Pohovor o práci a prodejní dovednosti. Jak to spolu souvisí?

Na internetu je spousta sračkoidních návodů, které stále dokola omílají otřepané fráze, jak uspět na pohovoru. A protože k smrti nenávidím věčné teoretiky, tak jsem se pokusil sepsat pár mouder z praxe. Takže na praxi na střední škole jsme měli okopávat záhonky na zahradě… Ne tuhle praxi jsem nemyslel. Tedy pojďme na to a řekněme si…

Ještě na úvod zmíním jednu frázi, pro případ, že byste tenhle článek nedočetli do konce, která se mi zkrátka hodně osvědčila. Když se vás na pohovoru někdo zeptá, zda máte vy nějaké otázky, zcela vážně proneste: „Ano. Co mám udělat, abyste vybrali mě?“ Tím dáte najevo zájem. A když budete hodně přesvědčiví, tak tohle je právě věta, která vám nejspíš pomůže získat vaše příští zaměstnání.

Občas to můžete vzít s humorem. Ale zkrátka dejte najevo, že vy  jste sem přišli uspět. Chcete tady pracovat. Proto jste sem dnes přišli a nic jiného vás nezajímá.

Jak souvisí pohovor o práci s prodejem?

Pohovor o práci a prodejní dovednosti. Jak to spolu souvisí?Možná více, než si myslíte.

Pohovor je vlastně taková obchodní schůzka.

Pouze s tím rozdílem, že tím produktem nejsou turbíny pro Temelín, kartáček na zuby nebo paušál od T-Mobilu. Tím produktem jste vy. Ano. To malé zavšivené nic, které možná teď opustilo brány střední a nebo vysoké školy a hledá práci.

Popřípadě vás vykopli již na základce. Pak vás nejspíše čeká role učitele na jedné z našich státních škol.

A protože vy představujete samotný prodávaný produkt, tak jen vy sami (a nikdo jiný) můžete rozhodovat o tom, jaké vlastnosti váš produkt bude (a nebo nebude) mít. Vy rozhodujete o tom, co budete prodávat. A jak. Jestli chcete sami sebe dobře prodat, musíte umět zaujmout. Vysvětlit, proč vy a né někdo jiný.

A měli byste na to už myslet ve chvíli, kdy oslovujete nějakou firmu a nebo jí posíláte motivační dopis společně s žádostí o práci. Už na tento samotný fakt spousta lidí zapomíná, když hledá práci a pak se diví, že nikdo neodepisuje, nevolá. A oni stále hledají a hledají netuše, co dělají blbě.

Motivační dopis / email s žádostí o práci by se mě

Zapomeňte na to, že budete jeden a ten samý email posílat do 150 různých firem a budete měnit jenom název firmy v oslovení.

Dobrý den, vybral jsem si vaši firmu XXX a chtěl bych pro vás pracovat….

Zapomeňte na to, že bude suše kopírovat do mailu nějaký text z doby, kdy vám bylo osmnáct, protože jste si ho přece před lety vytvořili a nechce se vám nic podobného tvořit znova. Smažte maily a texty z času mýtů a legend, kdy antičtí bohové byli malicherní a krutí a stíhali lidstvo útrapami…

Pokud vám ta poslední věta připadá nějak povědomá, tak je z kultovního seriálu Herkules.

Tyhle nudné a otřepané fráze nikoho nezajímají. Nikoho nezaujmou a nepřesvědčí, že vy jste ti praví. S takovým přístupem váš email skončí ve spamu poté, co se nad ním zasměje celé HR oddělení.

Je to jako když si stoupnete k východu od metra a budete řvát: „Nový Prostor. Kupte si Nový Prostor.“ (to je náyev toho časopisu, který vám budou nutit snad všichni bezdomovci v Praze). A vedle vás bude stát dalších deset lidí křičících stejná slova. A pak přijde někdo jiný a zařve: „Je spánek přežitek? Víme, jak probíhaly protestní stávky proti vojenské diktatuře. Američtí vědci zjistili, že neexistuje bod G! Co následuje po smrti? Nevíte? Pak si kupte Nový Prostor!“ Je to rozdíl co? Protože lidem říkáte, proč si mají něco koupit. Dáte jim důvod. Navnadíte je. A tím se odlišíte od ostatních. O to přesně jde – i u pohovoru.

