Takové slůvko, které vám někdy umí kompletně rozmrdat celý váš (dosud) spokojený život. Zatímco, když se jedná o pauzu na oběd anebo na cigárko, tak tyto pauzičky naopak většina z nás vítá s nadšením, tak vztahové pauzičky nám už tak super nepřipadají :-). Proč?
Protože se bojíme, že…
- zůstaneme navždy sami (pokud jste škaredí kokoti, tak to fakticky hrozí),
- si někoho najdeme, ale nebudeme s ním šťastní (pokud jste kokoti, tak to fakticky hrozí),
- o toho druhého navždy přijdeme (pokud jste se chovali ve vztahu jako kokoti, tak to fakticky hrozí),
- najde si někoho jiného (tohle hrozí vždy, ať už jste kokoti nebo ne).
Přitom pauza ještě neznamená rozchod – zatímco u rozchodu se jedné či druhé straně (či oběma) již nechce dále společně pokračovat, u pauzy jde o to si právě uvědomit, co dál (co nám vadí, jestli je pro nás náš protějšek důležitý). Může to předznamenávat blížící se rozchod a taky nemusí. Naopak to může celý váš vztah posunout o mílové kroky kupředu (většinou tomu hodně napomůže asi to, když si každý zabodá někde jinde a pozná, že vlastně jinde to je / není lepší).
Neberte to proto jako konečnou zastávku. Je to možná přestupní stanice.
Během tohoto období (které připomíná období krámů – pouze na obou stranách) doporučuji se (v případě, že jste spolu i nadále v kontaktu, což je asi blbě, protože pak máte toho druhého stále v hlavě a pauza vlastně nenastala), chovat k sobě hezky.
Nevyčítat si věci, které stejně teď spolu nevyřešíte.
Nedělat si naschvály (což je asi nejtěžší, když do toho vstupují emoce).
Eliminovat možné bitky.
A když už přijde na to, že si rozdáte pár facek, tak hlavně vždycky vyhrajte :-D!!! Dodá vám to sílu a sebevědomí. Teď vážně – tohle jsou přesně ty situace, na které asi s láskou vzpomínat nebudete (pokud nemáte oba v oblibě SM anebo to neberete oba jako takový fajn trénink na blížící se boxerský zápas).
Zároveň taková dobrá rada nad zlato – pro muže (a vlastně i ženy) – když už jste fakt vytočení, tak ji neříkejte, že je píča. Ženy si to pak uloží navždy do palice a už to z ní nevymažete ani dobře mířenou ranou na tu její NEVYMÁCHANOU HUBU :-)! Tak a teď si běžte zase vzít prášky na uklidnění… :-D.
Zkuste na sebe být milí.
Ne na sebe, ale na ní / jeho – i vy zasraní narcisti!
A zkuste spíše hledat důvody, proč se k sobě vrátit. A toho můžete docílit právě tím, že se nebudete chovat jako čurák. Zkuste si vytvořit naopak další hezké vzpomínky.
Je to velice složité, ale dá se to zvládnout.
A pokud víte, že byste se chovali jako čurák i tak, tak je právě lepší se nějaký čas nevidět. Protože tím nic nepokazíte. Jestli k sobě patříte, tak vám vaše druhá polovička za měsíc nikam neuteče. Neuteče vám nikam ani za půl roku a ani za rok. Jestli jste skutečně tak dokonalí, jak si myslíte, tak vás bude mít v hlavě hodně dlouho.
A pokud si uvědomujete, že dokonalí nejste a máte co zlepšovat, tak po čas pauzy máte šanci se změnit. Zapracovat na tom, abyste se tomu ideálu aspoň trochu přiblížili.
Ve chvíli, kdy se odloučíte od svého partnera, mozek vám bude pracovat na plné obrátky. Budete řešit, zda vám tak neskutečně chybí vaše neodlučná druhá polovička a uvědomíte si, že bez ní nemůžete žít.
Tohle nicméně budete cítit již v prvních dnech pauzy, kdy spíše pracuje faktora samoty a strachu – najednou vedle sebe nemáte někoho, na koho jste zvyklí. A bojíte se, že se váš protějšek zamiluje někde dřív než vy a vy zůstanete na ocet.
Proto je třeba si dát větší časový odstup při odluce, abyste si uvědomili (vy oba), zda se vám po tom druhém skutečně stýská. Třeba zjistíte, že ne. Zkrátka si sundáte ty růžové brýle a zjistíte, že to celé byla jen zamilovanost (chemie), která vyprchala. Že jste vlastně nemilovali, jen jste vedle sebe přežívali. A už nebudete mít důvod se vrátit.
Ale dokud to nezkusíte, tak to nikdy nezjistíte. Od toho ty pauzy jsou. Mají svůj smysl, jen to na první pohled až tak nevypadá.
