Mezinárodní den vzdělávání zavedla OSN ve snaze poukázat na to, jak je vzdělání pro mírové snahy a udržitelný rozvoj ve strádajících regionech planety důležité. Přibližně pětina dětí v současnosti vyrůstá bez vzdělání. Pandemie, která v loňském roce zachvátila celý svět, v mnoha oblastech krizi ve školství ještě prohloubila. Podle UNICEF hrozí, že v řadě zemí vzniknou ztracené generace. O to více je důležité si tento svátek a jeho podstatu připomínat.

Kdy se slaví Mezinárodní den vzdělávání?

Mezinárodní den vzdělávání se slaví každý rok dvacátého čtvrtého ledna (24.1.).

Proč se slaví Mezinárodní den vzdělávání?

Vzdělání je jedním z klíčů k udržitelnému rozvoji a boji proti chudobě, proto se OSN 3. prosince 2018 rozhodla, že se bude tento den slavit, aby si svět uvědomil, jak důležité vzdělání pro lidstvo je. Věděli jste, že právo na vzdělání je zakotveno ve všeobecné deklaraci lidských práv, kterou schválilo Valné shromáždění OSN v roce 1948? Závazky, které z ní vyplývají, musí členské země OSN dodržovat. UNESCO, jedna z 15 mezistátních odborných organizací OSN, v tento den pořádá akce v New Yorku, Paříži a na spoustě dalších míst, aby byl den patřičně oslaven.

Jak se slaví Mezinárodní den vzdělávání?

Že probíhá Mezinárodní den vzdělávání, na to nejčastěji upozorňují charitativní organizace, které pomáhají dotčeným oblastem v rozvoji vzdělávání (nejčastěji u dětí, ale často i u dospělých).

Dnes 258 milionů dětí a mládeže stále nechodí do školy; 617 milionů dětí a dospívajících neumí číst a dělat základní matematiku; méně než 40% dívek v subsaharské Africe dokončí nižší střední školu a přibližně čtyři miliony uprchlíků dětí a mládeže jsou mimo školu. Jejich právo na vzdělání je porušováno a to je také pak příčinou toho, že tyto země se nemohou dostatečně rozvinout a

Smyslem připomínky Mezinárodního dne vzdělávání je také upozornit na to, že více než 104 milionů dětí v zemích zasažených válečnými konflikty dnes nechodí do školy a jediná možnost, jak toto do budoucna zlepšit, je zajistit jim lepší přístup ke kvalitnímu vzdělání. Že to, co nám přijde běžné (a často to chození do školy nenávidíme, tak v jiných končinách světa by mnohé děti daly nevím co za to, aby do školy mohly jít – nebo – aby ji měli aspoň za rohem a nemuseli se kvůli návštěvě školy plahočit deset kilometrů do nejbližší vesnice).

O tom, jak pomáhá třeba organizace Člověk v tísni, si můžete přečíst zde.

Proč je vzdělání a obecně vzdělávání u dětí důležité?

Vzdělávání zachraňuje životy

V mimořádných situacích vzdělání zachraňuje životy a je hlavním prvkem ochrany dětí. Mimo školu jsou děti vystaveny většímu riziku násilí, znásilnění a náboru do boje, prostituce a jiných život ohrožujících jevů. Vzdělávání v takovém prostředí může poskytnout dětem klíčové informace – jak se bránit proti sexuálnímu zneužití, informovanosti poloze min, hygieně a dalších, které jsou pro přežití v daném kontextu klíčové.

Vzdělávání navozuje pocit normality

Vzdělávání znamená návrat ke známým rutinám prostřednictvím zavedení pravidelných rozvrhů, kontaktu s vrstevníky, ochranného školního prostředí, času na učení, relaxace, her atd. Dává dětem naději do budoucna a zmírňuje psychosociální dopady násilí a vysídlení. Kvalitní vzdělání poskytované během konfliktu může podpořit začleňování, toleranci, povědomí o lidských právech a řešení konfliktů.

Vzdělávání dává dětem perspektivu

Vzdělání může dětem dát naději na úspěch v budoucím životě a umožňuje dětem vrátit se k normálu po ukončení konfliktu.

Vzdělání a vzdělávání v době pandemie – jak se to změnilo?

Mnohé humanitární organizace, které se zabývají vzděláním v rozvojových zemích, upozorňují, že už tak špatná situace se s příchodem pandemie ještě zhoršila. Podle humanitárních pracovníků, kteří v postižených oblastech pracují, to může mít katastrofální demografické dopady.

Ze zprávy Dětského fondu OSN (UNICEF) vyplývá, že panuje velké riziko, že vzniknou takzvané ztracené generace –⁠ tedy celé ročníky dětí, které lockdowny způsobené pandemií koronaviru připraví v jistých ohledech o budoucnost. Nejde o žádný z přehnaných katastrofických scénářů, jelikož v chudých regionech je dostupnost a kvalita vzdělání zásadním předpokladem k tomu, aby se zvýšila kvality života v těchto zemích. Podle studie Global Citizen mají děti, jejichž matky už umí číst, více než 50% šanci na to, že se dožijí alespoň 5 let života.

