Jazyk asi každý zná. Málokdo by v tomto slově chyboval, protože se jedná o vyjmenované slovo. Pochyby může vyvolávat zdrobnělina jazýček. Věděli byste si s ní rady?

Nehledejte v tom žádnou kulišárnu. Čeština je sice záludná, ale v tomto případě pravidla hovoří jasně. Jazýček je zdrobnělinou od podstatného jména jazyk, takže jej píšeme s písmenem „y“ obdobně jako další slova příbuzná nebo odvozená. Tvrdé Y je přímo v kořenu slova, proto zůstává zachováno i v odvozeninách daného slova. Navíc bylo toto slovo odvozeno pomocí přípony -ek, která se připojuje právě k podstatným jménům mužského rodu, která končí na K nebo V. Zároveň došlo k alternaci (střídání) hlásky K na Č. Stejný způsob tvoření najdeme například i u dvojic:

• míč – míček
• Pepík – Pepíček
• rohlík – rohlíček
• žebřík – žebříček
• lev – lvíček
• mozek – mozeček
• blbec – blbeček
• drobek – drobeček

Pravopisně správně je pouze jazýček!

Pamatujte si tedy, že jazýček je příbuzné slovo k vyjmenovanému slovo jazyk, píšeme v něm tedy tvrdé Y.

Jazýček je možné použít jako zdrobnělinu pro jazyk, ale také se může jednat o pojmenování ukazatele u vah. Řeč je o známém spojení jazýček na vahách.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova jazýček:

• Jeho mlsný jazýček kmital po mém klitorisu sem a tam.
• Kočičí jazýčky jsem měl vždycky rád, ale dnes mi vůbec nechutnají.
• Potřebuju sehnat jazýčkové relé, nevíš, kde bych ho mohl koupit?
• Vychýlil jazýček na vahách.
• Zajímalo by mě, jestli by tvůj dezert snesl i kritiku mlsného jazýčku Zdeňka Pohlreicha.
• Ještěrka má mrštný jazýček.
• Prodavač bedlivě sledoval jazýček vah.
• Dej si bacha na svůj jazýček, zmrde! Nebo o něj přijdeš.
• Ty máš ale mlsný jazýček.
• K svačině jsme si koupil Kočičí jazýčky.
• V mikulášském balíčku děti našly kromě ovoce také Kočičí jazýčky.
• Lesbická dvojice se propletla svými jazýčky.
• Líze se rozbije před důležitým vystoupením jazýček u saxofonu.