Search
Generic filters
Exact matches only
Filter by Custom Post Type
Zkuste vyhledat např.   Gramatika, Čeština, Pravopis

Jak se vyrovnat s rozchodem snadno a rychle?

Hello 228

Odpověď je nijak. Snadné to není a nebude, pokud jste někoho milovali anebo ho měli extrémně moc rádi. Rychle to také nebude, protože prostě to bude chtít čas – pro někoho to bude záležitost týdnů, pro někoho měsíců a někomu to bude trvat roky. Je to velice individuální. Hodně vám nicméně pomohou následující kroky, kdy máte řekněme prvotní šok za sebou a čeká vás tolik nenáviděná odluka, kdy budete převážně teď asi sami se sebou.

Uvědomil jsem si, jak strašně si vážím toho, že jsme se vůbec potkali, že si vážím toho, co máme za sebou a co jsme dokázali, a že právě proto tebe a sebe propouštím dál.

Porozumění

Že v tom nejste sami a že tohle se prostě normálně děje všem a všude. Že vztahy se vyvíjí a bortí a formují naši osobnost.

Že smyslem partnerství, vztahu – je sebekultivace nás samých. Partnerství totiž neslouží k tomu, aby nám bylo dobře. Partnerství slouží k tomu, abychom se dostali k tomu, že nám je dobře. K tomu, abychom poznali strop i dno a věděli, čeho chceme příště dosáhnout i bez chemie.

Když jsme zamilovaní, tak na nás působí chemie a vidíme tak všechno růžově. Tráva je více zelená a nebe modřejší. Díky tomu poznáme strop vašeho partnerství – to, co je možné. Pak to musí zákonitě spadnout. Následuje strmý pád a v tu chvíli poznáváme dno. A pak se snažíme dosáhnout téhož jako jsme měli dříve za pomocí chemie (zamilovanost), ale bez chemie. To je to umění, cíl vztahu a vlastně partnerství (aspoň doufám:-)).

Zamilovanost je nejkrásnější chemická nemoc, kterou lidstvo zná. Naštěstí je vyléčitelná :-).

Po opadnutí zamilovanosti anebo ve chvíli, kdy máte pocit, že vám chybí, tak si ujasněte si sami v sobě priority – co od stabilního partnerství potřebujete. Zamilovanost je úžasná a nádherná, ale jak dlouho může trvat? Věčně ne.

Zamilovanost trvá většinou 2-4,5 roku. Déle netrvá, protože by vás to asi zabilo. Vysálo by to z vás naprosto všechnu energii (asi to je zřejmě evidentně hodně náročný proces). Proto si často po rozchodu tak oddechnete a uleví se vám (pokud ne, tak jste kreténi a nevíte, proč odcházíte :-).

To je ostatně i ten důvod, proč vám pak po rozchodu nadává „bejvalka“ do „čuráků“ a ona je pro vás neskutečně „vypatlaná pizda“ :-). Ne vždy to tak ale musí být. Dá se rozejít i v klidu – pokud máte oba dostatečný nadhled a chápete, že tohle je další etapa vašeho života a že není třeba druhé straně ubližovat anebo ji z čehokoliv vinit – že v tom prostě i potom jedete spolu. Jsou věci, které se zkrátka nedají ovlivnit, dají se pouze přijmout tak, jak leží a běží. Když se s tím smíříte, budete z rozchodů relativně vždy rychle venku.

Co je smyslem života? Mít vztah? Najít partnera? Zplodit děti? Smyslem je podle mě vytvořit si maximum příjemných prožitků / zážitků. Vztah a partner mohou být součástí těchto příjemných zážitků, ale rozhodně to není jediný smysl a cíl vašeho života.

Jakmile tohle pochopíte, budete se už navždy na vztahy dívat jinak. Nebudete je brát jako prohru. Ale jako impuls k dalšímu snažení. Další krok k vašemu dalšími rozvoji vedoucí k rozvoji vás samých a k rozvoji vaší osobnosti. K tomu, abyste našli ten váš smysl života anebo jiný či další příjemný zážitek :-).

Smíření se situací

Zkušenost rozchodu vás vede ke smíření se s bolestí a k přijetí životní lekce. Schovávání se před bolestí nás od ní neuchrání. Alkohol, televize, nakupování nepotřebných věcí jsou možná krátkodobé rozmělňovače bolesti, které však z dlouhodobého hlediska vaši rozbouřenou mysl ke klidu nepřivedou.

Pokud se nerozhodnete přijmout výzvu rozchodu a s tím spojenou bolest, vždy bude trápení silnější než vy.

Rozchod vede k uvědomění si, že život dle vašich představ je možný a že stojíte na jeho začátku právě teď. Od teď už je to jen na vás – jste v tom zase jen vy sami. Pokud chcete být nešťastní, nešťastní budete. Pokud se chcete zase cítit šťastní, tak tohle by měl být ten pravý odrazový můstek. Stačí se jen odrazit – sice ode dna – ale pořád lze skočit. A pak…

… pak už jen čekat, kam vás vítr zanese :-). To je na životě to krásné a šílené zároveň. Nikdy nevíte, kdy a kam vás zavane. Neexistuje možnost opravy. To je na tom krásné a kruté zároveň. Prostě vše jen plyne dál. Je třeba to přijmout. A jít dál.

Pokud jste ve stavu, kdy vůbec nevíte, jak rozchod vůbec přežít, rád bych vás postrčil k myšlence, že se dá žít lepší život. Že se můžete dnes rozhodnout a skoncovat s minulostí, která se stejně nedá předělat. Máte před sebou celou budoucnost, tak proč stále litovat všeho, co již bylo? Zpět to již nevrátíte. Můžete se jen snažit o to, aby tam na vás zase čekala super budoucnost. Další super zážitky.

