Říkal jsem si, že bych časem sepsal nějaké motivační kecy o tom, jak může vypadat život po rozchodu, až jste z toho venku. Aby prostě ostatní věděli, jak nakonec může vypadat to světlo na konci tunelu, až k němu dokráčíte. Protože jsem však líný jako veš, tak jsem se k ničemu takovému nedokopal. A když jsem pak v komentářích narazil na „hotový článek“ (navíc jsem nechtěl, aby podobný příběh zapadl někde mezi stovkami komentářů u článku o rozchodu), tak jsem si řekl, proč toho nevyužít. Proto je to poprvé, kdy na tomto webu neuvidíte můj výtvor, ale zpověď někoho jiného. A protože se psaním dá se říci živím, tak jsem to musel na úvod aspoň takto náležitě okecat….
Navíc – nenapsal bych to asi jinak. Lišily by se možná některé okolnosti (Honza méně chlastá a fetuje :-D). Ale závěr by byl stejný. Na konci z vás bude lepší člověk. Změníte se k nepoznání. Z trosky bude polobůh (alespoň ve vaších očích, i když si ostatní o vás budou myslet, jací jste kreténi). Už z vás nebude zamindrákovaná nula. Bude z váš někdo. S čistou hlavou (která zůstane čistá až do doby, než narazíte zase na nějakou pořádnou krávu a zabouchnete se až po uši :-)).
Proto, pokud stojíte teď před těžkým rozhodnutím, jděte do toho po hlavě. Nebojte se dělat těžká rozhodnutí, protože za pár let díky tomu budete šťastnější.
Bojíte se odejít? Odejděte a udělejte to hned.
Bojíte se někoho ztratit? Možná jej ztratíte, ale najdete si někoho dalšího. Lidé přichází a zase odchází.
Stačí věřit. A zůstat silný. Neříkat si, že něco nezvládnete.
Na světe jsou horší věci, než jenom to, že se nemáte dnes večer ke komu přitulit. Akorát jste na to ještě nepřišli. Když budete úplně v hajzlu, tak si uvědomte:
Máte nejspíš stále co jíst a pít.
Máte asi také střechu nad hlavou.
Nejspíše nemáte nějaké vážné zdravotní komplikace.
A asi vám nad hlavou nelétají kulky.
Pokud vám nad hlavou lítají cizí mužské kulky, tak jste teda fakt úchylnější než já, páč tohle je fakt humus. Pokud jsou ty kulky vaše, tak máte buď hodně vážný zdravotní problém (normálně mají na hlavě vlasy a ne koule) a nebo patříte k těm několika jedincům, co si umí sami vykouřit vlastní péro (pak vám z celého srdce gratuluji, protože to je asi sen každého z nás :-D).
Máte celý život před sebou. Máte dalších několik desítek let na to, abyste zjistili, co a nebo kdo vás udělá v životě šťastnými.
Není kam spěchat. Ono na to jednou přijdete. Já na to přišel taky už za pár měsíců. A nelituji. Ostatně to tak nějak dokazuje i můj poslední rok, který byl krutohustěpřísný (a to raději ani nechtějte vědět, jak vypadal rok předtím). A letošek? Ten je ještě o 200 % přísnější… 🙂
Užívejte si život plnými doušky. Protože nikdo z nás nezná ani dne ani hodiny. Další šanci prožít něco tak neskutečného, jako je život sám, již mít nebudete. Přestaňte se tedy zaobírat pitchovinami a ztrácet čas. Času máme všichni málo… Kurevsky málo.
Už jste četli? Vít Schlesinger: Mám taky sen o své firmě. A chci udělat vše pro to, abych toho dosáhl
Každý člověk, kterého to nakopne a pomůže mu to změnit život a napsal to sem na tento blog (a to se ještě další desítky na psaní čehokoliv kamkoliv prostě vysrali), je jen důkazem toho, že to jde. Když se podíváte za nějaký čas na sebe a uvědomíte si, jaký „fičák“ jste prožili od posledního rozchodu, kdy jste brečeli a ve vašich očích končil život, budete děkovat bohu za to, že jste se tehdy rozhodli tak, jak jste se rozhodli. Že jste se rozhodli jinak a vybrali jste si tu těžší cestu.
