Proč dělat rozhovory a interview?

Pohled provozovatele webu – peníze

Z pohledu provozovatele webu je to celkem jasné:

  • Je to fajn obsah – lidé rádi čtou příběhy slavných. I vy si to rádi přečtete.
  • Je to originální obsah – přesně podle všech příruček, které radí, že máte vždy vytvářet originální obsah, je právě rozhovor vždy jedinečný. Nejsou to obecné plky, které najdete všude.
  • Je to vždy setsakramentsky dlouhý článek – více slov, frází a češtinářských patvarů, skrze které k vám mohou lidé přijít na web.
  • Píšete jenom půlku článku – druhou píše většinou ten, koho zpovídáte.
  • Získáte kontakty – mnohdy nedocenitelná věc, která vám pomůže u jiných projektů.
  • Oslovíte nové publikum (když si vyberete správné lidi). Stejně tak jako se čtenáři rádi začtou do života slavných, tak je také rádi sledují. Je to, jako kdybyste byli kámoši s Karlem Gottem. Akorát ve virtuálním prostoru. Každý by se s ním rád poplácal po zádech. Stejně tak to lidé dělají i na netu.
  • Získáte sharovatelný obsah. Co si pod tím představit? O zajímavé rozhovory se lidé rádi podělí na sociálních i nesociálních sítích (lidově Tyinternety). O reklamu tak máte vlastně sami postaráno. Lidé takový článek nevnímají jako prachsprostou reklamu. Ale pro ně je to hutné čtivo.
  • Rozhovor se propaguje sám a bez vašeho přičinění. Stejně tak i zpovídaná osoba se ráda s ostatními uživateli podělí o novinku, že s ní vyšel další super článek na nějakém serveru. Ostatně – je to tak trochu otázka ega. Kdo by se nepochlubil, že?
  • Dostanete peníze.

Poznámka na okraj: Když už s někým děláte rozhovor, tak nezapomeňte vždy zmínit, aby daný člověk nezapomněl dát o vašem článku zmínku. Stačí vysvětlit důvody:

  • Přečte si to více lidí.
  • Má to virální potenciál.
  • Prokáže vám službu – vy o někom napíšete, on vám pomůže v tom, aby k vám chodilo více lidí. Je to zkrátka takový barter.

Pohled inzerenta – efektivita

Co z pohledu firmy, která investuje desítky tisíc měsíčně do inzerce. Zaplatí si rádoby „PR články“, které mají s PR společné asi totéž jako Jan Hus s Lady Gaga. Oba jsou zapálení pro to, co dělají, ale každý trochu jinak.

Typický příklad jsou desítky článků na jedno a to samé téma týkající se parfémů, které najdeme na Zena.cz a podobných webech.

Nebo si zaplatí články, které jsou označeny jako inzerce, zaplatí za publikaci a napsání 6 000 Kč a milý vlastník serveru je bouchne do té nejméně důležité kategorie na webu. Efekt nula nula nula. Teda spíše nula mínus 6 000 Káčé.

Proč? Protože tyto reklamní žvásty lidi nebaví. Nebudou to číst. Proč? Protože je to reklama.

Teď celou situaci otočíme. Co, kdyby si milý inzerent zaplatil rozhovor. Příběh o tom, jak vybudoval firmu z ničeho. Jak do ČR přivedli nový revoluční produkt a jak se snažili v u nás jako ryze česká firma prosadit (zahrajeme trochu na notu patriotismu), protože jim vadilo, jaké blitky u nás prodává konkurence. Už chápete kam, tím mířím? Ne – do zádele určitě ne. Jinam.

Zkusím to shrnout, proč by se i inzerenti (a nebo jejich PR agentury) měli snažit o to, aby vycházeli jen a pouze podobné firemní příběhy.

