Nejstarší fosilní pozůstatky ginkgo biloba se datují až 270 milionů let před naším letopočtem. Je to rostlina, která má extrémně dlouhou historii. Přirozeně rostla zejména v Číně. V současné době najdete ginkgo bilobu v parcích i zahradách po celém světě. Je to totiž okrasná dřevina. Extrakt z ginkgo biloby je velmi důležitý v tradiční medicíně. Používá se na zmírnění Alzheimerovi choroby a mnoha dalších onemocnění.

A teď k pravopisu. Jestli si s tím nechcete lámat hlavu, stačí použít synonymní označení. Ginkgo biloba totiž není nic jiného než jinan dvoulaločný. A to je velice snadné napsat. Ale po naší radě nebudete muset kličkovat.

Jak se to správně píše?

✅ Pravopisně správně je pouze ginkgo biloba (případně Ginkgo biloba jako název dané rostliny).

Toto jsou naopak nejčastější nesprávné pravopisné varianty:

❌ ginko(chybí písmeno „g“ uprostřed slova „ginko“ => ginkgo biloba)

❌ gingko (přehozená písmena „g“ a „k“  uprostřed slova „ginko“ => ginkgo biloba)

❌ gingo biloba (chybí písmeno „k“ uprostřed slova „ginko“ => ginkgo biloba)

Pozor si dejte jen na psaní velkého a malého písmena.

Většinou byste měli psát malé počáteční písmeno „g“, protože v běžné řeči se spojení ginkgo biloba objevuje nejčastěji jako běžný název (alternativa k českému označení jinan dvoulaločný).

Jestli však budete psát odbornou publikaci, nebo zabřednete do konverzace s odborníkem a popularizátorem vědy Václavem Větvičkou, možná budete muset použít i velké počáteční písmeno „G“ -> Ginkgo biloba lze chápat také jako latinský odborný termín pro jinan dvoulaločný. V takovém případě je na místě psát velké „G“.

Skloňování slova ginkgo

O poznání snadnější je skloňování. Ve všech pádech je tvar stejný! Ginkgo je nesklonné spojení (biloba se jinak normálně skloňuje).

Etymologie slova ginko

Původ názvu ginkgo biloba Rodové jméno „Ginkgo“:

Pochází z japonštiny. V 17. století jej do Evropy přenesl německý botanik Engelbert Kaempfer. V japonštině se strom nazýval ginkyō (銀杏 – doslova „stříbrná meruňka“).

Kaempfer při přepisu udělal pravopisnou chybu – místo „ginkyo“ napsal „ginkgo“. Tento „překlep“ se pak ujal v botanické latině a stal se oficiálním názvem. Proto v pravopisu zůstalo ono „-gk-“, i když ve výslovnosti se běžně čte [gingko] nebo [ginko].

Druhové jméno „biloba“ – je latinské slovo a odkazuje na typický tvar listu jinanu, který je jakoby rozdělený na dva laloky.

• bi- = dva
• loba = laloky, lalůčky

Příklady SPRÁVNÉHO užití spojení ginkgo biloba:

• Ginkgo biloba je strom původem z daleké Číny, ale dnes ho běžně najdete v parcích a zahradách.
• Předražené tablety ginkgo biloba si rozhodně nekoupím, je to podvod!
• Čaj z ginkgo biloba mi nechutnal.
• Ginkgo biloba je jen jiné označení pro jinan dvoulaločný.
• Mastičky z ginkgo biloba se používají na masáž nohou a paží.
• Návodů na tinkturu ginkgo biloba je plný internet, ale já čínské medicíně nefandím.
• O stromu ginkgo biloba jsem poprvé slyšel před několika lety, ale už tehdy se mi líbil.

Zajímavosti o ginkgo bilobě

Jinan dvoulaločný, běžně známý jako jinan je druh nahosemenného opadavého stromu původem z východní Asie.

Jinan dvoulaločný je strom patřící mezi vývojově nejstarší organismy na Zemi. Jde o poslední žijící druh z řádu jinanovité, který se poprvé objevil před více než 290 miliony let. Jeho předci rostli na naší planetě už před stovkami milionů let, a proto se ginkgo někdy označuje jako „živoucí fosilie“. Fosilie podobné současnému druhu, náležející k rodu Jinan, sahají až do střední jury, tedy zhruba 170 milionů let nazpět. Strom byl pěstován již v ranné lidské historii, dodnes se běžně vysazuje a je všeobecně považován za živoucí fosílii. Ještě před několika miliony let se jinan běžně vyskytoval také v Evropě, avšak Evropané se s ním setkali až ve středověku během cest do Číny a Japonska, kde tyto dlouhověké stromy tvoří oblíbenou součást chrámových zahrad.

