Search
Generic filters
Exact matches only
Filter by Custom Post Type
Zkuste vyhledat např.   Gramatika, Čeština, Pravopis

Martin Skřivánek: Klient je součástí výzkumu a podstatná je oboustranná shoda

Hello 0

martin-skrivanek

Martin se vydal na dráhu živnostníka teprve nedávno. O tom, jak se mu bude či nebude dařit, dnes spekulovat nebudeme. Nicméně už ve svých začátcích splnil jednu základní podmínku k tomu, aby byl úspěšný. Poskytuje služby v oblasti, ve které byste živnostníky mohli spočítat na prstech jedné ruky po výbuchu granátu. Svým klientům pomáhá s tzv. hloubkovým dotazováním spotřebitelů. Co to vlastně je a proč se Martin vydal zkusit štěstí právě v tomto oboru? O tom bude celý následující rozhovor.

Ahoj Martine, zkus prosím našim čtenářům vysvětlit, co vlastně děláš. Ono to totiž zní tak složitě, že asi ne úplně každý bude hned vědět, v čem takový Martin Skřivánek hodlá podnikat. Mám to chápat tak, že za tebou přijde firma, která má nějaký problém. Například si u ní zákazníci nakoupí její produkty, ale pak již se nevrací. A ty jim pomáháš zjistit, proč tomu tak je?

Zjednodušeně řečeno skrze rozhovory zaznamenávám přirozené výpovědi na zvolená témata s důrazem na omezení redukce získávaných informací. Touto formou chci pro své klienty (kromě hlubších významů ve zvolených problematikách) objevovat i maličkosti a jít naproti překvapivým zjištěním. Základní pracovní techniky, na které se zaměřuji, jsou hloubkové rozhovory a skupinové diskuze. Uvedené pojmy vysvětlím později.

Následnou činnost můžeme pojmenovat jako uživatelské testování, spotřebitelský výzkum, marketingový výzkum, testování služeb atd., podle zaměření. Uvedené činnosti lze řešit i jinými způsoby. Já jdu cestou přímého kontaktu se členy vybrané cílové skupiny, o kterých se chcete více dozvědět a dávám jim možnost vyjádřit jejich postoje v rozvinuté podobě a v pro ně neutrálním prostředí, což je faktor, který má nezanedbatelný vliv na výsledek.

Pro srovnání v dotazníkovém šetření se často pracuje s uzavřenými otázkami, tj. otázkami s předem nabízenými kategoriemi odpovědí (např. ano, spíše ano, ne, spíše ne, nevím). Získaná data jsou velmi redukovaná a obtížně zaznamenáte něco nového, když o tom nevíte, protože nemáte tuto položku v dotazníku a nezeptáte se na to. Pokud je v dotazníku, zvláště při on-line dotazování otevřená otázka, kdy máte svou odpověď formulovat sami, snad již máte vlastní zkušenost s tím, jak moc se vám do odpovědi, zvláště v rozvinuté podobě chce, např. u otázky – jaké změny by podle vás nejvíce zlepšily naši novou službu?

Výsledkem dotazníkového šetření je četnost zastoupení zvolených kategorií odpovědí u jednotlivých otázek, což může být „přesně“ to, co žádáte. Ale někdy se vyplatí překročit tuto linii směrem k rozvinutým výpovědím. Například z dotazníkové ankety vyplyne, že 43 % lidí se po prvním nákupu již nevrací a 85 % z těchto lidí jako důvod uvedlo vysokou cenu produktu. Jak se k problému postavit a proč zrovna tak či onak? Je problém jen ve vysoké ceně? To nelze s jistotou říci, protože vám chybí více informací.

Další možností je oslovit menší počet těchto nevracejících se zákazníků a dát jim prostor se k tomu vyjádřit. Nebo je zapojit do modelové situace. A tohle je moje práce. Skrze otevřené otázky získám odpovědi ohledně toho, proč a jak produkt používají, co je pro ně v tomto ohledu důležité atp. Zjistím i to, že „náš“ produkt je podle jejich názoru drahý a proto ho již nekupují. V další části rozhovorů se mohu dotazovat jak „náš“ produkt používali či tuto situaci s dotazovanými přímo provést, čímž např. zjistím, že tak činili způsobem, který je nesprávný a tento faktor snižující možnosti využití vede u dotazovaných ke zkreslenému vnímání poměru cena / výkon u „našeho“ produktu.

