Nejčastěji špatně používaná slova v češtině

Čeština je sice krásný, ale také velice složitý jazyk. Není tak divu, že u mnohých slov nikdo ani pořádně neví, co je z gramatického hlediska správně. Pojďme si ukázat pár pravopisných chyb, se kterými se setkáte nejčastěji. A také se správnými variantami těchto slov. Takže pak můžete machrovat, jak jste chytří. Ale ruku na srdce, to nejste a nikdy jste nebyli :-D. Jinak byste tu teď nebyli :-).

By jsme – bychom

Správné tvary jsou pouze bych, bys, by, bychom, byste, by, obdobně abyste, abychom, kdybychom, kdybyste, kdyby sis, kdybys apod.

Formy jako bysme, aby jsme, by jste a další patvary je gramaticky špatně. Tzn. žádné kdyby jste ani kdybyjste.

Příklady CHYBNÉHO užití slov byste / bychom / bych:

  • Co by jste chtěli? (Správně: Co byste chtěli?)
  • To by jsme byli udělali dřív, kdyby jsme to věděli. (Správně: To bychom to udělali dřív, kdybychom to věděli.)
  • Rádi by jsme ti to oplatili. (Správně: Rádi bychom ti to oplatili.)
  • Řekl by jsi to do něj. (Správně: Řekl bys to do něj?)
  • Rád by jsem vám něco řekl. (Správně: Rád bych vám něco řekl.)

Příklady CHYBNÉHO použití abychom / abych / kdybychom / kdybyste:

  • Kdyby jste mi řekli, že tohle bude taková námaha, tak na to seru. (Správně: Kdybyste mi řekli, že tohle bude taková námaha, tak na to seru. Tuhle větu s oblibou používám já, když jsem na pokraji sil.)
  • Co kdybyjste se všichni sebrali a táhli do piče? (Správně: Co kdybyste se všichni sebrali a táhli do piče? Jinak tuhle větu s oblibou používala moje máma.)
  • Dej si dolů ty posrané kalhoty, abych ti lépe viděla na ptáka. (Správně: Dej si dolů ty posrané kalhoty, abych ti lépe viděla na ptáka.)
  • Kdy byjsi měl čas, ozvi se. (Správně: Kdybys měl čas, ozvi se).

Ve druhé osobě, pokud následuje zvratné zájmeno se / si, tak koncovka se / si přibírá na konci písmeno „s“ (kdyby ses, kdyby sis. Příklady chybného použití:

  • To bysis moc nepomohl. (Správně: To by sis moc nepomohl.)
  • Tos nečekals. Víš, co mi řekla? (Správně: To bys nečekal. Víš, co mi řekla?)
  • Dybyste si udělali volno, všechno stíháte. (Správně: Kdybyste si udělali volno, všechno stíháte.)
  • Kdyby jsi si to rozmyslel. (Správně: Kdyby sis to rozmyslel, dej mi vědět.)

Výjimka vs. vyjímka

Správně píšeme výjimka a výjimečná (dlouhé y, krátké i), i když základem slova je sloveso vyjímat. Jedná se o jednu z nejčastějších češtinářských chyb, protože mnoho lidí vůbec netuší, že vlastně někde dělají chybu.

Stejně tak se píše: výjimečný / výjimečná / výjimečné / výjimeční apod.

Příklad SPRÁVNÉHO užití slova výjimka:

  • Je to výjimka, která potvrzuje pravidlo. (nikoliv vyjímka)
  • Žádost o udělení výjimky nebyla schválena. (nikoliv žádost o udělení vyjímky)
  • Dobře. Udělám výjimku. Ale jen pro tentokrát. (nikoliv udělat vyjímku)

No a když už jsme u toho slovíčka pro tentokrát, tak mrkněte níže.

Pro tentokrát vs. protentokrát

Jak asi správně tušíte, tak pro tentokrát se vždy píše zvlášť. A jestli existuje nějaká situace, kdy je možné psát vše dohromady (protentokrát)? Ne. Smůla. Smolíček pacholíček.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slovního spojení „pro tentokrát“:

  • Pro tentokrát ti tento prohřešek odpouštím. Ale jen pro tentokrát.
  • Mohl bys pro tentokrát udělat výjimku a přestal se chovat jako debil? (Zde jsme použili zatím všechna výše jmenovaná slova, ve kterých se nejčastěji chybuje – bys, výjimka, pro tentokrát.)
  • I pro tentokrát byl František za dementa, protože opět napsal slovo pro tentokrát dohromady.

