Jaký byl můj rok 2013? Krutohustěpřísný

Možná je na podobné zhodnocení ještě brzo, ale… na to sere pes. Takže…

Jaký byl můj rok 2013?

Divoký :-). Ve všem. Bylo to jako v pohádce. Po všech stránkách to byl asi zatím nejlepší rok mého života. Pokud bych to měl shrnout do několika bodů (pro matematiky), tak letošek vypadal nějak takto…

Rok 2013 v číslech

  • +/- 30 nových přátel
  • 6 nových zištných nepřátel a mraky těch, co mě nenávidí v koutku duše také, ale bojí se to říct nahlas
  • 7 (dříve) neznámým lidem jsem pomohl se dostat ze sraček, s některými z nich se dodnes vídám
  • Zvládnul jsem se asi 120x zamilovat a pevně věřím, že do konce roku tohle číslo ještě naroste…
  • Letos nikdo netahal ze sraček mě, i když jsem se doslova topil v hovnech, Praha je totiž asi nejzesranější město (čokla tu más snad úplně každý)
  • 1 ztráta Michala Kolesy, RIP :-(
  • Potkal jsem nebo poznal celkově +/- 365 debilů (na každý den jeden…)
  • „By wočko“ 200 odpřednášených hodin, nepočítaně odkecaných přednášek (což mělo za následek naprostou absenci volných víkendů), kolem 100 odškolených lidiček
  • 60 absolvovaných akcí, koncertů, workshopů a chlastacích párty (z toho jeden pražský BarCamp)
  • 5x se u mě během roku projevila alergie na alkohol provázená nečekáním vyvrhováním obsahu žaludku….
  • 20 navštívených měst
  • Najezděných cca 30 000 km vlakem
  • 50 hodin jsem zabil také čekáním na nádru kvůli zpoždění (zdravím mé věrné fanoušky z ČD)
  • 3 nová tetování (toho miniaturního Mickey Mouse na své prdeli nepočítám)
  • Přežil jsem 2 zákeřné rýmičky a nespočet smrtelně nebezpečných kašlíčků
  • A také 2 rvačky na ulici (z toho jsem se jednou dokonce bránil útoku vedeným krabičákem)
  • 1 000-3 000+ vytvořených normostran textu (počítám-li i emaily) – je to jen odhad, páč se to docela blbě počítá :-)
  • 10 přečtených knih
  • 30 nepřečtených knih
  • Každý 3. den ve fitku (akorát to není vidět)
  • 1x změna fitka
  • 6 měsíců tréninku Krav Maga završených 6 měsíci bez tréninku :-(
  • 1 vytvořený e-learning
  • 1x redesign portfolia
  • Napsal jsem 1 knihu o prokrastinaci, ale byl jsem líný ji vydat
  • 365 sežraných obědů a večeří v Neklidu (Zdravím, dneska se zase stavím!)
  • 20l vypitého ginu s tonicem a okurkou
  • 45 litrů vychlemtaného pomerančového džusu nebo Red Bullu s vodkou a pár litrů slivovice
  • 1 stěhování do nového a většího domečku
  • 1 dopsané webovky pro kamaráda, kterému to slibuju už rok
  • Okusil jsem své 1. sushi v životě, pak jsem jej zkusil ještě 2x a ani jednou jsem nezvracel
  • 3 reklamace 3 různých notebooků a reklamace stolního PC
  • 1 reklamace telefonu
  • Desítky hodin strávených v záchvatech smíchu
  • Protancované patery střevíce
  • 50 hodin strávených u Freevidea a podobných erotických služeb
  • +/- 300 Tweetů na Twitteru, na Facebooku nevím, bo to nepočítám (ale tam jsem asi žádné Tweety nepsal…)
  • 2 nové spuštěné projekty, 2 další v přípravě
  • Na Objevit.cz se nám povedlo více než 5x navýšit návštěvnost
  • 20-25 návštěv kina
  • 1 absolvovaný pietní akt
  • Zestárnul jsem o další 1 rok
  • Přežil jsem pátek třináctého
  • Peníze a letošní roční zisk zmiňovat raději nebudu. Lidi jsou závistivé svině a navíc je vám po tom… víte co. A tak jen (abych vás nasral) řeknu, že špatně se mi rozhodně nevedlo.