Děkuji za to utrpení, bez něj bych nebyl dnes šťastný. Bylo to peklo, které stálo za to a musím napsat jediné. Děkuji všem, kteří jsou teprve na začátku té nelehké túry. Držím palce a věřte stojí to za to. Ta cesta má konec a dokonce šťastný. Jsem toho důkazem. Pak si na konci za čas uvědomíte, že to celé byl jen špatný sen, ze kterého se probudíte…

Uvědomění si

Že ani jedna strana to nemá a nebude mít lehké. Pro oba je to velice složité období, kdy jeden cítí pocit křivdy, druhý už má dost toho debila na druhém konci, který mu furt píše a brání mu v rozletu.

Za čas se to samozřejmě trochu otočí, ale o tom už jsme se bavili v článku: Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?

Hodně bych zdůraznil, že dost lidí má tendenci si právě v této porozchodové fázi má tendenci jeden druhému ubližovat. Vy se cítíte zranění a chcete, aby to ten druhý věděl, tak mu pošlete srdceryvnou SMSku, zavoláte a vás ex bude mít slabou chvilku, kdy vám dá naději anebo mu to jen přijde celé líto a už se v tom plácáte také dokola. Proto je lepší nebýt v kontaktu a dát si oddech.

A i vy byste se měli snažit to vašemu bývalému partnerovi ten život nekomplikovat. Věřte mi, že ani on / ona to nemá lehké. Také se trápí, také na vás myslí. Také neví, jestli udělal/-a správně. Strach a slzy jsou vždy na obou stranách a je úplně jedno, kdo koho opustil.

Přestavte si, že ve chvíli, kdy myslíte na svou bývalou přítelkyni / expřítele, tak i ona / on myslí zrovna teď na vás. Stýská se jí / mu. A představte si, že vždy, když na svého bývalého partnera budete vzpomínat ve zlém, tak i on na vás bude vzpomínat jako na čuráka anebo mega tupou kundu. Tak si raději zkuste vybavit nějakou veselou vzpomínku, u které jste se za břicha popadali. Pomůže to.

Hlavně přejte jí / mu, aby se cítil šťastný. Nezáviďte. Nebuďte naštvaní, že vám dal košem. To je život.

To je věc, kterou automaticky „podepisuje“ každý z nás, když se s někým sbližuje. Když to nevyjde, přežijeme to, i když se nám to tak zpočátku nezdá. Nebude to žádná velká zábava a budete mít pocit, že umíráte. Ale tento pocit brzy odezní. Odezní spíše rychleji, když nebudete propadat bezmoci.

Čím silnější vazbu jsme k partnerce / partnerovi měli a čím překvapivější pro nás rozchod byl, tím déle se s ním zpravidla vyrovnáváme. Přeci jen je to jiné, když se rozcházíme po několika měsících, kdy jsme cítili, že vztah přestává fungovat a chladne, než když žijeme (= myslíme si), že žijeme ve spokojeném vztahu. A najednou přijde rozchod jako blesk z čistého nebe – pak to zpravidla déle trvá, než se z toho vzpamatujete. Protože následuje šok.

Když už to jde delší dobu do kelu, tak se na to tak trochu člověk sám od sebe připravuje. Uvědomuje si to, že tady ten druhý brzo nebude a srovná se s tím pak (většinou) daleko lépe.

Dopřejte si čas – vám oběma

Určitě jste slyšeli od svých zkušenějších přátel a rodičů, že čas vše vyléčí. To je skutečně pravda. Čas skutečně ty hrany otupí. Umožní vám si od sebe odpočinout. Začít znova – ať už jinde anebo zase spolu.

Bez tohoto oddechu hrozí totiž, že se ocitnete ve spirále výčitek a bolesti, kterou budete jeden druhému donekonečna působit. Najednou by zůstala pouze bolest a všechny krásné vzpomínky by byly tytam.

Dost pomůže si během tohoto období sednut a zamyslet se nad tím, jaké měl váš partner přednosti. Zpočátku jich budou desítky. Po čase ale začnete přemýšlet také nad nedostatky. Začnete je vidět reálněji. A možná si uvědomíte, že vlastně s někým takovým by to ani stejně nemělo cenu. Ale tento efekt se dostaví až časem.

Nebo přijdete na to, že skutečně je to někdo, s kým to chcete zkusit znova a pak – pak už je to jen na vás dvou. Na tom, jestli druhá strana bude také chtít. Ale k tomu dospějete oba až časem.

Nulový kontakt

Ten stále trvá a trvat bude. Uvědomte si, že si od sebe potřebujete dát na chvíli pauzu. Je v tom příliš mnoho citu, příliš emocí a ty potřebují vychladnout.

V době, kdy má každý druhý Čech Facebook, tak myslím, že skutečně není na škodu jeden druhého zablokovat. Je to vysvobození opět pro oba. Vám to neumožní stalkovat a druhé straně také ne. Ušetříte si zbytečnou bolest ve chvíli, kdy tam uvidíte zamilované fotky s dalším objevem a podobně.

Až na to budete připravení, tak to můžete zkusit blokaci zrušit, ale rozhodně to nedělejte příliš brzo. Vrátilo by vás to zase na začátek. A pokud nejste sadomasochisti, kteří se rádi litují a trápí svou dušičku, tak přesně tohle uděláte. Pokud bude druhá strana škemrat, buďte vy tím, kdo řekne, že to bude takhle. V tomhle si musíte prostě pomáhat navzájem a rozhodně byste se neměli nechávat zatáhnout do podobné spíraly, kdy si zase budete jeden druhému vylívat srdíčko, omlouvat se a říkat, jak je vám to líto. Teď na to není zrovna vhodná chvíle. Časem třeba bude, ale rozhodně ne teď.

Vždycky mě baví, když pak sám sebe přistihnu, jak čumím své bývalé partnerce na profil. Já už teda aspoň vím, že to je debilita, uvědomím si to, zasměju se tomu, jaký že to jsem kretén a jdu zase ten čas věnovat jiným důležitějším věcem. Třeba sepisování článků pro stejně retardované jedince, kteří je pak čtou :-D. Nicméně toto chování se musíte naučit a je to asi jeden z nejlepších a nejrychlejších léků, které vás mohou z rozchodu dostat.