Například se zeptám, jak se oslovený při používání produktu držel návodu k použití a on mi odpoví:

„Používal jsem to stejným způsobem jako jiné produkty na tuhle věc. Návod jsem nečetl. Vždyť se to používá stejně, ne?“

Potom spolu návod projdeme a reakce může vypadat takto: „Aha, tohle se používá jinak. Mají na to lépe upozornit“. Pokud se tato zjištění opakovala, ukázalo se, že příčina nezájmu zákazníků po prvním nákupu není primárně ve vysoké ceně produktu, ale v tom, že se k nim nedostala informace jak produkt správně používat.

Následkem toho jej používali neefektivně a získali mylný dojem, že produkt vzhledem k tomu, co dokáže, je pro ně cenově nezajímavý a proto si jej již znova nekoupili. Zadavatel výzkumu tak následně neztrácí energii hloubáním o ceně, slevách a věrnostních kartách, ale namíří svou pozornost tam, kde jí je momentálně třeba. Získá informace nejen o určitém stereotypu ve vnímání daného sortimentu produktů, ale i podrobný obrázek toho proč a jak zákazník s produktem pracuje a co je pro něho v tomto ohledu důležité. Příklad je to velmi zjednodušený, včetně následné interpretace, ale už můžete mít lepší představu, co může přinést hloubkový rozhovor.

1-sushi

Tento způsob prodeje je rájem testování nabídky a poptávky. Ne vždy je to tak snadné.

Hloubkový rozhovor tedy již chápu. Co ty skupinové diskuze? Jak probíhají, k čemu slouží a jak se liší od hloubkového rozhovoru?

Skupinové diskuze mají obdobně jako hloubkové rozhovory využití v hlubším porozumění zacílené problematice, ovšem s důrazem na získání co nejvíce možných názorů, odlišných způsobů myšlení, či pro analýzu rozhodovacích procesů (např. je-li vedena s manželským párem či s rodinou atp.). Mohou se provádět s různě sestavenými skupinami respondentů (dle vybraných charakteristik) s tím, že pro získání nasycenosti dat (výpovědi se již začnou opakovat) je může být třeba několikrát zopakovat. Běžná skupinová diskuze se provádí se šesti až osmi účastníky (bez moderátora diskuze) v délce okolo dvou hodin. Výsledkem skupinové diskuze může být např. množství zajímavých doporučení k zaměřenému tématu (např. službě, reklamní konceptu), protože součástí této techniky může být i brainstorming. Dále si na základě poznatků ze skupinových diskuzí můžete (případně ten koho tím pověříte) sestavit otázky pro dotazníkové šetření nebo pro případné navazující rozhovory.             

Na tvém osobním profilu Navolnenoze.cz jsem u popisu toho, co děláš, nalezl spoustu neznámých výrazů. Konkrétně  jsi tam psal, že používáš polo-strukturované rozhovory (In-depth Interview) nebo skupinové diskuze (Focus Group). Co si pod těmito pojmy mám představit?

S pojmy je to komplikované. Všiml jsem si, že obory využívající kvalitativních technik výzkumu pro mnou nabízené techniky výzkumu používají spíše anglické výrazy. Já bych však chtěl oslovit i obory, kde kvalitativní techniky dosud nevyužívají a tam jsem zaznamenal, že s anglickými výrazy nepochodím a s českými jen s odřenýma ušima. Prozatím jsem tedy zvolil přístup vyjádření se oběma variantami. Pracuji však na inovaci v komunikační kampani, která se bez těchto výrazů obejde.

Ohledně významu použitých výrazů – rozhovory lze provádět s pevně danou strukturou, resp. pořadím otázek (strukturovaně) či volněji pracovat s tématy bez dodržování stanoveného pořadí (polo-strukturovaně). Mám tedy v prezentaci chybu, protože pracuji s oběma technikami. Další uvedenou technikou zkoumání, kdy skupina diskutuje na určité téma vedené moderátorem, je skupinová diskuze.

Na jaké otázky se nejčastěji pro své klienty snažíš najít odpověď? Co tví klienti chtějí o svých zákaznících nejčastěji vědět?

