Přídavná jména – co to vlastně je?
Do latiny se překládají jako adjektiva. Vyjadřují vlastnosti čehokoliv (například osob – chytrá učitelka), zvířat (nevraživá zmije), jevů (ostrý roh) a nebo vztahy přivlastnění (matčina kabelka, otcova pistol). Přídavná jména nám tedy v češtině pomáhají rozvíjet a blíže doplnit vlastnosti podstatných jmen.
Čím se liší přídavná jména od jiných slovních druhů
Vyskytují se nejčastěji na začátku věty (například Zmrzlá stařenka mě dnes oslovila na ulici s prosbou o pomoc). Mohou se ale vyskytovat i uprostřed vět, nebo třeba na konci (S prosbou o pomoc mě dnes oslovila zmrzlá stařenka).
Jak se ptáme na přídavná jména
Jako na každý jiný slovní druh se ptáme otázkou, u přídavných jmen se můžeme ptát dvojím způsobem, a to:
1. Jaký, který? (například světlý rám, dřevěný stůl, zarosené brýle) a podobně.
2. Čí? (maminčiny hodinky, babiččina chata, žákova esej).
Přídavná jména – ohebný či neohebný slovní druh?
Přídavná jména patří mezi takzvané ohebné slovní druhy – v závislosti na čísle, pádu i jmenném rodu mění svůj tvar (v závislosti na čísle – vypracovaná esej, vypracované eseje, pádu – vypracovaná esej, (bez) vypracované eseje, vypracovanou esej a jmenném rodu.
Mluvnické kategorie přídavných jmen
Mluvnické kategorie (nebo-li mluvnické významy) jsou ty kategorie, které můžeme u přídavných jmen určit. V tomhle případě je to rod, číslo a pád.
Rod (jmenný rod)
Rozlišujeme tři základní rody:
mužský rod – pomáháme si ukazovacím zájmenem ten (chytrý žák, nevrlý šéf, velký podvodník, vánoční shon, šikovný pracant)
ženský rod – taktéž si pomáháme ukazovacím zájmenem, ale ta (vánoční ozdoba, svítící hvězda, milá učitelka, škodolibá sokyně)
střední rod – zde si pomáháme ukazovacím zájmenem to (nenasytné morče, vánoční kouzlo, výjimečné ticho, nesmyslné blekotání)
Číslo
Označuje počet daných věcí (zvířat, jevů, osob).
Číslo jednotné označuje pouze jednu osobu, zvíře, věc či jev (mladý muž, rozbitý telefon, nakousané jablko).
Číslo množné označuje větší množství osob, zvířat, věcí nebo jevů (kulaté rohy, dozrálé švestky, popadaná jablka).
|
pád |
přídavné jméno |
|
1. pád (nominativ) |
pohledná (dívka) |
|
2. pád (genitiv) |
pohledné (dívky) |
|
3. pád (dativ) |
pohledné (dívce) |
|
4. pád (akuzativ) |
pohlednou (dívku) |
|
5. pád (vokativ) |
pohledná (dívko) |
|
6. pád (lokál) |
pohledné (dívce) |
|
7. pád (instrumentál) |
pohlednou (dívkou) |
Druh
Rozlišujeme několik druhů. Druhy nám také pomáhají s pravopisem slova (pokud si nevíme rady). Rozlišujeme:
Měkká přídavná jména – zakončení mají na koncovku i a skloňují se podle vzoru jarní. Můžeme je snadno poznat tak, že se při jejich skloňování tvar nemění (jak v mužském, ženském rodu bude tedy tvar slova úplně stejný).
cizí muž, cizí žena, cizí dítě – je to úplně stejné jako jarní déšť, jarní rosa, jarní slunce
Tvrdá přídavná jména – jsou zakončena na y a skloňují se podle vzoru mladý. Vždy mění svůj tvar.
šikovný chlapec, šikovná dívka, šikovné dítě – stejné jako mladý muž, mladá žena, mladé dítě.
Vzor
Slouží k přiřazení přídavného jména ke vzoru.
Vzor jarní
Podle tohoto vzoru se skloňují přídavná jména měkká.
|
JARNÍ – měkký vzor – jednotné číslo |
množné číslo |
|||
|
pád |
mužský rod |
ženský rod |
střední rod |
množné číslo |
|
1., 5. pád |
jarní |
jarní |
jarní |
jarní |
|
2. pád |
jarního |
jarní |
jarního |
jarních |
|
3. pád |
jarnímu |
jarní |
jarnímu |
jarním |
|
4. pád |
jarního (než. jarní) |
jarní |
jarní |
jarní |
|
6. pád |
jarním |
jarní |
jarním |
jarních |
|
7. pád |
jarním |
jarní |
jarním |
jarními |
Už jste četli? Myriáda x miriáda x myryáda
Vzor otcův/matčin
Tyto jména vyjadřují určité přivlastnění přídavných jmen. Rozlišujeme dva přivlastňovací vzory: k rodu mužskému je přiřazen vzor otcův (Petrovy sestry), ke vzoru matčin rod ženský (Petřiny knihy).
Otcovi/matčini sněhuláci (sněhuláci jsou rodu mužského životného) – na konci píšeme i – můžeme si na ně ukázat ti.
Otcovy/matčiny talíře (talíře jsou rodu mužského neživotného) – na konci píšeme y – můžeme si na ně ukázat ty.
Otcovy/matčiny ozdoby (ozdoby jsou rodu ženského) – na konci píšeme y – ukazujeme si ty knihy.
Otcova/matčina kuřata (koťata – rod střední) – na konci píšeme a, můžeme si na ně ukázat ta koťata.
|
OTCŮV/MATČIN – jednotné číslo |
množné číslo |
|||
|
pád |
mužský rod |
ženský rod |
střední rod |
množné číslo |
|
1., 5. pád |
otcův/matčin |
otcova/matčina |
otcovo/matčino |
otcovi/matčini (m.) (než. otcovy/matčiny),
otcovy/matčiny (ž.), otcova/matčina (s.) |
|
2. pád |
otcova/matčina |
otcovy/matčiny |
otcova/matčina |
otcových/matčiných |
|
3. pád |
otcovu/matčinu |
otcově/matčině |
otcovu/matčinu |
otcovým/matčiným |
|
4. pád |
otcova/matčina (než. otcův/matčin) |
otcovu/matčinu |
otcovo/matčino |
otcovy/matčiny (m., ž.), otcova/matčina (s.) |
|
6. pád |
otcovu/matčinu, otcově/matčině |
otcově/matčině |
otcovu/matčinu, otcově/matčině |
otcových/matčiných |
|
7. pád |
otcovým/matčiným |
otcovou/matčinou |
otcovým/matčiným |
otcovými/matčinými |
