Na začátku mi dovolte krátce vysvětlit dva základní pojmy, které používám. Pokud píšu „živnostník“, myslím tím jakoukoliv OSVČ, která může být označena také jako freelancer nebo externista. Podnikatele, který od živnostníka přijímá služby (například copywriting, UX design, správu sociálních sítí atd.), zde označuji jako „druhého podnikatele“, protože to nemusí být nutně živnostník, ale může jít třeba i o eseróčku.
1. Ujasněte si, o jaký druh činnosti jde
Když se řekne spolupráce na IČO, spousta lidí si myslí, že se jedná o něco zakázaného. Jiní zase myslí, že zaměstnají dalšího podnikatele, ale jinak bude vše fungovat, jako kdyby to byl jen další zaměstnanec. Ani jedna možnost není tak úplně správná, protože vždy záleží, o jaký druh pracovní činnosti se jedná.
Pokud by soud rozhodoval o tom, zda je spolupráce protizákonná, pak nejprve posoudí druh činnosti. Proto i vy se na něj zaměřte.
Nezávislá činnost – nelze provozovat jinak než jako podnikatel. Příkladem jsou exekutoři nebo notáři.
Závislá činnost – tu naopak nelze dělat jinak než jako zaměstnanec. Příkladem jsou pokladní v supermarketu.
Činnost obojetné povahy – pro tu jsou legální obě možnosti – může ji vykonávat zaměstnanec i podnikatel a záleží vždy na konkrétních okolnostech. Do této kategorie se řadí IT specialisté, různí poradci a analytici, řemeslníci anebo třeba řidiči.
Služby, které pro vás externista dělá, tedy pravděpodobně budou ve většině případů spadat pod činnost obojetné povahy. Je však třeba zkoumat i další aspekty toho, jak má vztah živnostník – druhý podnikatel fungovat. Aby se nejednalo o nelegální činnost, musí vztah těchto dvou subjektů vypadat jako typický vztah dvou podnikatelů, nikoliv jako vztah zaměstnanec – zaměstnavatel.
2. Zamyslete se nad charakterem spolupráce
Spolupráce živnostníka a druhého podnikatele může mít v zásadě dvě podoby:
- dlouhodobá spolupráce – vzhledem k tomu, že délka spolupráce není vždy jasná, se nejčastěji používá tzv. rámcová smlouva o spolupráci, která sjednává pravidla spolupráce. Z typické rámcové smlouvy většinou neplynou žádná práva ani povinnosti. Ty je třeba stanovit v realizační smlouvě (bývá též označována jako objednávka). V realizační smlouvě se živnostník a druhý podnikatel domlouvají na tom, co bude kdo z nich dělat, v jakých termíněch apod. Vše ostatní se řídí tím, co je napsáno v rámcové smlouvě.
- jednorázová spolupráce – tato spolupráce se také nazývá jako projektová a z právního hlediska se pro ni nejčastěji používá označení smlouva o dílo. Je potřeba ve smlouvě vždy uvést začátek provedení práce, datum dodání, obsah služeb a odměnu pro živnostníka.
Už jste četli? Sbíječka x zbíječka
3. Smlouvu sepište
Ačkoliv právo na formu uzavření smlouvy nehledí a klidně se můžete s externistou domluvit, vždy je lepší smlouvu sepsat, protože tak máte něco, čím se v případě neshod můžete prokázat. To, co jste si ústně řekli dnes, nemusí zítra platit, na což spousta podnikatelů doplácí. A obzvlášť pokud externistu neznáte, nemůžete se divit, když vám jednoho krásného dne zakázku nedodá, i když nasliboval hory doly. 🙂
4. Přesně formulujte, co živnostník dělá
Pokud se má spolupráce co nejvíce odlišit od vztahu zaměstnanec – zaměstnavatel, pak je třeba se ve smlouvě vyhnout slovu „pracovat“. Ve smlouvě by mělo být použito spíše slovo dodávat a uvedeno, co přesně bude druhému podnikateli doádno.
Přesná formulace obsahu práce může snadno rozhodnout pozdější spory mezi podnikateli, protože je ve smlouvě přesně uvedeno, na čem se domluvili.
5. Jak má živnostník činnost provádět
Pokud druhý podnikatel po živnostníkovi požaduje, aby denně docházel pracovat k němu do firmy nebo má jiné pokyny, které je třeba při spolupráci dodržet, pak by to opět mělo být uvedeno ve smlouvě.
Je třeba také formulovat, jakou formou živnostník své výstupy dodává, jestli se má práce odevzdávat postupně nebo najednou apod. Krom toho je třeba uvést, jaké jsou povinnosti druhého podnikatele, obzvlášť v případech, kdy živnostník potřebuje od druhého podnikatele poskytnout něco, co mu práci umožní.