V tuto dobu začínám své služby nabízet a vlastních příkladů z praxe mnoho nemám. Momentálně pracuji na prvním hloubkovém dotazovacím projektu, který má přinést vhled do očekávání a zkušeností klientů při spolupráci s architektem / architektonickým studiem a v druhé části chceme vědět, jak ovlivňuje důvěru těchto klientů určitý specifický prvek (např. architekt je původem Japonec) na straně poskytovatele architektonických služeb. Tyto dvě části dotazování jsou vedeny otevřenými otázkami (bez nabízených kategorií k odpovědi, tedy odpovědi jsou hodně individuální) zacílenými do úzké problematiky a délka rozhovorů se pohybuje okolo 60 – 90 minut. Obecně u hloubkového rozhovoru platí (pokud dotazovaného oslovíme jen jednou), že je třeba dobře zvážit, na co se chceme ptát (já a vzdáleně zadavatel výzkumu, který to odsouhlasí). Zvolíme-li příliš široký záběr dotazů, s o to větším časovým rámcem na rozhovor musíme počítat a to není jen tak. Je nutno brát ohledy na faktor únavy dotazovaného a její vliv na motivaci soustředěně odpovídat. Myslím, že dvě hodiny na rozhovor jsou rámcem za které bych se nepouštěl.

2-mapa

Rodová klišé nemusejí být dobrými vodítky. I někteří muži neumějí číst v mapách. 😉

Řešíte už na začátku nějakou segmentaci / targeting? Tedy to, jak má vlastně vypadat takový průměrný spotřebitel dané firmy? A podle čeho se usuzuje, že právě tohle je ten typický zákazník?

Volba toho, koho se budeme dotazovat, jsou spolu se zkoumanou problematikou základními kameny výzkumného záměru. Pokud nebudu schopen vybrané osoby z nějakých důvodů získat pro rozhovor, nemá cenu řešit, na co se jich budeme ptát.

Například společnost Jablotron poptávala výzkum toho, jakým způsobem zločinci vykrádají nemovitosti (Forbes 6/2014). Dotazovanými byli vězni (pouze muži) odsouzení za výše uvedenou trestnou činnost. Pokud by se na mě někdo obrátil s podobným zadáním, musím zvážit, zda jsem schopen vybranou skupinu osob oslovit a zdali mi dotazovaní budou ochotni poskytnout kýžené informace. Výzkumná agentura si se situací poradila tak, že do role tazatelek zvolila pohledné ženy, kterým se dotazovaní vlivem milých okolností s vervou pochlubili, jak a co všechno v zaměřené problematice dovedou. Kdybych tam přišel já, no nevím. Asi bych se toho moc od nich nedozvěděl :-).

Co se týče charakteristik výběru dotazovaných, zadavatel může velmi dobře vědět koho se ptát, na základě dat z předchozích výzkumů či vlastních zkušeností (dobře zná své zákazníky).

Pokud neví (jedná se např. o začínajícího podnikatele), je třeba nějak rozkrýt či identifikovat strukturu možných cílových skupin či zákaznických segmentů (např. kategorií zákazníků dle vybraných charakteristik). Dnes je k dispozici spousta dostupných dat nebo odborníků, kteří vám mohou minimálně napovědět, koho se ptát. Na druhou stranu – lze se vydat i cestou náhodného či postupného výběru dotazovaných. Podle toho, co se dozvíme od prvního, druhého, třetího respondenta atd. Můžeme se vydat i zcela mimo dosavadní hranice námi definovaných cílových skupin. Poznávat ty, se kterými se míjíte a dozvídat se proč. Napovědět může v tomto smyslu i volba zkoumané problematiky (v obecném zadání např. Jak rodiče se dítětem / dětmi ve věku do sedmi let strávili den v akvaparku XYZ.

Jak potom výsledné dotazování probíhá? Ty si musíš v terénu sám najít lidi, kteří se podobají cílové skupině klienta? Chápu to správně? Pokud ano, tak jak si podobné lidi vytipuješ?

Buďto si dotazované zajistí sám zadavatel (např. oslovením vlastní klientely, na kterou má kontakty, což je praktické a snižuje to náklady na provedený výzkum) nebo si musím poradit vlastními silami, na což jsem připraven. Například v momentálně probíhajícím výzkumu si vybrané osoby dle zvolených charakteristik hledám vlastními silami. Obcházím hezké novostavby a ptám se, zdali jejich majitelé využili při jejich návrhu služeb architekta. Samotné dotazování většinou neprobíhá ihned po oslovení.  V této chvíli musím především vysvětlit svoje záměry. V případě předběžného souhlasu předávám v písemné podobě další informace ohledně výzkumu a rozhovoru k prostudování. Později se domluvíme, kdy a kde rozhovor uskutečníme. Chci-li od druhé strany získat víc, než jen běžná sdělení je třeba získat si určitou míru důvěry a to nejde za pět minut.

