Search
Generic filters
Exact matches only
Filter by Custom Post Type
Zkuste vyhledat např.   Gramatika, Čeština, Pravopis

Jiří Sláma: Já jsem fotil už jako malej smrad, kdy mi táta s mámou koupili nějakej foťák (fotografování)

Hello 0

jirka-slama

Fotograf, který se k focení dostal vlastně náhodou. Jeden z těch, jež měl možná ve své životě hodně štěstí (proto jsme si s Jirkou hodně rozuměli, protože jsem také takové dítě štěstěny). Jirka nejenom fotí, ale také pomáhá s pořádáním nejznámějšího českého festivalu věnující se tetování. Možná jste na něm byli. Možná jste o něm slyšeli. A možná ani jedno z toho. I proto vzniknul tento článek. 

Ahoj Jirko, jestli tě můžu poprosit, tak se zkus v pár větách trochu představit. Já vím, že jsi poměrně známý fotograf, ale spousta čtenářů třeba neví kdo jsi. Zkus nějak shrnout svou pracovní kariéru, co jsi všechno dělal, odkud pocházíš, kolik je ti let a tak dále. Prostě cokoliv, co tě napadne.

Tak jo no :-). Jméno Jirka Sláma, číslo letních bot 8, v zimě pak 9, narodil jsem se v Mostě před nějakými 46 lety, vlastně skoro před 47. Tam jsme žili s rodičema jenom krátce, protože já jsem měl problémy s  průduškama a vůbec s dýchacíma cestama. Přestěhovali jsme se proto do Jindřichova Hradce, kde byl oproti Mostu čistej vzduch. Tam jsem žil do nějakých já nevím šestnácti, sedmnácti let. A pak jsme se vrtnuli do Prahy, kde měl náš táta práci.

V Jindřichově Hradci dělal dlouho ředitele muzea, ale protože nechtěl vstoupit do komoušské strany, a soudruzi to tátovo místo potřebovali pro nějakýho straníka, tak tam skončil a šel dělat někam do ČKD v Praze 9 a později, tedy po revoluci, na právnickou fakultu UK v Praze, kde byl ještě nedavno oblíbeným profesorem filozofie. Nyní už je v zaslouženém starobním důchodu a odpočívá, což si po těch letech ve školství zaslouží. Při tehdejším stěhování to byla velmi komická situace, tedy výměna bytů po vzoru filmu “Kulový blesk”. Podotýkám, že to ještě bylo v době totalitní, někdy rok 85,6 a rodinným vozem byl hráškově zelený Trabant 601 Combi DeLuxe. A taky mě neberte úplně za slovo, je to skoro 30 let zpátky do džungle, něco se mi už motá a nebude to přesné a podle šuplery…..

No a tady jsem de facto s nějakou malou přestávkou ukotvený dodneška….. jakože v tý Praze. Ještě mezitím jsem teda odlít krátkodobě na Českotřebovsko a Poličssko, kde jsem se oženil a vzápětí se zase rozved. No a po tomto už zmiňovaný návrat do Prahy, a tady žiju dodnes.

Kdo si hraje, nezlobí

Jirka Sláma říká: „Já jsem fotil už jako malej smrad, kdy mi táta s mámou koupili nějakej foťák.“

A co se týče focení?

To je takový složitý. Já jsem fotil už jako malej smrad, kdy mi táta s mámou koupili nějakej foťák, Corinu, Czech made a otec se ze mě pokoušel vydolovat, co se dalo. No… i když ono to nebylo zrovna nějaké dolování, prostě rodiče mě k něčemu vedli. Věděli, že maluju, věděli, že zvládám nějaký takovýty ruční věci a že tam nějaký nadání je a že bych mohl bejt možná dobrej. Takže mi koupili foťák a já jsem s tím foťákem nějakým způsobem zápasil.

