Search
Generic filters
Exact matches only
Filter by Custom Post Type
Zkuste vyhledat např.   Gramatika, Čeština, Pravopis

Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?

Hello 898

„Smiřte se s tím, že jestliže jste dorazili na tyto stránky, tak už je pozdě. Vaše vyvolená je v trapu. A nejspíš se hned tak nevrátí. Život však nekončí. Ale naopak začíná. Zhluboka se nadechněte. A v klidu si přečtete, co byste měli teď udělat.“

Až to vše dočtete, budete vám třeba o něco lépe. Zjistíte, že v tom nejste sami. Možná si budete říkat, proč jste na tento článek nenarazili dřív. Nermuťte se kvůli tomu. Ono by vám to stejně k ničemu nebylo :-).

Dokud si zdravě nenabijete hubu a neodložíte růžové brýle, nezamyslíte se nad sebou, vámi oběma i vaším vztahem, nic z toho, co je zde napsáno, byste si nevzali k srdci. Pouze byste to proletěli. A zase zapomněli. Teď si to budete pamatovat napořád. A příště. Příště už budete vědět, že lidé se jednoduše schází a také rozchází. Je to jen další etapa v životě, která vás má posunout někam dál. Není na tom nic divného. To je zkrátka život. Pouze to (poprvé) kurevsky bolí.

Pokud teď házíte flintu do žita a nechce se vám bojovat, tak si prvně přečtěte tuto pasáž a pak se sem zase vraťte. O tohle vše byste přišli, kdy byste se teď vzdali. Tohle vše byste v životě nepoznali, kdybyste se teď začali litovat a nepostavili se této výzvě čelem.

Po delší odmlce jsem se konečně dostal k tomu, abych taky něco napsal i na svůj copywriterský blog (aneb kovářova kobyla chodí bosa). Poslední dobou píšu pořád nějaké texty pro někoho a tak není moc čas napsat občas i něco pro zábavu. Naštěstí jsem konečně našel pár minut čas a sepsal pár řádek o tom, co mi zrovna leželo na srdci a honilo se mi hlavou již několik týdnů. Přimělo mě k tomu nedávné setkání “starých známých” a svým způsobem i další okolnosti. Nesouvisí to sice s nijak s podnikáním, ale je to podlě mě docela zajímavé téma. Navíc jsem chtěl tento blog udělat trošku jiný, než má konkurence a psát i o věcech, které napsal přímo život sám:-).

Když jsme tak po čase seděli s kamarády na pivu (nutno přiznat, že to neskončilo jen u piva), po pár džbáncích došla řeč na naše současné i bývalé partnerky.

U bývalek jsme došli k závěru, že to jsou pěkné krávy. A u současných, že vlastně taky… akorát nám přišlo divné, proč nikdo z nás holku zrovna nemá :-D.

Netrvalo dlouho a začali jsme také probírat naše nejtežší partnerské rozchody. Docela mě zarazilo, jak se všechny příběhy zdánlivě liší. A přitom mají jedno společné. Všichni to popisovali jako nějtěžší období svého života a zároveň zkušenost k nezaplacení, která jim hodně pomohla. Zní to divně, že?

Rozchod pro vás nemusí znamenat životní tragédii. Jsou lidé, co vezmou rozchod tragicky a zalezou do své ulity, kde brečí nad tím, jací jsou hrozní chudáčci. Pak jsou lidé, které rozchod taky opravdu zasáhne, jsou smutní a trápí je to. Ale pak vezmou život do svých rukou, změní se, poznají nové lidi, procestují kus světa, najdou si novou partnerku a jsou spokojení. Do které z těchto dvou skupin se chcete zařadit vy?

Každý někdy zažil rozchod a každý jej řeší tak nějak po svém. Pokusím se sepsat všechny kroky, které snad i dalším pomohou úspěšně zvládnout rozchod s partnerem. Nečekám, že se jimi někdo bude hned řídit, protože vlastní zkušenost je k nezaplacení (prostě si to musíte vše sami vyzkoušet na vlastní kůži a udělat po rozchodu všechny ty pitomosti, před kterými varuji v tomto článku). Upřímně – dokud si sami „nenabijete hubu“, budete si stále říkat, že vám se to nemůže stát. Až se to stane, tak se stejně žádným návodem řídit nebudete. Budete jednat tak, jak vám velí srdce (a uděláte proto nejspíš vše naprosto špatně).

Na druhou stranu – na stará kolena budete vždy litovat věcí, které jste nezkusili, než věcí, které jste zkusili a nevyšly přesně podle vašich představ. Ostatně možná znáte přísloví: „Lituji toho, co jsem neudělal…“

Proto nikdy ničeho nelitujte, i když náhodou všechno poserete. Prostě to tak mělo být, nebyli jste dostatečně připravení, byli jste mladí, blbí, škaredí, cucáci… (mně tak baví vám nadávat :-D) 

Pokud jste škaredí tak…. to vám asi už zůstane nadosmrti, ale neklesejte na mysli… hnusní lidé jsou zase na druhou stranu prostě…. pořád neskutečně hnusní :-).

Anebo jste neudělali nic špatně. Prostě jste jen měli smůlu. To je život. I to k tomu patří. Na vše neexistují poučky a i když se zachováte vždy jako princ Jasoň, když je to třeba – pak i jako princ Drsoň, tak i potom se vám může stát, že vás vaše vyvolená nazve čurákem a pošle vás do hajzlu :-).

Skutečný, tzv. velký vztah se vám podaří najít a zachovat jen v případě, že již máte dostatek podobných „nepříjemných“ zkušeností za sebou. Že víte, jak vypadá (anebo nevypadá) kvalitní a plnohodnotný vztah (a můžete tak porovnávat). Že si uvědomujete, že ten druhý tady pro vás nemusí být navždy.

1935190_865144963613084_424719608823599317_n

Právě podobné nepříjemné zkušenosti vám později mohou pomoci překonat různá úskalí případných vztahů budoucích. Bez toho to zkrátka nejde. Teď jste teprve na začátku jedné dlouhé a úžasné cesty, na začátku jednoho jedinečného a nepřekonatelného příběhu, který vždy, když sami budete chtít, končí dobrým koncem. Tak přece to teď nevzdáte, ne?

Často pak člověk narazí na tyto řádky, až když je po všem, partner je fuč. Až teprve pak začnete skutečně racionálně uvažovat a pochopíte, co se vaší ženě asi tehdy honilo hlavou. Co jste měli udělat jinak. Partnera vám to zpět sice nejspíš nevrátí, ale pomůže vám to porozumnět tomu, proč se tak stalo. A jak se máte zachovat příště. To je ta cenná zkušenost, kterou si odnesete do dalšího vztahu.

Mnohdy je rozchod zapříčiněn naivitou lidí, kteří si myslí, že budou zamilovaní po zbytek života. Anebo tím, že si neuvědomují, že na vztahu se musí pracovat.

Jako třeba o zuby – je lépe se starat, dokud jsou víceméně zdravé a chodit na preventivní prohlídky, tak i ve vztahu je třeba začít řešit problémy, když se „rozjíždí“ a ne až když krize vrcholí a rozjely se již těžko vratné fáze rozchodu (třeba kvůli tomu, že jste na svého partnera prostě srali a měli jste ho celou dobu na háku).

U rozchodů často jeden z páru podléhá iluzi, že s rozchodem zmizí všechny problémy, které partnery ve vztahu štvaly.

To je sice pravda, ale s rozchodem zmizí i vše hezké, co vám vztah dával. Dá se říci, že rozchodem sice zmizí partner v realitě, ale zůstane ve fantazii a vzpomínkách. Tito fantazijní partneři však paradoxně bývají horší a hůře se zvládají než ti reální. A zjevují se a zase mizí – i v době, kdy už očekáváte, že už byste tohle vše měli mít dávno za sebou.

Rozchod je jako úmrtí – přijde mnohdy zrovna v době, kdy jej nejméně čekáte

Tápete ve tmě. Nevíte, kudy kam. Nic vás nebaví. První, co vás napadne, jak se sakra vyrovnat s tím, že dívka, která vám po večerech šeptala do ucha „Miluji tě!“ tu už není. Ba co víc, nejspíš teď sdíli lože s někým jiným. Míhají se vám hlavou všemožné myšlenky. Vybavuje se vám to, co kdysi bylo. Jaké to bylo krasné.

Pokud se vám zrovna tohle honí hlavou, tak nezoufejte. Nejste jediní, kdo musel někdy něco podobného řešit. Naopak – buďte rádi za tuhle zkušenost. Rozchod je značně posilující zkušenost nutná k vyzrání samostatné a silné osobnosti. A i když to teď bolí, časem bude líp.

Co udělat jako první, když se dozvíte onu novinku, že se s vámi chce partnerka rozejít?

Zavrhněte myšlenky na seberaždu

A rozhodně se o ni ani nepokoušejte. Ničemu a nikomu by to neprospělo. Vaše skutečná láska na vás teprve čeká. Pokud to teď zabalíte, možná ani nepoznáte váš osudový vztah. A to by byla přeci jen škoda, ne?

Smyslem života je přece život sám. Smyslem života je žít! Smyslem života je milovat život. Jen život sám ti zůstane až do smrti. Nauč se ho znovu milovat a budeš ho milovat víc než kdy předtím.

Vypořádejte vše nutné hned na začátku

Je to asi to nejdebilnější, co vás čeká a na co nebudete mít z počátku vůbec chuť, ale je to nezbytné. Vyřešte si přerozdělení společných věcí, majetku – pokud možno co nejrychleji.

Máte-li společnou domácnost, tak bude lepší, když se jeden z vás odstěhuje. Jinak by to nedělalo dobrotu. Vy i ten druhý si potřebujete odpočinout. Zapomenout. Být v dennodenním kontaktu je dost stresující a ubíjející pro vás oba.

V případě, že jste manželé, tak prostě je podle mého soudu lepší si najít podnájem a jít pryč co nejrychleji to půjde. Ano, čeká vás teď složité období, ale věřte mi, že to pro vás tak bude lepší. Smyslem je se teď pokud možno vidět co nejméně.

Najděte si kamarády na pokec

Někoho, kdo bude vaší vrbou. Ideálně váš dobrý kamarád nebo kamarádka. Uleví se vám jako nikdy. Vypovídejte se, proberte to, ale na druhou stranu neřeště každý den pořád dokola, že vás opustila přítelkyně. Asi by vás brzy opustila i ta vaše vrba:-).

Mnoha mužům vrtá hlavou také to, jak dokážou ženy na svého partnera tak rychle zapomenout. Je to právě díky tomu, že ženy mají často kolem sebe více kamarádů a kamarádek. Svěřují jim své trable a díky tomu v sobě vše nedusí. Zkuste to také. Zapomeňte na to, že jste ti největší tvrďáci pod sluncem a mluvte, mluvte a ještě jednou mluvte. Dostaňte ze sebe všechno, co vás tíží. Budete se aspoň na chvíli cítit fajn.

Neseďte doma na zadku

Nejhorší věc, kterou můžete v těchto těžkých časech udělat, je zavřít se doma. S nikým nekomunikovat. Nikam nechodit a pomalu se užírat všemožnými myšlenkami. To je cesta do pekel. Běžte mezi lidi. Zabavte nějak svou rozháranou mysl (sport, posilovna, práce, učení, tancovačky, vycházky do přírody, cestování po světě – ideální místo je Afrika s černoškami:-)). Najděte si cokoliv, u čeho můžete trávit svůj volný čas.

Důležité pravidlo – po rozchodu NECHLASTEJTE!

Z rozchodu se rozhodně ven neprochlastáte. Naopak – pouze prodloužíte své vlastní trápení. Alkohol prohlubuje deprese. Jakmile budete mít v sobě několik promile, tak začnete obviňovat sebe i svého bývalého partnera, budete se zbytečně litovat (a vašim kamarádům už to začně po čase lézt také na nervy :-)). Když už se musíte jít mermomocí někam napít, NECHÁVEJTE TELEFON DOMA! Na vaše opilecké výlevy nebude vaše teď již bývalá partnerka nejspíš moc zvědavá.

PS: A taky po rozchodu nefetujte (nebo aspoň ne hned :-D), respektive se vyhněte jakýmkoliv návykovým látkám, protože teď je vaše psychika nalomená a tímto si vůbec nepomůžete. Akorát si zaděláváte na další a mnohem vážnější problém…

Druhé důležité pravidlo – NEVOLEJTE JÍ, NEPIŠTE, ANI NEPOSÍLEJTE PROSEBNÉ EMAILY:-)

Jestli se z toho máte co nejrychleji dostat, omezte kontakt se svou (teď již bývalou) partnerkou na minimum. Vyřeště s ní to, co nutně vyřešit musíte – dělbu majetku (případně rozvod), společné účty za telefon apod. Problém nastává u společné domácnosti – tam však stejně dříve nebo později situace vygraduje tak, že se jeden z vás odstěhuje (buď ona za svým novým objevem nebo to zkrátka nevydržíte vy a seberete si svých pár švestek).

Pohádka ze života. On řekl: „Miluji tě, velmi.“ Ona slyšela: „Miluji tě, vel mi!“ A tak si posrali celej život.

Mnohým lidem se zdá hloupé po tolika letech najednou utnout veškerý kontakt. Věřte však, že to pomůže hlavně vám – MYSLETE TEĎ HLAVNĚ NA SEBE. A věřte, že i pro druhou stranu to bude šok – najednou si naplno uvědomí, jaké to je, když o vás přijde. Pokud to neuděláte, pohřbíte tak nejspíš vaši jednou šanci na obnovu vztahu. Buďte na sebe tvrdí. NEDOLÉZEJTE ZA NÍ!  Mějte svou hrdost. Jestli se k vám má někdy vrátit, tohle je jediná správná cesta, jak toho docílit.

Určitě znáte přísloví – odříkaného chleba největší krajíc. Prostě – to, čeho máme málo, to nám chybí a po tom nejvíce toužíme do té chvíle, než toho máme hodně a stane se to pro nás samozřejmostí….

Další pravidla po rozchodu / rozvodu / rozpadu vztahu

Nesnažte se být kamarádi

Pokud sami v sobě necítíte, že to zvládnete.

Což si myslí 99 % všech lidí po rozchodu a většinou se pak brzy přesvědčí, že kamarádi s ex fakt nebudou. 🙂 

Jsou dva typy lidí po rozchodu – ty kterým budete přát, aby byli šťastní a pokud se nechovali jako pičusové, tak je uvidíte rádi i potom. A pak jsou prostě lidské mrdky, co jdou přes mrtvoly, starají se jen o sebe a své blaho a své okolí jen využívají k tomu, aby se měli dobře, nedívají se při tom nalevo a ani napravo. Takoví lidé pak mají další vztahy na píču, protože si najdou nějakého dementa, protože se sami stali úplnými dementy. A proč byste chtěli mít pouštět do svého života dalšího dementa, který váš život ničím neobohacuje, pouze vám bere čas a životní energii?

Buďte k sobě v tomhle upřímní. Abyste se z toho pak nesložili.

Anebo nedej bůh, abyste si z toho samou radostí s někým nezasouložili. Třeba s velbloudem. Soulož s velbloudem nedoporučuji – zvlášť ne po čerstvém rozchodu. Budete se pak cítit docela dost divně… Teda aspoň se to říká :-D.

Snažit se zůstat kamarády s ex je většinou předem prohraný boj. I když je váš rozchod přátelský, oba dva potřebujete nějaký čas na to, abyste se prokousali svými pocity a odstranili partnerské pouto. Musíte ztratit tu identitu páru. Je třeba nastavit jen svou vlastní individualitu a přestat se vnímat jako pár. Záleží na délce vztahu, jak dlouho tohle rozdělení bude trvat.