Probíhá toto dotazování i formou nějakých online nástrojů? Pokud ano, tak jaké nástroje k tomu využíváš? Případně, pokud se jedná o placený software, tak prosím zmiň jeho název. Děkuji.

Zaměřuji se na přímé dotazování. On-line dotazovací nástroje primárně nepoužívám. U některých citlivějších témat by však mohlo být užitečné dotazovat se na dálku v reálném čase skrze telefon, Skype atp. U doplňujících dotazníkových šetření, pokud by bylo praktické dělat je on-line, bych momentálně volil nástroj Survio.cz.

Od čeho se pak odvíjí cena za jednoho respondenta (člověka, který se výzkumu zúčastní). A platí firmy pouze až ve chvíli, kdy daný uživatel spadá do jejich cílové skupiny? A nebo platí plošně za každého osloveného člověka, který se výzkumu zúčastní, i když třeba pak u nějaké otázky dojdete k tomu, že to není zrovna vhodný člověk (například hledáte lidi jezdící autem a respondent nevlastní ani řidičské oprávnění, ale i za něj firma zaplatí)?

Vzhledem k pestrosti a rozsahu možných zadání nemám pevně stanovenou cenu za jednoho respondenta. Například zadavatel si může dotazované sám zajistit, což ovlivňuje náklady oproti situaci, kdy musím pátrat vlastními silami a takových faktorů je v rámci výzkumu více – dosažitelnost členů cílové skupiny, výše odměny za rozhovor, volba interpretace získaných dat, oslovení jiných osob mimo cílovou skupinu atd.

Ale zpět k tvému dotazu – v tuto chvíli preferuji předem stanovenou konečnou cenu za celý výzkumný projekt dle sjednaných parametrů. Klient tak ví, kolik ho výzkum bude stát a nemusíme se zatěžovat evidováním a hodnocením toho, co z úkonů byla práce, co ne atp. V ceně je samozřejmě zahrnuta rezerva pro případné opakování rozhovorů či náklady pro oslovení osob mimo vybranou skupinu. Například odborníků, či expertů na zaměřenou oblast pro získání dalších informací ohledně zkoumané problematiky.

Jak píší na jednom webu nabízejícím on-line dotazníková šetření – rozhovory jsou metoda časově a finančně nákladná. Nebojte se, není to tak zlé. Oproti dotazníkovému šetření je určitě třeba počítat s větším časovým rámcem. V základu 2 – 7 týdnů dle rozsahu výzkumu. Finanční nákladnost je v tomto případě neporovnatelná. V kvalitativním výzkumu (např. rozhovory) se běžně pracuje s malým vzorkem respondentů (jednotky až nižší desítky), kdežto v kvantitativním výzkumu (např. dotazníková šetření) s větším počtem respondentů (nižší stovky až tisíc). Jde o to, jaká data chcete.

Oba přístupy přinášejí něco jiného. K čemu je vám „levnější“ metoda výzkumu, když vám neodpoví na to, co chcete? Pokud bychom nákladnost hodnotili podílem ceny / počtem oslovených, jsou rozhovory od dotazníkového šetření v přepočtu na jednoho respondenta logicky nákladnější.

Znovu však opakuji, jde o to, co se chcete dozvědět. Viz příklad v první odpovědi. Buďto četnosti ve vybraných kategoriích (co a kolik), nebo autentické postoje, hlubší významy ve zvolených problematikách a překvapivá zjištění (co, ale především jak a proč).

Když jsem si modeloval ceny za fiktivní výzkumné projekty menšího a středního rozsahu formou rozhovorů (skupinové diskuze teď nechme stranou) s tím, že bych zajistil vše (tj. zadavatel by mi nic neusnadnil, např. tím, že si zajistí respondenty či si vystačí jen s přepisy rozhovorů), pohyboval jsem se v cenové hladině okolo 30 – 70 tisíc Kč.  Pokud díky informacím z mých dotazovacích projektů lépe připravíte nebo vyladíte vaší službu, produkt či cokoli jiného, věřím, že tato přidaná hodnota náklady na výzkumný projekt brzy umaže.