Příběh (p)o rozchodu s dobrým kancem
„Ahoj všem,
zcela záměrně jsem nějakou dobu nepsal s tím, že další report, na který se Michal těší 😉 přijde přesně po šesti měsících. Nakonec jsem prostě zapomněl :-). Neodpočítával jsem dny k dalšímu příspěvku. Prostě mě semlel normální život a já najednou čumím, že jsem po rozchodu už více než sedm měsíců. To to kurva letí :-). Dovolená za mnou (by the way bylo to naprosto famózních 14 dnů) a já mám samozřejmě několik novinek, poznatků a zjištění..
Asi bych měl začít tím, jakým způsobem teď žiju a jak se cítím. Tedy vězte, že dodnes si na bývalou partnerku vzpomenu, nicméně duševní bolesti ani otřesy mi to již dávno nezpůsobuje a pokud ve výjimečných případech ano, pak jen na pár minut. Jsem na konci cesty a tento příspěvek bude nejspíš jedním z posledních. Pochopil jsem a došlo mi, že cesta rozchodu je černá, smutná, depresivní, destruktivní a hlavně slepá. Na jejím konci není nic, než vzpomínky. Jen vám prostě dojde, že jdete již od začátku paralelně s ní po mnoha a mnoha dalších cestách a některé z nich již smysl dávají. Hlavní ulicí je život a ta se více a více od cesty rozchodu odklání, až prostě nadobro zmizí. Zůstává jen to nejdůležitější: PŘÍTOMNOST.
Možná to bude znít z mé nevymáchané držky až příliš nadneseně, ale pravdou je, že Eckhart má pravdu. Minulost je jen již prožitý přítomný okamžik, který se nikdy nevrátí a nemá smysl se k němu vracet, pokud z něj nemůžete čerpat něco pozitivního, jako je třeba nějaká zkušenost, či příjemná vzpomínka.
Život mi přinesl nový vztah, který už nějaký ten měsíc trvá a ze kterého se má ex jako rušivý element již vytratila. Dnes si říkám přesně to, co predikoval Michal: Proč se já kretén trápil kvůli jedné holce, když jich je na světě mnohem víc a dokonce lepších? Proč jsem ryl držkou zem kvůli nedospělé servírce? 🙂 Jako chápu reálný důvod a vím, že to tak mělo být, ale dnes to prostě už necítím a přijde mi to jako nesmyslně ztracený čas. Nesmyslně jsem svý tělo a duši zatížil bolestí. Je to prostě tak, že dnes jsem v cajku, bohatší o zkušenost pro další případný pád.
Přicházejí další lepší i horší životní situace a rozchod je více a více v pozadí. Z těch lepších jednoznačně musím vypíchnout tu, že jsem dostal skvělou a výborně zaplacenou práci poblíž Prahy. (Takže na toho panáka Michale dojde ;-), budu se tam stěhovat). To mě nalilo další životní energií, je to pro mě obrovská výzva a musím přiznat, že se na to strašně těším. ( Jen je mi líto opustit současného šéfa – je to skvělý chlap ). V říjnu jdu na to, takže držte palce.
Víte ono je to celý tak, že když vás někdo opustí, máte pocit, že se všechno zhroutilo. Nic nedává smysl a všechno končí. Tak proč v tom zkurveným životě pokračovat? Proč to nezabalit a neskočit z mostu? Protože to fakt nekončí. Je to jen blud. Naopak, jede se dál. Přijdou zase jiný chvíle, které vám ukáží, že je na světě spousta radosti a nikdo, kurva nikdo vám ten život prostě posírat nebude. Tak to obrečíte, postěžujete si, prožijete si bolest a hotovo. Bude dobře.
Já strávil spousty času hledáním rady, která by mě zbavila bolesti a víte na co jsem přišel? Že ani já nenašel nic geniálního, co bych vám tady mohl teď napsat. Oni fakt měli všichni pravdu s tím, že jediným lékem je čas. Neexistuje žádný okamžitý pomocník. Je to celý o tom, že se z citové závislosti dostáváte po drobných krůčcích. Pomalu, ale jistě. Je to lepší a lepší. Ten kdo vám bolest způsobil prostě zmizel a vy se s tím vyrovnáváte jak nejlíp umíte. Proč by ale vaše hlava měla neustále destruktivně vše směřovat k ex? Ono to ego a mysl chtějí jen něco zpátky, ale postupem času, jak to nedostávají, tak se to všechno otupí až vás nakonec ego i mysl přestanou trápit úplně.
