Jsou nároky fotobanky Profimedia (Isifa / Logicall) oprávněné?

keepcalm

Jednou ze společností, které si doslova oblíbily lov webů s nelegálními fotografiemi jsou fotobanka Profimedia (český zástupce fotobanky Corbis a několika dalších fotobank) a společnost Isifa (isifa Images Services = český zástupce fotobanky Getty Images a několika dalších fotobank) spolupracující s vymáhací společnost Logicall.

Než se pustím do samotného textu, chtěl bych poděkovat také Petrovi Václavkovi, který mi pomáhal s přípravou článku. Petře, děkuji :-).

O jejich aktivitách lze najít na internetu velké množství reakcí samotných uživatelů, kteří byli osloveni a vyzváni k platbám ve výši desetitisíců za jeden jediný (a rozměrově malý) obrázek. Jsou nároky těchto společností oprávněné? A pokud ano, měli byste zaplatit?

Celý tento článek se pak zaobírá postupem zmíněných fotobank, oprávněností jejich nároků, vyhrožování soudem (který ale žádná z těchto firem ve sporu ohledně fotografií z fotobanky nikdy nevyhrála). Nechybí také ukázky, které dokazují, že samotná Profimedia prodává fotografie, ke kterým nejspíše nemá licenci či dokonce se jedná o fotografie, u kterých je explicitně zakázáno je jakkoliv dále předprodávat.

A jak se můžete dočíst z dalších vyjádření v odkazovaných článcích, samotné vymáhaní by se dalo považovat za nekalou obchodní praktiku. Ale o tom všem až potom :-).

Odkud se vzaly vymáhací dopisy od Profimedie?

Začněme tím prvním – jak to asi všechno začalo.

Kde se vzala tato vykutálená technika? No opět přišla ze zahraničí, kde tytéž praktiky zkouší v globálním měřítku fotobanka Getty Images. Odtud ji zmiňované fotobanky asi jen zkopírovaly.

V reakcích lidí se můžete pak dočíst, že stejně jako Profimedia, tak i Getty Images jen hrozí, ale soudnímu sporu se dostane jen zanedbatelné minimum případů.

Kde se můžete dočíst, že Getty Images také vše řeší strojově a posílá dopisy prakticky zcela bez jakékoliv lidské kontroly:

http://www.hackerfactor.com/blog/index.php?/archives/627-A-Victory-for-Fair-Use.html

Celý spor se točí kolem fotek, které i s vodoznakem Getty Images umístil autor blogu k sobě na web a z fotobanky mu dorazil dopis, který jej vyzýval k tomu, aby zaplatil za fotografie. I když z právního hlediska žádná nic neporušil. Tento dopis je mimojiné prakticky kopií toho, co posílá Profimedia. Po konzultaci s právníkem nakonec autor na email reagoval a z Getty Images mu dorazil obratem dopis, že se tedy nic nestalo. Žádná omluva. Prostě nic.

Jak sám autor potom dokládá z logů, nikdo jeho web nijak nezkoumal předtím, než dorazil dopis. Tedy jednou to projel robot a rovnou se poslal vymáhací dopis (podobnost s jednou českou fotobankou je čistě náhodná). Pokud vám to něco připomíná, tak v české kotlině jsme také měli 2 podobné firmy, které takto pracovaly. Teď už máme jenom jednu :-)

„In effect, their „infringement“ letter is nothing more than trolling and an attempt to extort money. They sent the letter without ever looking at the context in which the picture is used.“ (volně přeloženo – jedná se pouze o snahu vylákat z lidí peníze, kdy vám pouze pošlou dopis bez toho, aniž by vlastně zkoumali oprávněnost svého požadavku).

Getty Images k tomuto kroku přistoupila nespíše poté, co někdo přišel k hypotéze, že kdyby se podařilo vymoci nějaké peníze alespoň ze zlomku případů zneužití fotek z jejich fotobanky, tak by to mohlo několikanásobně navýšit příjmy Getty Images.

Zde se ostatně můžete přesvědčit, že vždy, když věta obsahuje slovíčko kdyby, tak je to hned celé v prdeli… 

Bohužel už se mi zpětně nepodařilo najít článek, ve kterém se někdo z Getty Images (tuším přímo ředitel Getty Images) přímo zmiňoval. Ale návaznost zde nejspíš bude. Respektive, když si fotobanka uvědomovala, že jí asi utíkají peníze, tak tohle byl asi následný krok.

K podobnému závěru došel asi také zakladatel Profimedie Petr Novák:

„Dlouho jsme tento problém ignorovali, ale z mezinárodního výzkumu jsme zjistili, že když olicencujeme jen polovinu našich fotek, které jsou na internetu použity nelegálně, budeme mít dvojnásobné tržby, než máme teď z prodeje fotek. A to je pro nás samozřejmě zajímavý zdroj příjmů.“

http://strategie.e15.cz/rozhovor/petr-novak-zakladatel-profimedia-v-pokutach-za-kradene-fotky-bych-jeste-pritvrdil-407640

O tom, jak ostatně Getty Images sama dodržuje právo, kterým se ohání, tak se lze dočíst zde: http://zpravy.idnes.cz/za-ukradeni-fotek-z-twitteru-dostane-fotograf-1-2-milionu-usd-plb-/zahranicni.aspx?c=A131125_142300_zahranicni_bun

Zde bych pak vypíchnul jeden velice důležitý bod, který vzešel právě z tohoto sporu:

Právník Joshua Kaufman, který zastupoval AFP, hájil agentury u soudu tvrzením, že fotografie publikované na sociálních sítích je možné volně používat. Ve skutečnosti je ale možné cizí snímky jen „retweetovat“, tedy sdílet s dalšími uživateli na síti. Není však možné fotografie využít ke komerčním účelům, jak tomu učinily agentury. Dalším tvrzením Kaufmana bylo, že si editor AFP spletl autora. Toto tvrzení však Morelův právník Joseph Baio odrazil předložením e-mailů editorů obžalovaných agentur. Ty obsahovaly texty, podle kterých bylo na první pohled patrné, že si editoři uvědomovali autorství i nezákonnost svého jednání. Případ také upozornil na to, že publikování vlastních fotografií na sociálních sítích může být zneužito třetí stranou pro komerční účely. Uživatelé by si na to měli dávat pozor.

V případě, že se fotky ze sociálních sítí objeví v nabídce fotobanky, máte nárok na náhradu škody. Rozhodně je nelze použít ke komerčním účelům bez vašeho souhlasu.

Pozoruhodné je, že agentura mlží a snaží se zatajovat pravdu. Zde bychom poprvé mohli použít přísloví – když zloděj křičí chyťte zloděje. V tomto seriálu, jak sami uvidíte, si jej připomeneme ještě několikrát.

O samotných finančních problémech fotobanky Getty Images, se můžete dočíst zde: http://www.digimanie.cz/getty-images-ve-financnich-problemech-rezervy-penez-spadly-o-tretinu/5951

Je tedy evidentní, že Getty Images se snažilo sehnat, kde se dalo. A jak vidno, nakonec to stejně nestačilo. Tolik k historii. Teď se pojďme podívat na oprávněnost nároků fotobanky Profimedia za (údajné) zneužití jejich fotek.

Oprávněnost nároků fotobanky Profimedia

Pozn: Od 31.3.2015 spadá i Isifa pod Profimedii.

Isifa

Pokud se vám nechce číst celý tento sloh, tak jen stručně. Jestliže vám domů dorazil dopis, ve kterém po vás chce tato fotobanka vysoké částky za fotografie, tak si zapamatujte:

– Nároky jsou neoprávněné, pokud po vás chce požaduje úhradu ceny za fotografii, která není obvyklá. Tedy by musela fotobanka prokázat, že se takto fotky prodávají za tuto cenu běžně. Což bude asi hodně složité. Ceník, který má někdo na webu, se nedá považovat za cenu obvyklou.