  • Je to fajn obsah – lidé rádi čtou příběhy slavných. I vy si to rádi přečtete.
  • Je to originální obsah – přesně podle všech příruček, které radí, že máte vždy vytvářet originální obsah, je právě rozhovor vždy jedinečný.
  • Je to vždy setsakramentsky dlouhý článek – spousta frází, skrze které mohou lidé narazit na tento rozhovor a dozvědět se, že firma ABC prodává kočičí kožíšky za směšně nízké ceny. A navíc pomáhá nebohým zvířátkům, aby jim v létě nebyla zima a zbaví je jejich miloučkých kožíšků (i s trochou kůže). A všichni se budou rozplývat nad tím, jak je firma ABC super, že zaměstnává ty nebohé Indiány a dává jim celé dva dolary za den, aby měli co žrát.
  • Je třeba zajistit jenom půlku článku – „pouze“ píšete odpovědi na otázky. A píšete o tom, co sami nejlépe znáte a víte. Nejsou to obecné plky, které najdete všude.
  • Získáte kontakty. Mnohdy nedocenitelná věc, která vám může příště pomoci dostat váš článek na tento web – levněji, rychleji apod.
  • Oslovíte nové publikum (když si vyberete správné lidi). Stejně tak jako se čtenáři rádi začtou do života slavných, tak je také rádi sledují. Je to, jako kdybyste byli kámoši s Karlem Gottem. Akorát ve virtuálním prostoru. Každý by se s ním rád poplácal po zádech. Stejně tak to lidé dělají i na netu.
  • Získáte sharovatelný obsah. Co si pod tím představit? O zajímavé rozhovory se lidé rádi podělí na sociálních i nesociálních sítích (lidově Tyinternety). O reklamu tak máte vlastně sami postaráno. Lidé takový článek nevnímají jako prachsprostou reklamu. Ale pro ně je to hutné čtivo.
  • Rozhovor se propaguje sám a bez vašeho přičinění. Stejně tak se i dané médium rádo pochlubí exkluzivním rozhovorem s Frantou Omáčkou z Googlu. Kdo by se nepochlubil, že má super pokec s Leošem Marešem a nebo Michalem Davidem (jehož hudbu ale nikdo moc neposlouchá)?
  • Někdy za rozhovor nemusíte platit.
  • Další přídavný efekt – ve vyhledávači získáte další pozitivně naladěný článek o vás a vaší firmě.

Poznámka na okraj: Když už se drbete (čtěte děláte) s rozhovorem, tak nezapomeňte vždy zmínit, požádat předem, zda mohou článek nasdílet na sociální sítě daného webu / magazínu, protože:

  • Přečte si to více lidí.
  • Má to virální potenciál.
  • Prokáže vám službu – vy jste s interview strávili hodiny času, oni vám na oplátku pomohou v tom, aby se o vás dozvědělo více lidí. Je to zkrátka takový barter.

Jak se skloňuje interview?

A na závěr taková malá nápověda pro ty, co vždy stejně jako já, dumají nad tím, jak se skloňuje slovo interview.

Původem anglické slovo interview (intervjú) je buď nesklonné neutrum, nebo se řadí k rodu mužskému a skloňuje se (interviewu).

Předem říkám, že tou druhou tabulkou, kdy se slovo interview skloňuje, si nejsem úplně jistý. Dle Internetové jazykové příručky se slovo interview skloňuje jako slovo kakadu (tzn. 1. pád by měl být asi interviewu).

A kakadu se skloňuje zase stejně jako guru. To jsem z toho upřímně sám jelen. Teda vlastně interview.

Prosím tedy brát s nadhledem. Já pro klid duše budu všude rvát interview ve všech pádech, bo se v tom fakt moc nevyznám. Zní to prostě tak divně, že by se z toho fakt jeden opíchal…

 Skloňování interview dle kakadu :-)

Pády

č. jednotné

č. množné

1. pád = nominativ (kdo, co?) interview interview
2. pád = genitiv (bez koho, bez čeho?) interview interview
3. pád = dativ (ke komu, čemu?) interview interview
4. pád = akuzativ (vidím koho, co?) interview interview
5. pád = vokativ (oslovujeme, voláme) interview interview
6. pád = Lokál (o kom, o čem?) interview interview
7. pád = instrumentál (s kým, s čím?) interview interview

 

Pády

č. jednotné

č. množné

1. pád = nominativ (kdo, co?) interviewu interviewuové
2. pád = genitiv (bez koho, bez čeho?) interviewua interviewuů
3. pád = dativ (ke komu, čemu?) interviewuovi interviewuúm
4. pád = akuzativ (vidím koho, co?) interviewua interviewuy
5. pád = vokativ (oslovujeme, voláme) interview interviewuové
6. pád = Lokál (o kom, o čem?) interviewuovi interviewuech
7. pád = instrumentál (s kým, s čím?) interviewuem interviewuy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Current ye@r *

Článek ”Proč dělat rozhovory a interview?” má již 2 komentářů.

  1. Robert22:57 dne 2.12. 2019 napsal/a

    Interview je neživotné. Tedy asi těžko jako guru/kakadu…

  2. deril18618:24 dne 5.12. 2013 napsal/a

    dik za navod!