Důležité je také vědět, kdo uhradí případné náklady na provozování služby.
Při sjednávání těchto podmínek je však třeba stále myslet na to, že živnostník prostě není zaměstnanec.
6. Konkurenční doložka?
V určitém případě je živnostník subdodavatelem druhého podnikatele a může se tedy stát, že si navzájem konkurují. Druhý podnikatel se tak může obávat, že mu živnostník přebere některé klienty.
Právě konkurenční doložka tento případ řeší. Je však potřeba ji sepsat dobře a tak, aby dávala smysl. Taková konkurenční doložka by měla obsahovat následující:
- území, kterého se týká (např. Ústecký kraj)
- dobu, na kterou se sjednává – maximálně ji lze určit na 5 let
- okruh činnosti – jaká konkrétní činnost se zakazuje (např. copywriting)
- okruh osob, kterým nesmí živnostník po dobu trvání své služby poskytovat
Tyto informace by v ní neměly chybět, ale jinak se nesnažte psát konkurenční doložku příliš složitě. Pokud by navíc byla příliš omezující, může ji soud prohlásit za neplatnou.
7. Domluvte se na penězích
Nebojte se před zahájením spolupráce domluvit platové ohodnocení, které pokud možno vyhovuje oběma stranám. Doporučuji zde zvážit také možnost posílání zálohy, která zvyšuje důvěru.
Do smlouvy napište také to, kdy a jak bude odměna vyplácena. Pokud si nedohodnete splatnost faktur, pak je to ze zákona 30 dní od doručení faktury.
8. K povinnosti patří smluvní pokuta
Ve smlouvě by neměly chybět ani sankce, které budou následovat po nesplnění povinností jednoho z podnikatelů. Nejčastěji se ve smlouvách určují pokuty za pozdní dodání služby či za pozdní proplacení faktury. To, jak budete pokutu vypočítávat, je na vás. Můžete si třeba stanovit částku za každý den navíc anebo si předem stanovit procento z odměny pro živnostníka.
Samozřejmě je k ničemu, se do smluvních pokut ponořit až tak, že si ošetříte vše, co by se náhodou mohlo stát. Tím ukazujete druhé straně nedůvěru a ona pravděpodobně přijde s podobně nesmyslnými požadavky na vás. Jde ale o to, si ujasnit, co se stane, pokud některý z podnikatelů nebude plnit svou úlohu, abyste se měli na co odvolat.
Krom smluvních pokut existují i tzv. úroky z prodlení, které můžete vypočítat sami nebo to nechat na našich zákonech. V Česku se tzv. zákonný úrok z prodlení určuje tak, že k výši 2 T repo sazby vyhlášené ČNB k prvnímu dni pololetí připočítává 8 %. Aktuální repo sazbu najdete zde.
9. Smlouvu bude třeba měnit
Není to tak vždy, ale některé věci na začátku zkrátka neošetříte a dost možná budete potřebovat smlouvu dodatečně opravit. I podmínky změny by v ní měly být uvedeny. Například, zda bude po změně potřeba podepsat dodatek smlouvy. U určitých změn lze nastavit jiná pravidla než u jiných.
Druhem změny je i ukončení vzájemné spolupráce, které je třeba ve smlouvě také projednat. U dlouhodobých spoluprací rámcová smlouva o spolupráci zaniká tím, že už neuskutečníte žádnou další objednávku (realizační smlouvu). Přesto je vhodné rámcovou smlouvu formálně ukončit.
10. Jak smlouvu napsat?
Smlouvu můžete naspat klasickým právnickým jazykem, ale můžete ji napsat i „odlehčeným lidovým jazykem“ tak, aby jí obě strany rozuměli, což je velmi přínosné.
Smlouva navíc nemusí být jen psaná. Může se jednat i o video, kde se domluvíte na všech podrobnostech. Smlouva o spolupráci dvou podnikatelů nemá žádný jednotný vzor. Důležité je, si zkrátka zajistit nějaký důkaz o tom, jaká má kdo práva a povinnosti. To vám pár hezkých slov nikdy nezajistí. Obzvlášť pokud spolupracujete s někým cizím, je dobré, si smlouvu obstarat.
Výše zmíněné body obsahují základ, který by v téměř žádné smlouvě o spolupráci dvou podnikatelů neměl chybět. Je potřeba si tato doporučení vždy přizpůsobit na míru, ale snad vám to alespoň trochu pomohlo se v tom složitém světě smluv zorientovat. 🙂