Táta mi radil, občas ze mě vypadla i nějaká fotka. Ale pak udeřil věk puberty. Se mnou to třískalo v 360 stupních sem a tam a to ve vteřinových intervalech. Takže mě naši trošku nekormidlovali, i když tedy chtěli a dělali pro to maximum. Zhlédl jsem se úplně v něčem jiným. Když to shrnu, tak mi učaroval big beat, Kryl, Hutka, ženský, pivko, cigára, kytara a tak nějak vše kolem tohoto dění. Fotografování tak šlo úplně stranou, když tedy pominu takový ty chvíle, že jsem byl někde na nějakým mejdanu a chtěl jsem fotodokumentovat všechno to dění, který tam probíhalo.

Kdo by nechtěl fotit taková krásná ženská těla?

Lunch Break

Počkej, ty umíš hrát na nějaký hudební nástroj? Zmínil si kytaru…

Jo, umím. Nebo umím…… prostě nějakej ten akord a tón dám, co je na tom divnýho?? Pravda, moje kytarový schopnosti nejsou nic mimořádnýho, ale  Kryla, Nohavicu, Hutku, Třešňáka a nějaký ty kotlíkářský songy dávám do dnes vcelku do pohody. Jasně, Kryl, to je moje modla, můj idol a před jeho písničkama nemá přednost nic. Škoda že ho ti bastardi po revoluci vyšachovaly ze hry až k smrti.

Hajzly korytářský z OF a ten zbytek paznehtů, který se tenkrát draly k moci. Škoda. Tak alespoň ty jeho písničky nám zbyly, vyprávím o tom synkovi a každý rok chodím na Karlův hrob a pustim slzu za bratříčka…… štve mě to, on měl bejt prezident týdle země, nebo minimálně poradce vlády! On byl pan vlastenec a navíc měl zkušenost s tím, jak ta demokracie funguje. Kdyby to svěřily jemu, nebyly by tu ty hovna, kterých sme svědkem.

Zřejmě díky těmto fotkám se z Jirky stal "prdelový fotograf"

Zřejmě díky těmto fotkám se z Jirky stal "prdelový fotograf"

Zřejmě díky těmto fotkám se z Jirky stal „prdelový fotograf“

Jdeš na to docela zostra hned na začátek. To jsem upřímně nečekal.

Dyť se na to naše politický panoptikum podívej. Samej defraudantskej strejda v drahý róbě, kterýho zajímá jen vlastní pupek a na republiku i lidi kašlou z vysoka. Nedávno si jeden z nich dokonce stěžoval, že má menší plat než defacto jeho podřízenej, kterým je manažer v ČEZU. Ty wado, co to je za zhovadilost?? Dost o politice, nebo skončíme dřív než začneme. Mám nerv!

Dobře, jak se z tebe stal profesionální fotograf?

No… jakože vrcholově fotku nebo profesionálně fotku vlastně dělám i nedělám.  Jsem ti tak fotil, točil a jsem to dělal jen tak do šuplíku pro sebe. Až někdy snad před 6-7 lety tady přišel kámoš a představil mi nějakej digitální zrcadlovej bazmek, kterej prostě dělal…řekněme jakžtakž fotky…… k tomu se dostanu později. Já sem totiž zapomněl říct, že jak jsem byl línej a nechtělo se mi v té době učit, tedy co se týče fotky, tak jsem přesedlal na nějaký ty poloautomaty a automaty, se kterýma nemusíte nic dělat, prostě jenom zavedete film a mačkáte a ono to fotí a fotky z toho nějak samy dopadnou tak, že sou koukatelné a použitelné.

A na dokumenty to bohatě stačilo. Stejně tak to stačilo na focení soukromých oslav a mejdanů. A pak jsem si taky koupil osmičku kameru, s tou jsem si hrál poměrně hodně dlouho (mám ji dodnes). To jsem se dokonce snažil i o nějaký stříhací pokusy, když tenkrát vylítl Pinnacle nebo co to bylo a naučil sem se analog převádět přes TV kartu do PC…..

Pozn. redakce: Pinnacle je software sloužící k editaci videa.

Jirkovy fotky v sobě údajně mají skrytý jeho rukopis

Balon

Jirko, zmínil jsi osmičku kameru. K čemu se používá?

To je klasická videokamera na ty malý kazetky.