Některé bývalé páry nakonec dokážou být přáteli, ale mělo by se tak stát až po delší době. Těsně po rozchodu je atmosféra mezi vámi příliš nabitá emocemi a prostě to nebude fungovat. Je těžké být kamarádka s bývalým milencem, protože se k němu nikdy nebudete chovat stejně jako k jiným kamarádům. Nemůžete třeba dělat dvojsmyslné vtípky a narážky, vypadalo by to divně.

Pro zapomnětlivé opakuji – pokud na to nemáte, nesnažte se být se svou bývalou kamarádi. Bude to pro vás znamenat teď jen další bolest – nic víc. Kamarádi budete třeba za pár let, až každý budete mít někoho jiného (ale ani pak vám nikdo nezaručuje, že vás to nesebere – je to zkrátka risk, který buď chcete, nebo nechcete podstoupit).

Z toho plyne další poučka – když se vás bude ptát, zda byste nešli na kafe nebo si popovídat a vy cítíte, že to v sobě nemáte ještě uzavřené – NIKAM NECHOĎTE. Řekněte jí, že se vám to teď nehodí či něco podobného. Proč? Protože se nejspíš dostanete do situace, kdy si sice krásně popovídáte, bude vám na chvíli fajn, ale jakmile přijdete domů, budete se v tom zase plácat a pouze tím prodloužíte své vlastní trápení. Pokud vás hned po rozchodu, který iniciovala ona sama, zve za týden na pokec, ukazuje vám jenom, že je vlastně slaboch. Nezve vás, protože by vás najednou začala opět milovat (to ostatně ani nejde, tak rychle se její city k vám nezmění), ale jenom se bojí být sama.

Děsí ji představa, že už vás pak nebude moci získat zpět. Když pozvání přijmete, jenom tím v ní utvrdíte, že se k vám může kdykoliv vrátit. Budete její zadní kolečka pro případ, že by někde jinde nenašla vhodnou náhradu. Pokud cítíte, že vám jakýkoliv kontakt s ní působí stále bolest a nesnaží se o návrat (pouze na ní na chvíli padla depka, něco potřebuje), vysvětlete jí, že o to nestojíte. Buďte silní a nekompromisní. Jestliže vám to činí potíže, uvědomte si, že ona chtěla odejít. Ne vy. A když chtěla odejít, tak si musí uvědomit, jaké důsledky to pro ni bude mít. Chtít zůstat s vámi v kontaktu a neustále se za vámi vracet je sobecké – vám to nepomůže. Pouze jí.

Rozhodně nedoporučuji ani sex s bývalkou. Je to něco, co snadno jitří staré rány.

Zvláště ty na její kundě :-).

Pokud vám někdo vaši ženu svedl, nepřemýšlejte, jestli byl nebo nebyl v něčem lepší – zkrátka lepší byl:-)

Těmto myšlenkám se asi nevyhnete. Ale nesnažte se trávit příliš času přemýšlením nad těmito zbytečnostmi. Zasekáte si tím svou mysl a nebudete se moci od svého bývalého partnera odprostit. Ten, kdo vám přítelkyni ukradl, nemusí být nutně lepší. Jen zkrátka přišel ve správnou dobu a nabídl ji něco jiného. To neznamená, že byl lepší. To ukáže až čas. Je-li v něčem lepší, poznáte to tak, že s ním vaše přítelkyně vydrží třeba až do svatby. Než však tento čas nadejde, vám už bude tato dívka nejspíš úplně ukradená a bude vám to jedno… Proto neberte rozchod jako svou osobní prohru. Dívejte se na něj jako na možnost být lepší. Jen díky tomu najdete zase tu svou vysněnou princeznu a udržíte si ji až do pověstného happy endu (svatby:-)).

Možná práve ztrácíte čas sbíráním kamenů (přehrabováním se ve v minulosti), zatímco vám mezi prsty proklouzává diamant (vaše nová princezna:-)).

Nikam nespěchejte a trpělivě vyčkejte na nový úlovek

Ač nejlepší návod na to, jak se zbavit bolesti z rozchodu, je najít si novou partnerku, nespěchejte na to. Dejte si čas. Rozhodně nechoďte ze vztahu do vztahu jenom proto, abyste nebyli sami.

Neměli byste v sobě vše uzavřené a s velkou pravděpodobností byste ublížili pak někomu vy. Až přijde ten pravý čas na balení, poznáte to (např. o ní už nebudete mluvit, vůbec vám nepřijde na mysl, případně ji už v duchu nebudete říkat křestním jménem, ale bude to pro vás „prostě píča“ :-D). Navíc se pak nebudete bát samoty. Což vám neskonale zvedne sebevědomí. Nestane se vám, že budete na partnerce citově závislí. Získáte onu potřebnou lehkost ve vztahu, protože budete vědět, že samota se dá přežít a naopak je svým způsobem povznášející (máte čas sami na sebe, můžete se věnovat svým koníčkům, plnit si své sny a honit si v klidu doma).

Navíc jste teď nejspíš se sebevědomím na nule. Vaše myšlenky se nejspíš také budou točit kolem jedné slečny. Jestliže se tedy na lovení zrovna necítíte, nikoho nebalte. Choďte se bavit, ale s navazováním vztahů ještě nějaký čas počkejte. Jakmile máte rozchod úspěšně za sebou, nečekejte bláhově, že hned na první schůzce poznáte tu pravou. Spíše se připravte na to, že vás čeká více než jen jedno rande. Ale dobývat ženy je zábava – užijte si jí. Až vám bude sedmdesát, budete na tyto časy s láskou vzpomínat.

Vyrovnejte se s tím, že na ni nejspíš nikdy nezapomenete

Když někdo umře, vzpomínáte jen na dobré věci, které jste s ním prožili. U rozchodu je to stejné. Ten, kdo byl opuštěn, si toho druhého zidealizuje. Zkuste však zapřemýšlet s odstupem času (až to aspoň trochu přebolí) nad tím, zda váš vztah byl skutečně tak „dokonalý“. Nebyl perfektní jenom proto, že jste se na něj dívali skrze růžové brýle? Možná dokonce zjistíte, že váš vztah byl vlastně úplně o ničem. Že jste do vztahu dávali vše, zatímco váš protějšek se pouze vezl na vaší euforii a snaze. A možná dojdete k závěru, že jste byli vlastně jen slepí. Váš vztah měl trhliny, ale vy jste je zkrátka nechtěli vidět. I to se může stát. Než se však k těmto myšlenkám dopracujete, uběhne nějaký čas. A jak je známo, čas vše vyléčí, takže si dopřejte pár měsíců jen sami se sebou.

Jako každý se budete snažit na váš předchozí vztah zapomenout. Pokud jste však skutečně milovali, tak nejspíš nezapomenete nikdy. Zní to děsivě, ale je to tak. Bude se vám o ní často zdát. Připomene vám ji například stejná vůně parfému u jiné dívky. Bohužel – vzpomínky na minulost ve vás dokáže vyvolat prakticky cokoliv. Dokonce i po letech, až budete už s někým jiným a budete mít svou minulost ve svém srdci uzavřenou, může se vám vybavit ona (třeba při sexu budete mít v rukou pevné trojky a vzpomenete si na to, že vaše „bejvalka“ měla vlastně hrozně malé kozy). I třeba to, že se najednou ocitnete na místě, na kterém jste kdysi byli také se svou bývalkou.

Dá se tomu však vyhnout tak, že budete celý život brát všechny holky na stejná místa, rande budou probíhat ve stejných restauracích, polibky se budou konat vždy na stejné lavičce atd.. Pak se stane jen to, že si třeba vzpomenete na bývalku, ale už nebudete vědět, která z těch 50 holek to byla :-).

To však neznamená, že se budete na věky věků užírat tím, že jste dostali „kopačky“. Uvědomte si, že pro jedno kvítí slunce nesvítí. Čím dříve vám to dojde, tím lépe pro vás – neztratíte drahocenný čas a dříve se z toho vyhrabete. Chvíli truchlete, ale pak jděte dál. Život je krátký na to, abychom jej promrhali kvůli věcem, které stejně ovlivnit nemůžeme. Naučte se s tím, co se stalo, vyrovnat. A vezměte si z toho ponaučení – jen tak dokážete ve zdraví přežít jakýkoliv rozchod. Příště už pak budete vědět, co máte dělat a dostanete se z toho snáz. Už vás to nezlomí.

V jednom článku jsem našel popis fází při rozchodu. Je až pozoruhodné, jak perfektně vystihuje chování opuštěných „obětí“:

  1. fáze – rozchod – šok: Opouštěnému se hroutí svět jak domeček z karet – vždyť jsme přece plánovali děti atd. Muž se opíjí a ptá se všech okolo, proč se to stalo? Hledá příčinu, kterou stejně nepochopí (protože ten druhý ho ještě před měsícem tak moc miloval, ne?). Opouštěný se snaží ještě přesvědčit toho druhého, ať zůstane. Prosby ovšem nepadají na úrodnou půdu. Partner, který opouští, je pevně rozhodnut. Chladne ještě více, druhým pouze opovrhuje. (cca 1 týden po rozchodu)
  2. fáze – opuštený se začne trochu klidnit: Přesto stále, ale již ne tak intenzivně kontaktuje partnera a snaží se (teď již maskovaně) přijít na jádro pudla. V některých případech udělá siláka, ale na druhý den přijde s kytkou :-). Ovšem partner, který opouští, je proti podobným útokům obrněn a očekává je. (1–2 týdny po rozchodu)
  3. fáze – rezignace a fyz. odloučení: Opouštěný rezignuje na další snahy o udržení partnera, uzavírá se sám do sebe, partnera již nekontaktuje a vyčkává, neustále o něm přemýšlí, taktéž i partner, který opustil teď najednou přemýšlí a rekapituluje, jestli to bylo skutečně nutné a co tím získal a ztratil. Opuštěný věří v návrat, ale postupem času si uvědomuje, že k němu dojít nemusí a začíná se koukat okolo sebe, stále ale doufá v návrat. Za několik měsíců již doufat přestává. Ten, který opustil, samozřejmě neví, co se s opuštěným děje. Pokud se tedy nekontaktují, vůbec netuší, že opuštěný už háčkuje někoho jiného. A tady se dostáváme do poslední fáze rozchodu. Ano. Ještě stále je to rozchod i po několika měsících. (1-24 měsíců po rozchodu)
  4. fáze – úplný konec nebo obnova vztahu: Opuštěný už začíná háčkovat nové objekty a je již smířený s tím, že k návratu nedojde. Ovšem v některých případech ten, který opustil, může tuto situaci zjistit a začít se chovat obráceně než v posledních měsících. Bude se snažit opuštěného kontaktovat a dělat si na něj nároky. Opuštěný na tu hru přistoupí nebo nepřistoupí. Pokud ne, tak ten, který opustil, bude najednou v pozici, kdy věnuje veškerou energii tomu, aby se mohl vrátit. Opuštěný na hru o návratu přistoupí a tady se roztáčí spirála nových námluv atd. Tohle vše buď vyústí do obnovení vztahu, nebo do úplného konce.

Smiřte se s tím, že váš vztah skončil

Nesnažte se hned po rozchodu o návrat. Vaše prosby v danou chvíli nepadnou na úrodnou půdu. Navíc – bude vás mít za slabocha. Pokud se k vám má vaše přítelkyně vrátit, ten prvotní impuls musí vzejít od ní. Ne od vás. Jestliže si již někoho našla, tak jste teď ten poslední, koho by chtěla vidět. Smiřte se s tím a nechte ji jít. Není to nic lehkého, ale buďte silní. Zvládnete to.

Vyzkoušeno na ženách v praxi – čím méně naléháte, tím větší šanci máte na obnovu vztahu. Zároveň nespoléhejte na to, že jakmile se k vám vrátí, tak máte vyhráno. Naopak – nejspíš si na sebe šijete další bič – slepované vztahy mají jepičí trvání. Často se totiž stejně po čase rozejdete, protože nebudete schopni překonat problémy, které zapříčinily váš první rozchod (nevěra, hádky, žárlivost, neshody, výchova dětí, alkohol).

Většinou si tak jen potvrdíte, že slepované vztahy nemá cenu slepovat.

Připravte se na to, že uslyšíte odpovědi typu

12583982_10208382391818838_422842327_nAle byla bych ráda, kdybychom zůstali alespoň kamarádi… (a já si mohla vždy přijít vylít srdíčko, když mě to s tím novým objevem nebude bavit).

Vím, že dělám hroznou chybu, ale… (teď zrovna chci píchat s někým jiným).

Mám tě moc ráda, ale už to není ono… (a hlavně už dávno píchám s někým jiným).

Nechci, aby ses trápil, ale budu ráda, když občas skočíme na kafe… (abych si mohla vylít srdíčko, když teda zrovna nebudu chtít píchat s někým jiným).

Nemůžu na tebe přestat myslet, ale… (už píchám s někým jiným).

Mám v hlavě zmatek… (jsem blbá jak Vánoce, už ani nevím, s kým chci píchat).

Ono ostatně každá věta vašeho partner během rozchodu, co začíná slovíčkem „ale“, tak se nepočítá. Prosím, slova v závorkách na konci vět berte s nadsázkou. Až nebudete po rozchodu, tak se všemu tomuhle budete jen od srdce smát. Včetně těch prasáren v závorkách. I když to vše píšu v ženské osobě, tak to neznamená, že podobné slovíčka uslyšíte říkat jen ženy. Ale… no muži aspoň většinou ví, s kým chtějí píchat :-D.

Teď vážně – chlapi jsou v tomhle tom úplně stejní – nebo možná dokonce i horší. U nich si do závorky doplňte ve všech případech „chci s tebou stále ještě aspoň chvíli píchat, dokud je to ještě zadarmo“. 😀

Nedoufejte v návrat

Nedoufejte, že se k vám váš partner v dohledné době vrátí. Možná se vrátí a možná také ne – ale rozhodně to nebude dřív než za několik měsíců či let (jestli vůbec). Je proto zbytečné na něj čekat. Nemuseli byste se toho nikdy dočkat. Zkuste si také představit, zda byste dokázali tomuto člověku vše jen tak odpustit a dát mu druhou šanci. Připravte se na to, že zpočátku jej budete chtít zpět. Po čase se však situace obrátí a budete si říkat, že byste mu stejně nevěřili atd.

Jakmile se smíříte s tím, že vaše láska nadobro odešla, odpusťte jí

Opět – pomůžete hlavně sami sobě. Často jsem přemýšlel nad tím, proč mě to k některým partnerkám tak táhne a k jiným nikoliv. Byl to právě hněv, který vás stále drží a nechce vás pustit. Byla to nenávist, že mě někdo tak hluboce ranil. Od lásky k nenávisti je skutečně jen kousek. Bohužel – tohle silné pouto vás nutí na vaši bývalou partnerku neustále myslet. Bude vás to vracet neustále na začátek. Když ji však odpustíte, spadne z vás neskutečné břemeno. Dojde vám, že vás nechtěla ranit, dělala jen to, co jí srdce velelo. Vám to sice ublížilo, ale vy jste ji odpustili. Zapomeňte na to, že vám teď již bývalý partner posílal ne zrovna milé SMSky, vinil vás z rozpadu vztahu nebo vás dokonce podváděl, aniž jste to sami tušili.

Zkuste své bývalé lásce odpustit, ať už vám udělala cokoliv. Přestaňte se nechat ovládat minulostí a sejměte ze sebe ten balvan nenávisti. Mně samotnému to trvalo hezkých pár měsíců, než jsem pochopil, že když jí odpustíte, ať už provedla cokoliv, budete se mít daleko lépe.
„Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.“ — Antoine de Saint-Exupéry

Díky tomu budete moci začít novou, daleko lepší a zajímavější pouť za vlastním štěstím. Držím vám palce, aby vás na konci čekalo ještě něco krásnějšího, než jste dosud zažili.

