Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?

„Smiřte se s tím, že jestliže jste dorazili na tyto stránky, tak už je pozdě. Vaše vyvolená je v trapu. A nejspíš se hned tak nevrátí. Život však nekončí. Ale naopak začíná. Zhluboka se nadechněte. A v klidu si přečtete, co byste měli teď udělat.“

Až to vše dočtete, budete vám třeba o něco lépe. Zjistíte, že v tom nejste sami. Možná si budete říkat, proč jste na tento článek nenarazili dřív. Nermuťte se kvůli tomu. Ono by vám to stejně k ničemu nebylo :-).

Dokud si zdravě nenabijete hubu a neodložíte růžové brýle, nezamyslíte se nad sebou, vámi oběma i vaším vztahem, nic z toho, co je zde napsáno, byste si nevzali k srdci. Pouze byste to proletěli. A zase zapomněli. Teď si to budete pamatovat napořád. A příště. Příště už budete vědět, že lidé se jednoduše schází a také rozchází. Je to jen další etapa v životě, která vás má posunout někam dál. Není na tom nic divného. To je zkrátka život. Pouze to (poprvé) kurevsky bolí.

Pokud teď házíte flintu do žita a nechce se vám bojovat, tak si prvně přečtěte tuto pasáž a pak se sem zase vraťte. O tohle vše byste přišli, kdy byste se teď vzdali. Tohle vše byste v životě nepoznali, kdybyste se teď začali litovat a nepostavili se této výzvě čelem.

Po delší odmlce jsem se konečně dostal k tomu, abych taky něco napsal i na svůj copywriterský blog (aneb kovářova kobyla chodí bosa). Poslední dobou píšu pořád nějaké texty pro někoho a tak není moc čas napsat občas i něco pro zábavu. Naštěstí jsem konečně našel pár minut čas a sepsal pár řádek o tom, co mi zrovna leželo na srdci a honilo se mi hlavou již několik týdnů. Přimělo mě k tomu nedávné setkání “starých známých” a svým způsobem i další okolnosti. Nesouvisí to sice s nijak s podnikáním, ale je to podlě mě docela zajímavé téma. Navíc jsem chtěl tento blog udělat trošku jiný, než má konkurence a psát i o věcech, které napsal přímo život sám:-).

Když jsme tak po čase seděli s kamarády na pivu (nutno přiznat, že to neskončilo jen u piva), po pár džbáncích došla řeč na naše současné i bývalé partnerky.

U bývalek jsme došli k závěru, že to jsou pěkné krávy. A u současných, že vlastně taky… akorát nám přišlo divné, proč nikdo z nás holku zrovna nemá :-D.

Netrvalo dlouho a začali jsme také probírat naše nejtežší partnerské rozchody. Docela mě zarazilo, jak se všechny příběhy zdánlivě liší. A přitom mají jedno společné. Všichni to popisovali jako nějtěžší období svého života a zároveň zkušenost k nezaplacení, která jim hodně pomohla. Zní to divně, že?

Rozchod pro vás nemusí znamenat životní tragédii. Jsou lidé, co vezmou rozchod tragicky a zalezou do své ulity, kde brečí nad tím, jací jsou hrozní chudáčci. Pak jsou lidé, které rozchod taky opravdu zasáhne, jsou smutní a trápí je to. Ale pak vezmou život do svých rukou, změní se, poznají nové lidi, procestují kus světa, najdou si novou partnerku a jsou spokojení. Do které z těchto dvou skupin se chcete zařadit vy?

Každý někdy zažil rozchod a každý jej řeší tak nějak po svém. Pokusím se sepsat všechny kroky, které snad i dalším pomohou úspěšně zvládnout rozchod s partnerem. Nečekám, že se jimi někdo bude hned řídit, protože vlastní zkušenost je k nezaplacení (prostě si to musíte vše sami vyzkoušet na vlastní kůži a udělat po rozchodu všechny ty pitomosti, před kterými varuji v tomto článku). Upřímně – dokud si sami „nenabijete hubu“, budete si stále říkat, že vám se to nemůže stát. Až se to stane, tak se stejně žádným návodem řídit nebudete. Budete jednat tak, jak vám velí srdce (a uděláte proto nejspíš vše naprosto špatně).

Na druhou stranu – na stará kolena budete vždy litovat věcí, které jste nezkusili, než věcí, které jste zkusili a nevyšly přesně podle vašich představ. Ostatně možná znáte přísloví: „Lituji toho, co jsem neudělal…“

Proto nikdy ničeho nelitujte, i když náhodou všechno poserete. Prostě to tak mělo být, nebyli jste dostatečně připravení, byli jste mladí, blbí, škaredí, cucáci… (mně tak baví vám nadávat :-D) 

Pokud jste škaredí tak…. to vám asi už zůstane nadosmrti, ale neklesejte na mysli… hnusní lidé jsou zase na druhou stranu prostě…. pořád neskutečně hnusní :-).

Anebo jste neudělali nic špatně. Prostě jste jen měli smůlu. To je život. I to k tomu patří. Na vše neexistují poučky a i když se zachováte vždy jako princ Jasoň, když je to třeba – pak i jako princ Drsoň, tak i potom se vám může stát, že vás vaše vyvolená nazve čurákem a pošle vás do hajzlu :-).

Skutečný, tzv. velký vztah se vám podaří najít a zachovat jen v případě, že již máte dostatek podobných „nepříjemných“ zkušeností za sebou. Že víte, jak vypadá (anebo nevypadá) kvalitní a plnohodnotný vztah (a můžete tak porovnávat). Že si uvědomujete, že ten druhý tady pro vás nemusí být navždy.

1935190_865144963613084_424719608823599317_n

Právě podobné nepříjemné zkušenosti vám později mohou pomoci překonat různá úskalí případných vztahů budoucích. Bez toho to zkrátka nejde. Teď jste teprve na začátku jedné dlouhé a úžasné cesty, na začátku jednoho jedinečného a nepřekonatelného příběhu, který vždy, když sami budete chtít, končí dobrým koncem. Tak přece to teď nevzdáte, ne?

Často pak člověk narazí na tyto řádky, až když je po všem, partner je fuč. Až teprve pak začnete skutečně racionálně uvažovat a pochopíte, co se vaší ženě asi tehdy honilo hlavou. Co jste měli udělat jinak. Partnera vám to zpět sice nejspíš nevrátí, ale pomůže vám to porozumnět tomu, proč se tak stalo. A jak se máte zachovat příště. To je ta cenná zkušenost, kterou si odnesete do dalšího vztahu.

Mnohdy je rozchod zapříčiněn naivitou lidí, kteří si myslí, že budou zamilovaní po zbytek života. Anebo tím, že si neuvědomují, že na vztahu se musí pracovat.

Jako třeba o zuby – je lépe se starat, dokud jsou víceméně zdravé a chodit na preventivní prohlídky, tak i ve vztahu je třeba začít řešit problémy, když se „rozjíždí“ a ne až když krize vrcholí a rozjely se již těžko vratné fáze rozchodu (třeba kvůli tomu, že jste na svého partnera prostě srali a měli jste ho celou dobu na háku).

U rozchodů často jeden z páru podléhá iluzi, že s rozchodem zmizí všechny problémy, které partnery ve vztahu štvaly.

To je sice pravda, ale s rozchodem zmizí i vše hezké, co vám vztah dával. Dá se říci, že rozchodem sice zmizí partner v realitě, ale zůstane ve fantazii a vzpomínkách. Tito fantazijní partneři však paradoxně bývají horší a hůře se zvládají než ti reální. A zjevují se a zase mizí – i v době, kdy už očekáváte, že už byste tohle vše měli mít dávno za sebou.

Rozchod je jako úmrtí – přijde mnohdy zrovna v době, kdy jej nejméně čekáte

Tápete ve tmě. Nevíte, kudy kam. Nic vás nebaví. První, co vás napadne, jak se sakra vyrovnat s tím, že dívka, která vám po večerech šeptala do ucha „Miluji tě!“ tu už není. Ba co víc, nejspíš teď sdíli lože s někým jiným. Míhají se vám hlavou všemožné myšlenky. Vybavuje se vám to, co kdysi bylo. Jaké to bylo krasné.

Pokud se vám zrovna tohle honí hlavou, tak nezoufejte. Nejste jediní, kdo musel někdy něco podobného řešit. Naopak – buďte rádi za tuhle zkušenost. Rozchod je značně posilující zkušenost nutná k vyzrání samostatné a silné osobnosti. A i když to teď bolí, časem bude líp.

Co udělat jako první, když se dozvíte onu novinku, že se s vámi chce partnerka rozejít?

Zavrhněte myšlenky na seberaždu

A rozhodně se o ni ani nepokoušejte. Ničemu a nikomu by to neprospělo. Vaše skutečná láska na vás teprve čeká. Pokud to teď zabalíte, možná ani nepoznáte váš osudový vztah. A to by byla přeci jen škoda, ne?

Smyslem života je přece život sám. Smyslem života je žít! Smyslem života je milovat život. Jen život sám ti zůstane až do smrti. Nauč se ho znovu milovat a budeš ho milovat víc než kdy předtím.

Vypořádejte vše nutné hned na začátku

Je to asi to nejdebilnější, co vás čeká a na co nebudete mít z počátku vůbec chuť, ale je to nezbytné. Vyřešte si přerozdělení společných věcí, majetku – pokud možno co nejrychleji.

Máte-li společnou domácnost, tak bude lepší, když se jeden z vás odstěhuje. Jinak by to nedělalo dobrotu. Vy i ten druhý si potřebujete odpočinout. Zapomenout. Být v dennodenním kontaktu je dost stresující a ubíjející pro vás oba.

V případě, že jste manželé, tak prostě je podle mého soudu lepší si najít podnájem a jít pryč co nejrychleji to půjde. Ano, čeká vás teď složité období, ale věřte mi, že to pro vás tak bude lepší. Smyslem je se teď pokud možno vidět co nejméně.

Najděte si kamarády na pokec

Někoho, kdo bude vaší vrbou. Ideálně váš dobrý kamarád nebo kamarádka. Uleví se vám jako nikdy. Vypovídejte se, proberte to, ale na druhou stranu neřeště každý den pořád dokola, že vás opustila přítelkyně. Asi by vás brzy opustila i ta vaše vrba:-).

Mnoha mužům vrtá hlavou také to, jak dokážou ženy na svého partnera tak rychle zapomenout. Je to právě díky tomu, že ženy mají často kolem sebe více kamarádů a kamarádek. Svěřují jim své trable a díky tomu v sobě vše nedusí. Zkuste to také. Zapomeňte na to, že jste ti největší tvrďáci pod sluncem a mluvte, mluvte a ještě jednou mluvte. Dostaňte ze sebe všechno, co vás tíží. Budete se aspoň na chvíli cítit fajn.

Neseďte doma na zadku

Nejhorší věc, kterou můžete v těchto těžkých časech udělat, je zavřít se doma. S nikým nekomunikovat. Nikam nechodit a pomalu se užírat všemožnými myšlenkami. To je cesta do pekel. Běžte mezi lidi. Zabavte nějak svou rozháranou mysl (sport, posilovna, práce, učení, tancovačky, vycházky do přírody, cestování po světě – ideální místo je Afrika s černoškami:-)). Najděte si cokoliv, u čeho můžete trávit svůj volný čas.

Důležité pravidlo – po rozchodu NECHLASTEJTE!

Z rozchodu se rozhodně ven neprochlastáte. Naopak – pouze prodloužíte své vlastní trápení. Alkohol prohlubuje deprese. Jakmile budete mít v sobě několik promile, tak začnete obviňovat sebe i svého bývalého partnera, budete se zbytečně litovat (a vašim kamarádům už to začně po čase lézt také na nervy :-)). Když už se musíte jít mermomocí někam napít, NECHÁVEJTE TELEFON DOMA! Na vaše opilecké výlevy nebude vaše teď již bývalá partnerka nejspíš moc zvědavá.

PS: A taky po rozchodu nefetujte (nebo aspoň ne hned :-D), respektive se vyhněte jakýmkoliv návykovým látkám, protože teď je vaše psychika nalomená a tímto si vůbec nepomůžete. Akorát si zaděláváte na další a mnohem vážnější problém…

Druhé důležité pravidlo – NEVOLEJTE JÍ, NEPIŠTE, ANI NEPOSÍLEJTE PROSEBNÉ EMAILY:-)

Jestli se z toho máte co nejrychleji dostat, omezte kontakt se svou (teď již bývalou) partnerkou na minimum. Vyřeště s ní to, co nutně vyřešit musíte – dělbu majetku (případně rozvod), společné účty za telefon apod. Problém nastává u společné domácnosti – tam však stejně dříve nebo později situace vygraduje tak, že se jeden z vás odstěhuje (buď ona za svým novým objevem nebo to zkrátka nevydržíte vy a seberete si svých pár švestek).

Pohádka ze života. On řekl: „Miluji tě, velmi.“ Ona slyšela: „Miluji tě, vel mi!“ A tak si posrali celej život.

Mnohým lidem se zdá hloupé po tolika letech najednou utnout veškerý kontakt. Věřte však, že to pomůže hlavně vám – MYSLETE TEĎ HLAVNĚ NA SEBE. A věřte, že i pro druhou stranu to bude šok – najednou si naplno uvědomí, jaké to je, když o vás přijde. Pokud to neuděláte, pohřbíte tak nejspíš vaši jednou šanci na obnovu vztahu. Buďte na sebe tvrdí. NEDOLÉZEJTE ZA NÍ!  Mějte svou hrdost. Jestli se k vám má někdy vrátit, tohle je jediná správná cesta, jak toho docílit.

Určitě znáte přísloví – odříkaného chleba největší krajíc. Prostě – to, čeho máme málo, to nám chybí a po tom nejvíce toužíme do té chvíle, než toho máme hodně a stane se to pro nás samozřejmostí….

Další pravidla po rozchodu / rozvodu / rozpadu vztahu

Nesnažte se být kamarádi

Pokud sami v sobě necítíte, že to zvládnete.

Což si myslí 99 % všech lidí po rozchodu a většinou se pak brzy přesvědčí, že kamarádi s ex fakt nebudou. :-) 

Jsou dva typy lidí po rozchodu – ty kterým budete přát, aby byli šťastní a pokud se nechovali jako pičusové, tak je uvidíte rádi i potom. A pak jsou prostě lidské mrdky, co jdou přes mrtvoly, starají se jen o sebe a své blaho a své okolí jen využívají k tomu, aby se měli dobře, nedívají se při tom nalevo a ani napravo. Takoví lidé pak mají další vztahy na píču, protože si najdou nějakého dementa, protože se sami stali úplnými dementy. A proč byste chtěli mít pouštět do svého života dalšího dementa, který váš život ničím neobohacuje, pouze vám bere čas a životní energii?

Buďte k sobě v tomhle upřímní. Abyste se z toho pak nesložili.

Anebo nedej bůh, abyste si z toho samou radostí s někým nezasouložili. Třeba s velbloudem. Soulož s velbloudem nedoporučuji – zvlášť ne po čerstvém rozchodu. Budete se pak cítit docela dost divně… Teda aspoň se to říká :-D.

Snažit se zůstat kamarády s ex je většinou předem prohraný boj. I když je váš rozchod přátelský, oba dva potřebujete nějaký čas na to, abyste se prokousali svými pocity a odstranili partnerské pouto. Musíte ztratit tu identitu páru. Je třeba nastavit jen svou vlastní individualitu a přestat se vnímat jako pár. Záleží na délce vztahu, jak dlouho tohle rozdělení bude trvat.

Některé bývalé páry nakonec dokážou být přáteli, ale mělo by se tak stát až po delší době. Těsně po rozchodu je atmosféra mezi vámi příliš nabitá emocemi a prostě to nebude fungovat. Je těžké být kamarádka s bývalým milencem, protože se k němu nikdy nebudete chovat stejně jako k jiným kamarádům. Nemůžete třeba dělat dvojsmyslné vtípky a narážky, vypadalo by to divně.

Pro zapomnětlivé opakuji – pokud na to nemáte, nesnažte se být se svou bývalou kamarádi. Bude to pro vás znamenat teď jen další bolest – nic víc. Kamarádi budete třeba za pár let, až každý budete mít někoho jiného (ale ani pak vám nikdo nezaručuje, že vás to nesebere – je to zkrátka risk, který buď chcete, nebo nechcete podstoupit).

Z toho plyne další poučka – když se vás bude ptát, zda byste nešli na kafe nebo si popovídat a vy cítíte, že to v sobě nemáte ještě uzavřené – NIKAM NECHOĎTE. Řekněte jí, že se vám to teď nehodí či něco podobného. Proč? Protože se nejspíš dostanete do situace, kdy si sice krásně popovídáte, bude vám na chvíli fajn, ale jakmile přijdete domů, budete se v tom zase plácat a pouze tím prodloužíte své vlastní trápení. Pokud vás hned po rozchodu, který iniciovala ona sama, zve za týden na pokec, ukazuje vám jenom, že je vlastně slaboch. Nezve vás, protože by vás najednou začala opět milovat (to ostatně ani nejde, tak rychle se její city k vám nezmění), ale jenom se bojí být sama.

Děsí ji představa, že už vás pak nebude moci získat zpět. Když pozvání přijmete, jenom tím v ní utvrdíte, že se k vám může kdykoliv vrátit. Budete její zadní kolečka pro případ, že by někde jinde nenašla vhodnou náhradu. Pokud cítíte, že vám jakýkoliv kontakt s ní působí stále bolest a nesnaží se o návrat (pouze na ní na chvíli padla depka, něco potřebuje), vysvětlete jí, že o to nestojíte. Buďte silní a nekompromisní. Jestliže vám to činí potíže, uvědomte si, že ona chtěla odejít. Ne vy. A když chtěla odejít, tak si musí uvědomit, jaké důsledky to pro ni bude mít. Chtít zůstat s vámi v kontaktu a neustále se za vámi vracet je sobecké – vám to nepomůže. Pouze jí.

Rozhodně nedoporučuji ani sex s bývalkou. Je to něco, co snadno jitří staré rány.

Zvláště ty na její kundě :-).

Pokud vám někdo vaši ženu svedl, nepřemýšlejte, jestli byl nebo nebyl v něčem lepší – zkrátka lepší byl:-)

Těmto myšlenkám se asi nevyhnete. Ale nesnažte se trávit příliš času přemýšlením nad těmito zbytečnostmi. Zasekáte si tím svou mysl a nebudete se moci od svého bývalého partnera odprostit. Ten, kdo vám přítelkyni ukradl, nemusí být nutně lepší. Jen zkrátka přišel ve správnou dobu a nabídl ji něco jiného. To neznamená, že byl lepší. To ukáže až čas. Je-li v něčem lepší, poznáte to tak, že s ním vaše přítelkyně vydrží třeba až do svatby. Než však tento čas nadejde, vám už bude tato dívka nejspíš úplně ukradená a bude vám to jedno… Proto neberte rozchod jako svou osobní prohru. Dívejte se na něj jako na možnost být lepší. Jen díky tomu najdete zase tu svou vysněnou princeznu a udržíte si ji až do pověstného happy endu (svatby:-)).

Možná práve ztrácíte čas sbíráním kamenů (přehrabováním se ve v minulosti), zatímco vám mezi prsty proklouzává diamant (vaše nová princezna:-)).

Nikam nespěchejte a trpělivě vyčkejte na nový úlovek

Ač nejlepší návod na to, jak se zbavit bolesti z rozchodu, je najít si novou partnerku, nespěchejte na to. Dejte si čas. Rozhodně nechoďte ze vztahu do vztahu jenom proto, abyste nebyli sami.

Neměli byste v sobě vše uzavřené a s velkou pravděpodobností byste ublížili pak někomu vy. Až přijde ten pravý čas na balení, poznáte to (např. o ní už nebudete mluvit, vůbec vám nepřijde na mysl, případně ji už v duchu nebudete říkat křestním jménem, ale bude to pro vás „prostě píča“ :-D). Navíc se pak nebudete bát samoty. Což vám neskonale zvedne sebevědomí. Nestane se vám, že budete na partnerce citově závislí. Získáte onu potřebnou lehkost ve vztahu, protože budete vědět, že samota se dá přežít a naopak je svým způsobem povznášející (máte čas sami na sebe, můžete se věnovat svým koníčkům, plnit si své sny a honit si v klidu doma).

Navíc jste teď nejspíš se sebevědomím na nule. Vaše myšlenky se nejspíš také budou točit kolem jedné slečny. Jestliže se tedy na lovení zrovna necítíte, nikoho nebalte. Choďte se bavit, ale s navazováním vztahů ještě nějaký čas počkejte. Jakmile máte rozchod úspěšně za sebou, nečekejte bláhově, že hned na první schůzce poznáte tu pravou. Spíše se připravte na to, že vás čeká více než jen jedno rande. Ale dobývat ženy je zábava – užijte si jí. Až vám bude sedmdesát, budete na tyto časy s láskou vzpomínat.

Vyrovnejte se s tím, že na ni nejspíš nikdy nezapomenete

Když někdo umře, vzpomínáte jen na dobré věci, které jste s ním prožili. U rozchodu je to stejné. Ten, kdo byl opuštěn, si toho druhého zidealizuje. Zkuste však zapřemýšlet s odstupem času (až to aspoň trochu přebolí) nad tím, zda váš vztah byl skutečně tak „dokonalý“. Nebyl perfektní jenom proto, že jste se na něj dívali skrze růžové brýle? Možná dokonce zjistíte, že váš vztah byl vlastně úplně o ničem. Že jste do vztahu dávali vše, zatímco váš protějšek se pouze vezl na vaší euforii a snaze. A možná dojdete k závěru, že jste byli vlastně jen slepí. Váš vztah měl trhliny, ale vy jste je zkrátka nechtěli vidět. I to se může stát. Než se však k těmto myšlenkám dopracujete, uběhne nějaký čas. A jak je známo, čas vše vyléčí, takže si dopřejte pár měsíců jen sami se sebou.

Jako každý se budete snažit na váš předchozí vztah zapomenout. Pokud jste však skutečně milovali, tak nejspíš nezapomenete nikdy. Zní to děsivě, ale je to tak. Bude se vám o ní často zdát. Připomene vám ji například stejná vůně parfému u jiné dívky. Bohužel – vzpomínky na minulost ve vás dokáže vyvolat prakticky cokoliv. Dokonce i po letech, až budete už s někým jiným a budete mít svou minulost ve svém srdci uzavřenou, může se vám vybavit ona (třeba při sexu budete mít v rukou pevné trojky a vzpomenete si na to, že vaše „bejvalka“ měla vlastně hrozně malé kozy). I třeba to, že se najednou ocitnete na místě, na kterém jste kdysi byli také se svou bývalkou.

Dá se tomu však vyhnout tak, že budete celý život brát všechny holky na stejná místa, rande budou probíhat ve stejných restauracích, polibky se budou konat vždy na stejné lavičce atd.. Pak se stane jen to, že si třeba vzpomenete na bývalku, ale už nebudete vědět, která z těch 50 holek to byla :-).

To však neznamená, že se budete na věky věků užírat tím, že jste dostali „kopačky“. Uvědomte si, že pro jedno kvítí slunce nesvítí. Čím dříve vám to dojde, tím lépe pro vás – neztratíte drahocenný čas a dříve se z toho vyhrabete. Chvíli truchlete, ale pak jděte dál. Život je krátký na to, abychom jej promrhali kvůli věcem, které stejně ovlivnit nemůžeme. Naučte se s tím, co se stalo, vyrovnat. A vezměte si z toho ponaučení – jen tak dokážete ve zdraví přežít jakýkoliv rozchod. Příště už pak budete vědět, co máte dělat a dostanete se z toho snáz. Už vás to nezlomí.

V jednom článku jsem našel popis fází při rozchodu. Je až pozoruhodné, jak perfektně vystihuje chování opuštěných „obětí“:

  1. fáze – rozchod – šok: Opouštěnému se hroutí svět jak domeček z karet – vždyť jsme přece plánovali děti atd. Muž se opíjí a ptá se všech okolo, proč se to stalo? Hledá příčinu, kterou stejně nepochopí (protože ten druhý ho ještě před měsícem tak moc miloval, ne?). Opouštěný se snaží ještě přesvědčit toho druhého, ať zůstane. Prosby ovšem nepadají na úrodnou půdu. Partner, který opouští, je pevně rozhodnut. Chladne ještě více, druhým pouze opovrhuje. (cca 1 týden po rozchodu)
  2. fáze – opuštený se začne trochu klidnit: Přesto stále, ale již ne tak intenzivně kontaktuje partnera a snaží se (teď již maskovaně) přijít na jádro pudla. V některých případech udělá siláka, ale na druhý den přijde s kytkou :-). Ovšem partner, který opouští, je proti podobným útokům obrněn a očekává je. (1–2 týdny po rozchodu)
  3. fáze – rezignace a fyz. odloučení: Opouštěný rezignuje na další snahy o udržení partnera, uzavírá se sám do sebe, partnera již nekontaktuje a vyčkává, neustále o něm přemýšlí, taktéž i partner, který opustil teď najednou přemýšlí a rekapituluje, jestli to bylo skutečně nutné a co tím získal a ztratil. Opuštěný věří v návrat, ale postupem času si uvědomuje, že k němu dojít nemusí a začíná se koukat okolo sebe, stále ale doufá v návrat. Za několik měsíců již doufat přestává. Ten, který opustil, samozřejmě neví, co se s opuštěným děje. Pokud se tedy nekontaktují, vůbec netuší, že opuštěný už háčkuje někoho jiného. A tady se dostáváme do poslední fáze rozchodu. Ano. Ještě stále je to rozchod i po několika měsících. (1-24 měsíců po rozchodu)
  4. fáze – úplný konec nebo obnova vztahu: Opuštěný už začíná háčkovat nové objekty a je již smířený s tím, že k návratu nedojde. Ovšem v některých případech ten, který opustil, může tuto situaci zjistit a začít se chovat obráceně než v posledních měsících. Bude se snažit opuštěného kontaktovat a dělat si na něj nároky. Opuštěný na tu hru přistoupí nebo nepřistoupí. Pokud ne, tak ten, který opustil, bude najednou v pozici, kdy věnuje veškerou energii tomu, aby se mohl vrátit. Opuštěný na hru o návratu přistoupí a tady se roztáčí spirála nových námluv atd. Tohle vše buď vyústí do obnovení vztahu, nebo do úplného konce.

Smiřte se s tím, že váš vztah skončil

Nesnažte se hned po rozchodu o návrat. Vaše prosby v danou chvíli nepadnou na úrodnou půdu. Navíc – bude vás mít za slabocha. Pokud se k vám má vaše přítelkyně vrátit, ten prvotní impuls musí vzejít od ní. Ne od vás. Jestliže si již někoho našla, tak jste teď ten poslední, koho by chtěla vidět. Smiřte se s tím a nechte ji jít. Není to nic lehkého, ale buďte silní. Zvládnete to.

Vyzkoušeno na ženách v praxi – čím méně naléháte, tím větší šanci máte na obnovu vztahu. Zároveň nespoléhejte na to, že jakmile se k vám vrátí, tak máte vyhráno. Naopak – nejspíš si na sebe šijete další bič – slepované vztahy mají jepičí trvání. Často se totiž stejně po čase rozejdete, protože nebudete schopni překonat problémy, které zapříčinily váš první rozchod (nevěra, hádky, žárlivost, neshody, výchova dětí, alkohol).

Většinou si tak jen potvrdíte, že slepované vztahy nemá cenu slepovat.

Připravte se na to, že uslyšíte odpovědi typu

12583982_10208382391818838_422842327_nAle byla bych ráda, kdybychom zůstali alespoň kamarádi… (a já si mohla vždy přijít vylít srdíčko, když mě to s tím novým objevem nebude bavit).

Vím, že dělám hroznou chybu, ale… (teď zrovna chci píchat s někým jiným).

Mám tě moc ráda, ale už to není ono… (a hlavně už dávno píchám s někým jiným).

Nechci, aby ses trápil, ale budu ráda, když občas skočíme na kafe… (abych si mohla vylít srdíčko, když teda zrovna nebudu chtít píchat s někým jiným).

Nemůžu na tebe přestat myslet, ale… (už píchám s někým jiným).

Mám v hlavě zmatek… (jsem blbá jak Vánoce, už ani nevím, s kým chci píchat).

Ono ostatně každá věta vašeho partner během rozchodu, co začíná slovíčkem „ale“, tak se nepočítá. Prosím, slova v závorkách na konci vět berte s nadsázkou. Až nebudete po rozchodu, tak se všemu tomuhle budete jen od srdce smát. Včetně těch prasáren v závorkách. I když to vše píšu v ženské osobě, tak to neznamená, že podobné slovíčka uslyšíte říkat jen ženy. Ale… no muži aspoň většinou ví, s kým chtějí píchat :-D.

Teď vážně – chlapi jsou v tomhle tom úplně stejní – nebo možná dokonce i horší. U nich si do závorky doplňte ve všech případech „chci s tebou stále ještě aspoň chvíli píchat, dokud je to ještě zadarmo“. :-D

Nedoufejte v návrat

Nedoufejte, že se k vám váš partner v dohledné době vrátí. Možná se vrátí a možná také ne – ale rozhodně to nebude dřív než za několik měsíců či let (jestli vůbec). Je proto zbytečné na něj čekat. Nemuseli byste se toho nikdy dočkat. Zkuste si také představit, zda byste dokázali tomuto člověku vše jen tak odpustit a dát mu druhou šanci. Připravte se na to, že zpočátku jej budete chtít zpět. Po čase se však situace obrátí a budete si říkat, že byste mu stejně nevěřili atd.

Jakmile se smíříte s tím, že vaše láska nadobro odešla, odpusťte jí

Opět – pomůžete hlavně sami sobě. Často jsem přemýšlel nad tím, proč mě to k některým partnerkám tak táhne a k jiným nikoliv. Byl to právě hněv, který vás stále drží a nechce vás pustit. Byla to nenávist, že mě někdo tak hluboce ranil. Od lásky k nenávisti je skutečně jen kousek. Bohužel – tohle silné pouto vás nutí na vaši bývalou partnerku neustále myslet. Bude vás to vracet neustále na začátek. Když ji však odpustíte, spadne z vás neskutečné břemeno. Dojde vám, že vás nechtěla ranit, dělala jen to, co jí srdce velelo. Vám to sice ublížilo, ale vy jste ji odpustili. Zapomeňte na to, že vám teď již bývalý partner posílal ne zrovna milé SMSky, vinil vás z rozpadu vztahu nebo vás dokonce podváděl, aniž jste to sami tušili.

Zkuste své bývalé lásce odpustit, ať už vám udělala cokoliv. Přestaňte se nechat ovládat minulostí a sejměte ze sebe ten balvan nenávisti. Mně samotnému to trvalo hezkých pár měsíců, než jsem pochopil, že když jí odpustíte, ať už provedla cokoliv, budete se mít daleko lépe.
„Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.“ — Antoine de Saint-Exupéry

Díky tomu budete moci začít novou, daleko lepší a zajímavější pouť za vlastním štěstím. Držím vám palce, aby vás na konci čekalo ještě něco krásnějšího, než jste dosud zažili.

Přej a bude ti přáno

To, že vás vaše bývalá opustila, nemusí znamenat, že budete spolu věčně na kordy. Můžete a také nemusíte – záleží na tom, jak budete (oba) rozumní. Pokud se nebudete chovat jako totální idioti, což je během rozchodu docela nadlidský úkol, tak je i docela velká šance, že skutečně pak budete časem kamarádi. Ale budete to trvat. Hodně bude záležet na tom, jak moc si jeden druhého vážíte. Zda se respektujete.

Anebo – zda na sebe máte neskutečnou ponorku a sotva toho pičuse / kundu vidíte, tak byste mu / ji jednu flákli už jenom za to, že vůbec ještě existuje :-D. Pak asi kamarádi nebudete :-D.

Nicméně  to, že vás někdo opustil a způsobil vám tím bolest, neznamená, že to udělal záměrně. Váš partner jen prostě potřeboval změnu. Tak mu přejte, aby byl jinde šťastný, když vám se to nepovedlo. Přece jenom jste toho člověka milovali, strávil s vámi kus vašeho života, tak proč jej nenávidět za to, že už s vámi není. Pravá láska přece vypadá trochu jinak, ne? Není materialistická. Jejím cílem není někoho vlastnit. Ale chtít, aby se člověk, kterého máte tak extrémně rádi, měl co nejlépe.

Když bude potřebovat pomůžete mu, protože je pro vás stále někým, komu hodně dlužíte a on vám. Oba jste totiž jeden druhého něco naučili.

To ovšem neznamená, že budete skákat, jak vaše ex bude pískat a bude vás využívat – zase odsaď pocaď. Ta pomoc by měla být vzájemná, tzn. jak z toho nekouká sex, jděte od toho :-D.

Nechovejte se jako svině a nebuďte zatrpklí

To, že vám někdo ublížil, neznamená, že teď jsou všechny osoby stejného pohlaví svině a je potřeba je zničit! Když budete tento pocit nosit ve své prázdné makovici, tak budete narážet jen na samé debily, co vás chtějí využít / zlomit vám to vaše tolik zkroušené srdíčko. Zkrátka se smiřte s tím, že o tomhle také život a vztahy jsou. Není to jen o krásných zážitcích, ale také o podobných hovnech. Pouze vás na tohle nikdo ve škole nepřipraví v hodinách sexuální výchovy (kde jsem kupříkladu já hodně chyběl).