– 8 500 a víc Kč za foto z Profimedie není cena obvyklá. Navíc se pak můžete sami přesvědčit, že fotky, které Profimedia předprodává, se obvykle za tu cenu neprodávají.

–  Fotka se dá i zpětně dolicencovat a nepotřebujete k tomu žádnou Profimedii a Isifu (dočtete se níže). Postačí k tomu email a základní znalost angličtiny.

–  Je na vás, jestli něco jako zpětné dolicencování budete dělat, protože jak se můžete dočíst z řádků níže, všechny tyto případy vyšuměly do ztracena a nikdy k žádnému soudu nedošlo. Tedy stále postačí foto smazat a hrát mrtvého brouka. Protože nejspíše tyto instituce to hrají na to, že se leknete a zaplatíte.

Pojďme tedy k dalšímu bodu – k ceně fotek. V dopisech a emailech, které posílají výše zmíněné společnosti, se totiž kalkuluje s cenou fotek, která, jak se záhy přesvědčíte, může být dost nadsazená.

Když po vás (ne)chtějí dvojnásobek obvyklé ceny licence za fotografii

Společnost Isifa a vlastně i Profimedia prostřednictvím vymáhací agentury Logicall požaduje dvojnásobek licenční odměny a na výtky, že odměna za užití jedné fotografie je nepřiměřená uvádí následující:

„K bezdůvodnému obohacení: veškeré ceny vychází z veřejného ceníku (kalkulátoru) společnosti Getty Images přístupného na stránkách www.gettyimages.com. Kalkulaci ceny ovlivňuje řada faktorů – časový rozsah licence (doba užití), účel užití, počet užití, způsob užití, velikost fotografie…tyto faktory byly zohledněny při stanovení ceny fotografie. Jde o prémiové kolekce RM (rights managed) s vyššími pořizovacími náklady.  Nepopíráme, že částky za nákup licencí jsou vyšší, než u jiných fotobank na trhu, nicméně společnost Isifa běžně snímky za tyto částky prodává a zrealizované prodeje je připravena předložit a dokladovat tím, že pro řadu společností je tato částka tržně obvyklá a akceptovatelná. Pro případ soudního řízení je společnost Isifa připravena tento nárok uhájit a dokladovat jeho oprávněnost. Navíc má každý, kdo snímky stahuje či má záměr si snímek zakoupit, nahlédnout do kalkulátoru, který je u každého snímku, a zcela dobrovolně se rozhodnout, zda si snímek za vyšší pořizovací cenu zakoupí či nikoliv.“

Fundovaná odpověď ze strany právní kanceláře je následující

A co si o nárocích Profimedie myslí právníci?

„Skutečnost, že ceník ISIFY je uveden na internetu a všem dostupný a že některé společnosti fotografie za nepřiměřenou cenu zakoupily, je právně irelevantní skutečností, jelikož cena má být obvyklá, tj. odpovídající reálně tržní hodnotě licence fotografie. Pokud je cena licence za užití fotografie nepřiměřená, pak soud nikdy dvojnásobek v takto požadované výši nepřizná.

Nároky Isify jsou oprávněné pouze za předpokladu, že zmocněná agentura LogiCall prokáže,

  • že má majetková práva k fotografiím, z jejich porušení svá práva nárokuje;
  • že se domáhá bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku „obvyklé“ ceny licence k fotografii.

U práva na náhradu škody a práva na vydání předmětu bezdůvodného obohacení je subjektivní dvouletá promlčecí lhůta a objektivní promlčecí lhůta tříletá. Ostatní nemajetková práva se nepromlčují.

Zdroj: http://www.pravoit.cz/article/jsou-naroky-isify-a-logicallu-z-vymahani-prav-k-fotografiim-opravnene

Pozn.:
Objektivní lhůta = pro počátek lhůty (případně též doby) je rozhodující okamžik, kdy k události skutečně došlo. Tedy od této doby běží tříetá lhůta, kdy lze požadovat nějakou finanční náhradu.
Subjektivní lhůta = okamžik, kdy se určitá osoba o události dozvěděla (prokazatelně formou dopisu, emailu, tel. kontaktu). Tzn. až když vás někdo informuje o porušení autorských práv, tak od této doby běží lhůta, kdy lze požadovat náhradu škody.

Cena fotografie z fotobanky Isifa a Profimedia

Když jsem se ptal na to, jak se vypočítává cena fotografie, když běžná cena fotek v ostatních fotobankách je kolem 1-5 dolarů (Roaylty Free) a kolem 10 a víc dolarů (u Right Managed fotografií v ceníkových cenách) v závislosti na dané fotobance, dorazila mi tato odpověď.

„Nepopíráme, že částka za licenci je vyšší, ale v souvislosti s velikostí a renomé našeho klienta, resp. jeho snímkového fondu, je částka naprosto adekvátní. Opravdu se nejedná o snímek pohybující se v cenové hladině stovek korun, což by nebyl problém případně doložit znaleckým posudkem. Náš klient tyto částky běžně poskytuje a v případě soudního řízení je připraven prodeje řádně doložit.“

Pozn.: Ještě raději také vysvětlím pojmy Royalty Free a Right Managed licence. U fotek uvolněných pod Royalty Free licencí neřešíte prakticky nic. Jednou zaplatíte a jste držitelem licence napořád. Tyto fotky předprodává kupříkladu mikrofotobanky Shutterstock.com. Nevýhodou je velká cirkulace fotek. Tedy jejich nižší unikátnost. Zkrátka jsou jich po internetu stovky a tisíce.

U Right Managed fotografií řešíte konkrétní licenci s ohledem na dané médium (web, tištění magazín, billboard), časové období (na jak dlouho – týden, měsíc), formát (respektive rozlišení a velikost dané fotografie) a někdy také stát, pro kterou chcete danou fotku používat (dle tohoto kritéria tuším fotobanky odhadují, zda fotku máte či nemáte legálně koupenou). Je to vlastně licenčně omezená série fotek, kterých po světě neběhá tolik a fotografové (respektive hlavně fotobanka) na tom více vydělá.

Srovnání „obvyklých“ cen licencí a jaká je vlastně „obvyklá“ cena u fotografie?

Pokud by vás zajímalo srovnání cen u jednotlivých fotografií, tak se podívejte třeba sem:

https://www.profimedia.cz/0126098580

Profimedia - jiná cena fotek

Stejná fotka, odlišná licence = 70x rozdílů v ceně

Zkuste si vybrat jako typ licence učebnici, kde se s cenou dostanete na pár set korun u licence na celý rok a zde bychom skutečně mohli tak cca hovořit o ceně obvyklé (tedy o ceně, která nejspíše odpovídá tržní ceně fotografií). A tutéž fotku si pak vyfiltrujte pro web. Najednou stojí tatáž fotka přes 7 000 Kč. Jaká je tedy cena obvyklá? Leží někde v rozmezí od 132 do 7 056 Kč? Ano, vím, že srovnávám trošku jablka s hruškami (odlišné ceny licencí, ale stále se bavíme o stejném produktu – fotce a dá se říci, že vlastně v totožném rozlišení). Ale je zkrátka divné, že jednou stojí fotka 130 Kč (pro edukační účely – učebnice) a tatáž fotka pro jiné médium (web) 70x více. Náhoda?