Jak vlastně vypadá taková příprava otázek k danému průzkumu? Kdo je sestavuje? A jak velké slovo má v tomto ohledu klient?

Když při přípravě výzkumu konzultuji s klientem zaměření zkoumaného tématu a charakteristiky výběru dotazovaných, stává se i on svým způsobem součástí výzkumu. Potřebuji, aby mi popsal, co v danou chvíli o cílené problematice ví on sám.  Anebo zainteresované osoby v jeho blízkosti. Poté se snažím zorientovat v tématu pomocí jiných informačních zdrojů. Což mohou být elektronické zdroje, odborné publikace, konzultace s odborníky atp. V momentálně probíhajícím výzkumném projektu jsem v rámci mapování zkoumané problematiky mj. oslovil právě odborníka (architekta) pro nezávislé ověření a doplnění informací (které jsem získal od zadavatele) o tom jaké služby nabízí architekt, jakou zkušenost má s klienty, jak to oboru „chodí“ atd.

Tvorbu diskusního scénáře (sepsané otázky či poznámky pro vedení rozhovoru) konzultuji s klientem až do fáze oboustranné shody.

Já, jako řešitel výzkumného projektu, musím být schopen diskusní scénář (sepsané otázky či poznámky pro vedení rozhovoru) v plném rozsahu připravit, ale pokud klient přijde s vlastním, není to na překážku. Jen je třeba, aby opět došlo k oboustranné shodě. To znamená, že pokud dostanu diskusní scénář (sepsané otázky či poznámky pro vedení rozhovoru), který bude z mého pohledu nevhodně postavený, např. tematický záběr otázek bude vzhledem k časovým možnostem u dotazovaných příliš široký, nebo by došlo k porušení mého profesního etického kodexu, bude třeba to napravit.

3-veletrh

Otestovaný reklamní koncept vám nespadne na hlavu.

Co by musel klient udělat, aby došlo k onomu porušení tvého profesního etického kodexu a ty si odmítnul se na takovém projektu podílet, dokud nezjedná nápravu? A stalo se ti už něco takového v praxi?

Etický kodex jsem přejal od SIMAR (Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění) a i když nejsem členem, tímto kodexem se řídím. Klient musí respektovat můj etický závazek ohledně ochrany soukromí dotazovaných a moje vedení výzkumu takovým způsobem, ve kterém musím zajistit, aby nebyla zneužívána důvěra dotazovaných a tito nebyli svou účastí na výzkumu poškozeni či nepřímo ovlivněni. Pokud by tedy klient požadoval např. osobní údaje dotazovaných, nebo by jako součást rozhovoru vyžadoval propagaci či aktivní prodej jeho služeb, musel bych mu sdělit, že takto to nejde. Co se týče ochrany a zabezpečení pořízených záznamů z rozhovoru, tyto jsou po jeho skončení přesunuty (především psané záznamy, které jsou vyfotografovány a ty původní zničeny) na zabezpečené zařízení (používám pracovní iPad s kódovým zámkem a na něm instalovaný diktafon s šifrováním dat).   

Tady tě na chvíli přeruším. Zkus prosím našim čtenářům vysvětlit, k čemu takový výzkumný scénář slouží a co to vlastně je.

Já pracuji s plánem výzkumu a diskusním scénářem. Plán výzkumu zahrnuje body či poznámky týkající se kroků v realizaci výzkumného projektu. Diskusní scénář používám při rozhovorech jako pomůcku, abych nezapomněl, na co se chci ptát nebo pro další poznámky ohledně vedení rozhovoru.

Platí při sestavování otázek k hloubkovému průzkumu nějaká pravidla? Pokud ano, tak zkus prosím popsat, na co by člověk, který takový průzkum dělá, neměl nikdy zapomenout. Děkuji.

Zprvu je důležité dohodnout adekvátní místo pro rozhovor a dobře vysvětlit, o co v rozhovoru půjde. Proč a pro koho se dělá. A jaké postavení v rámci dotazovacího projektu má sám dotazovaný. V průběhu rozhovoru dochází k postupnému procházení tématu. Důležitým nástrojem je tzv. aktivní naslouchání, kdy se snažím doptáváním získat hlubší význam ze získaných sdělení. Skladba otázek tak má svůj význam, protože na začátku ještě nemusí být koncentrace dotazovaného dostatečně vysoká. Není na škodu se k některým otázkám vrátit později s tím, zdali by se k nim dalo ještě něco dodat.