Rok 2013 v písmenkách

Událo se toho spousta. Spíše bych popsal, co mi letošní rok dal, vzal, naučil mě. Případně vypíchnu pár zajímavostí.

  • Rok uběhl a já jsem zase o rok starší. Na tom nic moc zajímavého není. Je to spíše k pláči…
  • Již nedávám ranní výběhy a vstávání. Kde jsou ty časy, kdy jsem byl schopný v pět ráno zaklapnout budík a vstát. Nyní již zvládám jen to zaklapnutí budíku…
  • Již hned po Silvestru jsem zjistil, že já i mí kamarádi trpíme vzácnou dědičnou chorobou. Jmenuje se alergie na alkohol. Zjistili jsme, že se nám po vypití většího než obvyklého množství alkoholu děla docela blbě. Odtud byl již jenom krůček k prozření, že jsme alergičtí na líh. Aktuálně čekáme na Nobelovku za medicínu.
  • Začal jsem poslouchat electro swing. A zjistil jsem, že to je perfektní hudba na tančení. A taky, že na koncerty typu Parov Stelar chodí fakt pěkné řezivo :-). Odteď již neposlouhám nic jiného.
  • Jsem opět o fous více potetovaný. Blížím se už pomalu vizáží Vladimíru Franzovi…
  • Opět jsem si potvrdil, že nejkrásnější holky jsou z Česka a ze Slovenska. S těmi zombicemi z UK a USA se to nedá moc srovnávat. Jsou úplně jinačí. Třeba jsem si všimnul, že neumí vůbec česky nebo slovensky… Všimnul jsem si, že každá dívka z USA a UK vypadá jako filmová hvězda. Třeba jako Orlando Bloom a nebo Michal Suchánek.
  • Rozhodl jsem se jíst zdravě. Vydrželo mi to asi týden…
  • Ale začal jsem žrát více ovoce a dřít více ve fitku. Dokonce tak moc, že mi tam začali říkat Arnolde. Akorát nechápu, proč se tomu pak všichni tak hrozně vždy smáli…
  • Byl jsem jen minimum času nemocinkatý, i když jsem měl letos docela hodně narvaný program až (jak se říká) po koule. Když už jsem ochořel, vždycky pomohla má nenáviděná a zároveň na Moravě tolik oblíbená slivovice. Je to skutečně lék na všechno.Já zrovna slivku moc nemusel, protože jsem na ní měl docela špatné vzpomínky z „dětsví“. Dělalo se mi po ní vždycky mocinky blbě :-). Až pak mi kamarádka poradila, ať to liju do višňového čaje, přidám cukr, citrón a najednou to chutná jako svařák. Nejhorší na tom je, že to člověku začně pak i chutnat a chlastá to i potom, co je zdravý. Říkejme tomu třeba prevence. Ale pozor! Zjistil jsem, že zcela vše těnto magický lektvar vyléčit neumí. Konkrétně vaše zkažená játra. A taky to moc nepomáhá na zlomeniny. A třeba slepé střevo se s tím léčí taky docela dost blbě…
  • Dozvěděl jsem se, co to je cmunda a kuře v šouletu. Doteď jsem si myslel, že to jsem nějaké perverzní výrazy a ono je to žrádlo – tedy se to cpe do huby a ne nikam jinam.
  • Viděl jsem naživo Rytmuse a myslím, že se bez něj zase pár let obejdu…
  • Zažil jsem dva super koncerty – Parov Stelar a největší funky party na Slovensku (Martin Valhora, Funk Unit feat Anita Soul Igor Kmeťo, King Ivan – The Funk Father), fajn byl také letošní Majáles v Brně.
  • Byl jsem asi 6x na koncertu Monkey Bussiness. Dvakrát nebo třikrát plánovaně a pak jsme je vždy potkávali, dá se, říci náhodou. Myslím, že už si nás už musí sami pamatovat podle xichtu… Nicméně jedno se jim nedá upřít, umí ze všeho udělat neskutečnou show. A jak by řekl Rytmus, za to je uznávám.
  • Na jedné takové párty jsme ztratili kamaráda a pak jsme jej 3 dny neviděli. Srandovní bylo, že jsme byli ubytovaní u něj na bytě, měli jsme klíče od jeho „bejváku“ a on nikde… Pak nám vykládal, že se probudil na záchytce a nechtěli jej pustit domů. How sweet. Možná to vypadá, že jsme banda alkoholiků, ale to není vůbec pravda. Ostatní pouze méně chlastají a neumí se bavit.
  • To mě přivádí na myšlenku, že jsem až letos pochopil naplno význam slova blackout. Většinou blackout nastává po vypití většího množství chlastu. Projevuje se ztrátou paměti a plantavými nožičkami…
  • Zjistil jsem, že alkohol má jednu magickou vlastnost. Vždy vás bezpečně dostane až domů do postele. Problém nastává ve chvíli, kdy ta postýlka a ten cizí domeček nepatří vám a na vás se tak hned z rána dívá čtveřice zvídavých očí s obuškem v ruce a s nápisem Policie ČR na zádech…
  • Zažil jsem asi nejdelší karban ve svém životě, kdy jsme hráli karetní hru Uno. Což je něco jako hra Prší, akorát musíte vždy, když vkládáte do hry svou předposlední kartu (tzn. vám v ruce zbývá poslední karta) říct Uno. Když to někdo zvolá dříve něž vy, berete si další dvě karty a tak hrajete pořád dokola, dokud se nezbavíte všech karet. Je to docela sranda hrát ve chvíli, kdy jste nalití. Máte problém mluvit, natož myslet. V životě bych nevěřil, že uvidím tolik dětsky rozzářených obličejíčků dospělých lidí pokaždé, když zapomenu říci Uno… Tehdy jsme to hráli asi 6 hodin v kuse…