Holt nemůže to být jenom všechno růžové jak její k…a a infantilní trička ve stylu panenky barbie. Díky tomuto „super“ zážitku si pak budete vážit chvil s partnerem, který není prostě úplný debil…

Naopak – snažte se pomáhat ostatním, protože to vám samotným pomůže se dostat ze sraček. Na chvíli zaměstnáte hlavu a odměnou vám za jakýkoliv dobrý skutek bude pocit vděku. A o wo tom to je.

Více v článku o karmě (pozn. ne, to fakt není topení).

Já prostě do jisté doby dělám vše pro to, abych byl dobrým člověkem. Anebo aspoň tento pocit nosil ve svém srdci.  Protože věřím, že na takové lidi pak čeká nějaká milá, hodná štětka s velkýma kozama a bujnou píííčou. :-D

Chtě nechtě se budete muset naučit žít s bolestí ze dne na den

To největší úskalí tkví v tom, že nejspíše ztratíte chuť cokoliv dělat. Nebude vás nic bavit. Budete začínat den s myšlenkami na minulost. Večer vás budou popadat deprese.

Budou vás provázet myšlenky na to, co zrovna dělá.Zda na vás myslí. Kde zrovna asi je. S kým je a s kým zrovna spí. Jestli vás to uklidní – jedno víte jistě – s vámi teď ne :-).

U vás určitě ne, pokud jste tu „biatch“ teda už nezakopali na dvorku. To pak raději volejte 158 (anebo 112) a jakmile vám někdo vezme telefon, tak se rovnou zeptejte, zda uhodnou, koho máte zakopaného na dvorku :-D. Otevřete šáňo a můžete zapít svobodu. Protože již asi nejspíše hezkou řádku let neuvidíte – jak svobodu, tak vaši bejvalku :-D.

A pak vás začne vaše hlava mučit myšlenkami, co když teď máte napsat a všechno zachráníte. Nezachráníte. Vztah tvoří dva lidé. Když jedna strana nechce, těžko ji k tomu přinutíte – rozhodně ne teď. Teď se zkrátka musíte naučit bez ní. Naučit se žít sám se sebou a poznat sebe sama. Tím si musí každý projít. Čeká to každého z nás. Někoho dokonce několikrát. Důležité je nepropadat depresím (kurva, co si teď bez ní počnu?) a nebát se toho. Každý další rozchod už bolí míň. A hlavně – už víte, co máte dělat. Už víte, co vás čeká. Přežili jste to jednou, dvakrát, desetkrát, přežijete to znova i po stopadesáté.

Ale jestli máte za sebou 150 rozchodů, tak to gratulky, to už budete asi vážně kus debila :-D!

Protože když zrovna teď, kdy nevidíte světlo na konci tunelu, nepolevíte, dočkáte se zase brzy sladké odměny. Tou odměnou je, že se zase po čase budete cítit šťastní a zamilujete se jinde.

Určitě vám během té doby proběhnou hlavou milionkrát myšlenky jako:

Co když už se znova nezamiluji? 

Toho se bát nemusíte. Zamilovat se rychlostí blesku a nemusíte milovat zrovna ženské.

Zamilovat se dá třeba do piva a jiných omamných látek :-D. Uvidíte sami, že těch lásek ještě bude.

Co když už nikoho takového nikdy nepotkám?

Nepotkáte no. Někteří by za to byli rádi, kdyby takového dementa, se kterým do teď byli, už v živote nepotkali :-D. Ale potkáte jiné lidi, některé jen na přechodnou dobu a budou to takzvaní „převozníci„, kteří vám pomohou zapomenout a dostat se z toho všeho. Někteří lidé do vašeho života vstoupí na delší úsek vašeho života a stanou se vaší další osudovou lásku či spřízněnou duší. To už přenechte osudu.

To, koho potkáte, můžete ovlivnit. Jestli to bude převozník anebo osudová láska, záleží jen na vás. Musíte na sobě makat, abyste byli příště připravení. On vám osud bude do cesty posílat desítky a desítky dalších osudových lidí a je jen na vás, u koho zakotvíte (ve které zakotví váš ohromný… smysl pro humor :-)).

Občas budete mít pocit, že se vám z toho rozskočí hlava. Že už nemůžete dál. Že to bez toho druhého nezvládnete. Ono to tak sice vypadá, ale zdání klame. To se vám jen v palici teď bouří hormony.

Vemte si, že jste třeba bez svého partnera vydrželi možná nějakých 10, někteří 15, jiní 20 let, než jste se potkali. Také jste do té doby brečeli a fňukali, že váš život nemá smysl? Leda tak hovno, tak tu teď nefňukej, ty nulo! :-)

Prostě – zvládli jste to bez svého partnera tolik let, tak proč byste to bez něj nezvládli zas?

Co když už zůstanu navždy sám?

Pokud vypadáš, jako kdyby ti hubu někdo rozjebal cihlou, nemáš na účtě miliony a nejsi od rána v televizi, tak… No hele – prý to není jen o vzhledu – aspoň se to říká, ale sorry, asi pak fakt budeš sám :-D. 

15420943_1120897984704446_7865907356641372408_n

Neboj, když začneš pracovat na tom, abys byl atraktivní, tak ti nějaká do náruče zase brzo spadne (po zásahu paralyzérem či po úspěšném utlumení za pomocí Rohypnolu :-)). Anebo vyděláš mega škváru, budeš se topit v penězích a to je zrovna ta nejlepší chvíle na to se jet projet kolem baráku tvojí ex a jen tak ledabyle zazvonit na zvonek její garsonky, ve které bydlí se svými pěti dětmi :-D.

Dost škodolibosti – sami nebudete. Stačí, když se čas od času osprchujete. Budete chodit ven. Trošku o sebe dbát. Snažit se, abyste byli aspoň trochu úspěšní. Protože přece jenom, co si budeme povídat – když máte moc a peníze (a ještě více peněz), tak to ženám imponuje.

Zamyslete se, kdo z vás by nechtěl chodit s Lisou Ann, která je v pornu tak úspěšná… Stejně to mají holky. Potřebují pracháče, aby mohly jezdit na dovolenou a utrácet peníze za extrémně drahé sračky, ve kterých se pak budou fotit na Facebooku a dávat to na Instagram, aby si potom všechny tyhle píčoviny nevzaly ani jednou na sebe.

A nesmíte být debil, to je podmínka. Debily nemá nikdo rád – ani já a to jsem fakt pěkně debilní od narození (aspoň mi to říkala vždy máma).

A co když….

Moc přemýšlíte. Vyserte se na to :-). Fakt. Někdy je lepší prostě nemyslet a nechat vše na osudu, on už to za vás zařídí, to se nebojte.

Snažte se poučit z vlastních chyb

Podle mě zcela nejdůležitější bod. Často si totiž vybíráme povahově či charakterově stejné partnery. Čili reálně hrozí, že pokud budete hloupí a nepoučíte se, příští vztah dopadne nejspíše úplně stejně (krachem na burze).

Proto zkrátka nefunguje přeskakování z větve na větev s vidinou, že další partner „vyřeší všechny mé problémy“. Abyste přišli na to, co jste dělali blbě, musíte se zamyslet. Abyste se nad sebou mohli zamyslet, musíte mít čas. Hodně času. A také důvod k tomu to udělat. A všechny tyto faktory máme většinou po rozchodu. Pouze….

…. dobré je vědět, že i zde jsou pak dva typy lidí, teda vlastně tři… teda… dobře… jsou čtyři :-D.
  • Ti, co chtějí přijít na to, jak byt lepší, hledají chybu v sobě a pak často dokáží své nedostatky odstranit (anebo na ně aspoň myslí a jsou jich vědomi a pracují na sobě, tím tak minimalizují šanci, že příští vztah dojede na ty samé chyby.
  • Pak jsou ti, co si jsou svých nedostatků vědomi, ale prostě to berou tak, že takhle se narodili a nic s tím nejde dělat. Je to stejná analogie jako u holek, když si odpovídají na otázku, proč jsou tak tlusté – máme to v rodině, špatné geny. Případně u kluků – mám malé péro, tak…. no tam je to prostě genetika, sorry, ale budeš mít přezdívku Malý Honza či Minibrk až do smrti smrťoucí…..
  • A pak jsou ti, a jsou ti, co prostě jedou stylem pokus omyl a ani je nenapadne se nad sebou zamyslet.
  • Poslední skupinu lidí bych nazval mentálně retardované jedince. Těm, i kdybyste všechno vysvětlovali horem dolem, tak nemají mentální kapacitu cokoliv z toho pochopit. Zkrátka to není v jejich silách pobrat, co jich chcete říci. Neztrácejte tedy čas vysvětlováním čehokoliv, co se týká vztahů, zde to zkrátka nepadne na úrodnou půdu. Akorát se naserete a budete mít chuť toho debila přetáhnout pánvičkou či jiným dostatečně tvrdým předmětem (třeba robertkem).

Je to stejné jako v jakékoliv jiné oblasti. Buď me něco děsně sere a chci to změnit. Jsem hubený anebo tlustý jako prase, ale dělám na tom. Anebo je mi to prostě u prdele, ale pak se nesmím divit jako Prokop Diviš, že jsem tlustý jako prase. Vcelku jednoduchá logika.

A když už jsme u té logiky…..

Se vztahy je to jako v matematice. Pochop vzorce (chování) a budeš schopný spočítat / odhadnout výsledek (co se asi motá v hlavě tvé drahé polovičce, co bys měl kurva rychle změnit, pokud nechceš přijít na buben). Jsou nicméně lidé, kteří na matiku nemají buňky a prostě pro ně bude stále problém spočítat si, kolik je 1 + 1. 

Všichni víme, že 3 to není. Ale že správný výsledek je 4…

Pár řádek o rozchodu na závěr

Na závěr bych chtěl říct, že on žádný zaručený návod na to, jak přežít rozchod neexistuje. Každý pár i to, co společně zažili, to vše je svým způsobem jedinečné. Unikátní.

Proto i každý rozchod je a bude jiný, každý pár i samotný člověk se s rozchodem vyrovnává jinak. Zkrátka jednejte tak, abyste sami sobě neubližovali a neztráceli čas, protože to je jediná veličina, kterou si za peníze nekoupíte (dobře ještě je to láska, mládí, nesmrtelnost…. ale nechcete si tady hrát na chytré, že ne?). Pokud vám nedělá problém se s vaším expartnerem hned po rozchodu vídat, klidně to dělejte (ale je to pitomost). Klidně se zkoušejte do vztahů vracet, psát si volat, třeba zrovna vám to vyjde. Třeba ten druhý pro vás bude natolik výjimečný, že budete chtít, aby zůstal ve vašem životě. Možná už ne jako partner, ale jako někdo, kdo je vašemu srdci stejně tak blízký.

Jde o to, že ani tento „návod“ nebude vyhovovat všem a nelze jej aplikovat na všechny možné případy a všechny životní situace. Konečné rozhodnutí, co budete po rozchodu dělat, jak budete s tím druhým jednat a jak se k němu budete chovat, to už záleží zase jen a pouze na vás. Můžete se mými radami řídit, když už nebudete vědět kudy kam. A také nemusíte.

A je třeba si uvědomit, že vina padá jak na vaší, tak i její hlavu. Zkrátka – můžete za to oba stejnou měrou (i když ona může za všechno :-)). Zkuste se na celou situaci podívat také očima vašeho partnera. Vnímali jste, co vám naznačuje? Snažil se vám něco říct. Poslouchali jste jej? Snažili jste se něco změnit? Co vám váš partner neustále vyčítal a co jste udělali pro změnu vy? Hmmm? Tohle vám pomůže uvědomit si, co jste dělali špatně. Možná vám to zachrání vztah – ať už ten současný anebo ten příští. Anebo ne, ale bude to skvělá lekce a příště už tu stejnou chybu (snad) znova neuděláte.

Foto: http://www.sxc.hu/profile/boogy_man

Přejít na článek: Proč ze sebe hodní kluci dělají hodné šášuly?

Mohlo by vás zajímat:

Berlička do vztahu / převozník po rozchodu

Souznění duší

Jak se vyrovnat s rozchodem snadno a rychle?

Typologie dívek – jak vybírat dívku na sex, do vztahu a kterou raději nechat na ocet?

Chlapi sobě :) aneb rady odborníka na balení pro muže…Příprava na balení

PS: Ze všeho se můžete vypovídat i v komentářích na těchto stránkách – vždyť – od toho tu přece jsou…

Pokud  jste Slováci, tak slovenskou verzi najdete zde: http://akozbalit.sk/blog/ako-zvladnut-a-prezit-rozchod-s-partnerom. Akorát ji pan „autor“ jaksi zapomněl ozdrojovat, když bral inspiraci odsud, jinak je to vlastně úplně stejný článek :-)

Články neprochází korekturou. Není na ni čas. Nekamenujte mě prosím za to. Kdos napsal vždy text bez chyby, hoď první Pravidly českého pravopisu. Pokud se vám příspěvek líbí, podělte se o váš názor v komentářích.

Napsat komentář: Poeta Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Current ye@r *

Článek ”Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?” má již 852 komentářů.

  1. Honza18:30 dne 6.9. 2013 napsal/a

    Panove vidim ze jsem na tom stejne.Ja ji chtel pozadat o ruku v patek a v pondeli jsem zjistil ze se si vyjezduje s dokturkem na vecere.Po 7mi letech krasnyho vztahu. Pred 2ma mesici zacla delat v nemocnici…Je to uz tri tydny a za tu dobu jsem zestarl tak o 10let..zmenila si cislo,vymazala s fb a vubec nic ji nezajima pritom jeste mesic zpatky bylo vse uplne normalni,byla to nejhodnejsi holka.

    1. Martin19:09 dne 6.9. 2013 napsal/a

      To je proste klasika, to snad ani mozny, jak to u vsech probiha stejne. Zensky jsou herecky, proste do hlavy jim nevidis. Az je mi z toho zle…
      Proste ted se z toho musis dostat, chce to cas. Preju ti, at to zvladas lip nez ja…
      Nezbyva NIC jinyho, nez se s tim smirit, je to kruty, ale je to tak…

    2. Stydliva15:13 dne 11.9. 2013 napsal/a

      Honzo, kazdy rozchod boli, ale zajima me-proc jsi ji nepozadal o ruku uz driv, kdyz jste meli krasny vztah tak dlouho? Zamyslel ses nad tim, jestli ji neco nechybelo?

      1. Honza13:30 dne 15.9. 2013 napsal/a

        No ano to byla moje chyba mel jsem to udelat driv.,…vycetla mi to.Ale v patek jsem mel 30 rikal jsem si ze to bude dobra prilezitost ,ale ze si povyrazi kdesi s dokturkem by ma ani ve snu nenapadlo.Prozil jsem si mesic peklo,kazdopadne ted je to tak ze to zkousime znovu,ale je to takovy divny,jako spime spolu,jsme treba spolu jdem na veceri pusinkujem se normalne,drzime se za ruku ale pak mi ani nenapise na dobrou noc a nenapise ani carku celej den tak jsem z toho strasne nejistej,ale ona dosla s tim ze to zkusime ,ja jsem byl jedine rad.Ale jestli ji znovu ztratim tak to uz po druhe nerozdycham..

      2. michelllin18:47 dne 15.9. 2013 napsal/a

        Sorry, nedaval bych si za vinu to, ze jsi ji nepozadal o ruku driv. Jsou pary, co svoji nejsou a fungujou normalne. Ten prstynek na ruce ti ji k sobe neprivaze.

        Tlacis podle me na pilu, rany se nezhoji okamzite. Najednou to do staeych koleji nepujde. Proto nepise, proto je to divne, proto je lepsi dat tomu cas a otestovat si vas vztah i za cenu toho, ze krachne. Respektive, jak si mate uvedomit, co k sobe citite, kdyz budete porad spolu. Na tohle spolehlive pomaha samota.

        Btw. ona to pojebala, ona by se mela snazit. Ne ty. Delas to presne naopak, nez bys podle me mel :-) Sorry, ale pokud nekdo zacne brousit jinde, pak si rekne, ze chce zpatky a ty bez toho, aniz bys ji v tom vykoupal, reknes tak jo. Nevim, nevim. Delas vsechno pro to, aby se na tebe znova vykaslala. Protoze bude vzdy vedet, ze se muze vratit. Podle me bys mel prave ty delat urazeneho a udelat alespon nejake tytyty. Je to jako se psem, vymachej ji v tom cumak a ona priste bude vedet, ze tohle se nedela :-D

  2. Martin14:31 dne 6.9. 2013 napsal/a

    Tak jsem to nevydrzel a ted poslal ji email, jestli se se mnou porad nebavi, samozrejme zadna odpoved.
    Vis, u me je asi problem jesitnost, vim, ze me asi nikdy nemilovala, ze jsem byl jen zaplata, jelikoz nemela uzavrenou minulost. Nebyla uprimna, zasnuby brala jen tak, libil se ji prsten, ale vedela, ze pujde…a ja jsem uz tri mesice na praskach a chlastu.

  3. Martin13:01 dne 6.9. 2013 napsal/a

    No, doma ani v hospodě určo ne. V Praze je málo bab?
    Tak zkus seznamku, minimálně se zabavíš.

  4. Martin12:55 dne 6.9. 2013 napsal/a

    No, to jo, ale kde ji sehnat, kdyz je clovek v takovym stavu…

  5. Martin12:48 dne 6.9. 2013 napsal/a

    Chce to prostě jiný zájem. Chlastu moc ne. Jinou babu.

  6. Martin12:37 dne 6.9. 2013 napsal/a

    To je dobrej pristup, ja takto nejsem schopnej uvazovat. Porad na ni myslim non stop, nejradeji bych se nejak resetoval. Proste zadna rada neni platna, v nekterych situacich se podle nich nemuze chovat. Nejhorsi jsou ty predstavy, jak krouti zadkem predtim svym novym objevem…

  7. Martin11:51 dne 6.9. 2013 napsal/a

    Neberu, snažím se to brát realisticky a také mi to moc nejde. Jen se snažím se v tom ještě víc nezahrabat. Když se budu litovat, sobě nepomůžu, ji nevytrestám.
    Bolí to, štve mne to …… je mi z toho zle, ale pod vlak kvůli ní skákat nebudu.

  8. Martin11:45 dne 6.9. 2013 napsal/a

    Ja je taky nemusim, pouzivam je jen pro komunikaci.
    Beres to to optimisticky a to je dobre, ja to bohuzel neumim.
    Jsem proste v prd…

  9. Martin11:34 dne 6.9. 2013 napsal/a

    Neviděl bych to tak tragicky, ono je fakt těch ženských spousta. Sám zůstat nechci, tak s tím něco časem udělám. A já bydlím po rozvodu už 5 let sám, přítelkyně u mne bývala třeba na víkend nebo některý den v týdnu, ta samota má také některé výhody.
    Ale také nevýhody.
    Na skype a podobně nechodím, někdy na fcb kvůli fotkám, co tam máme kámoši z akcí, já tyhle soc. sítě nemusím. Večer, když u mne nebyla, místo televize hraju WoT. A i to mne teď moc nebaví.

  10. Martin11:25 dne 6.9. 2013 napsal/a

    To je skoda. Pomohlo by nam to :-)
    Ja ted taky nejsem schopnej nic delat a jsem tu sam jako kul v plote.
    Hold si budu muset zvyknout na to, ze jsem proste sam.
    Dobre se s tebou keca, nejses treba na skype nebo tak…

  11. Martin11:18 dne 6.9. 2013 napsal/a

    Hraju, já jsem ale trochu na východ, v Uherském Hradišti.

  12. Martin11:11 dne 6.9. 2013 napsal/a

    hrajes tenis, ja taky, nezajdeme nekdy?
    Ziju v Praze.

  13. Martin10:25 dne 6.9. 2013 napsal/a

    Já si s tím peklem, včetně chlastu, užil své před rozvodem, tak mne to snad trochu poučilo a nedělám (doufám, že to vydrží) už takové kraviny. Jo, také mne napadá, že si zrovna užívá s jiným a já se trápím, ale to fakt nemá smysl. Mám problém na ní nemyslet, tomu nejde poručit, vůbec nemám chuť nic dělat, ale zároveň vím, tuším, že to je špatně.
    Nejhorší pro mne bude přinutit se něco dělat, někam jít, začít si zas užívat zábavu (tenis, kolo) a něco na sobě a v sobě změnit.

  14. Martin10:09 dne 6.9. 2013 napsal/a

    Fakt obdivuju tvuj pristup, kez bych to dokazal i ja.
    Ja proste nejsem schopen pochopit, ze odesla a ze se se mnou ani nebavi. Navic predstava, ze si uziva s nekym jinym me zabiji. Bohuzel jsem to zacal resit pitim, ale to je cesta do pekla. Ztratil jsem veskerou svoji hrdost. Doufam, ze za nejaky cas se mi podari zapomenout.
    Vis, ona me tahala pul roku za nos, teprve ted mi to doslo, zasnoubila se se mnou a vedela, ze do toho nepujde, buh vi jaky mela duvod, ale strasne me zranila a ted si vesele uziva.
    Nejhorsi je neved ten duvod….

  15. Martin13:19 dne 5.9. 2013 napsal/a

    Mel jsem 118kg….takze ted jsem v norme.
    Strasne ti drzim palce, pokud se ozve, nikdo nevi co udelas, snaz se proste drzet tech pravidel, je to totiz svata pravda a jedina sance, jak ji dostat zpet. Vis, jak ti zavidim, ze jses jeste v teto fazi, zni to blbe, ale je to tak….proste nadeje umira posledni a ty jeste sanci mas….ja uz absolutne ne….

    1. Martin18:28 dne 5.9. 2013 napsal/a

      Já myslím, že ta šance je tak 1%. Na jednu stranu bych ten vztah chtěl zachránit a stojím o to, být s ní, těch důvodů je moc a nechce se mi o nich psát, na stranu druhou, jak je také výše napsáno … já potřebuji ve vztahu s někým cítit a vnímat důvěru. A opravdu si kladu otázku, že pokud to dáme ještě zpátky …. můžu, budu ji věřit?

      1. Martin09:02 dne 6.9. 2013 napsal/a

        Mas k tomu dobrej pristup, ja treba presto, ze vim, ze bych ji neveril ji porad chci zpet.
        Myslim, ze se neda verit nikomu, aspon po me zkusenosti.
        Clovek musi byt opatrnej a rikat si, udelala to jednou, udela to znova….

      2. Martin09:40 dne 6.9. 2013 napsal/a

        No jo, ale někomu člověk věřit musí a hlavně tedy svému partnerovi. Bez toho žádný vztah fungovat nemůže. Každý může udělat chybu, já jsem také nebyl svatý a kdys dávno měl úlet, trvalo to nějaký měsíc a to jsem měl před svatbou. Nakonec jsem byl ženatý 13 let, i když to nakonec také skončilo.
        Asi je také rozdíl, z jakého důvodu a proč jeden druhého zradí, podvede, nevím.
        Nevím, kdy spolu budeme mluvit, ale moc šancí tomu nedávám. Pokud chce jít jinam, nebudu jí držet.

  16. Martin12:57 dne 5.9. 2013 napsal/a

    Vim, presne, o cem mluvis, ja jsem tu 34 zim a taky je to to nejhorsi co jsem kdy zazil. Zhubnul jsem 20 kilo a nevydrzel to s chlastem, pod vlivem ji a jeji rodinu kontaktoval a uplne si zavrel dvere. Jsem ted pro ni totalni troska, coz me ted stve nejvice. Nechci te srazet, ale asi ti rekne, co pises, to delaji vsechny….jako v tom serialu MASH, kde vojaci dostavali dopis zacinajici drahy muj…..
    Je to hrozny. Ja, i kdyz me natvrdo a sproste rekla, at ji nekontaktuju, stejne nebere telefon a neodepisuje na zpravy, mam porad tendenci ji kontaktovat, jsem nepoucitelnej.
    Pokazde, kdyz jedu z prace, chci se stavit pred jeji dum a pockat na ni, ver, ze je neskutecne tezke to neudelat.
    Snad me to jiz brzo prejde.
    Clovek to musi proste vydrzet, i kdyz je to strasne tezky.
    Drz se chlape!

    1. Martin13:12 dne 5.9. 2013 napsal/a

      20 kilo?? Co z Tebe zůstalo? :O)
      Ne, pokud odejde, nebudu jí volat, psát, to vím. Je to na palici, snad to dám, trocha hrdosti ve mne ještě zůstala. Jen netuším, co udělám, když se po nějaké době ozve ona, protože tu už tady bylo. Jestli dokážu být tak tvrdý, jak je výše v pravidlech psáno.

  17. Martin19:13 dne 4.9. 2013 napsal/a

    Moc dobré stránky, fakt. Moje přítelkyně mi oznámila, že se zamilovala a neví, co s tím. Před nějakou dobou, snad měsíc, mi řekla, že si jistá, že chce být se mnou. Známe se asi 6 let, ačkoliv ne celou dobu jsme byli spolu. Jo jo, záleží mi na ní, vím, že k ní mám hluboký vztah a tak teď také nevím, co bude dál.
    Nedělal jsem scény, jen prostě řekl, že si tedy má vzít své věci, nechat mi klíče pod kachličkou a popřál ji hodně štěstí. Jasně, nějaká SMS proběhla, tedy ten den, ale neprosil jsem, jen ji řekl, co k ní cítím, připomenul jí těch pár let a nakonec, ať se rozhodne, co vlastně od života chce.
    Napsala, ať jí dám týden, že se pak ozve, že si promluvíme. Tak teď čekám, kdy se ozve a s čím přijde, nevím, co mohu čekat. A musím přiznat, že mi to dává zabrat.

    1. Martin08:45 dne 5.9. 2013 napsal/a

      Ahoj Martine,
      vim, ze to pro tebe je narocne, ale prosim, neudelej chyby, ktere jsem udelal ja a pisi zde o nich. Cti si neustale dokola clanek ok Michala a hlavne, i kdyz to uz nebudes moci vydrzet SE TIM RID.Je to tezke, ja to cetl snad milionkrat, ale stejne jsem se tak nedokazal zachovat a ver mi, ze jsem dopadl spatne. Dolezal jsem tedy ne osobne, ale po mailech, sms, Gtalku atd, volal ji, kdyz to nebrala volal porad dokola a ted mi explicitne rekla, ze me uz nikdy nechce videt a utla veskery kontakt. Pokud chce odejit, at jde, ale ver mi, ze s tim nic neudelas, zensky mysli jinak a strasne rychle pali mosty. Me opustila pred tremi mesici a porad trpim jako zvire a lituji, ze jsem se nechoval podle Michalova clanku. Ver mi, ze pokud bys ji nejak premlouval, jen u ni stratcis na hodnote a pak toho, ze jsi stratil sebeuctu budes litovat vic, nez ze te opustila.

      1. Martin12:20 dne 5.9. 2013 napsal/a

        Ahoj,
        no já nemám snahu ji nijak kontaktovat, jednak mne požádala, abych ji nechal týden být, s tím, že se pak ozve a promluvíme si, tak jsem souhlasil a dodržím to. Já počítám s tím, že mi pravděpodobně bude vysvětlovat, že sic nechce, ale musí to udělat a odejít, jak jí to bolí a tak. Není mi to jedno, žere mne to, moc nespím, o jídle nemluvím, ačkoliv pár kil dolů by mi zas neuškodilo. :o) A snažím se, dle pravidla, moc nechlastat. Mám za sebou po 13 letech rozvod a vím, jak to bylo těžké a co jsem vyváděl. Jsem tady 42 zim a tak mám už i pár rozchodů za sebou, ale přiznávám, že tenhle bolí nejvíce.

  18. leon15:29 dne 1.9. 2013 napsal/a

    A to se to pro me stalo naprosto uplne necekane jeste 2dny predtim jsme meli uzasnej sex.byl jsem si ji naprosto jistej a stastnej ze ji mam.udelal jsem asi chybu ze po tech smskach jsem ji vyhodil z bytu,tak sla k rodicum..pry s nim byla jen na veceri…a na jedne akci

  19. leon15:24 dne 1.9. 2013 napsal/a

    Ahoj,to je haluz co tady pisete vzdycky kdyz to ctu tak me jdou slzy do oci..me opstila pred14 dny po 7letym vztahu a delal jsem uplne to samy jeste dnes.Neustale jsem ji psal na mobil az si zmenila cislo,ale kdyz jsem s ni mluvil pripadala mi ze by to jeste slo zpatky,smala se uculovala a rikala ze je to 50na 50,pak jsem ji zval na veceri vypadalo to ze asi ano,kdyz jsem s ni mluvil,ale pak mi napsala ze jede k babicce at se mam krasne o vikendu,ani mi nechtela rict jakou ma smenu..a ze mam vsem uz rict pravdu…tak jsem zase nemohl spat a napsal zase hromadu zprav na fb(pze cislo ma jiny) az mi ho blokla.Takze ted je to kase a blato.Nechala me vycucanyho po 7letech 4roky jsem ji zivil a tahl byt a cekal az dostuduje a po prvni vyplate co dostala se to podelalo.Stahli ji nove kamaradky, a do toho jeste nejaka znamost nic vazneho jen nekdo kdo ji naslouchal asi,a nejhorsi je ze jsem mel ted 30tiny(4dny po tom co jsem nasel smsky od nej) a pristi tyden je velka oslava s rodinou ktera to jeste nevi,takze to je vazne v prdeli.nechlede na to ze jsem naprosto bez prostredku byt jsme meli brat z jejiho stavebka..ja jsem to zatim tahl..je to 14dni a porad je to peklo

  20. Stydliva13:28 dne 23.8. 2013 napsal/a

    Martine, na houby je, že jste kolegové. Nepiš jí, nic jí nevysvětluj. Copak ona nedělala chyby? Copak za tu dobu nedokázala říct, co jí vadí, abyste to mohli řešit? Uznávám, být příliš hodný není pro vztah dobré, protože Tě to činí zranitelným a v očích druhého příliš poddajným a méně atraktivním. Máte být partneři, ne aby jeden ovládal a druhý byl ovládán. Snad rozumíš, co tím myslím. Když si ženská může s chlapem dělat, co se jí zlíbí, tak jí to určitou dobu baví, ale jednoho dne jí to omrzí. Platí to i naopak. Když já byla ve vztahu submisivní, tak to ukončil chlap. Když jsem naopak byla s příliš hodným chlapem, tak mě vlastně ubíjelo, že mi plní moje přání, i když s tím třeba nesouhlasil, v mých očích neměl svůj názor. Přece nechceš být podpantoflák – měj svůj názor a když není stejný jako partnerky, tak je to naprosto v pořádku. Nejste siamská dvojčata. Měj i své koníčky, které s partnerkou nemusí vždy souviset.
    U té Tvé ex – tady bych se nesnažila, je to těžké, naprosto chápu, neomlouvej se jí vůbec za nic. Vždyť ona si s Tebou jen hraje, kdyby Tě milovala, tak Ti neubližuje tím, že se ve Tvé přítomnosti naparuje, jak je šťastná. Ví, že Ti tím ubližuje a dělá to přesto záměrně. Nechce být s Tebou, tak už to tak vezmi, ona je jinde. Je to možná drsné, ale to je prostě život. Každý děláme chyby, po rozchodu se chováme taky všichni dost podobně. Přečti si knížku Partneři a rozchody, je fakt skvěle napsaná a díky ní porozumíš a pochopíš. A snad i odpustíš – sobě i Tvé ex. Třeba za měsíc, třeba za rok. Kdo ví. A pak se rozhlédni kolem sebe – teď v létě jsem viděla spoustu fakt krásných holek, které čekají na svého prince anebo by si chtěly jen tak popovídat;-) A s kým si chceš dát kafe – s holkou, která s Tebou nepočítá a jsi po schůzce s ní jak spráskaný pes, nebo s holkou, která se na Tebe bude usmívat a bude ráda, že se zase někomu líbí?;-)

    1. Martin20:34 dne 27.8. 2013 napsal/a

      Ahoj Stydliva,
      moc děkuju za odpověď,napsala si to přesně.Minulý pátek jsem potkal jejího tátu a ten mi říkal,že už asi 14dnu má někoho,bylo to,jako by mě bodnul nožem.Já si ji smazal z telefonu,dnes mě ale přes gtalk požádala o přátelstvi,ale nic nenapsala.Já jsem to přijal,ale nepisu ji,jen se trapim,protože vidím,kdyz je online…je to zacarovanej kruh a já nevidím cestu ven.Navíc mám nutkání zjistit,kdo je ten novej….ona je z něj prý nadšená…

      1. Stydliva16:57 dne 29.8. 2013 napsal/a

        Martine, však ona ví, že se trápíš. A proto Tě požádala o přátelství a čeká, že zase dolezeš. Nedělej to. Dokud nebudeš natolik sám vnitřně silný, že Ti nebude dělat problémy se s ní vidět, tak ji prostě ignoruj. Dříve nebo později budeš opravdu silný a budeš mít dobrý pocit z toho, že ses dál už neztrapňoval. Jasně, že Tě zajímá její nový objev. Ale proč vlastně? Není to jedno, s kým teď je? Ty to nejsi, jen si budeš snižovat sebevědomí. Ona třeba u Tebe má něco, co jí její objev nedává a taky asi občas váhá, jestli udělala dobře. Ale copak opravdu chceš holku, která Tě nechala kvůli jinému, zpět?
        Fakt si přečti knížku partneři a rozchody. Přitažlivé síly jsou někdy dost silné… Z vlastní zkušenosti – jakmile jsem ex napsala, že je lepší se nevídat, napsal, že chápe… no a pár dní na to stál u mých dveří. A že mě miluje… Nicméně byl s jinou, tohle už je za hranicí mé tolerance. Prostě – nestojí o to, nestojí za to. V budoucnu bych to pořád v sobě řešila a čekala, kdy se stane něco podobného. To raději ruce pryč a jedeme dál.

