Ať chcete nebo ne, čas je jediná veličina, které máme všichni omezené množství. Všichni jej máme stejně málo. A protože den má jen 24 hodin, musíme si prostě vybírat, čemu se budeme věnovat (a na co se vysereme). Někdo tomu říká prioritizování. Někdo delegování. Je zcela jedno, jak tomu budeme říkat. Důležité je se zkrátka naučit vážit si vlastního času. A přijít na způsob, jak si ho koupit (zní to divně, ale je to tak).

Cílem je prostě ušetřit pár hodin týdně či denně tak, aby vám zbyl čas (a energie) na další (daleko důležitější) věci. Kdo podniká, ten to asi zná stejně dobře jako já. Naučíte se totiž brzy jednu věc. Že nelze stíhat všechno. Některé činnosti je prostě lepší nechat dělat jiné lidi.

Jinak budete trávit den sbíráním kamenů, zatímco jste jej mohli v klidu trávit sbíráním diamantů.

Ano, bude vás to stát peníze.

Ano, mohli byste to udělat i sami.

Ale pak nebudeme mít čas na jiné bohulibé činnosti (například sex :-), řízení lidí, učení se nových věcí, tvorba vlastních projektů, obecně podnikání a nebo vám nebude zbývat čas na váš osobní život, budete kvůli tomu muset šidit spánek).

Já si to uvědomil docela nedávno. Nevydělávám zrovna málo peněz, ale díky tomu, že jsem workoholik a také mám docela pestrý osobní život :-), tak mi nezbýval čas na to uklízet byt. Hlavně jsem na to zkrátka už neměl o víkendu ani chuť, zvláště po ranní kocovině :-). Naopak jindy, když zažívám klidný víkend, tak rád vezmu hadr do ruky a vycídím byt do posledního smítka. No – teď kecám. Ale skoro jsem tomu i na chvíli uvěřil tak jako vy…

Chtěl jsem skutečně aspoň jeden den v týdnu jen odpočívat a nic nedělat. Prostě jen vypnout mozek. A rozhodně jsem nechtěl zabřednout do dalších povinností. Mission impossible, protože pak stejně musíte stát a jít ten byt uklidit.

I když se vám nechce.

Musíte se přemáhat a stále to máte někde uložené v hlavě (prostě víte, že o víkendu to musíte udělat).

Neodpočinete si, protože po x hodinách uklízení asi nebudete zrovna čerství a zrelaxovaní (protože jestli jo, tak jste fakt divní).

S velkou pravděpodobností ten úklid také buď celý nedoděláte (budete v půli unavení) a nebo se na něj rovnou vykašlete.

Nebudete mít chuť a čas na to se vzdělávat či dělat něco konstruktivního, co vás může v životě posunout dál (čerstvě vydrhnuté umyvadlo to asi nebude), protože budete vyšťavení po celodenním úklidu.

A tak dále.

Jinak tady se hodí jeden takový citát, který si kdysi na maturiťáku vylosovala má kamarádka: „Life is too short to waste time on matching socks.“ O úklidu to platí dvojnásob… Stejným heslem se řídím i já, proto jsme se po letech rozhodli si najmout uklízečku. 

Anebo nemusíte. Stačí vzít rozum do hrsti (a s ním pár stokorun).

Jinak – věříte na osud? Protože jestli vy ne, tak já jo. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč ve chvíli, kdy se mi honily podobné myšlenky hlavou, tak mi přistála v emailové schránce zpráva od Peti Šiguta („Ahoj Michale, nehledáš teď nějakou uklízečku?“). Nevím, jak to věděl, ale hledám :-). Teda hledal jsem. Už jsem našel.

Pozn. Petr Šigut se společně s dalšími kluky stará o startup Hlídačky. Projekt, který pomáhá rodinám (což já nejsem) s dětmi (které nemám) najít paní na hlídání (kterou nepotřebuji). Zároveň tam nemají jen slečny na hlídání, ale také holčiny, co pracují jako uklízečky (což je to, co já chci). Výběr je simple, já si najdu, koho potřebuji ve své lokalitě, vím, kolik mě to bude stát, holčině přijde SMSka nebo ji zavoláte, druhý den ji mám doma – prostě fast, easy, simple.

Navíc mají skoro všechny holky z Hlídaček docela dost profi fotky, takže jsem se přistihnul po chvíli, že už vlastně nevybírám uklízečku, ale…. no to je jedno :-). Prostě radost pohledět :-).

