Hodně času jsem přemýšlel nad tím, proč spousta lidí dokážeme vydělat hodně peněz. A někteří nedokážou překročit hranici průměrného výdělku. A nedávno jsme na toto téma trochu filozofovali s kamarády. Sedli jsme si do kruhu a začali si povídat. A docela překvapivě jsme došli k závěru, že v hodně věcech jednáme stejně.

Sedíme u piva a já si povídáme s mým velice dobrým kamarádem. Šikovný programátor, který nejenom, že umí vydělat peníze. Ale to hlavní – neustále se vzdělává. Má dokončené Ph.D. A teď přemýšlí o MBA. Pokaždé, když mu řeknu o nějaké= zajímavé přednášce, první, co mi řekne, je: „Pošli mi to!“

Neřeší, jestli je to přednáška z IT, psychologie a nebo z prostředí obchodu. Řeší, jak mu konkrétní rady z přednášek mohou pomoci v jeho profesním a nebo osobním životě.

Já sice tituly ověnčený nejsem (zatím jsem stále bakalář), ale jedno máme s tímto kamarádem společné.

Pořád se učíme. Vzděláváme se. Je jedno, jestli na akademické půdě. A nebo stylem pokus / omyl. Princip je stejný. Nezakrnět. Stále chtít nasávat informace. Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit.

Úspěch není výsledkem vydělávání peněz, ale vydělávání peněz je výsledkem úspěchu.

Pravidlo 70-20-10 (či tak nějak)

O co jde?

Představte si situaci, kdy vyhrajete milión dolarů. Co byste s ním udělali? Uložili je na účet v bance? Koupili si dům? Drahé auto? Prokalili ty peníze v hospodách s kamarády? A nebo byste je všechny investovali do podnikání?

Ať už jste vybrali kteroukoliv z výše uvedených možnost, tak jste volili špatně.

Své těžce vydělané peníze byste měli samozřejmě utrácet za sebe. Ale ne všechny.

Měli byste je investovat, aby vám generovaly další peníze (do podnikání, nemovitostí, akcií). Ale ne všechny.

Část z toho byste si měli uložit na horší časy. Ale ne všechny.

I když „horší časy“ je asi dost blbá definice. Jak říká můj kamarád, ten, kdo šetří na horší časy, čeká, že přijdou a ony pak fakticky přijdou…

Pokusím se vysvětlit, proč si myslím, že byste neměli dávat 100 % svých financí ani do jedné z těchto možností. Vezmu-li to od konce – peníze na účtu vám nebudou generovat další peníze. A tedy za deset let budete mít na účtu stále 1 mio v dolarech (+ úroky). A že jsou tam v bezpečí? No představte si, že třeba banka krachne… 🙂 Ano, mizivá šance, ale stát se to může a vlastně při každé finanční krizi krachují banky. Musíte se jen modlit, aby to nebyla právě ta vaše banka :-).

Představte si, že máte nějaké náklady na život. A ty nejsou zrovna nízké. Tedy, chcete-li se mít dobře, tak zkrátka peníze musíte rozmnožovat. Prací, investicemi. Když prachy ukryjete na účet, rozmnožíte tak akorát velké kulové.

V různých publikacích se doporučuje, že byste část svých peněz, co vyděláte (jako zaměstnanec, podnikatel, jedno jak), měli uložit. Přibližně nějakých 70 %. Tím si vytvoříte nějakou finanční rezervu, která vám dodá pocit klidu. Přece jenom se vám žije lépe, když víte, že zítra hlady neumřete. Nezdá se vám o tom, že vás zítra navštíví exekutor a sebere vám postel i s dítětem.

A na co mít rezervu? Přiznejme si, posrat se vám může cokoliv. Auto. Lednička. Pračka. A nebo dítě v posteli. A až tato situace nastane, měli byste mít něco naspořeno. Nemusíte mít na účtu miliony. Ale minimálně rezervu na 1/2 roku, ideálně na rok dopředu. Zkrátka, kdybyste rok nevydělali ani korunu, tak byste měli přežít. To je právě to, co spousta „finančně negramotných lidí“, dělá blbě. Nemají žádnou rezervu. 20 tisíc vydělají, dvacet tisíc utratí. Ale takhle se nedá žít dlouho. Dříve nebo později se vám totiž zákonitě něco posere. A až se to posere, tak většina „finančně negramotných“ lidí to začně řešit půjčkou. Dostanou peníze hned, ale zároveň tu půjčku o nějakých 20 % přeplatí.