Poslouchají tě třeba klienti na slovo? Tedy, když jim řekneš, že třeba tato otázka je zavádějící, jelikož respondenta přímo navádí k odpovědi a měla by tedy být vyřazena, poslechnou tě?

Jak jsem uvedl výše, i klient je součástí výzkumu a podstatná je oboustranná shoda. To, že to bude stát určité vyjednávací úsilí, je jasné. A myslím, že i praktické. Pokud by došlo z hlediska metodologického přístupu k neshodě, je na mně, abych vysvětlil, jak se to může ve výsledku projevit. Pasivní klient není mým přáním. V tuto chvíli mám zkušenost s prvním klientem, který v rámci tvorby diskusního scénáře požádal o věnování většího prostoru některým dílčím charakteristikám (např. styl navrhování architekta)

Když se sestaví otázky, určí, jak vypadá naše cílová skupina, pak se jdou získávat odpovědi, tak dochází třeba už v průběhu těchto průzkumů k tomu, že se upravují či korigují některé otázky? Například jim respondenti nerozumí, nebo je špatně pochopí a odpovídají pak na něco zcela jiného atd. Stává se to často a je to vlastně běžná praxe, že k těmto úpravám dochází?

Jedním z důležitých hledisek při tvorbě otázek je právě jejich formulace, která by měla být srozumitelná a jednoznačně pochopitelná.

Pokud se stane, že dotazovaný otázce dobře neporozumí, je možno zareagovat např. rozvinutějším vysvětlením otázky z mé strany.

Výhodou přímého kontaktu s dotazovaným je právě to, že umožňuje pohotově reagovat na případné nejasnosti. Potom je na zvážení, zdali bude otázka v diskusním scénáři pro další rozhovory pozměněna či se při případných nových zjištěních ještě nějaké přidají.

Tento způsob dílčích úprav v zaměření výzkumu (tzv. za pochodu, např. z hlediska volby otázek) je kvalitativním technikách výzkumu vlastní. Ve výzkumném projektu, který momentálně řeším, jde zatím spíše o drobné změny. Ale pokud např. objevujeme něco nového, nebo nedostatečně známého (např. motivace a potřeby mladé generace vloggerů – tvůrců videoblogů), může se původní podoba diskusního scénáře či doplňujících šetření v rámci výzkumného projektu měnit výrazněji.

Jak se poté vyhodnocují ony odpovědi respondentů? A kdo je vyhodnocuje? Ty a klientovi pak předáš již jen seznam doporučení? Anebo tohle již je zcela jiný obor, o kterém ty nemáš skoro žádné povědomí?

Zvukové záznamy, psané (poznámky) či jiná data – to vyhodnocuji opět já. Způsob interpretace výsledků závisí na několika faktorech. Buďto lze předat přepisy rozhovorů, což nemusí být vždy praktické kvůli množství textu a v případě anonymních rozhovorů je třeba dbát na to, zdali by tento přepis nemohl identifikovat dotazovaného. Vhodnější mi přijde určité propojení a očištění získaných dat do přehlednější formy, než jsou přepisy. Tedy souhrnné propojení získaných informací pro jednotlivé tematické úseky a odstranění nepotřebných zjištění.

Doporučení jsou součástí výsledné interpretace a musí být jasně odděleny od primárních výsledků výzkumu. Jejich základem jsou výsledky výzkumu, jiné zdroje informací, moje subjektivní hodnocení či např. subjektivní hodnocení jiných osob, které se se souhlasem zadavatele s výsledky výzkumu či jejich upravenou podobou seznámili.

Zkus prosím, Martine, nastínit, jaké závěry můžeš díky podobným průzkumům vyvodit a jak to vlastně může ovlivnit podnikání tvého klienta. Děkuji.

Když rozvinu druhou část předchozí odpovědi, doporučení ukazují kde a (dílčím způsobem) jak postupovat s ohledem na odstranění problematických uzlů zjištěných výzkumným projektem. Jaký postup následně klient zvolí, je plně v jeho kompetenci. A tak je to i správně.

Protože já nemohu být odborníkem na všechny obory, ve kterých jsou moje služby prakticky využitelné, abych zároveň odborně poradil i to, jak danou situaci má klient řešit.

