Umělá inteligence se stává součástí našeho každodenního života způsobem, který jsme si ještě před několika lety nedokázali představit. Od doporučování filmů na Netflixu přes asistenty v telefonech až po pokročilé systémy ve vědě a medicíně – AI je všude kolem nás.
Zatímco ve světě se umělá inteligence v profesionálním zdravotnictví uplatňuje stále častěji, v České republice je její adopce zatím spíše pomalejší (byť se již dnes využívá umělá inteligence pro analýzu lékařských snímků, prediktivní analýzy a diagnostiku onemocnění, stále je to spíše okrajová záležitost v ČR – i když několik prvních příkladů/vlaštovek už se najde, je toho zoufale málo). Přesto i v dnešní, stále ještě nedokonalé a chybující podobě, by současné jazykové modely umělé inteligence mohly najít uplatnění nejen u samotných lékařů (zejména u u praktiků, které by dnes již dokázali skoro úplně nahradit – kromě předepisování léků, ale i to by se asi dalo vyřešit), ale také u samotných pacientů.
Zejména pacientům by umělá inteligence již nyní uměla velice pomoci hned v několika praktických oblastech:
- První orientace v příznacích před návštěvou lékaře – dostanete základní přehled možných příčin vašich obtíží a orientaci, zda je situace urgentní nebo může počkat.
- Odstranění komunikační bariéry a pochopení složité lékařské terminologie – například lékařské zprávy a informace v nich uvedených, které často obsahují pro běžného uživatele jen nic neříkající zkratky. AI vám přeloží všechny zkatky typu CRP, ALT, RTG a další pojmy do srozumitelné češtiny jako Leu (leukocyty – bílé krvinky, které při zánětu nebo infekci stoupají), VAS (škála bolesti), SAT / SpO2 – saturace kyslíkem, tzn. kolik kyslíku je v krvi a pacient se dozví také, jaká je norma (co je nad nebo pod hranicí) atd. Pacient tak minimálně bude lépe chápat, co v dané zprávě stojí, jaká je diagnóza a proč (a často se také dozví, že třeba lékař něco opomněl nebo přehlídnul…).
- Příprava konkrétních otázek pro konzultaci – často pacienti zapomenou u lékaře na polovinu věcí, na které se chtěli původně doktora zeptat. AI může pomoci si připravit relevantní dotazy (které zase můžete vložit zpátky do AI a ta vám zase vygeneruje další hinty a náměty, co by to mohlo být, jak se léčit nebo naopak určitě neléčit). Pacient tak jde k lékaři již s nějakou znalostí možných příčin a v podstatě by si šel jen ověřit svou hypotézu.
- Dostupnost 24/7 – zdravotní potíže nerespektují ordinační hodiny a ani lékaři neordinují 24/7 (pokud se nebavíme o pohotovosti pro akutní případy). V neděli večer tak můžete jako pacient snadno alespoň získat základní orientaci za pomocí umělé inteligence a zkusit si třeba v některých případech pomoci sami ještě předtím, než navštívíte samotného lékaře – pacient tak bude moci jednoduše ušetřit čas, zkrátit dobu léčení, protože třeba již vyzkoušel nějaké léčebné postupy, co by mu navrhnul i sám odborník – lékař a mohl tak již nějaké léčebné postupy již vyhodnotit, že nevedly k požadovanému výsledku.
- Získání obecných informací o vyšetřeních a procedurách – AI pomůže pacientovi získat lepší představu, co jej čeká, jak se připravit, jak dlouho to trvá, co můžete očekávat, čemu se vyvarovat apod.
- Sepsání chronologie zdravotních obtíží – vlastní vnímání těla a paměť nás často klame, zvlášť když jde o zdraví. AI vám pomůže systematicky sepsat, kdy co začalo, jak se příznaky vyvíjely, co je zlepšovalo nebo zhoršovalo.
- Vysvětlení možných příčin běžných symptomů – když dáte všechny své potíže dohromady jako na papír, AI v tom často uvidí souvislosti, které mohly vám nebo vašemu lékaři uniknout (neznalost, nepozornost, časový tlak). Tohle oceníte hlavně u chronických nebo komplikovaných obtíží, kde je časová osa klíčová pro diagnózu, ale pomůže vám to lépe si zanalyzovat probíhající onemocnění nebo zdravotní komplikace a získat také další komplexní pohled/názor na vaši diagnózu. AI, pokud vše dokážete popsat vlastními slovy, často uvidí a najde nějaké další souvislosti, které nohli vám nebo vašemu lékaři uniknout – kvůli neznalosti, nepozornosti nebo jen kvůli tomu, že váš problém je spíše na odborníka v oblasti celostní medicíny (tzn. přesahuje to specializaci daného doktora apod.).
