Demokracii je potřeba podporovat a chránit, k připomínce této skutečnosti slouží Mezinárodní den demokracie. Měli bychom si uvědomit, že demokracie vzkvétá díky účasti lidí, a je ohrožena apatií, strachem a netolerancí ve stejné míře, jako může být ohrožena ekonomickými problémy. Demokracii bychom neměli považovat za samozřejmost.

Kdy slavíme Mezinárodní den demokracie

Mezinárodní den demokracie slavíme každoročně 15. září (15. 9.).

Vyhlášení Mezinárodního dne demokracie

Mezinárodní den demokracie byl vyhlášen Organizací spojených národů v roce 2007 a poprvé se slavil v roce 2008. Datum 15. září připomíná den, kdy v roce 1997 Meziparlamentní unie, organizace sdružující parlamenty z různých koutů světa, přijala Všeobecnou deklaraci o demokracii.
Parlamenty po celém světě, mezinárodní organizace, nevládní organizace i jednotlivci pořádají v tento den řadu akcí, které připomínají důležitost parlamentní demokracie, zároveň také ale připomínají problémy, kterým svět čelí v nedemokratických státech po celé Zemi.

Demokracie

Demokracie či lidovláda je forma vlády, v níž o výkonu státní (obecní, krajské atd.) moci rozhoduje mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Způsob jak občané své mínění v demokratickém státě uplatňují určuje ústava. Může to být demokracie:

• přímá, kde občané hlasováním rozhodují o jednotlivých otázkách (zákonech, rozhodnutích, rozpočtech atd.),
• zastupitelská či nepřímá, kde k tomu zmocňují své zastupitele (poslance atd.), nebo
• kombinovaná, kde se užívají oba postupy.

V přímé demokracii se zpravidla rozhoduje referendy, v nepřímé volbami. Přímá demokracie v čisté podobě se užívá v menších společenstvích (spolky, samosprávy, družstva atd.), v žádném státě se nepoužívá.

Charakteristika demokracie

Demokracie v moderním slova smyslu se často charakterizuje principy rovností před zákonem, politických práv, dělby moci a vládou zákona, na definici se však odborníci neshodují. Tyto principy se projevují v nároku všech občanů na rovnost a rovný přístup k zákonodárství. Například v zastupitelské demokracii má každý hlas stejnou váhu, každý občan může být volen či volit a právo volit je zajištěno ústavou.

Vývoj demokracie

První pokusy o demokracii vznikaly již v městských státech obchodních Féničanů. Ti obchodovali s Řeky, pro něž měl obchod také zásadní význam a přejali tak i jejich fénické písmo. První politické uspořádání, v němž se uplatňovaly některé demokratické prvky se vyskytovalo v některých řeckých městských státech od poloviny pátého do poloviny čtvrtého století před naším letopočtem. Tato demokracie se však vztahovala jen na svobodné muže, kteří měli občanství městského státu, tedy na menšinu. Je důležité zdůraznit, že se občanská práva nevztahovala na část svobodných mužů, na ženy, přistěhovalce, cizince a na otroky, proto není možné tento systém považovat za demokratický v moderním slova smyslu.

Řím

Ve starověkém Římě existoval římský senát a volená magistratura. Obchodně politické místo zde reprezentovalo fórum (například Forum Romanum).

Novověk

Po feudálním středověku se demokracie objevuje nejdříve v bohaté koloniální Anglii, která se postupně přetváří z monarchie v konstituční monarchii. V druhé polovině 18. století vzniká demokracie ve Spojených státech amerických, byť ve smyslu republikánství. V průběhu 19. století vznikají z těchto zdrojů novodobé liberální demokracie po Evropě, pro něž jsou zcela novými znaky jednak zastupitelský systém, jednak liberální výdobytky plného osvobození lidí z poddanství a z moci feudální aristokracie. Během druhé poloviny 19. století a v prvních desetiletích 20. století dochází ke stále většímu rozšíření osob oprávněných volit až po zásady dnešního všeobecného volebního práva, které vylučuje již jen osoby např. nezletilé, nesvéprávné nebo cizince.

Meziválečné období

V době mezi dvěma světovými válkami dochází k selhání demokracií v řadě evropských států jako např. Itálie, později Německo, Španělsko, Portugalsko a četné další. Před druhou světovou válkou patřilo Československo k nejvyspělejším světovým demokraciím.

Poválečné období

Po druhé světové válce se v západní Evropě etablují demokratické země, zatímco demokracie v zemích sovětského vlivu jsou likvidovány. Sovětské satelity jsou řízeny totalitně. Koncem 80. let dochází k rozpadu sovětského bloku a k restauraci demokracií (Polsko, Československo, Maďarsko a další státy), nebo k pokusům o zavedení funkční demokracie vlastně vůbec poprvé (např. Rusko). Předpovídá se zlatý věk demokracie kolem celého světa, nicméně postup v řadě států je obtížnější než se předpokládalo.

Demokracie ve světe

Demokracie je jeden z nejrozšířenějších způsobů řízení státu. Demokracie předpokládá svobodnou politickou soutěž. Proto je základem a ideálem demokracie svobodné formování veřejného mínění, které je současně základem autentické svobody občanů. Vyspělost a hloubka demokratického uspořádání dále principiálně závisí na vyspělosti elit dané země a zejména na jejich schopnosti, jakým způsobem a v jakém rozsahu dokážou tyto elity nalézat a veřejnosti předkládat závažná témata.

Česko

O omezené demokracii můžeme hovořit už v souvislosti s přijetím Prosincové ústavy v roce 1867. Nicméně až po přijetí všeobecného a rovného volebního práva v roce 1907 předlitavská část monarchie splňovala jednu z hlavních norem, které definují moderní demokracii. V Česku poté existovala demokracie v rámci první republiky mezi roky 1918 až 1938. Mezi roky 1948 až 1989 zde panoval komunistický režim. Od roku 1989 je v Česku demokracie. V roce 2014 bylo 48 % lidí spokojených s demokracií v Česku, zbylých 49 % nespokojených (výzkum CVVM).