nebo nemoc z povolání, máte nárok na nejméně 12násobek průměrného měsíčního výdělku.

Lékařský gaslighting

Lékařský gaslighting je forma manipulace, kdy zdravotníci zlehčují, ignorují nebo popírají zdravotní problémy pacienta. Tento přístup může vést k tomu, že pacient nedostane potřebnou péči, což může mít vážné důsledky pro jeho zdraví. Typickým příkladem je situace, kdy pacient popisuje své obtíže, například bolest, únavu nebo jiné symptomy, a lékař je bagatelizuje nebo přisuzuje psychickým problémům, aniž by provedl důkladné vyšetření.

Jak jednat, když se s tím setkáte?

Pokud máte pocit, že vás lékař nebere vážně, je důležité si uvědomit několik klíčových věcí. Lékaři jsou placeni z veřejného zdravotního pojištění, což znamená, že jejich práce není „laskavost“, kterou vám poskytují, ale jejich povinnost. Máte právo na profesionální přístup a důkladné vyšetření. Pokud lékař odmítá provést vyšetření nebo vás poslat ke specialistovi s odůvodněním, že to není potřeba, můžete trvat na svém. Neexistuje, že by se lékaři „nechtělo“ – jeho povinností je zajistit, aby vaše zdravotní problémy byly řádně vyšetřeny.

Pokud se setkáte s neochotou nebo bagatelizací vašich problémů, můžete se obrátit na Českou lékařskou komoru. Ta dohlíží na etiku a kvalitu práce lékařů a přijímá stížnosti na jejich chování. A je to asi jeden z mála způsobů, kterého se lékaři bojí, protože stejně jako firmy – mají sami máslo na hlavě a nikdo z nich nechce, aby se jim někdo díval pod ruce.

Dále máte právo požádat o druhý názor jiného lékaře. Pokud máte pocit, že vaše problémy nejsou brány vážně, neváhejte změnit lékaře nebo se obrátit na specialistu přímo.

Je také důležité vědět, že máte právo na přístup ke své zdravotní dokumentaci. Pokud máte podezření, že lékař zanedbává vaši péči, můžete si vyžádat kopii své dokumentace a konzultovat ji s jiným odborníkem (a s pojišťovnou, protože často najdete v některých výkonech popisy, které se ani nestaly, ale pojišťovna by jej takto měla proplatit). Lékaři nemohou svévolně odmítnout vaše požadavky na vyšetření, pokud jsou opodstatněné, a nemohou ignorovat vaše symptomy jen proto, že se jim zdají „nepodstatné“.

Někdy pomáhá být na lékaře stejně tvrdý, jako je on na vás. Klidně na lidi, co se k vám chovají hrubě, chovejte stejně. Je zkrátka nutné si někdy na začátku sjednat respekt. To, že bude samotná další komunikace s takovým individuem stát za starou belu, je věc druhá, ale budete mít alespoň kompletní vyšetření, se kterým můžete dále operovat u jiného doktora (protože zároveň víte, že máte změnit hned lékaře).

Je důležité si uvědomit, že lékař není neomylný a nemá právo vás zpochybňovat nebo ignorovat vaše obavy. Pokud se chová arogantně, můžete mu klidně odpovědět stejným tónem. A to samé platí pro jakýkoliv lékařský personál. Klidně řvěte, když bude někdo křičet na vás, když bude mít někdo nejapné poznámky k vašemu zdravotnímu stavu, opět zvyšte hlas. Musíte zkrátka každého blbečka trošku srovnat do latě.

Nenechte se odbýt frázemi, že „to nic není“ nebo že „to je normální“, pokud máte pocit, že něco není v pořádku, trvejte na svém. Lékař je odborník na medicínu (reespektive – jen na určitý výsek celého oboru, upřímně málokterý lékař má přesahy do dalších oblastí, ale pokud něčemu nerozumím – je třeba vás vyslat dále za odborníkem, ne zpochybňovat, že to nic není, protože já jsem na nic nepřišel, pokud symptomy dále přetrvávají).

Jen a pouze vy jste odborník na své tělo, a pokud cítíte, že něco nefunguje ve vašem těle správně, máte právo na odpovídající péči. K tomu platíte zdravotní pojištění.

