Onomatopoické slovo (nebo také onomatopoie) je výraz, který napodobuje reálný zvuk. Jinými slovy: slovo zní tak, jak něco opravdu zní ve skutečnosti. Právě díky tomu mají tato slova silnou zvukomalebnou funkci a často se používají nejen v běžném jazyce, ale i v literatuře, komiksech či dětských knížkách.
V tomto slově se často chybuje, ale ani ne tak kvůli pravopisu, jako spíše kvůli výslovnosti.
✅ Onomatopoie – jak se to čte?
Slovo onomatopoie se čte takto [onomatopoje] – s výslovností „je“ na konci, jako např. v slově „poezie“.
Správná výslovnost je tedy: o-no-ma-to-po-je
❌ Špatná výslovnost „po-i-e“ místo „po-je“
Mnoho lidí intuitivně čte každé písmeno zvlášť a říká například: „onomatopo-i-e“ – to je ale chybná výslovnost. V češtině (stejně jako např. u „poezie“) čteme ie jako je.
❌ Záměna tvarů nebo pádů
Slovo onomatopoie je podstatné jméno ženského rodu (vzoru žena) s nepravidelnou výslovností na konci – ale skloňuje se celkem pravidelně.
Správné skloňování podle vzoru „žena“:
| Pád | Tvar |
|---|---|
| 1. p. | onomatopoie |
| 2. p. | onomatopoie |
| 3. p. | onomatopoii |
| 4. p. | onomatopoii |
| 5. p. | onomatopoie |
| 6. p. | o onomatopoii |
| 7. p. | s onomatopoií |
Už jste četli? Rozinka x hrozinka
❌ Zaměňování významu
Někteří si myslí, že onomatopoie znamená „dětské slovo“ nebo „slovní hříčka“, ale ve skutečnosti označuje konkrétní jazykový jev napodobující zvuk (viz „tik-tak“, „haf“, „šplouch“ atd.).
Co znamená „onomatopoie“?
Slovo onomatopoie pochází z řeckého onomatopoiía – „tvoření jmen“ nebo „vytváření slov podle zvuku“. V češtině se používá buď odborný termín onomatopoie, nebo jednodušší označení onomatopoické slovo.
Jak onomatopoie funguje?
Onomatopoické slovo je takové, které napodobuje reálný zvuk, který vydává daný objekt, zvíře nebo činnost. Díky tomu dokáže jazyk živěji a přirozeněji vyjádřit realitu – místo popisu „zvonek zazvonil“ můžeme říct „zaznělo cink“ – a čtenář nebo posluchač si okamžitě vybaví zvuk.
Příklady onomatopoických slov v češtině
Zde je výběr běžných českých slov, která jsou onomatopoická:
Zvuky zvířat:
- haf, mňau, kvák, mečení (mééé), bečení (béé), bučení (búúú), kikirikí
Zvuky přírody:
- šplouch, hučení, šumění, bublání, třesk
Zvuky objektů a pohybů:
- cink, ťuk, tik-tak, klap, šust, vrz, buch, žbluňk
Zvuky lidské řeči nebo těla:
- ach, au, pšššt, chrápání, hekání, huhňání
Onomatopoie v jiných jazycích
Onomatopoická slova existují ve všech jazycích, ale často se lišší podle fonetiky daného jazyka. Například:
- české „kikirikí“ je v angličtině „cock-a-doodle-doo“
- české „haf“ je anglické „woof“
- české „tik-tak“ je francouzské „tic-tac“
Zajímavostí je, že děti se často učí mluvit právě přes onomatopoická slova, protože jsou jednoduchá, výrazná a zábavná.
Využití onomatopoie
- V literatuře a poezii – např. „Bum! A všechno se otřáslo.“
- V komiksech a bublinách – „BANG!“, „CRASH!“, „POOF!“
- V reklamách – pro navození zvuku produktu (např. „cinknutí minerálky“)
- Ve výuce jazyka – obzvlášť u dětí a cizinců
- V hudbě a rapu – kde zvukové napodobení hraje rytmickou roli