- Pacienti by se více zajímali o léky samotné, co jim předepisuje a jakou léčbu navrhuje lékař – protože by nejspíše přisli na to, že existují i jiné alternativy léků s méně nežádoucími účinky nebo vhodnějšími parametry. Stejně tak by si mohli ověřit rychle bez předchozích znalostí, jestli navrhovaný léčebný postup je správný dle standardní lékařské praxe. Více by se dovzdělali v dalších oblastech fungování lidského těla a opět možná přišli na další příčiny (mohu zlepši životosprávu, jak to udělat, proč to udělat, jaká jsou možná rizika a následky, když budu takto nevhodně pokračovat dále apod.).
Jen zároveň doplním – schopnosti umělé inteligence v současném stavu vám rozhodně kompletně nenahradí lékařskou péči, ale může se jednat o dalšího užitečného pomocníka, který může všem (jak pacientům, tak lékařům) usnadnit práci a zejména pacientům více pomoci v orientaci v jejich zdravotních obtížích a usnadnit/zrychlit léčbu.
Lékařům by AI mohla pomoci lépe diagnostikovat pacienty a možná jim i zrychlit samotnou diagnostiku – hlavně by se nejspíše stávalo stále méně častěji, že je pacient léčen nevhodným způsobem, nebo že pacientovi lékař předepíše nevhodný lék či vyloženě lék, který pacienta ohrožuje na životě, protože opomněl nějakou zásadní informaci z jeho zdravotní karty (například alergie na penicilin).
AI systém by mohl automaticky zkontrolovat celou zdravotní historii a upozornit lékaře na důležité detaily – například jaká je rodinná anamnéza, že má pacient alergii na určitou látku, že užívá jiné léky, má sníženou funkci ledvin, která vyžaduje úpravu dávkování. To jsou věci, které mohou v časovém tlaku běžné praxe snadno uniknout pozornosti lékaře nebo na ně může lékař snadno v tom každodenním shonu, kdy lítá mezi desítkami různých pacientů, zcela zapomenout.
Sami pacienti by si mohli zvládnout svépomocí poradit sami a na lehčí (neakutní) obtíže najít vhodný lék, přípravek nebo jinou alternativní léčbu (byliny/vhodná homeopatika) a lépe by se vyznali v nežádoucích účincích léků. AI by jim mohla pomoci pochopit, kdy stačí volně prodejný lék z lékárny, kdy zkusit přírodní přípravek a kdy je naopak nutné navštívit lékaře (a nejspíše by se tak snížila zátěž praktických lékařů a ubylo zbytečných výkonů a odhlečilo se státnímu rozpočtu). Také by mohli lépe porozumět příbalovým letákům – co znamenají jednotlivé nežádoucí účinky, jak časté jsou a kdy by měli být znepokojeni/vyhledat lékaře apod.
Pomohla by jim lépe rozeznat, kdy naopak je již problém akutní a je nutné začít jej aktivně řešit s lékařem – odborníkem na danou oblast.
V neposlední řadě by si díky umělé inteligenci mohli sami zvalidovat navrhovaný léčebný postup od specialisty.
Pro lékaře může AI fungovat jako takový malý osobní inteligentní asistent, který:
- Pomůže rychleji a přesněji stanovit diagnózu díky analýze většího množství dat.
- Upozorní na možné lékové interakce nebo kontraindikace, které by mohly být přehlédnuty.
- Připomene důležité informace ze zdravotní dokumentace pacienta.
- Může pomoci snížit riziko lidské chyby při předepisování léků.
- A co si budeme – také by umělá inteligence výrazně pomohla k dalšímu vzdělávání/dovzdělání samotných lékařů (ať již v rámci jejich specializace, tak i v oblastech mimo jejich specializaci).
Představte si takovou jednu z mnoha praktických situací: Lékař předepisuje nový lék pacientovi s bohatou anamnézou. AI systém okamžitě zkontroluje celou zdravotní kartu a upozorní jej na to, že pacient užívá lék X, který má s navrhovaným lékem Y nebezpečnou interakci. Nebo – pacient má v historii napsanou těžkou alergii na tuto účinnou látku. Taková AI kontrola může doslova zachránit i někdy pacientovi život.