Pokud vám například obvodní lékař zlehčuje nebo zpochybňuje doporučení specialisty, je důležité se ohradit (již jsem se setkal i s tím, kdy obvodní lékař zpochybňoval dokonce i výsledky krve, jako že se tam stala určitě chyba, když měl v kartě pacienta napsané, že to je život ohrožující problém)

Obvodní lékař není specialista a nemá dostatečnou odbornost na to, aby zpochybňoval závěry specialistů. Pokud se snaží bagatelizovat doporučení specialisty, připomeňte mu, že jeho úkolem je tato doporučení respektovat a zajistit vám odpovídající péči. To samé, pokud bude zlehčovat nebo cokoliv zesměšňovat, tak prostě v tu chvíli buďte nepříjemní. Pokud lékař odmítá spolupracovat, můžete se obrátit přímo na onu Lékařskou komoru a opět rovnou změnit lékaře. Hodně doporučuji psát recenze v takovém případě. Nejenom, že ochráníte další pacienty před podobným debilem, ale díky tomu se tito lidé, jakmile jim přestanou chodit pacienti, buď neuživí anebo budou muset změnit přístup.

V některých případech může být nutné zvýšit hlas nebo být na lékaře tvrdší (prostě se chovat také jako debil). Pokud je situace neúnosná a lékař vás ignoruje nebo se k vám chová neprofesionálně, dejte mu jasně najevo, že si takové chování nenecháte líbit. Někdy je potřeba lékaře „srovnat“, aby pochopil, že si nenecháte srát na hlavu a nemůže vás jen takto odbýt, protože se mu něco nechce dělat, když vy tyto výkony platíte formou zdravotního pojištění.

Pamatujte, že vaše zdraví je na prvním místě. Pokud máte pocit, že lékařský gaslighting ohrožuje vaši péči, jednejte sebevědomě, informujte se o svých právech a neváhejte hledat pomoc jinde, pokud daný lékař stojí za vyližprdel.

Politika a gaslighting

V politickém kontextu je gaslighting manipulativní technikou, kterou politici nebo jiné vlivné osoby používají k popírání faktů, překrucování reality nebo zpochybňování pravdy. Cílem je zmást veřejnost, oslabit její schopnost kriticky myslet a ovlivnit její vnímání reality. Tento typ manipulace je obzvláště nebezpečný, protože může mít dalekosáhlé důsledky na společnost, demokracii a důvěru v instituce.

Politický gaslighting často zahrnuje situace, kdy politici nebo jejich zástupci tvrdí, že se určité události nestaly, i když existují jasné důkazy o opaku. Mohou také překrucovat fakta tak, aby vyhovovala jejich agendě, nebo zpochybňovat důvěryhodnost médií, odborníků či institucí, které přinášejí nepohodlné informace. Tímto způsobem se snaží vytvořit alternativní verzi reality, která je pro ně výhodná, a zároveň oslabit schopnost veřejnosti rozlišovat mezi pravdou a lží.

Jak politický gaslighting funguje?

Politický gaslighting je často založen na opakování lží nebo polopravd, dokud nezačnou působit jako pravda. Tento přístup využívá psychologického efektu známého jako „iluze pravdy“, kdy lidé mají tendenci věřit informacím, které slyší opakovaně, i když jsou nepravdivé. Politici mohou například tvrdit, že ekonomika je v perfektním stavu, i když statistiky ukazují opak, nebo že určitá politická rozhodnutí byla úspěšná, přestože jejich dopady byly negativní.

Další běžnou taktikou je zpochybňování důvěryhodnosti oponentů, médií nebo institucí. Politici mohou označovat nepohodlné informace za „fake news“ nebo tvrdit, že novináři a odborníci mají skryté motivy. Tímto způsobem odvádějí pozornost od faktů a vytvářejí dojem, že pravda je relativní a závisí pouze na úhlu pohledu.

Příklady politického gaslightingu

Politický gaslighting se může projevovat různými způsoby, například:

• Popírání událostí – politici mohou tvrdit, že se určitá událost nikdy nestala (Rusko – Putin, Trump – USA, Orbán – Maďarsko, Fico – Slovensko), i když existují jasné důkazy, například videozáznamy, svědectví nebo dokumenty. Tímto způsobem se snaží zpochybnit realitu a zmást veřejnost, protože spoléhají na to, že za týden se bude řešit jiné téma nebo se na tohle zapomene. Tato taktika funguje na principu zpochybnění reality – pokud politik opakovaně tvrdí, že se něco nestalo, část veřejnosti tomu může uvěřit, zejména pokud nemá přístup k důvěryhodným informacím. Politici spoléhají na to, že veřejnost má omezenou pozornost a že za týden se objeví nové téma, které odvede pozornost od jejich lží. Tímto způsobem se snaží „přežít bouři“ a počítají s tím, že lidé na původní událost zapomenou nebo ji přestanou řešit.
• Překrucování faktů – manipulace statistik, selektivní prezentace dat nebo vytrhávání informací z kontextu jsou běžné taktiky, jak vytvořit falešný obraz reality. Například mohou tvrdit, že ekonomika je v perfektním stavu, přestože statistiky ukazují rostoucí inflaci nebo nezaměstnanost. Nebo mohou zdůrazňovat pouze pozitivní aspekty svého rozhodnutí, zatímco negativní dopady zcela ignorují.