Nestalkujte, přikažte to sami sobě a zvládnete to. Hezky krok po krůčku – vydržte týden. Dva. Až to bude měsíc, tak už jste z toho skoro venku, hlavně nepolevujte. 

A hlavně – neozývejte se dál, pokud se sami necítíte dostatečně na tuhle fázi připravení. Trápili byste se chladností odezvy. Ten druhý o vás ví. A pokud by chtěl / chtěla, ozve se vám dříve nebo později sám.

Nelitujte se. Vezměte si z toho ponaučení a jděte dál

My máme dost často tendenci litovat sebe sama. Užírat se píčovinami. Ležet v posteli a brečet. Ale jen málokdo má tu sílu jít i navzdory osudu dál (já). Někdo potřebuje trochu popostrčit. Někdo si chvíli si poplakat a pak rázným krokem vyrazit za lepším budoucnem.

Když pochopíte, že vztahy vás mají hlavně něčemu naučit a když zkusíte zapřemýšlet nad tím, co všechno vás minulý vztah naučil, tak přece nemáte proč být smutní. Nemáte čeho litovat. Máte krásné vzpomínky. Posunuli jste se o ohromný kus dopředu. Dospěli jste. Máte další cenné zkušenosti.

Z toho přece nemáte být smutní. Z toho se máte radovat. Jste zase lepší a chytřejší.

Lidská utrpení a bolest, ať už z jakéhokoli důvodu, na nás zanechávají nesmazatelné stopy. Až takových stop má člověk na sobě hodně a prežije, pak se stáva zkušeným a moudrým.

Nikdy netušíte, zda druhý den nebudete velmi šťastní anebo naopak. Život je neuvěřitelně rychlý a otevřenému člověku může přinést každým dalším okamžikem „milion“ nových situací, příležitostí a nespočet radostí. A nejvíce v době, kdy je člověk paradoxně sám, třeba právě po rozchodu. Nevyhýbejte se těmto novým situacím. Třeba právě na ně budete s láskou vzpomínat…

Nejenom naše milovaná manželka, děti, sousedi, ale také něco trochu více nebezpečného. Oxid uhelnatý. Bezbarvý plyn bez zápachu, který si každoročně vyžádá několik desítek obětí. Obětí, které najdou svou smrt právě doma. Stačí totiž jedna nepatrná chybka (špatně odvětraná místnost, ucpaný komín, prostě cokoliv, co zapříčiní, že tento nebezpečný plyn se koncentruje na malém prostoru...

A ponaučení pro příště: Ano, milovat. Dát to partnerovi najevo, ale taky mu dát najevo, že není žádnej bůh (bohyně). Že je taky jenom člověk se svými mouchami (to neznamená, že smrdí jako kus hovna, víte, jak to myslím :-D).

Určit hranice, do jaký míry vám může kecat do života. Udržet si svůj životní prostor, uchovat si nějaký (třeba malinký) tajemství, aby pro toho druhého nepřestal být zajímavý. A to samé dopřát tomu druhému, pokud možno nechat mu co nejvíc svobody. Aby neměl neustále pocit, že jej nějak omezujete. Bude pak mít pocit, že je jako divoké zvíře zavřené v kleci.

A… už moc kecám, takže –  jak se s tím vším tedy vyrovnat? Podle mě je důležité si ujasnit, proč se tak stalo. Kde jsem udělal chybu já, kde ten druhý. Někdy ten rozchod nemusí být vina ani jednoho z vás. Každý se nějak vyvíjí a občas se prostě cesty rozejdou, respektive jeden z vás přeroste toho druhého. Zkrátka zjistíte, že se k sobě jednoduše vůbec nehodíte.

Pomáhá také si neidealizovat svého bývalýho partnera. Uvědomit si jeho chyby, až opadnou růžové brýle – ze začátku budete pořád brečet a vzpomínat, jak byl ve všem dokonalý. Časem už ne :-). Podle toho, že už vidíte, v čem byl na nic, tak už víte, že jste z toho pomalu venku :-).

Nezapomeňte si také vážit sebe samých. To, že vás někdo odkopnul anebo proto, že se cítíte teď jako kus hovna, tak to neznamená, že jste horší. Vědět, že ten druhý přišel o hodně. Je to hodně o vědomí svojí vlastní hodnoty. O vlastním sebevědomí. O tom, že jste si vědomi toho, co sami nabízíte. A že o vás se vyplatí bojovat.

Vztah s někým nám může výrazně obohatit život, ale nečekejte od něho bůhvíjakou spásu. To je zhoubné a lidi na to často dřív nebo později dojedou, jakmile se pro ně jejich partner stane středobodem jejich života. Stejně tak je podle mě zhoubné si myslet, že váš vztah musí zákonitě trvat věčně. Nemusí a je dobré to mít na paměti. Pak to pro vás nebude takový šok a lépe se se vším vyrovnáte.

Správné nastavení mysli

K tomu vám pomůže svižná hudba a to, když se budete řídit kroky uvedenými v tomto článku. U hudby nedoporučuji žádné dojáky, žádné táhlé srdceryvné songy. Nasaďte si ráno sluchátka na uši peckovní hudbu a sundejte si je až večer. Divili byste se, jak právě správně zvolená hudba vám pomůže se dostat zase do nálady.

V piči jste pouze, pokud posloucháte Káju Gotta. Za to si fakt nezasloužíte žít 😀

Připravte se na výkyvy nálad

Chvíli to s vámi bude jako na houpačce. Jako na horské dráze, kdy vás to vyveze nahoru a vy už začnete zbrkle otvírat šampaňské (jsem z toho venku!). Pak většinou následuje tvrdý pád na hubu.

Jestli vás to uklidní, tak tyhle výkyvy nálady budou stále více slábnout a budou méně a méně časté. Důlěžité je vydržet. A hlavně chtít vydržet a zbytečně se tomu nepoddávat. Pobrečet si – to ano. Ale ne každý den. Uroňte dvě slzy, uvědomte si, opět to, co jsem psal o porozumění o pár řádek výše a bude vám zase o něco lépe.