Dobré zacílení a pochopení zdrojů souladu či nesouladu mezi vaším produktem (službou, konceptem atp.) a vaší cílovou skupinou je velmi výhodné. Jednak z hlediska efektivity časových a finančních investic do případné nápravy nedostatků (máte problém velmi dobře zacílen). Dále jste vybaveni informacemi o tom, v jakých významech danou problematiku zákazníci vnímají (např. pro precizně formulované reklamní sdělení).

4-led

Hluboký otisk v ledu, obdobně jako hlubší informace od zákazníka, nejde získat hned.

Podílel ses třeba někdy na nějakém průzkumu veřejného mínění a nebo na průzkumu trhu pro nějakou větší firmu? Pokud ano, jak moc se tyto věcí liší od toho, co děláš nyní?

Průzkum veřejného mínění ani průzkum trhu jsem nerealizoval. První jmenované se řeší primárně technikou dotazníkového šetření a u průzkumu trhu, což je široký pojem, lze použít techniky kvantitativní (např. dotazníky), kvalitativní (např. rozhovory), ale i úplně jiné postupy (pozorovat vybraný segment trhu, hledat v informačních zdrojích, oslovit osoby dobře seznámené se stavem na daném trhu, atp.).

Pokud vám jde o velikost trhu nebo jeho strukturu, bude vhodné dotazníkové šetření.

Avšak informace, které hledáte, mohou být už někde zaznamenané a volně nebo za určitý peníz dostupné. Než se tedy budete zprostředkovaně tázat, zkuste hledat v dostupných zdrojích informací nebo oslovit odborníky z oboru, potažmo ty odborníky, kteří se vyhodnocováním situace v oboru zabývají. Hlubší sondáž formou kvalitativních technik při průzkumu trhu je praktická např. tehdy, když chcete zjištěné četnosti určitých segmentů na trhu (skupiny zákazníků dle vybraných charakteristik) rozšířit o jejich hlubší vhled a pochopení.

Proč ses rozhodl právě pro portál Navolnenoze.cz, i když za registraci musíš platit? A už ti díky tomuto portálu přišly nějaké poptávky od klientů?

Při zvažování o své internetové prezentaci jsem pociťoval, že samostatný web bude kulhat, zvlášť proto, že nejsem vlastními silami schopen jej vyzbrojit dostatečnými nástroji, aby se probil virtuální džunglí a byl dobře vidět. Investici do vlastního silného webu v tuto chvíli nepovažuji za praktickou a volím jiné způsoby propagace. Portál Navolnenoze.cz mi vyhovuje. Líbí se mi, že se prezentuji v rámci skupiny lidí, kterou něco spojuje a jedná se o zavedený, navštěvovaný web. Na portálu se prezentuji přibližně dva měsíce a byl jsem zatím osloven jednou poptávkou vzešlou z kontaktu získaného na tomto webu. Zadání ovšem bylo výrazně mimo možnosti toho, co nabízím. Jednalo se o tvorbu a řízení propagační kampaně v USA s cílem získat investici pro vývoj produktu. Vyzpovídal jsem tedy dotyčného a doporučil mu v jaké kategorii na Navolnenoze.cz lépe pochodí.

Jaké jsou tvé plány na letošní rok? A kam by se měly tvé kroky ubírat v následujících letech? Čeho bys chtěl dosáhnout řekněme v časovém horizontu pěti let?

Jsem vnímavý na pětiletky ;-). Uvědomil jsem si, že když mi bylo 25, onehdy 30, vždy jsem pocítil vstup do nové epizody života, ať už s ohledem na vnímání pozice sebe samého, žebříčku hodnot atp. Nevím, kde bych chtěl být za pět let, ale ve svých pětatřiceti bych rád bilancoval, jak se mi podařilo úspěšně rozjet stabilní profesní praxi v oblasti, kterou výše popisuji a jak ji dále rozvinout. Momentální plány se tedy týkají iniciativy v rozvíjení a propagaci mých služeb. Zatím zjišťuji, že když se ve své práci posunu dál, řeknu si wow, je to lepší, než jsem očekával a to by mohla být stopa, ne?   

A poslední otázka na závěr. Chtěl bys našim čtenářům či komukoliv jinému něco vzkázat?