Jinany jsou velké stromy, obvykle dosahující výšky 20–35 metrů, přičemž některé exempláře v Číně překračují 40 metrů. Strom má hranatou korunu a dlouhé, poněkud nevyrovnané větve, obvykle je hluboce zakořeněný a odolný vůči poškození větrem a sněhem. Mladé stromy jsou často vysoké a štíhlé s řídkým větvením (koruna stromu se s věkem rozšiřuje). Jinany jsou mimořádně odolné a dlouhověké stromy. Jejich odolnost vůči chorobám, dřevo, které odolá i hmyzu, a výjimečná schopnost regenerace (mohou vypouštět nové výhony ze základny kmene a vytvářet kořeny na spodních stranách větví, které při dosažení země vytvoří nové klony) jim umožňují přežívat tisíce let – některé exempláře jsou podle odhadů starší než 3 500 let.

Jinan dvoulaločný je dvoudomý strom s jedinečnými vějířovitými listy, schopný klonového rozmnožování a známý svým nápadným žlutým podzimním olistěním a odolností v narušených prostředích. Historicky byl v čínštině znám jako „stříbrný plod“ (silver fruit v angličtině) nebo „bílý plod“ (white fruit) a název „jinan“ vznikl kvůli staletí starému přepisovému omylu. Je blízce příbuzný cykasovcům a vyznačuje se jedinečnými semeny, která připomínají meruňky, ale nejsou to pravé plody.

Jinan dvoulaločný, kdysi široce rozšířený, ale po staletí považovaný ve volné přírodě za vyhynulý, se nyní běžně pěstuje ve východní Asii, přičemž některé geneticky rozmanité populace v hornatých oblastech jihozápadní Číny možná představují vzácné divoké přeživší. Některé stromy jinanu přežily extrémní události jako atomovou bombu v Hirošimě, jiné prokazují mimořádnou dlouhověkost – exempláře jinanu byly naměřeny ve věku přesahujícím 1 600 let a u největších žijících stromů se odhaduje věk i přes již dříve zmiňovaných 3 500 let. Dnes se běžně vysazuje ve městech po celém světě pro svou odolnost vůči znečištění a okrasnou hodnotu.

Jinan dvoulaločný může představovat zdravotní rizika včetně potenciální karcinogenity, alergických reakcí, otravy ze semen kvůli obsahu jinkotoxinu, interakcí s léky a nežádoucích účinků (jako jsou nadměrné krvácení a neurologické příznaky), zejména při nadměrném nebo nesprávném použití.

Dřevo jinanu je ceněno pro svou odolnost a používá se v řemeslech a výrobě saké, zatímco jeho semena jsou v Číně, Japonsku nebo v Koreji využívána a velice oblíbená v tradiční kuchyni navzdory zdravotním rizikům. Nejprve se odstraní dužnina, poté se semena namáčejí ve slané vodě, praží a buď se konzumují přímo, nebo se přidávají do dezertů. Toxické sloučeniny však teplo nerozkládá, a proto může požití většího množství této slané pochoutky či její dlouhodobá konzumace způsobit otravy, zejména u dětí.

Listy nebo plody ginkga patří po staletí mezi suroviny užívané v recepturách tradiční čínské medicíny. V moderní době upoutala pozornost skupina několika jinanů, které v chrámových zahradách japonské Hirošimy přežily po výbuchu atomové bomby i v místech, kde byla většina jiné vegetace zničena. Později se ukázalo, že jinan lépe než mnohé jiné stromy snáší znečištěné ovzduší moderních měst. Proto se jinany staly populární dřevinou vysazovanou na ulicích silně zatížených automobilovou dopravou, a to nejprve v Japonsku, ale později i v Evropě nebo v Americe.

Americký národní toxikologický program v dlouhodobém testu s laboratorními zvířaty zjistil, že extrakt z jinanu u laboratorních myší zvyšoval výskyt rakoviny jater a u potkanů rakoviny štítné žlázy. V roce 2015 pak Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny na základě pokusů na zvířatech zařadila ginkgo mezi podezřelé karcinogeny (skupiny 2B).

Ačkoli se široce prodává pro kognitivní přínosy, klinický výzkum ukazuje jen omezenou lékařskou účinnost s výjimkou možného působení při demenci – je schválen v Evropské unii, ale ne americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv.

Využitelné látky ginkgo biloby

Jinan dvoulaločný obsahuje zhruba 60 biologicky aktivních látek.

K nejvýznamnějším patří:

• Terpeny – bilobalid, ginkgolid
• Flavonoidy – amentoflavon, bilobetin, sekvoiaflavon, kvercetin, kamferol, ginkgetin
• Karboxylové kyseliny – kyselina 6-hydroxykynurenová
• Vitaminy – kyselina L-askorbová (vitamin C)

Listy ginkgo biloby

Listy jsou mezi semennými rostlinami jedinečné – jsou vějířovité se žilkami vybíhajícími do čepele listu, někdy se větvícími, ale nikdy se nespojujícími do sítě. Do čepele listu vstupují u základny dvě žilky a opakovaně se rozdvojují; toto se nazývá dichotomické žilkování. Listy jsou obvykle 5–10 cm dlouhé, někdy však až 15 cm.

Starý lidový název (volně přeloženo jako) „strom panenských vlasů“ pochází z podobnosti listů s lístky kapraďe panenské (Adiantum capillus-veneris).

