Generace X (tedy lidé narození zhruba mezi ročníky 1965-1980) bývá v debatách o generacích paradoxně nejméně nápadná. Je to generace, která dospívala bez internetu, ale profesně se musela naučit fungovat v digitální době. V českém prostředí navíc vstoupila do dospělosti v čase, kdy se měnilo skoro všechno – pravidla, jistoty, trh práce i to, co se považovalo za „normální“ kariéru.

Právě tahle zkušenost – přechod mezi dvěma odlišnými etapami společnosti a života obecně z ní udělala jednu z nejpraktičtějších generací.

V dětství generace X zažila běžnou realitu pozdního socialismu – omezený výběr, nedostatek některého zboží, pomalejší tempo změn a silný důraz na to, že věci mají svůj řád. Do dospělosti ale vstupovala v devadesátých letech, kdy se během krátké doby změnily kariérní dráhy, pravidla trhu práce i představa „normální“ kariéry a také všechny tehdejší základní jistoty se otřásly také v čase.

Výsledkem je generace, která si umí poradit se změnou, ale zároveň vyžaduje, aby věci měly řád a dávaly smysl. Najednou se začalo víc rozhodovat podle výkonu, schopnosti adaptace a ochoty riskovat šly do popředí – a zároveň se poprvé naplno ukázalo, že ne každá změna je automaticky k lepšímu pro každého.

Základní popis generace X a jejího života na pomezí „mezisvěta“ shrnuje například Encyclopaedia Britannica, pokud umíte ANJ, tak se můžete dočíst více i zde. Případně zde je na podobné téma zpracovaná studie o generaci X a Y.

Generace X je orientace na funkčnost a skutečný výsledek

Právě generace X si umí často poradit se změnou, ale současně trvá na tom, aby věci měly řád a dávaly smysl. Z téhle zkušenosti si mnoho lidí odneslo důraz na funkčnost – méně slov, více práce, méně dojmů, více ověřitelných výsledků.

Řada lidí z generace X používá základní jednoduché pravidlo – co funguje v praxi a dá se ověřit (praxí), to má skutečně cenu. Co zní dobře na papíře nebo jsou jen prázdná slova, která nemají oporu v realitě, to je ztráta času a není to důležité. Proto bývá generace X alergická na „velké vize“ bez plánu a na řeči, po kterých není jasné, kdo co udělá.

Potřebuje mít jasno v prioritách, v odpovědnosti a v tom, co je výsledek.

Pro mnoho lidí z generace X má pořád váhu dané slovo. Když se na něčem společně dohodnete, berou to jako závazek. Když se termín nedá stihnout, očekávají, že to zazní dopředu a srozumitelně. Ne že se to „nějak vyřeší“ na poslední chvíli a ostatní se to dozvědí později, až to hoří.

Je to navíc opět velmi praktická věc. Když se domluvy dodržují, dá se plánovat a pracovat bez zbytečného stresu. Když se nedodržují, člověk musí pořád improvizovat a hlídat si záda. A právě to generace X nemá ráda, protože ví, jak rychle se z improvizace stane chaos.

Kde to skřípe, je prostředí, ve kterém se zadání často mění, odpovědnost není jasně rozdělená a rozhodnutí „visí ve vzduchu“. V takové firmě se generace X typicky nepohádá jako první. Spíš postupně přestane dělat věci navíc. Udělá svou část, ale už nebude zachraňovat zbytek.

Generace X často rozlišuje mezi tím, kdo se umí prodat, a tím, kdo umí dělat. V týmech to bývá vidět rychle. Respekt získává člověk, který věci zná, dokáže se rozhodnout a dovede práci dotáhnout. Titul nebo funkce samy o sobě většinou nestačí. Tohle je důležité i pro vedení lidí. U generace X obvykle funguje autorita, která stojí na kompetenci a férovosti.

Naopak to, že je někdo autorita jen proto, že „ jsem šéf“, to na generaci X nemusí často zrovna fungovat.

U generace X bývá častější zdvořilý a formálnější styl v práci. Ne nutně strojený, spíš věcný a slušný. Vyhovuje jí komunikace, která se dá pochopit napoprvé a na jejím konci je jasné, co se bude dít dál.

