Mezinárodní den počítačů se slaví každý rok 25. května, aby upozornil na význam počítačů v dnešním světě a aby připomněl významné přínosy, které počítače přinesly do společnosti. Tento den je také věnován oslavě vynálezů a inovací v oblasti počítačů a informačních technologií a slouží jako připomenutí potenciálu počítačů a jejich schopnosti ovlivnit naše každodenní životy. Je hodně spojován s osobou Alana Turinga.

Alan Turing napsal v roce 1936 publikaci On Computable Numbers, with an Application to the Entscheidungsproblem, která je považována za průlomovou práci v oblasti počítačových věd. Představil v ní koncept univerzálního stroje (vynález Turingova stroje), který by mohl simulovat výpočet jakéhokoli jiného stroje. Tato myšlenka položila základy moderního výpočetnictví a byla klíčovým krokem v rozvoji digitálního počítače.

Jeho nejznámější práce zahrnovala kromě vynálezu Turingova stroje, který byl předchůdcem moderních počítačů, také rozvoj kryptografických technologií během druhé světové války, které byly klíčové pro vítězství spojenců.

Proto je spojení mezi Turingovou prací a oslavou Mezinárodního dne počítačů dne 25. května významné – slaví se v podstatě na jeho počest.

Kdy se slaví svátek Mezinárodní den počítačů?

25. května se slaví jako Mezinárodní den počítačů, který má za cíl zvýšit povědomí o důležitosti počítačů a jejich role při utváření moderního světa.

Život Alana Turinga

Není náhodou, žeBritská centrální banka zvolila tvář matematika a počítačového průkopníka Alana Turinga pro novou bankovku v hodnotě 50 liber, která se má objevit v oběhu do konce roku 2021. Guvernér centrální banky Mark Carney vyzval Brity v prosinci k posílání návrhů na zobrazení na novém platidle, a nyní bylo rozhodnuto, že Turing nahradí vynálezce parního stroje Jamese Watta a jeho obchodního partnera Matthewa Boultona. Nová bankovka je plastová, což znamená, že je odolnější a těžší na padělání, avšak používá se jen velmi málo při běžných transakcích.

Turing nejen položil základy počítačové vědy a umělé inteligence, ale také se zasloužil o dešifrování nacistických tajných kódů a byl válečným hrdinou. Po druhé světové válce byl však stíhán za homosexualitu, což bylo tehdy nezákonné, a v roce 1954 spáchal sebevraždu otravou kyanidem ve věku 41 let. V roce 2009 obdržel omluvu od vlády za příkoří, které mu bylo způsobeno. K představení nové bankovky je také odemykán jeho profil, jenž vznikl poté, co mu britská královna Alžběta v roce 2013 udělila milost, což byla tečka za omluvou za to, že byl kvůli své sexuální orientaci téměř donucen k sebevraždě.

Seznam věcí ukradených z domu Alana Turinga na policejní stanici ve Wilmslow u Manchesteru překvapil svou banalitou a vyvolal otázku, proč by se s tím někdo vůbec obtěžoval. Byla to jedna košile, jedny kalhoty, sada nožů na ryby a načatá láhev sherry v celkové hodnotě 50 liber. I když byl okradený schopen poskytnout tip na pachatele, vyšetřující policista podezíral, že se jedná o kamaráda Turingova devatenáctiletého milence, a když ho obvinil, vyšlo najevo, že to skutečně tak bylo. Takto začala poslední kapitola života brilantního matematika, který nejen položil základy výpočetní techniky, ale také výrazně přispěl k vítězství Spojenců nad nacismem ve druhé světové válce.

Pro maloměstského policistu bylo Turingovo jméno neznámé a nezajímavé, a tak byl odsouzen podle zákona z roku 1885, podle něhož byla sodomie a hrubá obscénnost trestná. Turing nakonec dostal roční podmínku, ale byl nucen souhlasit s hormonální léčbou, která měla snížit jeho sexuální touhu. Místo toho mu však léčba vzala chuť k životu.