Tematický vs. tématický

Správně se píše pouze tematický. Tematický je přídavné jméno ke slovu tematika = soubor anebo okruh nějakých témat a vyslovujeme jej s krátkým e. Jedná se opět o velmi častou chybu. Pokud tedy uvidíte někde někoho psát slovičko tmatický s dlouhým e v kořeni slova (tématický), tak mu můžete hned říct, jaký je to debil (i když jste to doposud nevěděli stejně jako já :-)).

Podobně je tomu i u slova schéma, které se taktéž vyslovovuje i zapisuje s dlouhým e a přídavné jména schematický se pak vyslovuje i zapisuje krátce.

Možné slovní tvary slova tematický: tematický – tematická – tematické – tematického – tematickém – tematickému – tematickou – tematických – tematickým – tematickýma – tematickými – tematičnost – tematičnostech – tematičnostem – tematičnosti – tematičnostmi – tematičtí

Příklady SPRÁVNÉHO použití slova tematický:

  • Tematická skupina obsahuje data, která poskytují informace o všech typech dopravy v Praze.
  • Tematické plány sice nejsou povinné, ale třeba po nás je vyžaduje paní učitelka, takže vlastně povinné jsou.
  • V případě vytvoření tematického plánu podle ŠVP je potřeba si uvědomit, že podkladem pro tematický plán bývají nejčastěji učební bloky.
  • Návrh tematického plánu pro projekt je následující.

Dceřinná vs. dceřiná

Správný tvar je s jedním n, tedy dceřiná. To platí i o ostatních tvarech jako je dceřiný, dceřiných, dceřinými apod. Slovíčko dceřiný zná čeština poměrně krátce, s jedním „n“ se používá zhruba od roku 1957 (v českém jazyce se mnohdy souhláska „n“ zdvojuje u koncovek přídavných jmen, ale tohle je zrovna jedna z výjimek).

Přitom ještě v polovině 19. století se v daném významu užívala podoba dcerský, např. Josef Jungman ve svém slovníku uvádí spojení dcerské právo. O tom, že pravopisná podoba slova dceřiný je opravdu živým problémem, živou neznalostí, nás může přesvědčit nahlédnutí do Českého národního korpusu, v němž je zaznamenána náležitá pravopisná podoba 50x a nenáležitá – s dvěma n – se zde vyskytuje 27x.

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/dcerinna-nebo-dcerina-spolecnost–908174

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova dceřiný:

  • Co je to mateřská a dceřiná firma?
  • Jak se liší mateřská a dceřiná společnost z pohledu účetnictví?
  • Obchodní zákoník definuje mateřskou společnost a dceřinou společnost v § 66a odst. 2 Obchodního zákoníku.
  • Založení dceřiné společnosti není až tak snadné.
  • Dceřiná společnost se odtrhla od své matky.

Standardní vs standartní

Jedna z nejčastějších chybiček, které se lidé dopouští tak často, až se divím, že už jazykovědci už dávno nerozhodli o tom, že je možné použít oba tvary. Beztak je v tom guláš jak sviň :-).

Standardní = běžný, normální, obvyklý.

Standartní = standart není nic, takové slovo neexistuje, písmeno t se píše tak leda ve slově standarta (standarta = vlajka). Můj penis se postavil do pozoru jako standarta :-).

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova standardní:

  • Takové úkony standardně neděláme.
  • Standardní to není, ale že jste to vy, tak to nějak zkusíme.
  • Je potřeba to standardizovat.
  • Není potřeba to standardizovat.
  • Měli bychom standardizovat?
  • Mohli bychom už řešit něco jiného než standardizaci?

Jestli vs. jesli vs. esli

Správně je pouze tvar jestli. S lidovými tvary jesli, esli se ale můžete setkat ještě dnes zejména na venkově a ve vesnicích (například v Brně :-)).

Příklad SPRÁVNÉHO užití slova výjimka:

Raný vs. ranný vs. ranní vs. raní

  • Ranný – přídavné jméno raný znamená časný (brzký) – raný salát, raný středověk, raný podzim.
  • Ranný – se můžete setkat u přídavných jmen vytvořených od slova rána, většinou ve spojení s číslovnkou – osmiranný kolt. Ranný může být také odvozeno od slova rána ve významu zranění, např. ranné krvácení (= krvácení z rány) nebo ranné hojení (= hojení rány).
  • Ranní = odvozeno od slova ráno. Například ranní čaj. Ranní noviny. Ranní sraní (znáte to asi taky dobře). Slovo ranní je skloňovaná podle vzoru „jarní“.
  • Raní – infinitiv od slova ranit (poranit).

