Je-li něco možné, uskutečnitelné či eventuální, můžeme to označit slovem potenciální. Nebo snad potencionální? Která z těchto variant je správně a která špatně z češtinářského pohledu?

Stručný výklad rozdílu použití slov potenciální a potencionální:

• Potenciální – jednoznačně správná varianta.
• Potencionální – řidší a méně přesná, ale také spisovná varianta.

Podrobný výklad rozdílu použití slov potenciální a potencionální:

• Potenciální – přídavné jméno potenciální je definováno jako možný, uskutečnitelný, eventuální, založený na potenciálu (síle, znalosti, schopnosti, možnosti).
• Potencionální – značící „z množiny toho či těch, co nemusí mít potenciál“ (sílu, schopnosti, požadované znalosti). Mohou se tedy stát, ale také nemusí – tedy náhodně, eventuálně, za určitých náhodných situací i bodem na potenciále, a to aniž by měly jakékoliv cílené schopnosti. Můžeme zde vidět menší rozdíl, co se týče významu, který vznikl historicky (viz níže), ale dnes se obě slova používají k vyjádření téhož a jsou obě brána jako spisovná.

Použít můžete obě dvě tato slova, ale mně vždy přišlo přirozenější a logičtější slovo potenciální, i když v naprosté většině komunikací ale uslyšíte (anebo uvidíte) výraz potencionální.  Výraz potenciální je odvozen od podstatného jména potenciál (nikoliv potencionál, který nikde vlastně nenajdete), přišel by mi tedy z logiky věci správnější.

Pokud bychom nahlédli do některých kodifikačních jazykových příruček, našli bychom totožnou informaci. Obě slova – potenciální a potencionální lze používat. Akorát slovo potencionální je nejspíše nějaký patvar, který začali nevzdělaní lidé místo správného potenciální používat tak často, až se dostal i do slovníku. Slovník spisovné češtiny i Pravidla českého pravopisu uvádí jako jedinou možnou variantu tvar potenciální. Pouze v Akademickém slovníku cizích slov se objevuje i varianta potencionální (jako méně častá obdoba slova potenciální). Pokud tedy budete psát a používat variantu potenciální, rozhodně neuděláte chybu. V novějších pravidlech českého pravopisu slovo potencionálně není, neboť jazykovědci neznají jeho konkrétní význam. V některých příkladech je dokonce tvar potencionální často brán jako příklad časté chyby. U slova potencionální se jedná o mladší a především počeštělou verzi slova původního. 

Co se mi podařilo dohledat z diskuzí:

• POTENCIÁLNÍ = mající sílu, schopnosti, vědomosti na požadované či předpokládané úrovni, mající potenciál.
• POTENCIONÁLNÍ = z množiny toho či těch, co nemusí mít potenciál (sílu, schopnosti, požadované znalosti).

Často dochází také k záměně s pojmy potentní a slova potenciální/potencionální.

V románských jazycích se slovo z latiny potence píše POTENTIO (podst. jm.) a čte většinou POTENSIO; POTENSION. Germánské jazyky tohle vesměs čtou jako POTENC, POTENS, i POTENŠN. A protože bližší původnímu slovu POTENTIO byl výraz POTENCIO, v češtině pak vznikal tento pojem jen doplněný koncovkou -NÁL/-NÁLA, tedy POTENCIONÁL/POTENCIONÁLA a z toho slovo POTENCIONÁLNÍ ! Díky fyzice a potažmo elektrotechnice se postupem doby doladila česká zkrácenina POTENC a k tomu koncovka pro název grafické křivky silové hodnoty např. elektřiny -IÁLA – tedy potenciála, a z toho dál pak potenciální = silový, silný, schopný, mající potřebný potenciál.

Při dotvorbě výrazu býti možný, náhodně míněný, eventuální pak bylo použito původně rozvinutější slovo POTENTIO s onou koncovkou -NÁL, -NÁLNÍ.

Příklady správného použití slov potenciální

• Petr přišel na ples se svou potenciální manželkou, ale pak opíchal svou sestru a tu si již nevezme.
• Nakonec nám potenciální investor schůzku zrušil.
• Tento šikovný útočník z řad pražských hooligans bude potenciálně úplně debil.
• Děláme své potenciální klienty potentními.
• Potenciální předseda vlády bude Ivan Bartoš.

Příklady správného použití slov potencionální

• Potencionálně mě to nezajímá.
• Nemáš žádné potencionálně život ohrožující choroby.
• Když se na to dívám, potencionálně se mi to líbí.
• Potencionálně jste potentní.
• Potencionálně budete impotentní debil.
• Existuje také slovo potencionální.