No a teď si dohledejte tu samou fotku na Corbisu a najděte si licenci pro web (bavíme se stále o ceníkových cenách). Nicméně z Logicallu vám budou neustále psát, že obvyklá cena fotografií je v řádů tisíců, protože „my to tak máme na webu“. A ještě nezapomenou zmínit, že cena fotky může být také daleko vyšší. Ano, asi může, když si ji člověk koupí přes Profimedii. A může být také daleko nižší:

http://www.corbisimages.com/stock-photo/rights-managed/42-33727235/woman-showering-outdoors-

Corbis - cena za fotku

Oznámení o porušení licence

Takto nějak vypadá ono „upozornění“ na možné porušení licence:

Vážená paní/Vážený pane,
prostřednictvím této emailové zprávy Vám oznamujeme, že na Vašich webových stránkách byla dohledána fotografie, ke které neevidujeme zakoupení licence.
V příloze naleznete záznam, na kterém je uvedeno místo užití snímku, konkrétní snímek a jeho označení (ID snímku).  Pokud uvedete ID snímku do vyhledávače naší fotobanky, www.profimedia.cz, zobrazí se Vám náhled snímku. Můžete si ověřit, že se jedná o snímek, který podléhá licenci.

Společnost Profimedia.CZ a. s. zastupuje na území České republiky oprávněné vykonavatele majetkových práv autora, proto Vám chceme navrhnout smírné řešení Vašeho problému obchodní, nikoli právní cestou.

Dle autorského zákona č. 121/2000 Sb. nám tímto vznikl nárok, který můžeme uplatnit oficiální cestou s pomocí společnosti LogiCall Česká republika s.r.o.
Hovoříme o nároku na vydání bezdůvodného obohacení, dvojnásobku obvyklé odměny – 17.000,00 Kč.

V první fázi se snažíme o 2 cesty k řešení vymáhání zcizených fotografií:

1. uhradíte naší společnosti vymáhanou částku, tedy 17000,- Kč, my z této částky dolicencujeme zcizený snímek a 8500,- Kč necháme jako tzv. předplatné, které budete moci využít na nákup dalších fotografií.

NEBO

2. uhradíte 8500,- Kč a my pouze dolicencujeme snímek, tak jak byl zjištěn na Vašem webu.

Podotýkáme, že společnost LogiCall Česká republika s. r. o. bude na základě našeho zplnomocnění uplatňovat nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a to dle § 40. odst. 4 , zákona č. 121/2000 Sb. Vyřešení případu neoprávněného užití již bude zcela v její kompetenci. Možnost obchodní dohody je omezena časem, proto Vás tímto žádám o reakci a nápravu nejpozději do X.X.20XX (14 dní).

Děkujeme Vám za pochopení.

S pozdravem

Pan / paní XXX

Všimněte si zejména té první formulace, kdy se zcela vědomě jako první bod použije vyšší částka. Kde vám vlastně někdo vyhrožuje vymáháním a prodává vám subscription na další fotky, přitom neřeší, zda licenci máte či ne. Prostě jste foto ukradli a vlastně ani nepřipouští, že by to mohlo být jinak.

Docela by mě osobně zajímalo, jak se k tomu staví ÚOOÚ, když takové fotky chodí na 100 % stovkám lidí, kteří žádná pravidla neporušili. A kterým také chodí tato nevyžádaná obchodní nabídka. O tom, že se tak děje už několik let, tyto zmiňované firmy vědí. Protože na to byly upozorněny ze strany médií již několikrát… Ale to už je vedlejší.

V druhém bodě vám nabízí firma slevičku, kdy si můžete koupit fotku jen za 8 500 Kč. Sladké, že?

Peripetie s Profimedií

Nám tento dopis dorazil kvůli jednomu snímku, u kterého jsme v dobré víře mysleli, že je uvolněný pod creative commons licencí, která umožňuje dílo šířit a používat bez jakékoliv finanční kompenzace (zkrátka v jiné fotobance bylo uvedené, že snímek patří někomu zcela jinému a vztahuje se na něj jiná licence). Ohledně toho se ostatně točil náš spor s Profimedií, kdy jsme chtěli, aby tedy v případě, kdy chtějí peníze za fotky, doložili, že tento snímek pod touto licencí uvolněný nikdy nebyl a patří jinému autorovi.

Info bylo, že ne a následně nám jako odpověď dorazil z Logicallu vymahací dopis, kde už byla cena za foto stanovena na 13 000 Kč. Tedy najednou už stál snímek o 5 000 Kč více :-) .

K otázce týkající se výše ceny za fotografii dorazila tato odpověď z Logicall:

„K jednotlivým parametrům při nacenění snímku uvádíme, že bylo zohledněno umístění snímku na webových stránkách, nejnižší pixelové rozlišení, komerční charakter stránek, způsob užití, teritorium ČR, nejkratší doba užití. Cena snímku se běžně pohybuje okolo 13.000/1 snímek RM.“

Ano, to bylo – ale na základě ceníku Profimedie. Rozhodně ne na základě ceníku z Corbisu, odkud zmiňovaná fotobanka fotky předprodává dál a kde si sami můžete tu samou fotografii často koupit za zlomek ceny (o tom se dočtete níže).

O tom, že to jsou navíc ceníkové ceny, za které se fotografie běžně prodávat nebudou, asi netřeba mluvit. Protože vesměs u všech fotobank máte možnost si domluvit jiné ceny anebo subscription (předplatné), kdy máte fotky za trošku jiné ceny.

Korunu tomu nasadila další společnost, která se asi na podobném modelu chtěla postavit živnost (advokatní kancelář J&K Partners). V jejich dopise stálo, že se cena snímku s RM licencí pohybuje kolem 10 000 – 30 000 Kč za snímek. Přišel seznamácký email (žádný firemní mail nečekejte), ve kterém kromě toho, že chceme peníze a doložte licenci, nestálo nic. Žádný dokument opravňující nárok vůbec zastupovat podobnou firmu. Žádný dokument dokládající oprávněnost nároků fotobanky. Žádný dokument, že tato fotobanka má právo vůbec nějaké fotky předprodávat a že má ona k tomuto snímku podepsanou jakoukoliv smlouvu. Prostě nic. Pouze – zaplať.

K ceně 10 000 – 30 000 Kč za RM snímek – tolik snímky (skoro nikdy) stojí i nestojí. Respektive – nedá se to takto říct. U některých fotek se může cena RM licence pohybovat v takové výši. Ale také nemusí. Může se pohybovat v řádů desetikorun i stokorun. Tvrdit, že se vždy cena pohybuje v řádů tisíců až desetisíců je zavádějící.

V dalším dopise od Logicallu pak přišel návrh na 14 500 Kč, tedy opět slevička – tentokrát ze 17 000 Kč.

Vypadá to, že si to asi každá ze zainteresovaných společností stanovuje, jak se jí zachce. Respektive cena obvyklá je obvykle zcela jiná než obvykle někde jinde v jiném místě a čase…

Když jsem se ptal Logicallu, ať mi pošlou nějaké informace, jak k dané ceně dospěli, obdržel jsem mailem obrázek ve formátu JPG s názvem Kalkulace. Problém byl, že obrázek nešel otevřít. Protože soubor byl poškozený.

Žádal jsem tedy o opětovné zaslání obrázku anebo aspoň výpočtu této ceny. Protože tvrzení, že taková je prostě cena v „naší fotobance“, mi přišlo trochu zcestné. Hlavně mě zajímalo, jak došli k této částce.

Vysvětlení ohledně kalkulace či alespoň zaslání opravného obrázku s výpočtem kalkulace jsem se také už nikdy nedočkal.

Dočkal jsem se pouze mailu, ve kterém byly opět strojově pomocí CTRL C a V nakopírované pořád ty stejné pasáže a přiložen opět ten samý soubor s názvem Kalkulace.jpg, který opět nešel otevřít…

Já, když jsem si vyselektoval danou fotku pro dané médium, v daném formátu a zvolil nejkratší dobu užití, vycházelo to přímo na Corbisu na rovných 35 USD (cca 700 Kč).