Vlastně sami se připraví o pětinu svého příjmu jenom tímto krokem. A dostávají se tak do začarovaného kruhu. Protože oni už nemyslí na to, že si na ty úroky budou muset pak také vydělat více peněz (jít na brigádu, najít si další zaměstnání). Netuší, co to je vůbec nějaký úrok, p.a.  a další pojmy, které finančně gramotní lidé znají a hlavně chápou.

To je také důvod, proč tito lidé nemění často zaměstnání. Nemohou si to totiž dovolit. Co když nenajdou hned za měsíc práci? No… tak jsou nahraní…

Ale vy, když máte dostatek peněz na další rok či dva, si ten risk můžete dovolit. Ba co víc, můžete si vybírat, co budete dělat, pro koho budete pracovat. Protože víte, že přežijete. A to je ten důvod, proč méně majetní lidé dělají často podřadnou práci (nic proti, někdo ji dělat musí) a nebo práci, která je vůbec nebaví.

Taková poznámka bokem: Slovo negramotných bych spíše přeložil jako lidé, co nepochopili smysl a funkci peněz, než že by byli hloupí…

20 % na investice

Dalších 20 % byste měli investovat. Do podnikání (ne do kurev, tam se vám to moc nezhodnotí). Těch 20 % jsou peníze, o které můžete přijít. Můžete je obětovat. Buď to vyjde. A nebo ne. Smyslem toho je naučit se pracovat s penězi.

Nebát se je dát z ruky.

Nebát se o ně přijít.

Protože, když se podíváte na „chudé lidi“ (nemám ten výraz rád, ale nic lepšího mě nenapadá), tak oni peníze nikam neinvestují.

A také vůbec neriskují. A kdo neriskuje, nic nezíská. A proč neriskují? Protože se bojí. Co když bych o své peníze nakonec přišel.

Ano, možná o ně přijdete. A ne jednou. Ale desetkrát. Ale zbavíte se strachu. A i promarněná investice vás může něco naučit. Vlastně pokaždé vás tohle hraní s penězi něco naučí. Akorát vám to dojde až o několik let později.

A ještě taková větička na závěr tohoto odstavce. Investicí je i vaše vzdělání. Právě ten můj kamarád – programátor dal kolem jednoho milionu do studia v Austrálii. Šílené? Možná, ale díky tomu si teď ten milión vydělá ročně. Naučil se anglicky, poznal další zemi a hlavně dokázal sám sobě, že to zvládne. A teď se zamyslete nad tím, koho byste chtěli mít ve špičkové firmě?

Typického českého zaměstnance, u kterého není vidět žádný progress a zájem o to, co dělá?

A nebo kluka, co své vlastní peníze dal studia, umí se adaptovat a přežít v jiné zemi, domluvit se, zvládl vystudovat na prestižní univerzitě a umí dobře anglicky? Kdo z nich má větší potenciál?

10 % na osobní život a zábava (chlast, děvky atd.)

Těch zbylých 10 % procent ze svého příjmu / platu, byste měli investovat do sebe. Do školení, zábavy (a nebo do těch kurev). Protože v životě musíte mít hlavně také pocit, že vám neujíždí vlak (ostatní cestují a já furt makám, ostatní mají na Facebooku stále fotky z kaleb a já za posledních deset let nevytáhnul paty z domu).

Navíc, když budete za sebe utrácet peníze pravidelně, tak nebudete mít tendenci naběhnout do kasina a nechat tam za den půlku svého ročního platu. Protože to nemáte zapotřebí. Vy se bavíte po celý rok. Nemusíte si to vynahrazovat vše v jeden den (teď si to musím pořádně užít, protože jsem si za posledních deset let nic neužil). Protože takových dní jste zažili nespočet.