Když už posíláte životopis, vložte do něj vaši fotku. Proč? Personalista si bude moci pak lehce spárovat konkrétní obličej s konkrétním jménem. Vytvoříte tak již nějakou vazbu mezi vámi a člověkem, který vás bude zvát na pohovor. Zapamatuje si vás. Vy se odlišíte od ostatních CVček bez tváře.

Již nebudete noname.

Ale Franta Vomáčka, kterého bude chtít personalistka podle fotky ošustit v práci na stole… Někdy se to docela hodí… A někdy ne, třeba, když jste hnusní už podle fotky.

Fotka by měla působit profi.

Tedy žádný duckface na záchodě a vyhřezlé kozy až po kolena.

CVčko není casting na pornofilm. Je to vaše osobní vizitka, ze které by nemělo být patrné jen to, že máte kozy čtverky. Ale to, že umíte ovládat Excel… a máte kozy čtverky. Je to určitě taky benefit pro šéfa. Pokud nejste chlap a nemáte ty kozy taky až po kolena.

Ještě jedna taková poznámka. Neměli byste v CVčku lhát. Nebo aspoň ne moc.

Málokdy člověk dosáhne takového stupně dokonalosti, jako při psaní stručného životopisu.

Co by tedy mohlo vašeho budoucího zaměstnavatele zajímat?

No přeci to, jak posunete firmu dál.

Víte, jaký přínos budete mít pro firmu? Víte, co umíte a jak toho hodláte využít při práci?

Chcete pomoci zvýšit počet zákazníků. Navýšit obraty. Zlepšit procesy. Navrhnout lepší funkčnost eshopu atd.

A rovnou člověku, co váš email nebo motivační dopis bude číst, popište, jaké benefity z toho budou plynout pro jeho / její / jejich firmu.

Tohle není třeba, pokud žádáte o místo uklízečky. Půlhodinový proslov o tom, jak hodláte zlepšit čistotu zdejších toalet a díky tomu odhovníte lépe všechny záchody, asi nikoho za koule nechytne. Spíše jen „díky tomu“ získáte nálepku „retard“ a nebudete moci čistit ani ty hajzly.

Proč jste si vybrali právě tuto firmu?

Je to stabilní firma s vysokými obraty, které věříte. Máte proto pocit, že to je bezpečná firma. A přesně takovou firmu vy hledáte. Jelikož hledáte zaměstnání, ve kterém chcete strávit dalších pět desetiletí.

Sami jste koupili produkty, navštívili jste některou pobočku, firma má dobré renomé… Snažte se být vždy konkrétní. A mluvit pravdu. Je na hovno tvrdit, že jdete dělat do firmy kvůli jejím dokonalým produktům a pak nevědět, co vlastně firma prodává…

Pokud vás napadá, že všechno tohle je vlastně falešná hra, přetvářka, tak máte trochu pravdu. Ale vám jde o místo. Tedy se snažte. Je lepší říci, že jdete dělat do firmy kvůli tomu, že jí chcete pomoci se dostat dále, než dá najevo, že vlastně nevíte, proč jste tady a nebo že to jdete zkusit… To je ostatně vždy největší fail. Nikdy neříkejte, že chcete něco zkusit.

Jste tady proto, protože chcete. Chcete růst. Být úspěšní. Pomáhat. Učit se.

A všechny tyhle věci musíte mít na mysli po celý čas pohovoru. Pokud na začátku něco řeknete, měli byste se toho po zbytek pohovoru držet. Když personalistce na začátku povíte, že jste zde proto, abyste mohli dále růst a pak z vás na konci vypadne, že vás tam všichni srali, šéf byl debil, sekretářka kráva, tak bude všem nad slunce jasné, že jste jim kecali. Že jste lhali. Že neumíte být upřímní. A takového člověka většinou nikdo do firmy nechce.

Vyjímkou jsou korporace, kam stupidní HR naberou každé vemeno.

Strach a psychika

O tom, jestli se skutečně zvládnete prodat, rozhoduje také vaše psychika.

Dívky prominou, ale ženská stvoření tuhle pasáž číst nemusí. Páč se mnohdy umí prodat docela dobře. Aspoň v Praze je to pravidlem, páč takových prodejných holek je tu habaděj. A finanční krize je evidentně jako jedny z mála nezasáhla. Ale zpět k té psychice.

Možná si říkáte, že dneska jste sem neměli chodit. Nejraději byste vzali do zaječích. Opatrně zkontrolujete, kde se nalézá nouzový východ… To je blbě.

S panikou v očích zjišťujete, že jediný nouzový východ se nachází na druhé straně chodby. Ale to už se k vám blíží personalistka Míša. Natahuje k vám svou pravici. Vy instinktivně natáhnete pravici také a pak trhnete rukou zpět a zařvete nahlas: „Uplavala!“ Otočíte se na podpatku a mizíte v dáli. Tak trochu v srdci cítíte, že dneska vás asi zase nevzali…

Jestli získáte novou práci, o tom často nerozhoduje ani tak váš skill, ale to, jak umíte ovládnout svůj strach. Možná to znáte. Když jde do tuhého, začnete ko….ko…koktat. Začnete se chovat nepřirozeně (třeba vám stoupne přirození, ale aspoň dáte HRce najevo nějaké sympatie).

Úsměv na tváři vám zmrzne. Svaly vám ztuhnou, takže se pohybujete jako Robocop. Nedokážete pohotově reagovat. Mluvení vám dělá potíže.

Někteří jsou tak nervózní, že se jim z toho začne chtít srát :-). A to je fakticky už na posrání….

Jak bojovat se strachem?

Většinou to spraví tři panáky slivovice. Pak ale hrozí, že se vám bude… trožku motlatl jasik. A také je docela pravděpodobné, že osoby se slabším žalud(k)em vyvrhnou oběd na svého budoucího chlebodárce / HRku.

Takže tudy cesta nevede.

Jedna z dalších možností jsou prášky na uklidnění. To by se ale z vás zase brzo stal feťák a nebo byste se tak uklidnili, že byste na pohovoru usnuli. Dá se to v krajní nouzi svést na narkolepsii. Má to tu výhodu, že pak můžete v práci kdykoliv chrápat a nikdo vám na to neřekne ani popel (Vstávat, Popel, vstávat!).

Jak se zbavit strachu?

Další možností je prostě sekat jeden pohovor za druhým. Otrkat se (ne opíchat, čuňata). Ne nadarmo se říká, že když se chcete zbavit strachu, tak máte dělat právě to, z čeho máte strach. A dělat to pravidelně.

Také vám ke zbavení se strachu může pomoci, když si uvědomíte, čeho se tak bojíte. Zkuste se zeptat sami sebe. Z čeho jste tak nervózní? Třeba pak přijdete na to, že se jedná o zcela malicherné důvody a vy jste se báli dopředu zcela zbytečně.

Možná vás třeba právě napadly tyto otázky:

Co když na pohovoru odpovím špatně a nebo udělám chybu?

To k tomu patří. Nikdo není bezchybný. Důležité je se nebýt dělat chyby a snažit se z nich poučit. Je to klišé, ale zkuste si pak po pohovoru sami zhodnotit, co se vám povedlo a co ne. Jak jinak jste mohli zareagovat?

Co když nebudu vědět, co odpovědět a budu tam mlčet?

Před rozhovorem se rozmluvte. Zavolejte svému kamarádovi či kamarádce a jednoduše s nimi kecejte. Snažte se dostat do pohody, rozesmát sebe. Nebo druhou osobu na telefonu. Smích vám trošku povolí ztuhlé svaly v obličeji. Nebudete vypadat jako zombie, která trpí už nějaký ten pátek akutní zácpou.

Co když mě nevezmou?

I to se může stát. Jestli vás to uklidní, tak na světě ještě existuje přesně celkem 6 132 243 464 pracovních pozic. Jestli tedy jedna nevyšla, tak máte pořád docela dost pokusů.

Když vás nevezmou, tak to půjdete zkusit jinde. Nevyšel vám jeden pohovor? To neznamená, že ten další dopadne stejně. Nemějte poraženeckou náladu. Když totiž půjdete na další pohovor s tím, že opět neuspějete, tak skutečně neuspějete.

HRky chtějí vidět sebevědomá energická stvoření. Ne mrtvoly, které jen zase čekají na to, kdy jim z těla odpadne další kousek masa a modlí se za to, že aby už to měly konečně nadobro za sebou.

Proto nikdy (opakuji, nikdy) neházejte flintu do žita (ani na Žita – Daniela Landu). Jestli se vám nedaří uspět na pohovorech, snažte se přijít na to, co děláte špatně. Případně se vždy můžete zeptat na zpětnou vazbu od člověka, který s vámi celý pohovor absolvoval.

Anebo kontaktujte nějakého personalistu, ať vám poradí, když neumíte najít příčinu. Důležité je se snažit dopídit, co děláte špatně.

Co když mě vezmou?