OK, dobře. Už chápu. Pokračuj tedy prosím dál…

Takže jsem se pokoušel o tohlencto, to mi taky docela šlo. Ale já jsem měl akorát smůlu v tom, že jsem u ničeho moc dlouho nevydržel. Vždycky jsem dělal 180 000 věcí najednou a to je fakt  blbá volba. Takže fotka šla na nějaký čas stranou jak sem zmínil a až po čase se stalo to……

Co?

No a pak jak sem zmiňoval, tedy před časem ke mně přijel na návštěvu kámoš a představil mi ten digitální zrcadlovej bazmek. Jsme ti to tady zkoušeli u bazénu, různě fotit, takový nesmyslný věci, blesk, neblesk atd…. Prostě jsme si hráli se clonama, s časama a já z toho byl úplně paf, protože se to ovládalo jinak, umělo to daleko víc věcí než sem si pamatoval z dřívějška a taky víc, než ten můj malej digitální Canonek, kterej jsem v tý době vlastnil (a do dneška ho ještě někde stále někde mám, akorát nevím kde. Jo, má ho synek. Už vim.).

Rostoucí ceny energií vedou čím dál více lidí k myšlence na pořízení vlastní solární elektrárny. Aktuálně je možné na pořízení domácí fotovoltaické elektrárny čerpat dotaci až 200 000 Kč z programu Nová zelená úsporám. Jde o dotaci na domácí fotovoltaickou elektrárnu propojenou s distribuční soustavou. Vyrobená elektrická energie se přednostně využívá v domě. Jak funguje...

No a hned druhej den jsem šel a musel jsem si tu digitální zrcadlovku koupit. A tak jsem se zase dostal zpátky k fotografii, tedy k té, kterou můžeš již v zárodku ovlivňovat nastavením hodnot ve fotoaparátu. Ale protože jsem nic takového roky nepoužíval a nevěděl jsem, jak ten digitální zrcadlovej přístroj přesně funguje, musel sem lovit informace, bloumat po netu a též oslovit  spousty lidí a kamarádů, který mně k tomu něco mohli říct.

Jak se vám líbí tahle pohovka?

Jak se vám líbí tahle pohovka?

Pro mě to tehdy fakt byla (dá se říct) španělská vesnice. No a takhle jsem se s pomocí několika lidí zase “vrátil” k focení. Ten přístroj byl můj motůrek. Musel sem objevovat funkce čudlíků, zjistit co která zkratková veličina v tom foťáku znamená a co která dělá a nedělá, kde najdu ty správný mačkátka a poblázněný dvojený, či ztrojený funkce…..

Prostě musel sem přijít na to, jak se to kombinuje tak, aby člověk dosáhl kýženého efektu, kterej chce získat. Trvalo asi tak rok, než jsem se s tím docela obstojně skamarádil. Pak jsem ale pochopil, že tahleta zrcadlovka a ty objektivy ještě nejsou úplně to pravý, tak jsem si koupil o třídu vyšší aparát i s patřičnou optikou a tam už to pak začalo být zajímavý a hodně líbivý. Dokonce jsem se po tom roce odvážil ty fotky publikovat občas někde na internetu. A pak se stalo to, že jsem to zveřejnil,  viděli to lidé, taky někdo z televize, ten někdo natočil nějakou reportáž, mezi tím vším proběhly i nějaký malinkatý komorní výstavy a tak nějak todle všechno dohromady začalo utvářet Slámu fotografa.

A protože jsem asi měl nadání fotit ženský pozadí, udělali ze mě v té TV reportáži tzv.  „prdelního fotografa“ a to mi snad zůstane do smrti a rád se tomu zasměju i v pekle. Jinak se pořád a stále učím, jako každej jinej člověk, kterej tíhne k fotce a chce jít kupředu. Znáš to, všichni, co začínají, chtějí fotit nahatý holky.