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova raný:

  • Natrhali jsme si rané třešně.
  • Z období rané gotiky pochází spousta mohutných staveb.
  • Máme (zas)rané brambory. :-D

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova ranný:

  • Vytáhl na nás dvourannou zbraň.
  • Mám šestiranný revolver.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova ranní:

  • Zítra bude František vstávat dřív, má ranní směnu.
  • Hned po ránu si dal František ranní rozcvičku.
  • Pak si dal ranní snídani.
  • František si uvařil ranní čaj.
  • František se polil ranním čajem.
  • František má na kalhotech skvrnu od ranního čaje. František je debil. Buď jako František.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova raní:

  • Jestli tam nepřijde, tak mě vážně raní.
  • Raní mě z něj mrtvice.

Do kdy vs. dokdy

Je správný tvar je pouze dokdy, do kdy anebo lze použít obě varianty? Dnes lze toto slovo psát jak odděleně (do kdy), tak i dohromady (dokdy).

Slovník spisovné češtiny uvádí psaní „odkdy“ i „dokdy“ dohromady. Starší pravopis by ovšem spíše ponechával jednotlivé části odděleny mezerou. Současná Pravidla českého pravopisu většinou v takovýchto případech nechávají možnost dublet – můžete tedy psát jak odděleně, tak i dohromady.

Zdroj: https://www.poradte.cz/skola/9768-do-kdy-nebo-dokdy.html

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova do kdy / dokdy:

  • Do kdy tam budeš? (Alternativa pražského „Budeš dýl?“)
  • Dokdy to má být hotové?
  • Dokdy máš čas?
  • Paní učitelko! Do kdy máme ten úkol vypracovat?

Od kdy vs. odkdy

Stejný případ jako viz výše. Je možné psát jak od kdy (odděleně), tak odkdy (dohromady), zde je ještě přípustná také varianta odekdy (tzn. i ode kdy by mělo být nejspíš správně, i když mi to moc ).

Slovník spisovné češtiny uvádí psaní „odkdy“ i „dokdy“ dohromady. Starší pravopis by ovšem spíše ponechával jednotlivé části odděleny mezerou. Současná Pravidla českého pravopisu většinou v takovýchto případech nechávají možnost dublet – můžete tedy psát jak odděleně, tak i dohromady.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova od kdy / odkdy:

  • Odkdy nám začíná další hodina?
  • Od kdy budeš dsotupný?
  • A od kdy bys chtěl objednat?

V., vs, vs., versus, verzus

Sice se nejedná o české slovo, ale možná právě proto v něm tolik chybujete (včetně mě).  Ale když už se s tím mátláme, tak není úplně od věci si říct, jak se správně píše slovo versus ve zkrácené podobě. Píše se správně vs. nebo vs? Nebo jsou možné obě varianty?

Poznámka: V některých zdrojích jsem našel, že je možné psát také verzus, ale dle Internetové jazykové přírůčky je jedinou povolenou variantou slovo versusMyslím, že stejně tak i ve slovenštině se píše verzus, což v tom dělá ještě větší zmatek, než jsme doufali :-).

Viz „Možná že jsem čtenáře překvapil hned pravopisem předložky verzus v nadpisu článku. Starší uživatelé češtiny si zajisté zvykli na pravopisnou podobu versus, vyslovovanou ovšem [verzus]. V Pravidlech českého pravopisu z r. 1993, kdy byly provedeny některé změny v zapisování cizích slov, slovo versus nenajdete, ale Akademický slovník cizích slov z r. 1995 je doporučuje psát podle výslovnosti: verzus. Myslím, že žádný Čech už nevyslovuje ve slově versus souhlásku -s- a že často v duchu naší pravopisné soustavy uvádí pravopis do shody s výslovností. Pravda, tu a tam uslyšíme od pravopisných staromilců námitky proti takovému počešťování slov latinského púvodu, ale zachování -s- by zde bezpochyby narušovalo současné pravopisné zvyklosti. Přesto připusťme zatím pravopiné kolísání verzus//versus.“

Zdroj: https://journals.muni.cz/universitas/article/view/2248

Správně je jen varianta vs. (tedy s tečkou), případně v. (s tečkou – o té jsem upřímně ani nevěděl :-)). Hodně se to plete, protože v angličtině se právě používá vs (bez tečky), stejně tak se v angličtině používá také pouze v. pro slovíčko versus. Prostě zmatek nad zmatek :-).