A to je právě to, co odlišuje bohaté od chudých. To, jak pracují se svými penězi. To je ten hlavní důvod, proč velká část lidí, co vyhraje v loterii a nebo zdědí pohádkové bohatství, končí za pár let na mizině.

Další kapitolou jsou pak lidé, co si zvykli na vysoký životní standard a žijí podle toho, i když už nevydělávají miliony (které vydělávali dříve). Chápu, že je těžké se vrátit zpět do reality, ale to je také jedna z věcí, kterou byste měli dělat. Nejenom vydělávat více, ale také snažit se snížit fixní náklady.

Dám příklad. Vlastně dva.

Zkuste si vyhledat jméno jednoho z nejlepších basketbalistů NBA – Allen Inverson a hoďte za to ještě slovíčko „bankrupt“. To je ukázka toho, že nestačí vydělávat hodně peněz. Že prostě, když v hlavě je vymalováno, můžete vydělávat třeba třicet bambiliónů denně a stejně skončíte s holým zadkem.

Další příklad:

Jedna má známá se dostala do finančních potíží. Nezaplatila pokutu od Pražského dopravního podniku a upomínky chodily na adresu trvalého bydliště, kde již nežila (a čekala, že to tak nějak vyšumí, nespoléhejte na to, nikdy nevíte, kdy ten kostlivec ze skříně vypadne). Pokuta byla tehdy tuším 1 000 Kč. Penále a úroky z prodlení (+ náklady za exekutora) se za nějaké 2-3 roky vyšplhaly na necelých 28 000 Kč (ano, je to celkem sranda).

Tehdy chtěla půjčit peníze. Sedli jsme si a než jsme vůbec začali řešit, kolik, řešili jsme to, jak to bude splácet (s nulaprocentním úrokem). Rozepsali jsme si příjmy. A pak také výdaje (nájem, jídlo). Došli jsme k tomu, že rozdíl jsou nějaké 3 000 Kč. Ptám se, za co utrácí ty tři tisíce. Ona, že to jsou také fixní náklady.

2 000 Kč za cigarety a 1 000 Kč za telefon. A tam je zakopaný pes. Má další otázka mířila právě tam.

Skutečně musíš mít každý měsíc cigára za dva tisíce? Musíš si fakticky dobíjet každý měsíc litr na kredit? A proč si nenajdeš ty a nebo přítel další práci a nevytvoříš si finanční rezervu?

Když máte dluhy, tak prostě cigára musíte oželet. Když nemáte peníze, dělejte něco pro to, abyste jich měli více. Samy vám prachy do klína nespadnou.

A když už máte dluhy, tak vás samotné by to mělo motivovat k tomu, abyste se více snažili. Opět – hloupí lidé dluhy neřeší. Ti jen čekají. Ti chytří jdou přemýšlet nad tím, jak si je vydělat. A když pochopí, jak jednoduché to je, tak v tom pokračují. Tady si dovolím použí citát od Jima Rohna, který jsem si vypůjčil za webu Penizenavic.cz:

„Díval jsem se za ní docela dlouho, až jsem nakonec zavřel dveře a začal plakat. Tehdy jsem si řekl: tohle už se nikdy nestane, už nechci žít jako doposud. Už nikdy nebudu mít prázdnou peněženku a bankovní účet. Tehdy se můj život obrátil naruby (k lepšímu).“

Samotná citace je k nalezení zde: http://www.penizenavic.cz/clanky/navod-na-zivot-v-prosperite-podle-jima-rohna-plan-na-horsi-casy

Nechci tady z toho dělat další blogísek ala Bohatý a chudý táta. O tom tento článek není. Cílem je, abyste trochu začali přemýšlet nad tím, jak nakládáte se svými financemi. A co děláte pro to, abyste těch peněz měli více. Protože asi není náhoda, že ti, co peníze mají (včetně mě :-)), tyhle kroky dělají tak nějak automaticky od narození.

Tento článek jsem původně psal jedno zahraniční médium v angličtině. Ale říkal jsem si, že by byla škoda, kdybych o něj ochudil i české publikum. Tímto bych chtěl poděkovat Inveniu, že si s tím dal někdo tu práci a přeložil to zadarmo (!) zpět do češtiny.