Devětapadesát let po Turingově sebevraždě královna Alžběta udělila tomuto matematickému géniu královskou milost. Byla to praktická tečka za symbolickou omluvou, kterou mu v roce 2009 poslal tehdejší britský premiér Gordon Brown za „všechny lidi, kteří díky jeho práci žijí svobodně“. Nicméně tento krok nenašel obecné uznání, a organizace hájící práva gayů a leseb připomínají, že podobný osud potkal dalších zhruba 50 tisíc Britů a Britanek za platnosti zákona z roku 1885, z nichž asi 15 tisíc je stále naživu. Zatímco muži popravení za dezerci za první světové války už se dočkali hromadné rehabilitace, homosexuálové na státní „promiňte“ stále čekají. Kampaň za jejich očištění dostala nový impuls, protože Turingův případ je stále nejdrásavější připomínkou této nespravedlnosti.

Alan Turing – otec elektrického mozku

Alan Turing, přezdívaný později „otec elektrického mozku“, nesnášel přetvářku. Jestli měl nějaký společný jmenovatel svého krátkého života (zemřel v 41 letech – otrávil se kyanidem), byla to nemožnost vyjevit světu svou pravou podstatu. Narodil se totiž jako homosexuál do společnosti, která pohrdala láskou ke stejnému pohlaví, odmítala ji a tvrdě trestala. Byl to také matematický génius s vizí, kterou většina jeho současníků nechápala. Její přesnost a objevnost se však ukázaly a potvrdily až za desítky let. Turing byl také válečným hrdinou, ale nesměl nikdy rozšířit rozsah a dopad své práce ani sdělit ji nejbližším lidem. „Alan Turing mohl během svého života zcela otevřeně mluvit snad jen o své vášni pro šachy,“ píše Andrew Hodges, oxfordský matematik, v nejvíce ceněném Turingově životopise Alan Turing: The Enigma, s mírnou nadsázkou.

Jediné, o čem mohl mluvit se svým okolím otevřeně, byla jeho vášeň pro šachy.

Alan Turing byl druhým synem státního úředníka sloužícího v Britské Indii. Krátce po jeho narození byl ponechán u pěstounů v Anglii, protože jeho rodiče měli za to, že horké klima v indickém Madrásu by neprospívalo ani Alanovi, ani jeho staršímu bratru Johnovi. Tohle dítě věrných „služebníků impéria“ jednou vstoupí se stejnou oddaností a na úkor osobního života do služeb vlasti. Alan Turing projevoval originalitu myšlení již od útlého věku a znervózňoval tím své rodiče, kteří měli za to, že cesta z vyšší střední třídy, do které patřili, směrem vzhůru po společenském žebříčku vede skrze tvrdou disciplínu a důsledné respektování pravidel. V Anglii dvacátých let k tomu patřil například zákaz dětem z „lepších rodin“ mluvit s vrstevníky dělnického původu, aby se nepřiučily „vulgárnímu přízvuku“.

Základem cesty Alana Turinga k úspěchu bylo ovšem vzorné studium na prestižní a draze zaplacené internátní škole. Alana poslali na starobylý Sherborne v Dorsetu, což tamním učitelům přineslo léta frustrace se samotářským chlapcem, který nikdy nebyl učesaný a límeček košile měl věčně potřísněný od inkoustu. Brzy se z něj vyklubal milovník chemických pokusů a zapálený student Einsteinovy teorie relativity a základní křesťanský kánon školy i jí velebené hodnoty jako poslušnost a loajalita u něj stále víc narážely na probuzenou vášeň pro vědu, zejména matematiku.

Jak už to bývá, čím více Turing postupoval ve vzdělání, tím více se ocital mezi „svými“. Takže zatímco pobyt ve Sherborne Alan Turing tak tak přežil (za neustálých stížností učitelů), na Univerzitě v Cambridgi, kam odešel studovat matematiku, jeho hvězda rychle stoupala vzhůru. V rekordně nízkém věku 22 let se z něj stal „fellow“, seniorní akademik.

