Cílem Mezinárodního dne ozonové vrstvy je připomínat každoročně potřebu ochrany křehké ozónové vrstvy, chránící Zemi před potenciálně život ohrožujícím ultrafialovým zářením. Ozónová vrstva pomáhá dlouhodobě zmenšovat množství škodlivého UV záření, které se dostává k zemskému povrchu. Toto záření způsobuje např. poškození kůže i zraku, úbytek ozónu ve vyšších výškách proto přímo souvisí s ohrožením zdraví nejen lidí, ale také zvířat.

Kdy se slaví Mezinárodní den ozonové vrstvy

Mezinárodní den ozonové vrstvy se slaví 16. září (16. 9.).

Vyhlášení Mezinárodního dne ozonové vrstvy

Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy, designovaný Valným shromážděním OSN na den 16. září, je připomínkovým dnem OSN. Rozhodnutí slavit tento den padlo v roce 1994, na památku dne 16. září 1987, kdy národy podepsaly Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země.

Ozonová vrstva

Ozonová vrstva je část stratosféry ve výšce 25 až 35 km nad zemským povrchem, v níž se nachází značně zvýšený poměr ozonu vůči běžnému dvouatomovému kyslíku. Hraje mimořádně významnou roli pro pozemský život, neboť chrání planetu před ultrafialovým zářením.

Vznik ozonové vrstvy

K nárůstu obsahu ozonu dochází při střetu dvouatomových molekul kyslíku s fotony ultrafialového slunečního záření anebo po rozštěpení elektrickou energií z blesků. Takto dodaná energie rozštěpí molekulu kyslíku na dva radikály, které poté reagují s jinými dvouatomovými molekulami za vzniku tříatomových molekul ozonu.

Význam pro život

Ozon absorbuje ultrafialové záření lépe než běžný kyslík, což má za následek oslabení přicházejícího UV záření na povrch. Kdyby zmíněné UV paprsky prošly na zemský povrch bez ztráty energie v ozonové vrstvě, byly by mimořádně nebezpečné pro pozemské organizmy, protože vysoká energie fotonů vede ke vzniku různých typů rakovinných nádorů kůže a poškození zraku.

Vliv člověka na ozonovou vrstvu

V současné době je často diskutována otázka vlivu lidské činnosti na stav ozonové vrstvy. Je prokázáno, že přítomnost organických halogenovaných sloučenin nebo samotných halogenů fluoru, chloru a bromu blokuje reakce vedoucí ke vzniku ozonu, protože halogenové atomy přednostně reagují s atomárním kyslíkem i s molekulami ozonu.

Monitorováním obsahu ozonu z družic bylo zjištěno, že především v oblasti zemských pólů dochází v posledních letech k značnému poklesu obsahu ozonu. Zároveň byl zaznamenán nárůst případů rakoviny kůže a zrakových onemocnění v oblasti blízkých především jižnímu pólu (Nový Zéland, Patagonie).

Světové společenství se na základě těchto pozorování rozhodlo pro radikální omezení používání těkavých organických chemikálií s obsahem halogenů, především freonů, sloučenin s vysokým obsahem fluoru a chloru v organické molekule (tzv. Montrealský protokol). Freony se používaly především jako inertní tlaková náplň sprejů a chladicí médium v chladničkách a klimatizačních jednotkách. Podle posledních měření se zastavil nárůst koncentrace těchto chemikálií ve stratosféře.

Vzhledem ke zpoždění, které vývoj stavu ozonu vykazuje, teprve následující desetiletí ukáží, zda se redukcí používání freonů podaří zastavit oslabování síly ozonové vrstvy.

Ozonová díra

Ozonová díra je označení pro oblast stratosféry s oslabenou vrstvou ozonu. Trendu, že ozon se ničil rychleji, než se stačil vytvářet, si poprvé všimli v 60. letech Mario J. Molina a Sherwood Rowland. Oba se v roce 1995 dočkali Nobelovy ceny za chemii.

Ozonová díra byla poprvé pozorována počátkem 80. let 20. století nad Antarktidou. V roce 1985 tam v září a říjnu poklesla koncentrace ozonu na polovinu dlouhodobého průměru. Později byl naměřen kolísavý úbytek stratosférického ozonu nad Jižní Amerikou a Austrálií a později také nad Arktidou na severní polokouli. Rekordní snížení bylo v letech 1992 až 1993 a dlouhodobě je sledováno nad nejobydlenějšími oblastmi světa o cca 0,5 % za rok.

