Víte, jak se správně píše tento asijský stát?

• ✅ Korea – správná varianta a jediná přípustná v českém jazyce.
• ❌ Koreja – ačkoliv někdo vyslovuje [Koreja], píše se to jinak – tedy bez j.
• ❌ Corea, Coreja apod.

Jsou zde ale i výjimky ve skloňování tohoto státu, které si hned ukážeme.

Skloňování slova Korea

Korea je rodu ženského a skloňuje se podle rodu žena.
1.pád – Korea
2.pád – (bez) Koreje i Korey 
3.pád – (ke) Koreji
4.pád – Koreu
5.pád – Koreo!
6.pád – (o) Koreji

Správné užití slova Korea

• Jižní Korea je značně demokratičtější než Severní Korea.
• Dovolenou v Severní Koreji si neumím představit.
• Státní ideologií Severní Koreje je tzv. čučche.
• Byl jsi už někdy v Severní Koreji?
• Kdy pojedeš do Severní Koreje/Korey?
• Znáš někoho ze Severní Koreje/Korey?
• Myslíme, že do Severní Koreje/Korey se dlouho nepodíváme.
• Máme velmi zajímavé zážitky, které jsme prožili v Severní Koreji.
• Budeš chtít, abych s tebou jel do Koreje/Korey?
• Jednou bych chtěl bydlet v Koreji.
• Je v Koreji dobrý život?
• Místní obyvatelé Koreje/Korey jsou velmi dobří lidé.
• Jak se píše slovo Korea?
• Asi nemusím říkat, že pravopis slova Korea je jasný.
• Do Koreje/Korey se sjíždí mnoho turistů.
• Korea je historické území, obývané téměř výhradně etnickými Korejci.
• Po propuknutí druhé čínsko-japonské války se Japonci pokusili zničit korejský národ.
• V novinách bylo zakázáno publikovat v korejštině.
• Japonsko se vzdalo spojeneckým vojskům po 35 letech nadvlády nad Koreou.
• Náboženství v Koreji zahrnuje více rozdílných tradic.
• Korejská náboženská tradice je ovlivněna tradičním buddhismem, korejským šamanismem s původem v korejském konfucianismu a rychle rostoucím křesťanstvím.

Původ slova Korea

Název Korea má svůj základ v označení Korjo (Goryeo, 고려), což byla dynastie, která vládla na Korejském poloostrově v letech 918–1392. Tento stát navazoval na starší království Goguryeo (고구려), jedno z tzv. „Tří království Koreje“. Právě jméno Goryeo (vyslovováno přibližně [korjo]) se stalo známým Evropanům, když ve 13.–14. století začali pronikat na Dálný východ první arabští a později i evropští cestovatelé, kupci a misionáři.

Arabští obchodníci přepisovali jméno Goryeo do své abecedy jako Koryo nebo Kore a z arabštiny se toto označení dostalo do středověké latiny. Evropští misionáři a cestovatelé (např. Marco Polo) už tehdy používali podobné tvary.

Ve starších evropských textech se dlouho objevovala podoba Corea – s počátečním C. Tato varianta byla běžná zejména ve francouzštině (Corée) a španělštině (Corea). Dodnes ji najdeme na některých starých mapách a dokumentech. Teprve v novověku začala převažovat podoba Korea se K, která se prosadila v angličtině a odtud i do mezinárodního prostředí.

Existuje i názor, že změna Corea → Korea byla v některých západních zemích podporována záměrně během japonské okupace Koreje (1910–1945), aby se v abecedních seznamech dostalo Japan (Japonsko) před Corea. Historici se však neshodují, zda šlo o vědomý záměr, nebo spíše o přirozenou jazykovou evoluci a sjednocování přepisu.

V češtině se ustálila pouze varianta Korea. Podoby Koreja nebo Corea jsou dnes vnímány jako nesprávné, zastaralé nebo nespisovné – viz kapitola výše.