Zpráva nebo e-mail, z něhož je jasné zadání, termín a odpovědnost, je pro generaci X také komfortní (stejně tak jako pro mladší generaci).

U složitějších témat často generace X preferuje osobní jednání nebo krátký hovor, protože šetří čas a snižuje prostor pro nedorozumění (a hlavně na tomto stylu komunikace vyrostli, protože se vše muselo dříve řešit osobně – neexistovaly telefony, Internet apod.).

Naopak komunikace, která se dá vyložit několika způsoby, bývá u generace X zdroj problémů. Ne proto, že by generace X nechápala „měkké věci“, ale protože z praxe ví, že nejasnost se později změní v konflikty.

Generace X není proti technologiím.

Jen je často bere jako nástroj, ne jako identitu.

A ne vždy je nutně chápou jako posun vpřed.

Generace X přijme nový systém, když zjednoduší práci, zrychlí proces nebo sníží chybovost. Bude proti, když přidá práci a nepřinese užitek. Zatímco mladší kolegové někdy čekají nadšení už jen z novosti, generaci X vždy zajímá odpověď na otázku, co konkrétně se zlepší nebo k čemu to nakonec povede. Dnes je velká část generace X v životní fázi, kdy kombinuje práci, děti a postupně i starost o stárnoucí rodiče. Tohle není charakterová vlastnost, ale realita věku. A právě proto je pro ně důležitá předvídatelnost a řád. Když člověk nese hodně závazků, nemá kapacitu ještě řešit zbytečný zmatek. Z toho plyne i jejich citlivost na plýtvání časem.

Ne proto, že by byli nepřející.

Ale proto, že si uvědomují, že jejich den už je často plný mnoha dalších povinností a každá další zbytečnost jim zabere další čas, kterého maji pomálu.

Kde generace X často naráží a v čem neexceluje

Vedle silných stránek má generace X i typické slabiny. V moderních firmách se ukazují hlavně tři.

První je nižší ochota k sebeprezentaci. Část lidí z generace X spoléhá na to, že práce mluví sama. V prostředí, kde se kariéra posouvá podle viditelnosti, interního „marketingu“ a schopnosti hlasitě popsat vlastní přínos, to může být nevýhoda. Ne proto, že by neměli výsledky, ale protože je méně prodávají.

Druhá je nízká tolerance k nejasnosti, která se někdy schovává za slovo „agilita“. Generace X snese změnu, ale hůř snáší chaos. Pokud se priority přepisují bez vysvětlení a odpovědnost je rozdělená tak, že ji ve výsledku nemá nikdo, přichází stažení energie a režim „udělám svou část“.

Třetí slabina souvisí s vyčerpáním a poklesem ochoty dělat práci navíc. Tady je dobré držet se dat, ne dojmů. Gallup ve svých přehledech ukazuje pokles engagementu napříč zaměstnanci, u generace X to vychází jako výrazná skupina s nižší angažovaností v posledních letech. Neznamená to „línost“. Spíš to odpovídá kombinaci životní fáze, tlaku na výkon a únavy z neustálých změn bez jasného přínosu, viz třeba Gallup Workplace.

Píše se správně Generace X nebo generace X (s malým písmenem) v češtině?

V češtině je správně, když budete psát generace X s malým „g“, protože nejde o vlastní jméno, ale o obecné pojmenování skupiny lidí.

Velké písmeno se objeví hlavně tehdy, když je výraz na začátku věty nebo v nadpisu – tam se první slovo píše s velkým písmenem automaticky.

Písmeno X zůstává velké, protože jde o označení generace písmenem. Pro konzistentní a redakčně čistý text proto v odstavcích používejte podobu generace X a velké „G“ si nechte jen pro nadpisy nebo začátky vět.

Další zdroje o generaci X

• Pew Research Center – Where Millennials end and Gen Z begins
• Pew Research Center – The whys and hows of generations research
• Encyclopaedia Britannica – Generation X
• Pew Research Center – Sandwich generation (40s
• Gallup – Employee engagement declines