Přej a bude ti přáno

To, že vás vaše bývalá opustila, nemusí znamenat, že budete spolu věčně na kordy. Můžete a také nemusíte – záleží na tom, jak budete (oba) rozumní. Pokud se nebudete chovat jako totální idioti, což je během rozchodu docela nadlidský úkol, tak je i docela velká šance, že skutečně pak budete časem kamarádi. Ale budete to trvat. Hodně bude záležet na tom, jak moc si jeden druhého vážíte. Zda se respektujete.

Anebo – zda na sebe máte neskutečnou ponorku a sotva toho pičuse / kundu vidíte, tak byste mu / ji jednu flákli už jenom za to, že vůbec ještě existuje :-D. Pak asi kamarádi nebudete :-D.

Nicméně  to, že vás někdo opustil a způsobil vám tím bolest, neznamená, že to udělal záměrně. Váš partner jen prostě potřeboval změnu. Tak mu přejte, aby byl jinde šťastný, když vám se to nepovedlo. Přece jenom jste toho člověka milovali, strávil s vámi kus vašeho života, tak proč jej nenávidět za to, že už s vámi není. Pravá láska přece vypadá trochu jinak, ne? Není materialistická. Jejím cílem není někoho vlastnit. Ale chtít, aby se člověk, kterého máte tak extrémně rádi, měl co nejlépe.

Když bude potřebovat pomůžete mu, protože je pro vás stále někým, komu hodně dlužíte a on vám. Oba jste totiž jeden druhého něco naučili.

To ovšem neznamená, že budete skákat, jak vaše ex bude pískat a bude vás využívat – zase odsaď pocaď. Ta pomoc by měla být vzájemná, tzn. jak z toho nekouká sex, jděte od toho :-D.

Nechovejte se jako svině a nebuďte zatrpklí

To, že vám někdo ublížil, neznamená, že teď jsou všechny osoby stejného pohlaví svině a je potřeba je zničit! Když budete tento pocit nosit ve své prázdné makovici, tak budete narážet jen na samé debily, co vás chtějí využít / zlomit vám to vaše tolik zkroušené srdíčko. Zkrátka se smiřte s tím, že o tomhle také život a vztahy jsou. Není to jen o krásných zážitcích, ale také o podobných hovnech. Pouze vás na tohle nikdo ve škole nepřipraví v hodinách sexuální výchovy (kde jsem kupříkladu já hodně chyběl).

Holt nemůže to být jenom všechno růžové jak její k…a a infantilní trička ve stylu panenky barbie. Díky tomuto „super“ zážitku si pak budete vážit chvil s partnerem, který není prostě úplný debil…

Naopak – snažte se pomáhat ostatním, protože to vám samotným pomůže se dostat ze sraček. Na chvíli zaměstnáte hlavu a odměnou vám za jakýkoliv dobrý skutek bude pocit vděku. A o wo tom to je.

Více v článku o karmě (pozn. ne, to fakt není topení).

Já prostě do jisté doby dělám vše pro to, abych byl dobrým člověkem. Anebo aspoň tento pocit nosil ve svém srdci.  Protože věřím, že na takové lidi pak čeká nějaká milá, hodná štětka s velkýma kozama a bujnou píííčou. 😀

Chtě nechtě se budete muset naučit žít s bolestí ze dne na den

To největší úskalí tkví v tom, že nejspíše ztratíte chuť cokoliv dělat. Nebude vás nic bavit. Budete začínat den s myšlenkami na minulost. Večer vás budou popadat deprese.

Budou vás provázet myšlenky na to, co zrovna dělá.Zda na vás myslí. Kde zrovna asi je. S kým je a s kým zrovna spí. Jestli vás to uklidní – jedno víte jistě – s vámi teď ne :-).

U vás určitě ne, pokud jste tu „biatch“ teda už nezakopali na dvorku. To pak raději volejte 158 (anebo 112) a jakmile vám někdo vezme telefon, tak se rovnou zeptejte, zda uhodnou, koho máte zakopaného na dvorku :-D. Otevřete šáňo a můžete zapít svobodu. Protože již asi nejspíše hezkou řádku let neuvidíte – jak svobodu, tak vaši bejvalku :-D.

A pak vás začne vaše hlava mučit myšlenkami, co když teď máte napsat a všechno zachráníte. Nezachráníte. Vztah tvoří dva lidé. Když jedna strana nechce, těžko ji k tomu přinutíte – rozhodně ne teď. Teď se zkrátka musíte naučit bez ní. Naučit se žít sám se sebou a poznat sebe sama. Tím si musí každý projít. Čeká to každého z nás. Někoho dokonce několikrát. Důležité je nepropadat depresím (kurva, co si teď bez ní počnu?) a nebát se toho. Každý další rozchod už bolí míň. A hlavně – už víte, co máte dělat. Už víte, co vás čeká. Přežili jste to jednou, dvakrát, desetkrát, přežijete to znova i po stopadesáté.

Ale jestli máte za sebou 150 rozchodů, tak to gratulky, to už budete asi vážně kus debila :-D!

Protože když zrovna teď, kdy nevidíte světlo na konci tunelu, nepolevíte, dočkáte se zase brzy sladké odměny. Tou odměnou je, že se zase po čase budete cítit šťastní a zamilujete se jinde.

Určitě vám během té doby proběhnou hlavou milionkrát myšlenky jako:

Co když už se znova nezamiluji? 

Toho se bát nemusíte. Zamilovat se rychlostí blesku a nemusíte milovat zrovna ženské.

Zamilovat se dá třeba do piva a jiných omamných látek :-D. Uvidíte sami, že těch lásek ještě bude.

Co když už nikoho takového nikdy nepotkám?

Nepotkáte no. Někteří by za to byli rádi, kdyby takového dementa, se kterým do teď byli, už v živote nepotkali :-D. Ale potkáte jiné lidi, některé jen na přechodnou dobu a budou to takzvaní „převozníci„, kteří vám pomohou zapomenout a dostat se z toho všeho. Někteří lidé do vašeho života vstoupí na delší úsek vašeho života a stanou se vaší další osudovou lásku či spřízněnou duší. To už přenechte osudu.

To, koho potkáte, můžete ovlivnit. Jestli to bude převozník anebo osudová láska, záleží jen na vás. Musíte na sobě makat, abyste byli příště připravení. On vám osud bude do cesty posílat desítky a desítky dalších osudových lidí a je jen na vás, u koho zakotvíte (ve které zakotví váš ohromný… smysl pro humor :-)).

Občas budete mít pocit, že se vám z toho rozskočí hlava. Že už nemůžete dál. Že to bez toho druhého nezvládnete. Ono to tak sice vypadá, ale zdání klame. To se vám jen v palici teď bouří hormony.

Vemte si, že jste třeba bez svého partnera vydrželi možná nějakých 10, někteří 15, jiní 20 let, než jste se potkali. Také jste do té doby brečeli a fňukali, že váš život nemá smysl? Leda tak hovno, tak tu teď nefňukej, ty nulo! 🙂

Prostě – zvládli jste to bez svého partnera tolik let, tak proč byste to bez něj nezvládli zas?

Co když už zůstanu navždy sám?

Pokud vypadáš, jako kdyby ti hubu někdo rozjebal cihlou, nemáš na účtě miliony a nejsi od rána v televizi, tak… No hele – prý to není jen o vzhledu – aspoň se to říká, ale sorry, asi pak fakt budeš sám :-D. 

15420943_1120897984704446_7865907356641372408_n

Neboj, když začneš pracovat na tom, abys byl atraktivní, tak ti nějaká do náruče zase brzo spadne (po zásahu paralyzérem či po úspěšném utlumení za pomocí Rohypnolu :-)). Anebo vyděláš mega škváru, budeš se topit v penězích a to je zrovna ta nejlepší chvíle na to se jet projet kolem baráku tvojí ex a jen tak ledabyle zazvonit na zvonek její garsonky, ve které bydlí se svými pěti dětmi :-D.

Dost škodolibosti – sami nebudete. Stačí, když se čas od času osprchujete. Budete chodit ven. Trošku o sebe dbát. Snažit se, abyste byli aspoň trochu úspěšní. Protože přece jenom, co si budeme povídat – když máte moc a peníze (a ještě více peněz), tak to ženám imponuje.

Zamyslete se, kdo z vás by nechtěl chodit s Lisou Ann, která je v pornu tak úspěšná… Stejně to mají holky. Potřebují pracháče, aby mohly jezdit na dovolenou a utrácet peníze za extrémně drahé sračky, ve kterých se pak budou fotit na Facebooku a dávat to na Instagram, aby si potom všechny tyhle píčoviny nevzaly ani jednou na sebe.

A nesmíte být debil, to je podmínka. Debily nemá nikdo rád – ani já a to jsem fakt pěkně debilní od narození (aspoň mi to říkala vždy máma).

A co když….

Moc přemýšlíte. Vyserte se na to :-). Fakt. Někdy je lepší prostě nemyslet a nechat vše na osudu, on už to za vás zařídí, to se nebojte.

Snažte se poučit z vlastních chyb

Podle mě zcela nejdůležitější bod. Často si totiž vybíráme povahově či charakterově stejné partnery. Čili reálně hrozí, že pokud budete hloupí a nepoučíte se, příští vztah dopadne nejspíše úplně stejně (krachem na burze).

Proto zkrátka nefunguje přeskakování z větve na větev s vidinou, že další partner „vyřeší všechny mé problémy“. Abyste přišli na to, co jste dělali blbě, musíte se zamyslet. Abyste se nad sebou mohli zamyslet, musíte mít čas. Hodně času. A také důvod k tomu to udělat. A všechny tyto faktory máme většinou po rozchodu. Pouze….

…. dobré je vědět, že i zde jsou pak dva typy lidí, teda vlastně tři… teda… dobře… jsou čtyři :-D.
  • Ti, co chtějí přijít na to, jak byt lepší, hledají chybu v sobě a pak často dokáží své nedostatky odstranit (anebo na ně aspoň myslí a jsou jich vědomi a pracují na sobě, tím tak minimalizují šanci, že příští vztah dojede na ty samé chyby.
  • Pak jsou ti, co si jsou svých nedostatků vědomi, ale prostě to berou tak, že takhle se narodili a nic s tím nejde dělat. Je to stejná analogie jako u holek, když si odpovídají na otázku, proč jsou tak tlusté – máme to v rodině, špatné geny. Případně u kluků – mám malé péro, tak…. no tam je to prostě genetika, sorry, ale budeš mít přezdívku Malý Honza či Minibrk až do smrti smrťoucí…..
  • A pak jsou ti, a jsou ti, co prostě jedou stylem pokus omyl a ani je nenapadne se nad sebou zamyslet.
  • Poslední skupinu lidí bych nazval mentálně retardované jedince. Těm, i kdybyste všechno vysvětlovali horem dolem, tak nemají mentální kapacitu cokoliv z toho pochopit. Zkrátka to není v jejich silách pobrat, co jich chcete říci. Neztrácejte tedy čas vysvětlováním čehokoliv, co se týká vztahů, zde to zkrátka nepadne na úrodnou půdu. Akorát se naserete a budete mít chuť toho debila přetáhnout pánvičkou či jiným dostatečně tvrdým předmětem (třeba robertkem).

Kámen, který má většinou žlutohnědou barvu (tedy citrín) nám dává příjemný pocit svěžesti a podporuje nás v tom, co v životě chceme, podporuje sebeuvědomění.Znamení zvěrokruhuUž dlouho je citrín lidmi označovaný jako kámen slunce.V astrologii přísluší těmto znamením:LevBlíženciPannaBýk Už jste četli? ČeněkMužské jméno Čeněk je českou obdobou latinského jména Vincentus, či italského Vincenzo. Další českou obodobou...

Je to stejné jako v jakékoliv jiné oblasti. Buď me něco děsně sere a chci to změnit. Jsem hubený anebo tlustý jako prase, ale dělám na tom. Anebo je mi to prostě u prdele, ale pak se nesmím divit jako Prokop Diviš, že jsem tlustý jako prase. Vcelku jednoduchá logika.

A když už jsme u té logiky…..

Se vztahy je to jako v matematice. Pochop vzorce (chování) a budeš schopný spočítat / odhadnout výsledek (co se asi motá v hlavě tvé drahé polovičce, co bys měl kurva rychle změnit, pokud nechceš přijít na buben). Jsou nicméně lidé, kteří na matiku nemají buňky a prostě pro ně bude stále problém spočítat si, kolik je 1 + 1. 

Všichni víme, že 3 to není. Ale že správný výsledek je 4…

Pár řádek o rozchodu na závěr

Na závěr bych chtěl říct, že on žádný zaručený návod na to, jak přežít rozchod neexistuje. Každý pár i to, co společně zažili, to vše je svým způsobem jedinečné. Unikátní.

Proto i každý rozchod je a bude jiný, každý pár i samotný člověk se s rozchodem vyrovnává jinak. Zkrátka jednejte tak, abyste sami sobě neubližovali a neztráceli čas, protože to je jediná veličina, kterou si za peníze nekoupíte (dobře ještě je to láska, mládí, nesmrtelnost…. ale nechcete si tady hrát na chytré, že ne?). Pokud vám nedělá problém se s vaším expartnerem hned po rozchodu vídat, klidně to dělejte (ale je to pitomost). Klidně se zkoušejte do vztahů vracet, psát si volat, třeba zrovna vám to vyjde. Třeba ten druhý pro vás bude natolik výjimečný, že budete chtít, aby zůstal ve vašem životě. Možná už ne jako partner, ale jako někdo, kdo je vašemu srdci stejně tak blízký.

Jde o to, že ani tento „návod“ nebude vyhovovat všem a nelze jej aplikovat na všechny možné případy a všechny životní situace. Konečné rozhodnutí, co budete po rozchodu dělat, jak budete s tím druhým jednat a jak se k němu budete chovat, to už záleží zase jen a pouze na vás. Můžete se mými radami řídit, když už nebudete vědět kudy kam. A také nemusíte.

A je třeba si uvědomit, že vina padá jak na vaší, tak i její hlavu. Zkrátka – můžete za to oba stejnou měrou (i když ona může za všechno :-)). Zkuste se na celou situaci podívat také očima vašeho partnera. Vnímali jste, co vám naznačuje? Snažil se vám něco říct. Poslouchali jste jej? Snažili jste se něco změnit? Co vám váš partner neustále vyčítal a co jste udělali pro změnu vy? Hmmm? Tohle vám pomůže uvědomit si, co jste dělali špatně. Možná vám to zachrání vztah – ať už ten současný anebo ten příští. Anebo ne, ale bude to skvělá lekce a příště už tu stejnou chybu (snad) znova neuděláte.

Foto: http://www.sxc.hu/profile/boogy_man

Přejít na článek: Proč ze sebe hodní kluci dělají hodné šášuly?

Mohlo by vás zajímat:

Berlička do vztahu / převozník po rozchodu

Souznění duší

Jak se vyrovnat s rozchodem snadno a rychle?

Typologie dívek – jak vybírat dívku na sex, do vztahu a kterou raději nechat na ocet?