      2. michelllin17:07 dne 29.8. 2013 napsal/a

        Poradila jsi mu vlastně to stejné, co já :-)

      3. Stydliva18:42 dne 29.8. 2013 napsal/a

        Já vím, opakování matka moudrosti:-))) Tvůj článek je skvělý, stejně jako komentáře. Však on to pochopí, že to tak prostě je. Já dokonce měla jeden týden, kdy jsem skoro zalitovala, že nejsem na ženské. Tolik krásných bab kolem, zato chlapi jaksi nezajímaví. Vy muži to máte jednodušší – je Vás míň než žen, máte z čeho vybírat, tak proč se rmoutit nad kopačkama déle, než je nutné;-)

      4. Martin10:36 dne 30.8. 2013 napsal/a

        Ahoj,
        vcera jsem to nevydrzel a napsal ji, hned jsem ji v palil, co ten jeji objev. Nic mi o nem nerekla.Pak jsem ji volal a psal email, co pro me znamenala a omlouval se atd…udelal jsem vse naprosto spatne.Vecer jsem ji pak chtel volat jeste, ale uz to nebrala. Volal jsem snad stokrat.
        Rano jsem se ji za to omluvil, prijala to, ale at uz ji pry necham.Nejhorsi je, ze sem se pred tim, nez jsem se dozvedel, ze nekoho ma, snazil ridit Vasema radama, ale ted mam pocit, ze nemam co ztratit a delam hrozny veci. Stve me, ze jsem si nezachoval hrdost a nenechal ji byt, prste jednoduse receno, mam touhu, aby na me nemyslela ve zlym, abych u ni nebyl uplna nula.Vim, ze mailama a telefonatama toho nedosahnu. Proste jsem se ukazal, ze jsem blazen, vi to cela jeji rodina, stydim se za sebe. Pokud na me mela neco, co ji ten novej nedava, pokud obcas zapochybovala, tak ted uz nepochybuje, jen sem ji svym chovanim utvrdil v tom, ze udelala dobre, ze odesla.
        Kdybych ji nechal, mozna by se vratila, mozna ne.
        Ted se musim naucit s tim zit.

      5. Martin11:35 dne 4.9. 2013 napsal/a

        Rad bych jeste napsal snad uz posledni update. Posledni dobou jsem se parkrat napil, volal jejim rodicum, volal ji, ona mi to po dlouhym premlouvani zvedla, ale pak jsem ji volal celou noc, to uz samezrejme nezvedla, pak jsem ji psal emaily, ze se omlouvam atd…to jeste prijala, ale po dalsim piti jsem ji volal a psal znovu a jiz bez odezvy.
        Dostal jsem pak email, at uz ji nikdy nekontaktuju, at se se seboou neco delam, proste explicitne napsala, ze o me jiz nikdy nechce slyset. Jeste jsem jim prosil, aby se se mnou sesla a vysvetlila mi, proc odesla ( od jeji kamaradky jsem se dozvedel, ze nemela vyresenou minulost), tak jsem ji zadal, aby mi to rekla na rovinu, ale nic. Pry se o tom se mnou nebude bavit.Ted me odrizla, takze nemam sanci to zjistit, jeji rodina se se mnou uz taky nebavi. Jsem uz z toho silenej, opravdu nevim, jestli se s tim nekdy vyrovnam, byla to moje osudova laska. Nesnasim ten pocit, ze je kousek ode me, ze ji treba muzu potkat, pri kazde ceste z prace mam chut zajet pred jeji byt, je to uplne hrozny. Predstavuju si jejiho novyho kluka, a nejvic me mrzi, ze jsem to nechal dojit tak daleko, pred tim, nez jsem mel ty opilecky vylevy, se se mnou jaks takz bavila, ted jsem pro ni uplna nula, nestojim ji ani o zakladni kontakt.
        Vsichni, co mate podobny problem, prosim nedelejte stejnou chybu jako ja a tisickrat si prectete Michaluv clanek a rid te se ji ! Verte, ze vse co pise je naprosta pravda.

      6. Galateia17:01 dne 8.2. 2019 napsal/a

        Přesně tak, to si říkám také.. že se dám na ženský :)). Tvé názory, Stydlivá, jsou mi blízké, ovšem je to již pár let, co jsi sem psala. Žiješ? :)

  21. Martin12:14 dne 22.8. 2013 napsal/a

    Pred necelejma trema mesicema jsem me opustila po necelych dvou letech partnerka, byli jsme zasnoubeni, meli se brat koncem leta.
    Opustila me ze dne na den se slovy, ze jsem moc hodny a na ni zavisly. Dlouho jsem nechapal proc, nez jsem narazil na clanek na tomto webu
    o kouzlu nedostupnosti a uvedomil jsem si, proc odesla. Je to tam naprosto presne popsane.
    Po rozchodu, a podotykam, ze uz je to necele tri mesice, jsem snad udelal vsechny chyby popsane v tomto clanku, verim, ze jsem si tim uzavrel dvere, ze kdybych byval na tento clanek narazil drive, byla by alespon minimalni sance, ze se ke me vrati, ale bohuzel, totalne jsem to posr..
    Snazil jsem se ji znechutuit, nic ji neudelal, dokonce jsem se s ni i parkrat sesel ( coz me strasne rozhodilo), ale udelal proste strasne moc chyb.
    Ted, kdyz jsem si uz uvedomil, proc odesla mam sto chuti ji napsat, nejak ji to vyzvetlit, omluvit se ji za me zcela iracionalni a trapne chovani po rozchodu…jeste vcera, nez jsem nasel tento web a clanek, jsem ji psal, vnucoval se, zval ji na kafe atd….ale ted vidim, ze jsem tim strasne uskodil sam sobe, ukazal jsem se jako slaboch, o ktreho uz tuplem nestoji a potvrdil ji v duvodech, kvuli kterym me opustila.
    Nejhorsi je ted pripustit si to, ze je to uz pryc, ze uz neni cesty zpet…..nespim, nemuzu poradne pracovat, neustale na ni myslim, chtel bych se ji aspon omluvit, ale nevim, jestli to mam udelat nebo ne.

  22. slater11:04 dne 12.8. 2013 napsal/a

    Naprosto ted souhlasim s tim co pisete, ze snad jen tlusta cara za minulosti pomaha. Po par mesicich chci napsat trosku update mého pribehu. Uz jsem psal drive, tak ve strucnosti, pritelkyne me opustila s o 14 let starsim muzem kvůli me nevere.
    Tento pan bral ex pritelkyni na jednu dovolenou za druhou, je velmi uznavany lekar v CR a vypadala podle toho co jsem slysel, ze je nejstastnejsi na svete..no rikal sem si, ze aspoň nekomu se to povedlo. Nicmene par tydnu zpatky se mi ozvala, jak se mam a zacala si se mnou povídat…par zprav, volani..a pokracovalo to asi tyden a pak mi napsala, ze me chce videt. Videli jsme se, celou dobu se me držela, ze uz nechce tenhle život, ze porad mysli na me, ze miluje a vždycky milovala jen me…ze odesla z trucu..ze ji nic nebavi když to nedela se mnou, ze chce mit rodinu jen a jen se mnou…a pokracovalo to dal…volani, zprávy…když jsme se zase videli, rekli jsme si, ze to ještě zkusime, ze jsme si oba prosli tim cim bylo třeba abychom zjistili co pro sebe znamenáme…uz sme se i dohodli na tom, kdy ji pomůžu odstěhovat se zpatky domu ke mne…rekla mi, ze s nim musí naposledy odjet na par dni pryc a pak hned se stehuje, ze mu to tam rekne. No a v ten vecer co mu to rekla mi volala, ze je to za ni, brecela jak mu ublížila a ze uz chce jen ke mne domu…rano mi od ni prisla sms, ze to nedokaze od nej odejit, ze on s ni pocita do života, ze by ho tim silene zranila, ze se za to nesnasi, ze miluje jen me…ale nedokaze to udelat….od ty doby, cca 10 dni jsem od ni neslysel….tak a hrozne by me zajímalo jestli tomu někdo rozumi…a co delat dal. zavrit ty dveře i když vite ze vas ten druhy miluje??

    1. michelllin13:51 dne 12.8. 2013 napsal/a

      Ja na to ma takovy nazor, ze kdyz nekdo podvadi, musi pocitat s nasledky. A vetsinou si diky tomu nabije hubu a kdyz to ma v hlave v poradku, priste to uz neudela. Mozna je to tvrde, zaplatil jsi za svou hloupost, je to cena za tvou vlastni blbost. Tak to ber, ale ber to s nadhledem. Poznas dalsi. Mas jeste pred sebou spoustu let, tak hlavne nehazet flintu do zita. V nadsazce receno, kdyz sis dokazal nabrnknout tehdy jinou, dokazes to znova. Akorat by to tedy u te jedne melo zustat.

      Ale zpet k tvemu dotazu – co delat? Cekat nebo zavrit dvere? A co jineho chces delat? Cekat, jestli si tedy milostive vybere tebe? Takhle se nikdy nerozhoupe. To, ze ti pise a chce te vidat, neznamena, ze te miluje. Znamena to, ze mas neco, co ji s tim druhym chybi. Az ji to neco das, pobezi zase za tim druhym. Po prvnim vaznejsim rozchodu ma kazdy v hlave trochu zmatek. Nevi, jestli dela dobre, jestli ted zrovna nedela tu nejvetsi chybu sveho zivota. Ale jak to rict, ne nadarmo se rika, ze vybudovat si duveru trva roky, (se)kundu znicit ji a vecnost obnovit ji. Vracis se podle ma na bojiste, kde se prave dobojovalo a chces hned dalsi bitvu? Prober se. Prohral jsi. Tedy prohrali jste oba (ty jsi v haji, ona s nekym, s kym se asi rozejde).

      Jaky smysl ma lepit ted vztah ve chvili, kdy mate v hlave totalni zmatek a stihat jeden druheho? Dejte si oddech. Prospeje to obema.

      Ublizili jste si uz dost, tak proc se v tom chcete porad cachtat? Protoze ty rany se hodne tezko hoji a nezhoji se ze dne na den. Chtit to ted uspechat je jako nalit si do tech ran sul. S cistym stitem muzete zacit za nejaky cas. Behem te doby se toho muze stat tolik veci. A propo – nebude lepsi zacit pro vas oba jinde s cistym stitem?

  23. Karlos10:03 dne 12.8. 2013 napsal/a

    Byla by jsi schopná…nebo všichni ostatní po nějaké době půl roku, rok dát to zase dohromady ?

    1. Stydliva12:15 dne 13.8. 2013 napsal/a

      Karlosi, je to dost individuální. Záleží na tom, jak ten vztah probíhal a proč vlastně skončil, jaké tam byly důvody. Každopádně nikdy už to nebude jako dřív, budou tam vždy pochybnosti, jestli Tě ten druhý zase nepošle k šípku. Já teda se znovunávratem zkušenosti nemám, byli jsme spolu, předali jsme si, co jsme měli a život nás prostě nesvedl dohromady na další čas. Ale v mém posledním případě jsem si dost uškodila sama, takže jestli byl u nás důvodem rozchodu takový, jaký byl, zapřemýšlela bych, jestli se chci změnit já a když ano, tak bych do toho šla. Ale čekat na půl roku nebo rok je moc dlouho pro obě strany. Myslím, že měsíc na rozhodnutí stačí.
      Jak to vidíš Ty? Psal jsi, že Tvá přítelkyně byla dost sobecká – tohle je charakterová vlastnost, která se jen tak lehce neodbourá, s narůstajícím věkem se povaha prohlubuje… Když už teď píšeš, že byla sobecká a jen těžko to její chování rozdýcháváš, myslíš, že by se něco změnilo?

  24. Stydliva10:55 dne 11.8. 2013 napsal/a

    Diky Karlos za Tvou odpoved, ja citim, ze je uz jinde. Jen nechapu, proc se se mnou chce vidat a mit u sebe me osobni veci. Nejvic mi vadi to video-je to pro me velmi osobni vec, s nimym jinym jsem tohle neudelala. Navic z pohledu jeho jine partnerky-jak by se asi citila, kdyby u sveho partnera nasla video s jinou zenou? Chci chranit sebe i nekoho, koho ani neznam. Jsem asi zvlastni, ale svym zpusobem bych mu prala, aby mel dalsi vztah funkcni. Miluji ho, i kdyz je to zmetek, kdyz me takhle nechal. Citi se snad prvinile a nechava si otevrena vratka? Pribouchnu mu je pred nosem, jen co to smaze. Nikdy se nebavim s byvalyma, je to pro me uzavrena kapitola.

    1. Karlos15:06 dne 11.8. 2013 napsal/a

      Když Ti nechce dát věci, tak mu je zanech. at si je nechá, pořídíš si nové. To video je problém…ale měl by Ti ho vrátit. a pokud ne tak snad je to charakter a nebude se vychloubat dalším co příjdou videem kde si Tě natočil. Já osobně jsem ve stejné situaci, co ty jen z mého pohledu, chtěl jsem zůstat s mojí ex…v kontaktu…mám ji pořád rád a myslím, že ji budu mít rád jistým způsobem celý život. Ona ale nechce, chtěl jsem ji občas vidět bavit se s ní o věcech co život přenáší. Nic víc, ale ona razantně nechce. Přiznám se, že mi to z toho důvodu víc trestá, než kdyby nějaký ten malý kontakt udržovala. Osobně o ní vím, že ji to velmi trápí a trápit bude celý život, ale nikdy neustoupí, abychom se třeba viděli. Tak to také vydrž, udělej pomyslnou tečku a život jde dál, i když to bolí.

      1. Stydliva20:43 dne 11.8. 2013 napsal/a

        Tak teď už je všechno vyřešeno. Zašla jsem k němu, nebyl tam ale sám… já mu včera volala, jeho věc, že mi neráčil odpovědět, tak nevěděl, že bych se dnes zastavila. Vyšel před barák a povídali jsme si. Počítač prý o víkendu odvezl. Prý jí včera řekl, že ji nemiluje, řekl to i své mámě, že miluje jen mě. Jenže se mnou nemůže být. Pořád se míjíme v tom, kdy jeden chce a druhý nemůže. Jen nevím, jak se k tomu všemu ta jeho postaví. Musí se cítit mizerně – oba dva. Teď jí asi vysvětluje, kdo vlastně jsem. Jsem v háji a nemám ve svém okolí nikoho, komu bych se mohla svěřit, náš vztah byl víceméně tajný. Díky, že jsem se mohla vypsat tady.
        Karlosi, četla jsem i Tvoje trápení. Přikláním se k tomu se s bývalým spíše nestýkat. Ono si myslíš, že to zvládneš, že si jen popovídáte, ale pak Tě může překvapit, jak silně toužíš být s ní. A začne Tě to sžírat. A dostaneš se zase do srabu, protože to budeš chtít vrátit, ale ona třeba nebude chtít. Bude mít třeba jiný vztah a jakýkoliv kontakt s Tebou ji bude postupně obtěžovat. A jejího nového partnera taky. Jenže Tobě myšlenky na ni nedovolí mít nový vztah. A tak se budeš jen trápit. Nedovolme, aby naši bývalí měli tak silný vliv na naše nové vztahy. Já si taky nedovedu představit, že bych se na jiného jen podívala, ale není to poprvé, co se rozcházím. Tento roční vztah byl nejkratší, já měla vztahy minimálně 3leté. Nejdelší trval 9,5 roku. Za pár let už si jen vybavím, že jsem kdy s kým byla, ale není důvod žít minulostí. Žijme přítomností a budoucností! Než to v sobě přepnu, jdu se utápět v sebelítosti, ať to mám co nejdřív za sebou…

      2. michelllin20:59 dne 11.8. 2013 napsal/a

        Hlavne se v tom neutapej dlouho. Mrkni dneska na film, idealne vynechej vsechny romanticke filmy a podobne dojaky :-). Precti si knizku, uklid byt, i kdyz uz je treba desetkrat uklizeny. Za par dni to bude v pohode. Ale hlavne za nim znova nechod. Vypada to totiz, ze se prave asi hleda. A nevidim duvod, proc si tim nicit zivot. Nech ho. Pokud te skutecne chce, tak sam prijde, sam si uvedomi chybu.

        Pokud ne, budes vedet, ze ses rozhodla spravne. Ted je to jeste moc cerstve. Par mesicu od sebe prospeje vam obema (nebo spise trem). Utridite si myslenky. A treba sama uvidis, ze se ti po nem zase tak styskat nebude. Hlavne nebud mekkota a nedolezej za nim. On to pomrvil, on se rozesel, takze jestli neco chce, tak at prijde prvni s prosikem on. Ne ty.

      3. Stydliva12:08 dne 13.8. 2013 napsal/a

        Nechci být měkota, ale ruce mě svrbí, když kouknu na mobil nebo pořád drtím klávesnici ve snaze kontrolovat e-mail. Však to všichni znáte, jaké to je.
        On už nepřijde, možná byla šance, snad mu to šrotovalo v hlavě, ale po té neděli, kdy jsem ho zastihla v její společnosti (samo jsem ji neviděla), tak už to myslím pohřbil definitivně. Mnooo, je to hrozné, když se v půl čtvrté musím přemlouvat, abych šla vůbec spát. Přes den jsem jak ospalá mátoha.
        Upřímně myslím, že každého bolí hlavně zranění svého vlastního ega. Najednou nejsme důležití, najednou nám dotyčný nevyznává lásku, neobjímá… a toho se jen těžko vzdává. Naše poslední rozloučení bylo několikaminutové pevné objetí, beze slov, bez polibku. Jako z červené knihovny – pak jsem odešla, po 30m jsem se otočila, on tam pořád stál a díval se na mě… a pak odkráčel domů žehlit průser, napsal: „Nikdy jsem si nebyl s nikým tak jistý jak v případě našeho vztahu, že po ničem jiném, než být se Tebou netoužím… jenže tolikrát odmítnutí mu trochu víc vzalo vítr z plachet…“ Jooo, dělala jsem chyby a nevěděla jsem, že to chyby jsou. A pak prý se ženská nemá vnucovat, ale dělat ze sebe vzácnou… Asi to neplatí na každého chlapa, tento to rozhodně nerozdýchal. Rozhodl se, je dospělý, bolí to, ale vnucovat se nemá absolutně význam. Je to pak jen horší. Už se v tom nechci plácat.

      4. michelllin19:53 dne 13.8. 2013 napsal/a

        Vypni telefon, zablokuj tento mail a Facebook a nic te svedit nebude :-)

        Myslim, ze to neni tva chyba. Chtela bys zit s nekym, kdo se bude chtit pokazde rozchazet, kdyz u neho par minut nebudes? Asi ne. Pokud to nerozdychal, tak je to jeho chyba. Mel prijit a rici, co mu nevyhovuje. Kdyz mu pak hrabne a on si rekne, ze to utne a odejde a ted najednou nechce ma strach, ze odejdes navzdy, tak mi to neprijde fer. Menit se jenom kvuli nekomu je podle me blbe, mela bys sama chtit zmenu, pokud je potreba. Stejne tak by partner mel pochopit, ze proste vse nebude podle jeho, kazdy jsme jiny a tak je k tomu treba pristupovat. Nekomu vyhovuje vetsi volnost, nekomu ne. Znovunavraty jsou blbe, protoze pokud ti ten druhy ublizil, budes si to pamatovat. Po mesici, po dvou, nekdy i po pul roce. Az za par let to v tobe vyprcha, az se zakoukas parkrat nekde jinde, tak se do toho da jit. Ale asi v tobe pak bude vrtat ten cervicek pochybnosti, zda to nedopadne stejne :-) Da se to samo i po mesici, ale vetsinou to pak skonci tim poslednim a definitivnim rozchodem, kdy si tak ublizite, ze to pro tebe nebude ta tva milovana laska, ale pekny idiot. A budes vedet, ze tam budou dvere zavrene naporad.

      5. Stydliva13:47 dne 23.8. 2013 napsal/a

        Tak já kážu vodu a částečně piju víno. Nicméně – bez jakéhokoliv ponižování jsme se viděli – chtěl to on. A výsledek? V přátelském duchu jsme se ujistili v tom, že spolu nebudeme. A pak se to zvrtlo do objetí, které se několikrát opakovalo. Říkal, že se bojí. Od té doby zase chaos v hlavě. Ale zdá se, že jen v mé – on rozhodně kvůli mě svůj nový vztah neukončil, ani neprojevil lítost, že je s jinou. Následné SMS byly spíš kamarádské, pak mi zase napsal s dotazem, jestli půjdeme na zmrzlinu. Následovala moje SMS, že je lepší se nevídat a že mu přeji, aby byl šťastný a našel co hledá. Jeho odpověď byla, že „co jsem kdy mohl hledat, tak jsem měl jenom v Tobě…“ Že prý to věděl celou dobu našeho vztahu… Závěr poslední SMS: „… jsem si naprosto jistý, že tak hluboké city už mít nikdy nebudu, ale ji jasné, že jen tohle Ti nestačí… hezky se vyspi …:-)“ No chápete to? I přesto, že říká, že mě miluje a nechtěl v životě nic jiného, než být se mnou, tak mě prostě opustil. Už to v sobě uzavřel. Používá už výhradně minulý čas, asi si myslí, že mě tím raní míň. Anebo to má jako omluvenku pro sebe. Kdo ví.

  25. Karlos08:54 dne 11.8. 2013 napsal/a

    Já myslím, že Ty ho miluješ víc než on Tebe. Já na tvém místě bych se mu několik dní neozval…nechal ho chvilku vycukat a pokud by se i po tom nic nezměnilo, nemá cenu v takovém vztahu zůstávat. V lásce vyhrává ten, kdo miluje miň.

  26. Stydliva17:29 dne 10.8. 2013 napsal/a

    Krásný článek. Jen potřebuju pochopit myšlení chlapa, který se rozejde. Náš vztah trval rok, nežili jsme spolu, důvody nechci rozebírat. Od prvního dne z jeho strany jsem slyšela, jak jsem jeho vysněná žena, povídal dokonce o svatbě a že by si mě vzal. Já byla celkem v šoku, ale byla jsem v sedmém nebi, hrozně jsem se do něj zamilovala. Prý nikdy nic takového nezažil, já byla silou jeho láskou zaskočena a pocitově na vrcholu blaha. Citově jsme si byli úplně blízcí a chemie fungovala jak s nikým předtím. Nicméně měl své důvody, myslel si, že s ním nikdy nebudu žít a tak to se mnou nedávno ukončil. Snažím se být statečná, myslela jsem, že je to ON. Nechci mu nic vyčítat, že nevydržel, a tak mu říkám, že ho chápu. Říká, že mě miluje. Když si chci odvézt své věci z jeho bytu, tak to nechce – bojí se, že udělám tlustou čáru a nebudeme se vídat. Chce zůstat v kontaktu. V jedné velmi krásné chvíli jsme si natočili video – já chci, aby ho smazal, má ho u sebe na PC, ale nechce, prý nechce vymazat součást svého života, prý nikdy nic tak krásného nezažil (je mu 33). Když mě vidí, chce mi dát pusu, říká, že jsem krásná, nádherná, pak mě obejme, že mě miluje, vyfotil si mě mobilem, protože se mu prý líbím… Proč to vlastně dělá? Byli jsme spolu na obědě a přišel jeho přítel, kterému naprosto důvěřuje. A on jeho přítel mi říkal, že prý příště musíme přijet k němu na návštěvu, můj „božský“ na to neřekl ani popel, že nejsme spolu, jen drmolil, že jsme spolu rok… Ale my přece spolu nejsme, rozešel se se mnou. Když jeho známý odešel, zeptala jsem se ho, proč mu to neřekl a nechal ho v nevědomosti. Na to mi ani pořádně neodpověděl, prostě jakobychom byli pořád spolu. Důležitý fakt – prý poznal někoho nového, ale zamilovaný není. Jen měl velmi těžké období, kdy mě potřeboval a já nebyla, kde jsem měla být, tak už se prý nechtěl trápit a proto se se mnou rozešel. Tohle je naprostá pravda, ne výmluva z jeho strany, vážně jsem nebyla při něm, byla to má chyba, ale nemohla jsem jinak. No a já zatím si začala zařizovat život tak, abychom spolu být mohli. Když jsem mu to řekla, byl v šoku, a pořád říká „proč jen to nemohlo přijít dřív“… Pánové, Váš názor – co tím sleduje, že mi vyznává lásku a chce mít stále u sebe mé věci? Proč mě chce vídat? Já mu skutečně jednou řekla, že když se s někým rozejdu, tak dělám tlustou čáru a přerušuju kontakty. On to ví a bojí se toho. Ale proč, když se rozhodl, že se mnou nechce být? Já se ho nedoprošuju ani se mu nenabízím… Ale že sleduju každou chvíli mobil a vrhám se při každém pípnutí, jestli píše… a že ho velmi miluji, to jen tak ze své hlavy a srdce nemůžu dostat.

  27. Karlos15:19 dne 19.7. 2013 napsal/a

    Zajímá mě Váš názor o mojí ex a všem tímto děkuji předem za odpovědi. Sobecká partnerka, která v 29 letech je velmi závislá na mamince. Rozešli jsem se prakticky hlavně kvůli její sobeckosti a neústupnosti, kdy jsem se dostal do situace, že jsem trochu v afektu, nebyl schopen žádné rozumné odpovědi a řekl jsem že končím z důvodů její sobeckosti. Neměla vůbec žádný zájem cokoliv pro mě dělat a když už, tak za cenu složitého vysvětlování a domlouvaní její matky, která se mě sice zastávala, ale jen do doby, kdy jsem ji dal prostor být s vlastní dcerou. Ovšem i to přerostlo v únosnou mez a stalo se to, že můj život začal být řízen tchyní…bylo to doslova peklo. Partnerka byla opravdu velmi pohledná žena poměrně schopná v práci. Prvních půl roku se opravdu snažila, ale jen co jsem se k ní přestěhoval, vše se o 180 stupnů otočilo. Možná už někoho potkala ale myslíte že je možný s takovou ženou vydržet ? já to po roce a půl vzdal..protože se rozhodovalo co dál a tento přístup mě totálně odboural.

  28. Libor14:35 dne 9.7. 2013 napsal/a

    Všem, kdo do toho nečekaně „spadli“ a zůstali opuštěni doporučuji knihu Jeronýma Klimeše „Partneři a rozchody“. Hodně Vám osvětlí, rozhodně Vás upozorní na to co bude následovat a možná, že některým i pomůže k obnovení vztahu. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že ač jsem ji četl krátce po rozchodu, tak teď (po 3 letech) při jejím druhém čtení teprve mnohé věci chápu (a vidím chyby, kterých jsem se dopustil), takže osobně doporučuji se k ní průběžně vracet po celou dobu, kdy probíhá rozchod a vyrovnávání se s ním. (Pro ty co si knihu nechtějí kupovat tak jsem ji kdysi našel i v elektronické verzi na netu, ale tištěná je asi přeci jen lepší, protože není nad to si ji číst někde v pohodlí)

    1. Libor14:38 dne 9.7. 2013 napsal/a

      Tak jen doplním odkaz, abyste to nemuseli hledat: http://ts.katja.cz/Partneriarozchody.pdf

  29. Zuzka07:57 dne 8.7. 2013 napsal/a

    Je zajímavé pročítat takové řádky od mužů. To se vidí jen velmi zřídka. Psaním takových článků jsou zaměstnány především ženy, které nedokáží často vystihnout tu pravou podstatu daného problému. Velmi mě to zaujalo (ať už je to směřované k jakémukoli pohlaví), člověk si to dokáže vždy snadno přeložit do té své konkrétní role. Popravdě – mě také opustil přítel (jinak bych asi neměla touhu vyhledávat články podobného rázu), je tomu rovný měsíc a stále tomu nemohu uvěřit. Opustil mě kvůli jiné – né příliš hezké, oplácané, nezajímavé slečně – nemohu pochopit co na ní vidí. Prý mu to praví srdce a ve vztahu ke mě již zavládl stereotyp. Má mě stále rád, jak říká, ale chce změnu a ona je prý jeho vysněná žena. Mám pocit, že se i trápí, když dávám najevo svůj nezájem. Tuším, že bych mohla mít šanci na návrat, až opadne ta jeho slepá zamilovanost, jen mě děsí délka trvání té „první fáze vztahu“ a nevím, co bych měla v takovou chvíli dělat.

    1. michelllin12:33 dne 8.7. 2013 napsal/a

      Článek měl být koncipován pro obě pohlaví, jenom mi přišlo snažší to vztáhnout na ženy, všechny ty informace a závěry lze vztáhnout bez problémy i na nás – chlupatá stvoření, která neumí sklopit ani to záchodové prkénko :-)

      Co dělat v takové fázi je těžko radit, snad jen nesedět doma. Nějak se zabavit a moc nespoléhat na to, že se k sobě vrátíte. Protože většinou až se bude chtít on vrátit, ty už to budeš mít těžce na háku.

  30. Petr17:10 dne 7.7. 2013 napsal/a

    No myslím, že jsme na tom všichni stejně (nezáleží zda jste muž či žena) …
    Partnerka se se mnou rozešla po 4,5 letech a byl to pro mě ŠOK, opravdu šok!Na to, jak jsem jí znal, její okolí atd., tak jsem myslel, že nemůže hrozit něco takového, ale stalo se.
    Myslím, že jsme měli celkem pohodový vztah, nikdy to nebyla žádná itálie apod., jenže posl. dobou už asi nebyl šťastná a nedokázali jsme z očí do očí řešit určité problémy, vše se řešilo přes mail (i když jsme bydleli spolu) a to byla možná jedna z chyb, které jsme udělali, také jsme poslední dobou spolu už moc nespali, což si myslím, že byl jeden z bodů rozchodu….do mailu mi napsala i, že někoho nedávno potkala a zamilovala se, i když si myslí, že z toho nic nebude….co si o tom má člověk myslet, že?Plánovali jsme dovolenou, z mé strany jsem ji ohledně financí chtěl odložit na příští rok a nabídl jí jinou kompenzaci, možná další bod….asi se dost těšila…ale co byl hlavní spouštěč, těžko říct a mámit to z ní nechci…každopádně se dozvědět něco takového ze dne na den je opravdu síla….ona je relativně v klidu, vše OK, já naopak KO…byl to člověk se , kterým jsem si dokázal představit svůj následující zbytek života….
    Inu život je někdy složitý…

  31. Lujko07:03 dne 13.6. 2013 napsal/a

    Moje mladá zdrhla po těžce utajované měsíční známosti z mladším frajerem od nás s práce po 13ti letém manželství a dcera zůstala u mě. Dnes je to mesíc a půl a musím přiznat že bez podpory krizového centra bych to asi nedal.Už jsem s toho venku a s dcerou zvládáme. Ještě rozvod a něaké nepříjemné souzení je přede mnou ale snad to dopadne dobře.Podvedla mě již před 5ti lety ale já vůl ji znova uvěřil a odpustil.Dnes vyplouvá špína na povrch a zjištuji že mě podváděla celé manželství a vím že ji zpět již rozhodně nechci. Podle mě pokud to má žena v sobě a podváděním něco zíkává potom není pro manželsví ta pravá. Tyto stránky mě podpořili a jsem za ně vděčen…

  32. Simča11:58 dne 12.6. 2013 napsal/a

    Jsem holka a ráda bych požádala o názor Vás muže, související s tímto tématem. Zapletla jsem se do „vztahu“ s chlápkem, který prochází stavem po rozchodu. Z toho, co tady čtu mě napadá, že jsme se potkali úplně v nesprávnou dobu a jsem bez šance to za tohoto stavu časem posunout na něco víc, než jen blízcí přátelé, za které se teď pokládám … Podotýkám, že nám je oběma přes 40 a máme za sebou každý dva delší vztahy v délce trvání let, máme své děti, další už nechceme … prostě, už ve vztazích nejsme nováčci. Rozumíme si a nějaké jiskření mezi námi také probíhá.
    Známe se 2 měsíce, první kontakt vyvolal on. Líbí se mi, hlavně pro svou životní zkušenost a to, že rozlišuje mužský a ženský pohled na svět … jednoznačně nechci vyklidit pole a jen pasivně čekat, až se z toho dostane a mezitím ho třeba uloví jiná žena :-). Nicméně, teď je jasné, že není schopný jít do ničeho naplno a pokud dovolím něco víc, za pár týdnů to skončí, bude chtít utéct … Je ve fázi, kdy pracuje 16 hodin denně, chodí ve zmačkaném triku a jeho rysy jsou ztrhané … Nechci mu dělat pečovatelku nebo vrbu a nechci ho uhánět … Občas se ozve on, někdy já … takové drobnosti, kdy oba cítíme, že chceme být v kontaktu a neztratit se z dohledu … zajímá ho třeba můj názor na jeho práci …Já sama mám hodně přátel a aktivit, není problém, abych se zabavila a jen lpěla na tom, jestli se týden nebo dva nevidíme …
    A teď otázka … Mám zcela opustit myšlenku, že to může mít pokračování ? Můžu dělat něco, abych uchovala víru, že se dostaneme do fáze vztahu ?
    Díky :-)

  33. Kulička07:44 dne 12.6. 2013 napsal/a

    Jsem holka a tento článek mi přijde docela užitečnej. Před 3ma měsícema se se mnou rozešel po 3 letech vztahu. Samozřejmě to byla moje vina, byla jsem na něj hnusná, protivná, navíc jsem nechtěla sex (zásadní bod)…prostě teď vím, že takhle se k někomu, koho nadevše miluju chovat nemůžu. Chápu ho, já bych se se sebou taky rozešla. Ale bylo to děsně nečekaný a bez varování, okamžitě mě vypakoval, bylo to docela potupný. Rozešel se se mnou, když potkal jinou, se kterou toho mají tolik společnýho (narozdíl od nás) a ani mi to srabsky neřekl, říkal, že chce být sám (haha:D). Teď spolu chodí a mě to TAK sere. Vím, že on se netrápí a hrozně jí závidím, protože se bojím, že lepšího kluka nikdy nenajdu. Snažím se chodit ven, ale nikdo pro mě neni dost dobrej (vlastně o mě ani nikdo zájem nemá), prostě pořád myslím na něj. Myslela jsem, že to bude navždy a teda vypálil mi hustě rybník :D Mám strach, že jsem propásla svojí šanci na to být šťastná až do smrti. Prostě tohle je peklo, nejhorší období mýho života a jen doufám, že to brzy překonám. Člověk se má pořád co učit :)

    1. Simča09:55 dne 12.6. 2013 napsal/a

      Taky jsem holka :-) … věř mi, zvládneš to, první měsíc bude nejhorší, ale přejde to, postupně ten pocit bude slábnout .. najdeš si někoho lepšího. Já mám za sebou 2 rozchody cca vždy po 8 mi letech … Jestli ses třeba i něčím z tohohle rozchodu poučila, příští vztah bude lepší.
      Myslím, že okolo nás je spousta lidí, kteří k nám pasují, jen se k okolnímu světu musí člověk stavět otevřeně. Nejdřív se postav na vlastní nohy (moje zkušenost, ze všech problémů mě pomohli vytáhnout kamarádi .. i když se ti nechce, choď s nima ven, něco podnikej, prober to s kámoškou …starej se o sebe … nový hadříky .. cokoliv, co ti posílí sebevědomí)… a chlapci začnou okolo tebe kroužit sami. Když si budeš vážit sama sebe a budeš mít víru v to, že máš co nabídnout někomu jinému … je to jako magnet.