Na důkaz toho, že si skutečně nevymýšlím, tak si namátko zkuste porovnat ceny libovolných fotek v Corbisu (corbis.com) a na Profimedii (profimedia.cz). Podotýkám, že Corbis je fotobanka, kterou Profimedia pouze zastupuje a jejíž produkty vlastně jen předprodává.

A dodnes vlastně nevím, zda mají exkluzivní licenci na prodej fotek v ČR – hádám, že asi ne, když si je mohu dolicencovat prakticky přes kohokoliv z Corbisu pro jakoukoliv zemi. Čili můžete kdykoliv Profimedii obejít, když budete chtít.

Zatímco v Corbisu se mohu dostat u fotky na web (bavíme-li se o blogu či magazínu a ne o reklamních formátech) na ceny kolem 700 Kč za fotku (a to se stále bavíme o ceníkových cenách, tedy ne o cenách, za které se tyto fotky skutečně prodávají, protože i zde funguje určitě něco jako předplatné).

http://www.corbisimages.com/stock-photo/rights-managed/42-23246941/two-models-with-a-bedsheet?popup=1

http://www.corbisimages.com/stock-photo/rights-managed/42-29841022/chocolate-labrador-on-landline-phone?popup=1

Corbis - foto

Cena totožného fota v Corbisu – zaškrtnuto pro celou Evropu. Tedy ne jen pro Česko a Slovensko

Tak tytéž fotky v Profimedii začínají na 7 000 Kč, protože Profimedia vám jinou možnost nedá. Ale vy si stále může sami tuto fotku koupit přímo u Corbisu a hlavně – máte možnost si naklikat SPRÁVNOU licenci k fotce.

Profimedia

Jiná cena za tři měsíce, jiná cena za zvolenou zemi, jiná cena je také u nejnižší ceny za snímek u totožného fota v Profimedii

Příklady totožných fotek v Profimedii:

http://www.profimedia.cz/0039260156

http://www.profimedia.cz/0106038407

Zde bych opět vyzdvihnul také terminus technicus „cena obvyklá“, kterou (ne)požaduje Profimedia a která bude asi ještě daleko nižší. Protože cena fotek v mikrofotobankách je řádově ještě několikanásobně nižší (i více než desetinásobně), což by se možná už dalo považovat za cenu obvyklou. A možná taky ne – to už by záleželo na soudu. Protože opět – to, že máte na webu stanovenou cenu (ať už  vás nebo na stránkách Corbisu), neznamená, že to je cena tržní. Stejně tak byste mohli tvrdit, že pro vás má dům cenu 200 milionů korun. Ale asi by vám soud tuto náhradu v případě soudního sporu nepřiznal.

Smyslem bylo této ukázky bylo doložit, že si fotku můžete koupit za řádově nižší peníz a klidně tak můžete učinit zcela sami bez asistence Profimedie. Protože vaše samotná registrace (účtu) sice dle (asi IP adresy) pak padne do systému Profimedie, ale vy si stejné fotky můžete objednat přes jakéhokoliv partnera v jakékoliv zemi. Stačí mu jen napsat – tak jako já.

Všimněte si, že vám pak ještě Profimedia za každou zaškrtnutou zemi (ČR a SK) přidá pár set korun navíc. Zatímco v Corbisu si těch zemí zaškrtnete klidně několik a nic se neděje – částka je pořád stejná (alespoň u mého případu to tak bylo, zkoušel jsem to u více fotek a také se cena neměnila). Navíc Corbis tytéž fotky v rozlišení (280px, 400px atd.), jak je nabízí Profimedia, ani neprodává.

Nabízím se pak další otázka – dle čeho se tedy stanovuje cena u těchto fotek? Když Corbis ani oficiální ceník k těmto rozměrům nemá? Podle toho, jak si řekne ve svém vymáhacím dopise Profimedia? Asi ano. Dá se tedy pak jasně říci, jaká bude cena „obvyklá“? Nedá. Jediný, kdo ji přesně zná, je Profimedia, respektive firma Logicall… Protože zatím ji nezná ani soud, jelikož se zatím žádný soud nekonal. Náhoda?

A poslední zajímavost – když si zakoupíte foto na Corbisu, máte cenu na 1-3 měsíce stejnou (platí pro Publishing licenci). V Profimedii ne. Respektive, pokud se bavíme o magazínu, tak jak vidíte, tak jiné ceny máte v Corbisu, jiné v Profimedii, které pak po vás může chtít i společnost Logicall. Protože vám Profimedia dá jen na výběr pár druhů licencí pro web (web bannery), které si sama stanovila. A ty nemusí korespondovat s užitím fota u vás na webu. A už vůbec nemusí korespondovat s cenou tržní.

Čili asi tolik k tomu, jak vypadá stanovení ceny ze strany Profimedie a Logicallu.

Corbis - 1 mesic

Stejná cena fotky v Corbisu – licence na 3 měsíce

Corbis 1 měsíc

Stejná cena fotky v Corbisu – licence na 1měsíc

Zpětné dolicencování fotografií? Jde to i (nejde) bez Profimedie

Další zajímavý fakt je, že Corbis, jak nám potvrdil přímo pracovník Corbisu, ani zpětné dolicencování neumožňuje a o ničem takovém neví.

“As mentioned in my email we CAN NOT back date a license that was not bought or license during this time by Corbis, we can only license images moving forward.”

Čili opět se nabízí další otázka – když o této variantě v Corbisu (skoro) nikdo neví, tak jak je možné, že Profimedia tuto variantu nabízí masově :-)? Slovíčko „skoro“ vysvětlím hned záhy.

Je možné dokoupit licenci zpětně? Možné to je

Nicméně po pár mailech a urgencích (zabralo to ani ne hodinu čistého času) se mi nakonec podařilo dobrat k tomu, že je dokonce možné si dokoupit licenci zpětně u kohokoliv v Corbisu a světě div se – nestála 8 500 Kč. Ale jen těch 600-700 Kč (v závilosti na dané fotce), přesně tak, jak jsem si naklikal na webu Corbisu. Zázrak?

Pokud se vám podaří totéž, co mně, stále budete v situaci, kdy budete řešit, zda máte zaplatit za fotku, když vám protistrana ani není schopná doložit, že má vlastně právo vyžadovat po někom peníze. Když není schopná doložit ani to, že zastupuje daného autora. Není vám schopná doložit, že autor neuvolnil fotku pod podobou licencí (náš případ) či zda je fotka skutečně jeho? Máte platit firmě, která sama nemá zameteno před vlastním prahem a prodává / vymáhá peníze za fotky, ke kterým žádné licence sama nevlastní?

Není tedy lepší problémové foto prostě stáhnout (pokud máte tu možnost, pokud jste foto použili např. na výtisky do tištěných médií, tak tam je situace poněkud jiná)? Není lepší dělat mrtvého brouka? V takovémto případě nejspíš je.

Předem také říkám, že si myslím, že stačí na podobné dopisy odpovědět fundovaně, trochu se zajímat a ptát se. A rozhodně nic neplatit.

Rád bych k tomu ještě podotknul, že cena snímku v Right Managed licencí se skutečně může pohybovat v tisícových částkách, ale jedná se vesměs o reklamní materiály (kdy si fotky kupuje snad pro jistotu každý). Ale jak vidíte na příkladech výše, tak se cena fotek v těchto relacích skutečně pohybovat nemusí a často ani pohybovat nemá. Protože vy si nejspíše fotku v rozlišení vhodném pro billboard kupovat nebudete.

Všimněte si také jedné další takové maličkosti – a sice konkrétně v Corbisu si můžete vybrat mezi třemi druhy použití snímku (online, advertising, publishing). Od vybraného typu použití se odvíjí cena fotky. V Profimedii nicméně žádnou takovou volbu nemáte a tedy automaticky se předpokládá, že fotka (pokud ji máte na webu) spadá pod položky:

  • web / multimédia
  • web / banner

A tam je cena nasazená na oněch zmiňovaných 7 000 Kč a víc. Ta se pak hodlá vymáhat po vás.