Je důležité připomenout, že Korea také není jen označení dvou dnešních států. Původně šlo o jednotné historické území na Korejském poloostrově, obývané etnickými Korejci s vlastní kulturou, jazykem a tradicemi. Rozdělení na Severní a Jižní Koreu je až důsledkem moderních dějin 20. století. Korejský národ má za sebou více než pět tisíc let historie, během nichž se vystřídala řada mocných státních útvarů. Patřila k nim období tří království – Goguryeo, Baekje a Silla – následně sjednocené Sillské království, a později dynastie Korjo (Goryeo) či Čoson (Joseon).

Rozdělení Korejského poloostrova je záležitostí až moderních dějin (částečně v důsledku druhé světové války a následného geopolitického napětí mezi Východem a Západem). Po druhé světové válce a kapitulaci Japonska v roce 1945 obsadili severní část poloostrova Sověti a jižní část Američané. Z původně dočasného uspořádání se postupně vyvinuly dva samostatné státy – Korejská lidově demokratická republika (KLDR) a Korejská republika (Jižní Korea).

Krátce poté vypukla korejská válka (1950–1953), která skončila příměřím, ale nikdy nebyla uzavřena mírová smlouva. Od té doby jsou oba státy odděleny silně střeženou hranicí, tzv. demilitarizovanou zónou, a jejich vývoj se ubírá zcela odlišnými směry.

Severní vs. Jižní Korea – dva odlišné světy

Korejský poloostrov je učebnicovým příkladem toho, jak se společná historie může během několika desetiletí rozštěpit do dvou naprosto odlišných příběhů. Na severu totalitní režim, který se snaží přežít v izolaci, na jihu dynamická demokracie, jejíž technologie, značky a kultura se pomalu dostávají do popředí i celosvětově.

Severní Korea: pevnost za zdí propagandy

Severní Korea, oficiálně Korejská lidově demokratická republika, vznikla v roce 1948 na území ovládaném Sovětským svazem. Od samého začátku se stala jedním z nejtvrdších totalitních režimů na světě. Moc drží už tři generace rodiny Kimů – od zakladatele státu Kim Ir-sena, přes jeho syna Kim Čong-ila až po dnešního vůdce Kim Čong-una.

Kolem nich se vybudoval kult osobnosti, který prostupuje každodenním životem obyvatel a formuje celé generace. Oficiální ideologie čučche hlásá soběstačnost a nezávislost na zahraničí. V praxi je ale země dlouhodobě závislá na Číně, která ji drží při životě obchodem a dodávkami základních surovin. V posledních letech se vztahy posílily také s Ruskem – ať už kvůli obchodu, energetice, nebo vojenské spolupráci. Ekonomika je centrálně plánovaná, nepružná a z velké části zaměřená na armádu. Nedostatek potravin i základních potřeb je v zemi trvalým problémem a 90. léta přinesla dokonce katastrofální hladomor, který podle odhadů nepřežily statisíce až miliony lidí. Obyčejný život Severokorejců je tak zcela odlišný od obrazu, který nabízí státní média.

Režim si udržuje pozornost světa především díky svému jadernému a raketovému programu. Ten přinesl zemi sérii sankcí a udržuje ji v permanentním konfliktu se Spojenými státy, Japonskem i Jižní Koreou.

Zároveň je to ale i nástroj propagandy: ukázky vojenské síly mají posilovat prestiž režimu uvnitř země. Turismus je povolen jen ve formě přísně kontrolovaných zájezdů. Zahraniční návštěvníci se pohybují výhradně v doprovodu státních průvodců a smí vidět jen to, co režim dovolí – Pchjongjang s jeho širokými bulváry, obřími sochami a stadionem pro 150 tisíc lidí. Skutečný život na venkově, kde lidé přežívají v chudobě a s minimálním přístupem k moderním technologiím, zůstává skrytý.