ODPUSTIL jsem jí. To je podle Michala poslední krok k ukončení tohoto smutného dramatu. Vážně. Odpustil jsem jí to všechno a dnes bych se s ní klidně dokázal setkat a pokecat si. Být uvolněný, v pohodě. Už si nevykresluji v hlavě scénáře, co bych jí řekl. A víte proč? Protože už je mi to prostě jedno… mluvil bych s ní jako se spolužákem, kterého bych potkal třeba po dvaceti letech. Na tuhle chvíli jsem čekal a když na to kouknu zpětně, tak to zase tak dlouho netrvalo. Fantastickým urychlovačem byl opravdu nulový kontakt. To je váš největší kamarád, i když se může tvářit nepředstavitelně. Kolikrát já už se setkal s milionem důvodů, proč se podobně postižení neustále trápí tím, že píší, volají… Pičovina.
Vyřešit děti, majetek a pak ani hovno. Ani řádku, to je nejlepší lék a největší pomocník. Chtěla jsi odejít? Oukej, tak padej a hlavně nevolej, nic po mě nechtěj. Většina z expartnerů občas nějaký kontakt zkusí, ale nic si nenamlouvejte… oni potřebují jen zjistit, jak jste v hajzlu a jak moc vám chybí. A vy tady nejste proto, aby se ony cítili skvěle. Jste tady od toho, abyste se skvěle cítili sami. Proto ten telefon nezvedejte, na sms neodpovídejte. Zmizela jsi? Tak si kočko hlavně nemysli, že já jsem sračka, která bez tebe neumí žít. Umím a třeba i líp než s tebou… Takhle si to v hlavě zkuste nastavit do doby, než si budete jistí, že je to celé za vámi.
Stal jsem se lidovým terapeutem 😀 Tak jako mi jeden skvělý kamarád pomohl tím, že mi vše trpělivě vysvětloval a naslouchal mým nářkům, tak já to teď dělám pro ostatní. Jen během minulého týdne jsem objevil v práci dva nové pacienty. Jeden to schytal po osmi letech, druhý sice „jen po čtyřech, ale zase mu jako bonus nechala na krku dítě, kterému on teď musí vysvětlovat, kde je maminka (ani děcku chudák nemůže říct, že maminka je naivní kráva, která někde píchá s nějakým strejdou).
Vzhledem k tomu, že za tyto terapie nepožaduji žádný honorář, začínám obvykle tím, že pacienty odkazuji na tento článek :-D. Vždycky říkám, chceš vědět, co mi nejvíc pomohlo? Kluk kterého jsem nikdy neviděl a který nikdy neviděl mě. Napsal perfektní článek a ten je pro tebe teď povinnou četbou. :-)) Pak teprve jedeme dál:-).
Abych taky mluvil chvilku zcela vážně: Pomáhání ostatním mě hodně naplňuje. Jsem velmi empatická osobnost a prožívám to s nimi. Je mi jasný, že jediný, co pro ně můžu udělat je prostě být na telefonu a ochotný kdykoli zajít na kafe a poslechnout si stále ty stejné, jen v detailech se obmněňující příběhy.
To by asi tak bylo shrnutí mého stavu po sedmi měsících:-). Držte se lidičky, svět je plný nádherných věcí a vy nikdy nestihnete všechny vidět a všechno prožít. Tak se neokrádejte o čas a bojujte. Ať je ten porozchodový čas co možná nejkratší.
Michale děkuji ti ještě jednou za to, co jsi nejen pro mě udělal. Uvidíme se…
Pokud budu cítit, že to má ještě nějaký smysl, zase se ozvu.“
Honza
PS: Honzo, já děkuji. Tobě i všem ostatním, kteří sem psali, protože mě to neskutečně zahřálo u srdce pokaždé, když se někdo další díky tomuto webu dostal ze sraček. Líbí se mi, že jsi přebral můj styl psaní (píšeš jako prase a používáš samá sprostá slova, za to ti také moc děkuji, ty vole, páč jsem to nemusel přepisovat :-D). A pivo v Praze samozřejmě platí (pokud zveš a platíš zároveň :-)).