V roce 1936, ve svých 24 letech, zveřejnil Alan Turing myšlenku, která byla tehdy průlomová, ačkoliv se dnes již tak revoluční nezdá. Zjednodušeně řečeno, přišel s vizí „univerzálního výpočetního stroje“, který by uměl ukládat nejrůznější úkoly a který by nahradil stroje specializované na konkrétní úkoly, jak bylo tehdy zvykem. Tento koncept byl již jen krůček od prvního počítače, které jsou dnes běžně používány a vykonávají různé úkoly na základě různých programů.

Turing také tvrdil, že cokoli, co dokáže lidský mozek, dokáže také stroj, a mluvil o „elektrickém mozku“. Tyto teorie, které byly velmi komplexní a obtížné na pochopení (trápil jimi zejména svou matku), položily základy moderní informatiky a mnoho fyzických produktů z Turingových vizí dnes běžně používáme.

Neprolomitelný šifrovací stroj Enigma

Alan Turing miloval matematiku nejen pro její čistotu a nezávislost na světovém řádu, náboženství či politice, ale byl také dobře obeznámen s fenomény vnějšího světa. Když britský premiér Chamberlain nadšeným zástupům v Londýně oznámil, že „zachránil mír pro naši dobu“, Turing odmítl prestižní post na americké Princetonské univerzitě a spěchal domů v předtuše nevyhnutelné války.

Po začátku války se Turing spolu s desítkami kolegů matematiků, statistiků a lingvistů připojil ke dekódovacímu a dešifrovacímu oddělení britské tajné služby. Jejich úkolem bylo dešifrovat německý šifrovací stroj Enigma. Tento přístroj podobný psacímu stroji šifroval jednotlivá písmena pomocí souboru otočných rotorů v jiná písmena, například z písmene A se stalo písmeno R.

Protože byly jednotlivé rotory nastavitelné do mnoha různých kombinací, bylo možné zakódovat písmena do obrovského počtu kombinací, přibližně 150 738 274 937 250. Nacisté a jejich protivníci si mysleli, že zprávy Enigmy nelze dešifrovat. Před Turingem a jeho kolegy však ležel úkol, který se zdál nemožné splnit, a museli to udělat pokud možno okamžitě.

Pomocí vlastních nápadů a spolupráce s kolegy sestrojil Alan Turing dešifrovací stroj zvaný Bomba, který postupně vznikl v desítkách kusů. V létě 1943 rozlouskal každý stroj v Bletchley Park ve střední Anglii dvě zprávy Enigmy za minutu. To byl obrovský úspěch, který znamenal klíčový přínos pro válečné úsilí. Winston Churchill, britský premiér, který se s Turingem osobně setkal, nazval tým z Bletchley Parku nejklíčovější součástí válečného úsilí. Alan Turing stál u zrodu dalších přístrojů, z nichž jeden, Colossus, je považován za prapředka prvního moderního počítače.

Nešťastný život Alana Turinga

Alan Turing dosáhl triumfu, ale i v této fázi svého života nedostával všeobecné uznání. Nikomu, ani rodině, nesměl říct o své práci a dostával se do konfliktů s organizací, která ho k tomuto úkolu povolala. Tajná služba totiž fungovala jako vojenská organizace s hodnostmi a rozkazy, což Alan okázale bojkotoval.

Jeden z Turingových tehdejších kolegů uvedl, že mu oficiality a pompéznost všeho druhu vždy lezly na nervy a nechápal je. Alan některé kolegy, stejně jako kdysi své učitele v internátní škole, často mátl excentrickým chováním a originálním smyslem pro humor.

„Vždy mu lezly na nervy oficiality a pompéznost všeho druhu, nechápal je,“ cituje životopisec Hodges jednoho z Turingových tehdejších kolegů. „Neuměl vyjednávat, nebyl diplomat.“

Na kalhotách neměl pásek, ale šňůru na prádlo, do práce jezdil na kole s plynovou maskou na hlavě, a to nikoli kvůli válečnému stavu, ale kvůli prevenci vlastní senné rýmy.

Alan Turing těžce snášel odpor, který společnost tehdy k lidem „jeho druhu“ projevovala.

