Co to je? Co to žere? Vysvětlení je jednoduché. Jedná se o propojení informací a zábavy, které se objevuje v novinách, TV zpravodajství i rádiu. Tradiční zpravodajství bývá stručné, jasné a bez citového zabarvení. Infotainment informuje, ale cílí na emoce, do zpráv pronikají prvky zábavy a často se kolem informací rozvíjí příběhy. Infotainment je spojením dvou anglických slov – information + entertainment. V překladu by se dalo říct, že to znamená spojení informací a zábavy. Když spojení vzniklo, tak se využívalo i spojení infortainment, které mělo stejný význam. V průběhu let však převládl výraz infotainment. Tvar infortainment se nyní už nepoužívá. Televizní infotainment má kořeny v USA, kde se poprvé objevil v 70. letech 20. století. S infotainmentem přišly regionální kabelové stanice, které se chtěly odlišit od mainstreamových televizních kanálů. Infotainment je na pomezí bulvární a seriózní žurnalistiky. Někteří odborníci označují noviny, které využívají infotainmentu také jako pop-noviny.

Perličky infotainmentu v praxi:

• Reportér TV Nova zkouší, co se stane, když nechá vodu dvě hodiny v  -15° C. Je to zvláštní, ale voda zmrzla.
• Reportáž, která zachycuje paní zachycenou pod kořenem stromu. Hraje k tomu hudba jako z hororu. Lidově se této reportáži říká „Bába pod kořenem“. V tomto případě infotainment hraničí až s bulvárem.
• Láďa Hruška a jeho nezapomenutelné experimenty.
• Typické jsou také reportáže, při kterých se redaktoři ptají „obyčejných lidí“ (Karel Novák si nechal vyčistit komín. Stálo ho to tolik a tolik a měl takové a takové možnosti.), jak to vidí oni a celou událost vysvětlují na příběhu jedince (hluboký lidský příběh).

Po revoluci byl infotainment doménou komerční TV Nova, ale postupem času se stále více objevuje i v jiných médiích. Výjimkou není ani veřejnoprávní ČT, která by měla dbát na zásady zpravodajství, ale často se přibližuje právě stanici TV Nova. Pokud bychom se podívali do oblasti novinových periodik, tak mnozí odborníci na média hovoří o tom, že seriózní tituly v České republice už neexistují. Nejblíže k nim mají Hospodářské noviny, Respekt, Reportér. Ostatní tituly jsou spíše pop-noviny (MF Dnes, Lidovky…) a bulvární (Blesk, Aha, Šíp…). Na scéně rádií a rozhlasu tomu je obdobně. Svou tvář seriózního rozhlasu si v některých případech drží pouze Český rozhlas, ale i zde občas pronikají prvky infotainmentu.

Typické rysy infotainmentu:

• Familiérní vystupování moderátorů a redaktorů – týká se to oblečení (Oblek a šaty už nejsou v některých relacích podmínkou), ale i mluvy („A teď už se k nám blíží Karel se sportem. Řekneš nám, co se zajímavého dneska událo ve světě sportu?“)
• Infotainment se projevuje i v dramaturgii. V takovém případě se objevují ve zpravodajství zprávy, které cílí na emoce (vraždy, nehody), různé další zprávy, ale na závěr přijde zklidnění v podobě roztomilého tématu (zvířátko v ZOO, babička slaví 115 narozeniny, borec na konec…).
• Zpráva má příběh s napětím a překvapením, do kterého vstupují osobními postoji moderátoři ve studiu a s živými vstupy v terénu. Důležitá je možnost konzumenta se ztotožnit s emocemi moderátora.
• Častěji uvidíte anketu mezi obyčejnými lidmi, i když by se k danému tématu hodila anketa s odborníky.

Seriózní zprávy by měly přinést maximální možný souhrn relevantních a objektivních informací. Naopak infotainment bývá často povrchní a kýčovitý. Na druhou stranu seriózní zprávy jsou pro velkou množinu lidí nezajímavé a suché. Z toho důvodu si raději přečtou (shlédnou, poslechnou) zprávy odlehčené zábavou. Závěrem by se slušelo říct, že správná výslovnost slova infotainment je [INFOTEJNMENT]