Za posledních pár týdnů mi přišlo několik hodně podobných dotazů:
Známe se chvíli. Včera jsem mu napsala, ale on mi vůbec nenapsal. Poslala jsem mu tři zprávy, ale on už dva dny neodepisuje. Jsem z toho zoufalá. Co dělám špatně?
Napsal jsem jí tři zprávy, ale ona už se mi neozvala. Co mám dělat? Byli jsme na rande, bylo to super, psal jsem jí každý den a najednou se odmlčela. Myslí to se mnou vážně? Mám ji psát? Mám jí zavolat? Co víc mám dělat proto, aby si mě všimla?
Odpověď je jednoduchá, buďte mazaní. Nedělejte nic.
Proč se stát také pěkně vyčůraným stvořením?
Jste totiž nejspíše ve vašem nově vznikajícím vztahu tím, kdo příliš tlačí na pilu. A to není nikdy dobře.
Vykašlete se na každodenní citové výlevy. Na slova o tom, jak moc toho druhého milujete a jak moc vám chybí.
Naopak – šetřete jimi jako s tím pověstným šafránem. Svůj nový objev občas podpořte lichotkami, občas jej pohlaďte po duši a pak zase zařaďte zpátečku. Nechcete přece, aby si na tohle zvykl a nevážil si toho.
Existuje zde také další důvod, proč něco takového nedělat ani za zlaté prase – jakmile budete vašemu miláčkovi vykládat, jaký je sexy mameluk a jak mu to vždy neuvěřitelně sekne, tak si to o sobě skutečně začne myslet a vám dá brzo kopačky. Jelikož mu neskutečně naroste ego (typické je to zejména u mužů). To není vaším cílem. Vaším úkolem je, abyste vašemu miláčkovi scházeli. A to tak, že hodně.
Vy pro váš protějšek musíte být vzácní. A podle toho se musíte taky občas zachovat. A to neplatí jenom v začátcích, ale je třeba si onen punc nedostižitelnosti zachovat i v pozdější fázi vztahu.
Buďte pány situace
Ponechte i druhou stranu v občasné nejistotě. Nebojte se, vašeho partnera to nezabije. Nechte svůj protějšek přemýšlet nad tím, co se s vámi zrovna děje, proč ihned neodepisujete nebo proč jste tentokrát nepřiběhli jako poslušný Alík ke svému pánečkovi.
Zní to možná divně, ale právě díky tomu se vám nestane, že vás druhá strana odkopne jako použitý hajzlpapír.
Přijde mi, že v mezilidských vztazích je fakt nejlepší dělat naprostý opak toho, co vám srdce velí. Je to na hlavu postavené, ale je to tak.
Už jste četli? Marek Sýkora: Anonymita už byla pro mě nezvladatelná
Poznámka pro ženy: Neplatí to v případě, kdy si nakonec řeknete, že partnera tou ocelovou pánvičkou po té hlavě přece jenom nepraštíte. V takovém případě prosím raději nejdříve odložte ten několikakilový kus plechu a pak mu ji klidně láskyplně natáhněte pevně sevřenou pěstí :-).
Poznámka pro muže: I když to svádí, radím za žádných okolností nedráždit hada (přítelkyni) bosou nohou v kuchyni (= osahávat její rajcovní zadeček v zástěře / teplákách / tangách, když zrovna kuchtí oběd). Jestliže máte stále nutkání tak učinit, přečtěte si nejdříve článek: Plácl přítelkyni po zadku a ona ho bodla. Ale zpět k tématu.
Btw. víte, že tento článek je také na Leyter.com :-)? A je tam toho daleko více!
Proč byste měli hrát tuto pitomou hru?
V počátku budování vztahu (ale i později) musíte v druhém vzbudit určitou touhu vás vidět a poznávat. Vytvořit zájem. Proč?
Je to stejná analogie jako s penězi.
Když vám dá strejda v patnácti letech 5 000 Kč, moc si jich asi vážit nebudete. Vyběhnete ven a koupíte si tyto prachy bez rozmyslu třeba tisíc lízátek.
Když si však onu pětitisícovku budete muset zasloužit (= vydělat poctivou prací) a zabere vám to třeba dva týdny perné práce, budete si toho kousku papírku vážit kapánek jinak. A rozhodně pak tuto bankovku jen tak nezmuchláte do kapsy a nebudete riskovat, že ji ztratíte někde při procházce po pavlači. Ale hezky ji úhledně srolujete do peněženky a ještě si dáte pozor, abyste ji nedejbůh nepokrčily její hranaté rožky.
A totéž bude dělat i váš objev. Bude se k vám chovat trošku jinak, když bude pořád cítit, že nemá stále nic jisté. A že se musí snažit, aby si získal vaši pozornost. Bude si pamatovat, kolik úsilí musel věnovat tomu, aby vás získal. Bude si vás vážit více.
Jak ale zjistit, že se chováte jako poblázněný trotl?
Nejtěžší je prozřít (fuj, to je jak fráze z Avatara: „Zřím tě!“). Co tím chtěl básník říct?
Je nutné si uvědomit onen moment, kdy se chováte jako pejsek, který dolézá poslušně za svým páníčkem (= váš objev), který po něm však nemilosrdně hází ručním granátem (= tak trošku na vás sere).
K tomu jsou perfektní kamarádi, kteří vám řeknou, že se chováte jako totální idiot – díky bohu za ně. Jakmile vás upozorní, že se chováte divně, zbystřete a hlavně je hned neposílejte do prdele. Vraťte se zase do starých kolejí, ve kterých jste byli dříve – když jste byli single (taky jste tehdy nejspíše každý jarní den nehořekovali nad tím, že vám někdo nepíše).
A nebo už musíte mít nějaké životní zkušenosti za sebou a dojde vám to i samo, že se měníte tak trochu proti své vůli a chováte jako vypatlaný geňko se zatměním mozku, zamilovaný debil, blbeček, vůl, kráva – doplňte si jakékoliv slovo, které vám zde lépe pasuje :-).
Důležité je si uvědomit, že cílem není doběhnout vždy poslušně za svým protějškem pokaždé, když hvízdne, ale uchovat si onu určitou nedostupnost. Vzácnost. Být občas tím, koho se ten druhý bude muset taky doprošovat.
PS: Přišel mi takový zajímavý dotaz, co dělat v případě, když jste se se svým objevem vyspali už na 2. či 3. schůzce a od té doby se neozval? Rada je jednoduchá – příště zkuste nespat se svým objevem hned na 2. či 3. schůzce 🙂.
Přečtěte si pokračování tohoto článku: Kouzlo nedostupnosti: Donuťte váš objev, aby po vás toužil!
Foto:
