V českém jazyce jsou zřetelné tendence, kdy se z ustálených slovních spojení postupem času staly příslovečné spřežky, které se píší dohromady. Jedná se vlastně o slučování některých slov.  

Sice se jedná o přirozený proces, ale výsledek přidělává lidem akorát potíže. Jedná se ještě o ustálené spojení nebo o příslovečnou spřežku? Píše se to dohromady, nebo zvlášť? Toť jsou neustále se opakující otázky.

V našem případě je pravopisně správně pouze varianta poskrovnu – psáno dohromady. Slovo vzniklo z předložky po a přídavného jména skrovný, které je v současné češtině poměrně málo frekventované a považuje se za slovo knižní.

Význam příslovečné spřežky poskrovnu odpovídá přídavnému jménu málo, ve skrovné míře, skromný, skrovný.

Příklady SPRÁVNÉHO užití slova poskrovnu:

• Moje babička pracovala od rána do večera, ale nebyla bohatá, všeho měla poskrovnu.
• Jak se říká: „Dobrého poskrovnu.„
• Poskrovnu se řadí mezi takzvané příslovečné spřežky.
• Vědomostí měl poskrovnu, ale vždy se ze všeho dokázal vykecat.
• Sexu mám s partnerkou poskrovnu, proto navštěvují erotické priváty.
• Už dávno není pravda, že by průměrný Čech jedl poskrovnu.
• Mnoho mladých už dnes neví, co znamená výraz poskrovnu.