No tak to potěš koště. Pokud vás nějaká firma nabere, tak většinou do roka a do dne zkrachuje. Samozřejmě – vy za to nemůžete, že vaše pobočka McDonaldu nakoupila dva miliony „vokurek na číze“ (jeden kus po 150 Kč) a teď neví, co s tím budou dělat…

Pokud vás vyberou, je čas to pořádně zapít. Ideálně třemi galony piva. Zliskejte se jak hovada. Vyndejte se jako ruce z kapes. Ožerte se jako somálsky pirát. Vylijte se jak váza. Zlejte se jak ubrus. Zmastěte se jak bramborák. ZASLOUŽÍTE SI TO!

Co když se mě zeptají na tohle a já nebudu vědět, jak odpovědět?

Tak to jste pěkně v prdeli. Pokud je tam po ruce okno, tak rovnou vyskočte. Případně, pokud sedíte v prosklené zasedačce, tak elegantně proskočte její křehkou stěnou jako to dělají ve filmu. Nic se vám nestane. Vážně. Ale teď již fakt vážně..

Pokud již za sebou máte pár pohovorů, tak asi víte, že mnohé otázky se často opakují.

Můžete se na to tedy hezky předem připravit.

Musíte vědět, co prodáváte. Co máte v rukou za produkt? Jaký je?

Naučte se odpovědět na otázky:

Kdo jste? A čím jste výjimeční?

Co vlastně přinášíte?

Pro koho vlastně chcete pracovat?

Jakou práci hledáte?

Proč ráno do své práce vstáváte?

Co vás motivuje? Co vás baví?

Co jste schopni obětovat? Musíte počítat s tím, že budete muset něco obětovat. Bez toho to nepůjde.

Všechno tohle si sepište na papír. Proč? Donutí vás to se nad tím zamyslet

A také, když už něco napíšete, tak si to i pak lépe pamatujete a na pohovoru si to snáze vybavíte.

Buďte si vědomi svých kvalit.

Zkuste si také napsat, v čem jste lepší než ostatní.

Co umíte?

Proč by měli vzít právě vás?

Uvidíte, že jakmile vezmete pero do ruky….

Ale no tak. Zastrčte to zase zpátky do kalhot a zapněte si poklopec, vy puberťáci. Tohle tam raději neukazujte, bo o váš brk na interview nikdo nestojí.

Možná třeba zjistíte, že toho můžete nabídnout docela dost. A o to přesně jde. O uvědomění si, v čem jste dobří anebo lepší než ostatní.

Když už budete rozjímat s pére…brkem v ruce, tak se pokuste sepsat také temnou stránku vašeho já.

Víte, v čem máte slabiny?

Kde je máte, to snad asi víte. Jinak by vaše učitelka z biologie zasloužila přes hubu…

Velice oblíbená otázka na pohovoru. Co odpovíte?

Máte 7 možností, jak se s tím poprat:

  1. Budete mlčet jako leklá ryba a doufat, že si toho nikdo nevšimne. Třeba na tu otázku už taky zapomněli… Další možností je začít při každé nepříjemné otázce začít simulovat epileptický záchvat.
  2. Budete hrát blbého a pořád opakovat slovíčko „Coooooo?“ nebo „Cožéééé?“. Máte přece problémy se sluchem. Po desátém „Coooo?!?“ to většinou už každý zabalí. Win-win situace. Pouze pak působí divně, když se vám najednou při další otázce týkající se nástupního platu váš sluch zázračně uzdravil…
  3. Řeknete, že žádné slabé stránky nemáte a sami sebe pasujete do role pana bezchybného.
  4. Nebo odpovíte, že své slabé stránky neznáte (a pak rovnou říkáte, že jste nad tím nikdy nepřemýšleli).
  5. S lišáckým úsměvem vyjmenujete několik zcela nedůležitých nedostatků, které s danou prací vůbec nesouvisí. To není úplně blbě, ale budete hned vypadat jako pěkně vyčůraný hajzlík.
  6. Můžete také začít jako robot vyjmenovávat seznam všech vašich špatných vlastností. Job done. Bye bye, milý uchazeči. Protože jsi nepochopil smysl této testovací otázky.
  7. A nebo zmíníte skutečně několik vašich realných slabin a rovnou prozradíte, jak na nich pracujete.  Tohle je jediná správná odpověď. Ukažte, že jste si vědomi svých chyb. A protože si je uvědomujete, tak je přece logicky nechcete neustále opakovat do konce života. Přece – jestliže jste inteligentní tvor a víte, že něco děláte špatně, tak jako inteligentní tvor také víte, že takhle by to dál nešlo. Vy chcete víc. A proto také pro to i více děláte. A rovnou povyprávíte, jakým způsobem pracujete na zlepšení svých dovedností. Tohle budou chtít všichni slyšet na pohovoru. Jak na těchto nedostatcích pracujete. Ne to, že kolik jich máte. Když si sami budete uvědomovat své nedostatky, tak máte šanci na nich pracovat. A přesně takový obrázek si o vás personalista musí udělat. Nejhorší je totiž člověk, který má pocit, že všichni ostatní kolem něj dělají vše špatně a jenom já jsem pánem světa. Takový člověk většinou dělá pak managera a nebo je to majitel firmy, do které se třeba právě teď hlásíte :-).

Co jste ochotni obětovat?

Připravte se na to, že budete muset také pro svou novou práci něco obětovat.

To neznamená, že na pavlači před barákem podříznete rituálně nějakou blbou krávu – třeba sousedku…

Vždy je to něco za něco. Tou obětí může být třeba to, že budete muset dojíždět déle do práce. Bude se po vás chtít, abyste pracovali o víkendech nebo dlouho do noci.

Nezapomeňte se také zamyslet nad tím: Pro koho vlastně chcete pracovat. Jakou práci hledáte? Co vás baví? A co nejste schopni obětovat ani za zlaté prase?

K čemu tohle? Měli byste dělat práci, která vás naplňuje. Měli byste vědět, proč to všechno děláte. Pokud to nevíte, může se stát, že jdete na pohovor žádat o práci, o kterou nemáte ani zájem (a vy to třeba ani sami nevíte). A to půjde snadno poznat ve chvíli, kdy padne otázka – „Co když budete muset…“

V tom lepším případě vás třeba vezmou, ale po čase vás práce bude nudit, nebudete jí rozumět apod. A budete muset jít zase hledat něco jiného. Není tedy lepší absolvovat jeden pohovor tam, kam skutečně chcete jít, než mít za sebou 10 interview a na jejich konci si říct, že tohle vlastně ani dělat nechcete?

Na co dále nezapomenout?

Snažte se usmívat

Ale zase by to nemělo vypadat tak, že jste si před pár minutami něco silného šlehli do žíly. Netvařte se jako vrah neviňátek, ale také to s tím úsměvem zbytečně nepřehánějte.

Nelezte nikomu zbytečně do prdele

Zapomeňte na řitní alpinismus. Jestliže už něco chcete pochválit, tak to dělejte jen z vlastního přesvědčení.

„Jééé…to jsou ale nádherné obrazy todlencto!“

„To jsou okna….“

„Aha… No ale jsou náááádherný. Fakt pěkný!“

Nesnažte se podlézat anebo zavděčit někomu jen kvůli tomu, že chcete práci. Budete muset totiž pak lézt do toho stejného otvoru po zbytek kariéry. Mějte svou hrdost.

Pokud vám to nevadí, 3 ze 4 řitolezců doporučují nakoupit do zásoby kotel lubrikačního gelu…

Naslouchejte, vysvětlujte, ptejte se a prodávejte

Snažte se naslouchat, rozhodně by vás nikdo neměl při pohovoru nachytat, jak spíte s otevřenýma očima. Určitě znáte, jak vás irituje, když vás někdo neposlouchá. Tak to kurva taky nedělejte!

A také se aktivně snažte zapojit do konverzace. Tedy, když na vás někdo mluví, tak jen nepokyvujte souhlasně hlavou, ale občas také něco řekněte.

Je to žádoucí zejména ve chvíli, kdy se vás někdo na něco zeptá.

Odpovědi byste se měli snažit rozvíjet. A tedy neodpovídat jen stroze na každou otázku ve stylu ano / ne. Ale klidně posuňte konverzaci na další level. Dokažte, že:

„Ono to umí taky mluvit?!?“

„Ano.“

Připravte si vlastní prezentaci sebe sama. Udělejte si osnovu, abyste věděli, o čem máte mluvit. Přijde vám to zbytečné? Pamatujte – vy chcete práci. Tak pro to něco obětujte. Na místě už to nevymyslíte.

Snažte se nastínit, co získá firma poté, co vás přijme. Jak byste jí pomohli. Snažte se prodat své schopnosti. Nestačí říct jen A, ale musíte říct také B. Pomozte si frází „díky tomu“.