  Tato taktika je účinná, protože většina lidí nemá čas nebo prostředky na to, aby si ověřovala každé tvrzení. Pokud politik prezentuje zkreslené informace s dostatečnou jistotou a opakovaně, může to působit přesvědčivě, i když jde o manipulaci. Překrucování faktů je obzvláště nebezpečné, protože vytváří iluzi, že situace je pod kontrolou, i když tomu tak není.

• Útoky na důvěryhodnost – zpochybňování médií, odborníků nebo institucí, které přinášejí nepohodlné informace, je dalším způsobem, jak oslabit důvěru veřejnosti v pravdu. Tímto způsobem se snaží oslabit důvěru veřejnosti v tyto zdroje a vytvořit dojem, že pravda je relativní. Například mohou označovat média za „nepřátele lidu“, odborníky za „zaujaté“ nebo instituce za „zkorumpované“. Tato taktika je obzvláště účinná v polarizované společnosti, kde lidé mají tendenci věřit spíše svým politickým favoritům než nezávislým zdrojům. Pokud politik úspěšně zpochybní důvěryhodnost médií nebo odborníků, může si vytvořit prostor pro šíření vlastní verze reality, aniž by čelil kritice nebo ověřování faktů.
• Vytváření alternativní reality – někteří (ANO) politici se snaží vytvořit vlastní verzi reality, která je pro ně výhodná, a prezentují ji jako jedinou pravdu. To může zahrnovat například vytváření konspiračních teorií nebo šíření dezinformací. Tato taktika zahrnuje šíření dezinformací, vytváření konspiračních teorií nebo záměrné zkreslování událostí. Například politici z hnutí ANO v České republice často prezentují svou verzi reality, která zdůrazňuje jejich úspěchy a ignoruje nebo bagatelizuje jejich chyby. Vytváření alternativní reality je nebezpečné, protože může vést k tomu, že veřejnost ztratí schopnost rozlišovat mezi pravdou a lží. Pokud politici opakovaně šíří dezinformace, část veřejnosti jim začne věřit, zejména pokud nemá přístup k nezávislým zdrojům informací. Tímto způsobem mohou politici manipulovat veřejným míněním a získávat podporu, i když jejich tvrzení nejsou založena na faktech.

Dopady politického gaslightingu

Politický gaslighting může mít vážné důsledky pro společnost. Mezi hlavní dopady patří:

• Ztráta důvěry v instituce – pokud politici neustále zpochybňují důvěryhodnost médií, soudů nebo jiných institucí, může to vést k oslabení důvěry veřejnosti v tyto pilíře demokracie.
• Polarizace společnosti – gaslighting často rozděluje společnost na skupiny, které věří různým verzím reality, což může vést k hlubokým konfliktům a neschopnosti dosáhnout konsenzu.
• Oslabení kritického myšlení – neustálé překrucování reality může vést k tomu, že lidé ztratí schopnost rozlišovat mezi pravdou a lží, což usnadňuje manipulaci veřejného mínění.
• Normalizace lží – pokud se lži a manipulace stanou běžnou součástí politického diskurzu, může to vést k tomu, že veřejnost přestane očekávat pravdu a transparentnost od svých vůdců.

Jak se bránit politickému gaslightingu?

Abyste se ubránili politickému gaslightingu, je důležité zůstat informovaní a kriticky přemýšlet. Sledujte důvěryhodné zdroje informací, ověřujte fakta a nenechte se ovlivnit emocemi nebo manipulativní rétorikou. Pokud si nejste jistí pravdivostí určité informace, hledejte další zdroje, které ji mohou potvrdit nebo vyvrátit. Důležité je také podporovat nezávislá média a instituce, které hrají klíčovou roli v odhalování manipulací a udržování transparentnosti.

Pamatujte, že pravda je základem zdravé demokracie, a nenechte se zmást těmi, kteří se ji snaží překroutit ve svůj prospěch. A rozhodně ne o čuráků, jako jsou Putin, Trump, Fico, Orbán nebo náš český imbecil Babiš a jeho banda ANO kokotů.