      1. michelllin12:54 dne 12.6. 2013 napsal/a

        Ahoj,
        komentář vložen, uvízl ve spamu :-)

      2. Kulička21:34 dne 2.7. 2013 napsal/a

        Vtipné :)

  34. Baumann16:13 dne 4.6. 2013 napsal/a

    Vracení věcí nebo jejich „finanční“ narovnání není moc příjemná část po rozchodu – speciálně pokud nejste manželé.

    Proto tady píši svou zkušenost na kterou, s odstupem času, nejsem moc pyšný. Já si vzal jen osobní věci a zbytek (po 3 týdnech od rozchodu a po 30 minutovém telefonátu) jsem jí nakonec nechal (uprava kuchynské linky, elektronika (PC, tiskárna..) poličky, skřínky do koupelny a řekl, že nic za to nechci… cca 60 000 Kč.

    Vím, že jsem byl v tomto slaboch a „hlupák“, ale neměl jsem na to žaludek a navíc, nechápu proč, měl jsem ještě pocit viny, že jsem s ní o tom začal mluvit. Je to tím, že jsem v té době nepoužíval mozek ale srdce. Teď si myslím, že pokud člověk má „méně“ důležité věci u ex, má to řešit až trochu opadnou emoce (za měsíc či dva) – pokud se ex neozve dřív sama. Je hloupé toto řešit pár týdnů po rozchodu pokud na to člověk není přichystaný. To je alespoň moje, draze zaplacená, zkušenost…

    Teď vím, že má nového přítele, který rád využije „vylepšený“ byt a navíc ex to připadá úplně normální a vůbec nic jí netíží. Jen to, že jsem jí otravoval – Její poslední email byl vzkutku stručný: „Už mě nekontaktuj, nikomu to nedělá dobře. Měj se fajn.“

  35. slater14:17 dne 27.5. 2013 napsal/a

    Já teď po měsíci po rozchodu sám vidim, že kolem je tolik lidí se stejnou nebo podobnou zkušeností…a co nás vlastně může štvát nejvíc…že naše ego dostalu ránu a naše ješitnost nám prostě nedoví se smířit s tím, že druhýmu je líp s někým dalším…to je v hodně případech důvod toho trápení. Mě osobně dostávalo mnohem víc právě to, že někdo jinej je na ní hodnej a nosí ji na rukách než to, že vlastně odešla…a jak psal Michelllin pár zpráv zpátky, tak si taky myslim, že ten kdo odešel musí občas zapřemýšlet jestli udělal dobře…a jasně, na začátku si vždycky zdůvodní proč udělal dobře, ale to často nevydrží moc dlouho a pak to začne prosakovat…..já sám si vzpomínám, že když sem někoho poznal a byl ve vztahu s někým jiným, vždycky mi přišlo, že kdyby ten současnej vztah skončil, tak že by se mi šíleně ulevilo a podle toho sem se doma tak choval. A proto vim, že ten kdo odchází z důvodu, že má někho jinýho to nemůže prožívat jako ten koho opouští…ale všichni víme že život je houpačka a nikdo nikdy neni nahoře moc dlouho….a přidam zase jeden úsměvnej střípek ze svýho rozchodu…přišla mi sms od ex že vidí že sem se skutečně netrápil ani trošku po rozchodu a jak sem jí to mohl udělat….a pro vysvětlení, ex si byla u nás v domku pro pás svých věcí když sem byl pracovně mimo a zastavila ji sousedka, že si myslela, že má nový auto co tam minulý týden stálo a řekla jí jaký…no a je to auto jedný slečny co znám už dlouho a ex ji zná taky a ví že se mi líbila vždycky a zná její auto…takže mi napsala že se utvrdila v tom jak dobře udělala, jak je teď štastná a jak je ráda že se slečna konečně dočkala….ale nebudu si hrát na hrdinu, pořád myslim na ex ať chci nebo nechci. Začíná to být jiný teď, ale vim, že kdyby se chtěla vrátit, neváhal bych….a jako každej správnej chlap, chtěl bych být přející a doufat, že budou mít hromadu dětí a žít spokojeně až do smrti…ale upřímně….doufam že on udělá chybu a jí začnou chybět ty tisíce maličkostí co nás spojovaly.

    1. Baumann15:46 dne 30.5. 2013 napsal/a

      Myslím, že to nikdy úplně nepřejde pokud člověk ex partnerku miloval a neumím si ani představit situace kdy oba pracují ve stejné firmě nebo mají děti a střídavě se o ně starají, ale věřit, že nový přítel ex. udělá „chybu“ nebo že si ex uvědomí co ztratila, to asi nemá smysl (i když jsem v to také doufal). Člověk je v tom sám, musí bojovat a žít teď a ne pro něco co pravděpodobně ani nikdy nenastane – bohužel. Držím všem palce….

  36. Denis13:59 dne 27.5. 2013 napsal/a

    Z mých zkušeností si myslím, že ten nový přítel nebude až tak nový. Vsadím, že byl v hledáčku v době vašeho vztahu, jen se tak uťukávali, a pak to s tebou skončila, aby měla volné ruce. Počkala pár týdnů, aby nevypadala jako mrcha, ateď co jste už jako rozejití, tak jí nebrání to Tobě a dalším sdělit. Já tyto rychlé náhody těsně po rozchodu zažil, nakonec to nebyli ani náhody, a konspirace probíhala ještě za dobu vztahu, jenomže ta jistota nebyla 100% takže se vyčkávalo a měsíc po rozchodu byl v obejváku a cucal Metaxu na mé sedačce a čuměl na mou TV. Úplná pohodička a to po 13 letech vztahu a 3 dětech.Ona tam poletovala oháklá jako na ples a ústa od ucha k uchu, tak jsem převzal malého a šli, málem mě trefilo.
    Práci časem najdeš, o tom nepochybuj, ale tomu novému objevu nemáš co závidět, možná časem dopadne jako Ty, jen chudáci děti, kteří budou pernamentně koukat, jak se tam budou střídat strejdové apod. v určitých intervalech. Než vyrostou, tak jich asi bude povícero.

    1. Baumann18:16 dne 30.5. 2013 napsal/a

      Asi máš pravdu.
      Před týdnem, když jsme spolu mluvili naposledy telefonicky mi řekla že se se mnou chtěla stejně rozejít až si najde práci a že kdyby měla pravidelnou práci (7- 15:00) a ne práci na směny, tak by si mne nikdy do bytu nenastěhovala….
      No nezávidím tomu novému i když je zábavný, mladší a „živočišný typ“ než já – at si to užívaji (treba jim to vyjde…).
      Jak psal Michellin asi nejtěžší je odpouštět a já se o to snažím – né kuli ex, ale kuli sobě …
      Jedinné co jí závidím je její povaha (bez citů a nad věcí) a to že od nastupuje do nové práce (i když v Call centum) a já stále ještě hledám ….

  37. Denis13:13 dne 27.5. 2013 napsal/a

    Tak tomu nrouzumím proč s ním (Michalem) tedy není, když se na něj teď tolik spoléhá… Jen jestli nechce v Tobě vzbudit žárlivost pouze a ani jí nenanapadlo ve skutečnosti se na něj obrátit. Tak mají asi vřelé vztahy, tak by to mohli dát dohromady, asi ho kdysi taky opustila ale finan. výpomoc od něj stále očekává jak vidno.

    1. Baumann13:29 dne 27.5. 2013 napsal/a

      Já tomu taky nerozumím, ale to je už jedno. Michal už má partnerku a má s ním dítě a žijí v jiném městě, nicméně jeho děti žijí s matkou …. Ex. mi napsala že už má nového přítele (k tomu ji stačili necelé 3 týdny) – respektive to napsala, že za našeho vztahu neměla žádného dalšího, ale to je jedno…. Už nechci nic řešit, jedinné co mě štve, že jí stačily 3 týdny na najití práce a partnera a jí už hledám práci 2 měsíce a nic …

      1. Baumann13:30 dne 27.5. 2013 napsal/a

        Hledám práci ne partnerku

  38. Denis11:22 dne 27.5. 2013 napsal/a

    Michal je kdo?
    Po mě v době rozchodu nechtěla nikdy žádná nic, ovšem za pár měsíců… i pro kolíčky na prádlo neváhala přijet, že je prý nebude kupovat přeci…
    To já jsem chtěla opravdu,ale teď….. tak to je všude stejný…
    Blbý je,že člověk má fakt pocit, že je pro ní okamžitě vzduch, přítěž, smutná minulost apod. Ikdyž do poslední chvíle Tě spíše leze do zadku,vzhlíží k Tobě, má respekt, váží si Tě tad., a pak mávnutím proutku je kdejakej bezdomovec king. To je k nepochopení na celé věci, pokud jsem já rozešel s nějakou, tak jsem na ní nepohlížel okamžitě z patra, jako na nulu, jako na zoufalce, spíše naopak, bylo mi jí líto a měl jsem výčitky svědomí,pomohl jí se vším možným atd. Od žen jsem to zatím nikdy nezaregistroval, jen pohrdání a plejádu nesmyslných výčitek a dedukcí, které nebrali konce. ano vyhrávají bez skurpulí, navíc jsou většinou šťastny za cenu, že udelají nešťastného někoho druhého, což mi přijde dost falešné a cynické, ale bohužel je to spíše pravidlo než výjimka.

    1. Baumann12:29 dne 27.5. 2013 napsal/a

      Michal je stále její současný manžel (už 3 roky žijí odděleně).

  39. Baumann10:08 dne 27.5. 2013 napsal/a

    Když si chcete od ex. vzít nějáké věci, tak je někdy lepší se na to vykašlat, pokud to můžete vyřešit jinak – viz autentický email od ex:

    „Co se týče věcí, ten notebook potřebuji nejvíc a to víš, navíc bych ho musela dát vyčistit atd…já jsem ti chctěla opravdu zaplatit nějaké věci, ale jak budu mít práci- jistotu v příjmech, ale když ho tak nutně potřebuješ tak ti ho zaplatím i kdybych na jídlo neměla- však on Michal nějak pomůže a nenechá nás hlady, že???
    Jinak tiskárnu ti vracím, i myčku když budeš chtít..

    Jak to dělají, že se Vy cítíte mizerně a oni vyhrávají bez skrupulí. Nakonec docílila toho co chtěla. Ve vzteku jsem jí zavolal a žekl, že od ní nic nechci a že už k ní nikdy nepřijedu…

    1. michelllin10:56 dne 27.5. 2013 napsal/a

      Jsi pako, ja myslim, ze je jasne, proc to dela – chce te odrbat. Ty jako ty veci nepotrebujes? Pokud nema penize, se vsi uctou k ni – to neni tvuj problem.

      1. Baumann12:38 dne 27.5. 2013 napsal/a

        Věci by se mi hodily, jen mi bylo blbé si vzít některé dárky, které byli pro všechny zpět. Ex. vyrukovala s tím, že mi i zbytek dárků, že mi je doveze k našim a to jsem nechtěl. Udělala to chytře a já se nechal zmanipulovat.
        Sranda je v tom, že zatím, co já 3 týdny lamentoval a trápil se, ona si zatím našla práci a já ne.
        Navíc mi řekla, pár hodně „dobrých“ podpásovek, ale doufám, že mi už teď mozek bude fungovat jak má a i když jsem přišel o možnost získat nějaké věci zpět, doufám, že mi ta nenávist pomůže se postavit na vlastní nohy a něco konečně udělat s prací (tento týden mám 2 pohovory..).

    2. Boris11:24 dne 27.5. 2013 napsal/a

      Baumanne, co kdyby sis ještě jednou přečetl ty zásady nahoře a přestal už konečně vyvádět? Každý z nás, co jsme tu, si prožil víceméně totéž, co ty. Vypovídal ses, podělil ses o zkušenost, fajn. Ale s každodenními hysterickými výlevy už začínáš být opravdu otravný. Prostě se s tím budeš muset vyrovnat, jako my všichni, kteří jsme to prožili.

      1. Baumann12:32 dne 27.5. 2013 napsal/a

        Máte pravdu. Byla to blbost to sem dávat jako on-line román. Jenom mne vždy udiví s čím ex.přijdou a i když by člověk měl být nachystán na vše, vždy je něco čím ho dostanou. V tomto případě děti (i když nejsou moje).

  40. Lucka08:37 dne 24.5. 2013 napsal/a

    Zdravím vás pánové. Když to tady tak čtu, tak mám pocit, že jsem rok žila s ženskou :-D. Protože u mě rozchod probíhal velice podobně s velice podobnými argumenty.
    Takže buď velice dobře celou dobu skrýval co je zač a nebo že by to nebylo o tom jestli to je ženská nebo chlap, ale o tom kdo odchází???
    Navíc je docela dobře možné, že vy máte pocit, že s vámi byla šťastná, ale ona se třeba tak vůbec necítila. A souhlasím s tím, že je chyba vždycky na obou stranách. Nikdy za krach nemůže jen ten opuštěný…
    A skutečně radím, nepsat. Pouze se tak ztrácíte svojí důstojnost.

    1. Baumann14:54 dne 24.5. 2013 napsal/a

      Díky za reakci z „ženské“ strany.
      Vím, že není dobré psát partnerovi, který vás opouští a z vlastní zkušenosti vím, že to nic neřeší, jen se ten druhý utvrzuje v tom, že když odešel, udělal dobře. Ale pravdou je to, že ten, kdo je opuštěn a stále miluje, nechce ten vztah zahodit a myslí si, že s každým dnem ji ztrácí víc a víc a proto se snaží komunikovat i když je to jednostranná komunikace.
      Je těžké tomu odolat, někomu se to podaří a „uchová si svou důstojnost“ a jinému se to nepovede a je jedno, zda-li už nějaký rozchod máte za sebou nebo ne, pokaždé je to trochu jiné…
      Je to smutné, ale chce to čas a i tak se to zcela nikdy nezahojí…

      1. Baumann15:01 dne 24.5. 2013 napsal/a

        Já si stále ještě někdy v duchu říkám, že kdybych s ní mohl mluvit (osobně, ne emailem …), že bych ji přesvědčil, že přeci není možné, že vše bylo tak špatné, jak o tom mluví a že přeci není možné vše takto jednoduše zahodit …,ale vím, že je to blbost protože by se na výsledku nic nezměnilo a mne by takový hovor vrátil zase na začátek (deprese, nespavost) a to nemluvím o ztrátě důstojnosti ani o tom co si pak o vás ta druhá osoba bude myslet…
        Prostě někdy nezbývá, než se s tím smířit a říci si, ona se netrápí a je štastná, tak proč se mám trápit já – nejsem přeci o nic néněcený než ona !!!!

      2. Martin11:39 dne 23.8. 2013 napsal/a

        Mas pravdu, ja se s bejvalkou po rozchodu nekolikrat bavil osobne, ale bylo to stejne jako komunikace po emailu. Proste dava jasne najevo, ze je stastna, bavi se se mnou jako s kolegou z prace.Jak se jednou zenska rozhodne odejit a nema k tomu nejaky zasadni duvod, podle me se uz nikdy nevrati, i kdyz ja jsem porad ve stavu, ze tomu snad chci trosku verit.Depta me, jak je v pohode, zatimco ja nespim, mam deprese, nemuzu pracovat. A nejhorsi je, ze si budu dosmrti vycitat, ze jsem ji po rozchodu vubec kontaktoval, ponizoval se,chvili pil a volal ji nalitej, tim jsem si totalne zavrel dvere a jeste jsem za uplnyho blbce. Snad se vse a ted myslim vsem lidem, co maji stejny problem, podari z toho rychle vybruslit!!!!

      3. Poeta11:47 dne 23.8. 2013 napsal/a

        Nejsi za blbce a rozhodně si to nevyčítej. Jo, udělal jsi blbost. Ona asi taky. To ona by si měla vyčítat, proč odešla tak rychle. Ne ty. Tys bojoval, ona ne. Akorát příště budeš vědět, že pro takové nemá cenu se stressovat. Že nemá cenu na takové plýtvat energií.

      4. michelllin07:31 dne 25.5. 2013 napsal/a

        Neni to tak, ze ten, kdo ti dal kopacky, tak nic neresi. Resi to stejne jako ty. Hloda ho svedomi a ten neodvratny pocit toho, ze udelal mozna chybu, co kdyz to ted taky krachne, uvedomi si, ze udelal(a) chybu a bude se chtit vratit a nebude kam. Zazil jsem i pripady, kdy kluk holku mlatil a ona od nej odesla, hrozne si oddechla a pak se k nemu stejne vratila, protoze ji to k nemu tahlo. Jestli ji stale bije, to uz nevim, predpokladam, ze asi ano, ale jako priklad tohle snad staci. Lide jsou v techto vecech nepoucitelni a nepouzivaji mozek.

      5. Baumann09:22 dne 25.5. 2013 napsal/a

        Myslím si, že že toto můj případ nebude (nemyslím to mlácení) protože mi řekla, že mne nikdy nemilovala a ke ke mne nic necítila takže „ji nechybím ani na mne nemyslí“. Jestli něco řešila, tak maximálně první den po tom, co jsem se odstěhoval a pak kdy si vezmu zbytek věcí. Ona, narozdíl ode mne, v tom měla úplně jasno – škoda jen, že já jsem to hned nedokázal pochopit a psal ji… Bolí to, ale nic s tím nenadělám, musím žít dál …

      6. Baumann09:26 dne 25.5. 2013 napsal/a

        Navíc jsem ji údajně nikdy nepřitahoval a to že se mnou byla 1,5 roku to bylo jen proto, že chtěla „chlapa do rodiny“, ale toto jsem už psal před 2 týdny. Prostě poučení do budoucna – nikdy nejít do takovahého vztahu, kde je „chémie“ jen z jedné strany – nebude to dlouho fungovat a vztahy z rozumu snad možná „fungovaly“ v 18 století, ale ne dnes …

  41. Baumann16:11 dne 23.5. 2013 napsal/a

    No mne po rozchodu když jsem ji psal emaily napsala něco podobného:
    „Promiň, ale já opravdu nemám důvod se s Tebou scházet a ani vracet se zpět. Mně neni smutno, ani na Tebe nemyslím..Vím, že to vyzní drsně, ale jinak nemůžu. Chci jít dál a budu pracovat na tom aby mi bylo líp- na duši, na srdci…Měj se krásně.“
    A taky si pořád vyčítám, že jsem si zabalil své věci a v afektu od ní odešel (hned druhý den, co mi řekla, že ke mne nic necítí, že mne nikdy nemilovala a že není co řešit) a tím si zavřel u ní dveře …, ale co nadělám. Kdyby to chtěla řešit, tak by to udělala a na vztah musí být 2, jeden je málo…
    Bohužel, když je snaha něco řešit jen z jedné strany, je čas to „zabalit“ a snažit se jít (žít) dál i když je to hodně těžké..

  42. alda15:44 dne 23.5. 2013 napsal/a

    a na závěr jedno moudro, které podle mě platí na stoprocent:

    když se ženská rozchází a říká:
    musím si sama rozmyslet co se svým životem, samota je pro mě ted úplně nejlepší, mám v hlavě zmatek, ted chci být sama
    – tak toto zásadně používají, když si našly někoho jiného, akorát nemají odvahu vám to říct do očí a neví jak to skončit tak, aby nevypadaly jako mrchy.

    1. Tom (Gh61)15:59 dne 14.8. 2017 napsal/a

      Sakra, taková velká pravda.
      Ta moje říkala to samý, až potom jsem se jí ptal co to znamená a když neví, tak proč odchází. Tak mi na rovinu řekla jak je to s tím druhým.

  43. Baumann15:31 dne 23.5. 2013 napsal/a

    V tomto budu muset souhlasit i když to nechápu, ale možná, že mají lepší „obranný mechanismus“ a v mém případě se soustředí na své děti, které jsou to hlavní (to jí ale nevyčítám).
    Myslím si, že at už rozchod zavinil kdokoliv, chyba musela být na obou stranách (polemizovat se dá kolik procent, ale to není podstatné)…

    1. alda15:52 dne 23.5. 2013 napsal/a

      ano říká se že chyba je vždy na obou stranách, ale když ženská odejde ze štastného vztahu jen kůli tomu, že se pomátla a zakoukala jinde, když postaví vše co bylo na hlavu, tak pak se těžko hledá chyba i na tvé straně. Ano i já se stále obviňuji, kde jsem udělal chybu, co jsem měl udělat víc, nebo co jsem udělat neměl, ale není to fér, abych já sám sobě něco vyčítal, když ona mě vyměnila jak starý ponožky.
      Paradoxem je, že v takovýchto případech je to tak, že kdyby se ty ženský nepomátly a neodešly k jinému, tak by nadále byly štastné s náma, naprosto bez sebemenšího problému by vztah pokračoval stejně dobře jako dřív. Je to smutné.

  44. alda15:19 dne 23.5. 2013 napsal/a

    Ještě doplním souhlas s tím, že opuštěný se téměř vždy trápí, hledá chyby sám u sebe, snaží se pochopit proč vztah krachnul. Naopak ten který opustil, tak je naprosto v klídku, nic si nevyčítá, je úplně happy, jen málokdo si dokáže připustit,že chyba je i na jeho straně. Obzvlášt ženy si tohle nikdy nepřipustí, prostě to hodí na nás, bezostyšně.
    S tím souvisý i to, že chlapy si většinou pamatují jen to hezké, dobré, mají hezké vzpomínky, ale ženský si pamatují jen to zlé, to co se jim líbilo, to co je dělalo štastné vymažou z paměti a neexsituje to.

    1. michelllin15:57 dne 23.5. 2013 napsal/a

      V podstate mas pravdu, ale jen bych z toho odendal deleni muzi / zeny. Lide se chovaji naprosto stejne v techto situacich bez ohledu na jejich pohlavi. Spise zalezi na charakteru cloveka a asi take na tom, jak je kazdy vyzraly (a uprimny sam k sobe). Nekdo ma zkratka potrebu lhat sam sobe. Kdo chce, hleda zpusoby, jak tuto krizi vyresit (a to muze byt klidne rozchod, pak je ale treba to umet i trosku raciomalne zhodnotit a nehazet vinu jen na jednu stranu – at uz svou, tzn. neobvinovat se, ze to tak dopadlo, stejne tak nema cenu hazet vse na druheho partnera). Kdo nechce, hleda duvody (proc to nevyslo a haze to na vsechny krome sebe – partnera, tchyni, deti, rodice, skolu, praci atd.).

    2. Hanka21:23 dne 9.6. 2013 napsal/a

      Myslím, že to takhle neni. Já se k rozchodu odhodlávala tak šíleně dlouho. Přece jenom jsem ho měla pořád ráda, přitahoval mě, bylo mi s ním hezky. Ale byly tam i jiné důvody. Věci, které se neměnily a dost mi ubližovaly. Rozejít se a stát si za tím, je ta nejtěžší věc v životě. Samozřejmě, že při rozchodu jsem vytahovala jen ty nejhorší věci,ale hlavně proto, abych ho zvládla opustit. Pak jsem doma bulela jako malá holka a vzpomínala na to hezké. Ale člověk by měl stát hlavně nohama na zemi. Myslím, že ldii se při rozchodu chovají úplně jinak hlavně proto, aby co nejvíc odradili bývalého partnera od jakéhokoli kontaktu.

  45. alda15:07 dne 23.5. 2013 napsal/a

    Je neskutečné jak se ty příběhy a chování ženských, které nás opustily, podobají.
    Musím souhlasit s tím co zde bylo zmíněno. At chlap udělá cokoliv, tak nikdy se mu za to po rozchodu nedostane ani poděkování ani vděku. To, za co si ho dřív žena vážila, za co ho obdivovala, za co ho milovala, je najednou naopak. Řekl bych, že ženy se najednou stanou úplně někým jiným, úplně popřou své vlastní já, které jsme znali my. Jednodušše řečeno, žena si vše odůvodní tak, aby z toho odešla né jako mrcha. Vím, že to není pravidlo, ale většina žen je podle mě bezcharakterních a povrchních. Já si myslel, že má poslední partnerka je přímá, charakterní, má svědomí, není pokrytec, vždy jsem si jí vážil zejména proto jaký je člověk. Miloval jsem její vnitřní krásu. A i přesto jsem se spletl, možná taková uvnitř je, ale při odchodu se zachovala jako úplně někdo jiný, a chová se tak i ted.

    1. Baumann15:26 dne 23.5. 2013 napsal/a

      Já se z toho zdaleka nedostal. Některý den je to v pořádku, některý hůř a někdy ji zbytečně pošlu ještě email na který samozřejmě neodpoví, takže to není jednoduché.
      U mne je to o to horší, že jsem pár týdnů před rozchodem ztratil práci a stále ji hledám, takže mám „spoustu“ času přemýšlet o ni a stále na ni myslím. Dokonce mi způsobila to, že jsem pár týdnů po rozchodu nebyl schopen ani hledat práci, jak mi bylo zle….
      Problém je pouze v naší mysli a jak rychle se s tím vypořádáme, bohužel s tím nám nikdo nepomůže a dostat se z toho člověk musí sám. Já s tím zápasím každý den….
      Mně taky štve jak se s tím má ex, rychle vypořádala a jak si teď rychle hledá práci a je úplně v pohodě (před půl rokem odešla z práce aby se mohla věnovat nejmladší dceři která byla v 1 třídě a měla problémy, abe bylo to po vzájemné dohodě..), ale nezbývá než ji odpustit a tím vlastně i sobě a jít dál. Neříkám, že to bude lehké, možná několik let (pokud člověk miloval), ale asi jinak to nejde…

      1. alda15:59 dne 23.5. 2013 napsal/a

        chápu Tě, že bez práce to je pekelný. Ale věř mi, že i druhá strana je nic moc, já práci mám, dobrou, kolektiv super, ale celé ty dva měsíce jen přežívám, práce mi nejde, neustále myslím na NÍ. Každý složitý úkol, problém, je pro mě šílená stresová situace, všechno oddaluji, každé ráno se nutím, abych do té práce vůbec jel. Ale ono to bude tím, že oba pracujeme v jedné budově, firmě, tzn., že jí občas potkám, to je pro mě vždy rána, jen jí vidět. Bojím se jít ráno do budovy, jít na oběd, jít z práce, a to jen kůli tomu, abych jí nepotkal. Navíc si našla nového frajera taky tady v práci, takže to je totálně na palici…

    2. Pája05:04 dne 4.7. 2013 napsal/a

      Mě opustil přítel před dvěma měsíci. On si za tři dny našel jinou. Já dones trpím smutkem. Není to o tom, že všechny ženský maj stejnej průběh chování po rozchodu. tohle přece nezáleží na pohlaví. Vždycky to odnese ten, kterej je opuštěn, ten co opouští to už má asi za sebou a může jít dál….a je fuk, jestli holka nebo kluk…

  46. Baumann14:08 dne 23.5. 2013 napsal/a

    Právě ndes jsem si vzpomněl na jednu věc která mi utkvěla v paměti a až teď mi došlo co to znamená.
    Moje ex mi po rozchodu napsala, že „Mně neni smutno, ani na Tebe nemyslím a ještě např. že dovolená v Itálii byla o ničem protože jsem je odvezl z místa A do místa B a moc se pak nezapojoval …“
    No, až po určité době po rozchodu si člověk uvědomí ten paradox – já za pár let budu vzpomínat na to pěkné, co jsme prožili (i když mne nikdy nemilovala) a ona si na mne ani nevzpomene, maximálně v duchu „jsem ráda, že jsem se ho zbavila“ a malé děti (7 a 10 let) rychle zapomenou.
    Píši to pro ty, kdo si po rozchodu idealizují partnerku (jako jsem byl já), aby to po čase přehodnotili a i když ji milovali, tak se podívali na věci reálněji, s odstupem a i když byla výše uvedená pravde zřejmá už na začátku rozchodu, mne to trvalo 3 týdny, než jsem si uvědomil, že je definitivní konec a že jsem pro ni nikdy vůbec nic neznamenal (možná pár dní, týdnů, na začátku vztahu) ….
    Je to dost drsné pro partnera, co zůstal sám, ale může to i pomoci, když si to uvědomí…

    1. alda14:56 dne 23.5. 2013 napsal/a

      co bych dal za to, abych se užíral a trápil jen 3týdny, mě opustila partnerka před 10týdny(viz výše) a já jsem stále svírán bolestí a smutkem. Doted jsem nebyl schopen to rozchodit, přežívám ze dne na den, často už ztrácím víru sám v sebe a že čas pomůže, zatím nepomáhá, ale prostě už to nezměním, musím to vydržet. Musím počkat až mi mé srdce dá milost a já budu moct alespon trošku normálně začít žít.

  47. Baumann10:41 dne 23.5. 2013 napsal/a

    A pro partnery, kde je ještě šance něco udělat přidávám jeden odkaz – možná se to někomu podaří :
    http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/rytmus/daj-mi-este-jednu-sancu-128727

  48. Baumann16:04 dne 22.5. 2013 napsal/a

    Od Jackpot jsem našel ještě jednu skladbu:

    http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/jackpot/zivot-boli-143275

    Možná né tak optimistickou jako „JACKPOT – VYDRŽ “ , ale taky pravdivou – možná, že sem nepatří, ale mne se taky líbila….

    1. michelllin19:21 dne 22.5. 2013 napsal/a

      Je pekna, az to ve mne vyvolalo vzpominky na byvalku taky :-D. Takze tuhle fakt nepoustet driv jak za pul roku ci za rok.

  49. Baumann15:47 dne 22.5. 2013 napsal/a

    Dnes jsem volal své ex. že bych si rád vzal tiskárnu a vcelku v pohodě jsme se bavili a mimo jiné došlo i na rozchod (3 týdny starý) a řekla mi, že tím, že jsem si odnesl věci a jednal v afektu, tak jsem si definitivně uzavřel dveře stejně tak tím jak jsem po rozchodu na ni tlačil abychom se sešli (ona se nechtěla sejít protože bych jí údajně přemlouval a pak bychom se hádali).
    Píši tyto řádky pro lidi, kteří se rozešli, ale je u nich nějaká šance na záchranu, tak aby se vyvarovali chyb které jsem udělal já. Já už nevěřím, že bych ten náš „vztah“ zachránil i kdybych se hned nedstěhoval, ale někomu rady z „druhé strany“ mohou pomoci…

  50. michelllin13:38 dne 22.5. 2013 napsal/a

    Možná bych sem přidal pro zbloudilé duše, že pokud budete mít depku, tak stačí si pustit: https://www.youtube.com/watch?v=_TPePvGhK5c

    1. Martin19:46 dne 6.9. 2013 napsal/a

      Fakt dobrej song!!!