Chlapi sobě 🙂 aneb rady odborníka na balení pro muže…Příprava na balení

PS: Ze všeho se můžete vypovídat i v komentářích na těchto stránkách – vždyť – od toho tu přece jsou…

Pokud  jste Slováci, tak slovenskou verzi najdete zde: http://akozbalit.sk/blog/ako-zvladnut-a-prezit-rozchod-s-partnerom. Akorát ji pan „autor“ jaksi zapomněl ozdrojovat, když bral inspiraci odsud, jinak je to vlastně úplně stejný článek 🙂

Články neprochází korekturou. Není na ni čas. Nekamenujte mě prosím za to. Kdos napsal vždy text bez chyby, hoď první Pravidly českého pravopisu. Pokud se vám příspěvek líbí, podělte se o váš názor v komentářích.

  •  
  • 73
  •  
  •  

Napsat komentář: Martin Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Článek ”Proč rozchod se ženou tolik bolí? Co dělat, když se s vámi zrovna rozešla partnerka? A jak to všechno přežít?” má již 898 komentářů

  1. bender04:17 dne 27.4. 2013 napsal/a

    Dobrej článek, zrovna sme se taky s přítelkyní (teda bývalou) po pěti letech rozešli. Musím říct, že co je v tom článku, je pravda, hlavně to s tim odpuštěním na konci 🙂
    PS: Párkrát sem se i zasmál 🙂

    1. michelllin21:17 dne 27.4. 2013 napsal/a

      Tim lip – clanek tedy splnil svuj ucel. A vitam te ve svem fanklubu :-D.

  2. alda09:02 dne 10.4. 2013 napsal/a

    Pěkný článek, včera když jsem ho četl, tak jsem se lehce uklidnil, dokonce jsem večer i normálně usnul což už se mi nepovedlo několik týdnů. Nacházím se furt ve fázi 1-2, akorát tedy už partnerku nekontaktuji.
    Před 3týdny ode mne odešla partnerka po 3letech krásného vztahu, najednou na mě vyrukovala s tím, že je vše špatně, a já jsem během těch dnů co mě kritizovala zjistil, že si dopisuje s nějakým borcem. V mobilu to měla zakamuflované jako že píše kamarádce. Nic s ním v tu dobu neměla, ale psali si sms jako když člověk navazje vztah, když toho druhé chce utáhnout. Když jsem se jí zeptal zda v tom není nikdo jiný, tak se hrozně urazila, že to je vrchol, že jsem si dovolil jí z tohoto nařknout, řekla že si zabalí a odejde. Za pár dní to provedla, nic mi neřekla, nemluvila se mnou, ani se se mnou nerozloučila, neřekla ani jedno jediné slovo. Jen mi pak napsala sms, že jí to hrozně mrzí, že neodchází protože mne nemiluje, ale proto že už takhle dál nemůže. Po pár dnech jsme se potkali v obchodě, pozdravili se a asi půl hodiny mluvili, rozbrečela se a říkala, že nechce náš vztah takhle ukončit, že ona sama nám chce dát ještě šanci, jen že mám počkat, že potřebuje čas, že se mi ozve. Tak jsem věřil, že to myslí vážně. Poté jsem jí zas potkal o pár dnů později a to mne ani nepozdravila a když jsem jí pozdravil já, tak hrubě řekla at jdu pryč, že měla hrozný den. Tak jsem šel, ale počkal jsem za rohem a viděl jsem, že čekala na toho dotyčného. Pár dní na to, na velikonoční pondělí mi napsala sms, že pokud si myslím, že na mě myslí ve zlém,tak že se pletu, naopak, a že jen čas ukáže jestli je možné něco víc. Že jsem jí hrozně ublížil tím, že jsem jí podezíral, že mi nikdy nelhala, nikoho nemá ani nehledá, že samota je pro ní to nejlepší, a že už jí nemám psát, že je to těžké, že ví že je mi hrozně, že jí to také bolí. No a druhý den v práci jsem zjistil, že ten dotyčný se již chlubí tím, že mezi nima začíná vztah, že spolu začínají chodit.
    Blbé je, že spolu pracujeme ve stejné práci, sice ob 2 patra a pracovně se nepotkáváme, ale jak naschvál jí potkávám třeba ráno když čekáme na výtah, nebo v poledne když jdu ven na oběd, a to se snažím volit různé časy. No a tohle pondělí jsem odcházel z práce, a viděl jí stát před prací s nějakým kolegou, tak jsem zůstal uvnitř za dveřma, neměl jsem sílu na to okolo ní projít. No a pak odešla mezi budovy, kde nasedla k tomu dotyčnému do auta. Oficiálně spolu do práce nepřichází a neodchází, jakoby to tají.
    Nemohu se s tím vůbec vyrovnat, zažil jsem si i jiné vztahy, ale od různých lidí člověk očekává nebo předpokládá různé činy, dokáže se s tím smířit, ale tohle pro mne byla rána přímo do srdce. Na partnerce jsem si vážil zejména toho že je čestná, upřímná, férová, slušná. Sama vždy odsuzovala, když člověk lže, když odejde rovnou k někomu jinému, nevěru nesnášela a pak se stane tohle. Už skoro měsíc se s tím snažím vyrovnat, ale nejde mi to. Všechno udělala tak promyšleně, vykalkulovaně, chladně, a chová se jako kdyby náš vztah nikdy neexistoval, jako bych byl to nejhorší co jí v životě potkalo, úplně za sebou zametla. Je to strašné zklamání, lidské a morální.

    Mám v sobě pořád jedno velké proč. Zároveň mě úplně deptá to, že ona mě tahá za nos, že se snaží z toho svého podrazu omluvit tím, jak mi píše, že je sama atd. a předpokládá, že se o tom nedozvím. Nevím zdali jí mám říct, že to vím, že tímhle mě podrazila. Prostě jí to dát sežrat.

    1. Boris09:54 dne 12.4. 2013 napsal/a

      Také jsem bohužel s ex v práci, ale musíš překonat odvetnou akci a hlavně si zachovat tvář. Stanovit mantinely setkávání. Pomsta nemá smysl, nic tím nezískáš a naopak si uškodíš. Spoustu dobrých rad, mimo této stránky, najdeš i zde:

      http://www.jak-prezit-rozchod.estranky.cz/

      Přeju hodně chlapské vytrvalosti, tobě, i sobě.

    2. El Bunda14:04 dne 15.4. 2013 napsal/a

      Čau Aldo, mám to teď stejně jako ty. Musíš se s ní potkávat v práci, já ve škole. Taky jsem si myslel, že je ta žena mých snů čestná a jiná. Ale takhle to už prostě chodí. Vítej v realitě. Alespoň můžeš být v klidu, protože se to nestává jenom tobě. Mě zradila a hodně mě to bolí. Ale doufám, že časem to bude jenom lepší. Začínám hákovat jiný holky, abych se odreagoval. Myslim, že po pětiletym vztahu, kdy sem to myslel s ní vážně a nic takovýho nedělal, to bude teď můj novej koníček. Docela mě to začíná bavit. Holky jsou a budou, takže to začni dělat taky a makej na sobě. Hlavně jí nenech ze sebe udělat trosku. Měla to promyšlený? Ta moje taky.

      1. alda15:14 dne 15.4. 2013 napsal/a

        tak u mě není problém ten, že bych nevěděl jak to na světě chodí, je mi 30let, tak bych nečekal že mě rozchod tak rozseká, prošel jsem si předtím i jinými delšími vztahy, předposlední vztah přes 3 roky, ale tak nějak jsem to rozdýchal, protože většinou člověk už ve vztahu cítí a ví, jestli to je to co od své partnerky chce nebo ne. Prostě předchozí bejvalka mě sice podrazila ale extrémě mě to nepřekvapilo, protože jsem věděl, že ten vztah stejně nebyl to co jsem od života chtěl, takže to bylo jen otázkou času.. Nyní však jsme si rozumněli ve všem, nehádali se, plánovali koupi vlastního domu, během roku založit rodinu. Přítelkyně byla taková jakou jsme si vždy přál, a ona mě měla také hrozně moc ráda, všichni to viděli a dokonce mi i záviděli. V práci jsme byli pro všechny ideální pár.
        Ted je všechno pryč, najednou jí ruplo v hlavě, ve čtvrtek před 5ti týdny si začala jakoby s tím borcem psát víc než jen kamarádsky, jakoby zkoušela jestli by o ní někdo měl zájem,on se chytil..no a v pátek mě najednou začala bombardovat výčitkama, to samé v sobotu, kdy jsem přišel na to že je něco v nepořádku, tak jsem jí řekl, že pokud v tom je někdo jiný at to řekne, že všechno se dá vyřešit pokud oba chtějí. No a to se brutálně rozčílila, jak jsem urazil její hrdost, že úplný blázen, že tohle by ona nikdy neudělala, a řekla, že to vyřeší za nás oba, že si zabalí a odejde, co na to říkám. Tak jsem řekl, že takhle si nepřeju, aby odešla. Nechal jsem jí radši být s tím, že věřím, že je to rozumná ženská, že se uklidní a v klidu to probereme. Od té doby se mnou nemluvila, 4dny na to se zabalila a beze slova odešla. 14 dní na to už bydlela u borce, ted už je tam 14dní, jezdí s ním do práce a z práce, ale tají to, scházejí se až několik ulic od práce, kdy ona odejde z práce pěšky, on nasedne do auta a v ulicích jí nabere, ráno obráceně. Přitom ona mi pak ještě psala, jak jsem jí ulblížil svým podezíráním a že nikoho neměla, nehledala, nehledá a nemá, že samota je pro ní to nejlepší. A to už se k němu stěhovala, prostě lež. Vypadá to, že to měla promyšlené, místo toho aby se zklidnila a vyřešili jsme to, tak se zabalila jak nějaká pubertačka a zkusla zaháčkovat jinýho. Všechno hodila na mě a snaží se na mě hodit i to že mě podrazila jak nějaká svině. Ženská, které ted bude 34 let, neskutečné, borcovi je o 10let méně, absolutně netuším co u něj hledá, po mě chtěla furt rodinu, děti, děti, děti, a když už jsem to začali plánovat tak přišlo tohle. A největší paradox je ten, že v předchozím jejích vztahu se utápěla 5let a její bejvalej jí podváděl skoro 2roky. Nemohu rozdýchat to, že někdo kdo si tohle sám na vlastní kůži prožije to pak udělá někomu jinému.

        No prostě je to peklo na zemi, zatím mám pocit, že spíš padám níž a níž, nemohuž tomu uvěřit, že je tohle vůbec ona, žena se kterou jsme plánovali celý život. Místo toho, abych na ní byl naštvaný a koplnul jí už v myšlenkách pryč, tak se užírám tím, že mi chybí a je mi po ní smutno, cítím obrovskou bolest.

      2. Boris18:57 dne 16.4. 2013 napsal/a

        Všechny to mají promyšlené, a navíc to ještě diskutují se svými kamarádkami. My o tom víme houby, pak jsme jen postaveni před hotovou věc a můžeme se zbláznit.

      3. michelllin19:04 dne 16.4. 2013 napsal/a

        Stejne tak to maji promyslene kluci. Lidi delaji v techto situacich hrozne moc hlouposti. Nekteri se z toho pouci, jini ne. Vykaslete se na to, s kym chodi nechodi, s kym se vidaji nebo nevidaji. Zbytecne ztracite energii, co vam to da? Nic. Jenom se pak doma uzirate. Kdyz tyhle lidi vymazete ze zivota, bude se vam jiz po par tydnech lepe dychat.

        Mozna padate niz, ale uz jste podle me na dne. Ted uz se muzete odrazit jedine vzhuru. Zivot neni jenom o zenskych. Je o spouste jinych vecich, zenske v tom hraji jenom nepatrnou cast. Mohou vam udelat zivot lepsi. Hlavne jich je na svete jako sracek (stejne jako nas muzu). Tak proc se zahazovat prave s touhle, ktera o vas nestoji. Bezte a ulovte jinou kvetinku :-).

  3. Euphoria21:26 dne 8.4. 2013 napsal/a

    Moc pěkně napsané. I kdyby mi měl tento článek pomoci se cítit o 1% lépe, pořád by mi pomohl. A věřte, že opravdu na chvíli ano. Autorovi za něj děkuji.

  4. Sroma19:48 dne 1.4. 2013 napsal/a

    Ahoj všem. Nejprve musím poděkovat za skvěle napsaný článek. Nedá mi na něj nereagovat. I já prožívám něco podobné. Možná to bude znít šíleně, až svůj příběh popíšu, ale život je někdy šílený. Expřítel se ode mě odstěhoval už před rokem a půl. Jenže…..udělala jsem tu chybu, že jsme byli pořád v kontaktu. chodili spolu nakupovat, on ke mě na obědy, večeře, měl stále klíče od bytu, pomáhal mi s rekonstrukcí bytu, líbali jsme a kamarádce říkal, že mě má pořád rád a vrátil by se. Někdy po roce od odstěhování mi řekl, že má nějakou na sex, ale že je vdaná a i když se snažila 2x odejít od manžela, tak to neudělala. A tak jsme byli v kontaktu dále, byli spolu na koncertě, plánovali společné Vánoce. No a doslova pár dní před nimi mi zavolal, že na Vánoce nebude sám a jestli se synem (ten není jeho) přijdu. Řekla jsem samozřejmě že ne. A potom za pár dní z něj vypadlo, že to s ní táhne už rok a půl a že ji osobně znám. Už to zkrátím, nedala jsem to. Prožila jsem nejhorší osamocené Vánoce, protože syn 25. prosince odjel. Udělala jsem tu blbost, že jsem se snažila ho furt kontaktovat a snažila se to s ním rozebírat abych to pochopila. A když se něco s . . . tak vždy víc, přidali se i jiné starosti a já ke konci ledna zkolabovala a byla pár dní na antidepresivech. A tak teď pravidelně chodím na terapie a dávám si život dohromady. I když po těch měsících už je lépe. Konečně jsem pochopila, že ho fakt nesmím vídat ani pod žádnou záminkou kontaktovat. Jediné co mě teď hodně štve a mám na něj děsný vztek, je to jak on je děsně v pohodě a já se cítím osamocená, chvílemi smutná a chybí mi i tělesné požitky (co si budeme nalhávat patří k životu) a že jsem ztratila pár měsíců kdy jsem možná najít někoho lepšího. Ale všem chci říct, že nic se nejí tak horké jak se uvaří a i když jsem byla na dně a neviděla nic hezkého ani veselého do budoucna, tak pokud člověk jen trochu chce, ode dna se odrazí a jde nahoru. Možná to nejde tak rychle jak by chtěl, ale jde to, to mi věřte. Přeji všem hodně sil a štěstí až budou plavat nahoru.

    1. Boris18:21 dne 2.4. 2013 napsal/a

      V mém případě to nebyl rozchod, ale odchod – ex prostě odešla bez vysvětlení, bez hádek, jako zbabělec, který nechá lidskou bytost napospas. Okamžitě jsem žádal vrácení všech nezbytných věcí včetně klíčů od bytu. Porušil jsem sice párkrát pravidlo Nekontaktovat (stejně to bylo zbytečné, protože neodpovídala), ale pak jsem uvěřil, že toto pravidlo je moudré. Jakmile vás někdo opustí, nemá smysl ho kontaktovat, jenom snižujete sami sebe a pořád se utěšujete marnou nadějí, že to půjde. Pořád ale přešlapujete na začátku. Jakmile pochopíte, že to nemá smysl a začnete se soustředit na vlastní hodnotu a to, že jste osobnost a ještě dotyčnému odpustíte, postupně se zbavíte psychické závislosti na něm. Začnete pomalu sbírat síly a věřit, že mimo kamene minulosti existuje taky budoucnost, pro kterou má smysl žít. Je to obrovský boj, ale já dávám za pravdu všem, kteří to tvrdí. Když jste na dně a máte pocit, že bez ex nemůžete žít a že jste strašlivě sami, tak tomu neuvěříte. Ale musíte se přinuti věřit každý den a každý den si to opakovat. A pak to půjde.