Tak sem si hned “v začátku” splnil řekněme takový ten pubertální sen 🙂 a teď si můžu hrát. Hrozně rád ty nahatý či polonahatý ženský a ty jejich těla fotografuji, každá je svým způsobem zajímavým originálem. A když se mi povedlo třeba u holky, která má nějak to svoje sebevědomí níž, ji perfektně anebo dost dobře vyfotit, ukázat její přednosti s kombinací krytí vad, a holka díky tomu zjistila, že ono to vlastně není až tak špatný a že je krásná……tak super ne?! Z toho má pak člověk tak strašně dobrej pocit, že to ani popsat nejde. A protože tyhle dobrý pocity mě baví, tak jsem u toho focení zůstal a jsem jakože povoláním fotograf. Postupně se totiž stalo i to, že všechny mé další aktivity, který jsem tehdy dělal, šly na druhou a třetí kolej a to focení zůstalo primem.

punk-no-deat

Punk no death

Pracoval jsi někdy rukama? Dělal jsi třeba nějakou manuální práci, aby sis vydělal na živobytí?

Tak já mám vystudovanou stavební školu a protože jsem si chtěl vydělávat víc, než lidé v kanceláři (tam se toho moc nevydělalo), tak jsem se šel naopak živit rukama. A dělal jsem takto asi 3-5 let, kdy jsem pracoval jako obkladač.

Poměrně zdařile jsem se tím i živil, ale pak jsem měl nějaký problémy většího rázu se zádama. Dokonce mě jednou odnášelo asi šest lidí ze stavby, když tenkrát páteř řekla dost, a přestala fungovat. Díky tomu jsem přišel na to, že tuhle práci už nemůžu dělat. Přála mi štěstěna a mezitím než se toto stalo, jsem se skamarádil s jedním člověkem (Radek K.), kterej měl pod palcem nějaký diskotéky. A Radek, dodnes nevím proč zrovna ze mě (asi viděl, že mám určité schopnosti, které ostatní nemají – byl sem dobrej v konzumaci alkoholu ze skladových zásob), tak ten ze mě udělal provozního na dvou diskotékách. Takže jsem pak dělal takovýho v uvozovkách „diskotékovýho manažera“.

Bavila tě tahle práce?

Jo. Bavilo, bylo docela zajímavý povolání a hodně bavících se lidí denně na očích.

zivot

Život

Jaká byla teda náplň téhle tvé práce? Co jsi všechno musel dělat?

Vymejšlel jsem programy na diskotéky tak, aby to každej víkend s přesností švýcarských hodinek přinášelo peníze. A aby tam logicky chodili lidi v hojném počtu. Dále doplňovat stavy skladů a starat se o provoz a ostatní personál.

Pro jaké diskotéky to bylo?

To byly diskotéky mimo Prahu. Jedna z nich je do dnes velice populární, jmenuje se to  Sádek 2000 Dancehall . A ta druhá ta byla po čase vyhodnocena jako neefektivní, takže tu tenkrát Radek pustil, jakože se jí zbavil a už ji neprovozoval. Po čase se ze mě stal takovej tichej společník firmy a tak jsme spolu kámošili, fungovali a dělali byznys. Bavilo mě to, bylo to fajn.

Šlo to až do chvíle, kdy jsem se rozved a nic mne tam už nedrželo. A tak jsem ukončil práci provozáka a po rozvodu sem se vrátil zpět do Prahy. Tady jsem po návratu jezdil s taxíkem, ale to mě po pár letech přestalo naplňovat……. bla, bla, bla

Některé Jirkovy fotografie vás donutí jen tupě zírat a nechat myšlenky plynout...

Na konci cesty fotka

Jak dlouho jsi jezdil s taxíkem?

Já ti ani nevím. Mě to období taxikaření fakt iritovalo a nerad se o tom bavím. Jednoduše, divný období……. Takový o ničem. Promrhanej čas za volantem, nebo při čekání na zakázku.

Jak nevíš, jak o ničem :-)?

No fakt nevím. Dva, tři, možná čtyři roky. Možná i dýl. Ale už po chvíli v taxiku sem pochopil, že mě nebaví dělat taxikáře na tý úrovni, v který to v dané době bylo běžným standardem.