  51. RedZero23:34 dne 21.5. 2013 napsal/a

    Zdravim,

    článek je velice povedený! Pro mnoho chlapců bude určitě ještě užitečný. Párkrát jsem se pěkně usmíval na monitor, to, když jsem se poznal! Na konci, když jsem článek poprvé přečetl, jsem byl na sebe hrdý, protože i bez přečtení takovýchto rad jsem se zachoval tak, jak píše autor, co je nejlepší dělat, respektive nedělat nic :-). Musím říct, že sám jsem po rozchodu už pár měsíců, ale pořád jsem si nějak nebyl jist zda změnit svůj postoj a napsat ex.. Má stále mé věci, i když já ty její po pár měsícech odvezl před dveře bytu v paneláku a nechal je tam v krabici. Odezva žádná. A jak jsem psal, přemýšlel jsem zda napsat nebo nenapsat. Nakonec jsem se rozhodl napsat e.mail, ale důležité je, co jsem napsal. Myslím, že tak krátce,výstižně a hlavně s úrovní bude mít odezvu. Pokud ne, tak ji zkrátka zavolám, a řeknu ji, že věci, které stále má, chci vrátit. Kdyby se jednalo o věci málo cenné, neřešil bych to, či kdyby se jednalo o věci moje, a nikoli rodičů, které mimochodem ve městě párkrát potkala :-)

    Chtěl bych ještě připomenout, že je velice důležité vydržet. Pokud jste nějakou dívku měli opravdu rádi a bylo Vám cokoli vyčítáno, ano, změňte se, zlepšete se, ale vždy s mírou, nesmí to být nic navíc, nic, co už nebudete Vy! Hlavně Vás to zocelí. Nechápu, jak se někdo může rozcházet a zase scházet x krát za rok,či za nějakou jinou dobu. I přes tu všechnu bolest, a i slzy :-), jsem rád, že jsem si tím mohl projít, cítím, že mě to zocelilo, hodnoty se změnili, jen jsem si říkal, proč jsem si to musel vyzkoušet u takové ženské? No, prostě proto, aby ta zkouška byla kvalitní a stačila jedna :-)) Btw. dva měsíce po rozchodu a měsíc a půl po nekomunikování mi napsala, že se chce sejít a dát mi věci. Tentokrát jsem to cítil jinak, byl jsem naštvaný, soustředil jsem se pouze sám na sebe, tak jsem ji odpověděl po pár dnech. Hoď mi věci do schránky.Sbohem. Věci jsem do teď nedostal,tak jsem ji napsal znova, ale to už jsem zmiňoval výše. Good Luck :-)

  52. Lucka15:16 dne 21.5. 2013 napsal/a

    Děkuju, doufám, že to dám. Pět let práce je pět let práce. Řekla bych, že ti dala jasnej návod co máš dělat, co víc bys chtěl. Věřím, že není dneska jednoduchý najít práci, ale věř a půjde to. Já jsem moc chtěla odjet někam na týden k moři a dneska jsem se domluvila s kolegyňkou v práci – mají dámskou jízdu a ještě jedno volný místo bylo, takže za tři týdny hurá k moři :-))).

    1. Baumann17:35 dne 21.5. 2013 napsal/a

      Tak ať se ti u moře líbí!
      A co bych chtěl víc? Asi stále tu ex, ale je to nemožné, takže práci abych nepřišel o rozum.
      V jednu chvíli jsem dokonce uvažoval dokonce, že to „zabalím“ abych se už nemusel trápit – nejenom kuli ex. ale kuli tomu všemu, ale pravdou je to, že jsou na světě horší věci a lidi jako tady na tom bloku, to zvládli….

  53. Lucka09:34 dne 21.5. 2013 napsal/a

    Zdravím a přeju hezký den. Tak jsem bloumala po netu a náhodou narazila na tento článek a musím říct, že je skutečně trefný a velice pěkně napsaný. Abych začala od začátku. Před třemi lety se mi rozpadnul 15-ti letý vztah (byl to můj první partner). Dlouho jsem ho podporovala v jeho snu – mít vlastní firmu a když už se vše začalo úspěšně rozjíždět a měli bychom být tudíž v pohodě, tak jsem zjistila, že mě bere jako součást výbavy domácnosti :-). Bylo mi řečeno, že mě má rád, ale že mě nikdy nemiloval a že podle něj je láska v dnešní době luxus, důležitější jsou penízky a úspěch. No, celkem mě to zaskočilo, přiznávám. Myslela jsem, že ho znám…. Tak jsem se postupně otřepala, chvíli hledala a vloni se seznámila s klukem, sice o dost mladším, nicméně se jevil vyzrále a navíc měl stejné názory na život jako já. Prožili jsme spolu krásnej rok života (půl roku společnýho bydlení – na jeho popud). Vztah bez problémů, pohoda. A že jsem měla s čím porovnávat, choval se ke mně skutečně hezky, hodně mě podporoval – dělám posledním rokem dálkově vysokou školu. Ale pak najednou přišel s tím, že mě miluje, že s nikým nezažil to co se mnou a že si myslel, že už je dospělej a vyzrálej na trvalej vztah, ale teď si uvědomil, že není a že potřebuje volnost a že se bojí, že otěhotním a bla bla (musím podotknout, že si několik týdnů předtím koupil novou silnou motorku a na tý nějak vypíná mozek, či co). Musím říct, že jsem se mu v prvotním šoku snažila domluvit, aby se na to podíval s odstupem, aby nejednal impulzivně. Nezabralo, odstěhoval se s násobnými omluvami a dopisem typu – nevím jestli to bez tebe zvládnu a ty si zasloužíš někoho lepšího. Prvních 14 dnů bylo fakt hnusnejch – jsem drobek a přesto se mi podařilo se dostat na hranici 45 kg :-)), vyronila jsem slušný množství slz a pořád přemýšlela co a jak jsem měla udělat jinak. A pak se to tak nějak zlomilo. Sice mi pořád ještě chybí a chvíli chybět bude, ale ono skutečně nemá cenu se v tom zbytečně dlouho dloubat. Ano, ještě si občas popláču, ale současně to zavírám, děkuju mu za ty společný chvíle, protože mi ukázal, jak by se taky partner ve vztahu mohl chovat a vlastně mu nic nevyčítám – sice to mohl řešit jinak a ne utéct, ale asi neviděl jinou možnost a asi na to skutečně ještě nemá. Takže se znova nadechnu a budu pokračovat, páč věřím, že je někde blízko chlap, kterýmu budu stát za to aby nezdrhnul při prvním řešení problému :-).

    1. Baumann10:40 dne 21.5. 2013 napsal/a

      Lucko. Děkuji za pěkný i když smutný příběh a přeji ti aby jsi našla toho správného chlapa. Já se v tom pořád plácám, ale jedno už vím, že pokud na sobě nezapracuji (být více otevřený, usmívat se, užívat si života …), tak nikdy nebudu spokojen, takže i přesto, že jsem přišel o člověka, kterého jsem miloval a který se mi snažil pomoci, tak mi to pomohlo si uvědomit (i když pozdě) jaký jsem byl a jaký bych měl být. Musím to jen dokázat změnit i v sobě a hlavně si najít konečně tu práci, kterou pořád hledám.
      Ze začátku jsem tu změnu chtěl udělat pro ni (i když jsem to otevřeně nepřiznal) abych se k ní „dostal“, ale teď vím, že to musím udělat pro sebe. Ten vztah s ex. je bohužel už minulost a i když ji střídavě miluji a nenávidím, tak se nic nezmění.
      Závidím všem, kterým se to povedlo, ale teď to musím dokázat i já, jinak bych skončil špatně…
      Uvidíme co přinesou následující dny a měsíce…

      1. Lucka12:16 dne 21.5. 2013 napsal/a

        Rozhodně se nechci stavět do role trpitelky, snažím se si ty zkušenosti rozebrat a vzít si z nich ponaučení. Vím, že v prvním vztahu jsem až moc žila život svého ex-manžela, prostě jsem se k němu moc upnula a snažila jsem se mu vyjít maximálně vstříc. A tenhle druhej musím ještě nechat uležet a ono vyplave na povrch co mi to mělo dát (něco už tuším) Samozřejmě, že se všechno nezahojí ze dne na den, ale je třeba se v tom nenimrat, nelitovat se a hlavně „nedolejzat“ :-). Opuštěnýmu je vždycky hůř a může se cíti ukřivděnej, ale ve finále může zjistit, že ten odchod bylo to nejlepší co ho mohlo potkat :-). Takže já se teď nachystám na státnice a naplánuju si nějaký aktivity na léto a bude to fajn…

      2. Baumann13:37 dne 21.5. 2013 napsal/a

        Ať ti ty státnice dopadnou dobře – držím palce. :-)

        Dnes jsem nevydžel o odpověděl na její emaily, ale nikomu to nepomohlo (teda mne určitě ne) – tady je jen kousek z něj:
        Už neseď u toho počítače a běž ven- do světa, doma ti to leze na mozek (moje rada). Myslím,, že to máš ve světě dospělých těžké, jako dítě se o tebe postarali rodiče a teď, no ale musíš s tím něco dělat, učit se jak žít a být spokojný, hledat náplň života!!!!

        Nu což, kdo nedá na rady, musí nést následky….

        Pro mne je teď priorita si najít práci. Bohužel za poslední dva dny se mi rozjednaté pracovní příležitosti nevyšli – hlevně ty, na které jsem spoléhal. Buď nevyhovuji požadavkům, nebo jsem je nepřesvědčil… no přiznám se, že mi není do zpěvu. Vím, že to není konec světa, ale už mi těch 6 týdnů co to sháním leze na mozek a to nemluvím o rozchodu před 3 týdny….
        Taky by mohl přijít nějaký úspěch ať člověk vidí to slunce na konci tunelu. :-)

  54. Baumann07:55 dne 21.5. 2013 napsal/a

    Není nad to, když přítelkyně pošle krásný email, zvláště po tom, co chtěla s něčím pomoci:

    Promiň, ale já opravdu nemám důvod se s Tebou scházet a ani vracet se zpět. Mně neni smutno, ani na Tebe nemyslím..Vím, že to vyzní drsně, ale jinak nemůžu. Chci jít dál a budu pracovat na tom aby mi bylo líp- na duši, na srdci…Měj se krásně.

    1. Slater08:48 dne 21.5. 2013 napsal/a

      Víš kolik z nás by si přálo dostat právě takovej mail…je drsnej, ale aspoň nic nehraje a víš na čem jsi. Jestli se člověk může od něčeho odrazit, tak právě na základě podobný zprávy. Jen musíš dostat z hlavy ten pocit, že jí je to vlastně jedno….mnohem horší je ten případ, kdy píše každej druhej den kvůli kravinám a po telefonu zní jako by umírala…a přitom stejně víš, že se neplánuje vrátit. Nauč se určitej čas fungovat mechanicky…těžko budeš dělat věci s radostí, ale dělat je musíš a časem to přejde v radost. A hlavně, každá holka pozná jak na tom jsi…každá chce vyrovnanýho, uvědomělýho chlapa. I tohle se dá zahrát..proč myslíš, že holky odcházejí. Často potkají prostě někoho, kdo je nakrmí tím jak jsou jedinečný, okouzlující a ony si najednou uvědomí, že doma to nikdy neslyšely…Já to probíral s tolika kamarádkama a skoro všechny mi řekly, že kdyby přišel do jejich života někdo kdo by na ně uměl hezky promluvit a dokazoval jim jak jsou jedinečný, tak zblbne prostě každá…nic moc vyhlídky do budoucna.
      A jak psal Michelllin i Denis, trvá to bohužel sakra dlouho se z toho vyhrabat úplně…mě osobně ničí jedna věc a to je, že se mi o ní pořád zdá. A dostat z hlavy ten pocit, že je to prostě pryč taky nejde na povel….já osobně už bych jí nikdy nelákal zpátky, protože když by se teď vrátila, byla by to spíš lítost než co jinýho.
      Jediný co se může snad někdy v budoucnu stát každýmu je to, že si ona za pár měsíců uvědomí jakou udělala kravinu a začne bojovat ona….a upřímně doufám, že to už člověk bude konečně ve stavu kdy se tomu jen zasměje a pobaví ho to.
      A nezapomeň že v tom nejsi sám, lidi se neustále rozcházejí a zvládnou to všichni….makej na sobě a chovej se tak aby si třeba jednou řekla, že udělala fakt chybu. Poslední co chceš je, aby viděla jak se trápíš….tohle zafungovalo i u mě když jsem se viděl s bývalou minulý týden..řekla mi jak můžu být tak v pohodě když jí je tak mizerně a trápí se. Samozřejmě to byla trošku hra z mojí strany, ale vtipný z její strany když to byla ona kdo odešel.
      A čeho jsem si ještě všimnul…když odejde holka s někym jiným, pamatuje si ze vztahu hlavně to ošklivý a špatný a tím si omlouvá co vlastně udělala a proč to udělala…kdežto my máme v hlavě jen to pěkný….takže nohama zpátky na zem.

  55. Denis13:21 dne 20.5. 2013 napsal/a

    Čoveče, to jsme žili oba s tou samou ženskou. I já se od této kdysi puťky bez halíře a s 2 dětmi na krku po letech dozvěděl, že už jsme si vše řekli, že už nemá co by řešila, že měla trpělivost se mnou dost dlouho. A navíc stále srovnála, jak by jí narozdíl ode mě všichni na rukou nosili, jak mohla mít se mnou první a poslední vzhledem k mým fin. možnostem atd., ale měla se jen nadpůrůměrně a ne luxusně jak by mohla,kdybych prý nebyl opatrnej. ale 11 let zase tvrdila, jak je pěkný že jsem skromnej ikdyž vydělávám několika násobek průměrný mzdy atd. Vše se v době seznámení s četníkem s holou zadnicí změnilo v můj neprospěch, najednou jí prý přitahujou nepodnikatelé, ale obyčejní lidi, bez ambicí, bez cestování po světě, bez milionů atd., spíše méně inteligentní a méně sebevědomí atd. To proč se do mě kdysi zamilovala byla ve finále překážka. Ani jednu kladnou vlastnost na mě na konci nenašla, prostě scifi.takže radím, neber si to moc osobně, já kdybych věřil všemu tomu co jsem se nakonec o sobě dozvěděl, tak bych se musel zastřelit.Jenže utekl rok a půl a najednou smsky pořád začínají a končí ahojky,čauky, můžu zajít atd.Najednou vypisuje bláboly kde byla, co dělala, jakej jsem perfektní táta, že je hrozně ráda, že mi náš syn tak miluje a jí jeho, fakt nevím proč mi to píše, a ptát se jí nehodlám.Cítím za tím stále závan manipulace a minimální zadní vrátečka, proto jsem už po roce ochladl, první rok jsem jako blb hned odepisoval, vyptával jako kdysi, jenže mi to jen ničilo, tak jsem to utnul.
    Pravdou ale je, neupínej se !! Hele mi spolu byli deset let denně ráno v poledne na obědě a po 17h spolu doma, víkendy samozřejmě spolu makat na chalupě ujejí rodičů! 3-4x za rok jsem vymyslel moře, každej volnej víkend vejlet když se nejelo makat, prostě jsem ten vztah táhnul já. A ve finále jsem se dozvěděl, vždy si dělal co jsi chtěl a jak chtěl, jsme spolu málo, pak zase jsme spolu furt, odjeď někam aspon na 1-2 týdny sám, prostě ode zdi ke zdi. Jenže člověk hledá chybu v sobě, to je to nejhorší co potkalo mě.Poslední rok, jsem dělal do puntíku přesně co chtěla a tím jsem to dorazil na tuty.Nechtěla na výlet, tak se nejelo, nechtěla do bazénu, či zoo, tak jsme byli doma, nebo jsem jel s malým sám atd. Prostě to co pro ní bylo ze začátku zázrak a ráj na zemi se změnilo s příchodem někoho naprosto jiného, tam se stanuje, fesťáky někde na louce, táboření atd.Chci jenom říct, že ženská si udělá stejně co bude chtít a s kým bude chtít a mozek v tom nehledej…..bohužel

    1. Baumann14:38 dne 20.5. 2013 napsal/a

      Je to „sranda“. Já jsem jí včera napsal SMS že budu v městě kde bydlí a zda-li by dopoledne, kde děti jsou ve škole, neměla chvíli čas se sejít na kafe. Po x hodinách a dotazu zdali dostala mou smsm jsem dostal odpoved, že děkuje ale má něco na práci..
      Dnes odpoledne mi ale neváhala poslat SMS, že její starší dcera si zablokovala mobil a chce to heslo, zda-li bych nepomohl. Já blbec jsem jí samozřejmě ochotně zavolal a dával rady, nicméně na dálku to moc nejde a když jsem jí navrhl, že dojedu, tak řekla, že to nechce a raději zaveze do O2, aby nastavili tovární nastavení i když přijde o všechna data.
      V ten okamžik jsem si plně uvědomil, že nemá žádné svědomí a pokud ona něco chce, tak neváhá volat ex aby jí momohl, přesto, že když jsem jí prosil o setkání, tak mi ani neodpovídala.
      Až teď si člověk uvědomuje s kým žil a nechápe to jak mohl být tak slepý….

      1. Baumann14:53 dne 20.5. 2013 napsal/a

        Já se jí ptal jak se mají .., ale ji vůbec nezajímalo jak se mám já, zda-li už mám práci…. To taky o něčem vypovídá a to jsme se zozešli teprve před 3 týdny! Prostě pro ni už nic neznamenám – možná že jsem i toto potřeboval přímo od ní slyšet, abych konečně viděl jaká ve skutečnosti je a pořád ji neomlouval.

  56. Denis12:02 dne 20.5. 2013 napsal/a

    Pro Baumanna :Taky radím poslechnout rady Michellina, je to smutné, ale nezbytné.Jen dodám, mělo by tě pomoct vědomí, že na každého jednou dojde !! teď došlo na Tebe a věř tomu, že dojde jednou i na ní, jinak, jindy apod., ale dojde, zatím totiž došlo na každého…!
    Jsem byl na tom před 2 lety stejně, ale povím tě něco, co si nezvědomuješ. Buď rád, že jsi sám v této situaci a máš tak volné ruce něco udělat s prací, kamarádama apod. Umíš si ty vůbec představit, že by si byl stále s tou ženskou a jejími dětmi a byl zároveň bez práce?? Starat by ses musel o ně stejně jako dřív a ještě bez příjmu a k čemu by to vedlo? No nestíhal by si to, mrzelo by tě to časem, že poslední ušetřený peníze investuješ do cizích dětí a vděku se v budoucnu stejně nedočkáš! Jak dlouho bys to vydržel takhle žít a ona? Ona by jen čekala na možnost tě oznámit k čemu tě má, když jí a děti nedovedeš zabezpečit atd::, dovolené, výlety, studium atd.. Hodila by tě přes palubu pro změnu z tohoto důvodu, jen moje domněnka.. .Vyřeš si svý věci a začni nějak znova, já byl se ženskou 13 let a s jejími 2 dětmi a teď? Se potkáme a pozdraví jen ze slušnosti, maminka si je po rozchodu začla kupovat dárkama, penězma atd., aby si vylepšila svědomí, že lítá za jiným a lítala ještě poslední rok paralelně, když já seděl s jejími dětmi doma a ona chodila ob den za ním a vracela se k nám nad ránem, myslíš že její děti někdy řekli mami co blbneš, proč za ním chodíš proč nejsi doma s náma a (se mnou). Ne, taktně mlčeli, tak jsem po roce tohoto stavu málem přišel o rozum. Navíc jsem po 18 letech v této době skončil podnikání, už to nešlo dál dotovat, dále nechal jsem uprostřed studia vysoké školy, protože jsem bez prášků nemohl spát, poněvadž mě brali silně pameť a soustředění a jako třešnička,, měli jsme společný 1,5r dítě na který jsem čekal 11 let, než její děti odrostou aby toho na ní nebylo moc. Přišel jsem tedy krom peněz v jednom roce o živobití, o školu, o dítě, o ženskou a její 2 děti, které jsem vychovával bez jejich táty od jejich 2 let! Ani známka výčitek svědomí u ženský nenastalo a že to byl masakr, do toho si ještě hledat bydlení, zařizovat, přemýšlet čím se živit, platit alimenty z peněz z minulosti, jinak bych umřel hlady nemít je. Hochu a ona? Po malém našem městě se vyváží s tímto okresní děv…em, doma má 3 děti, oba těžce nemocný rodiče, ale fakt těžce, podprůměrný plat těžce a vidíš a ona je v pohodě, úsměv samej, kamarádky objíždí když se nudí…a jede nehty, masáže, kosmetiky, dokonce zrušila stavebko co měla jako poslední peníze a co udělala? Hádej? Nová prsa za 80tis. ve 40 letech, a to prosím máma samoživitelka od 3 dětí s prací brigádnice v prodejně a s vyhlídkou, že její syn se hlásí letos na VŠ a dcera za rok, s příjmem cca 13 tis a výdaji na bydlení cca 8tis.+ telofony, internet, benzín, jídlo atd. Kdyby mě to někdo vyprávěl, nikdy bych mu neuvěřil, takže tě chci jen říct, že do hlavy ženský nikdy neuvidíš a ony vletí klidně po hlavě do tak zoufalé situace, že já bych se pověsil, ale ženská ne, ta si to jako časovanou bombu snad neuvědomuje a nebo je jí to fakt jedno co bude za rok či 2, hlavně že má vedle sebe momentálně frajírka co beru jednu po druhé, i ona ví že není ani první a už vůbec ne poslední, jenže to neřeší a to jí pochopit nedovedu.
    Žádnej z nás by nedokázal se tahat s milenkou a mít 3 děti na krku a oba rodiče těžce nemocný, kdy neví jak to s nima bude zítra, na to má nervy jen ženská, ne určitě každá, ale chlap by nechal milenku milenkou, a měl plnou pr…el starostí s dětma jak je uživit, starat se o bezvládné rodiče a už tuplem bych nepřemejšlel za této konstalace si nechat bělit zuby a nafouknout kozy.
    Píšu tě to jen proto,abys sis nemyslel, že si nejhorší případ v této galaxii, ne, jsou na tom jiní 1000x hůř. Doufám, že Tě to trochu zklidní.

    1. Baumann12:27 dne 20.5. 2013 napsal/a

      Děkuji Denisi, máš pravdu u tebe to muselo být mnohem horší a obdivuji tě.
      U mne to bylo tak, že ona odešla ze zaměstnání po dohodě se mnou protože její nejmladší dcera měla problémy v první třídě a musela se jí intenzivně věnovat.
      Mělo to být přechodné období a já souhlasil, že jim pomohu. Nicméně ona a její manžel jsou od sebe víc jak tři kroky a nezozvedli se přestože on žije v jiném městě a má 8 měsíčního kluka se svou novou přítelkyní. Já se k ní (po dohodě) nastěhoval před půl rokem a investoval jsem do úprav jejího bytu (rozšíření kuchynské linky, myčka nádobí, další nábytek do dětského pokoje, PC atd… ) a dokonce jsme uvažovali, že vyměníme za příplatek byt se sousedy, kteří měli 4 pokojový.
      Její manžel na své děti platil a platí, pravidelně si je každých 14 dní brával domů. Prostě idylka, kromě toho, že jsem si připadal nějak nadbytečný (po prvních 3 měsících, když jsme byli na dovoleně s dětma, a já se jí ptal proč mne nikdy sama neobejme a nepolíbí, tak mi řekla, že nejsem její typ) ale moc jsem si přál rodinu a myslím, že její děti si mne oblíbili a tak jsem šel do toho s tím, že snad časem mne bude mít ráda (s tímto do toho šla i ona..).
      Když jsem se nastěhoval, tak mi říkala jak by chtěla abych se změnil (víc večer mluvit, být otevřenější, usmívat se – prý jsem ji nikdy nedokázal rozesmát, více o sebe dbát, užívat si života…..). Nepodařilo se mi tyto věci zvládnout (zlepšit), ale uznávám že to myslela dobře a v mnohém měla pravdu, ale postupně jí na mne začalo vadit vše a když se začala odtahovat, když jsem ji chtěl políbit, tak už to dál nešlo. Podle ní jsme žili jako dva podnájemníci a tak jsem se odstěhoval. Kdybych to neudělal, tak by to možná ještě nějakou dobu fungovalo, než bychom si našli oba práci, ale nevím to si jenom domýšlím…Přesto vše jsem byl do ní zamilovaný.
      Tento můj příběh je spíše varování pro všechny, že pokud je „chémie“ jen u jednoho partnera a u druhého je cit z rozumu, tak se to většinou dříve, nebo později rozpadne a ten kdo byl zamilovaný, nejedom že přijde o peníze, ale i ho to hodně bolí a nemůže s tím nic moc udělat, je se „nasrat“ a vykašlat se na takovou „zlatokopku z rozumu“. ˇ
      Doufal jsem, že po tom všem, co jsem pro ni a její rodinu udělal, bude se mnou alespoň mluvit a bude se chtít ještě sejít, ale ona úplně bez problémů mi řekla, že ztratila se mnou trpělivost a že jsem měl na změnu 1,5 roku, že jsme si vše už řeklli a že namá co řešit. Toto je asi to největší zklamání, kromě bolesti, že jsem ztratil rodinu na kterou jsem se upnul, ale ta „rodina“ byla jen v mé hlavě, ne ve skutečnosti…

      1. michelllin12:36 dne 20.5. 2013 napsal/a

        V tom je prave ten problem, ze se na ni (na ne) upnul. A mozna prave proto jsi pro ni prestal byt casem zajimavy. I kdyz dle toho, jak to popisujes, tak to asi bylov haji uz na zacatku :-(.

        Zkus se upnout na jine veci. A mozna se zamyslet nad tim, proc ti tva byvalka rikala, ze se malo smejes. Ja si treba nedovedu predstavit, ze bych byl s holkou, ktera by me nudila. Smich je svym zpusobem povznasejici. Dokaze divy. Nebojim se rici, ze prave spise diky tomu, ze umim lidi rozesmat a vyzaruje ze me takova trosku bezstarostnost, jsem tam, kde jsem. Lide maji radi lidi, kteri proplouvaji zivotem s lehkosti, jelikoz oni sami to neumi. Chces-li nekym takovym byt, zmen se. Staci ti na to pul roku.

        Dej si treba cil, ze se kazdy den pokusis rozesmat aspon jednoho cloveka, prohodit aspon jednu vtipnou hlasku, ktera vykouzli nekomu na tvari usmev. A postupne to navysuj.

  57. Baumann05:39 dne 20.5. 2013 napsal/a

    Nevydžel jsem a poslal ji SMS, že bych se s ní rád setkal. Odpověděla, že děkuje ale nemůže protože má nějakou práci. Vím, že je to milosrdná výmluva, že mne už nechce vidět, ale bolí to jako čert. Nevím, co jsem si od toho sliboval – snad jen to že ji zase uvidím.
    Asi jsem v tomto slaboch, nemám moc kamarádů ani koníčky, vše jsem věnoval práci, o kterou jsem před měsícem přišel a teď se cítím úplně zbytečný a raději ani nepíši co bych nejraději udělal a skončil to trápení.
    Je mi 45 a tak hodně života je už za mnou (partnerce bylo 38) a vše jsem zaměřil na rodinu – byl jsem s ní jen 1,5 roku a z toho jsme spulu s jijími dětmi žili spolu jen 0,5 roku. Někdo si řekne, že je to krátce, ale hodně jsem si na ně zvykl a najednou nevím co dělat, kam jít. Deprese v kombinaci s rozchodem a ztrátou práce je děsná kombinace. Jen se bojím jak to přežiji. Předchozí dny mne drželo nad vodou to, že se snad k ní vrátím, někdy (vím byla to blbost, ale dávalo mi to trochu síly ráno vstát a něco dělat), ale teď ….

    1. michelllin09:33 dne 20.5. 2013 napsal/a

      Poučení pro příště, proč takové hovadiny nedělat, pokud nejsi na odmítnutí psychicky připravený.

      Nemáš práci? Zamakej na tom, abys ji našel? Nemáš kamarády? Pak něco změň, abys jich měl víc. Poraženecké nálady nikoho nezajímají. Přestaň se ohánět věkem. Je úplně jedno, kolik ti je let. Některým je 20 a chovají se jak padesátiletí usedlíci. Jiným je 60 a jsou duchem mladí. Proč bys to nemohl být ty?

      Z depresí se musíš vyhrabat sám. Nikdo jiný ti v tomto ohledu nepomůže. Nejdřív musíš však přijít na to, proč máš deprese. Z toho, že žádnou takovou nepotkáš? Máš za sebou ani ne půlku života. Kolik ženských jsi potkal? 2? 5? 10? Potkáš dalších x jiných, věk na tom nic nezmění, možná akorát nebudou mít takový sexy zadek jako ve dvaceti, ale to je asi tak všechno (jo a nebudou říkat „Ty, wole“ jako dnešní puberťačky).

      1. Baumann12:03 dne 20.5. 2013 napsal/a

        Je to pravda – člověk potřebuje dostat „facku“ aby se z toho vzpamatoval. A ano mám strach, že nenajdu práci (už ji hledám 6 týdnů – odepisuji na kde co a chodím na pohovory, ale to patří jinam) a nezastírám, že se obábám, že zůstanu sám, protože mi to zatím nikdy nevyšlo a hlavně mi dost trvá než si někoho najdu …
        Ale souhlasím s tím, že utápět se v lítosti a neustále analyzovat to, co se nedá změnit není východisko. Jen to včera a dnes ráno na mne znovu padlo a přitom ten poroblém je jen v mé hlavě a řešení ja tam taky…
        Je nutné bojovat a to ted musím udělat pro sebe, ne pro ni, ale svým způsobem dokázat, že se mýlila a já jsem a budu lepší než si myslela. Ne proto abych ji získal (to ani nejde – nebyl jsem její typ a na plastiku se nechystám), ale abych byl lepší a těšil se ze života a aby mne už žádná žena nikdy nesrazila na kolena.

  58. Baumann09:00 dne 19.5. 2013 napsal/a

    Tento blog je vážně dobrý a děkuji zakladateli, že se do toho dal. Zrovna dnes jsem chtěl napsat a zavolat své ex abychom se setkali a probrali to…., ale znovu jsem si přečetl co je zde napsané a do mi dodalo sílu nevolat ani nepsat, alespoň ne dnes.
    První dny a týdny jsou nehorší a vše, co je zde napsané je pravda, bohužel, ať už se jedná o muže nebo ženy…
    Přeji všem aby toto nikdy nemuseli prožít, nebo alespoň né tak často …. Věřím že „na konci tunelu“ je světlo, jen ho ted není vidět …

  59. Boris07:32 dne 19.5. 2013 napsal/a

    Myslím, že horší, než první kopanec, je právě ten druhý. Máte pocit, že jste se sebereflektovali, uvědomili si své chyby, ponížili jste se před sebou a světem na maximum a ještě to všechno vypíšete ex. Ona to přijme, ocení, a vy si bláhově myslíte, že je to impuls k znovuobnovení vztahu. Není. Dostanete kopačky znovu, a bolí to ještě víc, ale také si konečně uvědomíte, že to nemá smysl. Jak říká michellin, zavřete dveře a považujte to za definitivně uzavřené. Ona odešla, protože se ve vztahu cítila nespokojená (na rozdíl od nás….) a chce si najít nový, perspektivní vztah (z jejího pohledu). Pánové, nestáli jsme za to, ani po návratu, tak si zachovejme aspoň elementární chlapskou hrdost. Je to těžké, ale opravdu není jiná možnost.