Nebo to je může býr zkrátka připomenutí dalších možných původů vzniku pacientových obtíží – kdy zkrátka umělá inteligence je takový pomocním na brainstorming a už nyní mu to jde velice dobře – to se nebavím o následujících letech, kdy se AI ještě více zdokonalí.
Stejně tak by mohla AI připomenout, že pacient má sníženou funkci ledvin, doporučuji upravit dávkování. Nebo že vzhledem k věku pacienta je nutné upravit nižší počáteční dávku, že má pacient problémy se srdcem (nedomykavost chlopní) a lék, co mu navrhujete může způsobit jeho kolaps nebo nepříjemné stavy (diskomfort), který by jiný vhodnější lék nezpůsobil. To jsou detaily, které v časovém tlaku mohou uniknout i zkušenému lékaři.
Výsledkem by mohla být bezpečnější a efektivnější zdravotní péče pro celou populaci. Pacienti by dostávali stále častěji vhodnější léčbu, lékaři měli větší jistotu, že nezapomněli na důležité informace, a celý systém odbavení pacientů by fungoval možná rychleji a plynuleji a ušetřené/vydělané finanční prostředky (méně úkonů, méně nevhodné léčby a léků, rychlejší vyřešení pacientova problému = vyšší ekonomický přínos i pro stát samotný) by se mohly investovat do vysoce specializovaných oblastí, na které se v současném systému horko těžko hledají finanční prostředky – tzn. na pořízení nákladného lékařského vybavení pro specializovaná lékařská střediska apod. AI by tak nemusel a nebyl konkurent pro zdravotnictví, ale partner, který pomáhá minimalizovat chyby a maximalizovat kvalitu lékařské péče.
Výsledkem by mohla být bezpečnější a efektivnější zdravotní péče pro všechny, kdy by AI fungovala jako taková pojistka proti lidským chybám a zároveň jako vzdělávací nástroj, který pomáhá pacientům být aktivnějšími účastníky péče o vlastní zdraví.
Samozřejmě – to je ideální svět, určitě se nedá říci, že by takový model neměl žádná negativa, ale nejspíše by celé současný model zdravotnictví na některých úrovních zeštíhlil a nejspíše by se výrazně zefektivnil.
Přechod k takovému systému by vyžadoval nejen technologické změny, ale i zásadní úpravy legislativního rámce, etických norem a organizačních struktur českého zdravotnictví. A právě zde se objevuje řada reálných výzev a potenciálních negativ, které za mě se však dají vcelku jednouše doladit (a trpí jimi už stejně současný neefektivní systém českého zdravotnictví, který je kvůli té žalostné neefektivitě naprosto přebujelý a předražený, protože reálně stejně si pacient musí v podstatě vyřešit sám – doktor nese v podstatě stejně nulovou zodpovědnost za špatnou diagnózu či léčebný postup a chybuje navíc daleko více, než nějaká umělá inteligence, která na vás má čas kdykoliv, nikdy jej neotravujete ani desátým stejně hloupým dotazem, navíc si umí s většinou úloh poradit obratem, bez nutnosti čekání někde v čekárně.
Takto by mohly vypadat čekárny u praktického lékaře, kdyby se začala umělá inteligence používat už na úrovni samotných lékařů
Co by mohlo být problémem pro masovější adopci umělé inteligence do zdravotnictví?
Nejasná odpovědnost za chyby – pokud AI doporučí chybnou diagnózu, špatné dávkování nebo přehlédne varující příznaky, kdo za to ponese odpovědnost? Lékař, který se na ni spoléhal? Vývojář softwaru (umělé inteligence)? Zdravotnické zařízení? Dnešní právní rámec podobné situace jednoznačně neřeší, což by mohlo vést k vzniku právních sporů ze strany pacientů a u lékařů ke strachu z následků, pokud by použili AI. Ale upřímně – byť máme v ČR taková fajn sdružení jako Česká lékařská komora, tak když si pročte nálezy a závěry a reakce na jednotlivá zjevná pochybení lékařů a jak to Česká lékařská komora řeší, dojdete k tomu, že je v tom pacient stejně vždy sám za sebe a o pacienta v konečném důsledku moc nejde. To, že pak bude další roky řešit a někam se dovolávat je sice hrozně fajn, ale reálný přínos pro pacienta je nulový a postih pro chybujícího lékaře takřka žádný (čest výjimkám).