A tak to dělejte pokaždé, když budete mít náladu pod psa. Vzdělávejte se a učte se. Pak získáte ten potřebný životní nadhled a budete si moci dělat prdel i z vlastního rozchodu :-). Ono vám nic jiného ani nezbyde. Buď budete hrát chudáčka anebo budete nad věcí. Já volím druhou možnost.

Volím si tebe, Pikaču!

Nepít a nechlastat

A nově bych přidal další bod – nefetujte :-). Funguje to stejně debilně jako alkohol. Budete mít návaly euforie ve chvíli, kdy si něco šlehnete. A pak následuje opět jízda na tobogánu až do dolů do konečné stanice s názvem – Jsem v prdeli :-).

Je to nebezpené zejména kvůli tomu, že vy sice teď zrovna máte pocit, že jste úplně v pořádku. Už vás přece nic nebolí. Jste silní jako zvíře. Pevní jako skála. A pak se dostaví pocit úzkosti, který většinou zapříčiní konzumace drog (nebo alkoholu). Najednou vám všechno dojede, uvědomíte si, co všechno se vlastně děje a začne vám to být neskutečně líto. A hrozí, že se z toho sesypete a budete se z toho muset zase hrozně dlouho hrabat.

Většinou někdy touto dobou následuje fáze, kdy chcete začít svému bývalému partnerovi / partnerce začít psát srdceryvné zprávy a obtěžovat jej telefonáty ve 3 hodiny ráno, kdy je přece každý celý žhavý poslouchat vaše hysterické opilecké výlevy a dotazyna téma, proč se posralo a jaká je to lidská mrdka :-). Takže dámy a pánové, s tím jděte také hezky do prdele a běda vám, pokud to uděláte. Pak jste dementi. Ale – musím uznat, že se po takovém telefonátu člověku docela uleví na duši :-D.

Pokud se vám něco podobného stane, tak radím – zkuste se zamyslet nad tím, proč se takový stav u vás dostavil zrovna teď. Celou dobu jste byli v pohodě a najednou – bum – prásk – a jste v tom znova? Uvědomte si, že za to může na 100 % ta sračka, kterou jste do sebe právě dostali (alkohol, tráva, kokain, hamburger z Mekáče – nic proti gustu). Zároveň tyto stavy slouží jako takové zpětné zrcadlo, které vám naznačuje, že z toho ještě pořád nejste úplně venku. A že tedy byste se měli ještě trochu hlídat a postupovat trpělivě krůček po krůčku dál a nesnažit se nic uspěchat. Nicméně záchrana už je za rohem, stačí vytrvat. Tak se nechovejte jako kokoti…

Co budu dělat?

Otázka, kterou si položí asi úplně každý. Co teď budete dělat, když jste sami? Budete dělat to, co byste dělali normálně.

Určitě se vám po čas vztahu stalo, že jste se třeba týden či dva neviděli. A rozhodně jste z toho také nešíleli. Teď vás vlastně čeká to samé.

Vydrželi jste to takto dříve celý týden? Tak vydržíte i 2. Když dáte 2, tak dáte i 4, pak klidně týden, a pak celý měsíc. Z jednoho měsíce uděláte měsíce dva. A ani se nenadějete, bude pryč půl roku. To už z toho budete venku. A pak se buď půjdete pídit po tom, jestli to nezkusit znova :-). Anebo budete mít už zcela jiné myšlenky na někoho úplně jiného. Cílem této terapie je se naučit nebýt na nikom citově závislý. Pak vás odchod kohokoliv (rozchod, smrt) nebudou tak tížit a budete se s tím umět vyrovnat.

Jediné, co vás bude tížit je situace, kdy vám umře telefon, protože nebudete moci odpovídat svým bývalým partnerům a exmilenkám :-(.

Najděte si činnost, které se teď budete věnovat ve svém volném čase. Uvědomte si, že váš partner zabíral určitou část vašeho volného času a ten teď musíte zaplnit. 

Snažte si mít vždy v záloze nějaký náhradní plán. Protože se vám může stát, že vás koníček či práce po čase přestane bavit. A tak je dobré mít možnost přeskočit k něčemu jinému, abyste zaměstnali hlavu. Právě práce se sebou samým a práce s našimi myšlenkami je v tomto období stěžejní.

Člověk je často v situaci, kdy má velice blízko k tomu, aby se z toho všeho nezbláznil. Ta hranice mezi tím stát se magorem a uchovat si čistou hlavu a zdravou mysl je velice tenká.

Je to dennodenní boj, který budete muset podstoupit každé ráno, každý večer, každý víkend – dokud z vás ta bolest a zklamání nevymizí. A v něm vyhrají jen ti, co se chtějí naučit pracovat sami se sebou. To je podle mě asi nejtěžší věc na světě. Umět ukočírovat svou vlastní mysl v těchto na první pohled nelehkých životních situacích.

Připravte se, že teď budete mít pocit, že se vám vše sere

V období zamilovanosti máme pocit, že vše kolem nás kvete. Máme růžové brýle. A po rozchodu narážíme na samé šťastné lidi. Všichni kolem nás se mají najednou super všechno jim ve vztahu klape a jen my jsme ti jediní, co se máme pekně na kokot. To je nicméně jen zdání. To jen mozek nám dává pocit, že jsou všichni v okolí šťastní, protože my zrovna tento pocit postrádáme.

Po čase to zase přejde. Nebojte, pokud ne, tak je načase se všem začít mstít a pár vztahů rozvrátit :-). Ne, to je samozřejmě blbost – znáte přej a bude ti přáno. Tak, i když se vám teď nedaří, tak nesmíte zahořknout či závidět ostatním. Brzy se i na vás usměje štěstí.

Určitě se připravte na to, že stejně tak se vám nebude chtít nic dělat. Nebudete mít do ničeho chuť. Musíte ale překonat jen ten počáteční stav, první krůčky bývají vždy nejtěžší. Pak už to jede jako dobře namazaný žalud :-).