Jak je to s proběhlými soudy?

U nás se celý spor táhne už asi 2 roky. Od té doby přišlo asi 10 dopisů, možná stejný počet mailů. Slibovaný soudní spor nikde a hádám, že k němu nikdy ani nedojde. Důvody jsou docela zřejmé.

Stále mi nicméně chodí kvanta dopisů, které už vhazuju rovnou do koše. Ale pevně věřím, že určitě se dnes najde dost lidí, kteří se leknou a zaplatí. Protože právě pro tyto důvody tu jsou vymahačské firmy. Aby strašili lidi.

Dost tomu také napomáhá pár právních názorů, které radí zaplatit (většinou nejsou od nikoho, kdo by se oblasti IT věnoval více do hloubky). A právě díky nim první postižení zaplatili a někdo zjistil, že to asi nebude špatný byznys. A tak se rozjelo tohle inkasní kolečko.

Ve chvíli, kdy po nátlaku zaplatíte, tak uznáváte své pochybení a šance na jakékoliv vymožení peněz zpět je vlastně ztracená.

„Společnost Profimedia v minulosti nikdy peníze za odcizené snímky nevymáhala a v současnosti ani nevymáhá. Společnost Profimedia spolupracuje se dvěma firmami, které se zabývají vyhledáváním ukradených snímků a vymáháním peněz za tyto snímky. Tou první je izraelská firma Corrigon, která spolupracuje s mnoha fotoagenturami po celém světě. Ta dodává společnosti Profimedia seznam webových portálů, na nichž se objevují snímky, k nimž má společnost Profimedia na základě platných smluv exkluzivní práva k prodeji pro konkrétní teritoria.

Za tyto nalezené snímky pak společnost LogiCall dle postupů v souladu s právním řádem České republiky kontaktuje majitele webových stránek, na nichž jsou snímky, k nimž má Profimedia na základě smluv exkluzivní práva k prodeji. Postup firmy LogiCall je takový, že nejprve vyzve k uhrazení ceny fotografie (která je dle autorského zákona v případě nelegálního užití dvojnásobná od tržní ceny) a v případě nedohody vymáhá tyto peníze soudně.

K vámi uváděným případům neoprávněného vymáhání se nemohu vyjádřit, protože tyto případy zná firma LogiCall. Obecně se však pokusím vysvětlit, jak k takovým případům může docházet: firma Corrigon detekuje na webech pouze a výhradně jen ty snímky, které má společnost Profimedia ve své databázi na základě smlouvy – licence o exkluzivním (výhradním) zastoupení pro ČR a Slovensko.

Firma LogiCall pak tedy kontaktuje subjekty, které mají na svých stránkách fotografie, k nimž má práva společnost Profimedia exkluzivně. A pokud je tyto firmy nezakoupily od společnosti Profimedia, nelze dle platných smluv tyto fotografie zakoupit nikde jinde. Co se však může stát je (a mohou to být vámi uváděné případy), že dodavatelská firma ze zahraničí prodá těmto českým firmám fotografie přesto, že má se společností Profimedia uzavřenou exkluzivní smlouvu.

V takovém případě po předložení platné smlouvy o nákupu fotky, společnost LogiCall úhradu nepožaduje. Jinak řečeno: za tyto případy nemůže ani společnost Profimedia, ani firma LogiCall, ale dodavatel, který porušil smlouvu o exkluzivním zastoupení a prodal subjektu sídlícímu na území ČR fotky i přes to, že se smluvně zavázal k tomu, že to neučiní.

Tyto případy však nelze předem nijak vyloučit. Znovu však zdůrazňuji, že když k této situaci dojde, společnost LogiCall po vyloučení pochybností, že nejde o krádež, ale o porušení smlouvy mezi dodavatelem a společností Profimedia, peníze dále nevymáhá.

Současně je však zřejmé, že firma LogiCall i společnost Profimedia postupují naprosto a zcela v souladu s českým právním řádem. Dvojnásobek tržní ceny, kterou LogiCall po subjektech vymáhá, je požadavek autorského zákona. Není to tedy tak, že by si LogiCall svévolně stanovoval výši ceny. Naprosto oprávněný postup obou společností je doložitelný i faktem, že několik subjektů, které fotografie ukradly, či byly pouze kontaktovány firmou LogiCall, podávají pravidelně buď na společnost Profimedia, či na firmu LogiCall trestní oznámení. Všechna podaná trestní oznámení Policie ČR dosud odložila pro jejich neopodstatněnost.“

– Ivan Kocmánek, LogiCall Česká republika

Další kontakt z Logicallu?

Jednou se mi z Logicallu snažil někdo dovolat (číslo jsem hodil do Googlu a vyjel mi Logicall). Když jsem volal zpátky pln očekávání, že se konečně dozvím odpovědi na své otázky, telefon byl věčně obsazený. Po třech pokusech jsem to vzdal.

A na tomto místě si dovolím takové malé zamyšlení. Isifa a Logicall jsou inkasní firmy. Vymáhají anebo se aspoň snaží vymáhat pohledávky a je to tedy jejich dennodenní chleba. Myslíte si, že kdyby si byly tyto firmy na 100 % jisté, že jejich žádost je oprávněná a že soud vyhrají, tak by tato záležitost neskončila po více než dvou letech dávno u soudu? Místo toho stále chodí dopisy, emaily jako přes kopírák, kde se stále píše to samé bubububu.

Zaplať, jinak to dáme k soudu. Zaplať, jinak to dáme k soudu. Zaplať. Poslední výstraha před popravou. Jo a zaplať…

Poslední dopis s názvem pokus o smír mi přišel někdy v červnu loňského roku. A od té doby přišly asi další 3 pokusy o smír.

Jediné, co se mění, je výše částky a do kdy se musí zaplatit. Jinak nic.

Další „(ne)oficiální“ soudní vítězství Isify, Profimedie a Logicallu?

Nicméně z těch několika tisíc lidí (odhaduji podle zmínek na internetu, kde to je celkem dost živé téma) jsou zatím známy pouze 1-2 případy, kdy se podařilo zmiňovaným společnostem něco vymoci – nikoliv však soudní cestou a když ano, tak se nejspíše nejednalo o spor o licence k fotografiím.

Respektive – jednou se jednalo o použití fota na firemním webu. Stalo se to investorovi Michaelu Rostockovi (respektive jeho společnosti Venture Investors), kterého znáte z televizního pořadu den D. Ale ani tento spor se údajně k soudu nedostal (tedy došlo k dohodě).

„Nic to nemění na tom, že Isifa využívá zákon k tomu, aby provokovala lidi,“ říká Michael Rostock.

Druhý případ se opět k soudu nedostal a došlo k zaplacení částky mimosoudní cestou. Tuhle story použila samozřejmě společnost Logicall jako ukázkový příklad na svém webu. Zdá se však, že to je asi pouze jeden z mála, který se veřejně přiznal k tomu, že zaplatil.

Vymahačský dopis přišel i vydavateli Lupa.cz, společnosti Internet Info. Profimedia se prostřednictvím společnosti LogiCall domáhala 85 000 Kč za fotografie, které Internet Info nakoupilo u konkurenční fotobanky Isifa.

Jednalo se o klasický příklad problému, který trval a trvá již několik let. V prosinci 2012 se firma Profimeda omluvila s klasickým vyhýbavým odvoláním na externí dodavatele.

Ostatně jako vždy se dá říci, že za to může někdo jiný. Jednou za to může dodavatel, podruhé a potřetí zase nikdo jiný… Všechny případy se staly nezávisle na sobě v roce 2010, je rok 2015 a stále je tu pořád ten samý problém. Ale zatímco u uživatelů se dá předpokládat, že skutečně nevědí, že porušují nějaké právo, u fotobank se totéž už tak předpokládat nedá.