Tzn. oproti současnému stavu by to nebyla v podstatě žádná změna. Doktor pacientům v podstatě nezávazně poradí, když se sekne, tak to stejně odsere pacient a ne doktor – pokud se na to vůbec přijde včas, pacient to přežije/nezpůsobí mu to nějaké drastické zdravotní následky a má prostředky a peníze na to běhat další roky po soudech, které jednají liknavě a doufat v nějaké odškodnění, které mu stejně zdraví nevrátí… Aktuální situace je zkrátka v praxi taková, že odpovědnost za své zdraví nese vždy pacient, ať platí soukromou kliniku nebo využívá státní zdravotní systém. Šance, že se někde něčeho poškozený pacient domůže (a zdravotní středisko se k problému postaví čelem a nezačne se po provalení chyba zametat vše pod koberec), se limitně blíží nule. Maximálně dostane daný lékař od ČLK důtku, což za moc efektivní řešení fakticky nepovažuji…
Viz například:
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-lekar-dal-opilemu-ridici-falesne-alibi-dostal-dutku-40330085
A byť chápu, že má Lékařská komora jao instituce nějaké omezené kompetence, tak už jen to, že vlastně se je nikdo za 14 let nezkusil změnit nebo upravit, tak pak si člověk říká, k čemu taková instituce vlastně je – protože pokud někdo chce tvrdit, že zloděj nebo podvodník je vhodným kandidátem na to vykonávat lékařskou profesi a měl by i po pravomocném odsouzení dále působit jako lékař, tak já si to opravdu nemyslím… samozřejmě, kdyby alespoň Lékařská komora alespoň plnila onu prapůvodní funkci, tzn. opravdu bránila zdraví pacienta a její kroky by měly nějaký jasný viditelný dopad na hříšníky, tak budiž, ale v podstatě je to další zbytečná instituce, která v zásadě nic pro pacienta neřeší.
https://slovacky.denik.cz/zpravy_region/lekarska-komora-kauzu-resit-nebude-chybi-ji-podnet.html
Přetížený a nepřipravený legislativní systém – současná legislativa zdravotnictví není připravená na to, že umělá inteligence může zasahovat do klinického rozhodování, generovat diagnózy nebo doporučovat dávkování léků. Z hlediska práva je dnes většina AI nástrojů (včetně ChatGPT nebo symptom checkerů) vnímaná jako běžný software – tedy nástroj bez právní odpovědnosti a bez zvláštních požadavků na schvalování. Na druhou stranu – já nevidím problém, proč by lékař nemohl poradit například s placenou verzí ChatGPT, aby získal další názor. Stejne tak asi není ani nutné, aby tam doktor rval osobní údaje, prostě tam nacpe symptomy, které jsou stále obecnou informací a pak si zvaliduje, zda to sedí na to, co si myslí i on, případně jaká další vyšetření by mohla pomoci – tzn. si může sám zvalidovat vlastní postup.
Nerovnost v přístupu k péči – vzdělanější a digitálně zdatnější pacienti budou schopni AI efektivně využívat, zatímco jiní – např. senioři nebo lidé bez přístupu k internetu – budou zůstávat pozadu. Může tak dojít ke vzniku nové digitální propasti ve zdravotnictví, ale opět – je to jako se zaváděním počítačů – dnešní senioři už nějakou část zvládají a pokud ne, tak je tam pořád doktor, který, když by pracoval s nástroji umělé inteligence, tak by zvládnul nejspíše poradit těmto seniorním pacientům lépe a zlepšil tak kvalitu jejich života – a už to samo o sobě je velký posun v před.
Falešný pocit jistoty nebo paniky – AI nástroje, jako jsou symptom checkery nebo jazykové modely typu ChatGPT, mohou na základě popsaných příznaků nabídnout nějakou diagnózu – ale nikdo vám nezaručí, že správnou. To může vést ke dvěma extrémům:
- Falešný pocit bezpečí – například AI vyhodnotí bolest na hrudi jako pravděpodobně reflux, ale ve skutečnosti jde o začínající infarkt. Výsledkem může být odklad návštěvy lékaře, a tedy reálné ohrožení života.