Tenhle kontrast mezi oficiální kulisou a tvrdou realitou chudé země přibližují i dokumenty a reportáže. Západní diváci znají Severní Koreu třeba z filmové satiry The Interview (2014), která si dělala legraci z vůdce Kim Čong-una, ale mnohem silnější obrázek podávají dokumenty jako Under the Sun (2015) nebo reportáže dalších medií a tvůrců – s tímto stylem dokumentů přišlo například BBC, National Geographic nebo The Guardian. Ty ukazují, jak přísně je země izolovaná, jak pečlivě jsou inscenovány i obyčejné scény z „běžného života“ a jak moc žijí Severokorejci ve světě konstruovaném propagandou.

Jižní Korea: hospodářský zázrak a kulturní velmoc

Jižní Korea, oficiálně Korejská republika, vznikla roku 1948 v americké okupační zóně. Stejně jako sever prošla těžkými poválečnými roky, ale na rozdíl od něj se otevřela Západu a vydala se cestou modernizace. Zpočátku byla země poznamenaná autoritativními režimy a vojenskými převraty, avšak od 80. let proběhla postupná demokratizace. Dnes patří Jižní Korea mezi nejstabilnější demokracie v Asii s pluralitním politickým systémem, svobodnými volbami a fungující občanskou společností.

Spojené státy se staly klíčovým spojencem – jejich vojenská přítomnost v zemi je dodnes považována za záruku bezpečnosti proti Severní Koreji. Jižní Korea udržuje úzké vazby také na Japonsko, Evropskou unii i další demokratické státy. V rámci mezinárodních organizací hraje aktivní roli – je členem OECD, G20 a patří mezi nejvýznamnější ekonomiky světa. Ekonomický „korejský zázrak“ Proměna Jižní Koreje je jedním z nejpůsobivějších hospodářských příběhů 20. století. V 50. letech šlo o zemi zničenou válkou, patřící k nejchudším na světě.

Díky kombinaci státních reforem, podpory Spojených států a tvrdé práce Korejců se ale během několika desetiletí zrodil tzv. „korejský hospodářský zázrak“. Dnes patří Jižní Korea k technologickým a průmyslovým velmocem. Globálně známé značky jako Samsung, Hyundai, LG či Kia symbolizují její průmyslovou sílu.

Země je jedním z největších exportérů elektroniky, automobilů a lodí, významně investuje i do biotechnologií, umělé inteligence a vesmírného výzkumu.

Moderní metropole Soul

Srdcem země je Soul (Seoul), jedno z nejdynamičtějších měst Asie. Je to místo, kde se tyčí futuristické mrakodrapy vedle historických paláců dynastie Čoson. Vedle high-tech čtvrtí, jako je Gangnam, stojí tradiční trhy a buddhistické chrámy.

Město je symbolem kontrastů – hypermoderní infrastruktura se snoubí s tisíciletou kulturou. Soul je také centrem vzdělanosti a inovací. Jižní Korea klade mimořádný důraz na vzdělání a výzkum – míra univerzitního vzdělání je zde jedna z nejvyšších na světě. To se odráží i v rychlém technologickém rozvoji a úspěších na poli vědy.

Společnost a každodenní život

Společnost a každodenní život Jižní Korea je moderní a vyspělá země, kde se tradice snoubí s dynamickým životním stylem 21. století.

Na první pohled může působit jako země neomezených možností – s vysokou životní úrovní, bezpečnými ulicemi a technologiemi, které jsou o několik kroků napřed oproti Evropě. Za tímto obrazem se však skrývá i řada výzev, se kterými se korejská společnost denně potýká. Jedním z nich je extrémní důraz na vzdělání.

Korejské děti tráví ve škole i 12 hodin denně a po vyučování navštěvují tzv. „hagwony“, tedy soukromé přípravné školy.

Konkurence je v Koreji obrovská – dostat se na prestižní univerzitu znamená lepší pracovní uplatnění a společenský status. Tento tlak je však vykoupen stresem a vysokou mírou psychického vyčerpání, což je téma, o němž se v zemi otevřeně diskutuje.