Jednou ze společností, které si doslova oblíbily lov webů s nelegálními fotografiemi jsou fotobanka Profimedia (český zástupce fotobanky Corbis a několika dalších) a spolupracující vymáhací společnost Logicall, respektive společností Isifa (český zástupce fotobanky Getty Images a několika dalších fotobank). O tom, jak se jim dařilo, tím se zaobírá poslední část našeho seriálu. Pokud jste ještě nečetli předchozí část, skočte na Jaká je skutečná cena fotky ve fotobance?.

Další takový známý případ jsou Piráti. Piráti oslovili Městský soud v Praze, který je příslušným soudem pro projednání nároků podle kopírovacího zákona. Městský soud konstatoval, že Isifa se u něho soudila zatím třikrát. Žádný případ týkající se fotografií Isifa zatím nevyhrála. Další tři případy projednávaly soudy mimo Prahu.

Pro uplatnění nároků podle kopírovacích zákonů je příslušný Městský soud v Praze. Podle informace JUDr. Háčkové z Městského soudu v Praze figuruje Isifa v jedné kauze, kde byl vydán platební příkaz a dvě usnesení o zastavení řízení, protože se účastníci dohodli mimosoudně.

V roce 2004 žalovala Isifa společnost NAR marketing o částku 15015 Kč za fotografické práce (tj. nikoliv za samotné užití fotografií). Žalovaná společnost zaplatila 80 % této částky a Isifa žalobu vzala zpět, takže soud řízení zastavil.

Ještě před tím v roce 2000 žalovala Isifa společnost RUNO, která byla v konkurzu. Domáhala se na ní platby  144 442 Kč, ale ještě před zahájením jednání ve věci samé vzala Isifa žalobu zpět, takže soud její stanovisko vůbec nezkoumal.

Poslední „úspěch“ Isify bylo vydání platebního příkazu na zaplacení 314130 Kč proti společnosti CONGA, spol. s r.o. v roce 2006. Vydáním platebního příkazu soud o věci vůbec nejedná a výši pohledávky nepřezkoumává, pokud je z listiny jasná. Bohužel v tomto společnost CONGA skončila v roce 2007 v konkurzu, takže Isifa asi nic nezískala; konkurz byl zrušen až v roce 2010. Vzhledem k výši částky a faktu, že pro vydání platebního příkazu jsou potřeba listinné důkazy, rozhodně nešlo o užití internetových fotografií.

Mimo Prahu se Isifě také o moc lépe nedařilo. Jak vidíte, tak to tedy asi až tak žhavé s tím vyhrožováním soudy nebude.

Více se lze dočíst zde, odkud byl také převzat text výše: http://www.piratskenoviny.cz/?c_id=33225

Podobná organizace jako OSA?

Společnost Isifa zde rozjíždí podobný systém jako poplatkové organizace OSA a Intergram. Ceny, které si účtují, jsou jejich vlastní cenou, kterou si jednostranně stanovili.

Narozdíl od OSY tato společnost peníze dál nepřerozděluje, ale pouze zaplatí imaginární licenci pro ČR.

Isifa, stejně jako společnost Profimedia využívá pro vymáhání firmu LogiCall. Ta dokonce vymáhá pokuty i za fotografie, ke kterým prokazatelně licence nemá. Překvapuje vás to?

Když zloděj křičí chyťte zloděje

Paradoxně se ale může stát, že i pokud budete právo dodržovat a veškeré používané fotografie (a obecně autorská díla) používat v souladu s autorským zákonem, pořád ještě nemusíte mít vyhráno. O tom bylo ostatně napsáno dost všude možně (na Lupě toho vyšlo zatím asi nejvíce).

Kdy společnost Logicall zastupující fotobanku Profimedia požadovala půl milionu korun za volně dostupné snímky z NASA po provozovateli webu Kosmo.cz (stalo se tak v roce 2011). A rozhodně se nejednalo o jediný případ. Profimedia se nakonec takto nevinně postiženým omluvila a vše „intenzivně řešila s dodavatelem“, volně dostupné fotografie od NASA přesto dále prodávala dále. Nevěříte?

Fotky ve fotobance Profimedia, které tam být už asi nemají. Protože k těmto fotografiím Profimedia žádná majetková práva ani sublicenční oprávnění nemá.  

„Jak ukazují příklady z posledních dvou měsíců, není to výjimečná situace.“

– Daniel Dočekal, JustIt.cz

Jak vidíte, není to výjimečná situace ani po letech. Podotýkám, že jsem nemusel moc hledat. Stačilo použít heslo NASA na webu Profimedia a zkusit namátkou přes TinEye zkontrolovat, jestli nejsou z NASA. Jsou.

Foto Profimedia

Z NASA zdraví Profimedii Michal Krčmář

http://www.profimedia.cz/0140561529

http://www.profimedia.cz/0140561531

Původní zdroj fotek:

NASA - foto

Originál převzatý z NASA

http://www.nasa.gov/sites/default/files/707234main_station_1.jpg

http://spaceflight.nasa.gov/gallery/images/station/assembly/hires/s133e010397.jpg

A také si nemyslím, že je legální vymáhat za takové snímky peníze, přitom stále tyto snímky v databázi jsou a tak stále reálně hrozí, že se situace asi bude pořád opakovat, dokud tyhle firmy někdo nezažaluje.

S drzostí nejdál dojdeš

Přesně podle tohoto hesla se některé fotobanky a vymáhací firmy řídí

Profimedia proslula také tím, že vymáhala částky za fotky uvolněné pod creative commons licencí. Že jsou fotky zdarma volně ke stažení, to v Profimedii nikomu nevadilo. Peníze přece nesmrdí. Nicméně – jaká je situace nyní, nedovedu posoudit. Třeba se něco změnilo. Ale jak vidíte na příkladech výše, za ty roky se nezměnilo v jiných oblastech prakticky nic. Takže ani zde se změny nejspíše nekonaly.

„Rešíme to již 14 dnů velmi intenzivním jednáním s dodavateli. Pochopte prosím, že všechny snímky se synchronizují a vymazáním z naší foto banky se tam znovu nasypou. Věnujeme se nyní této záležitosti přednostně.“ (rok 2011)

Zdroj: http://www.justit.cz/wordpress/2011/06/15/profimedia-rekordnich-pul-milionu-za-fotografie-nasa-ke-kterym-profimedia-opet-nemela-prava/

Jak tvrdil kdysi zástupce Profimedie:

„Argument, že nelze prodávat snímky, které jsou na public doménách, je naprostý nesmysl. Je to stejné tvrzení, jako by někdo vyčítal prodejcům jablek na zelném trhu, že jablka nesmí prodávat, protože stejná odrůda roste volně na stromech za městem.“

Nechám na posouzení jiných, jestli je morální prodávat něco, co je zdarma (z pohledu zákona to je nicméně bohužel legální). Legální ale není za to vymáhat peníze.

Občas se také u některých českých serverů setkávám s tím, že použijí jako zdroj fotografie Profimedii. Přitom je jasné, že fotky jsou pobrané z Facebooku. To je třeba konkrétně tento příklad:

http://www.extra.cz/trpaslici-zene-nikdo-nechtel-dat-praci-tak-se-musi-zivit-jako-stripterka-uhodnete-kolik-si-vydela-za-noc/galerie

http://www.super.cz/246435-trpaslici-zena-nemohla-sehnat-praci-vrhla-se-na-drahu-stripterky.html

Oba zdroje uvádí, že foto je převzaté z Profimedie. Tam tuto fotku ale nedohledáte. Buď si tedy někdo uvědomil chybu anebo od sebe oba servery kopírují i zdroje fotek. Možné jsou obě varianty. Nicméně je to opět dost prapodivná souhra náhod…

Úsměvné na celé situaci je, že když Profimedia udělá a uzná chybu, tak se vlastně nic nestalo. Fotky se stáhnou (co se stalo s penězi vydělanými touto praktikou, to se však nikdy nedozvíte). To, že vy máte na webu teď fotky, které jste si legálně koupili a stejně se tak můžete dostat do problémů, asi už fotobanky také neřeší.