- Zbytečné vyplašení pacienta – AI uvede v seznamu možností rakovinu, leukémii a roztroušenou sklerózu. Pacient se vyděsí, začne googlit a za pár hodin je na urgentním příjmu, přestože šlo o banální infekci.
Už jste četli? Na nic x nanic
Tyto situace by mohly být pak naopak čím dál častější, než by se mohlo zdát – algoritmy totiž neznají kontext, psychologii pacienta ani jeho individuální historii, tzn. pokud se špatně AI zeptám a nedodám ji kontext, dostanu na 100 % špatnou radu. Pokud nejsou AI výstupy správně interpretovány nebo uvedeny s jasným varováním, mohou způsobit zmatek, úzkost nebo by to naopak mohlo vést ke zbytečné mupřetížení zdravotního systému – například v době takového Covidu by mohla začít masová panika v populaci.
Obecně ale platí, že když se správně zeptáte, tak dostanete často velmi přesnou odpověď (kterou si ale opět musíte zvalidovat – stejně jako radu od doktora, také někdy musíte navštívit více specialistů, abyste si udělali jasnější obrázek o tom, kdo vám radí lépe a správněji. S umělou inteligencí to máte hotové za pár minut přímo z domu (když se umíte správně ptát a používat zdravě kritické myšlení, pokud by se vám naopak stalo, že se v tom umělá inteligence více zamotává a dělá vám v tom všem jen větší zmatek, tak se vždycky můžete vydat po staré dobré cestě a oběhat si lékaře osobně…).
Riziko dehumanizace medicíny – pokud by se lékaři nebo zdravotnické instituce začali příliš spoléhat na AI a algoritmy, může tím trpět kvalita osobního kontaktu s pacientem. Člověk je redukován na soubor dat, systém vyhodnotí pravděpodobnost diagnózy, ale nevnímá emoce, obavy, nuance v řeči nebo řeč těla, které mohou být při stanovení správné diagnózy zásadní. Pacienti by mohli získat pocit, že jejich potřeby nejsou brány individuálně, ale podle vzorce – což může snižovat důvěru v celý zdravotní systém.
Což ale opět – když vezmeme v potaz stav našeho současného zdravotního systému, kdy je pro lékaře často pacient na obtíž, protože si neuvědomují, že pacient = klient, který za péči platí.
Můžeme se bavit o tom, jak moc dobře/zda má platit víc/co má být kryto pojištěním a kdy má doplácet – ale pořád by měl dostávat služby v nšjaké kvalitě a s nějakým lidským přístupem – což se v mnoha státních zdravotnických zařízeních absolutně neděje. Přitom v soukromé kliniky tohle zvládají daleko lépe, co se týče přístupu k pacientovi. Tzn. tady nevidím až takovou změnu proti současnému stavu, protože není žádná motivace žádného z ministrů zdravotnictví toto nějak změnit a začít od shora vysvětlovat, že pacient není od toho, aby jen platil za služby, co možná nikdy nevyužije nebo stojí za starou belu, kdy platí peníze do ne zcela fungujícího zdravotního systému, který nikdo reformovat z ministrů/vládních stran nechce a tak se raději pořád zavádí další a další poplatky nebo osekávají služby pro pacienty, až se to dostává do tak absurdních situací, kdy lékaři nechtějí předepisovat léky, protože už mají přečerpán limit.
Místo toho, aby se řešilo, jak lékař skutečně je úspěšný s vyléčením, tzn. že jen pořád dokola někoho léči, ale umí mu poradit takový postup, který pacienta skutečně vyléčí a to ideálně to nejrychlejší cestou – současné zdravotnictví je totiž postavené jen na neustálém předepisování nečeho, tzn. řešení důsledků, ne příčin a tak se často obtíže pacientů vrací, protože jim nikdo správně neporadil, jak se svým obtíží zbavit na dobro. Stejně tak dochází k nepochopení pacientů, že i lékař není bůh, dělá chyby, něčemu nerozumí nebo se s tím nesetkal a tak mu slepě věří ve všem (protože to říkal sám pan doktor – tohle uslyšíte nejčastěji u starší generace seniorů).
Riziko zneužití dat a narušení soukromí – umělá inteligence může být extrémně efektivní jen tehdy, pokud má přístup k velkému množství dat – včetně těch zdravotních. Patří sem například anamnéza, výsledky laboratorních testů, diagnózy, léky, ale i citlivé informace o duševním zdraví nebo sexuálním životě.