Postupujte krůček po krůčku

Nic neuspěchejte. Nežeňte se do věcí, na které ještě nejste připravení. Pokud se necítíte na rande, neranděte. Pokud vyrazíte na párty a tam se sesypete, tak běžte příště znova, ale buďte více opatrní a pamatujte na to, že teď jste zranitelní. Zkrátka nesmíte to zabalit a schovat se zase na měsíc do ulity.

Je to stejné, jako se učit chodit. Ten, kdo to vzdá, tak ten se bude věčně batolit.

Choďte mezi lidi. Skočte do restaurace. Dejte si něco dobrého. Skočte na solárko. Udělejte si výlet. Hlavně nesmíte mít pocit, že váš život je stereotypní. Choďte na místa, kde máte šanci poznat podobně smýšlející lidi.

Baví vás tanec nebo hudba? Choďte na párty.

Máte kamarády? Napište jim, oprašte staré kontakty a klidně jim upřímně řekněte, že potřebujete vytáhnout ze srabu. Pochopí to. Koneckonců – na pivo u nás chodí každý druhý, liší se to jenom počtem škopků, které do sebe každý za večer narve :-).

Jste programátor? Choďte na srazy. Anebo se naučte další programovací jazyk :-D.

Baví vás swingers párty? Tak to se mi ozvětě do mailu, páč máme asi společného koníčka 😀 😀 :-D.

Hlavně se nezavřete doma. To je cesta do pekel. Mezi čtyřmi stěnami na vás spíše dopadne deprese. Já třeba dělávám to, že si skočím do kavárny. Sednu si na náměstí,kde se to lidmi jen hemží a hned je člověku lépe, když kolem vás je živo. Venku svítí sluníčko a máte hned více energie. I na to, jak překonat rozchod :-). Tak táhněte ven, zmrdi :-D.

PS: Pokud se vám zdá, že je v článku příliš mnoho vulgárních frází, tak protože: People Who Say ‘F*ck’ A Lot Are Hotter And Healthier.

  •  
  • 6
  •  
  •  

Napsat komentář: Jirka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Článek ”Jak se vyrovnat s rozchodem snadno a rychle?” má již 228 komentářů

  1. Martina Vargová07:12 dne 28.12. 2021 napsal/a

    Děkuji. Pobavilo mě to. Akorát ho budu vídat v práci. Tak doufám, že vydržím nebýt zlá. Dal mi kopačky 23.12. Po telefonu, bez vysvětlení. A to ještě den předtím tvrdil, jak se mu stýská. Teď ho mám po týdnu poprvé uvidět a bojím se, že budu bulet.

  2. Lucie08:37 dne 21.10. 2020 napsal/a

    Moc děkuju za tento článek, čtu si ho i po 2 letech od rozchodu. Byla to moje první láska, která trvala 3 roky a nemůžu se z toho stále dostat. Když na mě přijde slabá chvilka, hned zajdu sem a jdu číst. Moc to pomáhá, je to jako facka, kterou potřebuju. Takže díky! 🙂

  3. Jirka04:07 dne 22.8. 2020 napsal/a

    Tak z tohoto článku chčiju, úplně se v něm vidím! Zrovna teď dělám ty špatně věci co jsou tu popsané! Jen to týden co mi řekla že se rozcházíme, vím že byl problém který jsem nějakou dobu odkládal ale nevěřil by jsem nikdy v rozchod! Byli jsme spolu 16 let a máme 8 leteho syna, který je na nás závislý, vychoval jsem i jejího syna, kterému je dnes 22! No a já si poslední dva roky dělal co chci, chodil s kamosema na fotbal, občas se seknul v hospodě a ona čekala doma! Mockrát jsem ji říkal ze někam půjdeme ale nechtěla protože je o 7 let starší a nepůjde mezi ty blbecky! Míní máme chatu a začali jsme ji předělávat, no a zase byla nějaká věc která nás na půl roku spojila a vše bylo super. Lidi okolo nás také v pohodě ale najednou ji začalo vadit ze jsme potaz spolu a začala se ode mě odpuzovat! Do toho její bývalé zoufale kamarádce umřela matka a znovu se začali často navštěvovat a ta ji začala radit! Sama začala uvažovat jak zijou její kamarádky a viděla se v nich! Jenže žádná z nich také není šťastná, jedna nemá děti, druhá má chlapa co pořád odchází, další chlasta a z další se v 48 letech stala lezba😂! No a ty ji podporuji aby se ze mnou rozešla! No a k samotnému rozchodu minulou sobotu jsem ji řekl ze s ni chci mluvit! Ona na to tak mluv poslouchám! Tak ji říkám ze je třeba s námi něco dělat! Ona na to s čím co chceš dělat vždyť je vše v v prdeli a já už takhle nechci, rozcházíme se! Ty vole co to měles, úplně mě zamrazilo! Tak jsme se 2 hodiny spolu bavili a proste jsem z ni cítil úplně jinou energiii než dřív! Dobře co bude dal? Bydlí v mem bytě, chce mít u sebe malého, tedy když se ji to hodí, no a nemá kam jít! Nemůže sehnat byt, tedy vlastně ani nevím jestli shání a tak jsme rozešli spolu doma, oba máme 14 dni dovolenou, malej na táboře a dovolenou co jsem si plánoval jsem sám, čekám jestli se ozve(neozve) no a jsme v mem bytě! Dává mi vše pekne sežrat, já čekám a ona si leze kde chce, dvakrát už jsem odjel zbaveny na delší dobu a malej mě vždy táhne zpět s hlavě myšlenka ze s tím třeba ještě něco uděláme! No a po tomhle článku vidím ze asi ne, sice ji zboznuji vážím si ji jako matky, kamarádky a lásky mého života ale vidím ze je vše v prdeli! Nechci na ni házet špínu, máme v tom prsty oba ale jsem z toho v hajzlu a nevím co bude dal! Budeme se na sebe ještě nějakou dobu dívat a pak to bude těžké pro všechny! Lidi co jste si toto precetli řešte problémy v čas a nenechte je zajít za hranu i když si budete jisti vším co mate, peníze, dovoleny, krásný auta nejsou všechno a já na to bohužel doplatil a už s tím nenadelam nic!