„Studoval jsem tři roky v Americe a díky tomu jsem schopen se bez problému domluvit s rodilým mluvčím.“

„Od pěti let programuji. A díky tomu jsem se naučil programovat v Nette.“

„Od 14 let si hraji se sousedovou dcerou na doktory a díky tomu mě má celá vesnice za nechutné pedofilní prase…“

Během pohovoru dostanete také i vy prostor na vlastní otázky. Snažte se pokládat otázky, které jdou dovnitř firmy. Rozhodně by vaše první otázka neměla směřovat na téme, kolik dostanete a kdy vám peníze přistanou na účtu.

Koho vlastně na tuto pozici hledáte? Co by měl umět? Kdo bude mým nadřízeným? Je možné se ve firmě nějak vzdělávat?

Vyhněte se sporům na pohovoru

Nesnažte se zbytečně vyvolávat konflikt. To neznamená, že si při pohovoru necháte srát na hlavu. Ale popište důvodu, proč s něčím nesouhlasíte a snažte se, aby protistrana poznala váš úhel pohledu na danou problematiku.

Rozhodně se nepouštějte do nějakých slovních přestřelek.

A když už, tak mějte po ruce vždy připraveného železného boxera. Když vás někdo vyzve na souboj, přeskočte stůl a pravým hákem ukažte, kdo je tady pánem. Chachá!! No kdo tady tomu teď velí? Ti došla řeč, krasotinko, co? Ti to tak už nekecá, když už nemáš zuby, že? Pardon, nechal jsem se unést…

Důležité pravidlo – neberte si nic osobně

Ve chvíli, kdy se něco týká přímo nás, tak spousta lidí přejde do ofenzívy. Začne být agresivní, vymezovat se vůči protistraně. To je u pohovoru průser. Jeden podobný konflikt a jste nahraní. Tedy držte nervy na uzdě. Nesnažte se vyprovokovat.

A když už cítíte, že asi vybouchnete, nepotlačujte v sobě své skryté já. Řiďte se předchozím bodem a pevně svírejte v ruce svého železného kamaráda! A nezdráhejte se ho použít. Vždyť v tom vězení je tak krásně a útulně…

Když už něco pomrvíte, nebojte se přiznat vlastní chybu

Pokud vám na pohovoru někdo položí otázku, neukvapujte se s odpovědí. Chcete-li získat čas, tak používejte tzv. slovní pingpong. Na otázku odpovězte otázkou tak, abyste protistranu donutili také se zamyslet. Vy získáte potřebná čas na rozmyšlenou a jestliže položíte vhodnou otázku, můžete tak získat další potřebné informace. Ověřit si, zda jste otázku pochopili správně anebo vám rovnou protistrana poradí s tím, co chce vlastně slyšet.

„Zavolá vám zákazník a je naštvaný, co uděláte?“

„A proč je rozhněvaný?“

„No protože mu přišla faktura na pět tisíc a on ji odmítá platit. Navíc čekal půl hodiny, než jej přepojili k vám.“

„A nehodlá ji zaplatit, protože ta částka na faktuře je chybná. A nebo kvůli tomu, že je nespokojený se službami? A proč musel čekat tak dlouho“

„V tom je právě problém, on si objednal internet, ale ten mu nefunguje….“

Rozhodně nepalte vždy odpovědi od boku. Je lepší se zeptat na detaily, než plácnout totální pitomost. Hezky se nadechněte (ale zae byste se tam neměli dvě hodiny jen nadechovat a civět na všechny ostatní jako idiot).

Na druhou stranu, když budete na každou otázku reagovat také otázkou, tak to bude vypadat, že se zbytečně vykrucujete anebo příliš okatě se snažíte získat čas.

Právě máte hezky našlápnuto do politiky. Gratulejeme!

Tak, to je asi vše. Samozřejmě by se těch věcí dalo rozebrat více (oblečení, otázky před pohovorem apod.). Ale tohle by vám mělo jako takový základ stačit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Current ye@r *

Článek ”Pohovor o práci a prodejní dovednosti. Jak to spolu souvisí?” má již 2 komentářů.

  1. Michaela22:07 dne 10.9. 2014 napsal/a

    Děkuji za super článek a rady..! Zítra to hned vyzkouším :-) A jestli to nebude fungovat…:-D

  2. Lena10:04 dne 31.7. 2014 napsal/a

    super článek, parádně jsem se pobavila :)