  • Začal jsem používat slovo „ňuňátkový“. Připadám si teď jako náctiletá pipka, ale když ono je to tak kurva roztomilé…
  • Podařilo se nám ve dvou roztančit celou diskotéku v Košicích.
  • Trošku jsem zase trochu blbnul a bavil se. Začal jsem se řídit heslem: Work hard, party hard. Pak totiž nemáte pocit, že vám život plyne před očima, ale užíváte si jej plnými doušky. Takže jsme kalili vždy až do rána.
  • Zase jsem si začal uvědomovat, jak lehké je navazovat nové vztahy, navazovat nová přátelství a jak těžké je pak odvázat slečnu od postele, když jste zrovna ztratili klíče od pout….
  • Zjistil jsem, že život není zlý, to jen lidi jsou hrozné kurvy :-).
  • Všimnul jsem si, že ve velkých městech jako Praha a Bratislava se taxikářům docela pravidelně před nasednutím do auta ztrácí a nebo rozbíjí čirou náhodou taxametry. Ale všichni jsou naštěstí natolik šlechetní, že vás na místo doručení dovezou bez účtenky a dokonce vám dokážou přesně říct, kolik to bude stát (That’s magic!). Někteří dokonce nemají ani autonavigaci. A jiní mají docela zvláštní ceny – třeba 100 Kč za nástup v Praze apod. Čekám, kdy bude účtován také spotřebovaný (vydýchaný) kyslík ve voze. Proto jezdím už jen a pouze s Modrým Andělem. Normální ceny, fér přístup, zatím jsem u nich nenarazil na žádného kokota taxikáře.
  • Poznal jsem několik celebrit a zjistil, že jsou to (překvapivě) obyčejní lidé jako my.
  • A v protikladu k nim jsem zase zažil totální kretény, kteří si hráli na bůhví co a přitom pitchu dokázali. Tito lidé byli většinou chudáci, kteří byli zahledění sami do sebe. Paradoxně, i když mají mraky peněz, tak jsou to vlastně takoví obyvatelé opuštěného ostrova. Mají jenom kamarády z byznys sféry, jezdí jenom na konference, kde je sice lidé poplácávají po zádech, pochlebují jim, co vše dokázali (to jim nikdo nebere). Jediné, co zajímá je a jejich „rádobykamarády“, je to, kolik kdo z nich vydělal peněz, v jakém přijel autě, kde se o nich psalo. Ale také jsem si všimnul, že tito byznysmani (a manky) nic kromě toho nemají. Nemají kamarády, nemají přátele. Nemají rodiny. Nemají vlastně nic. A právě od těchto lidí jsem se naučil, že takový život já žít nechci.  A že s těmito lidmi nebudu trávit čas… Těmto lidem bych doporučil si přečíst tohle. V tomto článku je hodně pravdy. Třeba to, že byste nikdy neměli upřednostňovat práci před vztahem. Novou práci si najdete jednoduše. Ale podaří se vám najít stejně dokonalého partnera, když vám bude 40? (Pozn.: Podaří, ale asi to není taková prdel jako v 25 letech…)
  • Utvrdil jsem se v tom, že jaké si to uděláš, takové to máš. Tedy – když něco chci, je třeba si za tím jít. Bez ohledu na to, co si o tom myslí ostatní. Každý vám totiž říká, co máte dělat a neb nedělat. Lidé vás zrazují od riskantních rozhodnutí, protože sami je nejsou schopni udělat. A když se vám povede, tak vám pak říkají, že vám to přece říkali, že to zvládnete. Klasika. Se stím smiř a vimři.
  • Až letos jsem skuečně pochopil, co to znamená, že člověk má dělat jen to, co jej baví. Proto se snažím si již skutečně vybírat, pro koho budu pracovat a u čeho budu trávit svůj čas. Když vás to nebaví, máte k tomu odpor. Ztrácíte pak chuť do práce. A to je uznejte – celkem na piču.
  • Uvědomil jsem si, že je lepší mít vždy vše hotové, než usínat s myšlenkami, co jste zase nestihli. Pouze jsem to zatím nebyl schopen uvést do praxe…
  • Také mi došlo, že když je člověk v psychické pohodě, věci se vám daří samy od sebe. Naopak, když jste na dně, stačí zatnout zuby, makat a věřit, že bude líp. Pak totiž lépe skutečně bude. A nebo taky ne. Nejhorší je si nevěřit, že něco můžete dokázat.
  • Až na pár vyjímek (spuštění Websos.cz a nové sociální sítě o hrách) se mi povedlo snad vše, co jsem chtěl. Jo a ještě jsem si chtěl zarapovat s Honzou Tichým. Nepovedlo se.
  • Vyzkoušel jsem a zažil spoustu dalších věcí, které zde raději nebudu zmiňovat, protože spousta toho ještě není ze zákona promlčená :-) :-)
  • Když si to tak pročítám, tak se mi ani nechce věřit, že to tak rychle uteklo. Ale byl to skvělý rok. Bylo toho hodně, na spoustu věcí jsem asi již zapomněl, ale když si na něco vzpomenu, tak to sem dopíšu. A když ne. Tak ne.
  • Doufám, že se do konce roku nic neposere, protože jinak za to může má bad karma…