    1. Jirka04:20 dne 22.8. 2020 napsal/a

      Ještě jsem chtěl dodat, co dva dny se vyleju, sleduju ji kde muže být, v hlavě mám sracky a úplně strašný scénáře jak to bude, teď mám u sebe syna a čekám jestli zítra s nama bude spát na chatě! Před dvanáctý dny jsme spolu popili vše probrali (v klidu i emocich) no a pak když jsme šli spát tak jsme se dlouze vášnivé líbali nic víc! Druhy den ticho a pak slova akorát zneužívas situace! No a pak jsem odjel! Včera se vrátil! No a mám žák kluka a čekám jestli dorazí za nama na chatu, tvrdí ze nikoho nemá čemuž věřil ale prý potřebuje žít a dělat si co chce, se mnou prý žádnou svobodu neměla! Já od soboty což je týden měl asi 5 soust v hubě, kouřím jak komín, koukám jak šedivím a každé rano se zeseru z nervů! Takže se všichni držte a nikde to není optimální!

  4. Petra17:58 dne 8.7. 2020 napsal/a

    Na tento článek jsem narazila poprvé. A je luxusní. Měsíc, už spím v práci na matraci. Po 25 letech manželství jsem byla nahrazena. Když se to provalilo, tak jsem pochopila, že jsem byla jen služka, která byla dobrá na péči o nemohoucí tchýni a před třemi měsíci zesnulého tchána. Hrozně to bolí. Nevím kudy kam. Bohužel mám své zdraví, taky v prčicích. Nemám přátelé, takže čumím jen v práci do zdi a bulím.

  5. Lucie08:11 dne 22.6. 2020 napsal/a

    skvělý skvěle napsaný, prostě tak to je a ne jinak. Akorát to pobrat já jsem momentálně na úplným startu po rozchodu, takže kousu uff.ale tato vaše forma mě upřímně pobavila. Díky

  6. Simona20:56 dne 10.5. 2020 napsal/a

    Super článek! Pobavil mě a i zvedl náladu. Po rozchodu (ani ne 72h na zpet) jsem se cítila dost na „pytel“, ale tohle mi fakt bodlo! 😀 dávám 1* 😉

  7. nagat08:13 dne 9.5. 2020 napsal/a

    Vztahy jsou složité. Nebo vlastně jak pro koho. Někdo lítá z jednoho do druhého a nic neřeší, je mu to prostě jedno, je mu jedno, že někomu ublíží, zajíma ho jen a jen svůj prospěch a na nikom krom sebe mu nezáleží. A pak jsou lidé, kteří se trápí, jsou citliví, prožívají trápení druhých a záleží jim více na ostatních než na sobě. Trápí je svědomí, výčitky, co se dalo udělat jinak. Prostě přemýšlí, přemýšlí až moc o věcech, se kterými už stejně nejde nic dělat.
    Byli jsme spolu 6 let, je to už 1,5 roku, co jsme se rozešli, já jsem se rozešel!!! – trávil jsem tenkrát hodiny pročítáním tohohle článku, který mi dodával trochu sil, ale bylo to tenkrát špatný, hodně špatný, snažil jsem se jít dál a fungoval jsem. Ted jsem se dozvěděl, že si někoho našla a zase jsem do toho spadl, zase jsem úplně v hajzlu, i po takové době. Nejhorší je, že už vím, co mě teď čeká za bolest.
    Fakt to nechápu, na jedné straně jsem se svým životem naprosto spokojený. Mám dobrou práci, mám vlastní bydlení, žiju si v pohodě, nekouřím, nepiju, za své blízké bych položil život. A pak je tu stánka citová, vztahová, ve které mi to prostě nefunguje, neumím v tom prostě chodit. Nemám přátelé a nových známostí se bojím, nechci úž nikomu ublížit. A cítím, že se uzavírám, čím dál tím víc do sebe. Člověk se dívá kolem sebe a vím i z tohohle článku, že to tak je, že když je člověku mizerně, tak vidí jen ty šťastné lidi a myslí si že jen on je ten nešťastný. Vím, že je to normální, k životu to patří, ale stejně mi je mizerně.
    Těch 6 let bylo krásných, ale teď když o tom přemýšlím, tak jsem naprosto selhal. Po 2 letech jsem si měl vybrat do toho praštit, stůj co stůj a nebo to skončit. A já si vybral možnost 3. a to tu nejhorší ze špatných řešení. Nechal jsem to prostě jen tak plynout další roky, neřešil jsem nic a čekal asi na zázrak. A najednou si člověk uvědomí, že je mu 35, nemá ani ženu ani děti a prostě jen přežívá ze dne na den, mezi dobrými dny, kdy nepřemýšlí a mezi špatnými dny, kdy mu je fakt mizerně. A ani po takové době to nejde dostat z hlavy. Další známost jsem neměl, bojím se toho, že někomu ublížím nebo že někdo ublíží mě. Přál bych si mít rodinu, děti, lidičky pro které budu dýchat, až do konce. Všechno je pryč.
    Všem držím palce. Z.

    1. Simona21:02 dne 10.5. 2020 napsal/a

      Ahoj. 🙂
      Naprosto ti rozumím. Já mám děti, ale chybí mi polovička, která by za mě/nás oba (on a ona mysleno) dýchal. Měla jsem prostě smůlu…
      No, jestli je tvá nabídka aktuální, kontaktuj mě. 😉
      simonaviola@ymal.com 😀
      Ps. Nejsi v tom sám! Já stále ještě věřím, že mi to jednou výjde! ;-)…a nebojím se do toho jít na plno! 🙂

    2. Jirka04:28 dne 22.8. 2020 napsal/a

      Zajet za mnou a pokecame nebo mě kontaktuj, myslím ze si můžeme vzájemně momoci

  8. Simca12:51 dne 26.4. 2020 napsal/a

    Krásný článek. Akorát teď se mi to vše špatně dělá. Přesně krásně napsáno připadám si jako pytel sraček. Nemám kam jít. Nemám panize ani práci. Přítel se se mnou rozešel. Tak podle článku se teď špatné dělá.