  5. anon18:17 dne 30.3. 2013 napsal/a

    tento članek me totalne zničil

  6. Dana11:12 dne 28.3. 2013 napsal/a

    Ahoj všem :-), docela dobré video:

    http://www.youtube.com/watch?v=DMvw18Gi5Q4

    Hezky den

  7. Boris07:44 dne 22.3. 2013 napsal/a

    Michellinův článek a diskuse zde mi opravdu během posledních dnů hodně pomohly. Hlavně jsem si uvědomil, že nejcennější na našem životě je čas. Ten uplynulý nelze vrátit a ten budoucí nemá smysl ztrácet přemýšlením a ubíjením o partnerovi, který odešel. Pracuj, studuj, rozděl si den do malých částí, a pak už nebudeš nikomu vděčný za to, že s tebou musel trávit čas. Myslím, že to je první stupeň k nezávislosti a oproštění se od bývalého partnera a také od známých, od kterých žádáte pomoc ale čím dál víc máte pocit, že je jen obtěžujete. Sám aktivně bojovat a vstoupit do klubu rváčů, to má smysl.

    1. michelllin22:44 dne 25.3. 2013 napsal/a

      Uvedomil sis to hlavni. To, ze ti cas, ktereho nemam prilis nazbyt. Ze trapenim se to nezlepsi. Ze je treba to trapeni prekonat. Myslim, ze jsi prave vylecen, kamo 🙂

  8. Avial12:35 dne 19.3. 2013 napsal/a

    Ahoj všichni, članek je to fajn, ovšem já vidím situaci z pohledu opouštějící. Druhá strana se nesnaží, mám pocit, že už jsem se nasnažila až dost. Místo toho protějšek neřeší nic, jen utíká. Takže co mám vlastně dělat a na co ještě čekat? Tak jen poznámka, že ne vždycky je ten, kdo opouští, viníkem rozpadu vztahu, to píšu z pohledy ženy, vydržíme dost a žádná z nás se nestěhuje ráda s dítětem od svého partnera…V mém případě mám i pocit, že necítím žádnou nenávist ke svému protějšku-znám ho, není ani nějaký „hajzl“-sorry, ovšem líto mi to je taky, protože máme společné dítě a je to 11 let…Jenže jsem si uvědomila, že on svými nevěrami atd. vlastně řeší svůj problém, že asi není šťastný, prostě chce jít jinou cestou, na tuhle nemá…mně tím ubližuje a je valstně i sobec. Nevím, co víc bych ještě měla dělat, udělala jsem vše, co jsem mohla…opravdu. Tak jdu-kéž by to bylo všechno rychlejší…To, proč jsem z něho otrávená je, že po těch letech jsem čekala, že není takový srab a je mi schopen věci říct do očí, už jsem velká holka, dokážu pochopit dost, srab jeden! Sama nemám taky pocit viny, že bych něco udělala tak špatně, aby se ke mně takhle choval a popravdě mu nerozumím, on sobě asi taky ne. Takže jsem si začala vážit i sami sebe, protože si mě prostě nezaslouží. Jen se s ním nezvládám domluvit, všechno mi bojkotuje a to mě přivádí k šílenství, takže budu muset nejspíš zvolit třetí osobu. Jak se tohle řeší nejlíp, nevíte někdo? Nechci se s ním rozejít hnusně, taky musím myslet na naše dítě, nechci mu brát „tátu“, ani si neumíte představit, kolik jsem toho už zvážila…jsem unavená…:-(. Za 11 let jste spolu propojeni až moc a to je prostě malér, dítě vypada taky jako on, není to jednoduché…:-(. Hlavně chci ale štěstí mého dítěte, nedala bych ho za nic na světe-takže bylo i dilema, zda zachovat nefunkční rodinu, nebo zůstat sama.Držte mi palce, ale nemám pocit, že jsem já ta mrcha, co něco bortí…Všem držím palce, co jste v podobné situaci jako já, nikdy jsem netušila, jak je to těžké…ale bude líp.

  9. Gogo01:06 dne 18.3. 2013 napsal/a

    Ahoj, díky moc za článek. Už před nějakou dobou mi velmi pomohl pochopit neustálý hučení myšlenek v hlavě z rozvodu, kterými jsem rozsekl dlouhotrvající problémy a její paralelní vztah s expřítelem. Trvalo rok než jsem to udělal, protože jsem nechtěl ztratit ani ji ani naše dvě malý děti. To období bylo psychický peklo, snažit se získat přízeň, přitom se nepodbízet a vidět, že je to marný a že konec stejně přijde. Bylo to jako čekání na popravu, člověk ví, že to přijde, jenom neví kdy… Tak jsem to skončil já, nejdřív se mi hrozně ulevilo, mohl jsem aspoň spát. Pak se dostavilo nový hučení myšlenek, podpořené tím, že se s ní musel kvůli dětem pravidelně vidět. Vyrovnal jsem se s tím tak, že jsem se daleko odstěhoval a získal prestižní práci a začal nový život. Po roce samoty jsem si našel naprosto úžasnou ženskou, která má svý velký děti, ideálně se k sobě hodíme, žijeme spolu víc jak rok a spolu si užíváme život. Cítil jsem naprosto šťastný a spokojený, za svými dětmi jezdím pravidelně i v týdnu a bydlím s nimi v pronajatém bytě a moc se užíváme. Najednou se ale po dvou letech od rozchodu zničehonic ve mě opět probudily vzpomínky na tragické manželství a stesk. Vím, že už nikdy nechci nic podobného zažít a nechtěl bych to za nic na světě vrátit. O bejvalku se nechci zajímat, vzájemný kontakt při výměně dětí minimalizuju, jak to jenom jde. Přesto teď zase na ni pořád myslím, někdy ji přeju, ať se má dobře a někdy beru jako zadostiučinění, že její vztah nevyšel a nic trvalýho nenašla. Začínám se tedy připravovat na to, že mi tohle hučení myšlenek zůstane až do konce života a začínám to brát jako svoje vnitřní postižení, který prostě je a bude. Vím, že nechci změnit štěstí co mám, za hrůzu co jsem měl a to mě dělá silným. Toliko má zpověď…

    Přeju všem, co chtějí zapomenout, ať jim co nejrychleji běží čas, protože ten pomáhá nejlíp.

    Jirka

  10. Boris15:57 dne 16.3. 2013 napsal/a

    Vazeni, cetl jsem si tyto radky a musim uznat, ze recepty na prekonani zni dobre. Pritelkyne me opustila kvuli obavam z budoucnosti, oddaloval jsem reseni bytove situace kvuli obavam z velke hypoteky. Jsem čtyricatnik a momentalne prozivam fazi soku. Pritelkyni ale nechci kontaktovat ani diskutovat, myslim, ze to je tak spravne. Nicmene, jak vetsina z vas popisuje, je to velmi krute. Budu vdecny za kazdou radu, i kdyz je jich zde celkem dost.
    Boris

  11. rrobi18:57 dne 20.2. 2013 napsal/a

    Ahojte,

    ako som už písal rozišiel som sa s priateľu cca pred mesiacom. Rozhodnutie bolo racionálne a správne ale srdce mi hovorí niečo iné. Strašne mi chýba a bojím sa, že ju budem chcieť späť. Vlastne už teraz si nie som istý, lebo ešte stáke ju milujem resp. niečo cítim. Poraďte mi čo robiť. Ona si určite neláme nadomnou hlavu. Poznám ju veľmi dobre.
    Čo mám robiť. Skúsiť zabojovať alebo nechať to tak? Čo keď som zahodil niečo čo už nikdy nenájdem. Stále chcem vedieť ako sa má, či je zdravá, či sa jej darí. Snažil som sa urobiť aj sek a jednoducho na ňu nemyslieť ale nejde to. Som zmätený. Chodím aj na rande zoznamujem sa s inými dievčatami. Športujem ale stále je v mojich myšlienkach.

    Každá rada poteší.

    Ďakujem pekne.

    S pozdravom a úctou,
    Róbert

    1. michelllin19:07 dne 20.2. 2013 napsal/a

      A) Pokud jsi ji nechal ty, tak si nad tim hlavu lamat bude. Zvlaste v pripade, ze jste spolu byli uz docela dlouho. Proto je ostatne lepsi spise dat nekomu kopacky, nez je dostat :-).
      B) Podle me jsi udelal to nejlepsi, co jsi udelat mohl.
      C) Lames si hlavu nad budoucnosti? Proc? Resis take, jestli zitra budes mit na chleba? Ne. Kdyz nebudes mit prachy na jidlo, co udelas? Pujdes je vydelat. Stejne je to s zenskyma. Kdyz budes mit pocit, ze ti chybi, pujdes ven a jednu si zkratka ulovis.
      D) Stejnou nenajedes. Najdes jinou. Mozna v mnohem daleko horsi, mozna v leccem o dost lepsi. Ale budes s ni opet prozivat chvile stesti. O tom to prece je. Ne? Mozna bude mit spoustu spatnych vlastnosti, ale bude ti s ni daleko lepe. Kdyz se vsak budes utapet v tom, co bylo, bude to porad stejne nebo horsi.
      E) Takze rada – prestan se do haje litovat :-). Otevri oci. Kasli na minulost. Stejne nic z toho, co se stalo, nezmenis. Zmenit muzes jenom budoucnost. Tak otevri oci a makej na tom, at je ta budoucnost ruzova.

      1. rrobi11:09 dne 23.2. 2013 napsal/a

        Ahoj,

        ja viem, že máš pravdu. Maximálne s tebov súhlasím 🙂 Bol som už aj na pár rande. Zatiaľ to vyzerá naozaj nádejne. Snažím sa na ex nemyslieť ako si radil. Celkom to pomáha ale ešte občas naskočí nejaká spomienka. Vtedy si pripomeniem prečo som ju nechal a je to znova ok. Myslím, že môj život bude čoskoro ako predtým, vlastne lepší :)A ak nie? Nič sa nedeje dovtedy. Dovtedy budem chodiť „od dverí k dverám“ kým to nebude to pravé.

        Ďakujem ya cenné rady. Konečne stránka kde sa človek môže vyrozprávať a ešte mu aj poradia. Goog job 🙂

        S pozdravom a úctou,
        Róbert

  12. Jirka06:37 dne 16.2. 2013 napsal/a

    Zdravím.
    Chtěl bych se zeptat na pár věcí, když už člověk cítí že to končí…
    Mě je 28 a přítelkyni 25. Přítelkyně má jedno dítě z předešlého vztahu (což mi vůbec nevadí). Chodíme spolu 3 měsíce (vím, že je to málo a jsme na začátku).. jenomže teď už to pomalu končí… Ta její láska v počátku už teď není a dává mi to najevo, že to pozná i ůplný ignorant… Přiznávám se, že jsem jí lásku dával plnými doušky a to bude asi jedna z věcí co jí vadí… párkrát jsme si o tom popovídali a prostě už mě asi přestala milovat.
    Chtěl jsem se zeptat jak oživit tu lásku, kterou ke mě necítí protože já je miluji celím srdcem a nechci je ztratit.
    Děkuji.

    1. michelllin08:30 dne 16.2. 2013 napsal/a

      Zkuste udělat šokovou metodu, prostě přijďte jako první vy s tím, že odcházíte, ale že ji dáváte např. 2 měsíce na to, aby si utřídila myšlenky. Ono už je to stejně asi v háji, takže nemáte co ztratit. Buď si uvědomí, že vás potřebuje a nebo ne. Moc šancí bych tomu ale nedával. Láska nefunguje na povel, člověk to tak musí cítit někde uvnitř.

      1. Jirka15:34 dne 16.2. 2013 napsal/a

        Děkuji za tip. Po pravdě jsem nikdy jakoby kopačky nedával takže v téhle životní etapě nemám zkušenosti 🙁
        Samozřejmě jí do lásky nechci nutit a ani nechci. řekla mi že prostě potřebuje čas aby si to srovnala v hlavě a aby jsme byly nějáký čas od sebe… je to pro mě, ale těžké protože bydlí v bytě hned pod mým bytem a nevidět a nepotkávat je pro mě citově obtížné 🙁 když vím že tam jsou a nemoci nebýt s nima je dost frustrujíci 🙁
        Snažím se být nad věcí, ale nejde tok hladce. Člověk furt musí myslet na to PROČ?……

      2. michelllin23:57 dne 16.2. 2013 napsal/a

        Když budete první, kdo to udělá, bude ona ta odkopnutá a snažit se bude muset ona. Nebuďte v tomto ohledu měkkota. Jednoduše ji pošlete k šípku. Je to pořád lepší, než když to udělá ona jako první. Snadné to nebude, ale jestli to má skončit, tak vám stejně nic jiného nezbyde. Myslet na to budete vždycky. Důležité je se naučit s tím rychle srovnat. Poprvé to bývá nejhorší, podruhé či potřetí už to tak prožívat nebudete.

        PS: aby jsme = abychom 😉

      3. Jirka05:34 dne 17.2. 2013 napsal/a

        No… stejně mi nic jiného nezbude takže do toho vosího hnízda budu muset píchnout 🙁
        Ještě jednou děkuji.

      4. michelllin12:52 dne 17.2. 2013 napsal/a

        Dneska jsem shodou okolností narazil na tohle: http://rozchod.dqd.cz/

        Ale moc bych se tím neřídil 🙂

  13. mikuda20:55 dne 15.2. 2013 napsal/a

    Tak taky přispěju jako žena….dnes jsem se rozešla s přítelem po skoro pětiletém vztahu.Ne opravdu v tom není nikdo jiný…a přítele stále miluji, ale…zjistila jsem, že jsme báječní spolubydlící.To rozhodnutí zrálo cca půl roku.Jsme ve fázi, kdy přítel byl šťastný a já ne…žádné společné cíle, zájmy.Děti ještě nechceme, svatbu taky ne, byt hotový a všude jsem jezdila sama, protože „příteli se nechce“.Opravdu to strašně bolí a opravdu se bojím, že třeba budu litovat, protože jinak si rozumíme a soužití bylo v pořádku.Jenže chci žít a být šťastná.Stejně tak chci, aby on by šťastný…s někým komu to takhle bude vyhovovat a nebude ho chtít měnit.Přesto, že to bylo z mé hlavy, přesto to pekeně bolí.A ano…bojím se samoty…

    Děkuji za článek, je výborný.

    1. Jakub18:31 dne 20.5. 2013 napsal/a

      Nejhůře je na tom v životě člověk ten, který neumí být sám. Lze se to naučit a člověk při tom pochopí mnoho hodnotných věcí; ( pokud potřebujete motivaci ).

  14. rrobi08:18 dne 12.2. 2013 napsal/a

    A najväčší problém bol ten, že keď som povedal, že už v tom nechcem pokračovať bývalá mi hodila o hlavu také nepravdy a ublíženia, že to bolí až doteraz. A ak to myslela vážne tak pri mne zrejme naozaj nebola šťastná len potom neviem prečo ja som zostal tým zlým.

    Ale nevadí, ešte ma to trápi, myslím na ňu veľmi veľa a pohýňam sa pomaly ďalej a verím, že čoskoro to budem mať za sebou.

  15. Honza07:52 dne 12.2. 2013 napsal/a

    Ahoj, děkuju za článek. Bohužel přestože vím, co mám dělat, nejde to, protože řeším dvě roviny.

    S partnerkou jsme se poznali přesně před třemi lety a shodou okolností hrála na baskytaru, která nám s kamarádem chyběla do kapely. Založili jsme kapelu, která pořád funguje a všichni do ní investujeme svůj čas, nutno podotknout, že jako frontman se jí věnuju nejvíc a je to moje životní láska, bez který si už nedokážu představit život.