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova versus:

  • Utkání Franta versus Kokotus.
  • Dnes hrají film Kramerová versus Kramer.
  • Lid versus Larry Flynt.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova versus ve zkráceném tvaru:

  • Sparta vs. Slavia.
  • Mysl vs. medicína.
  • Utkání Zlín v. Vsetín.

Pane František vs. pane Františku

Asi nejčastější chyba. Pokud i vy někdy váháte, jak máte někoho správně oslovit, tak si to teď názorně vysvětlíme. Základ je, že pokud chcete někoho správně oslovovat, měli byste používat 5. pád (tedy budete skloňovat). Zvláštní je, že často lidí umí správně skloňovat křestní jména, přitom u příjmení tak často dost lidí zapomíná, že by měli udělat totéž.

Příklad – tohle je ŠPATNĚ:

  • Pane Novák, tohle prosím už nedělejte.
  • Dobrý den, pane Krčmář.
  • Pane Jonáš, postupte si o krok dopředu.
  • Pane Karásek, k tabuli!

Příklady – tohle je SPRÁVNĚ:

  • Dobrý den pane Martine. (Pokud je pozdrav spojen s oslovením, tak čárka mezi těmito částmi nemusí být. Níže je pak uvedeno několik dalších příkladů.)
  • A jak byste to vyřešila vy, slečno Nováková?

Běžně se celé oslovení uprostřed věty odděluje čárkami z obou stran od ostatního textu – příklady:

  • Dobrý den, pane Nováku, jak se daří vaší ženě?
  • A kam byste chtěl, pane Nováku, poslat vaši ženu? (Je taktéž správně.)

Pokud je pozdrav spojen s nějakým oslovením (dobrý den / ahoj), tak čárka mezi těmito částmi nemusí být, tzn. se nemusí oddělovat z obou stran – příklady:

  • Dobrý den Honzo. (Pozdrav je součástí oslovení, proto čárku před jménem psát nemusíme.)
  • Ahoj Honzo, šel bys ven? (Ahoj je součást oslovení, proto čárku nepíšeme.)
  • Dobrý den, Honzo, jak se vám daří? (I tato varianta je správně.)
  • Dobrý den Honzo, jak se vám daří? (Zde je pozdrav „dobrý den“ součástí oslovení, proto čárku před jménem psát nemusíme, ale za jménem již čárka být musí.)
  • Máš představu, Františku, kdy půjdeme do kina?
  • Víš, Patriku, v kolik hodin tam máme být? (Víš není součástí oslovení, proto je oslovení odděleno z obou stran čárkou.)

Psaní velkých písmen vs. psaní malých písmen v závorkách

Psaní velkých písmen v závorkách – kdy ano a kdy ne? Musíte se nejprve rozhodnout, zda je text v závorce součástí věty (či není). Text v závorkách píšeme s velkým počátečním písmenem, pokud tvoří celou větu (anebo více vět). Pak musí být však obě věty (jak věta v závorkách, tak věta předcházející) ukončeny tečkou a tečka následuje ještě před závorkou.

Příklad správného psaní velkého počátečního písmene v závorkách:

  • Martin si neuvědomil, že je debil. (Ale všichni víme, že to je pěkně velký debil.)
  • Pan Martinec neví, že mu někdo šuká manželku. (A tím někým jsem já.)
  • Panna Maria byla panna. (I když se jí narodil syn. Něco nám tady na tom nehraje.)

Text v závorkách píšeme s malým počátečním písmenem, pokud se nejedná o celou větu.

Příklad správného psaní malého počátečního písmene v závorkách:

  • Tak to opravdu nevím, co bych s tím (ty krávo) měl dělat.
  • Ty jsi ale tak chytrý (debil).
  • Sledoval mě jako ostříž (pičus jeden).

Himaláj vs. Himálaj

Název Himálaj, kterým je označováno pohoří v Asii, pochází ze sanskrtských slov hima (sníh) a álaja (obydlí). V praxi je vykládán jako Domov sněhu. (význam slova Himálaj byl převzat odsud).

