Jak správně gramaticky psát uvozovky u přímé řeči? Jaké druhy přímé a nepřímé řeči a typy uvozovek existují?

Protože to hledám snad každý týden, jak se píše přímá řeč  a kde a kdy se píšou uvozovky, tak jsem se dokopal k tomu, že jsem sepsal easy návod jak pro debily – i pro mě :-). Takže pojďme na to.

V češtině se rozlišuje:

• Přímá (vlastní) řeč – doslovný citát řeči promlouvající postavy:
  • „Nedělej to!“
  • „Nebuď debil!“

• Nepřímá řeč – nepřímou řeč používáme k vyjádření toho, co říká / řekl někdo jiný, aniž bychom přitom jeho výrok doslova citovali:
  • Franta řekl, že není takový debil, jak si o něm všichni myslí.
• Nevlastní přímá řeč – používá se především v literatuře (v uměleckých textech). Nelze v ní jasně odlišit řeč postav a řeč vypravěče, jsou vynechány uvozovky, dvojtečky i uvozovací věta. Podává projev tak, jak byl vysloven, ale v písmu
  • Pomyslel si, mám tam vůbec jít?
  • Chytila ho za kokot, pojď, vyhulím ti ho zadarmo.
• Polopřímá řeč – se opět používá převážně v literatuře pro obohacení a ozvláštnění textu. Polopřímá řeč slouží jako prostředek k vyjádření vnitřního monologu postavy či vyprávění, je to kombinace autorské řeči (co říkám já) a vyprávění.
  • Sáhl ji na chlupatý rozkrok, ne, do toho teda nejdu, ještě by mě ten její medvěd mohl sežrat.

Pravidla pro psaní přímé řeči

Přímá řeč je to, co dotyčný doopravdy řekl (zakřičel, zašeptal, pronesl), jedná se o doslovné přepsání jeho řeči, která je ohraničena uvozovkami (jak se píší uvozovky na počítači vysvětluji níže). Přímá řeč bývá často uvedena větou uvozovací. V ní se dovídáme, kdo mluví a jakým způsobem. Uvozovací věta může stát před přímou řečí nebo za ní nebo bývá do přímé řeči vložena.

• Důležité je, pamatovat si také, že přímá řeč je samostatná věta. Musí proto začínat velkým písmenem a být ukončena interpunkčním znaménkem.
• Uvozovky – to jsou takové ty srandovní znaky ve tvaru čísel 99 a 66 a píšeme je před anebo za přímou řečí a píšeme je bez mezery – viz příklad:
  • „Jdi už do prdele!“
  • „Neser boha!“
  • „Piču víš!“
  • „Nedělej hloupá rozhodnutí.“
  • „Nestrkej tu vidličku do elektriky!“
  • „Už je pozdě.“

• Interpunkční znaménka v přímé řeči (tečky, otazníky, vykřičníky) patří vždy mezi uvozovky, následující (tzv. uvozovací) věta začíná malým písmenkem:
  • „Co to meleš?“ řekla máma a dala mi jednu přes hubu.
  • „Tak jsi už debil?“ pravila znovu máma a chytnul jsem ještě jednu přes tlamu.
  • „Já jsem s ním nespala!“ zakřičela něčí máma a tentokrát jsem dostal přes hubu od jejího manžela.
  • „Nechodím do hospody,“ poznamenal jsem později večer u večeře.
  • „A kam se tedy poděly všechny tvé peníze?“ zeptala se máma.
  • „Nacpal jsem si je do trenek, jestli se chceš podívat,“ odvětil jsem a přilétla mi osudová rána.
  • „Zítra se stěhuješ,“ ozvalo se.

• Uvozovací věta před přímou řečí

  Pokud věta nezačíná přímou řečí, ukončí se uvozovací věta dvojtečkou, po ní následuje mezera a následující přímá řeč se píše s velkým písmenem:

  • Honza si nasral do kalhot a řekl: „Asi jsem se posral!“ (Všimněte si, že vykřičník je stále mezi uvozovkami – viz předchozí bod.)
  • Pokýval jsem hlavou a řekl jsem: „Vypadá to tak, že ses fakt posral.“
  • Kamarádi se na Honzu podívali a všichni svorně zakřičeli: „Tak to jsi fakt pěkně posral.“
  • Všichni se hlasitě smáli a ukazovali na Honzu: „Podívejte na jeho kalhoty.“
  • Některé děvčata z náhlého zápachu propukla v pláč: „Honzo, ty jsi prvotřídní posera.“

  Už jste četli? Mezinárodní den proti korupci

  Dnešní svět čelí největším výzvám za mnoho generací – výzvám, které ohrožují prosperitu a stabilitu lidí na celém světě. Většina z nich je provázána s korupcí. Korupce má negativní dopady na všechny aspekty společnosti. Je hluboce provázána s konflikty a nestabilitou, které ohrožují sociální a hospodářský rozvoj a podkopávají demokratické instituce a právní stát. Korupce...