Rizika ozonové díry

Zeslabená vrstva ozonu představuje větší pravděpodobnost průniku ultrafialového záření typu B a C, které je karcinogenní. U lidí a zvířat může zvýšená intenzita ultrafialového záření způsobit poškození zraku, vyvolat rakovinu kůže a snížení imunity. U rostlin včetně mořského fytoplanktonu snížený růst a sníženou odolnost vůči škůdcům. Ozonová díra však napomáhá obnově ledovců.

Montrealský protokol

Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země byl přijat 16. září 1987 v Montrealu.

Je prováděcím protokolem Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy, která byla podepsána 22. března 1985 ve Vídni (mezi 28 signatáři není Československo).

196 signatářů

K Montrealskému protokolu přistoupilo 196 států světa (všechny členské státy OSN, stejně jako Niue, Cookovy ostrovy, Vatikán) a také Evropská unie. Jeho hlavním cílem je vyloučení výroby a spotřeby regulovaných látek (96 chemických látek), které podle vědeckých důkazů poškozují ozonovou vrstvu a způsobují tak ozonovou díru.

Látky poškozující ozonovou vrstvu

Jde o plně halogenované chlór-fluorované uhlovodíky (CFC, laicky „tvrdé freony“) a brom-fluorované uhlovodíky, ale i o částečně halogenované chlór-fluorované uhlovodíky (HCFC, laicky „měkké freony“). Do roku 1987 se na světě spotřebovalo asi 1,1 milionů tun CFC ročně, z toho asi 5 500 tun připadalo na dnešní ČR.

Regulované látky pronikají do vyšších vrstev atmosféry, kde chemickými reakcemi narušují ozónovou vrstvu Země, jež částečně pohlcuje ultrafialové záření. Chlór-fluorované uhlovodíky jsou chemicky velmi stálé a v atmosféře přetrvávají desítky let (např. dichlordifluormethan, CFC-12 102 let).

Současný stav ozonové díry

Průmyslové země ukončily výrobu freonů v roce 1996; Evropská unie již v roce 1994. Jako náhrady jsou používány propan-butan, amoniak, voda, kyselina citrónová. Rozvojové země by měly ukončit produkci freonů do roku 2010. V letech 1986 až 1994 stoupla však jejich produkce o třetinu.

Na jaře roku 2011 zpozorovala a změřila družice Envisat v rámci projektu OMI ozónový úbytek nad Arktidou (Špicberky, Skandinávský poloostrov a široké okolí, výrazně zasahující i do evropského kontinentu).

Roku 2019 byla díra nejmenší od roku 1982.

Aktuální problémy ozonové vrstvy

Problémy jsou prodeje starých technologií ve třetím světě a dlouhověkost freonů, které vydrží v atmosféře stovky let. Dále se některé „měkké“ látky poškozující ozon, jako freony chlordifluormethan a pesticid metylbromid dosud smějí vyrábět. Freony se podílejí také na globálním oteplování.

Letecká doprava hraje v úbytku ozónu také velkou roli. Problematika úbytku ozónu ve stratosféře je poměrně komplikovaná. Z chemického hlediska lze zjednodušeně říci, že současný životní styl vede k produkci dalších látek, které se nekontrolovaně dostávají do stratosféry, a vůbec nejde o látky, které by nějak zvlášť souvisely s chemickým průmyslem. Jedná se zejména o leteckou dopravu. V jejím důsledku se vytváří velké množství oxidů dusíku a dalších látek, které jsou relativně reaktivní. Navíc, vzhledem k tomu, že se letadla pohybují ve vysokých výškách a nemají tedy k ozónové vrstvě daleko, snadno se k ní tedy dostanou a narušují popsanou rovnováhu. To vede k úbytku ozónu. Při pohledu letové aktivity nad Evropou a Severní Amerikou je úbytek ozónu v důsledku letové aktivity značně znepokojující.

Jak může přispět k ochraně každý z nás?

Každý člověk na planetě může k ochraně přispět svou troškou do mlýna. Při používání prostředků obsahujících freony a halony, či výrobě a použávání methylbromidu, tyto látky pronikají do vyšších vrstev atmosféry a mají vliv na zeslabování ozonové vrstvy.

V základu tedy stojí nutnost vyhnout se používání prostředků, které obsahují právě nebezpečné freony či halony. Týká se to například náhrady starších chladících a klimatizačních zařízení za modernější přístroje. Další možností je omezení automobilové dopravy a tím přispění ke zkvalitnění životního prostředí, ve kterém žijeme.

Zkuste například jezdit do práce na kole či alespoň občas vyměnit jízdu autem za chůzi, pokud je to možné. Myslete přitom na to, že chráníte své zdraví, naši planetu a dáváte možnost žít dalším generacím v kvalitním životním prostředí.