    Po pár měsících fungování kapely jsme se dali s hudebnicí dohromady a prožili dva a půl roku intenzivního vztahu. Nikdy jsme spolu nebydleli, ale přespávali u sebe často a propojovali svoje zájmy a samozřejmě kamarády. Jedním s takových zájmů je třeba divadelní improvizace.

    Teď je ale nutný zmínit, že jsem pořád trpěl sebelítostí kvůli rozchodu se svou první láskou (asi rok a čtvrt dlouhý vztah, rozchod devět měsíců před basačkou) a měl jsem chvíle, za které partnerce vděčím, protože mě vždy podržela a dávala mi hodně lásky. Musím přiznat, že jsem měl k dlouhodobé lásce skeptický vztah a byl až cynický k některým tématům partnerství. Pak přišli nevěry. Byl jsem zmatenej a v opilosti se pouštěl do dobrodružství, která samozřejmě strašně ubližovala partnerce. Přesto jsme to ustáli a já se trochu uklidnil. Dost na to, abych byl věrný, ale ne dost na to, aby měl vztah počáteční důvěru. Zkrátka a dobře, vlastními chybami jsem se připravil o dívku, ke které jsem nevědomky přirostl víc, než by bylo zdrávo. Když mi to začalo docházet, už bylo pozdě. Před týdnem to se mnou vzdala a já se ocitl na úplném dně.

    Fáze nepochopení snad ani nepřišla, protože důvody znám. Celý týden jsme o tom dokola mluvili, ale vlastně nebylo proč. Jen jsem ukázal svoje zoufalství podpořené její lítostí. Zasloužil jsem si to za svou bezpáteřnost a bezohlednost. Problém je, že začnu dříve nebo později brát partnerku jako samozřejmost. Nebylo to poprvé. Nenávist cítím jen k sobě, protože už nemůžu vrátit lásku, kterou do mě vložila.

    Teď ale zpět k tomu, co je naprosto klíčové v mém trápení a co tady napsané není nebo si to možná jen nechci přiznat. Jak skloubit kapelu, divadlo a odloučení od jejich nenahraditelných prvků, tedy od ní. Zrušením bych totiž ublížil nejen sobě, ale navíc dalším lidem. Ona chce, abychom pokračovali, já taky, jen se necítím dost silný. Jak na to?

  16. rrobi16:37 dne 11.2. 2013 napsal/a

    Dobry deň,

    ja som sa pred 3 týždňami rozišiel s priateľkou. Stále ju mám rád. Najprv odišla ona potom sa vrátila a milovali sme sa. Pri tom milovaní som zistil, že to už nie je to čo kedysy a zmäteným som sa stal ja. Keď sme sa o tom rozprávali odmietala pri mne stať. Že vraj za oboch nevládze. toto bol impulz, že ja som obetoval vždy všetko aj v ťažkých chvíľach keď ona nevedela a ona toho nebola schopná ani raz. Tak som ju nechal, ale okrem toho tam bolo mnoho racionálnych dôvodov prečo v tom nepokračovať. No teraz po troch týždňoch silno uvažujem či som urobil dobre. Rozum stále povie, že ano no srdce diktuje trošíčku ine veci. Možné je, že mi nechýba ona ale niekto vedla mňa pri kom sa zobudím, kto ma objíme a tak podobne. Váš článok je naozaj veľmi dobrý. teraz je na obzore iné dievča, no ja nechcem do ničoho skočiť. Skôr ako ste radili, snažím sa získať späť čo som za tie 4 roky vzťahu zo seba stratil. Veľmi motivačný článok ďakujem pekne.

  17. Jeny21:37 dne 30.1. 2013 napsal/a

    Zdravím, též jestli mohu jako žena tento článek pochválit, opravdu. Prošla jsem si několika vztahy a momentálně jsem týden po rozchodu z partnerovy strany. Pravda, vztah netrval ani rok, ale nic to nemění na tom, že jsem věřila, že to už je konečně on. Rozčilují mě ty rady typu choďte cvičit, do přírody atd. a to z jediného prostého důvodu, že jsem v takovém stavu, že funguji v demoverzi-práce, spánek (za pomocí prášků) a jediné na co mám energii navíc je zajít někam na pivo a za druhé, že aktivity je dobré neprovádět sám, ale s někým. Bohužel to je nyní takové období, že ač mám kolem sebe spoustu přátel, tak jsou všichni zadaní a já je nechci zatěžovat a upřímně mi dělá problém vidět někoho šťastným 🙂 Pokud mi někdo poradíte, co je nejlepší v tomto období dělat, s čím máte dobré zkušenosti, budu za to moc ráda. Můj koníček je cvičení, ale jak jsem psala, na to není energie, zkrátka něco nenáročného, zajímavého a kde i člověk pozná nové lidi.

    1. michelllin13:36 dne 1.2. 2013 napsal/a

      Jeny, proč byste je obtěžovala? Zkrátka je vytáhnete někam ven, tak jako to kamarádi občas dělají. Super jsou diskotéky, pokud chcete poznat nové lidi, cestování apod.

  18. Wanula04:57 dne 29.1. 2013 napsal/a

    Moje pritelkyne neví co chce a jsme ve fazy která mě ubyji a nicime mě.netuší totiž na moji otázku jestli chce být se mnou nebo jestli mě miluje odpověď dlohe mlčení a moje nedockavost tomu neprospívá!trvá to pro mě dlohe tři měsíce.má teď nemocného rodiče který je na tom špatně ale stále z ni nemohu dostat odpověď.pořád si píšeme a stykame se a bavíme se pro mě jako kamarádi.i když velmi blízcí vinna je i na moji straně ale už udělala mnoho chyb a mě to ubiji ale stále ji odpoustim a doufám v návrat do lepších času.ale den ode dne zjistuju že to je dost pro mě mám dost narusenou psychyku a nevím jak se rozhodnout už je toho na mě moc a zase beru ohled na jejího rodiče a chápu že má jiné priority ale je v tomhle dost sobecká a když se zeptám přímo nechce to řešit furt fokola jako tento článek a jsem možná i sobec…prosím o radu

    1. Jeny21:22 dne 30.1. 2013 napsal/a

      Asi jste nikdy v takové situaci nebyl, ale pokud má nemocného rodiče, neřešte s ní nic ohledně vztahu, je to skutečně sobecké, ač chápu, že Vás to trápí. Každý máme jedny nervy, jedno srdce, jeden mozek a omezenou kapacitu, která je nyní vyplněna jinými problémy. Jen jí maximálně podpořte-stoupnete u ní a jistě to pro ní bude dobrý důvod s Vámi zůstat. Pokud ji budete zatěžovat dalšími problémy, nebude ve Vás mít oporu a dříve či později od Vás odejde.

  19. Jogurt17:17 dne 23.1. 2013 napsal/a

    Ahoj,
    chtěl bych Vám říct, že článek je skvěle napsaný. Já osobně sem hledal hodně článků právě na toto téma, ale žádný mi nepomohl jako právě ten Váš. Takže Vám, pane michelllin opravdu děkuji!

    Pokud dovolíte, i já bych se tu podělil o svůj příběh o bolestivém a nečekaném rozchodu se slečnou a pokud se mi k tomu vyjádříte, budu jedině rád.

    Já 24, přítelkyně 26. Hned od prvního okamžiku, co jsem ji potkal, jsem věděl, že ona JE ta pravá. Úžasná, zajímavá slečna s kupou nádherných vlastností, nádherně jsme si rozuměli a dokonce se u nás projevila tzv. „Olivová teorie“ :-).

    Každý z nás asi máme představu o svoji vysněné – a já měl to štěstí, že sem takovou ženu měl.

    Byli jsme spolu něco málo přes rok, když se rozhodla, že se rozejdem. Ano přiznávám, že jsme měli i své špatné chvilky – často jsme se hádali – já byl výbušný a ona byla naopak z každé hádky hodně špatná a už i dříve přemýšlela nad rozchodem.

    Důležité je i říct, že ta největší hádka/krize přišla 14dní před rozchodem – řekli jsme si hodně špatného a zároveň jsme spolu prakticky vůbec nekomunikovali, nic nepodnikali. Ona z toho měla deprese (i kvůli nemoci, kterou trpí), naopak já se jí snažil vždy rozveselit (což sem ne vždy vydržel, když se mi neodstala zpětná vazba). Ale pořád jsem to bral jako krizi, která mi zároveň otevřela oči a já věděl, co musím změnit a co dělám blbě. Pár dní po mém prozření, ale přišla ta osudová rána.
    ….
    ….
    ….
    Ptám se sám sebe „proč?“. Když přítelkyně byla (poslední noc našeho společného soužití) doma, tak mě v posteli držela za ruku a nechtěla pustit, pár dní předtím jsme se spolu pořád smáli, objímali, semtam si dali i pusu!
    A proto nechápu, co se to děje? Proč se rozcházíme? Příjde mi to TAK STRAŠNĚ MOC zbytečné zahození krásného vztahu dvou lidí, kteří si spolu nádherně rozumí! A ano, chyby na lidech byly jsou a budou, ale já sem ten typ, který se rád zdokonaluje a ona to ví. Tak proč je konec? Místo hlavy mám teď jeden velký otazník…

    …každopádně už se stalo. Ikdyž je mi to líto a příjde mi to zbytečné, tak se musím zatnout, držet se rad z článku a hlavně vydržet! Buď to (aspoň z části) přebolí a nebo si to ona časem uvědomí…

    1. kotlík14:31 dne 24.11. 2014 napsal/a

      Ahoj Jogurte,
      … mám to teď podobně jako jsi popisoval ty… Jak to se slečnou dopadlo, případně za jak dlouho jsi byl zase v pohodě?
      Díky za moc za odpověď 😉

  20. ellie23:25 dne 17.1. 2013 napsal/a

    Skvělý článek!!

  21. pepe16:50 dne 17.1. 2013 napsal/a

    ahoj,
    po letní krásné dovolené,mi žena řekla,že se chce rozvést.Jsme spolu 22 let máme dvě děti 19 a 10 let.
    Žili jsme celkem v pohodě,i když jsem se někdy nechoval učebnicově,myslím,že to šlo-Hlavní její důvod je samostatnost,postavení se na vlastní nohy a nedůvěra.
    Podala žádost,teď spolu žijeme skoro půl roku spolu,za pár dní se stěhuje pár metrů vedle našeho bytu.Já jí stále moc miluju,ale děsí mne její chlad.Co mám dělat,když vím,že jí chci zpět?

    1. diccon12:52 dne 18.1. 2013 napsal/a

      pepe asi te zklamu, ale moje zkusenost je takova, ze kdyz je vztah bez vetsich problemu, tak pokud zenska nema nekoho jinyho (prinejmensim vyhlidnutyho) tak neodchazi.

      I kdyz na druhou stranu obcas jsou ty dusevni pochody k nepochopeni. Jelikoz jsem tady tak si taky vyleju srdce. A potvrzuju verdikt z Typologie divek 2 – divky s nizkym sebevedomim (=nejvetsi pruser ze vseho). Budiz to varovani vsem naivum.

      Ode me ted po jedenacti letech odesla partnerka. Vztah byl OK, hodne schopna a krasna holka, ale s vecnejma pochybama o sobe a imaginarnima prekazkama v zivote. Za tech 10 let jsme prekonali krize, jeste pred dvema rokama naplanovali deti, 90% casu jsme spolu byli stastny (jako opravdu stastny – bez hadek, dobre jsme spolu zili). Kombinace premiry prace a studia nicmene zapracovala a partnerka (bohuzel, problemy se sebevedomim ja resit nedokazal a ona pres mnohy sliby k psychologovi nesla) se krizi rozhodla resit neverou s chlapem od rodiny, kde hlidala deti. Podruhy zenatej, dve deti v prvnim, jedno ctyrlety dite v druhym manzelstvi. Netusim, co se ji honi hlavou, protoze pravdu nikdy nerekla. Dal jsem ji prostor a cas vic jak rok – zaridil novy bydleni, vybavil byt, snazil se dat veci do poradku (bez podlejzani a saskovani). Ale s nim ani na okamzik neukoncila styky. Naopak se do nej vic a vic zamilovavala. Ted odesla vpodstate za nim, protoze uz sama nemela zaludek se mnou takhle zametat (presto, ze rozumove sama tusi, jaka je to hovadina). To proste nepochopis. A uplne klasicky chtela, abychom ted zustali kamaradi, obcas se navstevovali a psali si…

      1. Miky04:24 dne 18.9. 2013 napsal/a

        Hej lidi! Co to je za blog hernajs,Jsem se dal do čteni v pul třetí ráno a je pul šesty. Vrátím se,ale ted musim jit relaxnout než pujdu makat

      2. michelllin15:53 dne 18.9. 2013 napsal/a

        Ja ti to reknu, je to ten nejlepsi blog na svete 😀

    2. diccon12:56 dne 18.1. 2013 napsal/a

      … jinak michelline – veliky diky za clanek. Taky mi pomaha utridit si myslenky.

      1. michelllin13:05 dne 18.1. 2013 napsal/a

        Za malo, ja ho tehdy psal take proto, abych si pomohl zrekapitulovat, co delat / nedelat.

  22. flotek12:34 dne 14.1. 2013 napsal/a

    dik za dobrey clanek.todle sem potreboval! i kdyz sem v posleni dobe toho precetl hodne, todle je fakt dobre.
    pred vanoci me nechala moje 1. laska po 5 letech
    s tim ze se mnou prozila krasnej vztah, ale ze sme moc mladi
    a ze chce zazit jeste neco jineho.jakoby me presvedcovala
    ze se k sobe vratime, ze si me chce zpatky vybojovat, ale na to ja prece nemuzu cekat. posledni dobou utapeni v alkoholu me fakt nepomaha a delam strasne ostudy u jinych holek 😀 rekl sem si uz dost prilisneho piti.
    Tedka sem dost rad ze sem ji od rozchodu snad vubec nekontaktoval. jen na vanoce sem tam byl pro veci a chovala se ke me strasne utesive a davala mi polibky.akorad mi tim vic ublizuje. cele to proc to udelala respektuju a chapu. ona jeste studuje vysokou a ja uz par let pracuju a sem zaseklej v praci. ma kolem sebe spoustu mladych nevazanych lidi. jen asi ja zaspal svou dobu 🙁 nemam ji to az tak za zle i kdyz mam pocit ze by bylo lepsi to za zle mit. urcite ji nechci zpatky driv nez poznam jiny vztah, ale bojim se ze driv se ona treba vrati a ja neodolam…
    clanek mi fakt pomohl 🙂 dik

    1. ňaf19:10 dne 20.1. 2013 napsal/a

      Díky autorovi za skvěle napsaný článek! Bohužel pro mě je už příliš pozdě… Proto těm, kteří náhodou na tento článek narazili a zároveň tuší nebo dokonce vědí, že se s nimi jejich partner hodlá rozejít, radím, ať se tímhle článkem řídí. Může to znít krutě, ale je to asi ta nejlepší možnost.

      A všem těm, které partner po dlouhé době poslal z neznámých důvodů k vodě, přeju v životě hodně moc štěstí!