• Uvozovací věta vložena do přímé řeči

  Je-li uvozovací věta uprostřed, první přímou řeč ukončí čárka, pak následují uvozovky a mezera. Navíc platí pro první část přímé řeči to, že nemůže končit tečkou. Následuje uvozovací věta, která je ukončena čárkou, druhá část přímé věty bude začínat malým písmenem:

  •  „Co čumíš jak debil,“ pronesla máma, „jsi jako tvůj fotr!“
  • „Furt pičuješ,“ pronesl tatínek, „jsi vyplataná kráva.“
  • „Huby držte,“ zařvala babička, „beztak za všechno můžou komunisti!“
  • „Už toho mám dost,“ poznamenala má obvodní lékařka, „vy se zkrátka nepoučíte.“
  • „Kdo jinému jámu kopá,“ opakoval vždy dědeček, „nesmí být blbec a sám do ní lézt.“
  • „Nebudu chodit za školu,“ začal jsem svědomitě, „v jiné než všední dny.“

Psaní uvozovek na klávesnici / na počítači

Jelikož existuje několik druhů uvozovek (já o tom až do nedávna taky nevěděl) a asi ne každý z vás ví, jak se dají vykouzlit tyto znaky na klávesnici, tak si rozebereme jednotlivé typy uvozovek včetně toho, jak je vytvořit na vašem počítači:

• České „dvojité“ uvozovky připomínající tvar číslovek 99 a 66
  • Na Widlích (Windows) stačí pro napsání uvozovek stisknout klávesou zkratku Alt+0132, Alt+0147.
  • Mac (na české klávesnici): Alt+Shift+N, Alt+Shift+H.
• České ‚jednoduché‘ uvozovky připomínající tvar číslovky 9 a 6
  • Windows: Alt+0130, Alt+0145.
  • Mac (na české klávesnici): Alt+N, Alt+H.
• »Francouzské« uvozovky připomínající ptačí zobáčky
  • Windows: Alt+0187, Alt+0171.
  • Mac (na české klávesnici): Alt+Shift+9, Alt+Shift+0.
  • Pozn.: Francouzi je ve skutečnosti píší tyto uvozovky «naopak», zobáčky ven, ale občas se tento typ uvozovek používá i v češtině, kdy se píší »zobáčky dovnitř«.
• English “double” quotes neboli anglické dvojité uvozovky připomínající čísla 66 a 99 jsou psány nahoře
  • Windows: Alt+0147, Alt+0148.
  • Mac (na české klávesnici): Alt+Shift+H, Alt+Shift+J.
• English ‘single’ quotes taktéž připomínají čísla 6 a 9 psaná nahoře
  • Windows: Alt+0145,Alt+0146.
  • Mac (na české klávesnici): Alt+H, Alt+J.

Ale upřímně – stejně často dělám tu chybu, že píšu buď:

• „Neumím psát správně uvozovky.„ (Správně by mělo být: „Neumím psát správně uvozovky.“)
• “Neumím psát správně uvozovky.” (Měly by zde být české „“, ne anglické dvojité uvozovky.)

Nepřímá řeč

Jako nepřímá řeč je označována reprodukce výpovědi jednoho mluvčího jinou osobou. Nepřímou řeč používáme k vyjádření toho, co říká / řekl někdo jiný, aniž bychom přitom jeho výrok doslova citovali. Dochází proto ke gramatickým změnám v osobě, času a obvykle i ve způsobu původní výpovědi. U nepřímé řeči se uvozovky nepoužívají.

Příklady nepřímé řeči:

Máma mi řekla, že mi jednu flákne, a pak mi taky jednu flákla. 

Tatínek oznámil mamince, že je to pěkná kráva.

V bordelu mi řekli, že mi za 50 Kč hulit fakt nebudou.

Ve městě se povídá, že jsem bez práce.

Všichni, kdo znají mojí starou, si říkají, že mám svatou trpělivost.

Říká se, že bez peněz nemáš lézt do hospody. A já říkám, že je to pravda.