A jaký byl ten váš rok 2013? Byl lepší?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Current ye@r *

Článek ”Jaký byl můj rok 2013? Krutohustěpřísný” má již 7 komentářů.

  1. Honza, co se jmenuje Honza19:25 dne 24.11. 2016 napsal/a

    Das Krása. Tak mne napadá, že se možná vybodnu na programování, když překladače nejsou schopny pobrat mé vtipné narážky, a začnu se také věnovat psaní pro lidi ;-). Das Good Idea

    P.S. Zde použitý webový formulář to taky nedává: Do políčka antispam kontroly jsem vyplnil: Praha? – a nějak se mu to nelíbí ;-)

    1. Honza, co se jmenuje Honza19:29 dne 24.11. 2016 napsal/a

      Jo, a zapoměl jsem ještě podotknout k článku jednu veledůležitou věc: je opravdicánky strašňounce ňuňánkový!!!!!

    2. Krcmic07:52 dne 29.11. 2016 napsal/a

      Bude nový web, o té chybě vím, ale už se mi nechce řešit opravy a kde je chyba…..

  2. Pavel12:44 dne 27.9. 2014 napsal/a

    Super zábavné počtení, vtípky jsou nejlepší

  3. Honza14:17 dne 15.9. 2014 napsal/a

    Je super věnovat čas čtení něčeho, o čem se pak na konci neřekne „byl to ztracený čas“. Tohle se četlo sakra dobře :-))) fakt se těším na bilanci 2014…

  4. Katka18:12 dne 15.7. 2014 napsal/a

    Komentuju značně sporadicky, ale tak upřímně jsem se nezasmála nad textem hoooooodně dlouho… a tak jsem to musela říct… dost dobře našlapanej rok ;-)

    1. Krcmic04:22 dne 8.8. 2014 napsal/a

      Tak jsem rád, že sporadicky komentuješ právě tady :D