Berlička / převozník
Dost často máme potřebu ve chvíli, kdy jsme sami, si hned hledat náhradu. Řekl bych (bez urážky), že jsou k tomu více náchylné ženy. Nejspíše asi kvůli tomu, že mají hned po ruce většinou více nápadníků než muži.
Nicméně to neznamená, že chlapi to nedělají taky. Většinou se pak na nový objev upneme, připadá nám dokonalý (protože nás právě tahá z našeho vlastního emočního průseru).
Dává nám pocit, že nejsme sami.
Že nás někdo miluje.
Zpočátku nemá chyby. Respektive my je nevidíme (anebo je teď nechceme vidět). Když jste čerstvě zamilovaní, ledasco si namlouváte a nejste moc objektivní.
A když jsme opuštění, tak spoustu věcí jsme schopní v počátcích tolerovat, protože daleko důležitější pro nás teď je, že tu někdo pro nás je.
A protože máme pak bordel v palici, tak buď pak řešíme, že s objektem A máme vyhlášenou pauzy a u objektu B nám něco chybí (a nevíme co a proč). Případně zapojujeme ještě objekt C a následně D a divíme se, že máme v palici Tour de Chaos.
Tím většinou buď nechtěně zabijeme nový objev (utíkáme za Áčkem, Céčkem či Déčkem – u písmene Dé to samozřejmě nemusí končit – záleží jen na tom, jak umíte ukočírovat všechny žadatele o azyl na vašem přirození).
Nikdo neříká, že během pauzy nemůžete potkat nikoho dalšího a že s ním nemůžete být šťastní. Můžete, ale – proč myslíte, že se tyto nové „lásky“ po nedotažených rozchodech / pauzách označují jako převoznící? Protože nás většinou dostanou z průseru a pak už v našem životě nesehrají již žádnou roli. Převezou nás na druhý břeh, něco nám dají, něco nám vezmou – to byla jejich jediná úloha v našem životě.
Takže, pokud zrovna cítíte, že jste potkali někoho, kdo za to opravdu stojí a vy víte, že akorát přišel v nevhodnou dobu, raději počkejte (a ideálně o tom i mluvte, protože jinak druhá strana nebude tušit vůbec, co se děje).
Naopak, pokud už teď víte, že nový objev není a nebude vaší osudovou lásku (zkrátka je to fakt jen převozník a vy vidíte všechny jeho chyby a cítíte, že z toho nebude nic vážného), tak si spolu aspoň zamrdejte… 🙂
Pauza – je to složité období
A to pro obě ze zúčastněných stran. Zatímco jeden je v šoku hned (nečekal to, bojí se pauzy, nechce ji), tomu druhému (tomu, co přišel s tím výtečným nápadem dát si pauzu) všechny následky dojdou až po čase (bude se chtít vrátit).
Ale oba dva z toho budete v kundě (jen třeba každý v jiné…). Takže nebojte, nejste v tom sami / samy :-). I váš protějšek teď řeší, co k vám cítí / cítil a je z toho v hajzlu.
Kdy a proč vlastně nastává pauza?
Většinou ve chvíli, kdy nastává nějaká krize ve vztahu. Ve chvíli, kdy :
- spolu řešíte (respektive neřešíte) problémy a nejste schopni je pak už společně vyřešit či překonat, až vygradují do fáze, kdy už zkrátka ani jedna strana druhé nenaslouchá té druhé,
- hádáte se i kvůli maličkostem,
- vyčítáte jeden druhému pičoviny,
- jeden druhému nevěří,
- provalí se nevěra,
- jeden č druhý partner (případně oba partneři) má pocit, že jejich společný život upadl do stereotypu, nevyvíjí se a cítí, že je třeba se posunout zase o kousek dál,
- máte zkrátka ponorku, sotva kdysi tolik milovaného partnera uvidíte a sere vás už jenom to, že dýchá :-),
- bojíte se být sami, ale nemáte koule (nebo poštěváka) na to ukončit to definitivně,
- cítíte, že vám to oběma prospěje a protože si toho druhého vážíte, tak to chcete zachránit alespoň takto (respektive na ukončení vztahu to nevidíte, protože si i přesto, že to je megazmrd a arcičurák anebo ultrakráva, uvědomujete také pozitivní stránka toho zasraného debila / vypatlané slepice :-)),
- máte v hlavě vyhrabáno, nevíte, co chcete a myslíte si, že pauza to všechno vyřeší (pak jste asi na 99 % žena anebo muž s vagínou místo penisu :-D).
Už jste četli? Autorizace
K čemu je pauza ve vztahu dobrá?
K tomu, že se to vždy celé rozsekne. Buď se to během pauzy celé posere anebo se vyčistí vzduch a pokračuje se vesele dál (až do konání další pauzy :-)).