Předem je však také třeba říct, že za poskytnutí kontaktů na Hlídačkách platíte  formou členských příspěvků (od cca 200 do 500 za členství na rok). Opět – vás asi napadne to, co každého. Proč za něco takového platit? Vždyť si uklízečky můžete najít na netu. To můžete, ale kolik hodin vám to zabere? Hodinu? Dvě? Co když vám pak holčina vypadne (škola, nemoc, dovolená), půjdete zase hledat? A bude vás to zase stát hodinu dvě. Právě jste vyměnili 4 hodiny života za 200 korun. Stálo vám to za to? Už chápete, kam tím mířím? Pokud ne, tak rovnou sjeďte zrakem k nadpisu finanční hledisko.

Dříve jsem nechápal, proč si lidé platí uklízečky, chůvy (milenky jsem ještě docela chápal), teď už jo. Protože si tím lidé kupují svůj vlastní čas. Pokud si vyděláte za hodinu třeba 500-600 korun, pak dává smysl dát kilo uklízečce, protože:

Je to její práce.

Jí to baví, vás ne.

Bude to mít určitě rychleji než vy, protože to dělá denně. Stejně tak vy asi budete ít rychleji opravené auto, nakreslenou grafiku (atd.), protože tohle je to, čemu rozumíte nejlépe a na co máte talent zase vy.

Pokud nejste úplné budižkničemu a nedřepíte roky na pracáku, protože nic neumíte….

Finanční hledisko

Je dobré si to umět také vše spočítat. Proč? Protože každý obchod či investice pro vás musí mít smysl. Existují totiž cca 3 skupiny lidí. Ti, co nemají moc peněz nazbyt, ale mají dostatek volného času (ti si raději uklidí sami a nebo právě ony úklidy zajišťují). Bohatí lidé, kteří mají minimum volného času (ti si právě kupují ten volný čas). A Krcmicové (mladá, pohledná stvoření, která pak píšou podobné kraviny).

Vrátím-li se tedy k tomu příkladu s hodinovkou ve výši 500-600 Kč, tak za tyto peníze si kupujete 6 a někdy i více hodin svého času za cenu jedné hodiny (tedy jste právě udělali hodně dobrý obchod). A tak byste u toho měli přemýšlet. Cílem je právě naučit se směnit vydělané peníze za čas, protože ho máme (dá se říci) všichni stejné množství (tedy málo).

A tohle vše se netýká jenom úklidu, ale i žehlení košil.

Jestli něco nesnáším, tak je to žehlení. Pokud zrovna v televizi neběží nějaká (porno)pohádka, což neběží snad nikdy, tak nežehlím (takže vlastně nikdy nežehlím). Vlastně nechápu, jak můžou ženské u televize relaxovat a ještě k tomu žehlit… 🙂

A všech dalších činností, které dělat nechcete (a můžete si dovolit na ně někoho zaplatit).

Tady bych použil větičku jedné paní právě z Hlídaček, která mě docela pobavila, protože tak trochu sedne i na mě: „Jen bohužel kvůli závrati neumývám okna ve vyšších patrech a nežehlím.“ Já kvůli závrati raději neuklízím a taky kvůli tomu nežehlím 🙂

A ještě jednu větičku bych hodil do placu: „K čistotě a úklidu mám velmi kladný vztah.“ Já třeba vůbec :-).

Pokud vás něco nebaví, dejte šanci vydělat jiným lidem a vy se věnujte činnostem, které vám dávají větší smysl. Protože vy asi nejste tím, kdo se bude chtít v budoucnu živit jako uklízečka.

Ta druhá věc je, že člověk utratí měsíčně tisíce korun (s prominutím) za pičoviny – vezměte si jen to, kolik měsíčně utratíte za koncerty, pití, obědy a večeře v restauracích, kolik peněz vás stojí vaše auto jenom kvůli tomu, abyste si mohli vozit nákup v bavoráku a nemuseli jej tahat v ruce (tomu autu se ještě v dalším článku budu věnovat) a za další daleko hloupější věci, které třeba vlastně v konečném důsledku vůbec nepotřebujete. A které vás stojí jen peníze.

A pak roky přemýšlíte nad tím, jestli si máte a nebo nemáte platit za 3 kila týdně uklízečku. Díky Petře, že jsi mi otevřel oči a pomohl mi tak trochu se konečně rozhodnout a dokopat se k napsání tohoto článku. I proto je tento článek věnovaný právě tobě a Hlídačkám.

PS: Na druhou stranu, když si zvládáte doma uklidit sami, má to jednu nepopiratelnou výhodu. Nezlenivíte a naučíte se dělat věci, které vás nebaví. A pak si najdete časem tu uklízečku taky… 🙂 Hlavně bych, aby to vyznělo jen tak, že se to týká jen úklidu. Určitě ne. Zkrátka snažte se směnit své peníze tak, abyste na tom vždy vydělali a mělo to pro vás smysl.