Jinany jsou ceněny pro své podzimní olistění, které má hlubokou šafránově žlutou barvu. Druh je heterofilní (má dva typy listů); ty na dlouhých výhonech jsou tlustší, mají vyšší rychlost fotosyntézy, vyšší hustotu žilek a listovou hydraulickou vodivost, zatímco ty na krátkých výhonech lépe zvládají sucho.

Listy dlouhých výhonů bývají také obvykle vroubkované nebo lalokované, ale pouze z vnějšího povrchu mezi žilkami. Vyskytují se jak na rychleji rostoucích koncích větví, kde jsou střídavé a rozestoupené, tak i na krátkých, zavalitých ostrohových výhonech, kde jsou soustředěny na koncích. Listy jsou zelené jak na vrchní, tak spodní straně a mají průduchy na obou stranách. Na podzim listy zežloutnou a pak opadají, někdy během krátkého času (jeden až patnáct dní).

Rozmnožování ginkgo biloby

Jinan dvoulaločný je dvoudomý, s odděleným pohlaví – některé stromy jsou samičí a jiné samčí.

Samčí rostliny produkují malé pylové šišky se sporofyly, z nichž každý nese dva mikrosporangia spirálovitě uspořádaná kolem středové osy. Byla pozorována změna pohlaví, při níž určité větve stromu mění pohlaví. Samičí rostliny neprodukují šišky. Na konci stonku se tvoří dva vajíčka a po opylení větrem se jedno nebo obě vyvinou v plodonosné struktury obsahující semena. Plody jsou dlouhé 1,5–2 cm s měkkou, dužnatou, žlutohnědou vnější vrstvou, která je na pohled atraktivní, ale obsahuje kyselinu máselnou a při spadnutí zapáchá odporně jako žluklé máslo nebo zvratky.

Pod touto vrstvou je tvrdá sklerotesta („slupka“ semene) a papírovitá endotesta s jadérkem obklopujícím samičí gametofyt ve středu. Oplození semen jinanu probíhá pomocí pohyblivých spermií, jako u cykasovcův, kapradin, mechů a řas. Spermie jsou velké (asi 70–90 mikrometrů) a jsou podobné spermiím cykasovcův, které jsou mírně větší. Spermie jinanu objevil poprvé japonský botanik Sakugoro Hirase v roce 1896. Spermie mají složitou mnohovrstevnou strukturu, která je souvislým pásem bazálních tělísek tvořících základ několika tisíc bičíků s pohybem podobným řasinkám. Aparát bičíků táhne tělo spermie vpřed.

Farmakologické využití

Jinan se někdy nabízí jako léčivo pro farmakologické využití. Sbírají se a prodávají jeho listy (Folium ginkgo bilobae) od jara do léta. Připravek se podává buď ve formě krátce vařeného odvaru, nebo jako tinktura. Podle tvrzení prodejců údajně rozšiřuje cévy a preventivně se má používat proti mozkovým mrtvicím, infarktu myokardu i proti poškození buněk vznikajícímu při degenerativních nemocech spojených se stářím, otokům mozku a podobně.

Podle rozsáhlé studie Národního centra pro komplementární a alternativní medicínu a Národního institutu pro stárnutí však nemá žádné prokázané účinky na paměť ani na snížení krevního tlaku u starších osob. Nemá prokázanou účinnost proti srdečním chorobám, tedy ani proti infarktu, ani nechrání kognitivní funkce a není prevencí proti demenci u starších osob, ani proti žádnému typu rakoviny.

Použití přípravků z jinanu má přitom řadu kontraindikací a může způsobit zdravotní komplikace.

Přesto se nadále nabízejí potravinové doplňky z jinanu dvoulaločného při poruchách paměti, nedokrvení dolních končetin, při Alzheimerově chorobě (jejíž průběh údajně zpomaluje), při impotenci způsobené zhoršeným průtokem krve penisem, při hluchotě způsobené nedostatečným prokrvením sluchových nervů, při chronickém pískání v uších i při chronické závrati. Podle studie z roku 2008 je přípravek také zcela neúčinný proti Alzheimerově chorobě, kterou měl údajně mírnit. Přesto se podle časopisu Nutrition Business Journal jen za rok 2007 prodalo výrobků z jinanu za 107 milionů dolarů.

V čínské tradiční medicíně se jinan používá k léčbě astmatu, zažívacích potíží, kašle, omrzlin a stařecké demence.

Chráněné jinany v ČR

K významným památným stromům patří například jinan v zámeckém parku v Přílepích, Moštěnský jinan, Osvračínský jinan nebo Rokycanský jinan. Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) celkem eviduje 47 památných stromů tohoto druhu. Za nejmohutnější bývá často považován Mendelův jinan v Brně s obvodem kmene 4,5 m (měření 2021). Ve skutečnosti jej však předčí exemplář ze zámeckého parku v Přílepích u Holešova, který dosáhl ve stejném roce obvodu 5,18 m.