  23. Bernadeta08:20 dne 14.1. 2013 napsal/a

    Hezký den přeji. Děkuji za zajímavý článek. Taky jsem ve fázi, kdy potřebuju najít vnitřní smír. Řeknu Vám svůj příběh a prosím kamenujte jen malými kameny, ty těžké teď nezvládnu. Jsem zadaná už 10 let, máme 2 děti, přítel je velmi obětavý táta, se vším mi pomáhá, stará se vzorně o děti. Jediné, co mi chybí – jeho verbální projev citů. Já to prostě potřebuju slyšet, od začátku našeho vztahu jsem to od něj neslyšela. A taky svatba – nenaléhala jsem před 7 lety, kdy jsem prvně otěhotněla, ale čím jsem starší, tím větší váhu má pro mě být rodina se stejným příjmením. Tehdy řekl, že třeba změní názor. Nezměnil. Jednou ženatý byl, nedopadlo to, podruhé prý nechce (já ho poznala 5 let po rozvodu).
    Celou tu dobu jsem mu byla věrná. Až jednou jsem poznala muže, úplně jsme se do sebe zbláznili. Já odmítala jakoukoliv možnost odchodu od rodiny, zakazovala jsem si to, i když jsem po tom velmi toužila být s ním. Padlo slovo rodina, svatba, miminko… A já pořád odmítala. Ale před vánoci se to ve mě zlomilo, řekla jsem si, že ten chlap mi za to stojí. Probírala jsem dopad na psychiku dětí s psycholožkou, svěřila se mámě. O svém úmyslu odejít od rodiny jsem mu řekla minulý týden, chtěla jsem ho potěšit. Byl v šoku, celou dobu přemlouval on mě, ale prý si to všechno znovu a znovu probíral v hlavě, jak jsem ho odmítala. A najednou prý to není správné. Chce teď pauzu, protože už nevěřil, že bych mohla udělat tak důležitý krok. Prý si na to zase musí přijít sám, že bysme to zvládli. A teď co s tím? Myslíte, že je šance? Jsem teď dost nešťastná, hrozně to bolí…Děkuji za komentář.

    1. Miky04:13 dne 18.9. 2013 napsal/a

      jeho případ i muj případ.Prošel jsem si jedním rozvodem a dalším prostě nechci! Je to humus všech humusů rozvod,trpí tím všichni a moc.,je mi 40,na další děti se necítím.Vyčetla mi to.Já ji to nemám za zlé.Je o 17let mladší než já.Ale já ji to řekl na počátku vztahu že manželství a děti již nechci.Ovšem že kdyby přišla,že bude mimi,nebyl bych smutný,nebránil bych se ale plánovat se mi to nechtělo.Co se týká manželství a vyhýbání se mu-vysvětlím pár slovy.Vím jak soudy rozhodují,jak rozhodli i v mém případě a jak jsem zajistil tímto skvělý život kolíkovy s rameny přes celá záda a nohma až na zem.Přišel k hotovýmu,všemu co ona na mě vysoudila a ještě ze mně měli prdel.Jestli tohle někde vidí,viděl.nedivte se mu.To neni nezájem,to je strach jít do vztahu.

  24. Misha19:56 dne 11.1. 2013 napsal/a

    Krásný den, snad nebude vadit, když i já jako žena přispěji k diskuzi nějakým tím písmenkem. Musím autora také pochválit, užitečně napsané. Jsem měsíc po rozchodu, bohužel i když bych svého bývalého také minimálně rok nepotkala, tak jsme po těch 7 let vztah (10 let se známe) natolik „propojeni“, že to prostě nepůjde. (stejné menší město, společný pes, společní kamarádi, stejná oblíbená místa, stejné koníčky, podobná práce – potkávání se na schůzkách)…Je to opravdu na palici. Ale proč píši doufám že tím tady nebudu moc otravovat, ale ráda bych věděla názor i muže. Je nám oběma 25 let, znali jsme se 10 let, chodili a posléze žili skoro 7 let, vše na mě působilo jako v naprostém klídku, plánování společné budoucnosti, no skoro jak pohádka..a pak ze dne na den přišel s tím cituji: „Hrozně Tě miluji, jsi úžasná žena, moje osudová, nikdy jsem si nedokázal představit život bez tebe, atd…Ale potřebuji si vyzkoušet a užít volno, byli jsme spolu v těch nejlepších dospělých letech, a já sice nevím zda má vola bude bude lepší, nebo zda budu štastější ale potřebuji si to vyzkoušet, a mít prostě volno. Zkusit si to. Mohl jsem si vždycky dělat co chci, nikdy jsi mě neomezovala ale já prostě nechci mít vztah vůbec. Miluje tě“ pak se řeklo ještě hodně slov a probírali jsme to asi týden v kuse, ale v globálu pořád tohle..ale můžu se vás mužů zeptat, na váš názor? Jsem v začarovaném kruhu, …-( Nechť kdo má chuť se k tomu vyjádřit z pohledu muže budu jedině ráda, já to prostě nemůžu moc pochopit, říkám si pořád , že když člověk miluje tak to nejde jen tak zahodit, a to že člověk potřebuje změnu se dá vždycky nějak řešit..pauza atd. Díky

    1. michelllin20:07 dne 11.1. 2013 napsal/a

      Ja myslim, ze to je jasne. Ma pocit, ze mu neco utika. Nic skoro nepoznal. Zadne dalsi zeny, mozna toho v zivote vlastne moc nezkusil a jeste nevi, ze prijde samota, chce mozna zkusit poznat i dalsi zeny, ktere ale budou v mnohem stejne, mozna daleko horsi. Nechal bych jej jit. Treba se za pul roku zase shledate. Treba potkate nekoho lepsiho. Nema smysl jej premlouvat, pokud se uz rozhodl, protoze to urcite v jeho palici neuzralo pres noc. Jen at si zkusi, jake je to byt sam. A vy take. Je to nedocenitelna zkusenost. Fakt. On proste zkratka ted nevi, co chce. Casem na to snad prijde, ale….opet – asi vam to uz pak bude jedno, pac budete mit po boku jineho prince. Lepsiho, ktery vam neutece pote, co mu jednou hrabne v bedne. Hlavne – dovede si predstavit, ze tomu cloveku budete duverovat? Ja moc ne. Kdyz ho ted nechate s klidnym srdcem jit, s nejvetsi pravdepodobnosti sam pribehne, pac mu dojde, ze by vas taky mohl ztratit navzdy. Je to divne, ale v techto situacich je lepsi delat presny opak toho, co nam radi srdce 🙂

      1. misha18:03 dne 21.1. 2013 napsal/a

        Krásný večer, tak jsem se po trochu menší odmlce zase připojila, moc děkuji za komentář, opravdu je hodně obohacující…no měl jste pravdu…i druhý kolega:-))) už loví jinde v jiných vodách, a mě není schopný na akci kde máme společné kamarádi kloudně ani pozdravit..zatím jsem ho s žádnou ženou neviděla..ale vím to od kamarádů že už má vyhlídnutou..jsem trubka největšího kalibru, jak jsem mu žrala všechny ty jeho kecy…vážila si ho za to jak to udělal, vážila si ho..ale on po měsíci rozchodu kdy chce volnost už volí jinde? …no alespoň jsem prozřela…jde na to zhurta, na můj vkus po 7 letech vztahu ale už je jeho věc…ale bolí tak neskutečně to bolí,…příjdu si jak odkopnutej schnilej brambor…(nevím kde mě napadlo to přirovnání)….a já mu ty kecy o tom že mě miluje věřila..moc se omlouvám za výlev…nějak to muselo jít ven…

      2. Miky03:59 dne 18.9. 2013 napsal/a

        to jak si připadáte.Nemůže to být také jen pouhá ješitnost?Nevím,jen se dotazuji.Ale nelamte si tím hlavu.To nemá cenu.Když jeden nechce je to třeba pochopit a ne se babrat v tom,proč.

      3. Miky04:02 dne 18.9. 2013 napsal/a

        naše vzdálená přízeň pracující jako předseda občanskoprávního senátu tehdy pronesl,že ho v šílenství uvádí výrok navrhovatelky,že k odpůrci cítí nepřekonatelný odpor.A to si vemte to,že s odpůrcem má třeba i tři děti.To se dost bije,že?

    2. flot16:28 dne 14.1. 2013 napsal/a

      myslim ze kdyby te opravdu miloval tak neodejde… me pritelkyne rekla neco podobneho.ale ze uz neni proste zamilovana ze me ma jen strasne rada jako pritele.tim ze odejde si chce pry uvedomit to ze lepsiho nenajde.sme na tom asi podobne…:( kasleme na ne a zacneme taky zit!vim ze by to bylo lepsi s nema ale todle je taky prilezitost 🙂

    3. diccon13:14 dne 18.1. 2013 napsal/a

      Ono to neni tak jednoduchy, ja tohle resil taky (a nakonec jsem neodesel). Je to vpodstate jak pise michellin – clovek uz musi mit nejaky zivotni zkusenosti, aby si dobryho vztahu vazil. Mel by vedet, jaky to je, kdyz nekdo blizkej umre (rodice …), mel by vedet, jaky to je zit delsi dobu sam a mel by si uvedomovat, kolik lidi sice zije ve vztahu, ale zije blbe. To po si potom pri takovym premysleni uvedomis „Paneboze, jsem to ale kokot, mam neco, co vetsina lidi nema, jiny to celej zivot hledaj a nenajdou a chci to zahodit.“ Problem je, ze mu to nakonec treba dojde, ale to uz byva pozde.

      1. michelllin17:25 dne 18.1. 2013 napsal/a

        Je to presne tak, jak pises – davam dohromady clanek na toto tema. O lidech, co porad hledaji v zivote neco, co jim chybi a vzdaji se kvuli tomu svych partneru, pratel, rodiny, aby mohli mit napriklad penize, az maji moc penez, tak jim chybi pratele, rodina, partner do zivota apod. Je to podle me o tom byt spokojeny sam se sebou. Se svym zivotem. Pak totiz nehledas porad neco lepsiho, ale jsi schopen si uzit i to, co mas vedle sebe. Vetsina lidi do teto etapy prichazi podle meho nazoru v pozdejsi fazi zivota, kdy uz jsou vyboureni a vedi, co od zivota chteji + co chteji od partnera. Druha stranka veci je pak naucit se vazit si beznych veci a respektovat ostatni (partnera, pratele). Na to by nekterym nestacily ani tri lidske zivoty 🙂

      2. Jakub18:13 dne 20.5. 2013 napsal/a

        A právě od toho jich je nespočet ( lidských životů ). 🙂

    4. Jakub18:07 dne 20.5. 2013 napsal/a

      Jeden miluje vždy více, druhý méně. Ať muž nebo žena. Časem se to projeví.
      Oproti tomu pokud oba milují bezmezně ( ale ne zaslepeně nebo hloupě ), vydržejí spolu do smrti.

    5. Miky03:53 dne 18.9. 2013 napsal/a

      Nevím to jistě,ale domnívám se že jste byli příliš mladí ještě s moc málo zážiky, a to především na patnerově straně.Já jich měl dost,ale přítelkyně ne příliš.Mě v době rozchodu 40,ji 23.Vinni v neshodách jsme ovšem byli oba.Ona i já.Já možná víc.A nebo jsme to brali na lehkou váhu a já jako samozřejmost.

  25. Milan18:51 dne 7.1. 2013 napsal/a

    Chci Vám poděkovat za Vaší pomoc.Právě jsem se zamiloval do nové ženy.DĚKUJI VÁM.

  26. A19:11 dne 3.1. 2013 napsal/a

    Jsem zena 🙂 Je mi teda 21, ale rozhdone se tak nechovam (jak by se dle stereotypu spolecnosti mohlo zdat). Chci jen rict, ze ne vsechny zeny nevedi, co od zivota chteji, jaky je jejich smysl. A take ne vsechny zeny opusti muze kvuli jinemu (a kdyz to udela, jde za horsim, nebo dokonce nasilnikem – tak je s prominutim blba). Nejhorsi je, ze clovek neovlivni, kdy se do koho zamiluje. A pak vsichni vime, jak doaze blbnout.
    Jeste bych rekla, ze zenam take trva spoustu casu, nez se vyrovnaji s rozchodem, ale tim, ze o tom mluvi, placou, projdou si tim nejhorsim a nebrani se slzam, tak si mohou hodne pomoci. Sama jsem po rozchodu, den, a ano, ten vztah byl bran vazne, byl starsi, zadna „teen“ laska, takze si myslim, ze alespon trochu vim, o cem mluvim…Ale jak uz vime, ublizuji zeny muzum, tak muzi zenam…

    1. michelllin21:32 dne 4.1. 2013 napsal/a

      Milá ženo A :-), rozhodně netvrdím, že každá žena má v hlavě zmatek nebo že se musí každá chovat naprosto stejně. Ale obecně dívky, ženy, manželky zareagují v mnoha případech podobně. Výjimky jen potvrzují pravidlo. U chlapů je to stejné, také se v mnoha ohledech chovají v jistých situacích (téměř všichni) stejně. Ale nikdy se nepodaří podchytit všechny situace / typy chování. Dá se to pouze zobecnit. Vstřebání rozchodu trvá všem tak dlouho, jak dlouho se chtějí utápět v minulosti – je úplně jedno, jestli je to žena nebo muž :-). Alespoň to si myslím já.

  27. Milan18:55 dne 20.12. 2012 napsal/a

    Velmi děkuji,
    Je to zajímavá pravda.Dokonce jsem se rozhodl po přečtení Vašeho návodu jak být pro ženy přitažlivější, navšívit odborníky na oblékání a zajdu i do salónu pro muže.Nakoupím se nové oblečení a tak.Je to výsledek Vaší rady.Ještě jednou děkuji za příjemnou pomoc.Rád bych pro Vás něco udělal, ale nic mě nenapadá.Po aplikaci Vaší osnovy jak bojovat s rozchodem se ulevilo i mému kamarádovi a i za něj Vám tímto děkuji.Nemá totiž odvahu se Vám svěřit, ale měl podobnej problém.

  28. Milan18:43 dne 18.12. 2012 napsal/a

    Jak je možné, že to tak všechno chápete a jak je možné, že umíte pomoct?Ale jednu otázku mám.Ale né kvuli ní, alek kvuli sobě.Jak je možné, že do poslední chvíle semnou plánovala budoucnost (10 letý vztah) a nakonec to utne?Vždyt to nemá logiku.Já kdybych měl přeci nějakou milenku tak neplánuji koupi auta a tak.A taky by mě zajímalo, proč mi při rozchodu neřekla mam jiného chlapa(to by bylo přeci pro mně vše lehčí) a né si vymýšlet blbosti, že je semnou nešťastná a tak.Nejsem náhodou divnej, že se na to ptám?

    1. michelllin18:08 dne 20.12. 2012 napsal/a

      Vetsinou je to proto, ze divka jiz nekoho ma a je ve fazi rozhodovani. Testuje si svuj novy objev. Jestli ji bude vyhovovat. Nechce riskovat, ze nakonec bude sama. Vetsinou to jsou zeny, co jsou i v beznem zivote nerozhodne, maji nizke sebevedomi, trpi depresemi, nemaji moc kamaradek, ale za to spousty kamaradu, jdou ze vztahu do vztahu, boji se byt samy, nemaji zivotni cil. Kdyz se jich zeptate, co by chtely dokazat, reknou, ze nevi. Zeptate-li se jich, zda maji nejaky smysl zivota, odpovi vam, ze ne. A proto potrebuji nekoho, kdo jim bude davat smysl jejich zivota. Dlouhou dobu jste to byl vy. Ted si nasla jinou vetev, na kterou preskocila jako opicka.

      Vice o techto holkach: http://www.krcmic.cz/typologie-divek-2-cast/

      Rozdil je ale v tom, ze zatimco ona neumi zit sama (a nejspis se to nikdy nenauci), vy to zvladnete. Protoze se naucite zit, bez toho, aniz byste byl na svem partnerovi citove zavisly.

      1. Miky03:45 dne 18.9. 2013 napsal/a

        Hele člověče. 🙂 Vy tu charakterizujete přesně moji bývalou přítelkyni.Ne?;-)

      2. Tom19:02 dne 14.12. 2015 napsal/a

        A hlavně tu mojí….