  9. Lou15:25 dne 21.3. 2020 napsal/a

    Ahoj všem, tak já se k článku vrátila po 3 letech. Ach jo.
    Jsem v prvotní fázi toho šoku z rozchodu a stavy záchvatu breku se střídají se záchvaty vzteku.
    Opravdu na pikaču období 😀
    Každopádně jsem myslela, že to nedám před těmi třemi lety a světe div se před 2 lety jsem začala vztah a byl mnohem lepší než předchozí. A i když to bohužel nedopadlo, tak věřím, že další vztah bude už jen lepší 🙂
    Tak se držme. V tomto období je to pořád lepší než mít koronavirus 😅
    Tak ať to vše dáme!

  10. Dagmar10:19 dne 6.12. 2019 napsal/a

    Moc děkuji za pomoc. Skvěle a pravdivé napsáno.

  11. Alena20:35 dne 8.11. 2019 napsal/a

    Tak tohle je kurva dobrej článek:D ….díky za něj !!!

  12. Jolana06:46 dne 19.10. 2019 napsal/a

    Skvělé napsané a ty vulgarismy do toho přesně zapadají. Také to teď prožívám, je to fakt utrpení, ale vím že to zvládnu, musím a všem ostatním, co jsou na tom podobně. přeji hodně sil a trpělivost. Protože až se duše uzdraví, zase nám bude krásně na světě 💗

  13. Renata18:46 dne 5.10. 2019 napsal/a

    Jak překonat izolaci, když vás čeká nástup na materskou a budete se starat o 2 malé děti a jak ustát starosti s bydlením, kdyz jste navíc prisli o strechu nad hlavou a platbu za nové bydlení v tobě rodičovské dovolené? Navic nevidet se s ex- pokud máte děti je také nemožné.

  14. Bětka14:13 dne 20.8. 2019 napsal/a

    Je to super článek, díky za něj, i jsem se zasmala v ne úplně nejlepším období. Díky😉

  15. Tomas10:50 dne 5.8. 2019 napsal/a

    Ahojky vsem opustenym a smutnym.Muj pribeh neni tak zdaleka dlouhy(jen deset mesicu 🙁 ),jak ty vase a chtel bych se o nej podelit.Zacalo to velkou zamilovanosti,ja miloval ona milovala no proste pohadka,Ja byl stastnej ze po dvou letech se nekdo objevil a dal mi zase tu silu k zivotu.Ona byla stastna a ja taky.Kdyz jsme byli spolu tri mesice tak jsem si ji nastehoval k sobe,protoze mi ji bylo moc lito jak to doma ma tezke a jak ji ublizujou atd…Tak jsme zacali zit spolecne,delali jsme vse spolu a spousty jinych veci….No proste krasny jak to ze zacatku proste byva.Ale po trech mesicich se zacalo neco dit zacali mi chodit od ni zpravy ze zacatku jsem si to nak nebral (a to byla asi ma chyba).Ty zpravy zacali chodit cim dal casteji a casteji a kdyz jsem se ji zeptal proc mi to stale pise,proc mi to nerekne do oci to co ji tak trapi,tak jeji odpoved byla,ze po zpravach vyresi mnohem vic nez normalne,ale ja jsem to chtel resit tak jak se to ve vztahu dela,ale bohuzel kdyz k tomu doslo tak se rozbrecela a timto nase komunikace skoncila.Zacal jsem se sam sebe ptat proc?proc? proc se nas vztah resi jen po telefonu stale jen proc? Zacal jsem se do sebe pomalu uzavirat az jsem byl potom nazvanej (bubakem).Pak uz jen na me hledala same chyby ja uz nevedel kam mam jit,co mam delat,za kym jit.Byl jsem jak telo bez duse.Vim ze se trapila,vim ze byla smutna,ale me ubijelo to ze vsechno resila jen pres telefon opet zase to slovo (proc)vzdyt se to preci dalo resit jinak,ale bohuzel.Ona uz z me strany proste nevidela to co vyzadovala,stale muselo byt po jejim.Kdyz to tak nebylo tak mi to vse psala ve zpravach jak by to melo byt jak by si to predstavovala…..(vse pres telefon) vzdyt jsem jen clovek,ktery ma taky city,ktery chtel jen malickatou pozornost i z jeji strany a to jsem asi nemel chtit.A aby toho nebylo malo tak ve finale opet pres telefon me postavila pred hotovou vec,ze se stehuje a rozchazi se semnou.Vzdycky jsem si myslel,ze vztah je o dvou lidech a ne je o jednom.Vsem moc preji at v zivote najdete toho kdo k vam bude patrit a bude vas milovat celym svym srdcem.

  16. Daniel21:15 dne 29.7. 2019 napsal/a

    V krátkosti .. díky! V článku je neskutečná míra nadhledu, lehce stravitelné podání situací, které rozchod doprovázejí, interpretace toho co člověku přijde jako první na mysl, ikdyž je to zpravidla kontraproduktivní a vulgarismy krásně odlehčují tu vážnou message, kterou si chtěl vyjádřit zoufalcům touhle odlehčenou formou. Palec nahoru, nejsem zde naposledy!!!

  17. Aneta12:58 dne 20.7. 2019 napsal/a

    Dobrý den,
    právě prožívám to nejhorší období, kdy se mnou partner rozešel po 5 letech. Nedáváte i osobní koučing? Potřeboval bych s někým probrat situaci.

    Díky, Aneta

  18. Blanka17:56 dne 18.7. 2019 napsal/a

    Dobrej clanek. Dekuju.