Tohle úplně české slovo není, ale tak fajn vedět, že správně se píše Himálaj, ačkoliv se to vyslovuje úplně jinak (stejně jako výjimečný). Pokud stejně jako já, váháte, jak se správně slovíčko Himálaj skloňuje, tak vám určitě pomůže tabulka níže. Množné číslo toto slovo zkrátka nemá.

Pád Jednotné číslo
1. pád Himálaj
2. pád Himálaje
3. pád Himálaji
4. pád Himálaj
5. pád Himálaji
6. pád Himálaji
7. pád Himálajem

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova Himálaj:

  • Správně byste měli psát Himálaj.
  • Himálajské pohoří odděluje indické úrodné a vlhké nížiny od Tibetské náhorní plošiny a dále od vnitroasijských pouští.
  • Himálajská flóra se liší podle podnebí, množství srážek, nadmořské výšky a kvality půdy.
  • Himálaj se nachází na severu Nepálu.
  • Himálaj označuje název pro pohoří v Asii, které odděluje Indický subkontinent od Tibetské náhorní roviny.

Slova, u kterých si není nikdo nikdy jistý správnou variantou :-)

Potenciální vs. patvar potencionální

Slovíčko, nad kterým jsem spoustu let lámal hlavu. Tak jestli ani vy nevíte, jestli je správně potenciální anebo potencionální, tak je to už dnes prej zcela jedno :-). Možné jsou oba tvary – potenciální i potencionální. Ano, je to zcela u prdele, jaký patvar použijete.

Dle Internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český lze použít obojí. Dříve bylo za jediný správný tvar označováno slovo potenciální. Ale protože se to pak začli lidé komolit (a vzniklo tak slovíčko potencionální). A tak se po čase rozhodlo o tom, že oba tvary budou taktéž zahrnuty mezi spisovná slova.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova potenciální a potencionální:

  • Můj táta by mohl být potenciálně / potencionálně impotentní.
  • Moje máma by mu tedy mohla potenciálně / potencionálně být nevěrná.
  • Zatím ani jeden z nich s nikým cizím nesouloží. (To jen tak na vysvětlenou, moji rodiče nejsou žádné kurvy :-))

Na ruby vs. naruby

Možné je dnes psát obě varianty, používanější je nicméně naruby (dohromady).

Příklady SPRÁVNÉHO užití slov na ruby a naruby:

  • Máš to tričko naruby / na ruby.
  • Reverzní hypotéka je jakási hypotéka naruby / na ruby. Prodáte bance svoji nemovitost, ale máte zajištěno její doživotní užívání.
  • Přednáška Business Inteligence naruby / na ruby se koná za týden.
  • Dnešní svět je celý naruby / na ruby.

Pro vždy vs. provždy

Správně je pouze provždy. Jedná se totiž o příslovečnou spřežku = předložku, která se spojuje s např. příslovci. Příslovečné spřežky píšeme jako jedno slovo, tj. dohromady.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova potenciální a potencionální:

  • Dej mi pokoj jednou provždy.
  • Zhubněte jednou provždy.
  • Je možné se zbavit jednou provždy všech debilů? 

TIP: Jak sakra poznat, zda se to slovo píše vše dohromady a nebo odděleně?

Jelikož se v podobných případech velmi často chybuje, pamatujte si, že zvlášť píšeme pouze zpodstatnělá přídavná jména, která jsou užívaná pouze či převážně s předložkou na a pojí se 4. pádem. Jsou to spojení jako: na shledanou, na viděnou apod.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Current ye@r *

Článek ”Nejčastěji špatně používaná slova v češtině” má již 1 komentářů.

  1. Alena Svítilová19:02 dne 4.12. 2018 napsal/a

    Děkuji za všechna ta pravidla,která často zjednodušují jazyk a dělají ho přirozenějším.Se vším souhlasím.Jen dumám,zda smím napsat „Tos neměl“ místo jistě správného ale méně přirozeného „To jsi neměl.“
    Hodně mě naopak vadí v rozhlase a televizi ta pro mě nemožná zájmena typu tendlecten,tahlecta,…Podle mě by to chtělo víc zdůrazňovat-pokud je to opravdu hrozně špatně,jak se domnívám já.
    Moc Vám děkuji za odpověď. A. Svítilová