Distanční výuka leckde není možná

Podle studie UNICEF a Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), jejíž závěry byly publikovány v prosinci roku 2020, 2/3 žáků ani nemají doma internet. Jedná se tak v absolutních číslech o 2 miliardy dětí bez možnosti se v době lockdownu připojit k on-line distanční výuce, čímž přichází o jakoukoliv možnost se dále vzdělávat. V řadě zemí se špatnou technologickou infrastrukturou tak vyučování na dálku v podstatě neexistuje.

Nucené uzávěry škol tak zásadně poznamenají tamní vzdělávání. Podle výše zmíněné studie nedostatečná digitalizace umocňuje nerovnosti v globálním měřítku mezi vyspělými a chudými státy, ale i ve vnitřním sociálním rozložení –⁠ mezi bohatší a chudší vrstvou. Mezi dětmi „kovidové generace“ a dalšími generacemi tak vzniká velká digitální propast, ze které se pomalu stává spíše digitální kaňon. Třeba v západní a střední Africe má doma internet jen 5 % dětí, a pokud jsou zavřené školy, vzdělání se úplně přeruší.

Nejedná se přitom o měsíce, ale v některých zemích i jde de facto o celý školní rok, čímž se tito žáci a celá země dostává do nekončící spirály problémů.

Některé vlády pandemii a školství nedokážou řešit

Podle ředitele UNICEF pro vzdělávání Roberta Jenkinse řada rozvojových zemí nedokáže nacházet správný kompromis mezi karanténními opatřeními a provozem škol. „Největší cenu za to zaplatí děti na okraji společnosti, u nichž je vyšší pravděpodobnost, že ze školy odejdou úplně,“ tvrdí. Například v africké Keni obnovili prezenční výuku letos v lednu po devíti měsících. Bývalá britská kolonie se tak stala poslední zemí ve východní Africe, která otevřela školy. To ale v zásadě nemusí znamenat vyřešení problémů. Rodiče některých žáků mají z návratu svých dětí do školních lavic obavy. Informovala o tom agentura Reuters. Podle ní si stěžují na přeplněné třídy, ve kterých se někdy tísní i sto dětí. V Konžské demokratické republice zase začali stávkovat učitelé. Návrat k výuce znovu vyvolal debatu o financování školství. Před dvěma roky prezident Félix Thisekedi zavedl bezplatnou základní školní docházku, což ale významně zatěžuje rozpočet země, uvádí AFP. Sektor je tak velmi podfinancovaný. „Podporujeme bezplatné školství, ale ne vyučování zadarmo,“ uvedly odbory, které organizují stávky v zemi.

Chudoba i zoufalá bezpečnostní situace

Pandemie jen umocňuje potíže, které se na řadě míst světa projevují dlouhodobě. Možnosti vzdělávání tam limituje chudoba i špatná bezpečnostní situace. Například na Madagaskaru tři ze čtyř dětí místo chození do školy pomáhají rodičům shánět jídlo, zjistil Světový potravinový program. Znepokojivě velká část jich dokonce musí žebrat na ulici. Kvůli intenzivnímu suchu, které zemi sužuje už třetím rokem, se Madagaskar dostává na pokraj humanitární krize.

Neblahý vliv na vzdělávání má také politická či etnická roztříštěnost. K nucenému zavírání škol se musí uchylovat některé státy střední a východní Afriky i kvůli únosům nebo útokům různých ozbrojených skupin. Jeden z posledních útoků se odehrál v Nigérii v prosinci. Ozbrojenci unesli stovky studentů internátní státní střední školy na severozápadě země. K činu se přihlásila džihádistická militantní skupina Boko Haram. Podle protiteroristických expertů ale za incidentem byli spíš místní zločinci –⁠ škola se totiž nachází v oblasti, kde Boko Haram neoperuje, připomněla BBC. Školáci se nakonec v pořádku se svými rodinami sešli, byť byli značně vyčerpaní. V anglicky hovořící části Kamerunu zase v listopadu násilníci unesli jedenáct učitelů, oznámila kamerunská presbyteriánská církev. Podle AFP jsou v zemi útoky a únosy studentů a učitelů stále častější. Útoky na vzdělávací instituce se stupňují také v Mali, Burkině Faso a Nigeru –⁠ kde se bouří skupiny islámských radikálů. Atentáty na školy se v těchto státech za poslední roky více než zdvojnásobily, počet zavřených škol se za stejnou dobu oproti minulým letům šestkrát zvýšil.

Nedostupnost vzdělání dělá z dětí oběti

UNICEF poukazuje na to, že děti, které přijdou o pravidelnou školní docházku, se častěji stanou oběťmi zneužívání. „Chlapci i dívky jsou snazším cílem pro obchodníky s bílým masem a nechají se rychleji přesvědčit, aby se přidali k ozbrojeným skupinám,“ píše organizace ve své zprávě. Krize ve vzdělávání se projevuje také v genderových otázkách. Celosvětově na každých 100 chlapců bez vzdělání připadá 123 dívek. Těm navíc od útlého věku hrozí nucená manželství a s tím spojená nechtěná těhotenství, která je mohou ohrozit na zdraví i na životě.

Vzdělání a distanční výuka v ČR

Problém se vzděláním na dálku ale nenastává pouze v chudých rozvojových zemích. Ale týká se i našich dětí – českých (a slovenských) školáků a školaček.