Podobně je to i s pracovní kulturou.

Jižní Korea je známá dlouhými pracovními hodinami a očekáváním naprosté loajality k firmě.

I když v posledních letech vláda přijímá opatření na zkrácení pracovní doby, tlak na výkon a kolektivní nasazení zůstává silnou součástí mentality. Dalším problémem je stárnutí populace a nízká porodnost. Jižní Korea má jednu z nejnižších porodností na světě – v roce 2023 činila průměrně 0,78 dítěte na ženu.

To vyvolává obavy o budoucí pracovní sílu a dlouhodobou udržitelnost ekonomiky. Zároveň je to země, kde se tradice péče o starší generace střetává s realitou rychle modernizované společnosti. Na druhou stranu jde o zemi s mimořádně vysokou životní úrovní. Moderní infrastruktura, čistota veřejného prostoru, dostupná zdravotní péče a nízká kriminalita řadí Jižní Koreu mezi nejbezpečnější státy světa. Turisté oceňují, že mohou bez obav cestovat i v noci, a to jak v metropolích, tak v menších městech.

Každodenní život v Jižní Koreji je také fascinující směsicí tradice a modernity. V Soulu můžete ráno navštívit buddhistický klášter, odpoledne se projít po starobylých čtvrtích s hanoky – tradičními dřevěnými domy – a večer strávit v high-tech čtvrti Gangnam plné neonů, klubů a futuristických kaváren. Kultura kávy je tu mimochodem mimořádně silná – Soul patří k městům s největší hustotou kaváren na světě.

Milovníci přírody zase ocení, že Jižní Korea je z velké části hornatá.

Národní parky, jako je Seoraksan nebo Jirisan, nabízejí nádherné výhledy, poutní trasy i tradiční horské chrámy. Propojení přírody a duchovna je zde velmi silné – mnohé kláštery nabízejí turistům i možnost tzv. „templestay“, tedy krátkodobého pobytu, při kterém se mohou účastnit meditací a buddhistických rituálů. A nesmíme zapomenout na gastronomii, která je nedílnou součástí každodenního života.

Korejci milují společné stolování, sdílení pokrmů a pestrou paletu příloh. Jídla jako kimči, bulgogi nebo bibimbap se podávají na každém kroku a v posledních letech se stala i exportním artiklem, který se prosadil po celém světě.

Kulturní vlna Hallyu

Jižní Korea v posledních dvou desetiletích nejen posílila svou ekonomickou sílu, ale stala se i kulturní velmocí.

Fenomén, který se označuje jako Hallyu (doslova „korejská vlna“), představuje globální šíření korejské popkultury – od hudby přes film až po seriály, módu, kosmetiku a gastronomii.

Nejviditelnější je v hudbě. K-pop, tedy korejský pop, se stal jedním z nejúspěšnějších hudebních žánrů světa. Skupiny jako BTS nebo Blackpink vyprodávají stadiony na všech kontinentech, jejich videoklipy mají miliardová zhlédnutí na YouTube a fanouškovské komunity fungují od Mexika přes Evropu až po USA.

Velký úspěch slaví i jihokorejský film a televize.

Film Parazit režiséra Pong Čun-hoa se stal v roce 2020 prvním neanglickým snímkem, který získal Oscara za nejlepší film. Televizní seriály známé jako K-drama (Squid Game, Crash Landing on You, Kingdom a desítky dalších) se staly globálním hitem a na platformách jako Netflix je sledují stovky milionů diváků.

Součástí Hallyu je i korejská móda, kosmetika a gastronomie. Produkty jihokorejských značek udávají světové trendy v péči o pleť, oblečení i životním stylu.

Jídla jako kimči nebo bibimbap se stala součástí světové gastronomie. Fenomén Hallyu ukazuje, že Jižní Korea už není jen „ekonomický tygr“, ale také kulturní exportní velmoc, která dokáže ovlivňovat globální trendy stejně jako Hollywood nebo Japonsko.