A tak pořád dokola. Vztahy představují zkrátka nikdy nekončící proces, kdy se musíte neustále snažit, nepolevit a takový ten vnitřní klid získáte asi až ve chvíli, kdy si uvědomíte, že tohle se zkrátka děje všem a všude po celém světě. Že nejste jediní, kteří prožívají bolest, někdo je opustil, zranil, neomrdal… (to poslední hrozí, pokud jste škaredí kokoti).
A že to, že vám uteče partner, tak to neznamená konec světa. Dokonce ani ve chvíli, kdy se vdá / ožení. Ono totiž, když se pak podíváte na většinu párů, tak je tolik rozvodů, že když zkrátka budete chtít (a nevypadáte zároveň jako Quasimodo), tak vždy máte možnost zase zatnout drápky a dosáhnout toho, že zase budete spolu. Stačí jen přijít v tu správnou chvíli.
Podmínkou je asi jen to, že si zkrátka během pauz a rozchodů neublížíte natolik, že bude jedna či druhá strana vzpomínat jen na to špatné (budete mít zkrátka extrémně moc hezkých zážitků – pak máte proč se vracet, protože to chcete zažít znova – je to hodně podobné tomu, když jste závislí na fetu – chcete stále víc a víc), bude se cítit ukřivděná / zrazená.
Anebo – pokud se jeden druhému nevzdálíte natolik, že už zkrátka nebude na co navazovat. Budete mít odlišné názory na život, vámi kdysi tolik milovaný člověk vám bude připadat cizí. Což se sice může v mžiku změnit ve chvíli, kdy si zamrdáte, ale to už je zase jiná kapitolka :-D.
Co byste si však měli odnést do života je poznání, že o vztah musíte pečovat. Starat se o něj, jako o své zdraví.
Jako třeba o zuby – je lépe se starat, dokud jsou víceméně zdravé a chodit na preventivní prohlídky, tak i ve vztahu je třeba začít řešit problémy, když se rozjíždí a ne až když krize již vrcholí a rozjelo se to do fáze, kdy vám reálně hrozí, že to nedát a přijde rozchod.
Jak to celé skončí?
Buď si během pauzy ve vztahu ujasníte, jestli chcete skutečně ve společném soužití pokračovat anebo ne. Pokud si to uvědomíte a podaří se vám problém překonat a pochopíte, že jste pro sebe to nejcennější a jste si souzení.
Že i když budete každý na druhém konci světa a nic vás nemůže rozdělit, tak…. se nebojte, tohle se nikdy nestane :-). Ono se zase něco najde, kvůli čemu se pohádáte do krve, nasere vás a budete chtít vaši drahou polovičku rozdělit na čtvrtinky kuchyňským nožem… 😀
Jak dlouho by měla pauza trvat?
Asi vás nepotěším, ale dlouho. Proč? Protože nemůžete čekat, že se u vás něco změní po týdnu či 14 dnech. Možné to samozřejmě je, ale ne každá dvojice umí hodit za hlavu všechno to špatné, co se stalo – a začít znova. Chce to čas.
Proto čím déle bude pauza trvat, tím větší šance je, že pak budete moci skutečně začít znova.
Prostě si vyzkoušíte, jaké to je žít bez partnera. Na vlastní kůži okusíte, jak se s tím umíte vyrovnat. Oba dva si od sebe odpočinete a uvědomíte si pak, zda je pro vás lepší žít být sám / sama. Anebo zda si zkusíte napsat další společnou kapitolu vašeho partnerského života.
Někdo uvádí, že každý společný rok byste si mělí dát měsíc odluky při pauze (2 roky spolu = 2 měsíce). Ale je to podle mě hodně individuální – hodně se to odvíjí od toho:
- jak (ne)jste oba vyspělí,
- jak moc nepřekonatelné problémy řešíte (nevěra se dá přenést přes srdce, to, že vás partner irituje sotva, jej vidíte, nerespektujete ho, na ničem se neshodnete a jste na sebe od rána do večera nastartovaní – to už je chce asi trošku delší odluku),
Tuším Jeroným Klimeš doporučuje dát si alespoň rok pauzu, abyste byli schopní začít s tím samým člověkem nový vztah. Protože během této roční doby se emoce ustálí, vyprchají všechny negativní pocity, zkrátka nebudete jeden druhému nic vyčítat. Ale to se nedá říct asi paušálně – někdo vám i po letech omlátí o hlavu situace, které se staly dávno v minulosti. Pak stojí za zvážení, jestli:
- … jste se dříve fakticky nechovali jako kokoti, že na vás má takový vztek,
- … s takovým kokotem chcete začínat znova,
- … nejste oba pěkní kokoti,
- … těch kokotů není ve vašem vztahu víc a má cenu se vrhat do něčeho nového, když v tom máte teď hokej (třeba, jestli jste nezapomněli na to, že vedete ještě další 3 paralelní vztahy někde jinde – stává se no :-)).