Ale nedejbůh, když udělá stejnou chybu někdo jiný. V tu chvíli jsou na řadě výhružné dopisy a hrozby soudních tahanic. A stažení fotky samozřejmě není dostatečným opatřením :-). Zkrátka jiný metr pro tutéž záležitost :-).

Toto foto si pamatuji z toho důvodu, že mi utkvěla v paměti slova jako trpaslice a už tehdy mě zarazilo, odkud jsou fotky převzaté, protože byly jen na profilu agentury, která trpaslici tehdy zastupovala a na osobním profilu na Facebooku této slečny. Nicméně v nabídce Profimedie tyto fotky asi byly – a asi už je ale tedy někdo smazal. Tak aspoň tak. A možná weby jako Super.cz a Extra.cz zaplatily za fotky a vlastně úplně zbytečně. Ale to už je jejich problém. Přesně podle hesla peníze nesmrdí…

Další zábavné příklady:

https://www.profimedia.cz/0165733812

Stejné foto v Shutterstocku, které jako RM fakt není a kde je u tohoto snímku dokonce napsáno, že toto konkrétní foto nelze užít k reklamním účelům. Přitom v Profimedii si jej můžete klidně k tomuto účelu zakoupit…

http://www.shutterstock.com/pic-144267940/stock-photo-new-york-june-shutterstock-float-during-annual-rd-pride-parade-on-fifth-avenue-in-manhattan.html?src=fINnk9hhcdi4spYh3f7vuA-1-6

Ale skutečnou perličkou je, že si dokonce můžete koupit také webové logo samotného Shutterstocku s Rights Managed licencí: https://www.profimedia.cz/0217907609

Shutterstock logo

Nekupte to :-). Docela by mě zajímalo, co by na to řekli lidé ze Shutterstocku.

A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.

A tak se dostáváme v ČR do situace, kdy společnosti, které samy nemají zameteno před vlastním prahem, křičí, že všichni ostatní kolem jsou zloději. Tedy vlastně nekřičí – píší. Dovolím si citovat:

„Stejně tak mi prosím řekněte, jaká opatření jste přijali, aby se ve vaší „nabídce“ neobjevovaly fotografie (díla), ke kterým nemáte práva šíření, natož prodeje (viz již zmíněné NASA a další případy od roku 2011).“

„Popisujete opět stejný případ, který se stal v minulosti. V současnosti máme k veškerým snímkům umístěným na naší stránce práva k šíření i k prodeji. Rozumím jisté atraktivnosti tématu o jedné chybě, která se v minulosti stala. Vzhledem k tomu, že společnost Profimedia nabízí více jak 80 milionů snímků od více jak 353 dodavatelů z celého světa, chybu z minulosti založenou na několika fotografiích bych už nezveličoval.“

– Ivan Kocmánek, LogiCall Česká republika

Tedy laicky přeloženo – jste-li velký subjekt, chybu si můžete dovolit. Jste-li malý či menší subjekt, tak už to neplatí. Anebo může udělat takovou chybu každý?

Fotka ze Shutterstocku za koruny v Profimedii za tisíce? Proč ne…

Ne, tohle není výmysl. Ale realita. Sice do obchodního modelu Profimedii mluvit nemohu a nebudu, ale i vy se pak můžete dostat do situace, kdy si koupíte legálně fotku a někdo po vás bude chtít peníze za to, že jste fotku ukradli. A takových případů už bylo také povícero.

Foto mnicha

Zdroj: http://www.profimedia.cz/0007729091

Kdy si můžete tutéž fotku koupit na webu klidně za 9 600 Kč s Right Managed licencí. Přitom Profimedia tvrdí, že:

Pro obrázky v licenci Rights-managed Vám naše fotobanka umí zajistit exkluzivitu, která Vám nebo Vašemu klientovi zaručí místní nebo časovou výhradní licenci na použití dané fotografie. Nemusíte se tak obávat, že by byl snímek použit někým jiným.

Jak to chtějí zaručit v těchto případech, by mě docela zajímalo….

V Shutterstocku za tutéž fotku šaolinského mnicha necháte cca 10 Kč v případě předplatného (předplatné stojí kolem 5 600 Kč na měsíc a máte po jeho zaplacení k dispozici ke stažení 25 fotek každý den):

http://www.shutterstock.com/pic-2445616/stock-photo-buddhist-monk-resting-in-front-of-the-royal-palace-in-bangkok-thailand.html?src=9xZdzqPf7db97DpBYuyxqg-1-4

Dodržování autorského zákona

Samotné fotobanky živí vlastně vše kolem prodeje a licencování fotek. Věnují se svému oboru roky a jak vidno, tak nemají zameteno před vlastním prahem. Na rozdíl ale od samotných uživatelů však byly na tyto nedostatky upozorněny několikrát.

U uživatelů se podle mého jedná o nevědomost anebo chybu (i když jste tak konali v dobré víře, že žádná pravidla neporušujete – což byl i náš případ). Podle mého soudu by měly fotobanky v prvé řadě nejdříve informovat a až poté vymáhat. Ne se snažit nachytat lidi, aby se lekli a zaplatili několikanásobek „ceny obvyklé“.

Jak kdysi tvrdil jednatel Isify George Hodek: „Prvotní dopis má za cíl upozornit protistranu na možné protiprávní jednání a motivovat jí k navázání kontaktu s námi nebo společností Logicall. Zneužité snímky vždy doložíme v následné komunikaci, obvykle emailem.“

Myslím si, že kdyby šlo o to upozornit protistranu, tak první, co nás vyskočí ve výhružném dopise, tak není informace, že máte zaplatit ceny v řádech desetitisíců. A rozhodně roky pak nikdo nesvádí vinu na „externí dodavatele“ a „externí firmy“.

Jenže to by asi fotobanky nevydělaly tolik peněz, že? Peníze totiž, jak vidno, těmto firmám nesmrdí. Ba naopak. Jsou ochotné pro ně jít klidně na samou hranici zákona.

„Stačí se podívat na výpis obchodního rejstříku. Nikdo nemá právní vzdělání. Přitom mi píšou z právního oddělení, kde není snad žádný advokát.“

K tomuto poslednímu citátu bych se také přiklonil, jelikož mi z komunikace s lidmi vymáhající pohledávky (Logicall) přišlo, že ví o licencích k fotkám ještě méně, než běžný uživatel. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak někdo může tvrdit, že všechno na webu je banner… Ale zvláštní, že o ceně obvyklé, na které se neshodne hned několik právních kanceláří, o té mají tito lidé hned jasno :-)…

Profimedia a komunikace

Je také až s podivem, jak tyto firmy důsledně dbají na to, abyste zaplatili. Ale již vám ani nejsou schopné poslat dokumenty, co je k tomu opravňuje.

V prvotní zprávě dorazila smlouva v ANJ, ve které stálo jen to, že Profimedia má podepsanou formu spolupráce s fotobankou, jeden podpis a tím to haslo. Což si upřímně může na koleni vyplodit každý. Hlavně mi přijde na hlavu postavené, že se předpokládá, že každý umí natolik dobře anglicky, aby tomuto textu porozuměl (já mu porozumněl – tedy alespoň doufám).

Corbis smlouvaCorbis smlouva2

Českého překladu a ani nějakého úředně ověřeného dokladu, který by potvrzoval, že dané firmy spolu skutečně uzavřely tuto smlouvu, jsem se nedočkal nikdy.

