Víte, kdy psát my a mi? Obě tato slova mají v češtině své místo a obě jsou osobními zájmeny. My s tvrdým y označuje množné číslo (tedy nás), zatímco když píšu mi, tak myslím sebe samotného.

Kdy píšeme my

My s tvrdým y je součástí vyjmenovaných slov po m. Používáme ho vždy, když mluvíme o nás, tedy v 1. osobě množného čísla.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova my:

• My se rozhodli, že letos na dovolenou nepojedeme a budeme šetřit na nový bazén.
• My si asi nerozumíme, protože já vůbec nevím, o čem mluvíš.
• Šli jsme na stezku odvahy a i když my jsme se báli, tak dědeček nás uklidnil.
• My si chceme brzy koupit zahradu a postavit nový dům.
• Chtěli jsme se v noci vrátit do hotelu, ale my blbci jsme zabloudili.
• Vlak už skoro odjížděl, takže my dva jsme se nemohli ani v klidu rozloučit.
• My se s vámi nebudeme dohadovat.
• Pozvání na večeři bylo lákavé, ale my se nakonec rozhodli zůstat doma.
• My se pořád jen hádáme, proto po nás sousedi tak divně koukají.
• My víme, jak to myslíte, ale nesouhlasíme s vámi.

Kdy píšeme mi

Mi požíváme, pokud pojednáváme o 1. osobě čísla jednotného. Takže když mluvím o sobě samotném, zkrátka vždy použiju mi. Pomůckou tady je, že mi se dá nahradit tvarem mně (komu, čemu).

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova mi:

• Podej mi (mně) tu sklenici.
• Ty se mi snad jenom zdáš.
• Přijde mi, že se v poslední době chováš jako blbec.
• Neříkej mi, že to s tou svatbou myslíš vážně.
• Poslali mi dopis z finančního úřadu.
• Rád bych zjistil, kdo mi volal.
• Mám pro tebe dárek, ale musíš mi říct, jestli se ti líbí.
• Půjdu s tebou na pivo, ale dej mi tak hodinu.
• Nevidím důvod, proč bys mi nemohl půjčit své auto.
• Ve škole se mi pořád někdo směje, že mám starodávné brýle.
• Budeš mi psát, až tady nebudeš?