Tak jsem si tenkrát koupil nějakýho lepšího Mercedesa, nejprve éčko a pak esko. A protože jsem měl zase touhu vydělat si trošku víc peněz než všichni ostatní kolegové, tak jsem tu mou práci posadil na jinou úroveň. Začal jsem své služby poskytovat jiným a to o mnoho zajímavějším způsobem. Takže jsem sice jezdil taxíkem, ale jezdil jsem v obleku a v kravatě.

A to, co třeba někteří taxikáři museli s prominutím nakrást nebo naturbit, tak já jsem dostal od zákazníků automaticky a dobrovolně. Protože ty lidi měli radost z toho, že konečně nějakej taxikář má slušný oblečení, pěkný a vyvoněný auto, kde se dá jíst z podlahy – to bylo ready, to mě bavilo a na to sem vsadil. Časem to přerostlo až v situaci, kdy si na mě lidé brali telefon, začali mi volat víc a víc, než jsem sám mohl ujezdit. Tak jsem na základě tohoto zjištění přemýšlel a založil  “firmu”, která se jmenuje AG Cars. Tahle “firma” funguje dodnes. V globále, na jednom místě sem soustředil schopné lidi s dobrýma autama. Rozdával sem jim práci, na kterou jsem  sám nestačil. Pronájem luxusních aut s řidičem.

Cestou necestou, polem nepolem

Rolls

Ta firma tedy existuje doteď, to znamená, že jsi stále jejím vlastníkem? Chápu to správně?

Ta firma, i když ona to není firma v tom pravém slova smyslu. Víceméně je to internetová stránka, sloužící pro objednávání aut luxusního charakteru a to vše s profesionálním, jazykově vybaveným řidičem. Něco jako VIP dopravní systém. A ano, funguje to do teď. Jen já už se tomu moc nevěnuju. Je tam člověk, kterej to má celé na starost. Ten se o to stará, a já tam víceméně figuruju jen jako kontrolní článek. Zisk jde za ním, za řidiči, za leasingovýma společnostma, a něco málo zbyde i pro mě. Tedy když se daří……… hahaha.

Jen mám už asi rok vztek sám na sebe, neb jsem neschopnej dotáhnout do konce novej web….

Mám ho rozpracovanej tak dlouho a ne a ne to dorazit a spustit. Musím na to vletět, nebo to někomu zadat když to časově nezvládám. A vlastně díky ti. Tím, že se mnou teď děláš tenhle klábos, musím jít a dodělat to. Protože kdyby si to lidi vygůglili a našli tu naší středověkou webstránku, tak by si ťukali na čelo.

Ty jsi toho vyzkoušel docela hodně.

Jo, to je pravda. To víš, někdo brblá u pivka v šesté cenové a nadává, že nevydělá tolik, kolik by si přál, jiný u píva přemýšlí a pokouší osud i štěstěnu. Miliardář ze mě nikdy nebude, na to nemám koule, ale snad tu dnešní dobu s manželkou a dětmi přežijeme alespoň s plnou ledničkou.

Jirko, co ty a škola? Bavila tě škola? Jaké máš vzpomínky vůbec třeba na tu dobu, jaká byla tehdy dřív třeba ještě za komunistů a podobně?

Škola mě bavila, rád vzpomínám na svou třídní učitelku ze základky, na paní Mülerovou a na matikáře Máchu. Vzdělávání mě sice baví, ale  v té době sem byl netvor. Mně to přišlo jako strašná ztráta času tam sedět a nevím, když to řeknu úplně radikálně, tak si myslím, že jsou prostě obory a školy, kde se učí věci, který ty lidi vůbec k tomu povolání potřebovat nebudou.

To mi přišlo a přijde úplně tupý. Já si myslím, že základní vědomosti by měl člověk načerpat na základní škole a pak, když jde na nějakou vyšší střední, vyšší odbornou nebo vyšší střední s maturitou, tak tam by měla proběhnout už fakt “jen” nějaká odborná specializace k tomu danýmu oboru. A úplně z toho vyhodit věci, který ten člověk k té dané práci – oboru nepotřebuje. Nebavím se o vysokých školách, to je jiná kapitola.