A právě zde narážíme na problém. I když je pacient chráněn zákony jako je GDPR (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů), v praxi:
- Není vždy jasné, kdo s daty pracuje, pokud je zpracovává externí AI nástroj (např. zahraniční platforma).
- Pacient často ani neví, že jsou jeho data využívána k tréninku modelu (pokud s tím vědomě nesouhlasí).
- Anonymizace dat není stoprocentní – kombinací různých údajů lze pacienta zpětně identifikovat (např. věk + region + typ onemocnění).
Zneužití těchto údajů komerčními firmami (např. farmaceutickými, pojišťovnami nebo inzerenty) není teoretickou hrozbou – jde o reálné riziko, pokud nejsou nastavena přísná pravidla pro uchovávání, přenos a využívání těchto dat. GDPR sice vyžaduje informovaný souhlas, právo na výmaz a minimalizaci dat, ale mnoho nástrojů (zejména mimo EU) tato pravidla obchází nebo interpretuje po svém.
Co by bylo potřeba doplnit do současné praxe?
- Pacient by měl jasně vědět, kde jeho zdravotní data končí a k jakému účelu je AI používá.
- Pacient by měl vědět, kdy mu lékař radí za pomocí AI (respektive lékař a ani pacient by se němel – alespoň ne v roce 2025 – plně spoléhat na to, co mu umělá inteligence poradí – proč, tomu se věnuji také níže).
- Mělo by být povinné, aby pacient mohl odmítnout zapojení do AI analýz a mít zároveň rovnocenný přístup ke zdravotní péči.
- Je třeba zvýšit dohled nad tím, jak data proudí mezi systémy – např. mezi nemocnicí a poskytovatelem AI nástroje.
Proč AI není stoprocentně spolehlivá (ale i tak pomáhá)
Je důležité pochopit, že ChatGPT a podobné systémy jsou statistické modely trénované na obrovském množství textů. Fungují tak, že předpovídají nejpravděpodobnější pokračování textu na základě naučených vzorů a dalších parametrů (historie vaší konverzace a konverzací dalších uživatelů, toho, co je jinde napsáno atd.).
To znamená, že AI vlastně nerozumí medicíně v pravém slova smyslu. Nemá skutečné znalosti ani zkušenosti – pouze statisticky odhaduje odpověď na základě toho, co viděla v tréninkových datech a co byste asi tak chtěli slyšet za odpověď. Proto může občas generovat informace, které zní věrohodně, ale jsou nepřesné (nebo dokonce zcela vymyšlené).
Proto je třeba si vždy dané informace dále ověřit jinde (odborné weby, doptávat se AI na konkrétní zdroje informací a konkrétní odkazy – a ty si opravdu zkusit prokliknout a pročíst podrobněji).
Ale ať se nám to líbí nebo ne, již nyní se umělá inteligence dosti často trefí (stejně tak jako algoritmy na sociálních sítích, protože mají o vás a dalších milionech uživatelů nepřeberné množství informací a umí už odhadovat, jak se na základě historických dat zachováte – v podstatě podobně funguje i AI) a nebo vám může pomoci najít možnou příčinu – jednoduše vám vypíše všechny možné varianty, které by často nemusely napadnout ani vašeho praktika či specialistu (a to včetně nejen možných symptomů, ale i vhodné léčby), protože na vás nemá tolik času, mohou mu chybět znalosti, může vaši situaci podcenit a nebo je mu to jen zkrátka u prdele (také častý případ, co si budeme povídat), protože se jej to netýká.
Vezměte si příklad: Máte neobvyklou kombinaci příznaků, která nezapadá do běžných škatulek. Zatímco lékař pod časovým tlakem může myslet na nejčastější diagnózy, AI projde tisíce možností a může upozornit i na vzácnější onemocnění nebo alternativu, která by běžného doktora nejspíše nikdy nenapadla. Samozřejmě to neznamená, že za vás AI vyřeší vždy vše, a že se nemůže mýlit (může se mýlit a dost často se mýli také – stejně jako váš doktor – ale už nyní má daleko větší penzum znalostí a trefuje se lépe než kdejaký obyčejný praktik). Ale na druhý nezaujatý názor nebo brainstorming či pochopení záznamů od doktora je AI doslova partner k nezaplacení.