  19. Martina12:02 dne 18.7. 2019 napsal/a

    Dekuji moc za tento clanek. Uprimne mi hodne pomohl a velice pobavil. Muj pritel se na me vykaslal po 6 letech a necha me samotnou i s ditetem. Jde hledat stesti nekam jinam a v tu chvili si clovek uvedomi, ze je to jeden hlavni duvod, proc to nemelo smysl, kdyz kazdy ma jine priority a vidi stesti v necem jinem. Pro nekoho je to rodina, pro nekoho penize a svoboda. Takze ted je nacase zacit novy zivot. I kdyz jsem v cizine a vicemene rodiu tu nemam mam alespon pratele co me podrzi. je to presne tyden kdy se t stalo a ja ho budu muset stle vidat jeste alespon mesic a pul nez se odstehuje, tak se snazim nebyt vubec doma. je to opravdu mnohem jednodussi kdyz toho cloveka nevidite.
    Diky za perfektni clanek.

  20. Bc. Petr Medek23:49 dne 3.7. 2019 napsal/a

    Ahoj, super článek a je to tak – snad každý to zná a každý si tímhle hnusným obdobím musí projít. Mezitím se tu ty zbídačené duše schází a hledají pomoc, protože kvůli smutku ztrácí sebekontrolu. Je tu vypíchnutých spousta užitečných věcí a článek má i dost podporující nádech. Snad bych ještě doplnil několik dalších taktik, aby to měl čtenář ještě jednodušší a to např. psaní si deníku, sepsání si věcí které se díky tomu vztahu o sobě dozvěděl/a a podobně. Kdyby měl někdo zájem o podrobnosti, tak může kouknout na tento článek: https://magicke-tipy.cz/jak-se-vyrovnat-s-rozchodem-a-vylecit-zlomene-srdce/

  21. Mia lia22:31 dne 27.6. 2019 napsal/a

    Ahoj, jak mam zapomenout na svou lasku, kdyz s nim mam zit pouze ve vztahu jako rodice a ne milenci, mame cerstve narozene miminko… tak a ted babo rad. Byli jsem spolu par mesicu, ale ja se do nej zamilovala, on mne pry take miluje,ale uz ne s ruzovymi brylemi, laska je to pry k matce ditete. Chova se ke mne nezne,mile, ale do vztahu mne kvuli mym depresim a hnusnymu jednani s nim, histerii a zarlivosti proste nechce, pracuji na sobe, ale je to kurna slozitej program… Je nekdo v podobne situaci?

    1. Jana22:55 dne 27.6. 2019 napsal/a

      Ahojky, jsem na tom podobně, jen rozdíl v počtu dětí, délce vztahu a příčině rozchodu. Upřímně, je to těžké… Bydlet s někým, ke komu Ty cítíš něco jiného než on k Tobě, před dětmi a okolím hrát téměř šťastnou rodinku a přitom vědět, že to tak není, že když má volno, tak je někde s tou druhou… Je to hnus a přiznám se, taky nevím, co s tím a jak dál…

  22. Mia lia17:21 dne 27.6. 2019 napsal/a

    Ahoj, no on mne nechce,ja ano, narodil se nam chlapecek a stejne mne furt nechce, budem spolu bydlet a vychovavat. Tak a ted babo rad,jak se s tim rozchodem mam vyrovnat ja,kdyz mame fungovat jako rodice a ja ho furt miluji ???

Ostatní uživatelé také četli:

Progres je jiné označení pro postup, pokrok, růst, pokračování, šíření nebo vzestup. A jestli chcete učinit progres ve svých jazykových schopnostech, čtěte dál. Pravopisně SPRÁVNĚ je progresZkušení jazykovědci už na první pohled odhadnou, že slovo progres má kořeny v cizím jazyce. Do češtiny se dostalo z latiny, kde byste při troše pátrání našli označení progressió.V češtině ale není...

Abychom porozuměli pravopisu slova humánní, musíme znát jeho význam. Proto se podíváme nejen na pravopis, ale i význam slov humánní, humanitní, humánitární. Správně je humánníSprávně píšeme humánní pouze s dvěma n.Se zapamatováním nám pomůže angličtina, kde se člověk řekne human. A u nás se k tomu klasicky přidává přípona -ní, proto se ve slově potkávají...

Květná neděle Květná neděle je šestou a zároveň poslední postní nedělí. Květná neděle je dnem, kdy si křesťané připomínají příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma a počátek jeho utrpení. Název svátku je odvozen od květů, jimiž bývají kostely vyzdobeny a které mají připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše. Na území České republiky se k tomuto účelu užívá...

I tohle slovo nám může pořádně zavařit. Jak se tedy píše? ✅ Akord – správná varianta. Můžeme si ji zdůvodnit množným číslem (akordy).❌ Akort – nesprávná varianta.Skloňování slova akordAkord je rodu mužského neživotného a skloňuje se podle vzoru hrad.pád – akordpád – (bez) akordupád – (k) akordupád – akordpád – akorde!pád – (o) akordupád –...

Jak psát správně název druhého největšího města Francie? Není Lyon, jako lion.Lyon– správná varianta.Lion – v případě města jde o pravopisně nesprávnou variantu.Skloňování slova LyonLyon je rodu mužského neživotného a skloňuje se podle slova hrad.1.pád – Lyon2.pád – (bez) Lyonu3.pád – (k) Lyonu4.pád – Lyon5.pád – Lyone!6.pád – (o) Lyoně/Lyonu7.pád – (s) LyonemSprávné užití slova...

Možná takového člověka také znáte. A možná ani nevíte, že se jeho potíž označuje pojmem balbutismus. Problémem balbutiků je neúmyslné přerušování jednotlivých slabik či částí slov nebo jejich nechtěné prodlužování. Ano, jde o koktavost. Mezinárodní den balbutiků patří všem, kteří mají problém s mluvou. Po celém světě se konají různé akce na podporu porozumění lidem...

Koho praštila gramatická chyba ve tvaru upřímě do očí, ten se může radovat. Pravděpodobně ovládá češtinu na velice dobré úrovni. Ale ani ostatní nemusí propadat depresím. Všechno se dá naučit. Anebo dohledat na internetu. Což je podstatně snazší. Pravopisně správně je pouze upřímně!Psaní „mně“ a „mě“ nepatří mezi nejjednodušší disciplíny českého jazyka. V tomto případě si...
Načíst dalších 10 článků