Líbí?

R.e.l.a.x.

V tomto s tebou naprosto souhlasím.

Takže jsem chodil poměrně hodně za školu, pak jsem to doháněl vždycky před vyučováním. 🙂

Zdroj:  http://objevit.cz/jiri-slama-udajne-mam-nadani-pro-fotky-zenskyho-pozadi-udelali-ze-me-tzv-prdelniho-fotografa-fotografovani-13-t91260

  •  
  •  
  •  
  •  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Ostatní uživatelé také četli:

Vincent Mužské jméno Vincent je latinského původu s významem vítězný či vítězící. V Česku se objevuje také v podobě Vincenc Kdy slaví Vincent svátek?Vincent slaví, podle českého občanského kalendáře, svátek 14. dubna (14.4.).Domácké podoby jména VincentVinc,Vincek,Vincík,Viný.Vincent a statistikaKolik žije v ČR VincentůK 10. 4. 2022 žije v České republice 1 127 lidí se jménem Vincent.Oblíbenost jména...

Ne, že bychom toto slovo užívali denně, ale občas na něj natrefíme všichni. Jeho pravopis, respektive správné hláskování může někoho plést. Proto si to vysvětlíme. A to jako vždy na příkladech. Správně je francouzštinaJedinou správnou variantou je francouzština. Můžete si to zapamatovat podle toho, že nejprve máte slovo Francouz jako příslušník národa a k tomu...

Opět to záludné stupňování přídavných jmen. Tenký – tenčí – nejtenčí, tak se správně stupňuje přídavné jméno tenký. V průběhu časování dochází k záměně souhlásky k na souhlásku č. Takže žádné tenší! Vždy pouze tenčí. Obdobně tomu je i u jiných přídavných jmen (křehký – křehčí – nejkřehčí, hebký – hebčí – nejhebčí atd.). Příklady SPRÁVNÉHO užití slova tenčí:...

Možná jste sem dorazili omylem a chcete si nejdříve přečíst první část? Pokud ne, tak žačneme takovým mým vlastním citátem: Nadpis je takové síto, může prospustit vše, co do něj nalijete (například vodu) a nebo nepropustit nic (zkuste do něj pustit třeba cihlu, ale asi přijdete o sítko). A stejně tak můžete ve své sítu zadržet...

Žijeme v uspěchané době a občas prostě potřebujeme něčím nakopnout, často saháme po nejjednodušším řešení, kterým se mohou jevit energy drinky. A právě proto, že se energy drinky těší stále větší oblibě, slaví i ony svůj den. Kdy slavíme Mezinárodní den energy drinků?Mezinárodní den energy drinků slavíme každoročně 15. srpna (15. 8.)Energy drinkEnergy drink anebo...

Iluze je označení pro mylný smyslový vjem, vidinu, přelud, či nesprávnou představu. Jinými slovy. Iluze vychází ze skutečného podnětu, který je však smyslovými receptory špatně interpretován, takže dochází ke klamu. V přeneseném smyslu může iluze znamenat také klamné očekávání, mylnou naději. A jak je to s pravopisem? Dříve bylo možné zahlédnout tvar iluse, který se shoduje s podobou...

Slovní spojení ex post pochází z latiny a rád bych vám nyní vysvětlil, co vlastně znamená, protože se s ním všichni setkáváme. A abychom nebyli za debily, měli bychom mu rozumět. Význam spojení ex postEx post znamená po. Nemusí to být jen v negativním významu (pozdě), ale i ve smyslu dodatečně, po skončení.Když máme třeba...

Televize je symbolem komunikace a globalizace, která vzdělává, informuje, baví a ovlivňuje naše rozhodnutí a názory. Světový den televize je tedy důležitější, než se zdá. Pojďme si připomenout, kdy ho slavíme a proč.  Kdy je Světový den televize?Světový den televize je každý rok ve stejný den – tím je jednadvacátý listopad (21. 11.). Byla to...
Načíst dalších 10 článků