  29. Milan17:31 dne 18.12. 2012 napsal/a

    Dobrý den,
    Velmi Vám děkuji za Vaší zprávu a zase mě opět pomohla.Jsem podnikatel takže starostí s časem mám dost.Já už jsem si uvědomil, že jsem ji ztratil, to je jasné.Řekl jsem si, že at si jde.Ono totiž časem poznáte, že vlastně ten vztah stejně nebyl to pravé.Je zajímavé, že jsem nebyl schopen se s tím vyrovnat a až po Vašem příběhu, se mi dost ulevilo.Máte pravdu, cíle mám různé. Velmi rád cestuji a to mě baví i nyní.Udělal jsem několik chyb po rozchodu.To víte emoce a uplné překvapení.Toho lituju, ale co.Udělal jsem chybu, že jsem se svěřoval komukoli a to se samozřejmě obrátilo proti mě.Ale už to neřeším.Jsem z malého města, kde drby se hrnou.Nedělám si iluze, že by se vrátila.Nikdy bych jí už nechtěl.Vím, že jsem teďka sám tady s synem a taky vím, že nějakou ženskou potkám.Vlastně s tím nemám problém nějakou zbalit.Jsem atraktivní muž (směju se).Ono Vás taková facka změní,ale tuším, že k lepšímu.Prostě to z Vás udělá lepšího člověka, aspoň to tak cítím.Ani nemám problém věřit jiné ženě.Jen prostě jsem byl jak říkate troska na práškách, ale tď už se začínám vracet do pohody.Určitě to není ta pravá pohoda, ale je to lepší.Jen mi řekněte jak je možné, že si našla chlapa, kterej je prostě fakt idiot, násilník atd.A já jsem byl ten hodnej blbeček.Jak ty ženský přemýšlej.No uznejte sám, že přeci , když si najdu nebo žena si najde mně.Tak přeci chci mít ženu lepší a né ještě horší než ex.Ale asi je to vlastně jedno.Začal jsem i o sebe dbát a dokonce si začínám dělat i radost s maličkostí,Jsem skromnej a stačí mi málo.Pochopil jsem i to, že před ní nemohu vypadat jako pacient.ani né tak kvuli ní abych jí dokázal, že je mi lhostejná,ale prostě to tak cítím, že nemá smysl být troska na pohled.Ale přetvářka to není.Nepatřím mezi lidi, kteří se smějí na povel.O vašem blogu povím i přátelům, kterým se stalo něco podobného.Ani nestojím o nějaké informace o ní a jejím životě, jen drbny kolem mi stále chodí vyprávět řeči co dělala, s kým a tak.Normálně jím řeknu, že mě to vůbec nezajíma a že to nechci vědět.Protože by mi to mohlo ublížit.Je to správné?
    Děkuji Vám.

    1. michelllin17:53 dne 18.12. 2012 napsal/a

      Je super, ze to berete pozitivne. Jestli se umite stale smat, tak to bude v pohode :-). Usmevavi lide dlouho sami nebudou – takovou mensi esej jsem napsal na podobne tema i zde. Nejlepsi cesta je fakt se nestarat o osud ex a jit dal. Vase zivoty se rozdelily. Je to stejne jako u kamaradu – proste – mozna se jednou potkate a treba ne, mozna se date znova dohromady – clovek nikdy nevi. Ale do te doby vam muze byt zcela jedno, co se s dotycnou deje.

      PS: Proc si zeny vyberou casto pak nejakeho vola. Je to i tady v clanku. Ten vul zkratka nabidne neco jineho – najednou se slecna musi vic snazit. Az ta zamilovanost opadne, tak divcine nejspis dojde, ze se s tim hodnym blbcem nemela az tak spatne, ale….to vy uz budete myslenkami i srdcem nekde uplne jinde. A pevne doufam, ze nebudete v tech mistech, kde konci zada 😀

      Tzn. vykaslete se na to, proc s nim je. V cem je lepsi. Dulezite je, ze budete lepsi vy. Vy se zmenite. A o to u toho rozchodu jde. Priste uz stejnou pitomost neudelate a nebudete kolem slecny behat jak splaseny. Priste nechte krasku, at se taky trochu snazi a bojuje.

  30. Milan18:07 dne 17.12. 2012 napsal/a

    Dobrý den,
    Velmi Vám děkuji za Váš článek.Musím přiznat, že se v tom plácám už pátý měsíc,ale snad už bude líp.Váš článek mě pomohl a uklidnil.Některé věci jsem i pochopil.Už mam snad jediný problém, že ex.přítelkyni vidím skoro každý den, protože máme střídavou péči o syna.Prostě jí nerad vidím, ale pokud bych myslel na to, že se třeba odstěhuji, abych jí neviděl tak příjdu o syna.Proto se chci zeptat jestli mužete nějak poradit.Snažím se chovat slušně a s výchovou syna nemám žádný problém.Ještě jednou děkuji za Váš příběh.A věřím, že po přečtení Vašeho článku se uleví i ostatním mužum.Děkuji

    1. michelllin18:30 dne 17.12. 2012 napsal/a

      Myslím, že právě kvůli tomu se v tom pořád plácáte, protože ji vídáte pořád. Teď se vám asi zbořil váš domeček z karet. Je třeba si najít jiný smysl života. Je pitomost žít jenom pro někoho. To je kravina. Ten druhý tu s vámi nebude napořád. Nikdy. Čím dříve si to uvědomíte, tím dříve se z toho dostanete. Vy to máte o to těžší, že se budete stále vídat. Recept zní – začněte si plnit své sny. Určitě máte něco, co jste chtěl v životě zkusit nebo dokázat. Teď je ta pravá doba na to začít být sobec a užívat si život se vším všudy. Jděte si skočit padákem, odjeďte na pád dní do ciziny, začněte cvičit, blbnout, chodit na zábavy, začněte podnikat (doporučuji, je to nejlepší žrout času), najděte si zkrátka jinou výzvu v životě. Ta žena pak časem přijde za vámi sama. Musíte však působit vyrovnaně. Ne jak pacient na práškách, který se asi za pět minut složí. Když budete vypadat a i se cítit jako troska, tak o vás žádná ženská nezakopne. Musíte se změnit – to by pro vás mohla být ona výzva. Ukažte své ex, o co přišla. Než projdete onou změnou, tak už vás to k ní tak tíhnout nebude. A třeba se mezitím bude chtít ona sama vrátit. Pak je na vás, jestli to budete chtít risknout.

      Pokud by mezitím, než se z toho vyhrabete, žádná další osudová žena nepřišla, musíte si ji ulovit. Můj návod, jak lovit dívky / děvčata / ženy v pokročilém věku 🙂 najdete na:

      http://www.leyter.com/blog/chlapi-sobe-aneb-rady-odbornika-na-baleni-pro-muze/

  31. Andrej09:51 dne 13.12. 2012 napsal/a

    Já sem asi před týdnem přišel od přítelkyni. A je a bude to pro mě ještě těžký, ale po přečtení článku, jsem některé věci dost zvážil a chci poděkovat autorovi. Vychází ze zkušenosti a to je to hlavní. Praxe a zážitky člověku dají ten správný směr jít a dokázat to, že to nemusí být vždycky černé. Tímto bych chtěl moc poděkovat a doufám že v této práci bude stále pokračovat =o)

  32. Walter22:09 dne 12.12. 2012 napsal/a

    Vetsinou na nic takoveho nereaguji.Cetl jsem mnoho rad,jak na to ..lol.Musim vam ale uprimne z celeho srdce podekovat vas prispevek, je velmi jiny s porovnanim s ostatnimi radilky.Fantastickej clanek,krasne uvahy a skvele rady! Potacim se momentalne v necem podobnem..a malinko mi zacal vynechavat zdravej rozum. Pomalu,velmi pomalu se dostavam po rozchodu do normalnich/relativne/koleji.Musim ale podotknout ze jste mi velmi velmi pomohl.Uz jsem si prestaval vazit sam sebe,to me k smrti vydesilo.
    Moje velke uznani a smekam pred vami.
    Jeste jednou dekuji a mejte se pekne…hlavne hodne stesti,vite o cem mluvim.

  33. Jirka10:10 dne 29.10. 2012 napsal/a

    Velice dobrý článek. Před dvěma dny jsem ukončil po dohodě vztah s úžasnou ženou. Rozuměli jsme si ve všem co jsme prožili. Náš vztah jsme ukončili i když se oba milovali, kvůli podmínkám. Vdálenost, závazky. Přinesli jsme si a dali si navzájem úžané pocity, chvíle které jsem nezažil (je mi 40), a náhle konec. Už ji třeba neuvidím. Nemám co odpouštět, nic jsme si neudělali, ale podmínky bychom oba neunesli, ač s návrhem přišla ona. Přemýšlel jsem co mne nyní tak souží, protože rozum mi říká, že to bylo správné rozhodnutí, pokud bychom se dál začali trápit, náš krásný vztah by to narušilo tak jako tak a bylo by to horší. Rmoutí mne strach, že už to krásné nezažiju. Že to bylo pouze s ní. Nezbývá než věřit a praxe ukazuje, že snad ne, že se někdo najde. Bude to jiné, ale stejně krásné 🙂 Doufám, že ona také zažije ten vztah, který hledá. Neumíráme, žijeme dál.

    1. michelllin16:54 dne 29.10. 2012 napsal/a

      Buď rád, že jste byli oba dost silní a dokázali jste se „včas“ rozejít. Je spousta párů, co tohle nesvede a stále dokola se schází, rozchází, ztratí x let, podvádí jeden druhého atd. Nejdůležitější je právě věřit a neutápět se v beznaději. Měl jsi dříve nějaký sen? Teď je nejlepší doba na to si jej splnit. Já šel třeba po rozchodu skákat padákem 🙂

  34. goman07:56 dne 29.8. 2012 napsal/a

    Hezký článek 🙂 .. jen tedy po dlouhé době pekelně dlouhý 😀 … mám radši kratší články, které mají například pokračování 🙂

    1. michelllin12:26 dne 29.8. 2012 napsal/a

      Je dlouhý, protože to měl být návod, záměrně jsem to drobit do menších částí. Myslím, že ti, co tento článek budou číst, tak jsou většinou právě po rozchodu, čili hádám, že nechtějí číst takové ty obecné rady, ale hledají polopatický postup od někoho, kdo něco podobného zažil se vším všudy. Aby to nebylo jen psáno z mého pohledu, zároveň jsem připojil rady jiných, které snad dalším pomůžou v tom, co mají (a nebo nemají) po rozchodu dělat, jak se zachovat atd. Pro každého je rozchod bolestivý (zvlášť ten první). Ze začátku se v tom člověk utápí. Ale jak se říká – čas vše vyléčí – chce to jen vytrvat, nebýt slaboch a jít dál. Protože hned za dalším rohem čeká jiná a daleko lepší kráska – a když se člověk utápí v minulosti, tak by ji mohl lehce minout. A to by byla obrovská škoda, ne?

      Spíš jsem doufal, že právě čtenáří délku článku ocení:-) Pokračování bude, neboj – snad dnes, do konce týdne určitě. Chci už na blog psát fakt jen v případě, až budu cítit, že mám, co říct. Což bylo teď. Mám připravenou sérii článků, chtěl bych pak dopsat návody na balení, je v tom ukryta spousta historek, na které vzpomínám hrozně rád. A sepisovat to – to je pak ještě větší zábava.

Ostatní uživatelé také četli:

Mužské jméno Bruno je staroněmeckého původu. Je možné jej překládat jako hnědý, snědý, opálený či brunet. Jedná se o latinskou verzi germánského jména Brun. V češtině se skloňuje: Bruno bez Bruna, u středověkých jmen Brunona. Kdy slaví Bruno svátek?Bruno slaví, podle českého občanského kalendáře, svátek 11. června (11.6.).Bruno a statistikaKolik žije v ČR BrunoůK 11....

Labyrint je slovo, které je pevně zakořeněné v českém jazyce. Jedná se však o slovo přejaté z cizího jazyka. Do češtiny se dostal z řečtiny (labyrinthos), nebo latiny (labyrinthus). Obdobný výraz lze najít i v dalších jazycích. Například v angličtině se jedná o slovo labyrinth. Jak je vidět, ve všech slovech je zřetelné tvrdé „y“. Stejně tak je zřetelné písmeno...

Ženské jméno Soňa je ruského původu, vzniklo zkomolením řeckého jména Sophia, které znamená moudrost. V česku se jméno vyskytuje také v podobách Sonja či Sonia. Kdy slaví Soňa svátek?Soňa slaví, podle českého občanského kalendáře, svátek 28. března (28.3.).Domácí podoby jména SoňaSoňka,Sonička,Sunka,Sonka.Soňa a statistikaKolik žije v ČR SoňK 16. 3. 2022 žije v České republice 18...

Horký alkoholický nápoj, který spousta lidí nenávidí, ale další lidé na něj nedají dopustit. To je grog! Pravopisně správně je pouze grog. Občas je vidět na nápojových lístcích také varianta grok, ale jedná se o chybu. Grog má dlouhou tradici, takže ho pravděpodobně všichni znají. Přesto raději napíšeme, co vlastně slovo grog znamená. Je to...

Pokud se pravidelně vyskytujete na sociálních sítích či nakupujete na e-shopech i v kamenných prodejnách, pravděpodobně jste si nemohli nevšimnout ohromného nápisu Black Friday, kterým obchodníci proklamují slevové akce. I v Česku totiž popularita Black Friday (či Černého pátku) rok od roku stoupá. Řada zákazníků tento čas využívá i k dlouho odkládaným nákupům či k...

Prostor je rodu mužského, prostora rodu ženského. Ovšem obě možnosti jsou spisovné. Je nutno podotknout, že se používají obě varianty, ale jsou mezi nimi drobné rozdíly. Prostor je místo, které nemusí být ohraničené. Může se hovořit například o vesmírném prostoru, který nemusí být ukotven v čase ani místě. Naopak prostora je označení prostředí, které je ohraničené...

Nevíte, kdy ve větě napsat potom nebo po tom? Obě tyto varianty jsou správné, ale musíte vědět, kdy kterou použít a to je často ten problém. Nebojte, taky jsem v tom párkrát udělal chybu, ale pak jsem objevil jednoduché pravidlo, jak na to. 🙂 Kdy použít potomPotom dohromady píšeme pouze, pokud se toto příslovce dá...

Metoda brainstormingu vám může přinést spoustu nových nápadů. Pracuje vlastně s asociacemi, které všichni máme, když se řekne nějaké slovo. Když si tyto asociace sdílí skupina několika studentů či zaměstnanců, mohou vznikat nové pohledy na danou problematiku. Význam slova brainstorming Brain je v překladu z angličitiny mozek a storm znamená blesk. Doslovný překlad nám toho...

Cyber Monday je pro mnohé dokonalým řešením pro nakupování: všechny sváteční nabídky bez svátečních davů. Kybernetické pondělí je totiž věnováno zejména online nakupování. Odkud se ale název Cyber Monday vzal? Co a kdy je Cyber Monday? Cyber Monday je každoroční událost během sváteční nákupní sezóny, která je věnována online nakupování. Internetoví prodejci jsou známí tím,...

Mezinárodní den bez kalhotek připadá na 22. června a je to skvělý čas se zamyslet nad tím, proč je nosíme každý den. A také nad tím, jestli by nebylo dobré, je někdy zahodit. 🙂 Kdy se slaví Mezinárodní den bez kalhotek?Mezinárodní den bez kalhotek připadá na dvacátého druhého června (22.6.).Stručná historie kalhotekNeexistuje žádný jiný kus...
Načíst dalších 10 článků