Protože také se může stát, že smlouva byla podepsána v 2011, ale už není platná. Stejně tak si podobnou smlouvu můžu vytvořit já během 10 minut.

Stejně tak jsem se nedočkal dokladu o tom, že Profimedia / Logicall skutečně zastupuje autora a tedy má oprávnění vyžadovat po někom peníze za bezdůvodné obohacení (pouze se dozvíte, že to je Corbis, kdo vlastní licenci, ale zda ji Corbis skutečně vlastní, to už vám nikdo doložit nechce).

Pouze jen v dalším mailu dorazilo více listů ze smlouvy mezi společností Promedia a Corbis, celá smlouva opět v ANJ dokládající, že Profimedia má podepsanou spolupráci s fotobankou Corbis, když splní určité obraty u dané fotobanky. Obraty byly zaškrtané a…. nic víc jsem se vlastně v životě nedozvěděl.

Přijde mi totiž docela zvláštní, že po vás někdo chce, abyste zaplatili desetitisícové částky a nedá si ani tu práci, aby napsal, proč a co jej k tomu opravňuje. Protože pak bych vlastně stejně tak já mohl tvrdit, že zastupuji společnost Škoda Auto a protože vy jezdíte ve Škodovce, tak po vás mohu chtít peníze. I když to není pravda.

Ale hlavně – myslím, že nikdo nemá problém zaplatit klidně i dvojnásobek skutečné ceny fotografie, které mají reálně cenu pár korun až stokorun. Zde se po vás chce nějaký dvacetinásobek až čtyřicetinásobek (podle toho, jak se kdo vyspí). A na to ze zákona nemá fotobanka nárok, protože se sice, i když splní podmínku, že doloží všechny potřebné dokumenty, tak nejspíše by ji u soudu její nároky nikdo neuznal. Protože by soud uznal, že cena je neadekvátní a žalobu by musel zamítnout.

A teď opět další zamyšlení. Jste fotobanka s miliónovými obraty. A něženete to k (předem vyhranému) soudu, který slibujete v dopisech. Divné?

Nikdo nezpochybňuje, že Corbis anebo Profimedia nemůže vlastnit licenci k fotkám. Že chyba nemůže být i na straně Corbisu. Rozdíl je v tom, že Corbis k podobným praktikám Profimedii nikdy nenutil. Spíše to vypadá, že někdo honí obraty, aby mu neskončila smlouva a mohl i nadále fotky předprodávat dál. Protože i fotobanky musí plnit obraty, pokud si chtějí udržet statut exkluzivního prodejce.

Stejně tak nikdo nezpochybňuje to, že fotobankám uživatelé fotky kradou (ať už vědomě či nevědomě). Chápu, že se firmy brání. Chápu, že jim jde o peníze (komu ne). Ale jsem toho názoru, že než strašení lidí je lepší trh edukovat a vzdělávat. Vysvětlovat. A to se ze strany těchto firem rozhodně neděje. Místo toho se tak vzdělávají ostatní, kteří (málem) naletěli. Bohužel si tyto firmy neuvědomují, že se dostávají do pozice firem typu Banan.cz. Tedy, že jim to nedělá moc dobrou pověst a že budou už tak vždy patřit mezi odpad.

Zatím jediný přínos vidím tedy jen v tom, že díky těmto dopisům se začala více řešit práva k fotkám a uživatelé si začali více uvědomovat, že všechno, co je k nalezení na internetu, nemusí být nutně zadarmo. Pouze si nejsem jistý, zda za toto poznání museli lidé platit částky, které jsou dle všech předpokladů nepřiměřené. A zda museli platit lidé, kteří vlastně platit ani neměli.

Ve chvíli, kdy jsme řešili, jakou fotobanku si vybereme pro naše projekty (loni), věděl jsem, že Profimedia a ani Isifa mezi fotobankami, mezi kterými budeme rozhodovat, rozhodně nebude. Tím vlastně tato firma přišla o klienta, který za poslední rok utratil za fotky asi 100 000 Kč kvůli jedné fotce za 700 Kč ( v ceníkových cenách Profimedie to je těch 10 000 Kč :-)).

Svým klientům a lidem na mých školeních pak radím úplně ten samý postup a doporučuji se podobným pochybným fotobankám vyhnout velikým obloukem.

Stejně tak doporučuji provozovatelům webů zapamatovat si tuto formuli a web přizpůsobit tak, aby na něj mohli vkládat obsah sami uživatelé:

„Pokud na web vloží obrázek uživatel, na který nemá provozovatel webu přímý nebo nepřímý rozhodující vliv, tak je provozovatel webu pouze povinen tento obrázek odstranit po upozornění na porušení autorských práv.“

Zdroj: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/infspol/cast1.aspx

Ad kontrola licencí

Zatím mi není jasné, podle čeho lidé z firem Isifa a Logicall určují, zda máte nebo nemáte platnou licenci. Hádám, že asi nijak, když každý email začíná dotazem, zda je možné jim zaslat doklad potvrzující, že jste si fotku skutečně koupili a rovnou vám posílají obratem výhružný dopis.

Domnívám se, že je to z toho důvodu, že když si kupříkladu kupujete fotku ve fotobankách Corbis a Gettyimages, tak tam nikde nevyplňujete, pro jaký web si foto kupujete. Pouze volíte, na jak dlouho si foto pořizujete, požadované rozměry (čím větší, tím dražší foto) a médium, na kterém fotka bude umístěná (web, tištěné materiály), účel použití (cover foto na titulce časopisu, reklama na sociálních sítích, apod.) a zemi (jediný možný identifikátor, podle kterého určit, zda si v ČR někdo fotku zalicencoval, pominu možnost, že nevím, jestli vůbec takovou databázi má třeba Profimedia od fotobank, jejichž fotky předprodává).

Hádám, že to kontrolují podle toho, zda je pro danou zemi a fotku zakoupená licence. Na 100 % to nedělají ručně, ale stará se o to software. Konkrétně u Isify je to software od izraelské společnosti Corrigon, který je schopen prohledávat internetové stránky a srovnáním s databází Isifa najít fotky použité bez autorských práv. Takže pokud jste technicky zdatnější, tak můžete zakázat tomuto robotovi vstup na vaše stránky.

Nevím, jestli je to řešení. Ale ta možnost tady je :-). Ostatně tohoto postupu využívá také Profimedia, která zakazuje indexaci svého webu robotům. Důvod by mě také docela zajímal… Možná je to z toho důvodu, aby nešlo veřejně dohledat historii webu a dokázat, že i samotná Profimedia nemá čisté svědomí a nikdo po ní nechtěl peníze za fotky, ke kterým nemá žádná licenční práva. Ale to už je jen spekulace.

Veřejná výzva společnosti Profimedia.CZ a.s

Na základě jednání firem zmiňovaných v článku vznikla také veřejná výzva, kterou zorganizoval Radim Hasalík. A ke které se připojil i třeba Radim Jančura, zakladatel Student Agency. Jejím cílem bylo přimět společnost k tomu, aby se spíše zasadila o osvětu. A ne o samotný nátlak a vymáhání prostřednictvím společnosti Logicall. Nicméně, jak je zřejmé, zatím si z toho Profimedia a ani Logicall hlavu příliš nedělá.

Na Profimedii bylo podáno také několik trestních oznámení (poslední známé má spisovou značku KRPS-149092-2/ČJ-2012-010210). Většinou je Policie ČR zamítla jako neopodstatněné. Otázkou pouze zůstává, zda se jimi skutečně zabývala více do hloubky.

Tento článek také vyšel na serveru Objevit.czhttp://objevit.cz/chce-po-vas-isifa-logicall-a-profimedia-desetitisice-za-fotky-nemusite-se-bat-13-t127292

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Current ye@r *