Bohužel ani po válce se Alanu Turingovi nedostalo uznání, které si zasloužil. Studená válka si totiž vyžádala další utajení faktu, že Britové Enigmu prorazili a jak přesně se jim to povedlo. Sověti zabavili část německých strojů a začali je sami používat, východoněmecká tajná služba Stasi je využívala až do šedesátých let. Některé podrobnosti Turingovy práce pro tajnou službu nejsou známy dodnes, jejich velká část vyšla najevo teprve v devadesátých letech.

Navzdory svému úspěchu trpěl Alan Turing nedostatkem respektu okolí, dokonce ani po válečném vítězství. Největší maskou, kterou si nasadil, byla však jeho nejniternější podstata. Neznáme podrobnosti, kdy si uvědomil svou sexuální orientaci a jak vypadal jeho osobní život. Nepsal si deník a s nejbližšími přáteli téma odbýval drsným vtipkováním, ale z řady zaznamenaných příhod i celkového kontextu je patrné, že trpěl osamělostí. Jeho sexuální orientace byla tabu a Turing maskoval svou nejniternější podstatu – a sice, že byl nejspíše homosexuál.

Přestože Alan Turing prožil platonickou lásku ke spolužákovi Christopheru Morcomovi, který v osmnácti letech zemřel, nikdy nezažil plnohodnotný vztah s mužem a to jej nejspíše trápilo po zbytek života.

 Turingovo vyznání se zachovalo v dopisech adresovaných Chrisově matce. „Všichni ostatní se v porovnání s ním zdáli tak obyčejní,“ píše Alan. „Uctíval jsem zemi, po které kráčel.“

Po Chrisovi mu zůstala záliba v modrookých, světlovlasých mužích jemných rysů, kteří však jeho decentní návrhy častěji odmítali. V Bletchley Park se v létě 1940 zdálo, že našel „společensky přijatelnou“ verzi toho, co opravdu chtěl, když se setkal s Joan Clarkeovou, která nezaostávala za mužskými kolegy ve schopnosti dešifrovat tajné kódy. Vztah však nepřetrval dlouho. Alan se svěřil, že ji miluje, ale nedokázal překonat svou nejniternější podstatu, takže vztah musel skončit.

Alan Turing policii bez zapírání přiznal, že má milenecký vztah s devatenáctiletým nezaměstnaným dělníkem. Byl unavený předstíráním a kompromisy, které celý život dělal, i přestože věděl, že byl odsouzen k vězení a společenskému odsudku. Stále existují spory o příčině jeho smrti, ale vzhledem k celkovému kontextu Turingova života a varovným signálům, které naznačují jeho sebevražedné myšlenky a depresi, je pravděpodobné, že byl skutečně smířen s náhlou smrtí.

Pardon Turing a Turing Trust

Turingova práce však nebyla přijímána bez odporu, zejména kvůli jeho sexuální orientaci. Homosexualita byla v té době v Británii kriminalizována, což mělo zásadní dopad na Turingův život a smrt. V roce 1952 byl obviněn z homosexuality a nucen podstoupit chemickou kastraci. V roce 1954 spáchal sebevraždu pomocí kyanidového jedu, což bylo pravděpodobně důsledkem jeho perzekuce a diskriminace.

V roce 2009 byla zahájena kampaň nazvaná „Pardon Turinga“, která požadovala, aby byl Turing posmrtně omluven za kriminalizaci své homosexuality. V roce 2013 byl Turing skutečně oficiálně omilostněn britskou vládou.

Dnes má Turingův odkaz velký vliv na oblast informačních a komunikačních technologií. Organizace jako Turing Trust se snaží podpořit vzdělávání v oblasti IT v rozvojových zemích, aby mohly využívat moderní technologie a zlepšit své hospodářské podmínky.

Turingova práce inspirovala mnoho dalších osobností v oblasti informatiky a kybernetiky. Například Marvin Minsky byl spoluzakladatelem umělé inteligence a John von Neumann byl jedním z předních matematiků 20. století, který měl vliv na mnoho oblastí, včetně počítačové vědy.

Turingovo dědictví je stále velmi aktuální a jeho výzkum a práce budou pravděpodobně inspirovat další generace vědců a inovátorů v oblasti počítačů a informatiky.