Doufám, že při dalším rozhovoru budu mít víc příkladů z praxe, tak mi držte palce, abyste se příště taky trochu pobavili. 😉 A také, Michale, děkuji vám za oslovení pro tento rozhovor.

Zdroj: http://objevit.cz/martin-skrivanek-pomaham-propojovat-nabidku-s-poptavkou-13-t88766

  •  
  •  
  •  
  •  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Ostatní uživatelé také četli:

Je to malíř. Kreslíř. Akorát nemaluje a nekreslí. Pracuje ve Photoshopu a navrhuje grafiku pro webové stránky. Patří mezi jedny z těch zvučnějších českých jmen mezi grafiky. Na Twitteru jej znáte pod přezdívkou Jerry, jinak je to však Jirka. Jiří Tvrdek.Ahoj Jirko, trošičku už jsem nastínil, co vlastně děláš a kdo jsi. Grafici tě znají...

Mísicí, anebo mísící? Oba výrazy jsou samy o sobě správně. Problematické je však často jejich správné užití. Slovo mísicí je přídavné jméno účelové, označuje tedy účel, k němuž daná věc či jev slouží, do stejné kategorie patří například slova hasicí, řídicí, čisticí, měřicí, chladicí. Máme tedy hasicí přístroj, nikoli hasící přístroj. Příklad: Potřebujeme novou mísicí...

Vysoké podpatky jsou sexy, někdy jsou také považovány za symbol společnic a kurev. Existují však i jiné druhy podpatků. Například jehlové podpatky, nízké podpatky, variant je zkrátka mnoho. A jak je to s pravopisem? Přesně naopak. Pravopisně správně je pouze jeden tvar – podpatky. Další varianty jako podpadky nebo potpatky jsou pouze patvary, které do spisovné...

Říkají mu JersyWoo. Není to indián. Je to Martin. Martin Jersák. Založil v roce 2009 asi největší Pay Per Post systém u nás. Placlu. A o pár let později již Placla vykazovala obrat přes 4 000 000 Kč. A protože se taková Placla jednoduše neprodává každý všední den, tak jsem se Martina trochu poptal na to, co jej...

Ptáte se, co je to PPC marketing? Není to tak složité, jak to vypadá. Zkratka PPC znamená pay per click – v překladu platba za proklik. To znamená, že inzerent platí pouze za potenciální zákazníky, kteří kliknou na reklamu, protože je nějakým způsobem zaujala. PPC je jeden z nejefektivnějších nástrojů online marketingu, protože umožňuje přesné...

Ženské jméno Klaudia latinského původu. Dle jednoho výkladu pochází ze slova claudus, které znamená kulhavý. Pravděpodobnější význam jména Klaudia je však náležející ke starořímskému rodu Claudiů. Jméno se vyskytuje také ve variantě Klaudie či Claudia. Kdy slaví Klaudia svátek?Klaudia slaví, podle českého občanského kalendáře, svátek 5. května (5.5.).Mužská obdoba jménaMužská obdoba jména je Klaudian.Domácí podoby...

V minulých dílech jsem se více zaobíral obecným fungováním kryptoměn, jak a kde lze nakupovat kryptoměny (například na kryptosměnárnách a jaké typy kryptosměnáren existují) a také jsme trochu nakousli těžbu Bitcoinu a probrali jsme hodně do detailu, jak funguje crypto trading a jak se dá získat krypto skrze airdrop. Dnes se pokusím představit méně známé...

Mužské jméno Vít je latinského původu. Pochází z výrazu vitus, tedy živoucí, veselý. V češtině se vyskytuje často v podobě Vítek. Je možné, že jméno Vít má stejný původ, jako germánské jméno Wido. Kdy slaví Vít svátek?Vít slaví, podle českého občanského kalendáře, svátek 15. června (15.6.).Domácké podoby jména VítVítek,Víťa,Víťan,Viťánek,Vitouš,Vitoušek,Víteček.Vít a statistikaKolik žije v ČR Vítů...

Madagaskar nebo Madagascar? Co je správně? Madagaskar je unikátní ostrovní stát v blízkosti jihovýchodního pobřeží Afriky. Najdeme zde jedny z nejstarších národních parků, hory, ledovce, lemury i baobaby.Madagaskar – v našem pravopise je uznávána pouze tato podoba, slovo se tak přizpůsobilo i českému skloňování.Madagascar – oficiální název ostrova je Madagascar, v češtině se však tato...
Načíst dalších 10 článků