  60. Baumann13:51 dne 18.5. 2013 napsal/a

    Něco podobného jsem zažil při prvním rozchodu před 4 roky a pevně jsem věřil, že se to už nebude opakovat.
    Při mém posledním rozchodu, před 2 týdny, v tom sice další muž nebyl (podle jejího emailu), ale bolest je stejná když k vám nic necítí a vy ani jejím dětem nechybíte i když jste pro ně dělal první poslední (vím, peníze nejsou vše, ale dovolená u moře, výlety, dárky atd … se bez peněz neobejdou)..
    Lásku si sice penězma nekoupíte (většinou), ale když pak partnerka řekne, že vše bylo špatné a zbytečné, tak to člověla mrzí… Nikdy nepochopím, že ten kdo, odchází první to vše nese s nadhledem a nic ho nebolí a ve všem má jasno, jespokojený a vyrovnaný …..
    Nechci se v tom pořád pitvat, ale jsem v tom stádiu, kdy přemýšlím proč se tak stalo a mé sebevědomí je pod bodem mrazu…

  61. Slater11:23 dne 14.5. 2013 napsal/a

    Po přečtení moc pěkného článku a příběhů čtenářů jsem se rozhodl taky podělit o svoji zkušenost s velmi čerstvým rozchodem…i když můj příběh bude o hodně odlišný od těch předchozích, věřím že i v něm se někdo najde.
    Myslím, že rozchod prožívá člověk jinak ve 20, 30 nebo v 50ti…mně je 30 a byl to vlastně můj první rozchod v životě. Přítelkyně byla malinko starší a byli jsme spolu více než 10 let. Při pohledu zpátky nám v životě nic nechybělo, užívali jsme si života, postavili dům, cestovali, měli oba skvělou práci..prostě na oko ideální život dvou mladých lidí.
    Možná v tom byl právě problém..když jde všechno moc hladce, člověk to začne brát jako samozřejmost a to stejné se stalo mně…už jsem přítelkyni nevnímal jako tu nejkrásnější a nejhodnější na světě, ale jen jako někoho kdo tady je a vždycky bude ať se stane cokoliv. Všechny ty maličkosti které člověk musí dělat, jako pohlazení a poděkování za večeři, políbení před spaním s pošeptáním, že ten člověk je pro vás vším…a tisíc dalších věcí jsem prostě nedělal.
    Tato rádoby jistota naopak vedla k tomu, že se mi do cesty dostalo vlastní ego a já v průběhu vztahu poznal několik dalších slečen. Nikdy jsem si nedokázal představit čím musela přítelkyně projít když byla sama doma a přitom věděla, že já jsem někde jinde s jinou…
    A k úlevě asi všech kdo teď čtou se stalo to, že to byla přítelkyně která jednoho dne přišla s tím, že odchází…poznal sem to hned z jejích očích že tohle už není hra a že cesta zpátky je prostě jednou pro vždy zavřená. Odešla s někým starším, s někým kdo ji každý den dokazuje jak je krásná a vyjímečná a dělá to správně, protože to ona skutečně je..
    Od chvíle kdy za sebou zavřela dveře nebyla minuta kdy bych si na ní nevzpomněl…ale v mém případě je problém úplně jinde..jediné co cítím je lítost za bolest kterou jsem jí tak dlouho způsoboval a zároveň nenávist sebe sama za to do jsem byl a jak jsem se choval…s tím mám obrovský problém se vyrovnat. Byla to největší lekce mého života, těžko můžu popsat jak moc mi na ní pořád záleží a hlavně kdo by tomu asi i věřil po tom všem co jsem napsal výše .
    Ale věřím že každý se může změnit a nebýt této zkušenosti, nic by se asi v mém životě nezměnilo, pořád bych měl jen jedinou starost a tou byla starost o sebe sama.
    Tahle část mě samotného je už pryč, vnímám všechny věci jinak, ale jen těžko se zbavuju pocitu vinny.
    A přes všechny rady jak se má člověk chovat po rozchodu, na co myslet a na co ne…přiznejme si všichni…kdo z nás si večer před tím než zavře oči na vteřinu neřekne, že třeba tam ještě malinká šance je…někdy je to to jediné díky čemu se mi podaří usnout aspoň na chvilku.
    Určitě nejsem jediný kdo se choval tímto způsobem a snad jediné co můžu v tuto chvíli říct je to, že jediné co skutečně pomůže je čas….ale ten vnitřní pocit, že mít ještě jednu..poslední šanci dokázat přítelkyni kdo skutečně jsem a že už se na ni nikdy nebudu dívat tak jak jsem se díval, jako na něco samozřejmého, ale jako na člověka se kterým chci prožít celý život…tak toho pocitu se zbavit nedokážu, vrací se a připomíná mi kdo jsem byl.

    1. michelllin19:52 dne 14.5. 2013 napsal/a

      Ber to jako ponauceni pro priste. Ted vis, ze je treba si toho vztahu take trochu vazit. Bohuzel – chyby delame vsichni. A musime za ne platit. Kdyby to tak nebylo, nikdy bychom se z tech chyb nepoucili.

      Je to smutne cteni, ale zkratka to je zivot. V mnoha pripadech nedava sanci na reparat. Na druhou stranu – ted mas sanci se svym zivotem neco udelat. Single zivot, ac se ti to ted nemusi zdat, je docela povznasejici, bezstarostny. Az opadne ono zklamani, zacnes na sobe makat, vyhrabes se ze sracek a najdes si pak zase nekoho, o koho budes (snad) jiz vice pecovat. Dej sem pak urcite vedet, jak se tvuj zivot vyviji dal, jak jsi dopadl atd. Doda to odvahu i dalsim zbloudilym dusim, ktere ted prozivaji nekde svou malou osobni tragedii.

      1. Slater08:03 dne 17.5. 2013 napsal/a

        Těm všem kdo se dostali do podobné situace bych možná jestě řekl jednu věc k výše zmíněnému pravidu o nekontaktování toho druhého…podle mě by se toho člověk neměl držet doslova, pokud víte že vztah skončil vaší vinnou a pokud cítíte nepatrnou šanci, že je možné vztah zachránit…nedoprošujte se další šance, ale napište co cítíte. Možná vás to až překvapí co ze sebe dokážete dostat…a jestli to k ničemu nepovede, nevadí, vám se uleví že jste dokazáli aspoň touto formou říci co cítíte a věřím že i ten druhý to ocení…ač se to možná nikdy nedozvíte.

      2. Denis14:14 dne 17.5. 2013 napsal/a

        Co píše Slater, tak na tom pravdy je dost. Jen bych přidal svojí zkušenost, že i po podrobném sepsaní a zaslání svého pohledu na věc dotyčné se naprosto nic neudálo, natož odpověď.Po společných 13 letech a dvouletém synovi opravdu k neuvěření, kde se v ženských , kdysi skromných a čestných bere tolik cynismu a chladkrevnosti jen proto, že se chytla vyhlášeného „holkaře“, několikrát rozvedeného a několika dětmi. To jak z ní vyzařuje hrdost, že si momentálně vybral jí, je až komické a na druhou stranu smutné. Určitě doprošování, slibování, dolejzání, dárečky, peníze atd. – kontaproduktivní, jen větší opovrhování a ponižování. Nedělejte to nikdo, je to pak masakr, kterej se dlouho nedá zapamomenout. Většinou pokud vztah zkrachuje, mají vinu oba, nikdy to není 100 : 0, spíše 60 : 40 atd., ovšem ženy mají obrovskou výhodu, že tu vinu za konec umí elegantně hodit na neschopnost muže si ženu udržet, čili pak máte pocit, že má pravdu, když říká, že si za to můžete sami (pokud se chytí týpka), ikdyž bez budoucnosti atd.
        Čím víc argumentů dáte na stůl, jak je nejlepší vztah a rodinu zachránit, zapracovat na všem …, tím víc se vám bude vysmívat a začne nekonečné vyčítání i 10 let zpět starých a zapomenutých věcí, byť šlo o prkotinu, ale zjistíte, že i ten nejblbější argument není trapný vytáhnout. Dovíte se jen že stejně nebyla šťastná, nic hezkého nezažila, cítila se svázaná, nedoceněná atd. a na to přijde po 3 měsících „vztahu“ s novým objevem. Ovšem pozor, tyto slova nikdy nepadnou během vašeho vztahu, jen už jako trumfy z rukávu ve chvíli přeskakování na jinou větev. Sám jsem tomu nevěřil, když jsem toto viděl u kamarádů, ale scénář byl i u mě stejný, plejáda výčitek všeho druhu, byť nikdy nic nenasvědčovalo tomu, že je nešťastná. Taky se můžete dozvědět, že 3x ročně u moře celých 13 let po celém světě je sice hezký, ale že by byla živa i bez toho, přitom máte před očima jak si to užívala, kámošky jí záviděli, rodiče byli šťastní jak se dcera má, byť má dvě děti z předchozí vztahu, kdy otec je v životě neviděl,neplatil atd. To vše si pište je rázem nic, proti pánovi úžasnému, který má holou zadnici, strašidelnou pověst s nezájmem o své děti, natož o nyní 3 cizí.Ani takováto konstalace, která je šílená ženu neodradí pokud se zblbne. kdybyste se rozkrájeli, tak jí jen vženete do náruče tomu dotyčnému tím rychleji.Hlavně chlapi nečekejte nikdy vděčnost od ženský, nikdy, já to pouze slyšel a nevěřil, těd zažil a musím souhlasit! Platí obzvlášť pro ty, kteří začnou žít se ženskou s jejíma dětma, až vyrostou z nejhoršího, koupnou vás všichni sborem do p…e, s tím, že si to kupovat, dělat, jezdit atd. nemusel ! A je to.
        Pak prohlídnete, ale je pozdě, jen si vzpomenete na rady starších, kteří i mě kdysi toto říkali, leč jsem se usmíval- tehdy, teď už ne.
        Člověk se učí celý život a nikdy nebude dost chytrej, alespoň co se ženských týče. Nevěřte, že pokud vás ta vaše poslala do háje, že má výčitky svědomí atd., nemá, normálně se začne válet s jiným a s úsměvem, nijak se netrápí narozdíl od většiny chlapů……

      3. Baumann17:07 dne 17.5. 2013 napsal/a

        Můj příběh jsem popsal už dříve a je malinko odlišný od všech ostatních a to v tom, že mne partnerka nikdy nemilovala a ja ji nepřitahoval, bohužel z mé strany to bylo naopak a tak jsem na to tolik nemyslel až do rozpadu vztahu.
        Stále ji mám rád, ale vím že se těžko takový vztah dá „slepit“. Za tu krátkou dobu, co jsem s ní a jejíma dětma byl jsem částečně nechal upravit kuchyň, upravil koupelnu, kolkám (dětem) jsem vylepšil pokojík, koupil PC atd.. nelituji těch peněz protože jsem šel do toho vstahu naplno, ale nikdy, ani po rozchodu, jsem se nedočkal uznání ani poděkování. Byl jsem slepě zamilovaný hlupák, který trpí dodnes.
        Také jsem se jí chystal napsat dopis a popsat co vše cítím. Stále ho mám u sebe (asi desátou verzi), ale myslím si, že pokud se partnerka rozhodne, jako v mém případě, je to vše zbytečné a jen to prodlužuje trápení. Srdce mi říká opak, ale rozum říká, že mám pravdu.
        Věřím, doufám, že to jednou všechno překonám, ale už si nejsem jistý, že se ještě nekdy pokusím o hledání partnerky. Čím je člověk starší, tím je to těžší a člověk ztrácí odvahu si vůbec něco začít…

      4. michelllin19:08 dne 17.5. 2013 napsal/a

        Vidis to moc cerne. Tohle neni o zenskych, chlapi se chovaji uplne stejne. Sam uz jsem podobnych hrdinu videl taky dost. Ty prehnane vycitky maji slouzit jako obrana pro lidi, co si nejsou schopni priznat, ze to zkratka posrali taky. Neumi tu vinu hrde nest. Musi ji na nekoho shodit. Aby oni nebyli ti spatni (protoze by se ani sami nemohli na sebe rano podivat do zrcadla, co by pak rikali znamym, rodine, detem?). Takhle si to porad dokolecka opakuji, az tomu sami uveri. Ser na ni. Bud rad, ze ses takoveho premene zbavil. Ted je na koni. Zda se ji vsechno super, protoze ma na ocich ruzove bryle, ty po case opadnou. Pak asi nejspis zjisti, ze vlastne udelala chybu, az ji jeji novy objev poprve podvede. Treba jej driv podvede ona. Uprimne bych se tomu ani moc nedivil. Uvidime za par let, jestli bude ze sveho objevu porad tak nadsena. Ja si rikam, ze lide se v techto ohledech moc nemeni, kdyz se nekdo chova ve vztahu jako hovado, vetsinou si najde podobne hovado, ktere se k nemu bude zase chovat jako hovado. V tomhle je zivot az nesmirne spravedlivy. Az se zase dostane do podobne situace, uchyli se zase ke lhani, svalovani viny na druheho a tim ten vztah zase pohrbi. Tak to chodi. Pak zase bude chodit a rikat, jak se k ni byvaly hnusne choval. A ze chce mileho, normalniho kluka a ne zadneho devkare atd. Proste klasika – spousta kluku to ma vsak podobne. Ja bych tento syndrom zacal nazyvat treba pomatena palice. Nevim, co chci, ale chci to ted hned, druhy den uz chci zase neco jineho. A treti den chci zpatky to z prvniho dne. Ctvrty den nechci nic. Paty den uz nevim, co bych vlastne chtel(a). A tak porad dokola.

        Vdecnost necekej a take se o ni nepros. Proc chces prokazovat vdek od lidi, kterym jsi zcela u prdele?

        Zahod minulost, spal za byvalkou vsechny mosty a bud rad, ze mas od takove zenske klid. Je lepsi byt sam, nez se kazdy den trapit kvuli nejake „blbce“, ktera za to nestoji. Ona zvolila snadnejsi cestu, ktera si ji zdala spravna. Pokud bude stastna, prej ji to. Pokud jsi mel skutecne rad, tak ji prej, at je stastna a snaz se zapomenout na to, jak s tebou vydrbala. Jednoduche to neni, ale vis co je na tom nejsrandovnejsi? Ze za rok ani nebudes vedet, jak tva byvalka vypadala. Cas od casu ti ji neco pripomene, ale ty uz pred ocima nebudes mit obraz slecny dokonale, ale jenom nejake nejasne obrysy neceho, co zustalo ulozene nekde hluboko v koutku tve pameti. Zacnes si rikat, co bys delal, kdyby ted za tebou prisla a rekla, ze chce zpatky, zacala se snazit a podobne hovadiny. No a pak si vzpomenes presne na to, ze se chovala tehdy jako totalni krava a budes mit jasno v tom, ze tyhle dvere do minulosti zustanou nejenom zavrene, ale zamcene na pet zapadu a pro jistotu tam jeste vrazis pet kurva odolnych prkynek a sam je vlastnorucne pribouchas na ta vrata, aby se ta svine nemohla vratit zpatky :-). For 100% sure pak jeste zazdis i okna :-D. Co kdyby. Tim chci naznacit, ze ted te to trapi, po case bolest odezni a budes se na to divat jinak. Treba tak, ze diky tomuto kroku, ktery jsi nechtel, potkas jinou, lepsi a nebo jich poznas nekolik (desitky, stovky). Tady tahle jedna neprijemna zkusenost te nemuze pohrbit na zbytek zivota, nemuzes na zaklade jedne zkusenosti mit na zenske tak vyhraneny nazor. Spousta z nich jsou mrchy – stejne jako my muzi. Ale rozhodne ne vsechny. Stale se po svete pohybuje dostatek normalnich holek (dikybohu).

        Ne nadarmo se rika, ze vsechno spatne je pro neco dobre. Jak mi rekl kdysi jeden pan, neda se zivot hodnotit podle toho, jestli neco tehdy udelal spatne a nebo dobre. Kazdy krok, at uz dobry a nebo spatny, nas nekam posunul. Bez toho bychom nebyli tam, kde jsme ted. Nikdy nevis, kam te tyhle sracky zavanou. Muzou te pohrbit (kdyz ty sam budes chtit, aby te potopily). A muzou nakonec byt tou hlavni pricinou, proc se zmenis, najdes lepsi praci, udelas miliony byznys apod. Jenom nesmis mit porazeneckou naladu vzdy, kdyz se nedari. Kdyz se dari, to se umi radovat kazdy. Ale kdyz se nedari, tak jen malokdo umi pozvednout hlavu a usmivat se, i kdyz mu prave zivot kali s radosti do tvare.

        Zenskym zase duverovat zacnes (to je rozkaz :-)). Ale postupne. A hlavne – priste uz do toho nepujdes tak po hlave. To je casto prave dan za prvni vazny vztah / vazne vztahy. Do dalsiho vztahu uz jde pak clovek s rozumem a nedava jim tolik.

      5. Baumann09:05 dne 18.5. 2013 napsal/a

        Ted se mi stalo, že mne vymazala ze Skype i Facebook i když jsem ji už týden nekontaktoval. Bohužel i taková „blbost“ dost bolí a jasně ukazuje na to že je definitivní konec. Je smutné, že i taková maličkost mne dokáže rozhodit. Vím, že za sebou pálí všechny mosty a měl bych být „rád“, ale cítím se mizerně i když je víkend a venku je pěkně. Mám totálně po náladě …

      6. Slater09:24 dne 18.5. 2013 napsal/a

        tak musim rict, že to vážně trefujete!! Je fajn přečíst si něco co člověk ví podvědomě a jen se v tom ujistí z příběhů ostatních..a to sem si nikdy nemyslel, že bych se kdy do podobný diskuze přidal. Jinak můj update je docela úsměvnej, viděl sem se s ex, což byl její nápad…když přijela, měla hroznou chuť se objímat, držet mě za ruku, líbat…plakala jak se u ní nic nezměnilo ve vztahu ke mně, ale jak sem to posral a donutil ji odejít..a spousty dalších pěkných věcí říkala….no každopádně mě to pěkně rozbilo a řek sem si, že tohle je jasný signál…tak proto sem ještě večer sednul a napsal fakt pěknej mail…následovala odpověď jak děkuje, jak byl mail opravdovej a jak ji dostal atd….pak telefonát odpoledne…doufám, že všichni čekáte happy end…a tam slečna obrátila, řekla že mi nechce dávat nejmenší nadějě v tuhle chvíli, že má jasno v tom, že teď žije s někym jiným a je jí s nim dobře a rozhodně neplánuje návrat ke mně….pak zase změna, že to ale přeci neznamená, že se k sobě někdy v budoucnu nevrátíme….a pro zasmání, nový postarší přitel jí koupil zásnubní prstýnek za čtvrt mega (viděl sem ho a asi bych si od něj nechal taky naložit kdyby mi kupoval podobný věci), každý víkend ji bere po světě, posílá kytky do práce…no a co na závěr…teď je okamžik kdy zavřít dveře…a musím říct, že docela s úlevou. Nepřišel sem o dívku kterou sem poznal před 11 lety, ale o někoho úplně jinýho, cizího. A co napsal Denis, tam to trošku poznávam…moje ex znala nového přítele 2 týdny kdy jí dal klíčky od svého domu a představil celé rodině a po 3 týdnech proběhly zásnuby….jak se říká, není čas ztrácet čas.
        Všem přeju ať to rychle hodí za hlavu a jdou dál…mně osobně tyhle události posledních dnů hrozně pomohly.

  62. Baumann09:55 dne 14.5. 2013 napsal/a

    Musím se ted soustředit na získání práce, jen se mi pořád honí hlavou co jsem udělal špatně a jak jsem to mohl změnit a zdali neexistuje nějaká, sebemenší šance to zachránit. Nejhorší je to večer a pak ráno…Člověk totiž nechce být sám, teda alespoň většina..

    1. michelllin19:53 dne 14.5. 2013 napsal/a

      Tohle prejde. Cas je nejlepsi lekar. I kdyz me tahle fraze vzdycky lezla na nervy, je v ni kus pravdy.

      1. Baumann14:56 dne 15.5. 2013 napsal/a

        Nejlepší je to probrat s kamarády nebo kamarádkami a nezůstávat sám. Nebo si najít nějakou činnost nejlépe fyzickou aby člověk na to tolik nemyslel (zvláště pokud je bez práce – hledá práci a má hodně času).
        Je to druhý týden po rozchodu a není okamžik, kdy bych na ni nemyslel a nechtěl ji zavolat nebo napsat. První týden jsem ji psal (bohužel) a výsledek byl samozřejmě ještě horší. Ted se snažím krotit a nekontaktovat ji i když bych si přál opak protože mi připadá, že každým dnem se odemne vzdaluje. Vím, že pro ten vztah teď nemohu udělat nic a to, že bych to zachránil (později) na to mi všichni dávají mizivé procento.
        Přátelé mi doporučují kontaktovat partnerku, která odešla, nejdříve tak za měsíc po rozchodu, pokud se neozve sama (že by se v mém případě ozvala – tomu nevěřím, tak maximálně jen v duchu co jsem u ní zapomněl). Je to taková malá naděje, která mi umožnuje se alespoň trochu večer vyspat, myslet trochu pozitivně a nezbláznit se u toho, i když moc dobře vím, že pokud se s ní za měsíc sejdu, tak to bude pro mne ještě horší protože se jen dozvím jak je beze mne štastná a jak ji ani dětem nechybím a že mne nikdy nemilovala …. takže mne všichni před takovým setkáním varují jelikož by veškeré trápení mohlo začít od začátku.
        Nevím zda-li budu mít odvahu na to ji za měsíc zavolat (nebo zda-li ten měsíc bez jakéhokoliv kontaktu vydržím) a riskovat, že se to špatné znovu vrátí, ale ted mi to dává trochu naděje, že by se to mohlo změnit a to je taky dobře protože mne to žene trochu v před (snažím se jen přelstít srdce, né mozek).
        Kamarádky mi radí abych na sobě zapracoval a změnil se (víc dbal o oblečení – né že chodím jako bezdomovec, ale…, hlavně kolem sebe vydával pozitivní energii a usmíval se, aby nebylo vidět jak trpím – to se nikomu nelíbí, ale jak to udělat, jak se přemoci, na to rada není, snad jen dělat to, co člověka baví, pokud to jde…).
        Není to tak snadné v prvních týdnech a to už jeden vážný rozchod mám za sebou a člověk by řekl že už ví jak na to, ale každý rozchod je jiný a když jste na té „špatné“ straně, tak trpíte znovu.
        Vím, že čas částečně bolest zahojí, ale pokud se vám stane, že před rozchodem nebo po něj přijdete o práci, tak je to o to horší, protože máte čas přemýšlet o věcech, které stejně nezměníte….
        To co tady jsou přímé pocity, takže je to trochu chaotické a určitě po roce bych to napsal jinak, ale teď to cítím a bohužel prožívám takto..

      2. Baumann16:11 dne 15.5. 2013 napsal/a

        A nedívejte se na staré fotografie, to je to nejhorší, co můžete udělat ….

  63. Baumann07:05 dne 14.5. 2013 napsal/a

    Před týdnem jem se rozešel s partnerkou po roce a půl. On ten vztah byl z její strany založen rozumově – bez citu (chémie) – po 2 měsících mi to řekla (prý to zkusíme a snad ji přitáhu (zaujmu něčím jiným) – chtěla chlapa do rodiny se 2 dětmi, ale já ji miloval a chtěl taky rodinu, tak jsem souhlasil.
    V afektu, když mi to před týdnem řekla že mi dala 1,5 na to abych se změnil a zaujal ji a že ji došla trpělivost (chtěl jsem ji políbit a ona se odtáhla, ale už jsem něco tušil několik měsíců před tím), jsem se na druhý den po incidentu odstěhoval a navíc to viděli její děti (já to nechtěl dělat před nimi, ale neuvažoval jsem racionálně, při tom stěhování jsme na sebe nekřičeli..). Protože jsem do toho zatáhl i její děti a „rozhodil“ je, tak jsem to vše jen zhoršil. Navíc před měsícem jsem přišel o práci, což vztahu taky moc nepřidalo (každou chvíli jsem byl na PC kde jsem hledal práci). Posílal jsem ji emaily a sms, aby to zvážila a dala mi druhou šanci – no nedržel jsem se rad v tomto článku. Jako poslední email jsem dostal toto:

    Neměla jsem v úmyslu ukončit náš vzah ze dne na den..už toho bylo na mě moc, víš, že jsem chtěla aby jsi občas byl u své rodiny a tam na počítači, prostě nemůžu s Tebou být 24hod. No a proto jsem ti řekla at tam jdeš na týden, potřebovala jsem si odpočinout od Tebe, abych pořád neřešila co děláš a neděláš, že sedíš, koukáš, spíš a pod…toto mě vyčerpávalo,…ale asi jsi to cítiil že tě posílám od sebe pryč a víc a víc jsi to odmítal a tlačil, at mluvíme a řešíme…ale já neměla co řešit. Proto to psaní bylo taky pořád něco řešit a připomínal ses a nevedlo to k lepšímu. Jen ti připomenu, určitě si pamatuješ, že mi nevadilo když jsi jezdil na služebky a byl mimo, že mi nebylo smutno!!! nejdřív jses na to ptával, pak už ne – asi jsi věděl odpověď.. To je dost podstatné ve vztahu, když ti neni po partnerovi smutno, nemyslíš?? Říkala jsem ti prober si náš vztah…
    Abych to zhrnula, nezvládli jsme tuto situaci my oba, navalili se emoce a nepodrželi se, nic…každý si šel( ústně a písemně) svou cestou a to značí taky něco..
    Doufám že to snad pochopíš správně, tak jak jsem to myslela.

    Rozum mi říká, že je definitivní kone a nevěřím, že se sama ozve, ale srdce mi krvácí a chtěl bych ji získat zpět…

    1. michelllin08:34 dne 14.5. 2013 napsal/a

      Dej tomu čas. Bude to trvat, bude to bolet, ale pevně věřím, že to není tvůj první rozchod v životě. Pokud jsi zvládl ty předchozí, zvládneš i tento. Jenom musíš sám sobě věřit. Věřit, že si najdeš práci, že najdeš dívku, která si tě zaslouží. A věř mi, že když to překonáš, tak si uvědomíš, že on ten „single život“ je najednou takový bezstarostný. Fakt. Hlavně to nevzdávej, vydrž, nebuď slaboch a vykašli se na ni. Tvá přítelkyně se podlě mě bála být sama, tak raději zkusila vztah-nevztah a teď ji možná došlo, že jí to nebere (poučení pro příště – nehrnout se do vztahu, když cítíš sám, že to není ono). Pak dej vědět do naší zpovědnice, jak jsi dopadl.

      1. Baumann09:51 dne 14.5. 2013 napsal/a

        Děkuji za povzbuzení. Bohužel to není můj první rozchod, takže vím jak to bolí (minule mi to trvalo přes rok). Jen se obávám že až si najdu novou práci, že i tam budu na ni pořád myslet a raději nedomýšlím ty důsledky (ztráta zaměstnání …). V jednom měsící se toho stalo moc (přijít o práci, partnerku a navíc hledání práce když je ti okolo 45 není snadné, zvláště v místě kde jsem já – je to dost flustrující – někdy člověk jen čeká na odpovědi a ty jsou negativní,,,). Nechci být slaboch, zrovna dnes jedu na jeden pohovor, ale cítím se mizerně a hlavně tak nějak zbytečně. Někteří lidé rozchod zvládají bez potíží, ale někteří jsou příliš citliví a těm to jde zatraceně hůř. Vždy mne štve jak ti, kteří ze vstahu odcházejí nemají žádné problémy, výčitky a jak jsou spokojení. Vím, oni se už rozhodli a ten druhý partner je postaven před hotovou věc. Rozumem to vše chápu, ale srdce je prevít… To neí zpověď poraženého člověka, jen neštasného, který je z toho všeho teď hodně smutný a nedokáže moc racionálně myslet…

  64. Julius20:27 dne 9.5. 2013 napsal/a

    Zdravím a moc děkuji za krásný článek, je a bude převelice užitečný.

  65. ACE12:32 dne 6.5. 2013 napsal/a

    Perfektní, sice jsem hledal kousek z úsměvné básničky /nebo čehosi/ „Když sem já sloužila v pivováře, měla jsem galána z kanceláře…“ -))), ale tohle je určitě lepší. Díky, ne že bych byl nějaký momentálně zklamaný, ale už tvoje Intro je vynikající a navíc, jeden nikdy neví, do čeho ho ta druhá namočí :-)

  66. Lenka08:56 dne 29.4. 2013 napsal/a

    Moc užitečný blog…moc ti fandím. Život je někdy složitý, ale i krásný. Nejhorší je držet si neodpuštění, to pak deformuje toho, kdo nedokázal odpustit. Děkuji i za cenné zkušenosti např. pana Milana. Přeju hodně šťastných dní a partnerku, která si Vás zaslouží. :-)

  67. bender04:17 dne 27.4. 2013 napsal/a

    Dobrej článek, zrovna sme se taky s přítelkyní (teda bývalou) po pěti letech rozešli. Musím říct, že co je v tom článku, je pravda, hlavně to s tim odpuštěním na konci :-)
    PS: Párkrát sem se i zasmál :-)

    1. michelllin21:17 dne 27.4. 2013 napsal/a

      Tim lip – clanek tedy splnil svuj ucel. A vitam te ve svem fanklubu :-D.

  68. alda09:02 dne 10.4. 2013 napsal/a

    Pěkný článek, včera když jsem ho četl, tak jsem se lehce uklidnil, dokonce jsem večer i normálně usnul což už se mi nepovedlo několik týdnů. Nacházím se furt ve fázi 1-2, akorát tedy už partnerku nekontaktuji.
    Před 3týdny ode mne odešla partnerka po 3letech krásného vztahu, najednou na mě vyrukovala s tím, že je vše špatně, a já jsem během těch dnů co mě kritizovala zjistil, že si dopisuje s nějakým borcem. V mobilu to měla zakamuflované jako že píše kamarádce. Nic s ním v tu dobu neměla, ale psali si sms jako když člověk navazje vztah, když toho druhé chce utáhnout. Když jsem se jí zeptal zda v tom není nikdo jiný, tak se hrozně urazila, že to je vrchol, že jsem si dovolil jí z tohoto nařknout, řekla že si zabalí a odejde. Za pár dní to provedla, nic mi neřekla, nemluvila se mnou, ani se se mnou nerozloučila, neřekla ani jedno jediné slovo. Jen mi pak napsala sms, že jí to hrozně mrzí, že neodchází protože mne nemiluje, ale proto že už takhle dál nemůže. Po pár dnech jsme se potkali v obchodě, pozdravili se a asi půl hodiny mluvili, rozbrečela se a říkala, že nechce náš vztah takhle ukončit, že ona sama nám chce dát ještě šanci, jen že mám počkat, že potřebuje čas, že se mi ozve. Tak jsem věřil, že to myslí vážně. Poté jsem jí zas potkal o pár dnů později a to mne ani nepozdravila a když jsem jí pozdravil já, tak hrubě řekla at jdu pryč, že měla hrozný den. Tak jsem šel, ale počkal jsem za rohem a viděl jsem, že čekala na toho dotyčného. Pár dní na to, na velikonoční pondělí mi napsala sms, že pokud si myslím, že na mě myslí ve zlém,tak že se pletu, naopak, a že jen čas ukáže jestli je možné něco víc. Že jsem jí hrozně ublížil tím, že jsem jí podezíral, že mi nikdy nelhala, nikoho nemá ani nehledá, že samota je pro ní to nejlepší, a že už jí nemám psát, že je to těžké, že ví že je mi hrozně, že jí to také bolí. No a druhý den v práci jsem zjistil, že ten dotyčný se již chlubí tím, že mezi nima začíná vztah, že spolu začínají chodit.
    Blbé je, že spolu pracujeme ve stejné práci, sice ob 2 patra a pracovně se nepotkáváme, ale jak naschvál jí potkávám třeba ráno když čekáme na výtah, nebo v poledne když jdu ven na oběd, a to se snažím volit různé časy. No a tohle pondělí jsem odcházel z práce, a viděl jí stát před prací s nějakým kolegou, tak jsem zůstal uvnitř za dveřma, neměl jsem sílu na to okolo ní projít. No a pak odešla mezi budovy, kde nasedla k tomu dotyčnému do auta. Oficiálně spolu do práce nepřichází a neodchází, jakoby to tají.
    Nemohu se s tím vůbec vyrovnat, zažil jsem si i jiné vztahy, ale od různých lidí člověk očekává nebo předpokládá různé činy, dokáže se s tím smířit, ale tohle pro mne byla rána přímo do srdce. Na partnerce jsem si vážil zejména toho že je čestná, upřímná, férová, slušná. Sama vždy odsuzovala, když člověk lže, když odejde rovnou k někomu jinému, nevěru nesnášela a pak se stane tohle. Už skoro měsíc se s tím snažím vyrovnat, ale nejde mi to. Všechno udělala tak promyšleně, vykalkulovaně, chladně, a chová se jako kdyby náš vztah nikdy neexistoval, jako bych byl to nejhorší co jí v životě potkalo, úplně za sebou zametla. Je to strašné zklamání, lidské a morální.

    Mám v sobě pořád jedno velké proč. Zároveň mě úplně deptá to, že ona mě tahá za nos, že se snaží z toho svého podrazu omluvit tím, jak mi píše, že je sama atd. a předpokládá, že se o tom nedozvím. Nevím zdali jí mám říct, že to vím, že tímhle mě podrazila. Prostě jí to dát sežrat.

    1. Boris09:54 dne 12.4. 2013 napsal/a

      Také jsem bohužel s ex v práci, ale musíš překonat odvetnou akci a hlavně si zachovat tvář. Stanovit mantinely setkávání. Pomsta nemá smysl, nic tím nezískáš a naopak si uškodíš. Spoustu dobrých rad, mimo této stránky, najdeš i zde:

      http://www.jak-prezit-rozchod.estranky.cz/

      Přeju hodně chlapské vytrvalosti, tobě, i sobě.

    2. El Bunda14:04 dne 15.4. 2013 napsal/a

      Čau Aldo, mám to teď stejně jako ty. Musíš se s ní potkávat v práci, já ve škole. Taky jsem si myslel, že je ta žena mých snů čestná a jiná. Ale takhle to už prostě chodí. Vítej v realitě. Alespoň můžeš být v klidu, protože se to nestává jenom tobě. Mě zradila a hodně mě to bolí. Ale doufám, že časem to bude jenom lepší. Začínám hákovat jiný holky, abych se odreagoval. Myslim, že po pětiletym vztahu, kdy sem to myslel s ní vážně a nic takovýho nedělal, to bude teď můj novej koníček. Docela mě to začíná bavit. Holky jsou a budou, takže to začni dělat taky a makej na sobě. Hlavně jí nenech ze sebe udělat trosku. Měla to promyšlený? Ta moje taky.

      1. alda15:14 dne 15.4. 2013 napsal/a

        tak u mě není problém ten, že bych nevěděl jak to na světě chodí, je mi 30let, tak bych nečekal že mě rozchod tak rozseká, prošel jsem si předtím i jinými delšími vztahy, předposlední vztah přes 3 roky, ale tak nějak jsem to rozdýchal, protože většinou člověk už ve vztahu cítí a ví, jestli to je to co od své partnerky chce nebo ne. Prostě předchozí bejvalka mě sice podrazila ale extrémě mě to nepřekvapilo, protože jsem věděl, že ten vztah stejně nebyl to co jsem od života chtěl, takže to bylo jen otázkou času.. Nyní však jsme si rozumněli ve všem, nehádali se, plánovali koupi vlastního domu, během roku založit rodinu. Přítelkyně byla taková jakou jsme si vždy přál, a ona mě měla také hrozně moc ráda, všichni to viděli a dokonce mi i záviděli. V práci jsme byli pro všechny ideální pár.
        Ted je všechno pryč, najednou jí ruplo v hlavě, ve čtvrtek před 5ti týdny si začala jakoby s tím borcem psát víc než jen kamarádsky, jakoby zkoušela jestli by o ní někdo měl zájem,on se chytil..no a v pátek mě najednou začala bombardovat výčitkama, to samé v sobotu, kdy jsem přišel na to že je něco v nepořádku, tak jsem jí řekl, že pokud v tom je někdo jiný at to řekne, že všechno se dá vyřešit pokud oba chtějí. No a to se brutálně rozčílila, jak jsem urazil její hrdost, že úplný blázen, že tohle by ona nikdy neudělala, a řekla, že to vyřeší za nás oba, že si zabalí a odejde, co na to říkám. Tak jsem řekl, že takhle si nepřeju, aby odešla. Nechal jsem jí radši být s tím, že věřím, že je to rozumná ženská, že se uklidní a v klidu to probereme. Od té doby se mnou nemluvila, 4dny na to se zabalila a beze slova odešla. 14 dní na to už bydlela u borce, ted už je tam 14dní, jezdí s ním do práce a z práce, ale tají to, scházejí se až několik ulic od práce, kdy ona odejde z práce pěšky, on nasedne do auta a v ulicích jí nabere, ráno obráceně. Přitom ona mi pak ještě psala, jak jsem jí ulblížil svým podezíráním a že nikoho neměla, nehledala, nehledá a nemá, že samota je pro ní to nejlepší. A to už se k němu stěhovala, prostě lež. Vypadá to, že to měla promyšlené, místo toho aby se zklidnila a vyřešili jsme to, tak se zabalila jak nějaká pubertačka a zkusla zaháčkovat jinýho. Všechno hodila na mě a snaží se na mě hodit i to že mě podrazila jak nějaká svině. Ženská, které ted bude 34 let, neskutečné, borcovi je o 10let méně, absolutně netuším co u něj hledá, po mě chtěla furt rodinu, děti, děti, děti, a když už jsem to začali plánovat tak přišlo tohle. A největší paradox je ten, že v předchozím jejích vztahu se utápěla 5let a její bejvalej jí podváděl skoro 2roky. Nemohu rozdýchat to, že někdo kdo si tohle sám na vlastní kůži prožije to pak udělá někomu jinému.

        No prostě je to peklo na zemi, zatím mám pocit, že spíš padám níž a níž, nemohuž tomu uvěřit, že je tohle vůbec ona, žena se kterou jsme plánovali celý život. Místo toho, abych na ní byl naštvaný a koplnul jí už v myšlenkách pryč, tak se užírám tím, že mi chybí a je mi po ní smutno, cítím obrovskou bolest.

      2. Boris18:57 dne 16.4. 2013 napsal/a

        Všechny to mají promyšlené, a navíc to ještě diskutují se svými kamarádkami. My o tom víme houby, pak jsme jen postaveni před hotovou věc a můžeme se zbláznit.

      3. michelllin19:04 dne 16.4. 2013 napsal/a

        Stejne tak to maji promyslene kluci. Lidi delaji v techto situacich hrozne moc hlouposti. Nekteri se z toho pouci, jini ne. Vykaslete se na to, s kym chodi nechodi, s kym se vidaji nebo nevidaji. Zbytecne ztracite energii, co vam to da? Nic. Jenom se pak doma uzirate. Kdyz tyhle lidi vymazete ze zivota, bude se vam jiz po par tydnech lepe dychat.

        Mozna padate niz, ale uz jste podle me na dne. Ted uz se muzete odrazit jedine vzhuru. Zivot neni jenom o zenskych. Je o spouste jinych vecich, zenske v tom hraji jenom nepatrnou cast. Mohou vam udelat zivot lepsi. Hlavne jich je na svete jako sracek (stejne jako nas muzu). Tak proc se zahazovat prave s touhle, ktera o vas nestoji. Bezte a ulovte jinou kvetinku :-).

  69. Euphoria21:26 dne 8.4. 2013 napsal/a

    Moc pěkně napsané. I kdyby mi měl tento článek pomoci se cítit o 1% lépe, pořád by mi pomohl. A věřte, že opravdu na chvíli ano. Autorovi za něj děkuji.

  70. Sroma19:48 dne 1.4. 2013 napsal/a

    Ahoj všem. Nejprve musím poděkovat za skvěle napsaný článek. Nedá mi na něj nereagovat. I já prožívám něco podobné. Možná to bude znít šíleně, až svůj příběh popíšu, ale život je někdy šílený. Expřítel se ode mě odstěhoval už před rokem a půl. Jenže…..udělala jsem tu chybu, že jsme byli pořád v kontaktu. chodili spolu nakupovat, on ke mě na obědy, večeře, měl stále klíče od bytu, pomáhal mi s rekonstrukcí bytu, líbali jsme a kamarádce říkal, že mě má pořád rád a vrátil by se. Někdy po roce od odstěhování mi řekl, že má nějakou na sex, ale že je vdaná a i když se snažila 2x odejít od manžela, tak to neudělala. A tak jsme byli v kontaktu dále, byli spolu na koncertě, plánovali společné Vánoce. No a doslova pár dní před nimi mi zavolal, že na Vánoce nebude sám a jestli se synem (ten není jeho) přijdu. Řekla jsem samozřejmě že ne. A potom za pár dní z něj vypadlo, že to s ní táhne už rok a půl a že ji osobně znám. Už to zkrátím, nedala jsem to. Prožila jsem nejhorší osamocené Vánoce, protože syn 25. prosince odjel. Udělala jsem tu blbost, že jsem se snažila ho furt kontaktovat a snažila se to s ním rozebírat abych to pochopila. A když se něco s . . . tak vždy víc, přidali se i jiné starosti a já ke konci ledna zkolabovala a byla pár dní na antidepresivech. A tak teď pravidelně chodím na terapie a dávám si život dohromady. I když po těch měsících už je lépe. Konečně jsem pochopila, že ho fakt nesmím vídat ani pod žádnou záminkou kontaktovat. Jediné co mě teď hodně štve a mám na něj děsný vztek, je to jak on je děsně v pohodě a já se cítím osamocená, chvílemi smutná a chybí mi i tělesné požitky (co si budeme nalhávat patří k životu) a že jsem ztratila pár měsíců kdy jsem možná najít někoho lepšího. Ale všem chci říct, že nic se nejí tak horké jak se uvaří a i když jsem byla na dně a neviděla nic hezkého ani veselého do budoucna, tak pokud člověk jen trochu chce, ode dna se odrazí a jde nahoru. Možná to nejde tak rychle jak by chtěl, ale jde to, to mi věřte. Přeji všem hodně sil a štěstí až budou plavat nahoru.

    1. Boris18:21 dne 2.4. 2013 napsal/a

      V mém případě to nebyl rozchod, ale odchod – ex prostě odešla bez vysvětlení, bez hádek, jako zbabělec, který nechá lidskou bytost napospas. Okamžitě jsem žádal vrácení všech nezbytných věcí včetně klíčů od bytu. Porušil jsem sice párkrát pravidlo Nekontaktovat (stejně to bylo zbytečné, protože neodpovídala), ale pak jsem uvěřil, že toto pravidlo je moudré. Jakmile vás někdo opustí, nemá smysl ho kontaktovat, jenom snižujete sami sebe a pořád se utěšujete marnou nadějí, že to půjde. Pořád ale přešlapujete na začátku. Jakmile pochopíte, že to nemá smysl a začnete se soustředit na vlastní hodnotu a to, že jste osobnost a ještě dotyčnému odpustíte, postupně se zbavíte psychické závislosti na něm. Začnete pomalu sbírat síly a věřit, že mimo kamene minulosti existuje taky budoucnost, pro kterou má smysl žít. Je to obrovský boj, ale já dávám za pravdu všem, kteří to tvrdí. Když jste na dně a máte pocit, že bez ex nemůžete žít a že jste strašlivě sami, tak tomu neuvěříte. Ale musíte se přinuti věřit každý den a každý den si to opakovat. A pak to půjde.

  71. anon18:17 dne 30.3. 2013 napsal/a

    tento članek me totalne zničil

  72. Dana11:12 dne 28.3. 2013 napsal/a

    Ahoj všem :-), docela dobré video:

    http://www.youtube.com/watch?v=DMvw18Gi5Q4

    Hezky den

  73. Boris07:44 dne 22.3. 2013 napsal/a

    Michellinův článek a diskuse zde mi opravdu během posledních dnů hodně pomohly. Hlavně jsem si uvědomil, že nejcennější na našem životě je čas. Ten uplynulý nelze vrátit a ten budoucí nemá smysl ztrácet přemýšlením a ubíjením o partnerovi, který odešel. Pracuj, studuj, rozděl si den do malých částí, a pak už nebudeš nikomu vděčný za to, že s tebou musel trávit čas. Myslím, že to je první stupeň k nezávislosti a oproštění se od bývalého partnera a také od známých, od kterých žádáte pomoc ale čím dál víc máte pocit, že je jen obtěžujete. Sám aktivně bojovat a vstoupit do klubu rváčů, to má smysl.

    1. michelllin22:44 dne 25.3. 2013 napsal/a

      Uvedomil sis to hlavni. To, ze ti cas, ktereho nemam prilis nazbyt. Ze trapenim se to nezlepsi. Ze je treba to trapeni prekonat. Myslim, ze jsi prave vylecen, kamo :-)

  74. Avial12:35 dne 19.3. 2013 napsal/a

    Ahoj všichni, članek je to fajn, ovšem já vidím situaci z pohledu opouštějící. Druhá strana se nesnaží, mám pocit, že už jsem se nasnažila až dost. Místo toho protějšek neřeší nic, jen utíká. Takže co mám vlastně dělat a na co ještě čekat? Tak jen poznámka, že ne vždycky je ten, kdo opouští, viníkem rozpadu vztahu, to píšu z pohledy ženy, vydržíme dost a žádná z nás se nestěhuje ráda s dítětem od svého partnera…V mém případě mám i pocit, že necítím žádnou nenávist ke svému protějšku-znám ho, není ani nějaký „hajzl“-sorry, ovšem líto mi to je taky, protože máme společné dítě a je to 11 let…Jenže jsem si uvědomila, že on svými nevěrami atd. vlastně řeší svůj problém, že asi není šťastný, prostě chce jít jinou cestou, na tuhle nemá…mně tím ubližuje a je valstně i sobec. Nevím, co víc bych ještě měla dělat, udělala jsem vše, co jsem mohla…opravdu. Tak jdu-kéž by to bylo všechno rychlejší…To, proč jsem z něho otrávená je, že po těch letech jsem čekala, že není takový srab a je mi schopen věci říct do očí, už jsem velká holka, dokážu pochopit dost, srab jeden! Sama nemám taky pocit viny, že bych něco udělala tak špatně, aby se ke mně takhle choval a popravdě mu nerozumím, on sobě asi taky ne. Takže jsem si začala vážit i sami sebe, protože si mě prostě nezaslouží. Jen se s ním nezvládám domluvit, všechno mi bojkotuje a to mě přivádí k šílenství, takže budu muset nejspíš zvolit třetí osobu. Jak se tohle řeší nejlíp, nevíte někdo? Nechci se s ním rozejít hnusně, taky musím myslet na naše dítě, nechci mu brát „tátu“, ani si neumíte představit, kolik jsem toho už zvážila…jsem unavená…:-(. Za 11 let jste spolu propojeni až moc a to je prostě malér, dítě vypada taky jako on, není to jednoduché…:-(. Hlavně chci ale štěstí mého dítěte, nedala bych ho za nic na světe-takže bylo i dilema, zda zachovat nefunkční rodinu, nebo zůstat sama.Držte mi palce, ale nemám pocit, že jsem já ta mrcha, co něco bortí…Všem držím palce, co jste v podobné situaci jako já, nikdy jsem netušila, jak je to těžké…ale bude líp.

  75. Gogo01:06 dne 18.3. 2013 napsal/a

    Ahoj, díky moc za článek. Už před nějakou dobou mi velmi pomohl pochopit neustálý hučení myšlenek v hlavě z rozvodu, kterými jsem rozsekl dlouhotrvající problémy a její paralelní vztah s expřítelem. Trvalo rok než jsem to udělal, protože jsem nechtěl ztratit ani ji ani naše dvě malý děti. To období bylo psychický peklo, snažit se získat přízeň, přitom se nepodbízet a vidět, že je to marný a že konec stejně přijde. Bylo to jako čekání na popravu, člověk ví, že to přijde, jenom neví kdy… Tak jsem to skončil já, nejdřív se mi hrozně ulevilo, mohl jsem aspoň spát. Pak se dostavilo nový hučení myšlenek, podpořené tím, že se s ní musel kvůli dětem pravidelně vidět. Vyrovnal jsem se s tím tak, že jsem se daleko odstěhoval a získal prestižní práci a začal nový život. Po roce samoty jsem si našel naprosto úžasnou ženskou, která má svý velký děti, ideálně se k sobě hodíme, žijeme spolu víc jak rok a spolu si užíváme život. Cítil jsem naprosto šťastný a spokojený, za svými dětmi jezdím pravidelně i v týdnu a bydlím s nimi v pronajatém bytě a moc se užíváme. Najednou se ale po dvou letech od rozchodu zničehonic ve mě opět probudily vzpomínky na tragické manželství a stesk. Vím, že už nikdy nechci nic podobného zažít a nechtěl bych to za nic na světě vrátit. O bejvalku se nechci zajímat, vzájemný kontakt při výměně dětí minimalizuju, jak to jenom jde. Přesto teď zase na ni pořád myslím, někdy ji přeju, ať se má dobře a někdy beru jako zadostiučinění, že její vztah nevyšel a nic trvalýho nenašla. Začínám se tedy připravovat na to, že mi tohle hučení myšlenek zůstane až do konce života a začínám to brát jako svoje vnitřní postižení, který prostě je a bude. Vím, že nechci změnit štěstí co mám, za hrůzu co jsem měl a to mě dělá silným. Toliko má zpověď…

    Přeju všem, co chtějí zapomenout, ať jim co nejrychleji běží čas, protože ten pomáhá nejlíp.

    Jirka

  76. Boris15:57 dne 16.3. 2013 napsal/a

    Vazeni, cetl jsem si tyto radky a musim uznat, ze recepty na prekonani zni dobre. Pritelkyne me opustila kvuli obavam z budoucnosti, oddaloval jsem reseni bytove situace kvuli obavam z velke hypoteky. Jsem čtyricatnik a momentalne prozivam fazi soku. Pritelkyni ale nechci kontaktovat ani diskutovat, myslim, ze to je tak spravne. Nicmene, jak vetsina z vas popisuje, je to velmi krute. Budu vdecny za kazdou radu, i kdyz je jich zde celkem dost.
    Boris

  77. rrobi18:57 dne 20.2. 2013 napsal/a

    Ahojte,

    ako som už písal rozišiel som sa s priateľu cca pred mesiacom. Rozhodnutie bolo racionálne a správne ale srdce mi hovorí niečo iné. Strašne mi chýba a bojím sa, že ju budem chcieť späť. Vlastne už teraz si nie som istý, lebo ešte stáke ju milujem resp. niečo cítim. Poraďte mi čo robiť. Ona si určite neláme nadomnou hlavu. Poznám ju veľmi dobre.
    Čo mám robiť. Skúsiť zabojovať alebo nechať to tak? Čo keď som zahodil niečo čo už nikdy nenájdem. Stále chcem vedieť ako sa má, či je zdravá, či sa jej darí. Snažil som sa urobiť aj sek a jednoducho na ňu nemyslieť ale nejde to. Som zmätený. Chodím aj na rande zoznamujem sa s inými dievčatami. Športujem ale stále je v mojich myšlienkach.

    Každá rada poteší.

    Ďakujem pekne.

    S pozdravom a úctou,
    Róbert

    1. michelllin19:07 dne 20.2. 2013 napsal/a

      A) Pokud jsi ji nechal ty, tak si nad tim hlavu lamat bude. Zvlaste v pripade, ze jste spolu byli uz docela dlouho. Proto je ostatne lepsi spise dat nekomu kopacky, nez je dostat :-).
      B) Podle me jsi udelal to nejlepsi, co jsi udelat mohl.
      C) Lames si hlavu nad budoucnosti? Proc? Resis take, jestli zitra budes mit na chleba? Ne. Kdyz nebudes mit prachy na jidlo, co udelas? Pujdes je vydelat. Stejne je to s zenskyma. Kdyz budes mit pocit, ze ti chybi, pujdes ven a jednu si zkratka ulovis.
      D) Stejnou nenajedes. Najdes jinou. Mozna v mnohem daleko horsi, mozna v leccem o dost lepsi. Ale budes s ni opet prozivat chvile stesti. O tom to prece je. Ne? Mozna bude mit spoustu spatnych vlastnosti, ale bude ti s ni daleko lepe. Kdyz se vsak budes utapet v tom, co bylo, bude to porad stejne nebo horsi.
      E) Takze rada – prestan se do haje litovat :-). Otevri oci. Kasli na minulost. Stejne nic z toho, co se stalo, nezmenis. Zmenit muzes jenom budoucnost. Tak otevri oci a makej na tom, at je ta budoucnost ruzova.

      1. rrobi11:09 dne 23.2. 2013 napsal/a

        Ahoj,

        ja viem, že máš pravdu. Maximálne s tebov súhlasím :) Bol som už aj na pár rande. Zatiaľ to vyzerá naozaj nádejne. Snažím sa na ex nemyslieť ako si radil. Celkom to pomáha ale ešte občas naskočí nejaká spomienka. Vtedy si pripomeniem prečo som ju nechal a je to znova ok. Myslím, že môj život bude čoskoro ako predtým, vlastne lepší :)A ak nie? Nič sa nedeje dovtedy. Dovtedy budem chodiť „od dverí k dverám“ kým to nebude to pravé.

        Ďakujem ya cenné rady. Konečne stránka kde sa človek môže vyrozprávať a ešte mu aj poradia. Goog job :)

        S pozdravom a úctou,
        Róbert

  78. Jirka06:37 dne 16.2. 2013 napsal/a

    Zdravím.
    Chtěl bych se zeptat na pár věcí, když už člověk cítí že to končí…
    Mě je 28 a přítelkyni 25. Přítelkyně má jedno dítě z předešlého vztahu (což mi vůbec nevadí). Chodíme spolu 3 měsíce (vím, že je to málo a jsme na začátku).. jenomže teď už to pomalu končí… Ta její láska v počátku už teď není a dává mi to najevo, že to pozná i ůplný ignorant… Přiznávám se, že jsem jí lásku dával plnými doušky a to bude asi jedna z věcí co jí vadí… párkrát jsme si o tom popovídali a prostě už mě asi přestala milovat.
    Chtěl jsem se zeptat jak oživit tu lásku, kterou ke mě necítí protože já je miluji celím srdcem a nechci je ztratit.
    Děkuji.

    1. michelllin08:30 dne 16.2. 2013 napsal/a

      Zkuste udělat šokovou metodu, prostě přijďte jako první vy s tím, že odcházíte, ale že ji dáváte např. 2 měsíce na to, aby si utřídila myšlenky. Ono už je to stejně asi v háji, takže nemáte co ztratit. Buď si uvědomí, že vás potřebuje a nebo ne. Moc šancí bych tomu ale nedával. Láska nefunguje na povel, člověk to tak musí cítit někde uvnitř.

      1. Jirka15:34 dne 16.2. 2013 napsal/a

        Děkuji za tip. Po pravdě jsem nikdy jakoby kopačky nedával takže v téhle životní etapě nemám zkušenosti :(
        Samozřejmě jí do lásky nechci nutit a ani nechci. řekla mi že prostě potřebuje čas aby si to srovnala v hlavě a aby jsme byly nějáký čas od sebe… je to pro mě, ale těžké protože bydlí v bytě hned pod mým bytem a nevidět a nepotkávat je pro mě citově obtížné :( když vím že tam jsou a nemoci nebýt s nima je dost frustrujíci :(
        Snažím se být nad věcí, ale nejde tok hladce. Člověk furt musí myslet na to PROČ?……

      2. michelllin23:57 dne 16.2. 2013 napsal/a

        Když budete první, kdo to udělá, bude ona ta odkopnutá a snažit se bude muset ona. Nebuďte v tomto ohledu měkkota. Jednoduše ji pošlete k šípku. Je to pořád lepší, než když to udělá ona jako první. Snadné to nebude, ale jestli to má skončit, tak vám stejně nic jiného nezbyde. Myslet na to budete vždycky. Důležité je se naučit s tím rychle srovnat. Poprvé to bývá nejhorší, podruhé či potřetí už to tak prožívat nebudete.

        PS: aby jsme = abychom ;-)

      3. Jirka05:34 dne 17.2. 2013 napsal/a

        No… stejně mi nic jiného nezbude takže do toho vosího hnízda budu muset píchnout :(
        Ještě jednou děkuji.

      4. michelllin12:52 dne 17.2. 2013 napsal/a

        Dneska jsem shodou okolností narazil na tohle: http://rozchod.dqd.cz/

        Ale moc bych se tím neřídil :-)

  79. mikuda20:55 dne 15.2. 2013 napsal/a

    Tak taky přispěju jako žena….dnes jsem se rozešla s přítelem po skoro pětiletém vztahu.Ne opravdu v tom není nikdo jiný…a přítele stále miluji, ale…zjistila jsem, že jsme báječní spolubydlící.To rozhodnutí zrálo cca půl roku.Jsme ve fázi, kdy přítel byl šťastný a já ne…žádné společné cíle, zájmy.Děti ještě nechceme, svatbu taky ne, byt hotový a všude jsem jezdila sama, protože „příteli se nechce“.Opravdu to strašně bolí a opravdu se bojím, že třeba budu litovat, protože jinak si rozumíme a soužití bylo v pořádku.Jenže chci žít a být šťastná.Stejně tak chci, aby on by šťastný…s někým komu to takhle bude vyhovovat a nebude ho chtít měnit.Přesto, že to bylo z mé hlavy, přesto to pekeně bolí.A ano…bojím se samoty…

    Děkuji za článek, je výborný.

    1. Jakub18:31 dne 20.5. 2013 napsal/a

      Nejhůře je na tom v životě člověk ten, který neumí být sám. Lze se to naučit a člověk při tom pochopí mnoho hodnotných věcí; ( pokud potřebujete motivaci ).

  80. rrobi08:18 dne 12.2. 2013 napsal/a

    A najväčší problém bol ten, že keď som povedal, že už v tom nechcem pokračovať bývalá mi hodila o hlavu také nepravdy a ublíženia, že to bolí až doteraz. A ak to myslela vážne tak pri mne zrejme naozaj nebola šťastná len potom neviem prečo ja som zostal tým zlým.

    Ale nevadí, ešte ma to trápi, myslím na ňu veľmi veľa a pohýňam sa pomaly ďalej a verím, že čoskoro to budem mať za sebou.

  81. Honza07:52 dne 12.2. 2013 napsal/a

    Ahoj, děkuju za článek. Bohužel přestože vím, co mám dělat, nejde to, protože řeším dvě roviny.

    S partnerkou jsme se poznali přesně před třemi lety a shodou okolností hrála na baskytaru, která nám s kamarádem chyběla do kapely. Založili jsme kapelu, která pořád funguje a všichni do ní investujeme svůj čas, nutno podotknout, že jako frontman se jí věnuju nejvíc a je to moje životní láska, bez který si už nedokážu představit život.

    Po pár měsících fungování kapely jsme se dali s hudebnicí dohromady a prožili dva a půl roku intenzivního vztahu. Nikdy jsme spolu nebydleli, ale přespávali u sebe často a propojovali svoje zájmy a samozřejmě kamarády. Jedním s takových zájmů je třeba divadelní improvizace.

    Teď je ale nutný zmínit, že jsem pořád trpěl sebelítostí kvůli rozchodu se svou první láskou (asi rok a čtvrt dlouhý vztah, rozchod devět měsíců před basačkou) a měl jsem chvíle, za které partnerce vděčím, protože mě vždy podržela a dávala mi hodně lásky. Musím přiznat, že jsem měl k dlouhodobé lásce skeptický vztah a byl až cynický k některým tématům partnerství. Pak přišli nevěry. Byl jsem zmatenej a v opilosti se pouštěl do dobrodružství, která samozřejmě strašně ubližovala partnerce. Přesto jsme to ustáli a já se trochu uklidnil. Dost na to, abych byl věrný, ale ne dost na to, aby měl vztah počáteční důvěru. Zkrátka a dobře, vlastními chybami jsem se připravil o dívku, ke které jsem nevědomky přirostl víc, než by bylo zdrávo. Když mi to začalo docházet, už bylo pozdě. Před týdnem to se mnou vzdala a já se ocitl na úplném dně.

    Fáze nepochopení snad ani nepřišla, protože důvody znám. Celý týden jsme o tom dokola mluvili, ale vlastně nebylo proč. Jen jsem ukázal svoje zoufalství podpořené její lítostí. Zasloužil jsem si to za svou bezpáteřnost a bezohlednost. Problém je, že začnu dříve nebo později brát partnerku jako samozřejmost. Nebylo to poprvé. Nenávist cítím jen k sobě, protože už nemůžu vrátit lásku, kterou do mě vložila.

    Teď ale zpět k tomu, co je naprosto klíčové v mém trápení a co tady napsané není nebo si to možná jen nechci přiznat. Jak skloubit kapelu, divadlo a odloučení od jejich nenahraditelných prvků, tedy od ní. Zrušením bych totiž ublížil nejen sobě, ale navíc dalším lidem. Ona chce, abychom pokračovali, já taky, jen se necítím dost silný. Jak na to?

  82. rrobi16:37 dne 11.2. 2013 napsal/a

    Dobry deň,

    ja som sa pred 3 týždňami rozišiel s priateľkou. Stále ju mám rád. Najprv odišla ona potom sa vrátila a milovali sme sa. Pri tom milovaní som zistil, že to už nie je to čo kedysy a zmäteným som sa stal ja. Keď sme sa o tom rozprávali odmietala pri mne stať. Že vraj za oboch nevládze. toto bol impulz, že ja som obetoval vždy všetko aj v ťažkých chvíľach keď ona nevedela a ona toho nebola schopná ani raz. Tak som ju nechal, ale okrem toho tam bolo mnoho racionálnych dôvodov prečo v tom nepokračovať. No teraz po troch týždňoch silno uvažujem či som urobil dobre. Rozum stále povie, že ano no srdce diktuje trošíčku ine veci. Možné je, že mi nechýba ona ale niekto vedla mňa pri kom sa zobudím, kto ma objíme a tak podobne. Váš článok je naozaj veľmi dobrý. teraz je na obzore iné dievča, no ja nechcem do ničoho skočiť. Skôr ako ste radili, snažím sa získať späť čo som za tie 4 roky vzťahu zo seba stratil. Veľmi motivačný článok ďakujem pekne.

  83. Jeny21:37 dne 30.1. 2013 napsal/a

    Zdravím, též jestli mohu jako žena tento článek pochválit, opravdu. Prošla jsem si několika vztahy a momentálně jsem týden po rozchodu z partnerovy strany. Pravda, vztah netrval ani rok, ale nic to nemění na tom, že jsem věřila, že to už je konečně on. Rozčilují mě ty rady typu choďte cvičit, do přírody atd. a to z jediného prostého důvodu, že jsem v takovém stavu, že funguji v demoverzi-práce, spánek (za pomocí prášků) a jediné na co mám energii navíc je zajít někam na pivo a za druhé, že aktivity je dobré neprovádět sám, ale s někým. Bohužel to je nyní takové období, že ač mám kolem sebe spoustu přátel, tak jsou všichni zadaní a já je nechci zatěžovat a upřímně mi dělá problém vidět někoho šťastným :-) Pokud mi někdo poradíte, co je nejlepší v tomto období dělat, s čím máte dobré zkušenosti, budu za to moc ráda. Můj koníček je cvičení, ale jak jsem psala, na to není energie, zkrátka něco nenáročného, zajímavého a kde i člověk pozná nové lidi.

    1. michelllin13:36 dne 1.2. 2013 napsal/a

      Jeny, proč byste je obtěžovala? Zkrátka je vytáhnete někam ven, tak jako to kamarádi občas dělají. Super jsou diskotéky, pokud chcete poznat nové lidi, cestování apod.

  84. Wanula04:57 dne 29.1. 2013 napsal/a

    Moje pritelkyne neví co chce a jsme ve fazy která mě ubyji a nicime mě.netuší totiž na moji otázku jestli chce být se mnou nebo jestli mě miluje odpověď dlohe mlčení a moje nedockavost tomu neprospívá!trvá to pro mě dlohe tři měsíce.má teď nemocného rodiče který je na tom špatně ale stále z ni nemohu dostat odpověď.pořád si píšeme a stykame se a bavíme se pro mě jako kamarádi.i když velmi blízcí vinna je i na moji straně ale už udělala mnoho chyb a mě to ubiji ale stále ji odpoustim a doufám v návrat do lepších času.ale den ode dne zjistuju že to je dost pro mě mám dost narusenou psychyku a nevím jak se rozhodnout už je toho na mě moc a zase beru ohled na jejího rodiče a chápu že má jiné priority ale je v tomhle dost sobecká a když se zeptám přímo nechce to řešit furt fokola jako tento článek a jsem možná i sobec…prosím o radu

    1. Jeny21:22 dne 30.1. 2013 napsal/a

      Asi jste nikdy v takové situaci nebyl, ale pokud má nemocného rodiče, neřešte s ní nic ohledně vztahu, je to skutečně sobecké, ač chápu, že Vás to trápí. Každý máme jedny nervy, jedno srdce, jeden mozek a omezenou kapacitu, která je nyní vyplněna jinými problémy. Jen jí maximálně podpořte-stoupnete u ní a jistě to pro ní bude dobrý důvod s Vámi zůstat. Pokud ji budete zatěžovat dalšími problémy, nebude ve Vás mít oporu a dříve či později od Vás odejde.

  85. Jogurt17:17 dne 23.1. 2013 napsal/a

    Ahoj,
    chtěl bych Vám říct, že článek je skvěle napsaný. Já osobně sem hledal hodně článků právě na toto téma, ale žádný mi nepomohl jako právě ten Váš. Takže Vám, pane michelllin opravdu děkuji!

    Pokud dovolíte, i já bych se tu podělil o svůj příběh o bolestivém a nečekaném rozchodu se slečnou a pokud se mi k tomu vyjádříte, budu jedině rád.

    Já 24, přítelkyně 26. Hned od prvního okamžiku, co jsem ji potkal, jsem věděl, že ona JE ta pravá. Úžasná, zajímavá slečna s kupou nádherných vlastností, nádherně jsme si rozuměli a dokonce se u nás projevila tzv. „Olivová teorie“ :-).

    Každý z nás asi máme představu o svoji vysněné – a já měl to štěstí, že sem takovou ženu měl.

    Byli jsme spolu něco málo přes rok, když se rozhodla, že se rozejdem. Ano přiznávám, že jsme měli i své špatné chvilky – často jsme se hádali – já byl výbušný a ona byla naopak z každé hádky hodně špatná a už i dříve přemýšlela nad rozchodem.

    Důležité je i říct, že ta největší hádka/krize přišla 14dní před rozchodem – řekli jsme si hodně špatného a zároveň jsme spolu prakticky vůbec nekomunikovali, nic nepodnikali. Ona z toho měla deprese (i kvůli nemoci, kterou trpí), naopak já se jí snažil vždy rozveselit (což sem ne vždy vydržel, když se mi neodstala zpětná vazba). Ale pořád jsem to bral jako krizi, která mi zároveň otevřela oči a já věděl, co musím změnit a co dělám blbě. Pár dní po mém prozření, ale přišla ta osudová rána.
    ….
    ….
    ….
    Ptám se sám sebe „proč?“. Když přítelkyně byla (poslední noc našeho společného soužití) doma, tak mě v posteli držela za ruku a nechtěla pustit, pár dní předtím jsme se spolu pořád smáli, objímali, semtam si dali i pusu!
    A proto nechápu, co se to děje? Proč se rozcházíme? Příjde mi to TAK STRAŠNĚ MOC zbytečné zahození krásného vztahu dvou lidí, kteří si spolu nádherně rozumí! A ano, chyby na lidech byly jsou a budou, ale já sem ten typ, který se rád zdokonaluje a ona to ví. Tak proč je konec? Místo hlavy mám teď jeden velký otazník…

    …každopádně už se stalo. Ikdyž je mi to líto a příjde mi to zbytečné, tak se musím zatnout, držet se rad z článku a hlavně vydržet! Buď to (aspoň z části) přebolí a nebo si to ona časem uvědomí…

    1. kotlík14:31 dne 24.11. 2014 napsal/a

      Ahoj Jogurte,
      … mám to teď podobně jako jsi popisoval ty… Jak to se slečnou dopadlo, případně za jak dlouho jsi byl zase v pohodě?
      Díky za moc za odpověď ;-)

  86. ellie23:25 dne 17.1. 2013 napsal/a

    Skvělý článek!!

  87. pepe16:50 dne 17.1. 2013 napsal/a

    ahoj,
    po letní krásné dovolené,mi žena řekla,že se chce rozvést.Jsme spolu 22 let máme dvě děti 19 a 10 let.
    Žili jsme celkem v pohodě,i když jsem se někdy nechoval učebnicově,myslím,že to šlo-Hlavní její důvod je samostatnost,postavení se na vlastní nohy a nedůvěra.
    Podala žádost,teď spolu žijeme skoro půl roku spolu,za pár dní se stěhuje pár metrů vedle našeho bytu.Já jí stále moc miluju,ale děsí mne její chlad.Co mám dělat,když vím,že jí chci zpět?

    1. diccon12:52 dne 18.1. 2013 napsal/a

      pepe asi te zklamu, ale moje zkusenost je takova, ze kdyz je vztah bez vetsich problemu, tak pokud zenska nema nekoho jinyho (prinejmensim vyhlidnutyho) tak neodchazi.

      I kdyz na druhou stranu obcas jsou ty dusevni pochody k nepochopeni. Jelikoz jsem tady tak si taky vyleju srdce. A potvrzuju verdikt z Typologie divek 2 – divky s nizkym sebevedomim (=nejvetsi pruser ze vseho). Budiz to varovani vsem naivum.

      Ode me ted po jedenacti letech odesla partnerka. Vztah byl OK, hodne schopna a krasna holka, ale s vecnejma pochybama o sobe a imaginarnima prekazkama v zivote. Za tech 10 let jsme prekonali krize, jeste pred dvema rokama naplanovali deti, 90% casu jsme spolu byli stastny (jako opravdu stastny – bez hadek, dobre jsme spolu zili). Kombinace premiry prace a studia nicmene zapracovala a partnerka (bohuzel, problemy se sebevedomim ja resit nedokazal a ona pres mnohy sliby k psychologovi nesla) se krizi rozhodla resit neverou s chlapem od rodiny, kde hlidala deti. Podruhy zenatej, dve deti v prvnim, jedno ctyrlety dite v druhym manzelstvi. Netusim, co se ji honi hlavou, protoze pravdu nikdy nerekla. Dal jsem ji prostor a cas vic jak rok – zaridil novy bydleni, vybavil byt, snazil se dat veci do poradku (bez podlejzani a saskovani). Ale s nim ani na okamzik neukoncila styky. Naopak se do nej vic a vic zamilovavala. Ted odesla vpodstate za nim, protoze uz sama nemela zaludek se mnou takhle zametat (presto, ze rozumove sama tusi, jaka je to hovadina). To proste nepochopis. A uplne klasicky chtela, abychom ted zustali kamaradi, obcas se navstevovali a psali si…

      1. Miky04:24 dne 18.9. 2013 napsal/a

        Hej lidi! Co to je za blog hernajs,Jsem se dal do čteni v pul třetí ráno a je pul šesty. Vrátím se,ale ted musim jit relaxnout než pujdu makat

      2. michelllin15:53 dne 18.9. 2013 napsal/a

        Ja ti to reknu, je to ten nejlepsi blog na svete :-D

    2. diccon12:56 dne 18.1. 2013 napsal/a

      … jinak michelline – veliky diky za clanek. Taky mi pomaha utridit si myslenky.

      1. michelllin13:05 dne 18.1. 2013 napsal/a

        Za malo, ja ho tehdy psal take proto, abych si pomohl zrekapitulovat, co delat / nedelat.

  88. flotek12:34 dne 14.1. 2013 napsal/a

    dik za dobrey clanek.todle sem potreboval! i kdyz sem v posleni dobe toho precetl hodne, todle je fakt dobre.
    pred vanoci me nechala moje 1. laska po 5 letech
    s tim ze se mnou prozila krasnej vztah, ale ze sme moc mladi
    a ze chce zazit jeste neco jineho.jakoby me presvedcovala
    ze se k sobe vratime, ze si me chce zpatky vybojovat, ale na to ja prece nemuzu cekat. posledni dobou utapeni v alkoholu me fakt nepomaha a delam strasne ostudy u jinych holek :D rekl sem si uz dost prilisneho piti.
    Tedka sem dost rad ze sem ji od rozchodu snad vubec nekontaktoval. jen na vanoce sem tam byl pro veci a chovala se ke me strasne utesive a davala mi polibky.akorad mi tim vic ublizuje. cele to proc to udelala respektuju a chapu. ona jeste studuje vysokou a ja uz par let pracuju a sem zaseklej v praci. ma kolem sebe spoustu mladych nevazanych lidi. jen asi ja zaspal svou dobu :( nemam ji to az tak za zle i kdyz mam pocit ze by bylo lepsi to za zle mit. urcite ji nechci zpatky driv nez poznam jiny vztah, ale bojim se ze driv se ona treba vrati a ja neodolam…
    clanek mi fakt pomohl :) dik

    1. ňaf19:10 dne 20.1. 2013 napsal/a

      Díky autorovi za skvěle napsaný článek! Bohužel pro mě je už příliš pozdě… Proto těm, kteří náhodou na tento článek narazili a zároveň tuší nebo dokonce vědí, že se s nimi jejich partner hodlá rozejít, radím, ať se tímhle článkem řídí. Může to znít krutě, ale je to asi ta nejlepší možnost.

      A všem těm, které partner po dlouhé době poslal z neznámých důvodů k vodě, přeju v životě hodně moc štěstí!

  89. Bernadeta08:20 dne 14.1. 2013 napsal/a

    Hezký den přeji. Děkuji za zajímavý článek. Taky jsem ve fázi, kdy potřebuju najít vnitřní smír. Řeknu Vám svůj příběh a prosím kamenujte jen malými kameny, ty těžké teď nezvládnu. Jsem zadaná už 10 let, máme 2 děti, přítel je velmi obětavý táta, se vším mi pomáhá, stará se vzorně o děti. Jediné, co mi chybí – jeho verbální projev citů. Já to prostě potřebuju slyšet, od začátku našeho vztahu jsem to od něj neslyšela. A taky svatba – nenaléhala jsem před 7 lety, kdy jsem prvně otěhotněla, ale čím jsem starší, tím větší váhu má pro mě být rodina se stejným příjmením. Tehdy řekl, že třeba změní názor. Nezměnil. Jednou ženatý byl, nedopadlo to, podruhé prý nechce (já ho poznala 5 let po rozvodu).
    Celou tu dobu jsem mu byla věrná. Až jednou jsem poznala muže, úplně jsme se do sebe zbláznili. Já odmítala jakoukoliv možnost odchodu od rodiny, zakazovala jsem si to, i když jsem po tom velmi toužila být s ním. Padlo slovo rodina, svatba, miminko… A já pořád odmítala. Ale před vánoci se to ve mě zlomilo, řekla jsem si, že ten chlap mi za to stojí. Probírala jsem dopad na psychiku dětí s psycholožkou, svěřila se mámě. O svém úmyslu odejít od rodiny jsem mu řekla minulý týden, chtěla jsem ho potěšit. Byl v šoku, celou dobu přemlouval on mě, ale prý si to všechno znovu a znovu probíral v hlavě, jak jsem ho odmítala. A najednou prý to není správné. Chce teď pauzu, protože už nevěřil, že bych mohla udělat tak důležitý krok. Prý si na to zase musí přijít sám, že bysme to zvládli. A teď co s tím? Myslíte, že je šance? Jsem teď dost nešťastná, hrozně to bolí…Děkuji za komentář.

    1. Miky04:13 dne 18.9. 2013 napsal/a

      jeho případ i muj případ.Prošel jsem si jedním rozvodem a dalším prostě nechci! Je to humus všech humusů rozvod,trpí tím všichni a moc.,je mi 40,na další děti se necítím.Vyčetla mi to.Já ji to nemám za zlé.Je o 17let mladší než já.Ale já ji to řekl na počátku vztahu že manželství a děti již nechci.Ovšem že kdyby přišla,že bude mimi,nebyl bych smutný,nebránil bych se ale plánovat se mi to nechtělo.Co se týká manželství a vyhýbání se mu-vysvětlím pár slovy.Vím jak soudy rozhodují,jak rozhodli i v mém případě a jak jsem zajistil tímto skvělý život kolíkovy s rameny přes celá záda a nohma až na zem.Přišel k hotovýmu,všemu co ona na mě vysoudila a ještě ze mně měli prdel.Jestli tohle někde vidí,viděl.nedivte se mu.To neni nezájem,to je strach jít do vztahu.

  90. Misha19:56 dne 11.1. 2013 napsal/a

    Krásný den, snad nebude vadit, když i já jako žena přispěji k diskuzi nějakým tím písmenkem. Musím autora také pochválit, užitečně napsané. Jsem měsíc po rozchodu, bohužel i když bych svého bývalého také minimálně rok nepotkala, tak jsme po těch 7 let vztah (10 let se známe) natolik „propojeni“, že to prostě nepůjde. (stejné menší město, společný pes, společní kamarádi, stejná oblíbená místa, stejné koníčky, podobná práce – potkávání se na schůzkách)…Je to opravdu na palici. Ale proč píši doufám že tím tady nebudu moc otravovat, ale ráda bych věděla názor i muže. Je nám oběma 25 let, znali jsme se 10 let, chodili a posléze žili skoro 7 let, vše na mě působilo jako v naprostém klídku, plánování společné budoucnosti, no skoro jak pohádka..a pak ze dne na den přišel s tím cituji: „Hrozně Tě miluji, jsi úžasná žena, moje osudová, nikdy jsem si nedokázal představit život bez tebe, atd…Ale potřebuji si vyzkoušet a užít volno, byli jsme spolu v těch nejlepších dospělých letech, a já sice nevím zda má vola bude bude lepší, nebo zda budu štastější ale potřebuji si to vyzkoušet, a mít prostě volno. Zkusit si to. Mohl jsem si vždycky dělat co chci, nikdy jsi mě neomezovala ale já prostě nechci mít vztah vůbec. Miluje tě“ pak se řeklo ještě hodně slov a probírali jsme to asi týden v kuse, ale v globálu pořád tohle..ale můžu se vás mužů zeptat, na váš názor? Jsem v začarovaném kruhu, …-( Nechť kdo má chuť se k tomu vyjádřit z pohledu muže budu jedině ráda, já to prostě nemůžu moc pochopit, říkám si pořád , že když člověk miluje tak to nejde jen tak zahodit, a to že člověk potřebuje změnu se dá vždycky nějak řešit..pauza atd. Díky

    1. michelllin20:07 dne 11.1. 2013 napsal/a

      Ja myslim, ze to je jasne. Ma pocit, ze mu neco utika. Nic skoro nepoznal. Zadne dalsi zeny, mozna toho v zivote vlastne moc nezkusil a jeste nevi, ze prijde samota, chce mozna zkusit poznat i dalsi zeny, ktere ale budou v mnohem stejne, mozna daleko horsi. Nechal bych jej jit. Treba se za pul roku zase shledate. Treba potkate nekoho lepsiho. Nema smysl jej premlouvat, pokud se uz rozhodl, protoze to urcite v jeho palici neuzralo pres noc. Jen at si zkusi, jake je to byt sam. A vy take. Je to nedocenitelna zkusenost. Fakt. On proste zkratka ted nevi, co chce. Casem na to snad prijde, ale….opet – asi vam to uz pak bude jedno, pac budete mit po boku jineho prince. Lepsiho, ktery vam neutece pote, co mu jednou hrabne v bedne. Hlavne – dovede si predstavit, ze tomu cloveku budete duverovat? Ja moc ne. Kdyz ho ted nechate s klidnym srdcem jit, s nejvetsi pravdepodobnosti sam pribehne, pac mu dojde, ze by vas taky mohl ztratit navzdy. Je to divne, ale v techto situacich je lepsi delat presny opak toho, co nam radi srdce :-)

      1. misha18:03 dne 21.1. 2013 napsal/a

        Krásný večer, tak jsem se po trochu menší odmlce zase připojila, moc děkuji za komentář, opravdu je hodně obohacující…no měl jste pravdu…i druhý kolega:-))) už loví jinde v jiných vodách, a mě není schopný na akci kde máme společné kamarádi kloudně ani pozdravit..zatím jsem ho s žádnou ženou neviděla..ale vím to od kamarádů že už má vyhlídnutou..jsem trubka největšího kalibru, jak jsem mu žrala všechny ty jeho kecy…vážila si ho za to jak to udělal, vážila si ho..ale on po měsíci rozchodu kdy chce volnost už volí jinde? …no alespoň jsem prozřela…jde na to zhurta, na můj vkus po 7 letech vztahu ale už je jeho věc…ale bolí tak neskutečně to bolí,…příjdu si jak odkopnutej schnilej brambor…(nevím kde mě napadlo to přirovnání)….a já mu ty kecy o tom že mě miluje věřila..moc se omlouvám za výlev…nějak to muselo jít ven…

      2. Miky03:59 dne 18.9. 2013 napsal/a

        to jak si připadáte.Nemůže to být také jen pouhá ješitnost?Nevím,jen se dotazuji.Ale nelamte si tím hlavu.To nemá cenu.Když jeden nechce je to třeba pochopit a ne se babrat v tom,proč.

      3. Miky04:02 dne 18.9. 2013 napsal/a

        naše vzdálená přízeň pracující jako předseda občanskoprávního senátu tehdy pronesl,že ho v šílenství uvádí výrok navrhovatelky,že k odpůrci cítí nepřekonatelný odpor.A to si vemte to,že s odpůrcem má třeba i tři děti.To se dost bije,že?

    2. flot16:28 dne 14.1. 2013 napsal/a

      myslim ze kdyby te opravdu miloval tak neodejde… me pritelkyne rekla neco podobneho.ale ze uz neni proste zamilovana ze me ma jen strasne rada jako pritele.tim ze odejde si chce pry uvedomit to ze lepsiho nenajde.sme na tom asi podobne…:( kasleme na ne a zacneme taky zit!vim ze by to bylo lepsi s nema ale todle je taky prilezitost :)

    3. diccon13:14 dne 18.1. 2013 napsal/a

      Ono to neni tak jednoduchy, ja tohle resil taky (a nakonec jsem neodesel). Je to vpodstate jak pise michellin – clovek uz musi mit nejaky zivotni zkusenosti, aby si dobryho vztahu vazil. Mel by vedet, jaky to je, kdyz nekdo blizkej umre (rodice …), mel by vedet, jaky to je zit delsi dobu sam a mel by si uvedomovat, kolik lidi sice zije ve vztahu, ale zije blbe. To po si potom pri takovym premysleni uvedomis „Paneboze, jsem to ale kokot, mam neco, co vetsina lidi nema, jiny to celej zivot hledaj a nenajdou a chci to zahodit.“ Problem je, ze mu to nakonec treba dojde, ale to uz byva pozde.

      1. michelllin17:25 dne 18.1. 2013 napsal/a

        Je to presne tak, jak pises – davam dohromady clanek na toto tema. O lidech, co porad hledaji v zivote neco, co jim chybi a vzdaji se kvuli tomu svych partneru, pratel, rodiny, aby mohli mit napriklad penize, az maji moc penez, tak jim chybi pratele, rodina, partner do zivota apod. Je to podle me o tom byt spokojeny sam se sebou. Se svym zivotem. Pak totiz nehledas porad neco lepsiho, ale jsi schopen si uzit i to, co mas vedle sebe. Vetsina lidi do teto etapy prichazi podle meho nazoru v pozdejsi fazi zivota, kdy uz jsou vyboureni a vedi, co od zivota chteji + co chteji od partnera. Druha stranka veci je pak naucit se vazit si beznych veci a respektovat ostatni (partnera, pratele). Na to by nekterym nestacily ani tri lidske zivoty :-)

      2. Jakub18:13 dne 20.5. 2013 napsal/a

        A právě od toho jich je nespočet ( lidských životů ). :-)

    4. Jakub18:07 dne 20.5. 2013 napsal/a

      Jeden miluje vždy více, druhý méně. Ať muž nebo žena. Časem se to projeví.
      Oproti tomu pokud oba milují bezmezně ( ale ne zaslepeně nebo hloupě ), vydržejí spolu do smrti.

    5. Miky03:53 dne 18.9. 2013 napsal/a

      Nevím to jistě,ale domnívám se že jste byli příliš mladí ještě s moc málo zážiky, a to především na patnerově straně.Já jich měl dost,ale přítelkyně ne příliš.Mě v době rozchodu 40,ji 23.Vinni v neshodách jsme ovšem byli oba.Ona i já.Já možná víc.A nebo jsme to brali na lehkou váhu a já jako samozřejmost.

  91. Milan18:51 dne 7.1. 2013 napsal/a

    Chci Vám poděkovat za Vaší pomoc.Právě jsem se zamiloval do nové ženy.DĚKUJI VÁM.

  92. A19:11 dne 3.1. 2013 napsal/a

    Jsem zena :) Je mi teda 21, ale rozhdone se tak nechovam (jak by se dle stereotypu spolecnosti mohlo zdat). Chci jen rict, ze ne vsechny zeny nevedi, co od zivota chteji, jaky je jejich smysl. A take ne vsechny zeny opusti muze kvuli jinemu (a kdyz to udela, jde za horsim, nebo dokonce nasilnikem – tak je s prominutim blba). Nejhorsi je, ze clovek neovlivni, kdy se do koho zamiluje. A pak vsichni vime, jak doaze blbnout.
    Jeste bych rekla, ze zenam take trva spoustu casu, nez se vyrovnaji s rozchodem, ale tim, ze o tom mluvi, placou, projdou si tim nejhorsim a nebrani se slzam, tak si mohou hodne pomoci. Sama jsem po rozchodu, den, a ano, ten vztah byl bran vazne, byl starsi, zadna „teen“ laska, takze si myslim, ze alespon trochu vim, o cem mluvim…Ale jak uz vime, ublizuji zeny muzum, tak muzi zenam…

    1. michelllin21:32 dne 4.1. 2013 napsal/a

      Milá ženo A :-), rozhodně netvrdím, že každá žena má v hlavě zmatek nebo že se musí každá chovat naprosto stejně. Ale obecně dívky, ženy, manželky zareagují v mnoha případech podobně. Výjimky jen potvrzují pravidlo. U chlapů je to stejné, také se v mnoha ohledech chovají v jistých situacích (téměř všichni) stejně. Ale nikdy se nepodaří podchytit všechny situace / typy chování. Dá se to pouze zobecnit. Vstřebání rozchodu trvá všem tak dlouho, jak dlouho se chtějí utápět v minulosti – je úplně jedno, jestli je to žena nebo muž :-). Alespoň to si myslím já.

  93. Milan18:55 dne 20.12. 2012 napsal/a

    Velmi děkuji,
    Je to zajímavá pravda.Dokonce jsem se rozhodl po přečtení Vašeho návodu jak být pro ženy přitažlivější, navšívit odborníky na oblékání a zajdu i do salónu pro muže.Nakoupím se nové oblečení a tak.Je to výsledek Vaší rady.Ještě jednou děkuji za příjemnou pomoc.Rád bych pro Vás něco udělal, ale nic mě nenapadá.Po aplikaci Vaší osnovy jak bojovat s rozchodem se ulevilo i mému kamarádovi a i za něj Vám tímto děkuji.Nemá totiž odvahu se Vám svěřit, ale měl podobnej problém.

  94. Milan18:43 dne 18.12. 2012 napsal/a

    Jak je možné, že to tak všechno chápete a jak je možné, že umíte pomoct?Ale jednu otázku mám.Ale né kvuli ní, alek kvuli sobě.Jak je možné, že do poslední chvíle semnou plánovala budoucnost (10 letý vztah) a nakonec to utne?Vždyt to nemá logiku.Já kdybych měl přeci nějakou milenku tak neplánuji koupi auta a tak.A taky by mě zajímalo, proč mi při rozchodu neřekla mam jiného chlapa(to by bylo přeci pro mně vše lehčí) a né si vymýšlet blbosti, že je semnou nešťastná a tak.Nejsem náhodou divnej, že se na to ptám?

    1. michelllin18:08 dne 20.12. 2012 napsal/a

      Vetsinou je to proto, ze divka jiz nekoho ma a je ve fazi rozhodovani. Testuje si svuj novy objev. Jestli ji bude vyhovovat. Nechce riskovat, ze nakonec bude sama. Vetsinou to jsou zeny, co jsou i v beznem zivote nerozhodne, maji nizke sebevedomi, trpi depresemi, nemaji moc kamaradek, ale za to spousty kamaradu, jdou ze vztahu do vztahu, boji se byt samy, nemaji zivotni cil. Kdyz se jich zeptate, co by chtely dokazat, reknou, ze nevi. Zeptate-li se jich, zda maji nejaky smysl zivota, odpovi vam, ze ne. A proto potrebuji nekoho, kdo jim bude davat smysl jejich zivota. Dlouhou dobu jste to byl vy. Ted si nasla jinou vetev, na kterou preskocila jako opicka.

      Vice o techto holkach: http://www.krcmic.cz/typologie-divek-2-cast/

      Rozdil je ale v tom, ze zatimco ona neumi zit sama (a nejspis se to nikdy nenauci), vy to zvladnete. Protoze se naucite zit, bez toho, aniz byste byl na svem partnerovi citove zavisly.

      1. Miky03:45 dne 18.9. 2013 napsal/a

        Hele člověče. :-) Vy tu charakterizujete přesně moji bývalou přítelkyni.Ne?;-)

      2. Tom19:02 dne 14.12. 2015 napsal/a

        A hlavně tu mojí….

  95. Milan17:31 dne 18.12. 2012 napsal/a

    Dobrý den,
    Velmi Vám děkuji za Vaší zprávu a zase mě opět pomohla.Jsem podnikatel takže starostí s časem mám dost.Já už jsem si uvědomil, že jsem ji ztratil, to je jasné.Řekl jsem si, že at si jde.Ono totiž časem poznáte, že vlastně ten vztah stejně nebyl to pravé.Je zajímavé, že jsem nebyl schopen se s tím vyrovnat a až po Vašem příběhu, se mi dost ulevilo.Máte pravdu, cíle mám různé. Velmi rád cestuji a to mě baví i nyní.Udělal jsem několik chyb po rozchodu.To víte emoce a uplné překvapení.Toho lituju, ale co.Udělal jsem chybu, že jsem se svěřoval komukoli a to se samozřejmě obrátilo proti mě.Ale už to neřeším.Jsem z malého města, kde drby se hrnou.Nedělám si iluze, že by se vrátila.Nikdy bych jí už nechtěl.Vím, že jsem teďka sám tady s synem a taky vím, že nějakou ženskou potkám.Vlastně s tím nemám problém nějakou zbalit.Jsem atraktivní muž (směju se).Ono Vás taková facka změní,ale tuším, že k lepšímu.Prostě to z Vás udělá lepšího člověka, aspoň to tak cítím.Ani nemám problém věřit jiné ženě.Jen prostě jsem byl jak říkate troska na práškách, ale tď už se začínám vracet do pohody.Určitě to není ta pravá pohoda, ale je to lepší.Jen mi řekněte jak je možné, že si našla chlapa, kterej je prostě fakt idiot, násilník atd.A já jsem byl ten hodnej blbeček.Jak ty ženský přemýšlej.No uznejte sám, že přeci , když si najdu nebo žena si najde mně.Tak přeci chci mít ženu lepší a né ještě horší než ex.Ale asi je to vlastně jedno.Začal jsem i o sebe dbát a dokonce si začínám dělat i radost s maličkostí,Jsem skromnej a stačí mi málo.Pochopil jsem i to, že před ní nemohu vypadat jako pacient.ani né tak kvuli ní abych jí dokázal, že je mi lhostejná,ale prostě to tak cítím, že nemá smysl být troska na pohled.Ale přetvářka to není.Nepatřím mezi lidi, kteří se smějí na povel.O vašem blogu povím i přátelům, kterým se stalo něco podobného.Ani nestojím o nějaké informace o ní a jejím životě, jen drbny kolem mi stále chodí vyprávět řeči co dělala, s kým a tak.Normálně jím řeknu, že mě to vůbec nezajíma a že to nechci vědět.Protože by mi to mohlo ublížit.Je to správné?
    Děkuji Vám.

    1. michelllin17:53 dne 18.12. 2012 napsal/a

      Je super, ze to berete pozitivne. Jestli se umite stale smat, tak to bude v pohode :-). Usmevavi lide dlouho sami nebudou – takovou mensi esej jsem napsal na podobne tema i zde. Nejlepsi cesta je fakt se nestarat o osud ex a jit dal. Vase zivoty se rozdelily. Je to stejne jako u kamaradu – proste – mozna se jednou potkate a treba ne, mozna se date znova dohromady – clovek nikdy nevi. Ale do te doby vam muze byt zcela jedno, co se s dotycnou deje.

      PS: Proc si zeny vyberou casto pak nejakeho vola. Je to i tady v clanku. Ten vul zkratka nabidne neco jineho – najednou se slecna musi vic snazit. Az ta zamilovanost opadne, tak divcine nejspis dojde, ze se s tim hodnym blbcem nemela az tak spatne, ale….to vy uz budete myslenkami i srdcem nekde uplne jinde. A pevne doufam, ze nebudete v tech mistech, kde konci zada :-D

      Tzn. vykaslete se na to, proc s nim je. V cem je lepsi. Dulezite je, ze budete lepsi vy. Vy se zmenite. A o to u toho rozchodu jde. Priste uz stejnou pitomost neudelate a nebudete kolem slecny behat jak splaseny. Priste nechte krasku, at se taky trochu snazi a bojuje.

  96. Milan18:07 dne 17.12. 2012 napsal/a

    Dobrý den,
    Velmi Vám děkuji za Váš článek.Musím přiznat, že se v tom plácám už pátý měsíc,ale snad už bude líp.Váš článek mě pomohl a uklidnil.Některé věci jsem i pochopil.Už mam snad jediný problém, že ex.přítelkyni vidím skoro každý den, protože máme střídavou péči o syna.Prostě jí nerad vidím, ale pokud bych myslel na to, že se třeba odstěhuji, abych jí neviděl tak příjdu o syna.Proto se chci zeptat jestli mužete nějak poradit.Snažím se chovat slušně a s výchovou syna nemám žádný problém.Ještě jednou děkuji za Váš příběh.A věřím, že po přečtení Vašeho článku se uleví i ostatním mužum.Děkuji

    1. michelllin18:30 dne 17.12. 2012 napsal/a

      Myslím, že právě kvůli tomu se v tom pořád plácáte, protože ji vídáte pořád. Teď se vám asi zbořil váš domeček z karet. Je třeba si najít jiný smysl života. Je pitomost žít jenom pro někoho. To je kravina. Ten druhý tu s vámi nebude napořád. Nikdy. Čím dříve si to uvědomíte, tím dříve se z toho dostanete. Vy to máte o to těžší, že se budete stále vídat. Recept zní – začněte si plnit své sny. Určitě máte něco, co jste chtěl v životě zkusit nebo dokázat. Teď je ta pravá doba na to začít být sobec a užívat si život se vším všudy. Jděte si skočit padákem, odjeďte na pád dní do ciziny, začněte cvičit, blbnout, chodit na zábavy, začněte podnikat (doporučuji, je to nejlepší žrout času), najděte si zkrátka jinou výzvu v životě. Ta žena pak časem přijde za vámi sama. Musíte však působit vyrovnaně. Ne jak pacient na práškách, který se asi za pět minut složí. Když budete vypadat a i se cítit jako troska, tak o vás žádná ženská nezakopne. Musíte se změnit – to by pro vás mohla být ona výzva. Ukažte své ex, o co přišla. Než projdete onou změnou, tak už vás to k ní tak tíhnout nebude. A třeba se mezitím bude chtít ona sama vrátit. Pak je na vás, jestli to budete chtít risknout.

      Pokud by mezitím, než se z toho vyhrabete, žádná další osudová žena nepřišla, musíte si ji ulovit. Můj návod, jak lovit dívky / děvčata / ženy v pokročilém věku :-) najdete na:

      http://www.leyter.com/blog/chlapi-sobe-aneb-rady-odbornika-na-baleni-pro-muze/

  97. Andrej09:51 dne 13.12. 2012 napsal/a

    Já sem asi před týdnem přišel od přítelkyni. A je a bude to pro mě ještě těžký, ale po přečtení článku, jsem některé věci dost zvážil a chci poděkovat autorovi. Vychází ze zkušenosti a to je to hlavní. Praxe a zážitky člověku dají ten správný směr jít a dokázat to, že to nemusí být vždycky černé. Tímto bych chtěl moc poděkovat a doufám že v této práci bude stále pokračovat =o)

  98. Walter22:09 dne 12.12. 2012 napsal/a

    Vetsinou na nic takoveho nereaguji.Cetl jsem mnoho rad,jak na to ..lol.Musim vam ale uprimne z celeho srdce podekovat vas prispevek, je velmi jiny s porovnanim s ostatnimi radilky.Fantastickej clanek,krasne uvahy a skvele rady! Potacim se momentalne v necem podobnem..a malinko mi zacal vynechavat zdravej rozum. Pomalu,velmi pomalu se dostavam po rozchodu do normalnich/relativne/koleji.Musim ale podotknout ze jste mi velmi velmi pomohl.Uz jsem si prestaval vazit sam sebe,to me k smrti vydesilo.
    Moje velke uznani a smekam pred vami.
    Jeste jednou dekuji a mejte se pekne…hlavne hodne stesti,vite o cem mluvim.

  99. Jirka10:10 dne 29.10. 2012 napsal/a

    Velice dobrý článek. Před dvěma dny jsem ukončil po dohodě vztah s úžasnou ženou. Rozuměli jsme si ve všem co jsme prožili. Náš vztah jsme ukončili i když se oba milovali, kvůli podmínkám. Vdálenost, závazky. Přinesli jsme si a dali si navzájem úžané pocity, chvíle které jsem nezažil (je mi 40), a náhle konec. Už ji třeba neuvidím. Nemám co odpouštět, nic jsme si neudělali, ale podmínky bychom oba neunesli, ač s návrhem přišla ona. Přemýšlel jsem co mne nyní tak souží, protože rozum mi říká, že to bylo správné rozhodnutí, pokud bychom se dál začali trápit, náš krásný vztah by to narušilo tak jako tak a bylo by to horší. Rmoutí mne strach, že už to krásné nezažiju. Že to bylo pouze s ní. Nezbývá než věřit a praxe ukazuje, že snad ne, že se někdo najde. Bude to jiné, ale stejně krásné :-) Doufám, že ona také zažije ten vztah, který hledá. Neumíráme, žijeme dál.

    1. michelllin16:54 dne 29.10. 2012 napsal/a

      Buď rád, že jste byli oba dost silní a dokázali jste se „včas“ rozejít. Je spousta párů, co tohle nesvede a stále dokola se schází, rozchází, ztratí x let, podvádí jeden druhého atd. Nejdůležitější je právě věřit a neutápět se v beznaději. Měl jsi dříve nějaký sen? Teď je nejlepší doba na to si jej splnit. Já šel třeba po rozchodu skákat padákem :-)

  100. goman07:56 dne 29.8. 2012 napsal/a

    Hezký článek :-) .. jen tedy po dlouhé době pekelně dlouhý :-D … mám radši kratší články, které mají například pokračování :-)

    1. michelllin12:26 dne 29.8. 2012 napsal/a

      Je dlouhý, protože to měl být návod, záměrně jsem to drobit do menších částí. Myslím, že ti, co tento článek budou číst, tak jsou většinou právě po rozchodu, čili hádám, že nechtějí číst takové ty obecné rady, ale hledají polopatický postup od někoho, kdo něco podobného zažil se vším všudy. Aby to nebylo jen psáno z mého pohledu, zároveň jsem připojil rady jiných, které snad dalším pomůžou v tom, co mají (a nebo nemají) po rozchodu dělat, jak se zachovat atd. Pro každého je rozchod bolestivý (zvlášť ten první). Ze začátku se v tom člověk utápí. Ale jak se říká – čas vše vyléčí – chce to jen vytrvat, nebýt slaboch a jít dál. Protože hned za dalším rohem čeká jiná a daleko lepší kráska – a když se člověk utápí v minulosti, tak by ji mohl lehce minout. A to by byla obrovská škoda, ne?

      Spíš jsem doufal, že právě čtenáří délku článku ocení:-) Pokračování bude, neboj – snad dnes, do konce týdne určitě. Chci už na blog psát fakt jen v případě, až budu cítit, že mám, co říct. Což bylo teď. Mám připravenou sérii článků, chtěl bych pak dopsat návody na balení, je v tom ukryta spousta historek, na které vzpomínám hrozně rád. A sepisovat to – to je pak ještě větší zábava.